Praváci a leváci

A OBOJETNÍCI A SELEKTIVCI…

 

Odborné názvy týkající se této problematiky neznám a ani to snad nijak nevadí. Pedagogové mají o tomto okruhu lepší přehled, předpokládám. Dávají dětem nakreslit domeček s oknem, komínem, plotem a stromem – a hned vidí, jestli je dítě pravák stoprocentní nebo méněprocentní nebo levák nebo snad podobojí. (Tohle téma se bude líbit ratce; psala, že umí psát pravou i levou k tomu zrcadlově – ale kterou psala, že tak píše, to nepsala.)

Nedávno jsme to probírali s kamarády: kterou rukou se myjeme ve sprše (já jak kdy), kterou si myjeme hlavu (já jak kdy, mohu obojí i oběma naráz) a jak – kamarádka pedagožka přiznala, že jedině pravou, že jinak není schopna. Prý točí vodovodním kohoutkem jedině pravou (když zrovna páková baterie není v dohledu), odemyká dveře jedině pravou (já jedině levou, protože zámek bývá vlevo, ale umím to i pravou, protože jsem pravák). Utírání na záchodě jsme také probírali a každý si dal pozor, aby na tuto lekci nechyběl, hlavně kluci.

Co pozoruhodného děláte jinou rukou než svou "primární"?

Já tedy odmykám levou, to jsem říkala. Smeták a baseballovou pálku držím zřejmě jako levák – s levou rukou nataženou a pravou na konci násady, takže mi soupeři při softbale vždycky vytýkávali, že držím pálku opačně, nad levým ramenem, že nejsem žádný levák a mám toho nechat, protože to nadhazovače plete. Tůhle! To bych neodpálila už vůbec nic.

Zrovna minulý týden jsem zkusila něco dělat druhou rukou než obvykle a zjistila, že mi to jde stejně dobře, ačkoli jsem to nikdy netrénovala. Herdek, co to bylo??!!

Co mě ještě napadá za činnosti … nádobí myju tak, že houbičku mám v pravé ruce, hrnek nebo talíř držím v levé. Zuby si čistím pravou, prostě jsem pravák. Ale existují mnohem vyhraněnější praváci než já. Týká se to jen rukou? Když mi řeknete "Zavři jedno oko!" zavřu pravé. To ovšem může souviset s tím, že na levé o krapítek lépe vidím. Asi. Legrace byla, když jsem si ve čtrnácti letech uvědomila, že při střílení vzduchovkou je blbost zavírat pravé oko, když držím flintu pod pravým ramenem, s levou rukou nataženou (viz baseball a koště výše :-). Pořád jsem se hrozně divila, proč mám takové modřiny na obolavělé hrudní kosti, proč si pažbu opírám až tam a ostatná střelci (prý) ne. Ale střílela jsem dobře i tak. Házím pravou. Blbě tak i tak.

Pádlovala jsem napřed nalevo, krátce, pak už napořád napravo, když kormidluju. Na háčku je mi to samozřejmě fuk (a i kdyby nebylo, háčkovi to musí být fuk, ten nemá co si vybírat).

Botu si obouvám napřed levou, většinou. Rukáv si oblíkám napřed pravý. Ale to může být obojí naučené; myslím, že jsem si to tak stanovila jako logičtější postup, rozumově.

Určitou strnulost u sebe pozoruju v tom, že nosím tašku jedině přes pravé rameno. Přes levé mi to nejde. Jak ji nosíte vy, praváci či leváci? Jaké ještě činnosti jsou ukazatele vyhraněnosti pravorukosti / levorukosti?

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

54 komentářů u „Praváci a leváci

  1. Já četla vlastní nadpis "Prasáci a lesáci" :-)))
    … rozdíl je v tom, že člověk nemůže být zároveň pravák a levák, ale prasák a lesák jo!

