Nejlepší mejdany

NENAPLÁNOVANÁ SETKÁNÍ…

Nejlepší mejdany jsou ty, při kterých se člověk zábavnou formou ocitne tam, kde netušil, že by se mohl ocitnout, s lidmi, které předtím vůbec neznal.

* * *

Vraceli jsme se jednou večer odněkud tramvají – asi před pěti lety – a já viděla světlo v oknech tréninkové kavárny, kde vykonával své druhé zaměstnání pracovního terapeuta můj kolega. Ještě se nám nechtělo domů, vystoupili jsme a šli k osvětleným oknům klubu. Jo, byl tam zrovna ten kolega, za pípou čepoval pivo. Otevřel nám zadní vchod a přidali jsme se k němu a pár lidem, jeho kamarádům. Během večera přišli ještě asi tři. Dobře jsme se bavili; pamatuju se, že jeden kluk vleže na zemi předváděl psa hrajícího si s pytlíkem od brambůrků. Později jsem se dověděla, že ten večer v klubu vůbec nemělo být otevřeno, že ten mejdan vznikl úplně náhodou – známí přicházeli na pivo tak, jak jsme přišli my; prostě je to najednou napadlo a byli tam. Kolega prohlásil, že nejlepší mejdany vznikají právě takhle, neplánovaně. Zapamatovala jsem si to.

* * *

Krátce potom jsem šla rezervovat stůl na pracovní oběd v břevnovské restauraci U bílého lva. Když už jsem tam byla se domlouvat, dala jsem si na baru pivo. U baru seděly ještě dvě ženy. Vůbec jsme k sobě nepatřily, ale nějak jsme se daly do hovoru, já přizvala ještě kamarádku, co bydlí nedaleko, a byl z toho malý mejdan na baru ve čtyřech. Dobrá atrakce pro restauraci. Pamatuju si, že ta jedna žena nějak patřila do divadla Na prádle; viděla jsem ji tam. Obě ty cizí ženy byly dost zvláštní typy. Rozhodně ne takové, které bych předpokládala sedět samotné u restauračního baru. Zajímavý večer.

* * *

V létě jsem se dohodla s bývalou spolubydlící, že zaskočím do jejího nového spolusídla, dáme si večeři ve dvou a pak zajdeme do hospůdky. Přišla jsem, usedla ke stolu a chtěly jsme pojíst, když tu dorazila současná spolubydlící mé bývalé spolubydlící – také krásná mladá zářící, jak říká moje máma – a přidala se k nám. Prý to byl první večer za celé léto, kdy se ony dvě spolu sešly doma. Daly jsme se do jídla, když tu zavolala a dostavila se jejich domácí, podobného věku jako my. Stůl se zaplnil. A po večeři začaly chodit do bytu zájemkyně o spolubydlení; je to byt o třech oddělených pokojích. Já jsem zájemkyně nebyla, mně se do toho krásného velkého vinohradského bytu nechtělo. Neměla jsem chuť na štuky a vyřezávané vysoké dveře ani na tramvaje pod okny a holuby na balkóně. Měla jsem chuť setrvat v něčem novém, neošoupaném, malém a útulném, s klidným okolím. Zájemkyně přišly postupně tři a bylo dost zábavné si vzájemně ve čtyřech sdělovat dojmy o nich a u toho popíjet víno. Jasňačka že jsme si povídaly i o jiných věcech. Potom si vybavuju, že se v bytě na chvíli ocitla ještě nějaká sousedka, která předváděla, co dělají její malé děti, a dělala to dramatickým způsobem k popukání. Pak jsme vyšly ven – ale kam jsme potom šly ještě posedět a jestli vůbec, to už nevím. Každopádně to byl povedený večer v příjemné dámské společnosti; z večeře ve dvou se vyklubal vícečlenný mejdan.

* * *

S touhle stejnou milou bývalou spolubydlící jsme se sešly těsně před vánoci v hospůdce poblíž, kde už je štamgastkou. Sešly jsme se ve dvou. Hned jsme na sebe bez okolků začaly vyřvávat své intimní názory, zážitky a tužby. Jen asi půl metru ode mne seděl u vedlejšího stolečku mladík. Proti němu slečna, trochu větší než on. Museli toho od nás odposlechnout dost. K odlehlejšímu stolku si osaměle sedl jiný mladý muž. Ukázalo se – už nevím jakým řízením osudu nebo rozhovoru – že oba ti mladíci znají neziskovku, kde pracuju.

„To jsi ty, komu posílám ty opožděné faktury?!“ zvolala jsem.

