Záměrně připravit dítě o otce?

HNED OD POČETÍ…

Etičnost některých činů je diskutabilní – pro někoho je nějaký zákrok etický, pro jiného ne. Pro někoho je OK, když se pro něj někdo jiný rozhodne, ale sám by to nikdy neudělal, protože to nepovažuje za etické. A u jiné věci má za to, že je nemorální a neetická a mělo by to tak být uzákoněno pro všechny. Třeba euthanásie jako možný konec života se začala v moderní společnosti jevit jako diskutabilní. Já se poslední týden zamýšlím nad etikou začátku života.

Jsou ženy v reprodukčním období, které nemají partnera a touží po dítěti. Zejména ženy věkově kolem čtyřicítky mám teď na mysli. Nebo homosexuální ženy. Co s tím? Co myslíte? Vyspat se s někým, koho si vytipují jako vhodného genetického otce, a doufat, že dojde k početí. A pak? Neinformovat ho o této události, nechat si dítě pěkně pro sebe, sama si ho vychovat a nedohadovat se s nějakým otravným chlapem. Je to fér? Vůči otci? A vůči dítěti?

Nebo muže informovat a hezky zmáčknout a vypumpovat z něj peníze, rozbít jeho rodinu a tlačit ho k tomu, aby se věnoval svému dítěti, je přece otec! Co na tom, že mu dotyčná lživě tvrdila, že bere antikoncepci. To je fér?

Bavili jsme se o tom tématu – v hospodě – a jedno svědectví říkalo, jak si jistá žena vyhlédla elektrikáře, nalákala ho do bytu, tam tma, připraveny romantické svíčky a už to bylo. Další svědectví popisovalo ženu, která vysadila antikoncepci, svého partnera o tom neinformovala a už to bylo. On jako slušný člověk na stará kolena pečuje o další dítě, snaží se být dobrý otec, protože to dítě za nic nemůže. Vám tohle přijde v pořádku, využít svévolně situace a zplodit dítě proti vůli jeho budoucího otce? Jistěže to existuje i naopak – chlapec předstírá bezpečné použití kondomu, ale má v plánu dívku zbouchnout, aby mu nefrnkla, aby otěhotněla a připoutala se k němu navždy. Do určité míry tohle bylo na světě vždycky – jenže s rozvojem antikoncepčních metod se s tím dá mnohem snáz manipulovat, druhého ošulit (neříkám „ošulit partnera“, protože tohle není partnerství).

Překvapilo mě ještě jiné svědectví – prý se konají dámské výpravy do Švýcar, za umělým oplodněním. Ženy si vyberou v katalogu svůj typ dárce, dostanou jeho sperma a pak se buď oplodnění zdaří, nebo ne. To už je vůle boží. A to předtím taky? Ale jen pro bohatý…

U nás může žena podstoupit umělé oplodnění, jen pokud je vdaná nebo žije-li s partnerem, který je buď sám původcem spermatu, nebo odsouhlasí anonymního dárce (asi – já ten zákon neznám). Žena, která nemá partnera a touží po dítěti, musí podle našich zákonů jít k oplodnění přirozenou cestou (opilý elektrikář apod. – viz výše:-). Napříkad ve Švýcarsku tedy možnost umělého oplodnění existuje i pro osamělé ženy podle ideje „Každý má právo“ mít dítě? A práva dítěte na rodinu?

Potom otázka peněz… Když je žena sama a spočítá si, že případně dítě hravě uživí, je finančně zajištěná, tak je od ní zodpovědné rozhodnutí „pořídit si“ dítě, které nikdy nebude znát otce? Ano, stává se i bez záměru, že je zplozeno dítě, které svého otce nikdy neuvidí. Jenže to je bez záměru, to není dítěti dáno do vínku naschvál. Pravda, často má taková „přirozeným způsobem vzniklá“ neúplná rodina finanční potíže. A co osamělá pětačtyřicetiletá pradlena z Ostravy, která tře bídu s nouzí, přála by si dítě, a z nějakého důvodu ho s ní nikdo nechce mít? – Prostě ho mít nebude. A je to snad špatně? Ona dokonce ani nemá možnost se dovědět, že existuje „švýcarský způsob,“ a i kdyby věděla, nemá na něj peníze.

Jde vůbec o „chtěné dítě,“ když je chtěné jen ze strany matky a nechtěné ze strany všech potenciálních otců světa?

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

92 komentářů u „Záměrně připravit dítě o otce?

  1. dite je "vedlejsi produkt" existence. zrovna nedavno jsem upravovala jahodovy zahon a tam z jedne stare jahod vyrustalo asi 40 odenku a znich dalsi odenky. vsude kde to slo zakorenily a z toho vznikl sileny mišmaš a ta stara jahoda začala plesnivět a ty mlade jahody se v tom dusily a zacaly plesnivet taky. a me se honilo v hlave jak jsou ty jahody hloupe. kdyby jich vyrostlo jen 5 tak by mely vsecky dost svetla. Starou udusily (stejne plesnivi) a ony by mohly vsecky prezit. takhle skoncily na hnoji i se svymi korinky skoro vsecky, i s jejich obrovskym nasazenim a vuli k zivotu. protoze jsou to jen hloupe jahody.
    lide maji sanci uvidet dal nez jahody. protoze dokazou si uvedomit dusledky sveho jednani. taky si dokazou vyhodnoti vlastni motivace. jsem sobec? chci se mnozit protoze mi je to prijemne???!!!
    hmmm. prijde mi neeticke jakekoliv tupe rozmnozovani ktere je na ukor odenku (ditete). ktery treba skonci na hnoji.
    takze moje jednoznacna odpoved je: je to neeticke. je neeticke mit deti ktere nejsou vysledkem fungujiciho laskyplneho vztahu muze a zeny. ktere nejsou zplozeny z lasky do laskyplneho prostredi.
    jakakoliv jina varianta je pro me neeticka. a chteni ci pocity zeny na tom nic nezmeni. bud je schopna vytvorit laskyplne prostredi s muzem nebo neni. A pokud schopna neni tak to nedokaze vytvorit ani tomu decku. Jen ho pouzije. Pouzije to dite pro sve potreby.

  2. to laskyplne prostredi muze byt vytvorene i v netradicnim vztahu. nemusi to byt jen manzelstvi. muze to byt treba i nejaka komuna, ale to dite by se melo zrodit do stabilniho laskyplneho prostredi, do tepleho hnizda. nikoliv ve smyslu materialnim nybrz vztahovem, bezpecne vztahy, duvera.

  3. ja vim ze asi mluvim uplne z cesty. ale dite by nemelo byt chtene. dite by melo prijit "domu" tak nejak samo od sebe. Neplanovane. Dva lide se se seznami, maji se radi, zacnou spolu zit a to dite jim tak nejak spadne z nebe nahodou. nikooliv prot ze chteli. nybrz jako dar. a dary prichazeji jen tak.
    kde jsou vsichni?