  2. Já jsem sice levák jak poleno, ale třeba myš u PC ovlávám pravou a levou mi to třeba vůbec nejde. Pravou rukou ale nenapíšu ani Abrakadabra, ani kdybych se okotil. Měj se krásně (Aleko)

  3. Kdyz se mi neco honi hlavou, je to stranove indiferentni. Kdyz se mi neco honi rukou, je to prava! ;-)

  4. jsemobojetna a to celkem symetricky. Obe ruce mam leve :o)) HAzeni granatem na zakladce vyvolavalo zachvaty veseli jelioz jsemhazela levou a pak to zkousela pravou a vsecko spatne.
    narodila sjem se jako levak, pak me precvicovali na pravou ale dost drsne takze hruza. Mam z toho domotane ty polokoule tak ze nemuzu myslet a mluvit najednou.
    pisu pravou, ale muzu i levou pokud pisu zrcadlove.
    jsem nezrucna, roztrzita a nepresna. REzu pravou i levou. Striham pravou i levou. Zadek si muzu utirat pravou i levou. Hlavu umvam levou. Lzici dzim v leve ale muzu i v prave kdyz je malo mista.
    Levou stranu mam o neco silnejsi a vetsi.
    rikam si nekdy, ze za moji roztrzitost muzou ty moje rozhozene polokoule :o)) ale vim ze je to jen vymluva.

  5. Sem levák jak poleno. Myš k PC mám na levé straně, ale tlačítka si nemusím přepínat, čímž uvádím v hluboké záchvaty zoufalství našeho informatika. Jen na utírání pr…e používám nevím proč pravou:-)
    Jinak se jako levák cítím diskriminován – nejsem schopen střihat nůžkama, blbě se mi řeže motorovou pilou atd. Spousta věcí je dělaná na praváky a na nás leváky se kálí. A to je nás leváků docela dost!

  6. Musím popřemejšlet, myslela sem, že dělám všechno rukou pravou, ale teď jsem se přistihla, že se při tom přemejšlení, drbu na krku levou:-))

  7. Laterarita se to jmenuje. Vyhraněná (pravák či levák),méně či více, či nevyhraněná (obojetník). Lidé s nevyhraněnou lateraritu prý mívají vyšší inteligenci. Můj manžel byl obojetník, ale chytřejší nebyl, takže empiricky nepotrvrzeno. Zato si přehazoval plynule při tenise raketu z jedné ruky do druhé, čímž protihráče vytáčel k nepříčetnosti.
    Muži leváci jsou prý nositeli jakéhosi poselství z vyvinutejších planet, odkud pocházejí. Tak se snažte, kluci, nás tu naučit něco úžasného! :-)

    Jedna z dalších známek praváctví: Když sepnete prsty obou rukou, pravý palec by měl být nahoře.

    Jsem pravák jako poleno, levou nedělám a neumím nic. Pomáhá mi, přidržuje, ale výrazně dominantní je pravá. Jen to záchodě dělám levou (nebudu si pravou přece špinit :-)).

  8. Lenko,
    sepnout prsty – tak to mám nahoře levý palec! Vždycky a nikdy jinak. To je divný, přece jsem pravák, none?! :)

    Na tom záchodě to blízkovýchoďáci mají naučené na levou. Já teda jako pravák musím pravou, jinak by to bylo vachrlaté a kdovíjak bych se trefila… ale přeučit na záchodě na levou by mi při troše snahy šlo asi dobře.

  9. ja mam nahore pravy palec i kdyz si myslim ze mam slabsi tu levou hemisferu. (teda ze jsem houby pravak)
    podle me je vysledkem ze predelanim vyuzivam svoji slabsi hemisferu, proto i ta pomatenost zatimco ta silna (prava) je v klidu a odpociva. ale co s tim,ze? nic.

  10. nahoře mám levej, vždycky .. je to tak nějak přirozeně pohodlnější, ale jinak jsem pravák

  11. já při sepnutých rukou mám taky nahoře levý! Jinak jsem pravák absolutní – a projevuje se to třeba i tím, že držím vidličku v pravé ruce (levou se do pusy netrefím; a totéž můj bratr levák drží vidličku v levé, protože pravou se netrefí).

    Nádobí myju stejně jako ty, Liško. A odmykám tedy levou, tam mi to nevadí. Ale nedokážu házet míč levou.

  12. Tak ja som vraj oborucny clovek, ktory sa naucil zit v pravackom svete. ked som bola mala, nevedela som pochopit, ktora je lava a ktora prava strana. mama totiz hovorila, ze prava je ta, kde drzim nozik ale mne to bolo uplne jedno, kde ho drzim :)
    kedysi som urobila taky experiment, urobit si den presne naopak…robit veci co robim lavou pravou a vice versa. chcelo to vela uvedomovania si ze co robim ktorou a najma cinnosti typu umyvanie hlavy boli zaujimave, kedze ide o nesymetricku synchronizaciu oboch ruk. a zistila som, ze vacsi problem ma prava ruka s preberanim cinnosti lavej.
    a hoci jednoznacne treningom mam viac sily v pravej, ked zadakujem, jadnoznacne nalavo, vpravo to nema ten grif!

