Práce dřímá a čtenář též

JAKPAK TO ROZVLEKLE POKRAČUJE SE ZMĚNAMI…

 

Jak jsem psala nedávno, nečekaně se objevují nové možnosti ve stejném zaměstnání, ačkoli mé pracovní místo vbrzku zanikne. Nemusím odejít, mohu zůstat a změnit si náplň práce na zábavnější, víc podle svého a lépe placenou. Navrhl šéf. To by šlo, řekla jsem si. Udělalo mi to radost a dalo chuť do práce. Měli jsme spolu další schůzku a zkoumali možnosti, do jaké vnitropodnikové škatule pracovních pozic bych byla zařazena. Vyšlo, že by mě šéf poponesl o celé tři platové třídy výš. Krása. Na první pohled. Konkrétně totiž postoupit o tři vnitropodnikové platové třídy znamená polepšit si asi o pouhých 3500 Kč měsíčně. Což můj plat ještě stále nechává v kategorii dosti ubohých. Nojo, naše neziskovka je prudce solidární a hovno mají jak ti na nejnižších postech, tak i ti ostatní. Pokud ovšem nemají příplatek za ředitelování. Do smrti nemusím nic dávat na dobročinné účely, postižené děti a domy smetené povodněmi – za těch pět let práce jsem přispěla v sociální oblasti dostatečně; totiž dobrovolným pobíráním tak malých peněz.

Dobrá, nové vyhlídky se mi zalíbily. I proto, že mě nebaví shánět nové místo a že se třesu před takovými hrozbami jako je kancelář "open space", hierarchické uspořádání pravomocí, nadřízený blbější než já, méně skvělí kolegové než mám teď, ranní vstávání na pevný čas, práce beze smyslu pro neviditelné příjemce, příliš mnoho makačky nebo administrativy a podobně.

Jenomže včera jsem se dohodla, že vzdám svůj poslední vedlejšák. A to je o 1500 korun čistého měsíčně mínus. Potom mě nevytrhnou ani tři platové třídy plus. Z toho vyplývá, že stejně musím sehnat jinou práci navíc. Dlouhodobou nebo nárazovou, to je fuk. A že teď se nesmím stěhovat zase dál, což by lezlo do peněz. Radši zůstat, kde jsem a kam se mi vejdou věci.

Mimochodem – dneska jsem přišla domů a moje stojací tyč na šaty ztratila stojatost a válela se ležící rozbitá na zemi. Včetně šatů. Chudák přetížená. Kdybych byla Číňan – ti bydlí o patro výš v podkroví domku – znepokojilo by mne, že stojan na šaty se nachází podle feng-šuej právě v koutě Partnerství. Asi bych si řekla: "Zlomilo se to. Konec. S chlapy je ámen (nebo jak se čínsky řekne šlus?). Mé partnerské vztahy jsou na kolenou. Musím prchnout jinam, kde je kout Partnerství ověšen srdíčky a dvojicemi holubiček, anebo přestavět nábytek teď hned. Jinak budu sama." A to budu, když zůstanu – protože spolubydla se stěhuje každopádně. Že by věšák reflektoval situaci v tomto našem parťáctví? Asi jo, jiné teď nemám. V tom případě spadnul ve správnou chvíli v souladu s rozhodnutím oddělit se od sebe a zůstat tady, nechat spolubydlu jít samotnou.

Přitom jde do bytu, kde jeden velikánský pokoj je pro mne volný, je to tři minuty od mých rodičů. Jenže je to další stěhování – to nechci. Je to na ulici, kde jezdí tramvaj – to nechci. Je to nerekonstruovaný byt – to nechci. Je to o něco dražší – a to hlavně nechci; když pouštím ten vedlejšák v létě a přidáno dostanu až v zimě a suma sumárum jen 2000 Kč. Pokud zůstanu na plný úvazek. A krom toho: Co když spolubydla, která teď ten byt opěvuje, ho bude za dva měsíce zase kritizovat a půjde zase jinam? To teda už ne. Stačilo, že každá z nás přišla o 6000 kvůli překotnému stěhování ze Záběhlic do – tehdy tak opěvovaných a nyní haněných – Horoměřic. Ani nechci vědět, kolik mám teď na účtu – vsadím se, že je to míň než 6000. Můj styl to není, pořád se přemísťovat, první nespokojenost řešit úprkem. Já si hned k lokalitě vytvořím vztah a vytvářím ho záměrně, jinak by mě nebavilo tam žít. První týden jsem věděla, ve kterém domku bydlí jaký pes a jaká kočka, kde co za plotem kvete. Když člověk jezdí autem, tohle neví a žádné spojení s místem nenastává. Pravda je, že spolubydla měla – ještě má – mimořádně chaotické období; není divu. Napřed příchod do Prahy, vzdát původní práci, hledat novou v Praze, bydlet s přítelem, pak se rozejít, ale zůstat v Praze, vyrovnávat se s tím vším, sestěhovat se se mnou, najít práci, přestěhovat se znova, najít ještě jinou práci a chystat letní program, do toho všeho se vystěhovávat z Horoměřic… Záhul. Nápor. Dost obdivuju, s jakou energií to zvládá. A to jsem nevyjmenovala všechno.