  4. Podľa mňa je to už vyriešenéAk je žena sama a chce dieťa, má viacero možností.
    ad1 – Najsť si muža,a či už zo svadbou alebo bez vychovávať spoločne s laskou deti/dieťa. Morálne na hrane je akurát trhať inú rodinu pre vlastnú túžbu mať rodinu, ale tam je rovnaká zodpovednosť aj toho muža…
    ad2 – adoptovať si dieťa alebo zobrať si ho do pestúnskej starostlivosti – v ČR aj SR môźu aj jednotlivci, sexuálna orientacia sa neskúma / teda aj lesbičky / , v prípade pestúnskej starostlivosti je to aj mierne ohodnotené …absolútne nerozhoduje motivacia, rozhoduje kvalita rodiča, jeho vzťah k dieťaťu, vtedy je aj neuplná rodina lepším riešením pre dieťa ako decák. Moralne absolútne čisté riešnie.V SR je ročne niekoĺko desiatok takýchto prípadov, väčšinou sú to skvelé mamy.
    ad3 – zbúchať to dieťa s niekým alebo ísť do zahraničia na umelé oplodnenie – morálne v poriadku je to vtedy, ak budúci otec vie do akej hry ide a súhlasí s tým . / čo poznám také prípady, tak s radosťou sa vzda prípadného dieťaťa:) / Zase – rozhoduje kvalita rodičovstva potom, akonáhle ma dieťa vytvorený laskyplný vztah , je jedno, akým spôsobom sa v rodine ocitlo.
    No a k Ratke – život je oveľa zložitejší. Bol som napr nemilo prekvapený, že žena, ktorá s ťažkosťami vychovala tri deti a bola týraná v manželstve nevedela pochopiť ani podporiť ženy, ktoré dali generálny súhlas s adopciou pred narodením.Ktoré v dileme interrupcia/adopcia dali prednosť druhému riešeniu, hoci nepohodlnejšiemu, starali sa v tehotenstve o seba a dúfali, že ke´d oni z akýchkoĺvek príčin nemôžu to dieťa vychovať, dajú ho niekomu, kto po ňom túži. Mne to príde ako morálny postoj.
    Poznám deti, ktoré takto skončili v adoptívnych rodinách.Sú šťastné. V princípe o tom by mala byť morálka. Aby boli deti v rodine šťastné.

  5. chjo,jak rád bych napsal něco milého:-0,ale je to asi tak:
    dítě je produkt sexu,tedy pudu.
    Umělé oplodnění na tom nic nemění,protože k výronu semene dochází při sexuálním vzrušení.
    A sex je agresivita!!!
    To že ho přejmenováváme na "milování" na tom mém tvrzení nic nemění.
    Milování je milování,ale při orgasmu jdou city stranou a celá romantická scéna se mění v prachsprosté porno,kdy se otřásá celý dům a z prostřených stolů padají zbytečně rožnuté svíce a zúčastnění ryčí jak vražděný dobytek:-0
    No a z této absurdity se rodí děti a rodí se zase skrze agresivitu a pud-jinak by ta nebohá slepá holata nevyšla z nadutých břich svých zvrácených matek na světlo boží.:-0000
    Toš tak.
    A ty v tom Liško hledáš nějakou etiku,či co?
    Etika začíná,když se to dítě narodí!!!!

  6. já osobně jsem schopen ta malá stvoření akceptovat teprve od nedávné doby,kdy jsem seděl na lavičce v parku s krabicovým vínem a cigárem v ruce.
    Kolem šla maminka s tak dvouletým mrnětem,co požíralo rohlík,nebo co to bylo.
    Maminka slušně odvrátila hlavu a zajímala se o okolní haluze keřů,ale ten skřítek na mne jen mrkl a usmál se na mne tak bezprostředně úžasně,že jsem měl chuť se s ním o to víno podělit.
    Takže děti já mám rád,to zas jo!!!!

  7. Etika je produkt společnosti, příbuzná morálky. Tudíž věc docela relativní.

    Liško, i Radko:
    A je etické, pořídit si dítě z lásky do partnerského vztahu, který je chudý? Kde není čím děti nakrmit?
    A nebo v našich podmínkách: Kde se počítají koruny na chleba a nákup nových bot se odkládá po výplatě, aniž by se vědělo, po které?

    Já si obě děti pořídila ze svého chtění, chtěla jsem je, a myslla jsem, že je pořizuju do vztahu stabilního, láskyplného, ekonomicky zajištěného…

    Ale byla jsem slepá tím chtěním. Věřila jsem v něco, co nebylo.

    Je to etické?

    Nejsou ty ženy, které si dítě pořizují bez otce, jen postiženy stejnou slepotou?

    Je někde psáno, že ty ženy nemohou vhodného otce potkat později?

    Nevím. Nechala bych to na každém, stejně to nic nezmění, u koho to chtění bude, ten se podle toho zařídí etika neetika. A tomu, kdo na věc nahlíží jinak, stejně nezbyde, než se rozhodnout zas jen podle sebe.

  8. jinak souhlas s Milanem až na:
    "Bol som napr nemilo prekvapený, že žena, ktorá s ťažkosťami vychovala tri deti a bola týraná v manželstve nevedela pochopiť ani podporiť ženy, ktoré dali generálny súhlas s adopciou pred narodením…."
    (ty 3 tečky jsou další významný kontext,jsem si toho vědom,ale..)

    Já ty ženy naopak chápu velice dobře,protože jsem pudový člověk a vím,že pudy nás ovládají od narození do smrti.
    Ženský pud je hlavně ten mateřeský.
    A ještě jednou-morálka začíná tam,kde končí pudy a bohužel,nebo budík(opravdu nevím)je to neoddělitelné.
    Takže tu morálku nemůže někdo převzít aniž by prošel peklem svých pudů.
    Adoptivní rodiče dají jen morální pravidla,biologická matka dává pravidla "definitivní".
    Že například dává pravidla špatná nic nemění na tom,že jsou to pravidla,do kterých se ta nová bytost měla narodit.
    V buddhismu se tomu říká karma,v křesťanství je to "Boží vůle"
    A až ta nová bytost má právo a hlavně schopnost měnit pravidla,která jsou jí předem dána!
    Nepodceňujte ženy Milane a hlavně matky.
    Jejich intuice vychází přímo od Boha!

  9. na pořízení si dítěte bez ekonomického zázemí NENÍ nic neetického.
    Ale je to pud,z toho si neuhnu.
    A ani na pudu není nic neetického.
    Z jistého pohledu je jen "zvláštní a těžko pochopitelný".
    A z té změny pohledu se odvíjí "etika".
    Defacto je to ale jen opravdu změna pohledu-ale to nezní tak pateticky,což?:-0

  10. taky nevidim nic neetickeho poridit si dite bez ekonomickeho zazemi. ale tomluvim ze sveho ciste subjektivniho pohledu. jelikoz se mi zda ze z ekonomickeho pohledu potrebuje dite hrozne malo. teda pozdeji ano, ale to uz stoji na nohou. to uz se nejak ušolicha. dnes je blba doba. vsecko stoji penize. ale kdyz si clovek "obdrzi dite" tak nevi do bude za deset let, kdy to decko fakt bude protrebovat tisice na kdeco.