  13. Taky mám nahoře levý palec. Jsem pravák, ale třeba příbor nebo hokejku atd. držím v opačném gardu. Při volejbalu podávám levou (horem smečovaně) nebo pravou (spodem), ale například házet umím jedině levou. Kohoutky i pákovou baterii jedině levou. Oko zavírám levé, protože bych jím viděl jenom fleky. Odmykám pravou. Telefon držím levou. Radši o tom nebudu přemýšlet a půjdu se dívat na vodní kámen.

  14. Nahoře mám levý palec, ale nikdy mne nenapadlo při jakékoliv činnosti, že bych nebyla pravák.
    Telefon držím levou, abych měla pravou volnou k zapisování, nebo řazení:-)

  15. Jojo,telefon v levé a zapisovat si vzkaz pravou.
    Psanče, ty asi nejsi moc vyhraněný pravák.
    A já jdu uklidit nádobí (jen shromáždit do dřezu, nemýt) a spát. V práci. Do současného domova mi jel poslední autobus před třemi hodinami. Dobrou!

  16. Jo mejdan! Matně si vzpomínám, že jsem tu pracně něco ťukala do klávesnice, než jsem šla v 5 spát… TeĎ už mám po spánku hodinku ranního sklízení a mytí nádobí za sebou, piju džus a tak. To budu odpoledně usínat na poradě.

    Bohužel nemám hřeben…

  17. 19:
    Dík, hned je to lepší.
    Už vypadám k světu. Řasy mám nalíčené od včerejšího rána, takže paráda. Ještě zuby by potřebovaly vyčistit. Vezmu je ručníkem.

  18. Jo aby to bylo k tématu: řasy si líčím (ne denně) pravé pravou a levé levou.

  19. ad 18: Když někdo píše v půl pátý ráno na blog z práce, o jeho zdraví (minimálně duševní) mám starost. :-)))))))

    Tak pro příště do kabelky (jako všechny normální ženy :-))))): Hřeben, kartáček na zuby, náhradní spodní prádlo, něco hygienických a kosmetických potřeb dle své momentální potřeby i pro nenadálé případy, kapesní nůž, lžičku a kápézetku. Co kdyby náhodou ……..(cokoli) ?!!!?
    (A pak se chlapi divěj, jaký že to máme v kabelkách binec. Všechno tam musí být!) Doporučila bych ještě: minibaterku, sprej proti útočníkovi, něco k jídlu a igelitovou tašku – na chleba i na sednutí si na vlhkou mez.

  20. Náhradní spodní prádlo v kabelce nedoporučuju:
    tuhle jsem u rodičů našla svou léta neviděnou černou podprsenku s krajkovými ramínky, takovou tenkou, mrskla jsem si ji do tašky a v metru ve vagónu jsem si chtěla vyndat knihu na čtení, přitom mi ta podprsenka vypadla na zem, já ji musela zvedat, ona vypadala spíš jako kalhotečky, zrovna kolem samí chlapi, koukali, nemohla jsem se tomu ani pořádně zachechtat, oni se tvářili pak tak zadumaně … :))

  21. to je dobra prihoda.
    taky mam podobnou i kdyz ne tak sexy
    u prijimaciho pohovoru mi vypadla z tasky rule zachodoveho papiru (rozbalila se pres celou kancelar) a samozrejme posmrkany kapesnik. Moje zakladni vybaveni (vetsinou jedine)

  22. 24 a vzali tě? :)

    Btw zkoušel jsem teď psát a kreslit levou rukou a není to tak zlý.
    Když kreslím obrázky, výsledek je to takovej dětskej a hlava trochu brní, ale není to nepříjemný..
    Při psaní mám tendenci psát zprava doleva a zrcadlově :)

  23. Píšu levou – pravou mě to nějak (asi tak od základky) nebaví, ale jinak dělám většinu věcí pravou. Poslední dobou akorát přehazuju lžíci do levé, ale to jen když jím nějaké řidší věci, podobné polívkám. Vždycky začínám jíst ale pravou, tak nevím, možná únava materiálu. A taky si pletu strany (to není o politice), třeba při řízení – když mi někdo radí cestu, je lepší, když ukáže a řekne "zahni tam!", než když oznámí, že mám zahnout doleva. V té rychlosti přijde zkrat a většinou to obracím. Zajímavý je, že mi to vždycky v hlavě šrotuje tak, že výsledek je opak – a málokdy se trefím. Zato ta lžíce, tu dám pokaždé na správnou stranu prostírání, protože mám vštípený z mateřské školy fakt, že lžíce je vždycky u okna, a tak mám jasno :-)