Bude mi ale hodně chybět, moje spolubydla. Co já sama tady na pitomém venkově, kam jede poslední autobus půl hodiny po půlnoci a ještě pak od něj skoro deset minut musím pochodovat mezi domky – tam se člověk neschová, když prší, tam se člověk nevyčůrá v křoví ani v hospodě. Teda potmě jo… V životě bych se tady neocitla, kdyby to bylo jen na mně, nikdy. Ale celkem se mi líbí tráva, ptáci, žádná hlučná auta ani tramvaje, široké nebe, malé domy, internet v ceně… Jenže omezené soukromí – když člověk marodí ve všední den, aby číhal, kdy může jít na záchod neviděn klienty zařízení v domě. A kuchyně je stále společná ještě s párem Číňanů a jedním chlápkem, co bydlí o patro výš. Nechávat veškeré své nádobí a příbory po babičce v plen! Tuhle mi někdo ukrojil patku cibule. Pako.

Bydlet tady sama bez spolubydly ztratí hodně na kvalitě. Achjo. Ale odpadnou stresy, které mi vyrábí svými stěhovacími návrhy. Sotva jsme se sem přistěhovaly, povídá: "Co takhle byt na Cibulce?" No je to s ní sranda, mám ji ráda. Inspiruje mě a odkrývá jiné obzory, než jaké znám. No vida – já, už přivyklá bydlet sama a tolik s tím spokojená, jsem si hodně rychle zvykla na parťáka. Bydlet sama v Břevnově bylo příjemné. Ale sama v Horoměřicích?! Aspoň že je léto… Doufám, že domácí najde brzo někoho šikovného do protějšího pokojíku namísto spolubydly. Prý to "nebude hrotit." Tak nevím.

Jsem z toho taková rozdumaná, ani to tentokrát nešlo zpracovat jako komiks. Jedno je jasné: myšlenka na další stěhování je pro mě stresující, zase se vykrmuju a nemám chuť do ničeho. Takže se stěhovat patrně nebudu. Blbý je, že mi to ubírá energii hledat ten nový vedlejšák. Nebo mám nakonec odejít úplně a hledat celý úvazek? Když to neudělám, v příštích několika letech nedám dohromady prachy rodičů, které jsem rozfrcala na dorovnání svého deficitu. Dala bych je dohromady jen dvěma způsoby – radikálně změnit zaměstnání, anebo se nastěhovat zpátky k našim. Ani jedno se mi nechce, takže je to v tomhle ohledu dost zoufalé. Nevíte někdo o brigádě na dny kolem Cyrila, Metoděje a Mistra Jana a na dva týdny v září?

– A už jsem zas tam, co nedávno? Or a Trendspotter mi poslali nějaké pracovní nabídky, nebyly špatné. Díky! Mezitím se situace změnila tak, že zůstanu ve stávajícím zaměstnání – jenže teď se ukázalo, že finančně je to pořád stejně v hajzlu jako dřív. Kurňa!

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

83 komentářů u „Práce dřímá a čtenář též

  1. Vidím to pozitivně. Práce lepší, plat lepší.
    Kdybys měla ten opravdu vysoký plat, musela bys být loktařka, lhát sobě nebo jiným (nebýt sama sebou), tvářit se důležitě, pracovat nesmyslně a nezábavně … a to, co píšeš. Za to se platí. Takže práce dobrý a nějaký zajímavý vedlejšák si už najdeš. Zatím. Pomáhat třeba středoškolákům s ájinou nechceš? Zlepšuj se v komiksech apod., třeba to jednou zúročíš.
    Když budeš v Horoměřicích sama, můžeš spíše žádat o pánský doprovod z nějaké akce ……
    Spolubydla se mi od začátku zdála nespokojená se vším, dobře tak, že se nestěhuješ.
    Jak říkám, vidím to jako pozitivní posun. Ale to neznamená, že nemůžeš stále přemýšlet, jak své nemalé talenty všeho druhu zúročit i finančně, pracovně.

