Já jsem se zaběhla

LIŠKA ZE ZÁBĚHLIC

Ryc pic.

Na jak dlouho se člověk může zaběhnout? – A kočka? A liška? – Aby byl ještě zaběhnutý?

 

Kočka ze Záběhlic

Věra Nerušilová /Zdeněk Liška /Vladimír Sís
Film: Smrt černého krále

[: Von porád čekal, že něco přijde
Von porád čekal, nepřišlo vůbec nic :]

[: Já jsem se zaběhla, já jsem se zaběhla
Kočka ze Záběhlic :]

[: Von porád volal, měl divnej horkej hlas
Von porád volal, neříkal nic :]

Já jsem se zaběhla, jsem kočka Záběhlic
Já jsem se zaběhla, a nic

[: Von porád psával na papír s linkama
Já jsem se spřáhla s místníma klukama :]

[: Já jsem ho doběhla, pak jsem ho doběhla
Kočka ze Záběhlic :]

[: Von porád doufal, že přijdu k rozumu
Von porád doufal, a já nic :]

Jsem kočka zaběhlá, jsem kočka Záběhlic
Jsem kočka zaběhlá, ryc pic

[: Ryc pic bum, a smutek dejte k ledu
Ryc pic bum, já nikam nepojedu :]

Ryc pic bum, utopte to svoje nic
Zpívejte dál se mnou kočku ze Záběhlic

Ryc pic bum, utopte to svoje nic
Zpívejte dál se mnou kočku Záběhlic
Zpívejte dál se mnou kočku ze Záběhlic
Zpívejte dál se mnou kočku Záběhlic
Kočku Záběhlic

Poslyšte a uzřete píseň zde.

 

* * *

Jakmile někomu řeknu, že jsem přestěhovaná do Záběhlic, nazve mě kočkou a má tendenci zpívat tuto píseň. A já mám tendenci zpívat s ním, ale místo kočka říkat Liška. No ryc pic.

 

Záběhlice přes fejsbukanýry. Kdyby sem náhodou některý zaběhl.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Zákoutí a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

64 komentářů u „Já jsem se zaběhla

  1. TS: No prosim – Záběhlice net jsou taky. Já dávala odkaz pro fejsbukanýry, aby viděli dobrou liščí vůli, že na ně úplně nepliju.

  2. 4:
    Jsem žena hetero.

    Nezdůraznila jsem, že za hlavní jsem zamýšlela otázku:
    "Na jak dlouho se člověk může zaběhnout? – A kočka? A liška? – Aby byl ještě zaběhnutý?"

  3. &#8211
    je nějaký blogový šotek :)
    Jak se asi jmenuje? Bložek, možná. Jak asi vypadá? Až ho najdu, tak ho blognu!
    – no nenechte se mnou odvádět od tématu :-))

  4. [4] skvělá zpráva, znamenám si..
    Kočky se zabíhají od mládí do doby dospělosti. Když jsou zaběhané, z některých se tak podle výkonnosti stávají coury, šlapky, z jiných běhny. Čím dříve se stane, tím dřív se však vyběhají. Některé běhají na volnoběh, jiné zas šlapou hlavně v zápřahu. To jsi chtěla slyšet? :)

  5. 7: Ne, to zní dost urážlivě a hnusně. Doufám, že je to tou písemnou formou.
    Chtěla jsem slyšet například, že někdo má něco už zaběhané, jinému se někdo zaběhne a po určitém intervalu už není zaběhnutý, ale buď prohlášen za mrtvého, nebo za občana Záběhlic. A chtěla jsem přemýšlet, jak dlouhý ten časový interval může být.
    O šlapkách nic moc :(

  6. [8] njn.. tak jinak.. moc se v tom rochnit nemá cenu. Téma Záběhlic se stejně vyčerpá moc brzo. :) Udělej experiment. Zkus najít blízké lidi nějakou neotřelou metodou. (Ta otřelá je -tedy zrovna pro mne- místní hospoda, kam se dá jednoduše přijít a do večera máš tolik kamarádů, že je nebudeš stačit lifrovat z garsonky.)
    Jinak se obávám, že lokálních patriotů jako ty je málo. Spousta lidí vnímá svůj domov jen po rohožku, zbytek už je pro ně anonymní město, které sice zná, ale nic víc mu ke štěstí nedává. Nebo to rozhodně nedá najevo. Když už vyrazí ven, hledá ukojení a vjemy nezávisle na místě.
    Já mám rád Smíchov, kvůli některým místům, ale ne kvůli Smíchovu jako takovému. moje mamka když jedeme na Spořilov, tak vždycky pookřeje. Když vidí v TV spořilováka, tak to vždycky zmíní… Protože to je její místo, její čtvrť. Já to mám jinak.. Detailnější vztah k jednotlivostem.

