Anonymita na blogu

ILUZE ANONYMITY, NEBO ZDÁNÍ ROZPOZNÁNÍ?

 

Jak jsme na tom ohledně vzhledu a ohledně jména. A proč. Tedy jak jsem na tom já. Jak jste na tom vy, budu zvědavá, že se podělíte.

VZHLED

S anonymitou flirtuju celou dobu – dát na internet nějakou svoji fotku mi nevadí, koneckonců i odhalená ňadra jsem sem kdysi dala. Teď bych to neudělala, už své pohnutky k tomu vůbec nechápu. Zřejmě jsem chtěla být šokujícně odvážná a zjistit, co to udělá. Pamatuju si jen jednu reakci nejmenovaného bloggera – telefonoval nejmenované bloggerce, aby zjistil, jestli jsou ta liščí prsa pravá, nebo jsem je nakopírovala někde na internetu a vložila na svůj blog. On ten obrázek totiž takový dojem dělal.

Hlavně je mi jasné, že tohle chci mít zcela pod kontrolou. Já si sem můžu dát fotku kterékoli části těla, jak se mi zlíbí. Ale jakmile to udělá někdo jiný, jsem alarmovaná, v šoku, mám strach, protože si to nemůžu ošéfovat. Tehdy po naší památné Jízdě Itálií, když dala Rulisa na svůj blog pár nevinných fotek, mě to úplně položilo. V létě mi nevadí, když zafouká vítr a zvedne mi sukni – když se tomu nedá odpomoct a na tom místě je takový vítr, že zvedá sukně všem, všichni přítomní jsou na jedné lodi. Nevadí mi mít hodně hluboký výstřih šatů a nemít v nich podprsenku – proč ne, když je léto a jsem na pláži a pokud to někdo cizí kolemjdoucí vidí, tak na pár vteřin.

Jenže na internetu? Aby tam můj výstřih visel v zimě, v létě, ve slunných katolických zemích i na mrazivém severu? Aby tam visel pořád a pořád a kdokoli se mi do něj mohl koukat nerušeně třeba půl hodiny? Uááá! A ještě bez mého vědomí?! To by mi naživo nikdo neudělal, to by dostal do nosu. Ode mě. Ale internet pod kontrolou nemám – a já bych tak chtěla mít ohledně své osoby všechno pod palcem! :-) Je mi jasné, že skoro nikoho na světě namoutěkutě nezajímá nějaká Liška ani její výstřih ani nic, je to jen jeden z milionu obrázků, kterých si nikdo nevšimne. Samozřejmě. Jenže ti, co mě znají? No to bych snad ještě snesla. Ale ti potenciální budoucí známí, nyní neznámí! To mi vadí. Ti, kteří neznají kontext (tj. toto je Liška na pláži), ale budou nějakým způsobem znát mě a budou to lidi, kterým já nebudu důvěřovat, budou to hajzli.

A k nim připočtěme potenciální mé děti, budou-li jaké. Že by si krásně prohlédly nahou matku a přečetly – ve věku, kdy si to vyloží kdovíjak – jak mě balil brazilský bubeník nebo nějaké mé narážky na anální sex nebo kdovíco o svém otci, na co budou citlivé. To se mi úplně nepozdává a mnohým bloggerkám možná taky ne. Ne že by děti takové informace hledaly a zajímaly se o ně samy od sebe – ale některý jejich spolužák může mít rodiče hajzla, který ho upozorní. Nebo se to ten spolužák od rodičů doslechne. – No jasně, lidi mají jiné starosti než se bavit o fotkách Lišky nebo jiné osoby, ale někteří nebezpeční lidé mají právě a jen takové starosti. Žárlivý kolega – sok v zaměstnání – může být takovou osobou. Do zaměstnání s podobnou atmosférou sice nelezu, ale člověk neví, co bude.

Proto mám ten pocit, že chci mít kontrolu, co pustím a co ne a hlavně v jaké souvislosti. Často se stane, že po nějaké době změním názor, a to je OK. Svoje fotky si můžu odstranit, protože vím, kam jsem je pověsila. Fotky, co dělal někdo jiný a věšel někdo jiný, těžko. A co když na nich budu vypadat blbě (to je statisticky téměř jistota, jak znám své fotky)! Přesně tohle je ta oblast, kde kontrolu chci držet v rukou já. Jindy na tom tak nebazíruju.

JMÉNO

S bezejmenností vs. podepsáním se pod to, co říkám, flirtuju taky celou dobu blogu. Důvody hovořící pro anonymitu viz výše – potenciální děti nebo kolegové v zaměstnání. Nebo kamarádi. Rodiče (do mých milostných avantýr jim nic není a například svou depresi a spol. jsem jim zatajila a aby se o ní dověděli, ke všemu z netu a ne ode mne, to nechci). Zaměstnavatel si před pracovním pohovorem jistě nezřídka napíše do vyhledávače jméno adepta. A vyjely by mu jednak moje vejšplechty, ale hlavně – viděl by, že nemalá část je psaná v pracovní době. Takového zaměstnance určitě nejvíc potřebuje!

Na začátku, než jsem si zvykla na internetové přezdívky a než jsem založila blog, mi připadalo divné se nepodepsat pod nějaký svůj komentář a párkrát jsem to udělala. A pořád je mi divné nepodepsat některá stanoviska. Nepodepsat vyprávěnku, jak jsem jela na výlet, to mě nebere; to se ví. Kdy jsem se cítila paradoxně omezena svou anonymitou? V souvislosti s peticemi. Na blogu někdo upozorní na petici proti šmejdské a donebevolající "opravě" Karlova mostu. A já napíšu kometář, v určitou hodinu a minutu, že jdu petici okamžitě podepsat, a přesunu se pod ni a chci to udělat – jenže to se odhalím pro bloggery. Trochu paranoidní, jasně, ale napíšu-li někde na blogu "Petici jsem podepsala hned včera ráno," zvědavá a slídivá forma bloggera se koukne na petici a Lišku směle najde, protože pod peticemi bývá jméno a profese nebo jméno a email nebo jméno a místo bydliště. A to je snadné, když je známo, že Liška nebydlí v severních Čechách, není podnikatel atd., to se najde! Petice tedy už v posledních letech nepodepisuju nebo jen bezpečně.

Někteří bloggeři nejsou anonymní. Docela je obdivuju a trochu závidím. Jaké všechny výhody a jaká omezení neanonymita přináší, nejsem schopná úplně posoudit, nezakusivši to. Jen co jsem si všimla, o sexu tihle neanonymní zrovna nepíšou.

Dává to větší volnost, ponechat si stabilní přezdívku, nikoli jméno. A cítit volnost je pro mě nejdůležitější věc pod sluncem.