  2. Proboha já nabyla dojmu, že bydlíš v Záběhlicích a ne v Horoměřicích!

  3. Ach jo…ja uz jsem si u uprku ze Zabehlic rikala, ze tva spolubydlici asi prcha nejen z bytu…skoda! Soucitim s temi trablemi s "kde vezmu, abych zacpala tuhle diru, kdyz to pak zase bude chybet tamhle": dobre si na to pamatuju, byl to pro me duvod z Cech odejit, protoze u nas to opravdu funguje tak, jak rikas "Do smrti nemusím nic dávat na dobročinné účely, postižené děti a domy smetené povodněmi – za těch pět let práce jsem přispěla v sociální oblasti dostatečně; totiž dobrovolným pobíráním tak malých peněz." No, a vidis, nakonec dobrovolnicim v Chile, ale tady na to alespon opravdu vlada nema, aby financovala vsechny ty aktivity, co jsou tu treba, takze to neberu jako vydirani, coz to v Cechach je. A vecne to tak nebude. Tak at to s tvoji situaci jde k lepsimu! A nevim nevim, stehovani zpet k rodicum, to je podle me az ta uplne nejkrajnejsi moznost…

  4. taky beru rodice az posledni moznost. dokonce ani naopak (vzit rodice k sobe) udelat nechci.

  5. vzhledem k tomu, že všechny svoje peníze mám de facto z vedlejšáků, jsem na shánění vedlejšáků zvyklá – co kdybys přispívala někam do časopisu, ať už články nebo komiksy?

    Na tvém horoměřickém bydlení by mi nejvíc vadilo ta sdílená kuchyně a to, že nemůžu být přes den doma; na druhou stranu chápu, že jsi ráda, že teď už máš jakž tak klid a stěhovat se nechceš.

    jinak si myslím, že přídavek 3500 je docela ok, ale chtělo by to ještě ten další vedlejšák.

    zníš teď trochu utrápeně, tak držím palce, ať je líp.

  6. 1 Lenko,
    jé, to je potěšující komentář.

    2 Mod,
    dojmy máš dobré – z Břevnova do Záběhlic na dva měsíce a pak do Horoměřic na tři měsíce a tam asi chvíli zkejsnu…

    3 Terezo,
    díky, tak tak. A pohled odjinud vždycky něčemu pomůže, zaplaťpámbu že jsi v Chile a můžem sledovat, jak to tam válíš ty.

    4 ratko,
    no že jo! Tohle velké téma máme společné; jak to asi půjde dál…

    5 dewberry,
    něco pohledám. Včera jsem koukala na internetové inzeráty a všechno zavrhla. To mi jde nejlíp – všechno zavrhnout a neodpovědět na inzerát. To už u sebe pozoruju dlouho. Hrozný.

    Klid bydlení je (končně!) dobrej. Trochu blbá je ta sdílená kuchyň a nekontrolanad hygienou: kdo si půjčil mou misku (to je celkem jedno) a hlavně, jestli ji pak umyl a jak (ten chlápek seshora strčil do myčky mou misku, která tam evidentně nepatří, a oloupala se mi. Diletant. Grrr). A můj ručník…

    6 ore,
    jaká elementka? Spolubydla, ten článek, dewberry nebo kdo? Já zas prostě nechápu tvůj koment :-))))

  7. Liško,taky mi to přijde utrápené, je mi líto, že se v tom pořád tak plácáš. Já vím, neděje se nic hrozného, ale chtělo by to nějaký pořádný pozitivní impuls.
    Snad brzo přijde:)

    Jak píše Dew, kreslit třeba do časopisu, to by šlo, ne?

  8. uznavam ze malicko hresim na tvou svatou trpelivost :-)

  9. 9, 10 ore:
    Moje dlouhé vedení je o hodně delší než nějaká trpělivost :)

    8 Christabel:
    Přesně tak, impuls. Jenže nejlépe zevnitř. Kreslit do časopisu, nojo, to já si třeba jen tak řeknu a pak nic neudělám. A protože jsem Liška a vystupuju v bajce Kyselé hrozny, lecky si řeknu: A proč bych měla kreslit něco do časopisu? A do kdovíjakého časopisu… A nic neudělám. Pak najdu nějaký inzerát a zavrhnu ho dřív,než na něj odpovím. Jooj, ty lišky, to je hrozná pakáž líná, neakční a neprůbojná. Asi aby se mohly samy sobě smát a pozorovat tu lenost nebo co.