  24. Mimochodem: Kterou rukou fotíš nevím, ale dost dobrý. Zase jsem to zkontrolovala a moc líbilo – mozaika, medvěd, budova u vody s krásnou geometrií, nový botky, kus cesty, vlasy ….. Taková jemná poezie je v tom. Žádnej kýčák.

  25. Jirko,
    to je dost zajímavý! Že bych byla schopná jíst lžící i tou "druhou" rukou, to si neumím představit; vidličkou můžu jíst kteroukoli rukou (ze dvou :), ale nabrat polívku a necmrndat, to bych nezmákla.

    bo,
    to sis tedy pocvičil :-) Když mi bylo patnáct, koupila jsem si sadu písanek pro prvňáky (stejnou, jakou jsem měla jako prvňák) a poctivě trénovala psaní levou. A můj "výkon" se postupně mírně zlepšil. Stejně nic moc – nechtěla bychmít pravou vyřazenou z provozu!

    Lenko, fotím pravou :-)
    Kdybych měla objektiv a kroutila s ním, tak můžu kroutit oběma rukama.
    Díky. Už začínám pozorovat svoje stereotypy ve focení, je to poučný! V kompozici hlavně. A kompozice kompozice je to jediný, co mi připadá, že intuitivně dělám vždycky "správně" (a díky nakoukání obrazů slavných mistrů a taky v souvislosti s kreslením – obrázek s kompozicí, která je rušivá, vůbec nefunguje, je nanic).
    Naopak technické parametry focení vůbec neznám, to mě ještě čeká, až někdy, to s kompaktním foťákem není na pořadu dne.

    Taky pozoruju, co na fotkách nemám: prostorovost. Všechno si asi jakoby převádím v duchu na 2D, jako při kreslení. Nevyhledávám motivy, kde vyzní prostor, vzdálenost, několik plánů, ale naopak motivy, které se chovají jako dvourozměrné – plochy barev rozmístěné v ploše obrazu, korespondující tvary.
    Patrně je to tím, že jsem dlouho neviděla trojrozměrně, do 25 let (nevím, od kdy).

    – To tedy nemluvím o všech fotkách, jen o těch několika, které nejsou úplně jednoduché, nevýtvarné, nijaké, prvoplánové.

    ratko,
    bravo!

  26. Ehm… LateraLita. :-)
    Pardon. :-)

    Pálky, pádla, lopaty a smetáky držím jako levák, phrabování a otáčení sena, odmykání a některý další činnosti dělám jako obojetník, ale z práce mám imrvére namožený pravý rameno a pravý zápěstí, protože většinu činností se prostě naopak naučit nedokážu.

    Ale jinak k nácviku obojetnictví je ideální taková v dětství zlomená příslušná ruka…

  27. ad 31: lateralita, jo, jasně, já vím, díky za opravu, ale já to slovo nedokážu s tím L vyslovit, tak si pomáhám R a ono mi to vklouzlo i do písemného projevu. Se omlouvám.

    Asi pod své faktické poznámky budu psát vždycky: Je to tak, pokud to náhodou není úplně jinak. (Fakta mi nějak poslední dobou začínají být fuk.)

  28. Psát levou nemohu, ale asi by se to dalo vycvičit v případě nutnosti. Jinak jsem si uvědomila, že dost věcí dělám pravou i levou. Tak v tomhle nevybočuju :)
    Ratko, s rozvinutou rolí papíru jsem se pobavila a jak :)

  29. tak… a teď jsem zjistil (záležitost mladá pět minut), že neumím dobře míchat lžičkou kafe když ji držím v pravé ruce. Narážím do stěn a neudržím kruh. Levou dokážu krásně kroužit v pravidelném a tichém tvaru :-)

  30. Jirko*,
    to bych levou taky neuměla, je to jemná prácička. Ale míchat těsto jó, to můžu na prostřídání i levou, když mě už "ta první" bolí.