  11. Ale to samý je, pořizuju-li si dítě bez otce.
    Se mi zdá, teda.
    Ale je fakt, že momentálně jsem jsem čerstvě vrácená z porady o protestu proti bioplynné stanici, což se neobešlo bez černého piva a hradeckého rumu, takže moje vnímání jest mírně zkreslené.

  12. 11. kdyz je to nahodou tak asi ano. pokud to ale planuju jako zamer (chteni) tak se mi to uz moc nezda. v podstate si furt myslim ze deti planovat nejdou. ze to neni fabrika, kde se vyrabi srouby.

  13. bioplynná stanice,či co?
    Pivo a rum?
    No,já mám Ru a Ratko jasno:-0))))))))))
    Já mít s váma děti,tak si ani neškrtnete:-???
    Ale jelikož nemám,tak…no radši si dáme to černý pivo.

  14. ad 13:
    není to o pivu,ale o "právu"
    Před pár lety neměl muž šanci dostat dítě do péče.
    Dnes nevím,asi je to lepší.
    Možná:-0)

  15. To SaulNepodceňujem ženy, ale argument že ich intuícia je priamo od Boha je samozrejme chybný. To by miléniovú Veroniku nemali pestúnski rodičia ale jej biologickí.Ak by ešte žila:(
    Alebo inak – ani božia voľa, ani karma nie je princíp ospravedlňujúci to, že niekto nevie pochopiť moralnejší prístup v dileme interruupcia/adopcia. Moralnejšie je samozrejme darovať iným dieťa, ktoré nemôžem z akýchkoĺvek príčin vychovať. Poznám tie deti.

  16. Morálka je to, co vyhovuje dané společnosti jako blízkost ideálu pro její fungování.

    Zatím v naší společnosti ještě pořád přežívají některé normy a etické kódy až pre-historické. Kdy bylo jedinců v populaci málo a úhyn dětí velký.

    Ale až téhle společnosti doopravdy docvakne, co to je přelidnění, možná se i morálka stran nutnosti přežití kdekoho a každýho dítěte poněkud změní.

    Vím, že to zní zavrženíhodně cynicky. Nejen pro etiky a moralisty.

  17. když není nutné jisté ekonomické zázemí tak proč většina žen si hledá partnera finančně zajištěného?stejně tak v kulturní společnosti partneři jistým způsobem i když se mi to slovo nelíbí dítě plánují, jinak by to vypadalo jako v Africe ,kde mají třeba 10 dětí a schopni uživit jsou tak dvě…

  18. No zajímavý. Jen volně diskutujte, já jedu na víkend pryč…

    On asi můj osobní postoj je z toho článku dost patrný:

    Připadá mi sobecký pořídit si dítě "pro sebe" a připravit ho o tátu už předem. I kdybych pak žila s nějakým partnerem, ktrý by ho vychovával, předem to nevím a připadá mi děsivý někomu říct: Tvůj biologický otec je anonym. Není. Nikdy ho neuvidíš, nikdy nepřijde. Nikdy se nedovíš, kdo je polovina tvých předků, polovina tvojí historie. A to jsem tak za tebe rozhodla já.
    Připadá mi to traumatizující. Ovšem určitě lepší než: Tvůj otec je ta svině, co mě znásilnila.

    Ale: Tvůj otec tě opustil, protože ho vůbec nezajímáš a já taky ne.
    – to mi přijde normálnější než: Tvůj otec ani neví, že ses narodil, protože jsem mu to nechtěla říct.

    Za druhé:
    Mít dítě s někým, s kým mě ani nebaví spát (nebo jsem s ním nikdy nespala), natož aby mě bavilo se s ním vídat nebo s ním žít, to teda ne.

  19. mam to nastavne podobne jako Liska. ze je sobecky si prozovat decko "pro sebe". TAky jsem sobec. Zdalo se mi ze jsou to moje deti a ja si je vychovavam. VYmezovala jsem se casto vuci jejich otci protoze se mi zdalo ze vim lip co potrebuji. teprve az mnohem pozdeji jsem se naucila ustoupit, dat detem volnost, nechat je jit a to i u toho maleho. TAkze naprosto chapu zeny ktere si porizuji deti "pro sebe" . Instinkty. Jo, je to sobecke. Ale to je urcity proces kdy se zena tohoto sobectvi tak trochu zbavuje (castecne). Vidim to u meho nejmensiho mazanka, ktery je ted zejmena s otcem. a otec mu je taky vzorem a oporou. stahla jsem se zpatky Neivm zda bych toho byla schopna kdyby moje deti byly pocaty s nekym nemilovanym, nechtenym nebo i neznamym. Komu bych je sverovala s duverou? Ja vim jsou i babicky. a decka se muzou sverit i babickam. ale takove to postupne subtilni oddelovani v mem pripade zacinalo s duverou k jejich otci. S ni doslo i k emencipaci decka. Jeho oddeleni od matky a duvera k otci. mam z toho radost. dite poustim bez obav.

  20. Saul, a o co bychom si s Ru nemely skrtnout? zkus to trochu rozvinout :o)) abych si to tak trochu umela predstavit

  21. že bych jako o ty děti přišel.
    A kdybych nechtěl,tak bych vám je musel vyrvat od ňader…a dovedu si představit,že bych to udělal:-000
    Mám bratrance,kterej se vyflákl na svý děcko.Všeci ho za to "nechápou".Já ho chápu,jen jsem mu při našem posledním setkání dal přes držku-nebo možná on mně,ale to už je jedno ne?:-)))

  22. proc bys mel o ne prijit? musel by sis to decko vzit i se mnou. a ani by sis neskrt :o))

  23. Dítě má žena dát tomu, koho miluje. Nebo aspoň do koho je zamilovaná.
    Kousek sebe do kousku jeho.
    Jen tak je to úplný. :-)

  24. V jedne Melmanove knize jsem cetla zamysleni nad tim, co to vlastne je pravo na dite, kterym se spousta lidi tolik ohani. Prijde mi to jako zajimava otazka, ktera trochu tu debatu orientuje jinym smerem. Proc bychom meli mit pravo mit deti? Proc je to skoro stejne jako pravo vyjadrit svuj nazor a jina zakladni lidska prava: je to totez? Ja myslim, ze ne, dite je proste dar, ne pravo. A take myslim, ze kazdy podvedeny ma svuj kus zodpovednosti…Zkratka nejsem uplny fanda toho, ze si svobodna zena muze na stara kolena nechat udelat dite ze spermabanky (s adopci je to jine, s tou souhlasim), podle me proste ke zdravemu zivotu patri smirit se s tim, ze nemuzeme mit vsechno a ze musime byt zodpovedni za nase volby.

  25. Myslím, že je to každého věc a zodpovědnost. Zase jedna věc, kdy tématem je "souzení" volby druhého. Já si vůbec nejsem jistá, že dítě ze spermabanky není dar a bude méně šťastné než jiné děti.
    Jinak mateřství je u mě poslední a možná jediná výspa iracionality. Něco, co mi zcela zásadně připomíná, že jsou na světě věci, které nemůžu- nehci hnát rozumem a vůlí. Dítě si přeju z hluboké lásky, ostatní okolnosti jsou mi šumák a jiný způsob rozmnožení mne děsí. Velmi nešikovné.