  10. Nevím, jestli takový impuls může přijít zevnitř. Uvnitř na něj musí být jistě člověk připravený, ale já si ho představuju jako nějakou vnější změnu okolností.

  11. ad 11: Liško, ty asi nejsi ekonom, ono když si něco vyčíslíš, mohou ti vylézt zajímavé věci. Třeba to, že když budceš mít vedlejšák úklid, tak to je x za hodinu. Když budeš někomu dávat třeba kondice z ájiny, tak je to třeba 3-4x/hod. A kdybys chtěla mít tolik a tolik peněz navíc, spočti si, co bys pro to měla/neměla mohla nemohla dělat.

    P.S. I když mi jednu dobu bylo moc ouvej a mohlo být ještě hůř, asi bych zvažovala spíš spaní pod mostem než návrat k rodičům. Vrátit se k rodičům je u mne symbol prohry.

  12. Ach jo … nikdo nechce bydlet u rodičů, jen ten můj nezdárný syn se nehne a nehne ….

  13. No… je to určitě riziko, bydlet u rodičů, hrozí neshody a asi to není žádná sláva… Ale rodiče jsou přece rodiče. Kam jinam by se měl člověk uchýlit, když zrovna neví, kam se vrtnout?
    Takže jako dočasné řešení bych to možná nezavrhovala. S otazníkem:)
    Zase by to přispělo ke stabilizaci finanční situace, byla by možnost se rozhlédnout a prostor pro zjištění možností… A pak ta úleva, až půjdeš zase do svého;)
    Já za sebe musím říci, že mně vysloveně uklidňuje, že vím na 100%, že mám u našich vždycky dveře otevřené, cokoliv by se v životě zvrtlo, kam nemá. A vůbec se za to nestydím. Tož tak.

  14. jeden clovek, a kolik obzoru to otevre, ze ?
    jo jo, svoje premysleni X zivy lidi, to je rozdil…

  15. Jak o tom ještě přemýšlím, napíšu něco k tomu bydlení.
    Je dobře, že se nechceš překotně stěhovat a chceš si vytvořit k místu vztah. Ale jak to popisuješ, já bych ještě do jednoho stěhování šla. Protože myslím, že v určitém věku už člověk není nastavený na to komunitní bydlení, na společnou část bytu s cizími lidmi. Že to je prima při studiu na kolejích, ale pak už to může vadit. Asi to má každý jinak, možná jenom zobecňuju pár postřehů od lidí, co jsem sesbírala.
    A třeba já považuju kvalitní bydlení za jeden ze základů spokojenosti. Nemyslím teď kvalitní co do luxusu a vybavení, ale takové, aby s ním byl člověk spokojený, aby měl svoje bydlení rád a hlavně aby se co nejvíc blížilo jeho představám.

    Ad spolubydlící – jsou typy lidí, co budou pořád nespokojení, buď že si jen stěžují, nebo (to je lepší případ) prostě pořád potřebují změnu a něco nového. Tak třeba je ona takový typ a kdybys s ní zůstala, bylo by to stále dokola.

  16. kdesi jsem slyšel,že domov je tam,kde se mají lidi rádi.
    A je to tak.
    Jestli jsou to rodiče,partner,děti,přátelé…je úplně jedno.
    A když člověk zrovna nemá mít koho rád?
    Tak si někoho najde,nebo někdo ho,nebo…začne mít rád sám sebe,což je cesta do pekel.
    Nebo to "mít rád" začne loupat jak cibuli a až se doloupe k jejímu středu,tak může odejít jako ti buddhističtí mniši do bezdomoví,protože už má domov všude.

  17. 18. nebo muze jit i k rodicum, nebo k manzelovi, dokonce i k detem. Protoze ma domov uplne vsude. to je uplne jina trida.

  18. "Protoze ma domov uplne vsude"
    anebo taky nikde,jsem zapomněl napsat.
    A tyto "bezprizorní nájemníky" zase málokdo snese,protože…se už nedají citově ždímat!!!