 

A CO Z TOHO

Připadá mi, že anonymitou vzhledu chráním spíše sebe, anonymitou jména chráním své bližní. Nikdy neuveřejňuju jména kamarádů, nevystavuju ani příbuzné ani zaměstnavatele, nepíšu nikdy konkrétně o tom, co se děje v práci. Pro mě je to neetické. Zvlášť ta práce – u mne to vyplývá z toho, že jsem podepsala mlčenlivost, v podstatě je všechno lékařské tajemství. Mohla bych sem psát milé legrační příhodičky bez udání jmen dotyčných, ale ani mne to nenapadne, klidně o to bloggerskou veřejnost ochudím. Proto bohužel nemůžu číst blog Kyklopa, prostě je to pro mě na hraně etiky. Nikdy nezveřejním žádný artefakt druhé osoby, který vznikl během tvůrčího procesu v určité (a tedy v podstatě uzavřené) skupině; byť ta osoba je moje kamarádka, nepodléhající žádné mlčenlivosti. Tím spíš, že je to kamarádka. Bez jejího vědomí ne.

Tohle mě trochu omezuje teď, když jsem si vplula na flickr a mohla bych tam dát řadu atraktivních fotek – jenže je na nich zpravidla tvůrce a jeho obraz, v různých fázích dokončení a v různých polohách. A to nemůžu zveřejnit. A jiné atraktivní fotky nemám. No tak dost psaní a jde se fotit – dnes začínám svůj projekt 365, tj. každý den jedna fotka. Nazdár!

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

103 komentářů u „Anonymita na blogu

  1. Jo počkejte, hlavně jsem chtěla psát něco o foto-auto-portrétech… no to je fuk. Rovněž jsem nepoznamenala, že jsem si vědoma své dohledatelnosti – 100% anonymní teda nejsem a nevadí mi to. Jen kdybych znala nějaké zpropadené šťouravce zlé, to by mi to vadilo. Naštěstí snad takové týpky na sebe nenabaluju :)

  2. … – tak zajímavá pro množství lidí nejsem.
    Vidím, že být politik nebo tak něco veřejného, těžce bych to nesla. Takyže do toho nepůjdu. Ne a ne a popová hvězda nebudu, nenuťte mě všichni :-)))

  3. No teda. Včera něco plácnu, teď sem dneska vlezu a on je tu celý nový článek. Mnohé z toho, cos napsala, je pochopitelné. Jen se mi nezdá, že bys měla plně podkontrolou i fotky, co dáš na internet sama. Kdyby někdo chtěl, tak si je stáhne k sobě do počítače. Ale když to nebude nic skandálního, tak co by s nimi dělal :)
    No já se tu podepisuju jménem, nikdy jsem neměla přezdívku, ale zase si říkám, že mých jmenovkyň je celkem hodně, tak co.
    A co takhle podepsat petici a na blogu a o tom ani muk? :)

  4. Petici bez souvislosti s blogem apod., "bezpečně" podepsat klidně lze. Kdyby se mi náhodou chtělo nějakou podepisovat; moc se mi nechce.

    Mých jmenovkyň zas moc není.

  5. Co se fotek týče, napadlo mě totéž co Evu .. pokud dáš na net něco "pikantního", není nic snazšího obrázek stáhnout nebo udělat printscreen … a oka mžikem je jakákoliv kontrola v khelu ..

    Nehledě na to, že třeba googlebot a podobný aplikace prochází stránky a shromažďují data včetně obrázků, takže pokud jsi něco smazala, pořád to někde na vyhledávacích serverech leží v nevímkolikáté záloze …

  6. Liško,tak akt jsem bohužel neviděl :)) Ale jinak v tom článku popisuješ přesně moje pocity ohledně anonymity na netu :)

  7. [6] no výborně. Ale ještě by se dalo ledacos dodat. nebo ne?

    [5] no to jo, ale archivy nejsou na ráně a můžu si ošéfovat, že smažu něco včas – ve chvíli, kdy vím, že se objevil potenciální záškodník. Být rychlejší.

    Stejně se neobjeví, doufám :)

  8. Zajímavé zamyšlení. Ano, anonymita je fajn věc a někdy lituju, že píšu pod svým jménem, protože už několik článků neprošlo z tohoto důvodu autocenzurou. Občas koketuju s myšlenkou, že si založím ještě jeden blog, čistě anonymní. Ale myslím, že můj styl by byl rozpoznatelný…

  9. Já teď dost často chodím na "idnes.blog", tam mají všichni bloggeři svou fotku a jméno. Zdá se mi to poctivější hra, pokud chce někdo opravdu veřejnosti něco sdělit podstatného. Pokud jde o intimní deníček, je lépe mít své anonymní "bloguje". Zvažuji ukončení intimností a přechod na veřejnou formu pod svým jménem a podobiznou. Nebo souběh. Je totiž snadné psát cokoli, když se pod to člověk nepodepíše celým jménem a já se někdy už cítím trapně sama před sebou.
    Jinak jakoukoli fotku nějak zvláštně nezakódovanou i já naprosto hloupá uživatelka dokážu snadno stáhnout a s ní pak pracovat – teď jsem to zkoušela, jde to. Takže pokud chce někdo ublížit, může. Ale to vždycky. Jde o to najít tu polohu, míru otevření se, prezentování se, která je pro nás ještě příjemná.