  7. Lisko, to ze jsi zena, te z Facebukvic diskredituje, ale to, ze jsi hetero, je pro dany ucel okolnost ambivalentni.
    Sice nejsi HOMO, ale zas se ti libi KLUCI, stejne jako ostatnim uzivatelum sluzby ;-)

  8. Odpověď na tvou otázku je jednoduchá – pro všechny tři zmíněné skupiny: třeba navždy.

  9. Kocku jsme prohlasili za mrtvou po 5 dnech, kocoura po 20 dnech, do te doby meli status zabehlych :-)

  10. [9] TS,
    jak jsi přišel na to, že téma Záběhlic se vyčerpá brzo?? To je nekonečné!!

    Lokální patriot jsem byla v Břevnově. Do Záběhlic jsem jen zaběhla. Ale to neznamená, že se o ně nebudu zajímat, to máš pravdu. Snad mě čekají ještě jiné domovy – doma jsem se cítila zatím jedině v Břevnově, v ulici Za Strahovem, jinde ne. Ale nevadilo mi odejít, nechci někde tvrdnout za každou cenu nesmyslně – lepší je zkusit jinou čtvrť.

  11. [9]TS,
    "Spousta lidí vnímá svůj domov jen po rohožku, zbytek už je pro ně anonymní město" No asi jo, bohužel. Naštěstí existuje spousta lidí, u kterých je to jinak.

    Je to zajímavý, jaké čtvrti má kdo rád nebo města nebo vesnice. Já má ráda bydlení na kopci, v kopci. Nemusí být strmý jako v Břevnově :)
    Na dně údolíčka bydlím teď poprvé.

  12. Roji,
    mně už se kluci nelíbí. Radši mám muže. :)

    Tak kočka po pěti dnech … kolik asi Liška?

    Lenko[11],
    zaběhnout né navždy, to by bylo takové smutné. Zaběhnout se je dočasné. Je ale fakt, že je to sloveso dokonavé, takže to svádí přiřadit mu i časové určení provždy. Nikdo ale nemůže venku běhat donekonečna :-)
    Liška se právě zabíhá (nezabíhá od tématu:) -nebo spíš nachází se ve stavu zaběhnutí. Počkejte, až na vás vyběhnu!

  13. Roji [12], tys to psal během závodu?! Ještě než 50km klasicky zaběhli do cíle, no teda.

    (To mám krsně zabíhavé myšlení – proto se taky do těch Záběhlic teď hodím.)

  14. oprava: krsně = krásně.

    Krsně by mohly bt nejaké boty, jako škorně. Z usně.

  15. [9] TS,
    nikdy jsem neviděla v TV Spořilováka. Oni tam bývají? :)
    Nejvýš Spořínka jsem viděla, ale to už je hodně dávno.

  16. lištičko,no člověk se může zaběhnout a nejen do ZÁBĚHLIC mockrát a zaběhnutí se se nemusí týkat jen bydlení, i když to já považuju za docela důležitý pro mě mít nějaké opravdu svoje útočiště, kde si mohu být svou pan9 se vším všudy. I odtud se dá tu a tam zaběhnout, ale víš, že je – máš pevný bod. Znám od dcer poměrně dost těch, co se musí zabíhat. Ale zase jako ve všem, až se stane to zabíhání, jen až se ti bude chtít ze svého, budeš si toho mnohem víc vážit. Moc bych ti přála vlastní bydlení.
    Taky jsou lidi s náturou takovou, že se zabíhají celý život a
    a nikterak jim to kočování nevadí, naopak. Vždycky jsem snila o maringotce :), abych se mohla přesouvat kam by se mi zrovna chtělo. Nj. ale to se mi kecá, když svoje mám jistý.
    A mimo téma – docela jsem koumala na netu domky na kolech, co se dost teď objevují. Myslím i u nás. Tak to kočovnictví asi v sobě mám..i ve svým věku :)
    Jinak, je mi líto lidí, co musí řešit bydlení podnájmy a nemalými částkami za ně, protože hypotéku si dovolit jen tak nemohou. A já asi zas radši to údolíčko, větrných hůrek jsem už měla dost :)

  17. Anino,
    to je dobrý – hned mi vytanulo na mysli, že jsem se zaběhla z manželství. Přinesl rozvod změnu stavu (ne z "vdaná" na jiný:-) zaběhnutosti na jiný?? Zajímavé!!