  19. ovšem takových vybroušených démantů je jen málo(jestli dnes vůbec).
    Takže přemýšlejme,kde škodíme:-0

  20. "Takže přemýšlejme,kde škodíme"

    no,už taky chytám ten "mentorský styl",zdá se.:-0)))

  21. to neva Saule, ja se zase ucim s mentorskym stylem zachazet

  22. mezi útěkem a odchodem je dost tenká hranice.
    Většinou ji vytyčují ženy.
    Někdy i vyhánějí:-0000))))
    Ale vidět to prádlo padat,knihy lítat z okna:-000,….potom se už domov opravdu dá najít kdekoliv(kde není před kým utíkat ani odcházet):-000)

  23. Přijela jsem teď v neděli večer z víkendu – a spolubydla právě nakládala věci do auta, stěhuje se už dneska večer! Rozmontovaly jsme jednu skříň, čekáme na další pomocníky s autem.

  24. Saule, řekla bych, že nejen tenká, ale vůbec žádná. Záleží jen na tom, jak to kdo chce (je ochoten) vidět.
    Popravdě, ale na tom, jak si to kdo pojmenuje, záleží v podstatě úplně nejmíň. :-)

  25. Jejda Saule, proč je "mít rád sám sebe" cesta do pekel ? To je přece úplnej podklad.

  26. 29. mozn ao bylo mysleno ve smyslu "jen sam sebe". zapomet ze totez co pro nej plati i pro vsechny ostatni.

  27. 29, 30:
    Nojo, ale mít rád sebe znamená mít rád i ostatní a nikdy jinak.
    Připojuju se k názoru, že je to poklad.

  28. Stěhování:Většinu spolubydlího majetku jsme večer přestěhovali, zbytek až zase dneska před spaním :)

    No viděla jsem ten byt (asi desetkrát jsem se tam doplazila s nákladem :-), který se spolubydle hrozně líbí a je z něj nadšená. To je prima, snad jí to vydrží.
    Mně to nevydrželo ani než jsem došla k dveřím od bytu. Třetí volný pokoj ať mají volný beze mne. Já bych se tam picla.

    Sice obří vysoké stropy, všude v domě secesní štuky, reliéfy a dlaždičky, vyřezávaný "tympanon" dveří od bytu, ale k tomu na schodišti komunistické vyválečkování stěn, které nebude o moc mladší než já. Celkově špinavé. Patrně právě přistavěli nový výtah (zatím se nepoužívá), tak asi proto ten poprašek. A občas nějaká ta díra pod stropem, ze které trčí kabely. A to i uvnitř toho bytu. Tak to teda já bych nemohla. Jít do nerekonstruovaného bytu, který je ještě o dvacet let oprýskanější než ten rodičů, to teda by bylo pro mě utrpení, nemohla bych se na nic ani podívat. Ani balkonky a obří místnosti by to nezachránily. Natož ty vzorované klasické "perské" koberce, kterých mám z dětství plné zuby. Udusila bych se, připadala bych si jako odpadek odsouzený dlít mezi smetím –
    no prostě ne. A ještě někde dokupovat skříně za spoustu tisíc; nic pro mě. Tak uvidíme dál :-)

  29. – radši zatím zůstanu u studené vykachlíkované chodbičky vedoucí k mému pokojíku a lemované kýčovitými obrázky štěňátek a koťátka, radši se omezím v tom, že přes (všední) den nesmím nic nechat ležet v kuchyni, na chodbě ani na zahradě, aby to nebránilo provozu zařízení, radši ať jsou v oběhu moje úžasné příbory nekontrolovaně v prapodivném novém rodinném domku na konci vesnice, než být v jetém bytě na Vinohradech, kde jezdí tramvaj a kde to dobře znám.

    Už nemám ráda velké domy. Břevnov mě namlsal :) Už nechci bydlet ve vyšším než dvou- nebo třípatrovém. Malém, útulném. S hezky novou koupelničkou…
    no nechme toho :)

  30. pekne si to clovek zduvodni, co? :o)))
    k tricitce, treba nam Saul to jeste nejak vysvetli i kdyz ja to tusim. ale nechci myslet za nej. ja to tusim ve smyslu ze neni dulezite mit rad sm sebe, muj a moje. Ze to moc omezuje. zameruje pozornost na to aby to vyhovovalo me viz. pokojik, dum, obleceni, cokoliv. Pritom to muze byt dobre a tim svym ja, MOje a me to uplne znehodnotim. (ve svych ocich) protoze to hodnotim z pohledu "mit sebe rad".

    mozna. nekdy zbytecne rozebiram, ale tady by me to i zajimalo co bylo predmetem tehle vety

  31. zbytecne to rozebiras. Saul ma rad mne, vcera mi to napsal,
    a ja ti ho nedam.
    ani kousek.
    rozrezu a ugriluju ho uuuplne saaaam.