  10. to je zajímavý text, tak přidám jen stručně:– pocit "mít vše (zejména svůj život, případně pak i život partnera) pod kontrolou" je trvalá iluze všech žen a většiny mužů (na základě nedosažení pocitu kontroly, nikoliv faktické kontroly vzniká frustrace (to v lepším případku))
    – archivace webových zdrojů lze několika způsoby znemožnit nebo zkomplikovat. Je nutno pochopit jak moc podstatná je informace, kterou vkládáte na web (nápověda: limitně se blížící k "nijak")
    – typické je, že u publikovaných artefaktů identity se snaží ostatní dedukovat komplexní osobnost a tím sobě i druhým vyrábět sebeklamy.. I to na tomto blogu už zaznělo. A pobavilo :) Podstatné je vždy udělat si vlastní obraz z vlastního poznání, ne si to usnadnit tím, že nám je obraz předložen k posouzení a my jej dychtivě vyhodnotíme.
    – anonymita je legitimní podobně, jako je legitimní jít po ulici bez toho abych měl na čele napsané jméno, příjmení, životopis. Proto je na rozhodnutí každého jak dokáže být veřejně anonymní a zároveň pravdivý. To je celkem důležité k tomu, aby si zachoval určitou integritu osobnosti.
    – neanonymita je funkční v "ideálně etické a spravedlivé společnosti" Což je takřka blbost. Společnost je založena na konkurujících si subspolečenstvích, k sebeurčení i výhodám pouívají informace. Většina "veřejně známých osob" má se svou identitou nakonec velký problem, který zasahuje jejich život… nemusí jít jen o celebrity.
    – lpění na čemkoliv (včetně pocitu kontroly nad vlastním výstřihem) může dosáhnout až obsese. Jde vesměs o společensky imprintované pocity, malé dítě je vpodstatě svobodné ve vnímání sebe i okolí a teprv společnost nás svazuje a vnuká podivný pocit že ochrana soukromí je vymahatelná v zájmu obecného blaha i zbraněmi hromadného ničení (když to nejde jinak). Pochopitelně to obsedantní člověk nepřizná a bude dokrve argumentovat proč to pro něj není obsedantní.
    – mít alespoň minimální pravidla v respektování soukromí je OK, protože tím se lépe udržuje křehká společenská dohoda o neútočení na cizi životní prostor. Je to ale čistě záležitost jednotlivců, nelze v tom dost dobře vymýšlet a provozovat nějaké společenské metodiky. Protože ty se zvrhnou. Problémem budou vždy asociální jedinci, kteří pokud budou chtít, nezastaví je žádné anonymní opatření, o kterým si myslíš že ti funguje. Výsledkem je naopak to, že přijmeš sebeomezující pravidla v kterých se "cítíš pseudo-svobodně" … Opět iluze, kterí se nemusí vyplatit.
    – "pseudořízená anonymita" jakou tu provozuje např. Liška a podobně i většina žen v mnohých případech podněcuje stalking u psychicky slabších jedinců. Vpodstatě tím blogerka dráždí hada bosou nohou, což mnohým ženám dělá až neposatelně vzrušující požitek. A nemusí si to ani přiznat.
    – přeučovat a vyvracet toto chování, nebo sebeprezentaci nemá smysl, je-li člověk dospělý nelze s tím už nic podstatného udělat, maximálně tak lehce korigovat. Ale rozhodně stojí zato se o tom a sobě něco dozvědět :)

  11. [10] TS,
    stručně? Ono to vypadá rozvláčně, ale vlastně je tvůj text opravdu příliš stručný, než abych ho plně pochopila.

    Co furt s těma ženama-bloggerkama? A proč hned tak do krajnosti až patologického extrému? — I když proč ne, taky je potřeba dohlídnout různých konců.

    Akorát mě pochopitelně nabuzuje tvoje první věta: jaképak "všech žen" atd. V článku jsem dost jasně a víckrát dala najevo, čeho se ta kontrola u mne týká a že si ten pocit uvědomuju a usmívám se mu (sobě). O jiných životních oblastech jednak nebylo řeči (takže čtenář neví, zda je mojí nebo každé další ženy) touhou mít vše pod kontrolou, jednak snad implicitně vysvítá, že v jiných oblastech o to nestojím. Jsou věci, nad nimiž člověk nemá moci, a dokud si to neuvědomí a nepřijme to, trpí. To je nasnadě. S formulací (=první věta) teda moc souhlasit nelze. Takové tvrzení musí být buď podložené konkrétními zdroji, nebo je nelze vyslovit.

  12. [11 máš pravdu.. musím se opravit. Všech žen, co jsem kdy poznal. Nesmím generalizovat pokud to nemám velmi dobře ověřeno.
    Asi tedy mělo být "mnoha žen" Nedávají to najevo verbálně, nebo explicitně, ale spíš mimoděčným chováním. Je to i o tom statusu quo, o kterém už jsem psal jindy.

  13. 12: Status quo?

    Nojo, hehe, ale jaké ženy jsi poznal ty, ukazuje na to, jaké ženy "nasedají" na tebe a co ty na nich chápeš, neodkrývá to, jaké jsou ženy.

  14. Jak už psal Kojot, autocenzura funguje. U mě fungovala vždycky, i když jsem byla "anonymní", to mi přijde zajímavé. Nikdy jsem neměla svůj blog svobodný, abych tam psala kdeco. Prostě to tak mám. Tím, že jsem začala žít s Kojotem se konec anonymity jen uspíšil. Nakonec to mám tak, jak to chci. Jako pár fungujeme bez jakýchkoli internetových excesů, vykecávaček a podobných aktivit. Nesledujeme jeden druhého co píšeme někde jinde, co čteme, čím se zabýváme. Já jsem na dnešní komentář Kojota narazila čistě náhodou. Máme mezi sebou vlastně takovou "interní domácí anonymitu". Já se nehlídám, co kde kecnu a myslím, že ani Kojot ne. Svůj blog si ohlídám, fotek se mnou je strašně málo, a aby někdo rozkódoval, co jsem to vlastně použila za zážitek do příběhu, to by se častokrát musel jeden dost snažit, metafory jsou u mě na denním pořádku. Přesto se mi stalo, že mě vystopoval bývalý i přes změnu jména, města, prostě všeho a dal mi jeden konkrétní článek sežrat a pak nějakou dobu jeho kamarádi spamovali hnusy. Člověk prostě nikdy neuhlídá všechno a někdy je i málo příliš mnoho. A to nemluvím o anonymech, které s Kojotem máme už několik let, ať píšeme co píšeme. Ono je to asi celý složitější…

  15. Záleží kde a jak.
    Na blog, kde je hlavní psaní, by mi přišlo divný až nepatřičný dávat si svoje akty.
    Na fotostránkách mi to neva.

    Asi jako by mi vadilo chodit nahá po ulici na nákup, ale na nudapláži (či u rybníku nebo lomu takto zavedeného) mi to neva.

    A svoje občanské jméno si nechráním zdaleka proto, že bych se bála vlivu na děti (ony stejně většinou vědí, co dělám za nemravnosti, páč zásadně do pokoje ke mně neklepou – ani není většinou na co), ale že soukromí je prostě soukromí. A to chci mít pod kontrolou. Tam mi bez pozvání smějí jen ti, které jsem si k tomu vybrala já. Věřím, že anonymita nicku je docela dobrou ochranou, byť pro dostatečně inteligentní lidi není problém se přes ni dostat. Ale nejvlezlejší a nejnebezpečnější bývají ti nejhloupější.