    Že máš chuť ke kočovnictví, to obdivuju. Co znám ženy, které už mají velké děti, většinou chuť nebo jen představu se přesunovat nemají.

    Já chuť kočovat nemívám, jen jednou za čas se někam pohnout. Vlastní bydlení já bych nechtěla! Nechtěla bych mít na krku bydlení, starat se o všechno, o finanční věci kolem toho a daňové, brr. Radši si tvrdě zaplatím nájem, než nemít volnou hlavu, mít v ní starosti o nemovitost. Myslím si, že kdybych teď (v budoucnu kdoví!) měla vlastní bydlení, měla bych právě tu chuť kočovat. Utéct z toho pouta, z toho uvázání se k jednomu domu, ze kterého není úniku, není možnost odletět, změnit místo.
    Ještě nejsem ve fázi usazování. Mně všechno dlouho trvá :)

  18. [13] jestli se nevyčerpá po tebe, vyčerpáš jím ostatní :))
    [19] ano, ale to je člověk musí znát, že jsou vocamcať.:) Dnes se málokdo zajímá odkud kdo je. Vedle bytu mé babičky bydlel spisovatel Jiří Marek, ten co napsal Panoptikum hříšných lidí a Města Pražského.. A Spisovatel Adolf Branald žil taky na Spořilově… atd..
    Mít pocit domova je samozřejmě dost důležitý. Někam patřit. Je to součást přirozeného štěstí člověka. Pochopitelně to je trochu nepřenosný na cizince. A jak jsou lidi sebestřední, tak tím básněním o něčem, co se jich netýká je snadno unudíš. :))

    Tím tě nechci úplně zrazovat, jen přemýšlím nahlas o tom, jak-a-zda hledat vyváženější formu toho obsahu. Jak to posunout. Jak SE posunout. jak si najít to svý štěstí nezávisle na tom kde. Ale to už jsme zase daleko.

  19. TS,
    já jsem celkem v pohodě nezávisle na tom kde – právě důkazem toho je, že jsem se zaběhla do Záběhlic. Jinak by mě ani nehnulo tam lézt,žádný speciální důvod Pro nemám, žádnou touhu, žádnou přitažlivost zrovna k Záběhlicům (-ím).

    No to je pěkný, kolik znáš spořilovských témat ty! Já nevyčerpám nikdy ani sebe ani žádné téma ani žádného člověka – ať to nečte, když je to pořád dokola totéž. Každý blog je pořád dokola totéž, v podstatě. Co má být?

  20. Roji,
    no, bylo jasný, že ten Nor zase nastoupí, z kteréhokoli místa, protože na to prostě má, jako ve štafetě. Já doufala, že ta béčka budou rychleji převálcována favority, že jim 10km před koncem ujedou. a ne, až před cílem :( když už byl Bauer trop.
    Nevadí, byl to bezva závod!!

  21. [24] nojo, už tu moc mentoruju, zas se to vrací k tomu faktu, že blog není nic jiného než ukájedlo :) A nejlíp pořád dokola totéž. :))
    Pro mě je někdy důležitý najít to genius loci . A když tak vzpomenu, stává se to v situacích kdy to nečekám. Jako před pár lety, co jsem čekal na rande na jednu slečnu u Hamerskýho rybníka. Nevim co slečna řešila, že nepřišla – a já místo ní objevil spoustu detailů toho údolí… dodnes na tu single vycházku rád vzpomínám. :)