  32. myslis ze mi bude lip kdyz ho sezeru??? heled Ore bez si udelat test ke KOjotovi. ja uz ho mam za sebou.

  33. Jasně, ať si to Saul myslí, jak chce, a pitvá si to případně sám, my mu to interpretovat podrobně nemusíme, co z toho :)

  34. 37. ja to mam jako zakusek ke kave :o))) nema tolik kalorii.

  35. zrovna si jdu dát kávu. bez zákusku (ono po tom obřím řízku s bramborama…); v tom případě nějaký virtuální zákusek může být.

  36. ja si davam jako zakusek jednoho Saula a espreso.

  37. ad 33: k tomu tvému snění …"Malém, útulném. S hezky novou koupelničkou… no nechme toho :)"

    Nenechávej!!!
    Hele, to já si v té staré plesnivé koupelně – klasické panelákové jádro – zoufala, a pak ze zoufalství snila: jak tu bude všechno světlé, otevřené, vyzděné, jak budu vidět z koupelny na nebe a budou tu kytky a krásné bílozelené kachličky a ….. a za dva roky najednou koukám, já v tý vysněný koupelně stojím. "Nějak" se našly peníze, "nějak" se všechno vymyslelo, i když to vlastně vůbec takhle nešlo ……

    A takhle to bylo asi dvacetkrát v životě. Vysnila jsem si to a ono a pak na to třeba i zapomněla a ono se to stalo nebo mi přišla nabídka na přesně to.

    Jo, snění a vytváření představ ….. bych rozhodně nezavrhovala.

  38. Né, nezavrhuju: poslední původní koupelna (která má své kouzlo, samozřejmě) je ta u našich – jakmile jsem se odstěhovala, byly samé nové koupelny. Přestěhovat se a mít tam něco starého polorozkopaného, po někom neumytelného, do toho nejdu, to není žádný relax.

  39. tak kdo se má rád ať konkrétně napíše,co má na sobě rád.
    Já slibuju,že to nebudu ani komentovat,natož kritizovat:-0
    Ale jak znám lidi,co se mají rádi,málokdy jsou schopni své vlastní důsledné analýzy a její absence je vlastně podmínkou té jejich sebelásky a sebeobdivu.
    Nenašel jsem nic,co bych na sobě měl rád a jsem tomu rád.
    Mít se rád v podstatě znamená "tvořit sám sebe,upevňovat se v tom,čím jsem"
    Proč?Jestli něčím jsem,můžu to žít,ale nemusím se v tom upevňovat.Naopak je to škodlivé,protože mi to zužuje výhled do jiných obzorů a zabraňuje ve vývoji.
    Já chci rozpouštět,ne upevňovat.
    Chci vyskočit,nebo vyjít,nebo se vynořit z toho,čím jsem,protože tím jsem.
    To už znám.
    Láká mne to,co ještě neznám.

  40. 43. Saule, ze ja musim porad s tebou souhlasit. Cim to bude?

  41. 44:

    zřejmě tvou vrozenou inteligencí Ratko a to jsem dlouho žádné ženě neřekl(pokud vůbec kdy nějaké):-))))))
    No ale když je vrozená,tak vlastně za ni ani nemůžeš-to jen tak,abych tě nepřechválil:-))

  42. ted se Ratko ovsem nabizi otazka jestli chces byt setrena a nezbavit se toho, a nebo obrusovana a zbavit!
    jinymi slovy jestli do tebe mam i dal bezohledne rejt :-)

  43. protoze existuju Lisko. Bohuzel :o) omluva.
    Tema je prace Lisky, penize a otazka kde bydlet. Pricemz vsecky ty tri veci spolu souvisi. Teda jsou propojene do pevneho spletence.
    MOzna ten spletenec je taka trochu jako skrtici smycka. Ze kdyby se rozpletl tak by prace, penize i byt mohly bezet samostatne.
    nevim. mozna. vyjit z potreb. co je z tech Tri veci nejdulezitejsi a podle tho je uvolnovat. Kdz bezi vsecky tri najednou tak je to tezke.

  44. A né, to běží jednak samostatně a jednak dohromady. A co je nejdůležitější? Jde to vůbec stanovovat?

  45. Urcite veci jsou urceny a nejde je menit. Proste se vemou jako nezmenitelne dogma. Treba vlastni deti, nebo (u nekoho) partner, nebo rodice. A nektere veci se meni…. Proste je zde mozny vyber.