    A zrovna tak si hodlám prostě ty svoje světy nechat oddělené, aby měla jejich paralelní existence smysl, ten relaxační a odreagovávací, střídací.:-)

  16. LiskoMám na to steny nazor, jen jsem byl linej to napsat, respektive predpokladam, ze bych psal neco, co je kazde uzivatelce stejne jasne :-)
    Kdysi o tom hezky napsala Ann, mela na to lubriku "Já a můj blog"

    [9] Lenko, udělat to můžeš, ale počítej s tím, že se dřív nebo později najde nějaký Arthur Dent nebo Johnny a obě identity veřejně na svém blogu spojí. Takoví pitomci mezi námi holt žijí a svět by bez nich byl nudný :-)

    [16] Samozřejmě je vždycky metoda, jak člověka vystopovat (hádejte, kdo psal blog gigola Gringa?), ale přesně jak píšeš, nemusí to být snadno naservírováno i pro ty největší debily ;-)

  17. ad 17 – 9: Díky, Roji, za upozornění.
    Vždycky jsem si myslela, že nejsem týpek, který by někomu stál za útok nebo záměrné dělání problémů. Jak se později ukázalo, tak stojím. (Ó, jaká podpora pro sebevědomí! :-)))) Jak na netu, tak v realitě. Někdo mi třeba dvakrát serval a ukradl firemní ceduli přišroubovanou do zdi ve výšce 2,5 metru, pověsil mi mrtvého ptáka na dveře kanceláře a jiné. Na chvíli mi to otrávilo život, ale když si člověk nechává tu ceduli udělat už potřetí (už mi to udělali zadarmo, je to záležitost asi 3 tísíc), zjistí, kolik lidí mu fandí a že vlastně nemá smysl si nechat kazit náladu jedním frustrovaným chudáčkem, když kolem je tolik spřátelených bytostí. Spíš jsem z té zkušenosti vytěžila.
    Nicméně bych nerada někomu zbytečně dávala lacinou příležitost.

  18. A ještě jeden příklad. Jednou se mi někde líbily nějaké fotky, tak jsem klikala a klikala a nějak jsem se dostala na fotku člověka, kterého znám a kterého si velmi vážím a který je také dost znám i tam, kde bydlí. No a tam bylo napsáno cosi pro něj nepříjemného z jeho manželského života. Nebyl v tom zlý úmysl, ten člověk si neuvědomil, co dělá, když to napíše takhle veřejně, chtěl ho politovat a k tomu dal jeho fotku. No prostě pitomost na ntou. Tak jsem po mailu zasáhla a dobře to dopadlo, ale že někdo, dokonce i bez zlého úmyslu, může veřejně skandalizovat dobrého kamaráda, to je za hranicí mého chápání. A což ti, pro které je ubližování kratochvilnou radostí. Člověk fakt často nedohlídne, co někoho dalšího může napadnout.

  19. ad 20: Net je dobrej, moc dobrej ….. pro dobrý. Ale to je tak se vším. Nejde zakázat nože na krájení, když s tím někdo někoho občas zapíchne.

  20. Já ti nevím Liško,tak chytrá holka:-),tak dlouhej článek a žádný závěr.:-0
    Anonymita je strach.To prostě nejde okecat a mluví to za vše.
    Díváš se na svoje neexistující děti,rodinu…se strachem.
    Proč?
    Jsme součástí konkurenčního boje,ta zmínka o zaměstnavateli je na místě.Tam je tvrdej konkurenční boj a komukoliv ukážeš svou intimitu,tak jí zneužije.Kolegové,všichni…tam to je nebezpečné,to jo.
    Z úchylů bych strach neměl,v tom jsi paranoidní.
    Oni hledají sparing partnery a no ty jsi moc "kultivovaná" a hodná,na rozdíl od svých kolegyň nedokážeš kopnout do koulí v momentě,kdy to nikdo nečeká…to je holt dar přírody.:-0))
    Já nevěřím,že by tvé upřímnosti někdo zneužil.Samozřejmě pokud nezneužiješ ty upřímnosti druhého,to by ti mohlo přinést nemilé překvapení!!!!
    Tož hodně štěstí zrzko…a pouvažuj nad tím kurzem geniality…potom bude kopání do koulí tvou evoluční výhodou…snad toho budu jako učitel ušetřen:-)))

  21. "Dopóki nie skorzystałem z Internetu, nie wiedziałem, że na świecie jest tylu idiotów. / I didn’t know that there are so many idiots, until I began using Internet." (St. Lem)

    Zase jsem si jednou uvědomil, že tak jako já se jmenuje jenom jeden člověk na světě (mluvím o příjmení). Ale mně je to fuk, už jsem se naučil nejdřív myslet a potom mluvit.

    A abych to doložil, tady je jedna fotka Kojota: http://photos-h.ak.fbcdn.net….jpg

  22. No jo ,Kojot je machr,to klobouk dolů:-)
    Na to jsme si nikdo netroufli,snad aspoň víme proč:-0

  23. Saule, koulovitý učiteli praktické geniality, :)

    vidíš – já si myslím, že závěr článek má, že bych tam psala o paranoiditě z úchylů, to se mi nezdá (a pokud jo, asi to bylo součástí nadsázky přítomné v článku. A dokonce si ani nemyslím, že anonymita znamená hlavně strach. Znamená totiž soudnost, vkus – řekněme.
    Podle mne je vrchol nevkusu psát pod svým plným jménem třeba detaily z intimního života (nejen sexuálního) – je to sprostota vůči partnerovi, rodině. PROTO existují blogy a PROTO pod přezdívkami.

  24. … tak, Vian byl taky Vernonem Sullivanem i Bisonem Ravi …

    Březina byl Jebavý a Vrchlický byl Frída

    … atak

  25. vzhledem k tomu,že Vrchlický měl syfilidu,mohli si s Březinou ta přijmení prohodit:-0)

  26. vidim docela zasadni rozdil mezi anonymnimi a neanonymnimi.

    anonymni se delaji "horsi nez jsou" a neanonymni "lepsi nez jsou". kazdy se nastylizuje do role ktera ho na blogu vnitrne uspokojuje.

    Ti verejni touzi byt obdivovani a tak se vystylizuji tak trochu do role obdivovatelnych hrdinu.
    Ti anonymni touzi vyzit a odzit skryte strany sve osobnosti a tak se nastylizuji do roli padouchu nebo zajimavych podivinu.

    Ono je tezke byt bloggerem a zaroven se nestylizovat do zajimavych roli. Proc by jinak byl clovek bloggerem, ze? Dyt by si mohl zit to svoje a kaslat na sebeprezentaci.
    takze kazdy bloger je tak trochu narcis. Ktery se zhlizi ve svem blogu jako v odrazu hladiny studanky.

    Je to svudne. Spadnu dovnitr nebo se otocim a pobezim zpet do lesa…?
    Klidne ukazu svoje prsa vsude. Kdyz je tam muj muz. On je neco jako moje zastita. Jsem tak trochu provokater. Rada provokuju, kdyz mam kryta zada. V podstate jsem zbabelec. Tesi me kdyz moje nahe fotky prezentuje muz vsem svym znamym. RAda pobiham naha dokola kdyz vim ze vi. Tak trochu pycha. Tak trochu zvedavost co to udela.
    nechavam exkluzivitu na svem partnerovi. Ze to on, ne ja :o)) jsme jako dvouhlave tele.