  26. Až teď jsem článek objevila. Souhlasím s Ratkou i Rulisou.
    Dítě má – v této přelidněné době – přijít do láskyplného prostředí ke dvěma milujícím rodičům, kde je předpoklad, že to dítě vyroste v alespoň základním dostatku (aby nemuselo trpět hlady, třeba jako v Africe). Přesněji: tito dva rodiče se mohou pro to nabídnout a pak dítě jako dar může, ale také nemusí, přijít.
    Rodiče dítě nevlastní, dítě není majetek ani prostředek k uspokojení něčeho. Jen je rodičům svěřena průvodcovská role, která s sebou nese to hezké i to těžší. Je to úkol, který by měl být přijat a plněn s láskou a vedlejší produkt je radost z nich atd.
    Protože tyto ideály zastávám, ty děti nemám. Protože můj život se vyvinul jinak. Až po tom, co jsem byla na umělém oplodnění a koukala jsem do stropu a zničeho nic jsem začala odříkávat mantru "ať se to nepovede, ať se to nepovede", jsem pochopila, že můj muž není tím správným mužem, u kterého by to dítě bylo v bezpečí. Že by je miloval, ovšem pouze v případě, že by bylo přesně takové, jaké by si on přál. (Což se potom potvrdilo, když jsme si pořídili místo dítěte štěně.) A najednou jsem pochopila, co mi tělo celá ta léta signalizovalo a já ho neslyšela.
    Člověk si nemá nic vynucovat. Protože všechno má svůj důvod.

    Ve chvíli však, kdy se zamiluji a zdá se mi, že tohle by mohl být ten pravý otec mého dítěte, začínám natřepávat peříčka v hnízdě ….. ale i tak čekám, protože to spojení se musí ještě prověřit časem. Zatím se nezadařilo a velmi pravděpodobně to už nestihnu. Se nedá nic dělat. Mateřský pud je jen pudem a myslící člověk jej ovládá. Měla jsem a mám dětí kolem sebe dost a měla jsem možnost jim toho ze sebe spoustu předat. Nestrádám. Nikdo vedle mne nestrádá. Nemusím se množit za každou cenu. Není v tom sobectví, myslím, spíš naopak zodpovědnost. Pořídit si dítě, když CHCI já a často za každou cenu, za sobectví považuji.

    Uvnitř té všeobecné hladiny etiky má každý ještě tu svou a podle toho jedná. Takže když se Liško zeptáš, co je či není etické, ptej se úplně nejvíc sebe. Tam je odpověď, ale zase jen pro tebe. (Já vím, že ji hledáš, výsledkem je i tento článek. :-))

    A pak se člověk taky může dostat dostat situace, na kterou nemá návod, kde se pak ty etické zásady buď prověří nebo přeskupí.

  27. Taky mám názor jako Lenka [27].

    Rulisy [24] je potěšující ideální stav.

    [25] Terezo, jo. To mi vlastně taky tak připadá – že se v současné společnosti vznáší to nevyřčené "že musíme mít všechno" a překvapení, že by snad někdo tak uvažovat nechtěl. Asi jsme rozežraný :) – mě překvapuje, jak rychle se to stalo, je to jen 20 let od pádu železné opony a tak 10-15 let relativního blahobytu a vyskakování si z kopýtka (ne u všech skupin lidí, jasně).
    Jo, s adopcí nebo pěstounstvím, to taky souhlasím celkem bezvýhradně, protože pro již narozené dítě si myslím je lepší výbava pro život být v rodině, třeba v neúplné – jen u náhr.matky, než v děcáku.

    [26] ahoj planetko, nojo, cítím se trochu jako soudce, ale jsem v tomhle na (trochu pubertálním?) stanovisku "ať si to jiní dělají jak chtějí jinak, ale já ne a klidně jim to řeknu."
    Kdoví, jak se názor může změnit – vždycky jsem si říkala, že na potrat bych nikdy nešla, a letos jsem vlastně k jednomu dopomáhala, tu slečnu podporovala, ať se rozhodne, jak chce, že každopádně jí budu k dispozici, když něco bude potřebovat. A je fakt, že ta její situace by pro to dítě (kdyby se narodilo) nebyla moc dobrá. Podle toho se taky ona rozhodla. A mně to ukázalo, že i tohle je možnost – ačkoli pro sebe opravdu nevím, pochybuju, jestli bych ji zvolila.

    A protže si tak pěkně notuju, asi přijde Saul nebo Or a něco vypálí :)

  28. me furt napada prirovnani s prirodou. Jsme smesici prirody a asi i neceho "navic" (asi) Prirodni zena si pomuze prirozene. Pociti potrebu mit dite taksi ho poridi. Rozhledne se kdo ji hezky voni, trochu se onuchaji vzajemne, naladi se na sebe a sup: novy zivot se hlasi. jede tojako po masle. Priroda se mnozi jako jahody. dokud to jde tak se mnozi.
    Ta etika do toho vstupuje umele. jako konstrukt toho neceho "navic". TAkze se dostavam tak trochu od lese k tomu co pise Lenka. Clovek se naonec musi podivat sam do sebe kdyz v nem zacnou hlodat pochybnosti. A ty v nem asi hlodaji, jinak by se namnozil jako kralik. hlava nehlava.

  29. Kdyby zena uvazovala prirozene (bez tech konstruktu) tak by asi rodila jak na bezicim pasu. Ma co jist tak rodi. Jenze vyssi signalni soustava ji zastavi v nekontrolovanem mnozeni. najednou vidi, ze existuje budoucnost. pouci se z minulosti. VYstavi si kolem sebe hrad i s mrizemi pres ktery kouka ven. A dite neporodi i kdyz soulozi ostosest. Jenze instinkty se nechaji obelhlat. Krici, volaji a kdyz dojde na zavirani dveri tak privadeji zenu k silenstvi aona chce za kazdou cenu rodit. /teda vetsinou, nektera je v tom hradu zabednena tak ze neslysi nic/ Jsou ale i jeptisky, zeny ktere se vzdali sexualniho zivota, ktere se povznesly nad nutkani prirody. ty deti taky nemaji. ale to je jina liga.

  30. nenechaji :o)) (ale mozna ze i nechaji – chvilu)

  31. no bylo, ja jen jedu podle urciteho algoritmu hledani. hledam souvislosti, podobne formuli ve fraktalni geometri. co je forma (struktura) v nasem jednani a co jsem fakt my (teda ja) Zacinam a koncim porad jen u sebe. Ti ostatni jsou neco jako referencni vzorek. zda to tam taky tak nejak podobne tika. coz zjistim jen skrzeva zpetnou vazbu. Pokud podobnost je, tak vim ze jsem na stope :o) pokud jsem uplne mimo tak nic :o)) cernobile neni zdanlive nic ale ve skutecnosti vsecko.