    Praci lze kdykoliv vymenit. Byt lze kdykoliv vymenit. A penize lze kdykoliv ziskat (nejak). Kazda z techto veci se muze menit.
    Kdyz ale mam dogmu (deti, partner, rodice) tak zadnou vuli nebo volbu nemam. Proste tyhle veci jsou moji soucasti. Je to proste jen takovy prirostly vybezek, kde vubec neuvazuju o nejakem vyberu.

    TAkze kdyz znovu beru do uvahy prace, penize a byt tak treba ja bych musela vzit praci, pri ktere se muzu postarat o svoje decko, umoznit muzi jeho praci (pokud nejakou ma) a zajistit peci o rodice. dost omezene. musi to vyhovovat podmince nahore

    Penize se musim podivat odkud je budu ziskavat. Nejjednosdussi je praci, ale pokud mam jine zdroje tak sem s nimi, nebranim se i jinym zdrojum kdyz plynou.

    Byt. to je taky jednoduche. Musime se tam vsichni vlezt, kluk ma blizko do skoly, dva velci tam musi mit postel a je blizko k mym rodicum abych mohla bez problemu kdykoliv k nim. Mel by tam byt jakztakz klid a taky blizko do prace (pokud nejaka je)

    Chci tim rict, ze asi cim min variant tim jednodussi rozhodovani. Clovek je rad kdyz neco ma. Proste si vyberu to co je mozne. MOzna prave ty nekonecne moznosti volby cloveka hodne vycerpavaji.

  46. Lisko, z meho pohledu z tech trech veci vubec nic. ani prace, ani penize a ani byt. Napadlo me ze vsecky tyhle veci jsou spise jen servisem pro vlastni existenci. Pricemz je otazkou co kdo a jak definuje jako JA. Pak je to servisem pro jeho JA. (u me je to cela hromada lidi)

  47. chci tim rict, ze kdybych byla sama tak proste vemu to co zrovna je. protoze tech (servisnich) podminek je uplne minimum a prakticky vsecko je dobre.

  48. No jo vždyť jo.
    – napřed jsem psala delší koment, ale smazala ho, protože mi připadal jako zbytečné kydy rozebírající do šroubečku banalitu, že člověk musí něco jíst, někde spát a s některými lidmi se vídat.

  49. ja ty banality ziju. mozna ty rozebirajici kydy pomahaji me si to intenzivne uvedomit. A ze mi vubec nevadi je zit. Ze kdysi jsem se bala, ze budu odhalena. Ze jakoze neco a zatim nic :o))

  50. a koupat se!
    hezky svoje jáčko vykoupat,
    hezke kachlicky okolo,
    kouknout na nej ve vylestenem zrcadle,

  51. 56 jo ták. Všichni je žijem. Někteří je mají za to nej nej a chtějí, aby měli byt, prachy a práci nej nej. Pak spadnou na držku a přijdou na to, že je to opravdu to nej nej, jenže úplně jinak, než to předtím oni pojímali.

    57
    No a není snad voda důležitá?

  52. ten vyvoj bylo mozna takhle (u me) clovek ma urcite predstavy a nazory jak by mely veci byt a snazi se uskutecnit. Protoze si mysli ze jsou dobre (a opak spatne). Ze treba bila je dobre a cerna spatne. Treba byt stedry, spravedlivy, chranit prirodu, mluvit slusne, nechlastat jak zvire) A pak jak rikas spadne na hubu a zjisti, ze i naopak je to dobre. Protoze se tak nejak do toho zaryje nosem. ZAcne i to co zije zit a vnimat jako dobre. A pak ma bilou i cernou zaroven. A oboje dobre. A pak dalsi co se zdalo byt drive spatne a je to dobre. A dalsi. Co z toho je to spravne dobre? No to co zrovna je. Ono se to stejne za chvilu zase zmeni na neco jineho.

  53. ja si Ho koupu v techto dnech ve vlazne vode.
    kdyby zajimalo i mydleni, pak tuhym mydlem znacky Fa. jsem totiz konzervativni.
    jinak v horku studenou a v zime horkou.
    prijde mi to dobre.
    jestli casem dospeju k horke v lete a studene v zime, zatim nevim.

  54. 62. ja si JU teda mydlim v teple vode. A mydlo pouzivam tekute :o))) Kdyz neni tepla tak v studene. A kdyz neni zadna voda tak v zadne.