  27. ale dal k blogu. pokud je blog jako vntirni potreba (vyziti "temnych" stranek osobnosti) tak jsem pro anonymitu. Protoze nemusi kazdy v praci vedet, ze prdim krkam jako stary chlap a ze jsem na zajicky.
    Pokud potrebuju blog jako PR protoze je to dobre medium k prodeji meho JA tak samozrejme verejne. Muzu pak lepe prodat nejaky produkt. Myslenku, ideu. Treba i pro dobrou vec. Ochranu prirody nebo pomoc detem tretiho sveta a tak.
    Osobne velice dobre vnimam prave stylizaci blogu, to povrchne hastereni a radoby duchovnou bohatost vlastni i cizi. Divam se skrz a vidim porad mene. A tak me napada porad casteji, ze tahle metoda nakouknout pod poklicku neni dobra. naopak. ze je velice nedobra. ale i tohle poznani je potreba. vnitrne ho prozit a ujasnit si co vlastne nechci. i diky blogu vim ze tohle nechci. nic z toho co prezentuju nebo co vnimam jako prezentaci jinych. vim ze tohle nechci a to mi prinasi ulevu.

  28. nikde nikdo :o))
    jak pise TS, pro nektere zeny je vzrusujici kdyz vydrazduji svoje okoli.
    U me je to spis naopak. Spise ocumuju ty, kde vnimam zpriznenost. Clovek se stava voayerem. Cumilem ktery cumi. Cumi a uspokojuje se poznanim. Ze ten druhy je mu podobny. I kdyz zdanlive jiny.

  29. každý z nás je nádoba kterou touží naplnit emocemi. Ať už svých hříchů, nebo i ctnostmi. Blogy jsou způsob jak tu svou nádobu plnit, ale i zvětšovat.
    Málokdo se snaží uchovat nádobu jak je, a pouze přilévat do ní emoce ze svých ctností.

    To se podaří když má kolem sebe dostatek jiných nádob, naplněných a přetékajících.
    je na každém, zda zvolí hříšné, nebo ctnostné.
    Podaří se to líp, když není nádoba nakřáplá.

    Halelujá, veselé vejce a bohatá jelita. :)

  30. Mně se líbí ratkz [29] !!

    [35] a na ctnostné a hříšné mi nic rozdělovat nejde. Už tyhle dvě kategorie nemám. Jestli je ještě nekdy mít budu, je možné:)

  31. haleluja TS:-)
    máš pravdu ale držme se svých vajec,někdy mám pocit,že pouze skrze ně jsou naše životní zkušenosti a nezpochybnitelná moudrost předávány.:-0
    No alespoň že ten jeden den v roce jsou si to naše protějšky schopny uvědomit a vracet nám naše dobrodiní zpět…navíc obarvené:-000)

  32. Sorry, TS (a Saule taky, máš tam komenty), ale já ten tvůj odkaz smažu. Nechci tady mít něco, z čeho se mi dělá blivo. Leda že bych si to sem sama dala.
    Je to sice jako dokument dobrý, ale ať si to zájemci najdou u tebe v tvých videích, já s takovýmihle "retreaty" nemám nic společnýho.

  33. Podle čeho se rozdělují ctnosti a hříšnosti? :-)

    Není nesmysl protiřečící si, snažit se zachovat nádobu, jak je, a přitom do ní přilévat jen ze svých ctností? :-)

  34. Jo a jestli na to TS budeš reagovat – nebo kdokoli – tak to prosím vztahujte k tématu. Bude to konkrétnější a zajímavější, bude se čeho chytit a vůbec.

  35. já už jdu spát:-)
    Ale toho mazání škoda,nic tak hroznýho tam nebylo,naopak!!!!

  36. Říkám, že jako dokument zajímavý, to jo, ale proč by to mělo být pod tímhle tématem a vůbec tady – to teda nechci.

  37. to jste me teda navnadili na hrozne veci.
    I by me zajimalo.
    dnes se mi delalo blivno kdyz jsem cetla ze holka v USA prodala svoji sedmiletou sestru na vecirku kumpanum a oni ji tam znasilnili. k tematu je to castecne. Az bude nekdo vykladat o cnosti a hrichu tak by me zajimalo kam zaradit neco takoveho.
    to snad neni ani cnost a ani hrich, to je blbost.
    vylizany mozek. houblec praskla nadoba. Nekdo je blby jako traky. A to je pro me pokazde vystrahou, ze opatrnost nikdy neni dost.
    nikoliv ze se budu s nekym tahat kvuli poplatkum, co kdo napsal, nebo kde co ukradl.
    kdykoliv se muze objevit blb co kvuli dvacetikorune podrizne invalidu na voziku. protoze je to pako.

  38. [37] u sebe ne? A rozlišuješ u cizích mezi hněvem a láskou? antipatií a empatií? Smutkem a radostí? To jsou ty rozdíné náplně nádoby. I rozhněvaný cynik může být naplněn po okraj emocemi – a může si psát blog který jej bude těšit. I takové případy tu jsou. Otázka je co se pak stane. Když je plný negativních emocí, dočtem se dřív nebo pozdějc o něm, ne na blogu, ale v černé kronice. Když je plný těch pozitivních, může je nějak přímo, nebo nepřímo rozdávat druhým. :)
    [39] OK, :) kdyby bylo nutné, doplním mailem.
    [40] Vesměs to rozdělují náboženství podle svých pravidel, ale to jsem až tak nemyslel. U sebe bych se orientoval tím, jak čím vznikají pozitivní nebo negativní emoce …Nemyslím si, že to je nesmysl.
    [46] jsou i horší případy, nicméně offtopic. Dotkli jsme se jen citlivého místa – sebedefinice ženy ve videu. Dívky, s kterou se budou dámy vždy nějak identifikovat. :)
    Blbost je vesměs vrozená, to chování co popisuješ je ale získané z prostředí, které jej podněcuje. A to je rozdíl, s prvním nic moc neuděláme, s tím druhým bychom měli. Já radši hledám příčiny, než vyjádřím kdo je blb, vylízaný mozek a pako :) Neobhajuju to, ale taky nenálepkuju. Možná jsou nálepky praktičtější v orientaci, ale zas dost omezují vnímání a pochopení. A to se zas obloukem dostáváme k tomu offtopic videu, kde je něco podobného :) Dokonce bych mohl nalepit nálepku "Někdo je holt blbý jak traky" :))) Hloupost je pro někoho prostě dobré životní východisko, protože mu snadno přináší pocit štěstí. Dočasně.