  22. 21, liško, no vidíš, ty obdivuješ, já si s tou touhou po kočování a hýbání se z místa na místo přišla vždy ujetá. Zrovna tak jako s občasným, ale čím dál intenzivnějším přáním tu a tam nějaký čas pobývat úplně sama, s tím, že bych přijímala toho, kdo by o to stál, ale především v létě, když chodím po lesích bydlet někde v zemljance, ale aspoň s minimálním pohodlím :). Ale to je takové občasné přání, někdy dost silné, v podstatě neuskutičnitelné. A hlavně je to sice přání, ale co já vím, nakolik by mi vyhovovalo, kdyby..není vyzkoušeno. Jinak nemovitost, ale ani např. auto. o němž jsem kdysi uvažovala..jo, jako ty. Mít to na krku se všemi starostmi a sama, tak to určitě ne. Uznávám pro většinu lidí to znamená více pohodlí, i já se ráda svezu, jde – li to.. a nedivím se. Pro mě by to bylo něco, co by mě svazovalo, přidělávalo starosti.. Malý byt je o jiném, ten potřebuji. Prostě tu jistotu..ale kousek zahrádky bych si přála.

  23. Pocit domova je důležitý. Někdo si neumí představit se přestěhovat (jsou lidi, kteří se přestěhují jen z jedné ulice do druhé nebo neopustí rodný dům vůbec), někdo si nosí pocit domova s sebou (tak se může zaběhnout – pro jiné, ale on je pořád jako doma – v luftě) a někdo, jako třeba já, je rád dlouho na jednom místě, ale nevydrží tam napořád. Jakmile se to místo "vyžije", téma "vyčerpá", ráda bych jinam. Z domova jsem odešla ve svých jednadvaceti po vejšce (abslovovala jsem všechno zoufale brzy), ale předtím jsem asi rok jezdila po celé republice, kde bych jako chtěla začít další etapu svého života. Jsem hodně vybíravá. (V Praze bych asi zešílela.) Ale v jednom městě jsem vystoupila z autobusu a řekla si: jo, tady by to šlo. Začla jsem tu úplně sama, bez nikoho a bez ničeho. Jsem tu moc spokojená už dlouho, jsem patriot jako hrom, ale už mě zase "pálí dobré bydlo". Chtělo by to trochu rozletu. Panáček, se kterým jsem myslela, že by to mohlo vyjít na společnou budoucnost, bydlel na překrásném místě v Alpách. Tam jsem se cítila doma taky hned. A i bez něj by se mi tam líbilo, myslím. Ale ta protivná řeč ….. (nemám ráda němčinu, jsem Čech jako poleno). – Takže suma sumárum: Básník tím chtěl říci, že člověk (mého typu) by si měl svůj domov vědomě vybírat, ale možné zaběhnutí a návrat mu slouží k tomu, aby ten domov docenil.

  24. Tak tak, anino. Neuskutečnitelné tvé touhy určitě nejsou, mně připadají celkem skromné a lehce realizovatelné (zvnějšku).

    TS, a co není "ukájedlo"?
    Nacházet atmosféru místa v nečekaných chvílích, to zní magicky. Pokud těmi detaily nejsou smrdutá zákoutí s odpadky. I když i ta mají něco do sebe :) Jednou jsem šla podél Temže a narazila na obří haldy vybagrované z řeky nebo z nějaké čističky (původně zasmrádlé bahno, nyní suché kopky). Krásně jsem se v nich pohrabala a odnesla si spoustu ulit a zašedlých úlomků zkamenělých mušlí.

  25. Hezký, Lenko. Ty jsi teda docela éro :)

    Mohla bych žít mimo Prahu a taky už jsem viděla několik míst, kde by se mi líbilo (většinou malá stará města). Žít trvale v Praze nemusím, pokud by šlo o mne (a ne o to, že jsou tam mí rodiče). Ale umřít, umřít musím v Praze (za dlouho). Jinak nehraju, Pámbu mi to vodpusť :)

    Vesnice není pro mě. Starat se o baráček – nikdy. Způsob života na vesnici je mi vzdálen. Ale možné je všechno, kdoví, jestli … – ale nepředbíhejme.

  26. ad 32: Já jsem éro?! :-))))))) Liško, prosila bych komplikované a sáhodlouhé vysvětlení, z čeho tak soudíš! :-)))))))))) Jsem ten nejnormálnějších lidí z normálních, přece. :-)))

    ad 2. odstavec: myslíš sobě na Slavín? :-)))))

  27. Lenko,
    éro v tom, že tak mladá ses vydala do světa hledat svoje osobní místo k životu! To bych nedokázala, proti tomu jsem v těch letech byla puťka hnaná větrem a ovlivňována okolím, bez vlastního rozhodnutí.