Ano, byl to on, seděl půl metru ode mne. Konečně se známe; když budu vědět, kdo je „na druhém konci drátu,“ hned se mi bude korespondovat snadněji a včas. Ještě ke všemu studuje stejný obor, co jsem studovala já – geografii. V době těchto převratných zjištění slečna odešla a místo ní si k mladíkovi přisedl třetí příchozí, jeho kamarád studující práva, rovněž o deset let mladší než já, bohužel :-). Seděl jaksi v té úzké půlmetrové mezeře mezi mnou a svým kámošem. Osamělý mladík – záchrankář jen o tři roky mladší než já a také rozvedený – přestal být osamělý a sedl si na místo odšedší slečny nebo spíš více vedle mé přítelkyně; no zkrátka ze tří stolků byl najednou jeden a družně jsme pokračovali v hovoru, dvě dámy a tři páni. Bohužel nás brzo skasírovali, že zavírají. I přesunuli jsme se do jiného podniku. Tam se nám nelíbilo, hlavně hudba ne, a proto jsme přešli do třetí hospody. Tam už záchranář nešel, že ráno musí vstávat. Načež jsme se v půl třetí ráno ocitli v kuchyni jedné známé arteterapeutky.

Jak to? Už v hospůdce číslo jedna mě iritovalo, že své zaměstnavatelce, pro kterou vykonává administrativní práce, říká mladík číslo jedna „máma.“ Je to pořadatelka výcviků pro arteterapeuty a já jí posílám čas od času faktury. Řekla jsem mladíkovi nadurděně:

„Proč jí říkáš máma? Přece jsi nebyl v tom výcviku, není to tvoje výcviková máma!“

„Protože je to máma,“ on na to.

Takhle si stavět na piedestal svou šéfovou, u které dělá svůj vedlejšák? Ona je sice kapacita v oboru, ale to je moje bývalá šéfová taky. A neříkám jí máma. Připadal mi v tom divný. Proto mě už ani nepřekvapilo, když jsme všichni čtyři přišli k němu do bytu, že všude na stěnách jsou obrazy od té paní. V kuchyni jsme diskutovali do půl šesté do rána o tom, jestli existuje dobro a zlo – demonstrováno zvláště na (pochybném) příkladě Číňanů. Pili jsme všichni už jen vodu a já u toho klimbala. Potom jsem šla spát k bývalé spolubydlící o pár domů výše ve stejné ulici.

Až druhý den mi došlo, že jsme seděli v kuchyni té arteterapeutky. Že je vlastní matka toho kluka. Já ve svařákovém opojení byla nějaká natvrdlá. Prozřela jsem až na denním světle a poslala jim dvěma ty faktury. Aby je dostali ještě letos.

* * *

Zítra bude Silvestr. Jsem předběžně domluvena se svou báječnou kolegyní – a vida, také je to arteterapeutka – že se vrhneme do víru velkoměstských hospod. Možná se k nám přidají dva její homosexuální kamarádi. Nechcete se ještě někdo přidat? Aby ten mejdan stál za to!

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

23 komentářů u „Nejlepší mejdany

  1. to o tom dobru a zlu by me i zajimalo. jak to souvisi s Cinany.
    Jinak jsem zazila nekolik uplne zivotnich mejdanu. Prvni byl s privazanim k zebriku a naslednym mucenim.
    Pak kdyz jsem uz mela svoje treti dite a kojila sem navsteva diskoteky v okresnim meste kde jsem tancila u tyce a pak mesic se mnou (a ostatnimi spoluslavenkynemi)nemluvila cela vesnice.
    A nakonec muj prvni firemni vecirek, kdy jsem proste takovy narez necekala.

  2. Gombo,
    ať máš dobrý mejdan! – Pokud tedy o něj stojíš; jestli máš v plánu jezdit závoďákem, navštívit tchýni nebo spát, tak ať ti to vyjde k tvojí spokojenosti! :-)

  3. ratko,
    to jsi odvaz, žes tančila u tyče. A to ta celá vesnice byla na tom mejdanu taky, že s tebou pak nemluvila? Jestli jo, neměla co nemluvit. A jestli ne, tak taky ne, protože to neměla vědět. Hoho!

  4. Lisko, oni ti muzi cekaly na ty svoje zeny az do rana :o) A nejak to nemohli pobrat. Zeny netrajdaji po nocich, zejmena kdyz jsou kojici a doma jim placi hladove deti. Byly jsme tri kojici, jedna tehotna a dve normalos.

  5. ja budu u sousedu. Jiz patym rokem. supr Silvestr :o)) Casy se meni.

  6. ratko,
    tri kojici, jedna tehotna a dve normalos – :-))

    Tak ať je to u sousedů normalos nebo ještě lepšos!