  39. Kulhá mi to. (Držím se toho, proti čemu jsem měla námitky.)
    Jsem-li celistvá nádoba, jsem taková včetně svých veškerých emocí, ctností i hříchů. Neměnit se, zachovávat nádobu celistvou, neznamená snažit se filtrovat něco, o čem si myslím, že je dobré, od toho, o čem si myslím, že je nedobré. Zkušenost i mnozí moudří praví, že to člověk sám u sebe často nedokáže ani rozlišit. Ani dohlédnout.
    Snaha naplnovat se pouze ctnostmi, či pouze kladnými emopcemi, je podle mě cesta do pekel. Skrze pokrytectví, sebeklam a berličky rádobysprávnosti.
    Cesta pro slabé a pošetilé. :-)

  40. Nakřáplostí jste mi připomněli toto:

    Na vázu, v níž květ verbén zvadl,
    narazil vějíř v doteku;
    ba úder ani nedopadl,
    zvuk nezradil ho člověku.

    Avšak ta lehká rána denně
    hlodajíc v tvrdém krystalu
    plíživě, jistě, neviděně
    obešla vázu pomalu.

    Prchla z ní voda po krůpěji,
    květ zvadl, vláhy nemaje.
    Netuší nikdo rány jeí.
    Netkněte se jí, puklá je.

    Tak mnohdy milovaná ruka
    se lehce jenom srdce tkne;
    tu srdce samo láskou puká,
    květ lásky jeho povadne.

    Potichu, světem nepoznána,
    pláče a dál se rozzeje
    hluboká, jemná jeho rána.
    Netkněte se ho, puklé je.

    (Sully Prudhomme, "Puklá váza", přel. Karel Čapek)

  41. [48] kulhá ti to, co v tom sama vidíš. Problém mnohých bývá, že diskusemi utvrzují spíše svůj názor, než by přišli objevovat shodu s ostatními, nebo přicházeli na nové podněty. Z více různých výkladů téhož si vždy vyberou ten krajně jim nejvzdálenější a odmítnou jej jako stěžejní. Proti němu se pak vyjádří. Já v tom ale nevidím tuto krajnost.

    Je úsilí, které stojí zato vyvíjet, byť víme že cíle nedosáhneme zcela. A dosažním cíle bychom skončili v jeho dosahování. Úsilí po smysluplnosti. úsilí za věděním. úsilí za dosažení vyrovnanosti z pochopení sebe i okolí.
    Tak to chápu i já v souvislosti s tím, jak se naplňovat.
    Jedna cesta je být průtokový a ujíždět si na pouhém průtoku. Víme kdo nám poskytl ten proud?
    Další cesta je vědomě tvořit nebo hledat to pozitivní a umět je v sobě zachytit a zpracovat. Tak aby se uchovala část té enregie v nějakých hodnotách. A mohla se předávat dál.
    Jistěže pokrytectví a sebeklam a berličky… nejsou hezké. :) Proto stojí zato hledat stav duše, kde nejsou. Když se někdo rozhodne hledat, je už o krok dál od slabosti a pošetilosti.
    Teď se tu vyjadřujeme abstrakně, ale jde o to, že v mnohém jsme pouze prázdnou, -dokonale šestihranou- pláství, zatímco med v nás vzniklý bude jen díky systematické práci našich včel. Pěstujme včely. Lepší než obhajovat, že naše plástve jsou krásné jen tak jak jsou :)

  42. Úsilí o….
    (Je správná vazba.:-)

    Proč bych měla usilovat o smysluplnost? Když nevěřím na (v) to, že všechno má nějaký smysl, ani na (v) to, že člověk jako subjekt je schopen tu objektivní smysluplnost vždycky zachytit, pochopit…

    Proč bych měla věřit, že pochopení a vědění dosáhnu úsilím?
    Když mám pocit, že to aspoň u mě bývá zhusta právě naopak, čím víc úsilí, tím víc zavádějící a neúspěšné… Většinou se zvrhávající v samoúčelnou radost z usilování…

    Proč by mělo vadit, že nevím, kdo mi poskytl ten proud? Proč bych měla věřit, že mi ho někdo poskytl? Proč by mělo vadit, že si myslím, že ten proud je prostě dílem náhody?

    Proč fakt,m že začnu obhajovat svoje názory, je vykládán tak, že nepěstuju včely? Proč je předpokládáno, že to, co říkám já, nepřináší lepší stav duše?

    Proč bych měla na základě nějaké debaty, do níž jsem vstoupila proto, že mi něčí názory přijdou absurdní a pošetilé, znegovat svůj názor? :-)

    Proč by to nemohl udělat ten druhý? :-)

    Brou noc. :-)

  43. [51] Nedávno mne zaujal postřeh, který vyjímám z většího textu: "Očekáváme, že svět dává smysl, že je logicky bezrozporný. Pokud se v něm objeví poruchy, začínáme být nedůtkliví a hledáme někoho, komu bychom připsali vinu."
    ne, nemusíš usilovat o nic, :) bože chraň. Tu žertovnou hru na otázky které ve skutečnosti nečekají odpovědi už nehraju, sorry :)
    odpověď najdeš např. zde.
    http://userweb.pedf.cuni.cz…id=80
    a zde
    http://trendspotter.bloguje.cz…hp

  44. vcera dopoledne jsem psal jeden mail "nad moje sily", a u toho mne v rohu na slovnik.cz trklo:
    Nenacházíme vůbec žádné lidi se zdravým rozumem kromě těch, kteří souhlasí s našimi názory. — Francois De La Rochefoucauld

  45. TS – no vidíš, to je přesně ten krásnej citát!

    A když se naučíme nehledat v kdejaké p…ě smysluplnost, logickou důslednost a bezrozpornost, (stejně jako černobílou kladnozápornost, která z toho vyplývá), nebudeme se muset pracně a pomocí dalších hloupých berliček vyrovnávat s tím, že to nefunguje nebo že my to nejsme schopni uvidět. Nebudeme kvůli tomu začínat být nedůtkliví a nebudeme hledat nikoho, komu bychom za to dali vinu. :-)

    Krásně to doklaplo do sebe. :-)

  46. mozna odzadu. kdyz nekomu neco nefunguje, moh by se ptat proc.