  32. ano, tak to mi pripomnelo jeden ze zakladni skoly:
    vsichni jsou blazni, jenom ja jsem letadlo :-)

  33. zazil jsem natlak od silene tricatnice. neni to sranda. a da se to pochopit.

  34. na druhou stranu idealizovat uz jsem prestal. veci se neustale meni. je sice otazka pravdepodobnosti ze nestastny clovek zrejmne svoje dite znacne zatizi, tak snad to to dite nejak unese a vykouse se a nevystrili pozdejc celej barak.

  35. podle mne to zacina u uprimnosti sam k sobe. kdyz vidim kdo jsem a jaky partnery pritahuju, je vsechno dost jasny.
    jenze to nevidim.
    takze se mi moji partneri samozrejmne nelibi.
    takze samozrejmne chci jiny.
    ale oni nechtej mne.
    takze se samozrejmne rozhodnu ze je s nima neco v neporadku a nez takovy tak radci zadny.
    cira prirozenost.
    po ty v jinejch diskuzich volate ne ?

  36. No, já jsem v jiné situaci, takže nemůžu moc soudit, jaké to je, když tikají biologické hodiny a vhodný otec není k dispozici. Podle mne je to hodně náročná situace. Dost možná bych uvažovala tím směrem, pořídit si dítě jako svobodná matka a otce z toho vynechat. Ale nevím, protože jsem tu situaci neprožila. Paušálně bych to neodsuzovala, i když nejlepší nápad to určitě není, což vidím teď ze své pozice, kolik dají ty děti starostí a i pro tu radost z nich, prostě pro všechno jsou potřeba oba rodiče. Čímž jistě není řečeno, že bez jednoho z nich to nejde, někdy prostě musí.

    Nesouhlasím ale se současným pojetím "právo na dítě". Nesouhlasím s oplodňováním žen, které jsou samy, na klinikách, kde si vyberou dárce podle katalogu. Umělé oplodnění je v mém pojetí krajní možnost, je to léčba nemoci – neplodnosti. Ne prostředek, jak si zajistit dítě, když si vzpomenu.

    A ještě k té antikoncepci: žádná není 100% spolehlivá, proto je nutné vždy předpokládat, že může dojít k početí dítěte. Člověk by měl spát je s tím, s kým je na tuto eventualitu připraven. Protože nikdy není záruka, že dítě nepřijde, přes všechny antikoncepční prostředky.

  37. [40]
    No moment – v jiné situaci je tady skoro každej – or taky není žena, které tikají hodiny, ratka se třemi dětmi taky ne a mně taky netikají, kupodivu, myšlenky na vlastní dítě mě nepálí. Takže se směle vyjadřujme :)

    To jsem ráda, že tady někdo řekl, že antikoncepce nemusí početí vždycky zabránit a otec je tu cobydup. A naopak umělé oplodnění (co se dá dělat) vždycky neklapne :(
    Nemáme to plně ve svých rukou a to je možná věc, která irituje asi hlavně ty, co jsou zvyklí mít kdeco všechno pod kontrolou nebo za prachy. Takže chytrý a bohatý…?

  38. … to jsem vstala brzo, co – v půl šestý, a to je svátek! Ve všední den by mě to ani nehnulo.

  39. nicmene jistou davku intuice nelze uprit ani nestastne zene takze jestli v idelnim vztahu se pozitiva scitaji ne 1plus1=2 ale 1plus1=3 :-)
    tak v pruserovem vztahu je to -1plus(-1)=-3 tak treba vi co dela…

  40. knizka je v jistych stadiich pro jiste lidi vhodnejsi protoze je neosobni. pristupuji k ni podvedome mnohem neutralnejsi nez kdyz proti nim stoji clovek.

  41. to ano, ale to vsecko je jen inspirace. obrazky. neco jako kino, film, obraz nebo hezka hudba. Podivas se a jdes dal. Anebo to muze otevrit nejakou komurku se seminkem. vlastnim seminkem ktere treba vyroste v rostlinku. vlastni rostlinku.

    takze kniha muze byt jen jednim z mnoha klicu. ale nemusi. stejne jako hadka s nekym nebo neuspech. nebo jen neprijemny blby pocit. myslim ze vsecko kolem muze byt inspiraci. Ji kniha urcite. ale casto je kniha jen predmetem. bez dalsiho vyznamu. stejne jako uceni cehokoliv bez dalsiho vyznamu.

  42. blog taky. muze byt jen shlukem pismen. nebo necim co ma hlubsi vyznam pro pisatele.

  43. pro pisatale…
    …v tom pripade kniha leda tak pro autora

  44. spravne :o) stejne jako jakekoliv jine dilo. ti ostatni se jen vezou :o) jako odpadni produkt. A pokud je to naopak tak je to jen obchod (vyrobna penez-zivobyti)

  45. ta kamaradcina smska mela pravdu
    (prestan xxxx a prijed (medit))

  46. kazdy proces je fabrika. neco leze dovnitr a neco leze ven. typicky priklad je treba telo :o)

  47. no, to bych uplne nerek. prijde mi to spis jako trik. clovek si mysli ze vi co dela a pritom se deje neco uplne jinyho.
    trochu jako kdyz zaci ve skole hudraj ze preci tyhle blbosti nikdy nebudou potrebovat. a pritom se ucej neco uplne jinyho co potrebovat budou.

  48. me by teda vadilo, kdyby na me nejaka usila takovyhle podvudek. Precejenom clovek nema rad, kdyz z nej nekdo dela blbce. Ale asi to zalezi na okolnostech. Treba kdyby si se mnou nejaka Jenny Fieldsova udelala Garpa, to by i slo.

    Ohledne etiky a moralky se nevyjadruju, beztak k nim ma vetsina lidi vztah jako Kalousek ke statnimu dluhu, tj. lezi jim velmi na srdci, jen kdyz se to zrovna hodi, jinak ne.

    Akorat jsem si vzpomnel na povidku, co jsem cetl jeste v dobe, kdy jsem si knizkama nahrazoval opravdicky zivot, a taky abyste videli, jak jsem sectely, tak posilam link: http://www.webtolerance.cz…id=418

  49. Dík.
    Hehe, zrovna volal brazilský bubeník, že by se příští čtvrtek zastavil, cestou do Vídně. Jestli někdo chce uplést krásně pružné čokoládové dítě a mít otce v dáli, je to ideální možnost, hlašte se :)

  50. 61: dik, my uz bubenika v kapele mame. Ale kdybys s nim pocala ty, tak by vysledek mohl byt docela muzikalni, ne? :-)

  51. no to jsem zvedava kolik zen se nahlasi. stejne to nechapu, ze si zeny chodi na umele oplodnovani nekam do Svycar ci kam. Proc se proste nenechaji oplodnit prirozene.

  52. 63 nojo, ale některé jsou vybíravé a chtějí mít zároveň modrookého i chytrého i štíhlého i muzikálního nebo jánevímco.

    Teď mi došlo, že Dienstag je úterý a že bubeník mluvil o úterku… aha. Takže se kdyžtak hlašte na úterek, ne čtvrtek.