  31. Luskat prsty

    mi jde líp primární rukou, ale jen o trochu. A někdy to nejde ani tou :-)

  32. ja zadnym. ale umim zvedat jeden ret (pravy) a ten druhy ne.

  33. Ratko, no ale ono mi to louskání prsty stejně k ničemu není :)))

  34. ratko, já myslela, že ret je horní a dolní, ne levý a pravý! leda že bys ležela na boku… :)

  35. ad 36: Luskat prsty (skvěle) mi jde zase jenom levou, ačkoli pravák. Pravou to jde hůř, ale možná proto, že palec na pravé měl úraz na volejbale, chudák, ten to tenkrát dostal.

    Anino (39), a to já si zase ráda lusknu!:-) Jen tak pro radost.

  36. Oběma rukama stejně luskám
    na krásné holky, podobné luskům!

    Prominte mi zde malou ukazku rýmu 2.0

  37. Ratko, levy pravy ret, to smekam.
    Vseho dvakrat vic a komplikovanejc nez ostatni :-)

  38. mys drzim v pravy. propisku taky. lzici taky. do fotaku koukam pravym okem.
    ale vzpominam si ze hokejku a lopatu, proste takovyhle obourucni pripady, mam nalevo.
    a vzpominam ze kdo psaly levou rukou byly zaroven vzdycky este necim roztomile :-)

  39. Teď jsem četl o lateralitě u koní. Moc zajímavé. Co tvoje známé kočky, Viky? Pravačky, levačky?

  40. 46:
    A jak se to u koní poznalo? Oni hráli baseball nebo psali? :)

  41. Jezdec to pozná podle toho, na kterou ruku se kůň stáčí. Praváci (koně) dávají přednost zatáčení na levou, tj. ve směru levé ruky jezdce. Jde to poznat i podle cvalu (pravákova nohy dopadají na zem takto: pravá zadní, pravá přední současně s levou zadní a naposledy levá přední). Taky podle toho, kde koně žvýkají. A podobně. Ptal jsem se na to člověka, který na koni jezdí, potvrdil mi to.

  42. Ehm… eee….
    :-)))
    Strašnej kec. Fakt. :-)

    Jezdec se pozná podle toho, že mu kůň jde postavenej rovně.
    Kdo umí prd a ne jezdit, tak ten se pozná docela rychle i bez toho, že bych musela študovat, jestli mu kůň chodí na nějakou stranu křivo, nicméně je to tak. Páč ten, co si myslí, že umí jezdit, ale umí akorát tak nespadnout, se veze a kočíruje to jak motorku, nejezdí.

    To, jestli se kůň stáčí víc vlevo nebo vpravo, jestli radši cválá na pravou nohu nebo na levou, záleží spíš:

    a) u koně dobře přiježděného na křivosti sedu jezdce než na ruce. (Rukama za hubu jezdí lamy. Slušně řečeno.)

    b) u koně nepřiježděného nebo u remonty – mladého koně na začátku výcviku – na tom jakou měl kůň embryonální polohu v kobyle.

    c) u jakýchkoli konína tom, která strana koně bolí (třeba moje kobyla je těžkým po úraze, a když jde na volné otěži, točí se k jedné ruce, aby si pomáhala na přichromlou přední nohu i jinýma svalama, krčníma, hřbetníma. Když ji vemu na otěž, tj. vzpřímím a podsadím, takže se rovnováha posune dozadu a předek se odlehčí, takže se odlehčí i té noze, jde kobyla rovně. Po kruhu cválá bez problému na příslušnou vnitřní nohu, po rovině na tu nohu, na kterou ji já pobídnu zaskočit do cvalu (i to se dělá pobídkou nohama a sedem, nikoli rukou), ale když to nechám na ní, radši zaskočí vpravo – aby při cvalovým nohosledu 1 – 2 – 1 strkala jako dopadovou před sebe tu zdravou přední nohu.

    Bude-li další dotaz k hipologické problematice, ráda posloužím, ale prosím už žádný babský bludy a chlapskohospodský báchorky. :-)

  43. Nevím, s těma jsem nikdy co do činění neměla, ale kdyby stačily lamy… :-))

  44. Tak to se omlouvám. Já s koni nikdy nepracoval. Je to z knížky. Chlap sice jsem, ale v hospodě jsem nebyl už několik let (a předtím tak třikrát do roka maximálně, na čaj).

  45. Herdek, neomlouvej se.
    Řeči se vedou, pivo pije. Nebo čaj. :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.