  7. Tuhle teorii o spontánních mejdanech razím už od mládí. Když si totiž člověk něco plánuje, tak si to idealizuje, tak je někdy nejlepší nic neplánovat, ale ne ve všem…

  8. preji vsem neplanovane odvazaneho Silvestra a stastny rok 2011

  9. Hezký Nový rok a nový rok!

    Jaké jste měli mejdany / nebo tiché rozjímavé oslavy klidu?

    My byly nakonec v Café na půl cesty.

  10. My meli skvely Silvestr. Bylijsme u sousedu, kteri jsou hrozne fajn. Nasi synove jsou kamaradi, pak jsme sli k dalsim sousedum a odsud k nam. Takove male kolecko. Akorat. Odpalili jsme par pulnocnich petard :o) Vypili asi 6 flasi. vsichni se vsemi.

  11. Já byla doma a několik hodin pekla po jednom na teflonové pánvičce bramborový placky. A pak místo dělobuchů jsem uvařila mexický faozole.
    Nicméně asi jsem se v rámci Silvestra nakonec odvázala ze všech tady nejvíc. I si na to musím nakonec pučit. Ale nelituju. Bude to supr postvánoční dárek, co si dáme s mladším synem do novýho bydliště… ;-)

  12. Liští, potřebuju se s tebou domluvit a nefunguje mi na tebe mobil, jen schránka…

  13. Ahoj ruliso – to bylo asi tím, že jsem zrovna jela metrem; telefon nezazvonil, jen jsem měla zmeškaný hovor. A už jsme to domluvily. Těším se na rulisín.

  14. Co se týče toho Silvestra, pak poté, co jsme se plazili na horách několik hodin do kopce v zimě, ve vichru a hlubokém sněhu na jeden úžasnej kopec a skálu a pak boříc se po kolena do závějí zase slézali dolů, jsem trávila silvestrovský večer blaženě u kamen s horkým čajem v ruce a s nohama v horké vodě s podobně znavenými a povídali jsme si o tom, jak je život v teple krásný. V euforii jsme byli i bez popíjení, stačilo nám, že jsme živi a zdrávi. Moc se mi to líbilo.

  15. ad 18: Jé, to je hezký!
    To mi připomnělo, že mě kamarádka vítala na nádraží se slovy, že není zatopeno, tak abychom se zahřály, musíme jít rovnou ……. do Pekla! A bylo to tam hezký, v Pekle. A teploučko! (Je to do kopečka.)

  16. Ahá, taky už jsem byla ve třech Peklech. Vždycky v létě.

  17. Cestou z oslav Silvestra mi hned jel autobus a pak nějaká tramvaj, dost prázdná. Asi ve čtyři ráno. Druhý vagón. Všechny síly jsem zaměřila na snahu uklidnit rozhoupaný žaludek a byla jsem úplně v klidu, když se zezadu z tramvaje přiřítili dva muži a na sedadle přes uličku ode mne jeden usedl (nebo spíš byl na sedadlo strčen), druhý muž stál nad ním, tlačil mu krk k opěradlu a řval, že ho zabije, uškrtí atd. Vážil jistě přes metrák a při té jeho zuřivé rvačce mu lezl nahý pupek ven.
    Naštěstí jsme zrovna dojížděli do přestupního uzlu Lazarská, kde jsem stejně chtěla vystupovat, tak jsem klidně došla k předním dveřím, rozhodnuta skočit do předního vozu k řidiči a říct mu, co se děje. Měla jsem jasný pocit, že nic jiného dělat nemůžu a že je to tak správně a v pohodě. Zvláštní. Mezitím ke rváčovi přistoupil třetí kumpán a snažil se ho přesvědčit, aby toho druhého nemasil. A vedle mě se chystal vystupovat muž, který také zcela klidně volal mobilem policii.
    No a já šla dopředu za řidičem, že e mu vzadu dva chlapi perou, a pak jsem nasedla do své čekající tramvaje a jela se vyspat.

    Tak končily moje oslavy.

  18. Já na Silvestra vstal v osm večer, vypil tři hrnky čaje, do jedné v noci si hrál se psy a pak šel zase spát.

    Mejdany jsou zajímavě zpracovány u Borise Viana, Douglase Adamse, a přímo vědecky pak v jedné kapitole knížky "Na Plechárně" od Steinbecka (tu jsem loni četl šestkrát; knížku, ne mejdanouvou kapitolu).

  19. Psanče,
    je vidět, že mejdany jsou nadčasové téma. Pokud se zrovna neděje nic horšího, třeba válka. Ať je rok 2011 dosti mejdanový!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.