  53. njo, ale co kdyz je oplodni umele nejaky tlusty a plesaty? kolik je ve svycarsku vysokych, chytrych stihlych krasavcu co prodavaju semeno. Prijde mi to absurdni. Znama je lesbicka a furt se chodi nechat oplodnovat marne kamsi… Jkaoby se nemohla teda jednou premoct a vyspat se s nejakym zdravym chlapcem. TAky by ji z toho neupadla

  54. Necetl jsem diskusiAle claneke je dobrej a ja pravo ditete na otce ctim. jen nevim, jak ho zajistit – holte se nám ta civilizace posunuje nekam jinam, snad to ti Asiati zase napravi, az tu budou misto nas.

  55. ad 65: Já nevím, jaká jsou kritéria teď a už nevím vůbec, jak je to v jiných zemích, Ratko, ale jako dárci chodili dřív zásadně studenti VŠ, zpravidla medicíny, naprosto zdraví, sportovci, krasavci, procházeli testováním charakteru….. …… kdyby nás takhle vybírali všechny, možná, že jen málokdo by byl "do chovu".

  56. me totiz napada jina souvislost. Ta znama je psychicky uplne vyrizena a na dne. Chodi se nechat oplodnovat uz asi deset let. Veskere penize na to utrati. Sice nechodi do Svycar ale nechava si to delat za penize nekde soukrome v RAkousku. TAk moc si preje dite. Ted si nasla nejakeho homosexuala a tak to zkousijou tak nejak divne. on ji da semeno a ona s nim bezi za doktorem aby i ho tam nejak strik. nebo si to tak nejak zvlastne predavaji pinzetou. Zde koncim s chapanim. Bud si neco hrozne preju a pak zvazim jake mam moznosti. Vemu to podle dostupnosti. A pro normalnou zenu (pardon za vyraz) je nejdosupnejsi cesta otehotnet a vlaste uplne prirozena ve sve podstate intimni styk.
    Jesli nekdo pouziva ruzne pomucky, vibratory ci jine nastroje je to urcite vice na palicu nez pouzit penis muze. A nechat se oplodnit muzem.
    Cim se teda ta zena chce nechat umele oplodnit. Nejakou veci? Je semeno proste jen nejaky predmet? Vzdycky je za tim muz a jeho "semeno".

  57. 70. nedokazu to posoudit. jde z ni tak trochu strach. je maserka a je dost velka.

  58. 69 jo, taky si myslim.

    Ona neotěhotní,protože je z toho ve stresu a děsně tlačí na pilu a ještě divnými způsoby. Kdo by se chtěl narodit vystresované zhuntované ženské, že jo, to si každá duše rozmyslí a radši vleze jinam :)

  59. Jak nadhodila ru, jestli je vlastně vůbec etické mít děti, když člověk tře bídu…
    ráno jsem se probudila a najednou mi líp došlo, jak se asi cejtí moje máma, která pracuje naplno, i když už je v důchodu. A stará se o tátu. A nájem jí zase zvedli. Kdyby nepracovala, nemá na ten byt. Leda že bych se tam vrátila bydlet k nim… achjo. A ten stres, to její pomyšlení, že každá malá změna k horšímu, zdravotní nebo finanční, přivodí starosti jí i mně. Myšlenka na stěhování těch všech věcí do jiného bytu, že by táta nebyl tam, kde zbudoval knihovnu, kde má ty svoje ujetý malby a stropě, kde má naštosovaný svoje pajďuláky v přesných uniformách, které vyrobil… to je hrůza.

    Vstala jsem a hned začala hledat ten vedlejšák na internetu.

    Ale jak je to teda – přivádějí rodiče na svět děti, aby se o ně starali a aby pak se děti staraly o ně? Nebo tenhle předpoklad, tenhle nárok je sprostý? V současné společnosti? Dřív to bylo jinak, jasně, vejminek :)

    Nakonec by se dal demagogicky říct, že přivádět děti na svět není vůbec etické nikdy, protože nikdy neví, co se stane následujícího dne – jestli ho přejede auto nebo onemocní nebo přijde o práci – neví se ani, jestli to dítě bude zdravé nebo ne a budu o něj muset pečovat, ačkoli jsem si takový život nevybral.

    Já jsem si vybrala bydlet sama a nehonit se za prachama. Ale smím si vůbec něco vybírat? Co všechno si můžeme vybírat a co už ne, kdy se musíme zabrzdit a přizpůsobit se okolnostem – péči o blízké, cpaní peněz do dětí atd.?

  60. Liško, právě krásný je to vědomí, že vlastně nemusíme i můžeme mít dítě, bydlet sami, nebo s někým. Už jen to vědomí, že to lze. A nic není špatně. Naštěstí, i když tahle doba se mi zdá všelijaká..má tu výhodu, že se můžeme rozhodnout.
    Proč mít nutně dítě, když na to nejsou podmínky, nebo se ženská necítí..nebylo by to ono pro dítě ani pro ni.
    Proč bydlet nutně s někým, když se někomu nechce..
    A proč se honit, štvát za prachama, když někomu stačí, to co má. A tak bych to mohla zase vše napsat dokola, je opačně..když se to či ono chce,když čl. cítí tu potřebu. Konvence se naštěstí zhroutily..
    Spíš ať je každý šťastný v tom, co jemu vyhovuje.Určitě je to tak líp, než se cpát do něčeho, co se od lidí očekává. Když se potřeby změní..pak člověk koná, ale že CHCE.
    Tak nejen ve svém zájmu, ale i kvůli tomu, co by následovalo..když se do něčeho cpeme, že bychom snad jako měli, když jiní..stejně to pak nedopadne..

  61. Jinak, dost cítím s otci, co své děti milují a nechtějí s nimi ztrácet kontakt víc, než je nutné a přesto se tak děje..
    No, na dítěti se každopádně musí dohodnout dva a nejen žena :)), to se nemusí vyplatit a není to fér. Blbej začátek i pro dítě..
    Zrovna tak by dítě dle situace a věku mělo vědět, kdo je jeho otcem, pokud se o něj stará jiný otec, jen tak se neodvrátí, ale to, že se mu neřeklo myslím dobře nebere, alespoň ne hned, a chce většinou poznat odkud pochází,myslím, že vždy, i když říká, že ne..aby adopt. rodičům nedělalo vrásky. Kdo by nebyl zvědavý na své rodiče ?

  62. 73. zde s liskou naprosto souhlasim v tom ze mene je vice. clovek je casto chamtivy a v nevedomosti si na sebe uvaze spoustu starosti povinnosti. treba decka. furt neco chcou, stoji hromadu penez a casu. ale totez je partner. taky furt otravuje. neco chce nebo nekam chce jit. takse snim musi konzultovat volny cas, brble kdyz ten cas neni traven s nim. a nejhorsi je uvazat s nakrk nejaky majetek. treba barak, furt se clovek o barak musi starat. neco opravovat. platit dane. kurna, ani prestehovat jinam se nemuze protoze mu barak furt visi na krku a ty kramy v nem. ty otravujou taky.