    Slavín ani né, na Vyšehradě né. Ani mi o hrob nejde, ten vlastně nechci, spíš mi jde o místo skonu :)

  28. … teda puťka né, to jsem přehnala, to jsem nebyla nikdy. Byla jsem pilný student a svědomitý flákač.

  29. … a nadšený čundrák. Do toho mi nikdo nekecal a do studia taky ne, to bych si nenechala. NIkdy jsem rodiče neinformovala, jak jde škola, kdy je zkouška. Poznali to jen podle toho, že jsem se ráno oblíkla do slušného :)
    Vůbec nechápu takové ty matky, co děsně prožívají každou zkoušku potomka a telefonují s nervy nadranc, jestli zkoušku udělal. Takový opruz bych nepřežila, to bych prchla, to zas jo! To by mě donutilo.

  30. mam tema v hlave. I v noci se mi o tom zda. Vidim zastup cernych lidi jak jdou a boji se. matky o deti a zeny o muze. TResou se strachy. ti cerni lide.
    MOc moc moc se mi zmenil pohled na spoustu veci. Uz nerikam: jak muzou a nechapu. Naopak jako kdyz se rozhrne opora vnimam a citim. vnimam jejich obavy. Ve vsech barvach. Vnimam a citim ze to co jesem vnimala a citila jako decko, holka a divka byl jen zlomek toho co vnimam ted.
    A vnimam proc muzou a chapu proc nemuzou. A vim proc jsem mohla kdysi a co jsem nemohla kdysi. Jako kdyz se rozhrne opona a a ja se divam. ZAcinam rozumet proc.
    clovek nemusi vubec nic a ani nemusi sedet na jednom miste, nemusi jezdit, nemusi umrit ve vybranem meste a nemusi chodit a nemusi sedet. Nemusi byt zdravy a ani nemocny. Nic nemusi.
    A jestli se mu to zda, tak jen nevidi dost dobre.

  31. Nemusí. Když se neupne sveřepě na nějakou vytyčenou metu.
    Dík za filosofický koment.

  32. Konkrétně že "nechápu, jak můžou" ad [36] – chápu, ale není to kategorie lidí, ve které jsem vyrůstala a kterou vyhledávám. Mí rodiče se báli v jiných oblastech,ne ohledně studia. Kdyby jo, štvalo by mě to jako projev nedůvěry. A projevy nedůvěry od blízkých osob nesu těžce.

  33. chci tim rict ze rozumim obavam svym i obavam jinych. A dokonce at to zni divne rozumim i "spravnakum" proc chteji aby veci byly udelany "spravne". Proc jsou pilni a prisni na sebe ve sve pilnosti a akurtatnosti. jak funguje sebeobelhavani. a proc uklidnuje. proc se clovek citi lepe kdyz ma pocit nadrazenosti (spravneho jednani) proc to uklidnuje.
    ty cerne roztrepane postavy. Boji se. Boji se trestu. A tak se tresou a chrani svoje deti. jsou bezmocni.

  34. Lisko, nekdy me prepadne zvlastni pocit ze jsem uplny bloud. Blazen ktery nevidi na spicku vlatniho nosu. Slepys ktery se plazi prachem a nevidi.
    A je tojen proto ze znam i pocity, kdy jsem videla daleko predaleko. Vse bylo jasne a ceho jsem se chytla fungovalo. Ale byla to jen iluze. sebeklam. ktere slouzilo k uklidneni sama sebe. staci strhnout masku a clovek je nahy. uplne lhostejne zda nahore nebo dole. A musi to ustat. svoje strachy, nahotu a bezmoc.
    Je jen nahoda ze zijeme zde v bezpeci. Staci jen neco malo zmenit. Postavit vedle sebe uplne nahe lidi bez jakychkoliv struktur s jejich detmi a najednou vznikne horor.
    kdo kolik obetuje? ze sebe
    no nic koncim. konec filosofickeho pojednani jdu delat.

  35. [40] Trestu myslíš?
    Tak o tom podumám…

    Lidi, co chtějí, ABY BYLY VĚCI UDĚLÁNY "SPRÁVNĚ", NEJLÉPE PODLE MUSTRU, PODLE METODIKY (capslock omylem), kterou mají po ruce, s těmi se setkávám. Někdy je to od nich snaha vyhnout se vlastní zodpovědnosti za nestandardní, individuální rozhodnutí, individuální přístup, výjimku. To prostě nezvládají, bojí se. Radši to udělají podle vzoru "pro každého stejně, s každým zacházet stejně – jak by to vypadalo, jak by k tomu přišli druzí, to, co platí" atd.
    Radši podle papíru. Pak jsou z obliga.