  47. dobra diskuse. I
    47, tak trochu me TS odbyl nalepkovanim (zde ta nalepka patrila jelikoz se jednalo spise o symbol), To video o nejake zene jsem nevidela tak ze nevim o cem byla rec.
    a treba kdybych misto blbost jako traky a pako napsala nevedomost tak by to znelo elegantneji (ale ti uz zase jde smerem diplomacie alias pokrytectvi). jsou prostredi ktere proste nevedomost podporuju.
    Jinak rozumim co chce sdelit Rulisa. Snad. Ru mi moc pomohla pochopit i sama sebe. zdalo semi ze je to nejaka chyba kdyz jsem nakrapla dokud jsem nepochopila ze tohle cele jsem JA vo svoji skutecne podobe. a neni to ani moje vina ani nikoho jineho. ze tohle ke me patri ve vsech podobach a ja to proste jen prozkoumavam. I zvedave i prekvapene. ale nikoliv pohorsene.
    ono teoretizovani (jak by bylo kdyby bylo) casto slouzi odklonu od vlastniho pestreho sveta. Protoze vlatni vnitrni svet je vzdycky bohatejsi a pestrejsi nez teorie. jsme uplne vsecko, nejen to libive "pozitivni".

  48. Jsem radši se svýma puklinama, nechtělo by se mi ani ztrácet něco, co ke mně patří, jen proto, že někdo smýšlí jinak a vymýšlí jak být lepším a lámat to přes koleno. Pokud nejsem zabiják, nebo nebezpečný deviant, žiju se svými plusy i mínusy. Nikdo není dokonalý..Neignoruji co propagují jiní, co by z toho zevšeobecnili, mohu si odněkud cosi vzít, ale nechce se mi žít podle cizích návodů. Krom toho je mi proti srsti se kamkoli nějak vyloženě zařazovat, nemám ráda uniformitu v ničem. Nj, nejsem žádnej vzdělanec, ale ani ne pitomec, bez vlastního úsudku :)

  49. Ve včelách se jeden nevyzná.

    Přitakávám anině a nemám chuť se namáhat vysvětlováním svého stanoviska, že naplňovat se samými pozitivny je akorát tak na ho—, utopie, která – až přijde čas – samu sebe zvrátí v černé peklo beznaděje nebo nějaké jiné peklo, třeba ledově chladný vítr, jak si to kdo uvaří. Já už jsem tam byla a už tam znova jít nehodlám. Proto jak slyším slovo "pozitivně", raději se tiše odvracím, nic nehlásám a hlavně se vyhýbám moudrým citátům, které pro svou stručnost mají příliš mnoho výkladů – každému obsah podle jeho zkušenosti. Někomu jen prázdná forma. Jak komu jak kdy jak v čem…

    Rulisa a ratka jsou evidentně trpělivější než já. Já na to kašlu a trochu se ježím, že se takové omílatiny melou zrovna tady. O příhodách zmanipulovaných nebo znásilněných dívkách nemluvíc. Kdybych náhodou zas nějaké úletářské komentáře smazala, byť by byly sebekrásnější, tak se nedivte. Svobodný prostor pro diskusi je pěkná věc, ale na konferenci o stavebních materiálech se nehodí debatovat o Sněhurce, nanejvýš o Perníkové chaloupce. Svoje nové téma si rozebírejte někde jinde (Saule).

  50. Je mi to divné a zdá se mi to na můj vkus nepřátelské a nezvyklé, ale asi jsem právě vstoupila do jiného bloggerského stádia: klidně smažu, co se mi tu zdá být zbytečné a navíc. Proč by to tu mělo být? Proč by tu měly vlastně být cizí odkazy v komentářích? Nejsem reklamní agentura.

  51. Tenhle bloggerský pocit ještě neznám: únavu a rozmrzelou chuť mazat, která vlastně vůbec není chutí, ale otráveností. Asi jsem něco snědla :)

    Tenhle blog mi připadá nějakej celej blbej. A ještě k tomu se tady maže!! Asi sem teď chvíli nebudu chodit. – řekla bych si, kdyby nebyl můj vlastní.

  52. nicmene aspon vidis, jak funguje energie urcitych lidi. uzitecna zkusenost, rekl bych.

  53. Wool. pecula se omlouvá Lišce Ryšce a všem jejím přítomným za způsobenou rozladu.

  54. ore,
    aha, vida, díky. To bude ono. Částečně. Částečně energie moje. Chvíli jsem byla tak otrávená, že jsem chtěla smazat i tvoje nedávné "vulpecula – pumpernickel", protože jsem nechápala, co to má být, co je na tom, a připadalo mi to pro život úplně nadbytečné. Zvlášť v souvislosti s tématem anonymita na blogu :)
    Měla jsem chuť smazat všechny komenty, aby byl pokoj a všechno bylo krásně čisté, jednoduché, bezproblémové a aby mě ten můj blog laskavě přestal otravovat :-)) a abych se mohla jít někam projít ven a nikdo aby na mě nemluvil.

    A to je blbý, tak jsem to hnusné rozpoložení zase zrušila, taky pro naprostou nadbytečnost. :)

  55. To je všechno tím, řekl Pú, že mám tak rád med.

    To je všechno tím, že jsem na blog neměla pomyšlení a týden jsem neměla interet doma a byla jsem venku na Velikonoce a nenaskenovala jsem další pokleslý komiks a tak vůbec. Ještě musím vyskládat všechno své oblečení do skříně a na to se netěšim. A uděluju si důtklivé (nebo jen tklivé?) napomenutí za nepsaní k tématu.

  56. 58:
    Liško,věk máš krásnej(pravda,opravdová liška už by byla po smrti:-)
    Sveď to na mně.
    A na positivní komenty pozor,to máš recht:-)
    Příště už budu jen anonymně negativní:-0
    P.S.až toho bude příliš,tak si zruš blog a choď zasírat druhým.
    Aspoň se pak dozvíš,jaká jsi(teda v jejich očích)
    Dokud budeš blogovat,budeš jen obchodník s city.
    Tentokrát jsi trochu přeplatila,na to pozor:-0000)

  57. Si íkal, že už budeš jen anonymně negativní a jsi téměř-anonymně pozitivní.

    Tak si ho teda nechám, no :-))

  58. "Zasírat druhým" půjdu asi večer. Pěkný nápad na večerní procházku to je :-))

  59. tak to dopadne,když Liška sežere otrávenou návnadu-bloguje(prozatím mi to připadne dost negativní,ale dovedu si představit že přitrvrdím:-0
    P.S.příště budu jen íkat
    Podle toho mne v mé anonymitě poznáš zrzko:-0)

  60. Když ty seš, Saule, takovej vodrzlej, a já nejsem zvyklá, aby byl vodrzlej někdo jinej než já :) a navíc lehce tendenčně, lehce šovinisticky, dost bujaře a mírně přisprostle.