  63. anino, ahoj!
    Máš pravdu, je to v dnešní době celkem úleva, že ty konvence nejsou tak svazující jako dřív. Ani se tolik nekouká "co tomu řeknou lidi", vzdálení. Co řeknou blízcí, na to se asi koukat úplně nepřestane a to je právě to, co člověk musí pořád brát do hry: Někdo si nevybral, že bude mít postižený dítě, ale mus se o něj starat, nemůže jít nikam, na mejdan, na dovolenou, ani později domů z práce, když by chtěl… Nebo nemoc rodičů a péči o ně, to si taky nikdo nevybral a v současnosti už věc zdaleka nestojí tak jasně jako dřív, tj. že pečují děti. To oslabení konvencí je sice krása, ale na druhou stranu to přináší nová dilemata a nové etické otázky, které dřív nebyly, protože to byly kategorické imperativy nebo prostě nenastávaly.
    Je víc moností a tím pádem taky víc věcí k rozhodování. Dvě strany věci.
    Co nás asi čeká, co… Nojo.

    ratko,
    to je povedeně podáno, přesně, mě by taky barák akorát otravoval. Na druhou stranu by ubyl stres, kam se vrtne moje rodina a kam se vrtnou ty podělaný krámy, co tak otravujou :)

  64. Liško, já nevím..slovo morálka..někdy si taky říkám, když se zhroutí některé konvence co vše může být za tím svinstva..jako, ale jen jako, že vše je povoleno. Není, pořád lidi mají svědomí a myslím, že většina jich pozná, kdy je dobře na ty konvence kašlat a kdy je situace taková, že vědomě ubližují. Někdy člověk možná zdaleka nejvíc ubližuje sám sobě, že až moc má v hlavě, jestli není za hranou něčeho, kde být už nechce a kolikrát se ukáže, že jeho výčitky, co ho trápí, jsou zbytečné a navíc je v nich sám..ten postižený jimi..;)

    A s tím barákem přesně..napsala jsem vnučce do památníčku, aby si vážila a měla radost z toho co má a netrápila se pro to, co mít nemůže. Znám pár lidí, co tohle trápí, je to pro ně prostě důležité,i když je to někdy ničí a lidské vztahy pak taky. A tak máš ..ok, nemáš..a co ?? Pokud neumíráš hlady a máš kde složit hlavu…pochopitelně…
    Zažila jsem dobu s dětma hodně krutou, vím o čem píšu..

  65. vidim na sobe jak uplne jinak tikam ted nez driv. jak jsem byla nelitostna k sobe i k druhym v mych bitvach o preziti. Abych mela kde slozit hlavu, co jist, abych mohla deti dobre vychovat, umoznit jim studium. To vsecko je zvire ve mne. pud sebezachovy. dere se vpred s obrovkosu razanci a dynamikou.
    a pak je zde neco uplne jineho. klidneho a harmonickeho. cemu je uplne lhostejne jesli mam tech decek pet a rodice na smrtelne posteli. muzu se honit jak silena za osti, abych vsem udelala dobre, opecovala, zajistila, decka protlacila, olaskovala, sebe olaskovala ale vse ma taky svuj konec. kdyt to najednou nejde. kdy to fakt nepujde. a to klidne a harmonicke ve me mi rika: neblazni, nešíl, hlavne se z toho nepo..er. a tak relaxuju. Uz jste to nekdy zkouseli? relaxovat za pochodu?. človek vše vnímá, ale nešílí. Třeba běh za autobusem s dvemi detmi v náručí. skvelý relax. to se mi krásně běží a ty deti vůbec nejsou težké :o)) Heleď, on ten autobus ujíždí! no to je supr, alespon si muzeme zazpivat. TAk nejak :o) najednou cloveku v hlave jebne nebo co. a vse je dobre.

  66. takhle mi jeblo kdyz se narodilo treti dite. cokoliv se stalo bylo dobre. uznavam taky, ze do te doby jsem drela jako vul. a ze jsem si to zakladni zivobyti vydrela. Pak uz jen relaxovala. jak decka odrustaji tak je to furt vetsi veget. ne proto ze je mene prace, vubec ne ale ze clovek neni tlacen/mucen odpovednosti. Zije bezstarostne. Nebojim se ze deti to beze mne nepreziji. uz jsem uvolnovala pouta v poslednich letech furt vic. Verila jsem memu muzi ze kdyby se mi neco stalo tak on peci o deti prebere. relax. uvolneni. to jemoje zaklinadlo. vecer usinam s usmevem. deti ano. ale jestli ano tak je to hrozne moc odpovednosti. ale jak se pak clovek uvolnuje tak je to maly zazrak.

  67. ad 77: Ratko, tvůj komentář č.77 jsem si – s dovolením – zkopírovala, protože ani po třetím přečtení jsem se nepřestala u něj hrozně smát. Když mi nebude do zpěvu, tak si ho přečtu a věřím, že se budu smát znovu. Děti otravujou, partner otravuje, věci otravujou …… on vůbec celej život děsně otravuje a stojí spoustu času a peněz! :-) :-)

  68. Ratka 77: jo, je to tak, krásně a jednoduše shrnuto – už jsem to slyšel od spousty lidí, ale jen lehce naznačené…

  69. ad článek:
    … A práva dítěte na rodinu?
    Třeba i na špatnou, hlavně že tam je táta i máma? Já bych to postavil jinak. Někde jsem četl, že každé dítě má právo na to vyrůstat v harmonické rodině. Každý si s sebou nese všechno, co prožil v rodině, v níž vyrůstal, až do pokročilého věku – a leckdo se s tím nikdy nevyrovná. Kolikrát bych se spíš zeptal, když cítím tu "rodinnou" atmosféru – je vůči jejich dětem fér, že spolu zůstávají? (A přitom skoro pokaždé "spolu zůstávají jen kvůli dětem".)
    Nemělo by, když už se jedná o dítě (děti) základní otázkou vždycky být: "Co je pro dítě v dané situaci (nej)lepší?"
    Já si myslím, že žena stejně, jako má možnost počít, má s tím i svobodné právo výběru toho, s kým dítě počne, a má i právo se svobodně rozhodnout, jestli s tím mužem bude či nebude žít.
    Deklarace práv dítěte (New York, 20. 11. 1959) s tím není v rozporu.

  70. 84 ore, no prosim tě, neřikej.

    Pařezi,
    No dobrá – ale PŘEDEM se rozhodnou, že s tímhle mužem počnu dítě a nebudu s ním žít? Aniž on by toto moje rozhodnutí znal? No to už mi úplně OK nepřijde.

  71. Lenko 83,
    skvělý odkaz, hlavně ten první. A úplně aktuální. Já ho sem překopíruju, radši (snad to není neetické; zdroj je IDNES.cz):

    "KOMENTÁŘ: Je umělé oplodnění léčba, nebo už popírá přírodu?"
    Tomáš Lajkep, autor je lékař
    6. října 2010 9:48

    Robert Edwards je čerstvým nositelem Nobelovy ceny. "Otec" dítěte ze zkumavky dostal ocenění, které stvrdilo jeho původní záměr: pomoci rodičům, kteří nemohou mít vlastní děti, k tomu, aby vlastní děti měli. I když je počet dětí ze zkumavky důvodem k oslavám, není na škodu si připomenout, že umělé oplodnění vyvolává již od roku 1978 intenzivní společenskou diskusi.