    Někdy je to pochopitelné – pokud by jim hrozilo nějaké popotahování, stížnost nebo krominál, pokudje to na hranici legality. Ale jinak, když jde o hovno a ne o život, tak jsou mi protivní a ani se s nimi nekamarádím, nesedí mi, nepatříme k sobě, nejsme dvě vrány, co k sobě sedají.

  36. ale jeste neco. vcera se neco zvalstniho stalo. Prenesla jsem se do minulosti a zazila pocity bezmoci a strachu.
    jakekoliv svobodne rozhodnuti bylo trestano smrti. Vedelo se ze za vlastni rozhodnuti je smrt. Presto se volila svoboda. a nasledný trest smrti. Proc to ti lide delali? Nemohli jinak. Dnes se svoboda netresta.

  37. 45 souvisi s 42. dnes se lide boji, ze jim vemou kus zvance a jedou v mustru.
    nejde jim o zivot.
    proste vzdycky se najdoulide, kteri jdou SVOJIM smerem. neohlizi se kdo jim kope hrobecek. delaji co musi

  38. [45]
    Tak to byl silný zážitek!
    Svoboda je život. Když není, není to život. Ale dá se přežít, někdy, jak kdy, no fuj, to je nejsilnějšíé téma, co existuje.

  39. Lisko, me to tiz napadla jedna vec v souvislosti s mym mladim. NIkdy me nenapadla alternativa. Proste jsem jela jak lokomotiva skrzeva zed. Bum vsecko spadlo :o))) Bud muj smer nebo zadny.
    Ty kompromisy prisly plizive tak nejak odzadu od lesa postupne s manzelstvim a s detmi. najednou jsem byla chycena jako mucha do site a jak jsem se trepala v ty siti tak jsem zacala premyslet. Co je nejlepsi strategie pro preziti. V ten moment se ta kalkulacka zapla. Clovek se najednou zacal bat, ze neco pokazi co nejde nikdy spravit. To je jed.
    A trva dlouho nez se touhle dekou clovek prokouse.
    Vlastne je to takove divne. Nejdriv vyleze z rodicovske nory, poprve nasaje svobodny luft a bum, hned je prikryty dekou jeste chlupatejsi:o)) A tahle deka je poradne tezka.
    Ale delam si do ni dirky :o)) a pres ne koukam ven a semju se na svet.

  40. ehm, no to jsem se zase rozjela :o)) takze preju vsem krasny den. At slunicko sviti a ptaci zpivaji.

  41. jsem zalezla a pracuju jak stekla :o)) ani nevim co se deje. ty vykriky svobody zanikaji v klapotu klavesnice…

  42. dostala jsem na cenich. nelibi se mi slusnasctvi. Takove to: my jsme cistotni, slusni a hodni. Kdo je vic? nemam to proste rada a utikam pred tim.

  43. Čistotní, slušní a hodní, to je dobré – pokud se tím někdo neohání a nechce mít za to výhody, v extrémním případě je to rasista.

  44. Asi mam nejakou poruchu. mam nutkani se mu vykadit doprostred pokoje :o/ nebo alespon to trochu polivat.

  45. asi fakt v tom citim tu xenofobii a rasismus. A proto me vydrazduje to okazale ohaneni se cistotou a ohrnovani nosu nad spinou

  46. Taky mám někdy chuť takovým podobnmým se jít vykadit do postele!

  47. omluvaOmlouvám se zuzi, jejíž komentář se tu neobjevil. Našla jsem ho až teď, pod tímhle článkem, jenže omylem-překlepem publikovaným ještě jednou, leč v roce 1970. A pod ním zuzi komentovala :)
    Tady to je:

    Znám tuto krásnou píseň a dlouho jsem ji v televizi neviděla … ráda se podívám
    zuzi

  48. Chachá – takovou trivialni reakci na muj "vtip na druhou" jsem od TEBE ocekaval jen v pripade, ze se jedna o "vtip na treti" :-)

  49. No jo a co chceš, abych na to vtipného řekla nebo na jaký vtiposmeč ti nahrála?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.