  55. 66. napadlo me totez :o) ale jeste pred tim ocaskem. Ony staci ty nase blafy :o/

  56. Fyfy.
    Ále – když ta Liška tady nerozehrává další článek, ať se holka nediví, že se tu nabalí kdeco na coco. Naštěstí jsou diskutující natolik zajímavé osoby, že to nikdy není blbý.

    Zanedlouho jedem stěhovat další várku spolubydly z Horoměřic. Juch. Už se nám chce spát teď, ale dáme to.

  57. ja stehuju taky. rodice :o) ze vzdalenosti cca 2,5 km na vzdalenost cca 100m. to je neuveritelna akce. prebirame veci ktere jsou stare i 60 let. rozhodujeme (spolecne) co si nechaji a co bude vyhozeno. Je to proces ktery bezi asi mesic.

  58. to jsou veci o kterych vubec neumim psat. proste se to deje.

  59. tatinek uz jehodne popleteny. ma tri stavy. nekativni(vetsinou), kdyz je popleteny aktivni a kdyz je nepopleteny aktivni. neco pripraujeme (a on se zucastnit nechce), pak se zucastni a dodela to (ve stavu nepopletenem) a pak to rozebere a rozhazi (ve stavu popletenem)

  60. Aj, ratko, stěhovat rodiče, to je nářez. Takových starých věcí – než se tím člověk probere a než si to uvnitř přebere a do toho ti rodiče …
    Můj táta je taky někdy lehce dezorientován. Jen občas, ne denně. Probudí se a myslí, že jede večer do Paříže nebo že někdo přišel na návštěvu – a přejde ho to až tak za půl dne :)

  61. muj tatinek porad hleda veci ktere jsme mu "sebrali". A hleda je tak dlouho dokud neprijedu, nenajdu tu vec a nedma mu ji do ruky.
    On si ji pak schova a opet totez dokola. Vetsinou vim kam co dava. Ale nekdy to zapomenu a pak hledam jak diva nez to najdu aby konecne prestal hledat.

  62. 73:
    Měli jsme takovou babičku, co schovávala věci. A peníze. Pak jsme nacházeli stovku, dvě ve starých kabelkách, když už byly ty bankovky neplatné. A někdy ještě platné…

    Táta může schovávat leda v posteli, takže s tímhle je klid.

  63. to mas alespon v necem Klidnejsi :o/ Ted jak se stehujeme, musim porad vybirat ze zabalenych veci ty "jeho", jakoze tam jeste jsou, ze jsme mu je nevyhodily. Uz jsou odnesene do sklepa. TAkze dojdu dolu, to vytahnu, ukazu a a zase odnesu dolu.

  64. pricemz zrovna tohle je vec, kde jsem se snad naucila nejvic v zivote. ani muj muz me tolik nenaucil vnitrnimu klidu jako moji rodice. Prijmout je i s chlupy, s tim dobrym i s tim zlym, s jejich zlozvyky a neuveritelnymi fobiemi a bloky, ktere si nikdy neresili jelikoz k tomu nevideli duvod (oni to prece delaji spravne a ti druzi spatne). A ja je beru teda s temi vsemi jejich bloky, predsudky, zlozvyky a obstrukcemi takove jacijsou a mam je moc rada. Stejne jako vsecky ostatni babicky a dedecky ktere potkavam :o)) Protoze jsem asi tuhle zkusenost strasne moc potrebovala.

  65. slava, dnes nasel kleste, kde nam uz dva roky predhazuje, ze mu je nekdo ukradl (nas remeslnik nebo muj muz)

  66. babicka si pletla krestni jmena moje a brachy. poznavala nas, jen ty jmena ji skakaly poprve jinak. casem to poresila tak ze rekla obe jmena rychle za sebou jako jedno. dneska mi to prijde uzasne.

  67. me skacou jmena mojich deti uz ted :o/ A tak je rikam v rychlosti vsecky tri najednou. Pricemz zacinam od nejstarsiho k nejmensimu.

  68. Plést si jména vnuků je úplně normální ne? I plést si při oslovování jméno svého dítěte, svého psa a kamarádky :)

  69. presne :o)) ja si pletu furt neco. rozhodujici bylo smirit se s tim. coz se stalo. Zapomela jsem na svoje narozeniny. a tak jsem si rekla neva, alespon jsem si vzpomela na maminciny (hned 3 dny pote) jela jsem pro kytku a behem jizdy v aute jsem zapomela kamze a proco jsem to jela vcetne mamincinych narozenin.

  70. 81 a milenky
    82 ze serialu Takova normalni rodinka: ne, ja nemam svatek, to babicka ma narozeniny

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.