    Již se vznikem umělého oplodnění byla spojena obava, zda jeho širší používání nepovede k narození oslabeného potomstva. Případně zda nepodminuje respekt k tradičním hodnotám, jako je intimita sexuality, integrita rodiny, a nepovede ke komerčnímu jednání zúčastněných reprodukčních pracovišť.

    Časem se ukázalo, že metodou umělého oplodnění se rodí zdravé děti a že sám fakt artificiální (umělé, asistované) reprodukce se mezi lidmi setkává s příznivým zaujetím, a to dokonce i v zemích se silnou křesťanskou tradicí.

    Je však vhodné si připomenout, jaké faktory stály v pozadí celé této myšlenky: zpočátku panovalo jak mezi odborníky, tak mezi laickou veřejností přesvědčení, že medicínské postupy jsou pouze jakousi extenzí přirozeného procesu reprodukce, tedy že překonávají zdravotně dobře definovanou překážku, která znemožňuje páru mít dítě.

    Dalším důvodem byla silná touha partnerů mít dítě, které by bylo geneticky jejich. A konečně: od počátku se zdálo, že vše zůstane omezeno jen na medicínské indikace – tedy k překonání neplodnosti stabilního heterosexuálního páru.

    Ještě v roce 1992 se ve Směrnicích pro lékařskou praxi týkající se asistované reprodukce (vydané Evropskou společností pro reprodukci a embryologii člověka) uvádí: "Cílem asistování při reprodukci u nechtěně bezdětných párů není manipulování s přírodou, ale zoptimalizování přirozené fertilní schopnosti páru, který lékaře žádá o pomoc." A to byl nepochybně také cíl Roberta Edwardse.

    Byznys s pohlavními buňkami
    Ale od počátku devadesátých let minulého století byly uvedené důvody vystaveny závažným pochybnostem jak v důsledku medicínského pokroku, tak z důvodů společenských změn. Zásahy do reprodukce překročily vše, co se doposud setkávalo s pamětí jedné generace. Staly se častějšími, komplikovanějšími a technicky i finančně náročnějšími.

    Již nelze tvrdit, že používané technologie jsou jakousi "prodlouženou rukou přírody". Nelze pominout také silný tlak na to, aby tyto techniky byly použity i mimo rámec klasických lékařských zásahů, tedy pro oplodnění lesbické dvojice, ženy-panny, rozvedené ženy, oplodnění po smrti partnera a podobně.

    Kromě toho se v této oblasti ohlašují i komerční zájmy – z prodeje gamet (pohlavních buněk – pozn. red.) geneticky hodnotných dárců se začíná vyvíjet nová tržní oblast.

    Je třeba přiznat, že techniky umělé reprodukce se stále zdokonalují. Zatímco v minulých letech bylo nutné oplodnit velký počet vajíček a přenést je do dělohy, je stále zřetelnější tendence připravit k oplodnění jen takový počet, který se nakonec skutečně přenese. Větší počet tzv. "zahnízděných" embryí totiž představuje závažný etický a zdravotní problém.

    Protože mnohočetné těhotenství je významnou rizikovou záležitostí, bylo (a stále je) nutno tato embrya "odstraňovat", čemuž se eufemisticky říkalo (a stále říká) "redukce vícečetného těhotenství". Je pochopitelné, že s tímto nemohou souhlasit ti, kteří vyvíjející se lidské embryo považují za člověka, který je z titulu svého lidství nadán všemi lidskými právy včetně práva nebýt zabit. Pro ty, kteří v embryu člověka nevidí, to samozřejmě žádný velký problém není.

    Matkou z povinnosti?
    Přestože metody a techniky umělého oplodnění mohou být kritizovány z řady pozic, je zajímavé si připomenout některé námitky, které byly vysloveny z řad feminismu.

    Zpočátku feministky (Shulamith Firstoneová) metody umělého oplodnění vítaly, nyní jsou však mnohé naprosto opačného názoru. Panuje mezi nimi přesvědčení, že možnosti umělého oplodnění jako by ukládaly ženám povinnost mít děti, a to i přes vlastní, nebo dokonce partnerovu přirozenou neplodnost.

    Ženská sociální role není těmito technikami potlačena, ale zdůrazněna, a opět jsou to ženy, kdo se musí potýkat s nežádoucími účinky léků na ovariální stimulaci i s pocitem vyprahlosti, když se umělé oplodnění nepovede.

    Nobelova cena je jistě namístě za řešení "technologie" problému a R. Edwardsovi můžeme oprávněně gratulovat. Její udělení však neznamená konec společenských diskusí na téma etiky a umělého oplodnění.

  72. 83 Lenko, proč tomu vlastně říkáš humus?

    Jestli jsme to pochopila, výhrou v tombole (což mi připomíná film "Hoří, má panenko" :-) je vajíčko od dárkyně. Neoplodněné. Tak to mi ještě přijde jako dobrý – pokud nemám vlastní schopná vajíčka, použiju darované a ten partner to bude vědět atd.

    Co zas mně na tom vadí je, že se s tím obchoduje. Zas jen pro bohatý?

  73. ad 89: no to, že se s tím obchoduje. A jak! To je byznys jako hrom. Proti tomu jsou naše předražené dálnice jen příštipek. A pak….. Proč nevyhrát v tombole třeba ledvinu nebo srdce nebo ……
    A pak samozřejmě ta etická stránka věci stran rodičovství.

  74. 87: Potřeba mateřství u ženy progreduje v souvislosti s blížícím se ukončením reprodukční schopnosti, zvláště když žena doposud nenavázala uspokojivý partnerský vztah se žádným mužem (a nemusí to být nutně lesba). V téhle fázi je pak žena ochotna rezignovat na naplnění potřeby založit rodinu s mužem (pokud ji kdy měla, ostatně i kdyby, je méně nutkavá než potřeba mateřství), a snaží se realizovat scénář, ve kterém muž figuruje jako "dárce" a nikoli jako součást rodiny.
    Nejefektivnější způsob, jakým lze zamezit případnému pozdějšímu uplatňování "otcovských práv", je dotyčnému muži takové rozhodnutí zamlčet. Jinak taková matka vystavuje sebe i dítě vážnému riziku, že ten chlap bude v prvním okamžiku souhlasit, ale za pár let nabude dojmu, že se tím o něco připravil, a začne se domáhat "nápravy" (jak jinak, než za pomoci soudu?). Může pak matku i dítě takhle pronásledovat léta – takové věci se žel dějí. V takovém případě je lepší, když nic neví.
    A jestli je to O.K.? Dotyčný přeci vždycky ví o riziku, které oba při těch veselých chvilkách podstupují. A jestli k té ženské něco cítí, tak se o ni bude zajímat i post coitum, a veškerá "předem rozhodnutí dotyčné" klidně mohou vyšumět do ztracena.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.