  61. – po takovém setkání mě přejde chuť cokoli vysvětlovat a dokonce se bavit i s jinými. Tak aspoň ten manipulativní šovinismus kdybys zrušil, ten mi připadá nejzbytečnější a blbej. Pak se třeba dám milostivě přesvědčit a ještě pár slov utrousím. A možná ani nebudou sprostá :-))

  62. Takže-buďto budu takový,jaký by měl být Saul,nebo….nebudeš!!!!!
    Hmmm,tak…nebudu!

  63. No tobě to jde parádně, Saule, radost počíst. Teď si můžu krásně oddychnout, dopít pivko (už jsem doma za Prahou) a možná srovnám za celý večer i pár svetrů ve skříni. Pak bych nazvala vliv blogu blahodárným. Nebo vliv Saula, v tom aby se pes vyznal. (A ve včelách se jeden nevyzná, to už jsme probírali, souško.)

    Chytám tedy druhý dech a slinu (první) a zkusím vyfotit ten (možná trochu šovinistický? :-) komiks, když jsem ho nenaskenovala v práci. Jen jestli najdu červenou fixu, musím tam ještě něco přibarvit, aby to nevypadalo tak nudně.

  64. 76:
    no já sem úplně vyřízenej.
    To je nádhera.
    To je souznění.
    Liška už se nevzteká,ale fotí…
    Vše zlé zapomenuto:-0
    Ráj na zemi:-00000

  65. :)) (trochu jiné než rulisino :-))a já už se na to souškování taky chvíli vyseru. :) vidím, že vše je v zajetých kolejích, neradno je opouštět. jo, šovinistou se člověk stává po tom, kdy dostane ochutnáno silné medicíny.
    Chvilku se mi chtělo reagovat na několik komentářů, ale lepší už jen mlčeti zlato :)
    Ostatní enjoy.

  66. No tak teď mě nasral TS!
    Jaktože cituje moje slova….
    Liško!?
    TS …kordy nejsou na skladu…..perkusní revolver navrhuji!

  67. ad-66, jo, blog si nech liško, souhlas :)

    ad-78, tady souškuje :) Jak ? Jsem natvrdlá..

  68. Kde tě cituje, Saule, TS? – No radši to nebudeme rozebírat, TS, máš pravdu, zajeté koleje jsou bloggerovi nejmilejší, jojo! To jsi vystihnul. Taky se mi nechce reagovat na všechno, tak co bychom to dělali. Až to uznáme za vhodné.

    Červebou fixu nemůžu najít, tak sedíma přemýšlím, kde by mohla být.Jepohromadě s jednou černou, to vím jistě. Ale stopa je to chabá.
    A nejvíc mě štve, že si téma pod článkem často opustím sama (třeba te’d). Ovšem bývá to až ze zpufalství, když se řízením osudu (nebo jak se všichno dohromady jmenujete) změnilo už předtím. Pak je potřeba to přijmout a rozjet zcela jiným směrem. Tradáááá! jdu si dát třetí lahváč. Bohužel poslední. Zítra bude líp, zítra bude mejdan.

  69. Tak se nějak rozumně domluvme.
    Perkusní revolver mám,Liška píše nesmysly….vím.
    Urážky jsme měli oba…takže…hledáme sekundanty.
    TS,já už mám 3.Ty?

  70. NO moment, mně se vy,azal koment ad překlepy: že si jich nemusíme všímat, leda snad "zpufalství", protože je ttrefný: zpufnout ze zoufalství…

    Jeden souboj se sekundanty jsem již absolvovala, před dvanácti lety. byl do první krve a ta krev nebyla moje a prohrála jsem na body. (zranit druhého nebylo plus)

  71. Jo a perkusním revolverem nee, tím jsem taky měla tu čest střílet a dělá díry jak kráva (bez ohledu na to, jestli střílí kráva nebo vůl)

  72. "Tak se nějak rozumně domluvme!" no konečně věta, co mě trochu rozesmála! To je vono.
    (To je děs, ty překlepy po pivu. Teď jsem psala pořád něco anglicky o Praze a tam jsem se hlídala líp.)

  73. "Tak se nějak rozumně domluvme"

    Já jsem pro:-0))
    Můj revolver už dloho spal:-)

  74. Střilela jsem jen vzduchovkou, sice ne špatně, ale nemám na vás, prchám :))

  75. Vzduchovkou já taky, to mě vždycky bavilo. Hlavně od té doby, co jsem si ve čtrnácti letech uvědomila, že mám zavírat pravé oko, a ne levé, když jsem pravák a mám tu pušlu vlevo… pořád jsem se divila, že mám děsnou modřinu na hrudní kosti od té pažn¨by a ostatní prý ne :-)))

    Náhodou střílení mi šlo. Na plechové panáčky nejraději.

    Souboj nedáme, ne? Radši to pivo.

  76. Ha a mám téma a jdu ho blognout. Vejdou se do něj všednodennosti i intimnosti.

  77. Nestřílejte, vždyť jsou tady lidi!

    U receptů dost možná skončíme. Už jsem nově blogla a můžeme tuto chaoticklou jízdu opustit a přesunout s ena novou, lehčí, nenáročnou a veselou, pěkně klouzat po povrchu. Z téhle můžeme vyskočit za jízdy nebo ji nechat pomalu dojet. Hoplá.

  78. z hmoty a antihmoty bůh stvořil universe ,ale až osmého dne v pondělí stvořil z adamového žebra Evu.I když vyjímka dělá pravidlo ,tak od té doby muž je vždycky větší umělec ,ale žena je větším uměním.(lepším fotografem a ona lepší modelkou.)(palební a krycí síla kulometu=palební a krytá síla fotoaparátu)Jaký je tvůj vzhed a hlas takový je tvůj sluch a zrak!?Na jedné straně,jak se říká, ufoni vidí tvýma očima a slyší tvojima ušima ,ale na druhé straně,jak se říká, bůh vidí co cítíš a dábel slyší co myslíš jako zkrytá kamera a odposlouchávací zařízení.I když vyjímka dělá pravidlo,tak jak to máš se svým okolím ,tak to máš sama se sebou a se svým podvědomím.Když je život jako ve filmu,tak je nirvána jako ve snu.Autor blogu se ztotožnuje nebo distancuje s hlavní nebo vedlejší roli svého článku.Umění číst a psát je jako mluvit a naslouchat.Nakonec stvořitele ukřižovali samotné ženy,protože nevěřili,že je stvořil z adamového žebra.!?Březen za kamna vlezem a duben ještě tam budem.

  79. pro jedince,páry a skupinyvelmi inspirační!Kdo chce mít magické nebo náboženské zkušenosti v tomto životě ,musí jak se říká podepsat kontrakt s dáblem nebo smlouvu s bohem.!?!?!?

  80. kontrakt a smlouvajde jenom o náboženské a magické zkušenosti k penězům a nirváně

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.