Báze individualismu

CHTĚL BYCH BÝT VÍC NEŽ PŘÍTEL TVŮJ?

Znovuvynalezla jsem pro sebe kolo – něco se mi propojilo v hlavě, tak si to tu stručně poznamenám. Třeba mi to bude jednou východiskem k něčemu dalšímu. Blbý je, že chvilkový aha-efekt se už vypařil a že nejde popsat verbálně, co se mi vlastně propojilo…

* * *

Uvažovala jsem, jak se vypořádat se smrtí, jak se smířit s vědomím, že moje vědomí jednou nebude, a nešílet z toho hrůzou. I když to naplnění hrůzou k tomu patří, proč ne… lepší než se myšlence na smrt zcela vyhýbat a předstírat, že se mě to netýká. Napadlo mě, že lidstvo zná (nejméně) dva způsoby, jak s existenciálním strachem (ze života a smrti) naložit:

Způsob lidí minulosti nebo lidí Východu (berte prosím v úvahu, že takové označení je nepřesné až zcela nevhodné; ustanovuji ho zde jen pro svoje potřeby; abych já sama pod tím názvem rozuměla tu charakteristiku, kterou mám na mysli a kterou nemám v úmyslu marně přesně vysvětlovat na deseti stránkách vědeckého pojednání). Přijmout svou bezmocnost, uznat svou ne-kontrolu nad během světa tím, že se odevzdám vůli boží, do rukou bohů / Boha, kterého tím potvrdím jako autoritu, uctím, pokloním se jeho moci nade mnou, malým. To přinese úlevu. A učiním tak ne sám, ale ve společenství soukmenovců, které pak bude definováno příslušenstvím ke svému (původně lokálnímu) bohu a ten bůh bude zase identifikovatelný svou (ochrannou) působností nad jejich masou. Cesta víry. (Neříkám, že je jednoduchá nebo snadná!)

Způsob lidí současnosti nebo lidí Západu. Snaha zkoumat z určitého úhlu, poznávat, co není zjevné. Pojmenovávat to – např. slovem nevědomí. Objevovat, zvykat si na to a tím lépe snést bytí, spřátelit se s tím, udělat z nevědomí svého spojence. To je cesta vědy. A strategie Západu. Strategie uplatněná v různých situacích: poválečné Německo bylo ihned zahrnuto do vznikajícího EHS, bylo integrováno, nebylo ponecháno izolované a v beznadějné bídě, aby nemohlo dojít k růstu nežádoucího až patologického podhoubí, ze kterého po 1. světové válce povstal Hitler. Strategie „Východu,“ nebo minulosti je jiná – vyhladit (i nepřímo) protivníka definovaného vírou v jiného boha, nebo vyhladit politickou opozici a po krátkém krvavém zákroku přejít ke konstruktivnímu konání. Na Západě říkáme někdy dětem: „Když se něčeho bojíš, dej tomu jméno.“ Nebo: „Prozkoumej, co to je“ – což implikuje: když se s něčím novým potkáš a postupně to lépe poznáš, začneš to mít rád a už se nebudeš bát. Ale také: zabavíš se, vyplníš tím čas a zapomeneš se bát; v tom má strategie Západu větší sklon k povrchnosti života a k vyhýbání se myšlence na smrt. Nebo opět: „Spřátel se s tím, udělej z toho svého spojence.“ Z nevědomí nebo z Boha. Ne autorita a diktátor, ale spojenec a přítel. Spíš dialog než úleva z uznání moci a své vlastní podřízenosti. Ne vztah podřízené masy, uvnitř sobě rovné, k Bohu, ale individuální vztahy mnoha jednotlivců (úhlů pohledu) k Bohu (nebo jakkoli to nazýváme), kterému nejsou rovni, ale v dialogu ano. (Nebo říkám nesmysly?) A je to tak, že Západ / současnost klade větší důraz na vztah jako takový? (Nevím, jen mě napadá otázka.) A tedy klade Západ i větší důraz na život / blaho jednotlivce než masy… Vychází individualismus Západu i z tohohle a z Nového Zákona, oproti masovosti Východu a Starého Zákona?

(Generalizaci jsem použila hroznou, ale z dobrých důvodů – abych si mohla aspoň nějak formulovat ten neverbální prchavý záblesk; nebo spíš už jen jeho stín.)

Individualista neznamená ten, kdo je sám nebo si jde za svým, ale ten, kdo považuje život jednotlivce za nejvyšší hodnotu.

* * *

Budu ráda, když budete argumentovat proti nebo to nějak zacelíte :-)

– ačkoli já vlastně neargumentovala vůbec, nepoužívala žádné podklady, zdroje; jen ty, co se vynořily v jednom okamžiku všechny naráz. Proto taky ve světě slov nevzniknul žádný argumentačně propojený celek, směřující k jasnému závěru, ale snůška dojmů, která není schopná zachytit původní obraz. Tohle není žádné dokazování ničeho, žádné dělení světa do dvou kategorií. Je to jen zaznamenání jednoho nezaznamenatelného momentu; jako když si zapíšete sen, co se vám v noci zdál. Nevypovídá o světě, o Západu nebo o Východu, ale o nevyžádaném propojení věcí ve mně v jednu chvíli. Takový spam v mém mozku :-) Moje původní zakázka přece byla, jak se vyrovnat s vědomím vlastní smrtelnosti.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

237 komentářů u „Báze individualismu

  1. Neboť Thomase Bernharda není nikdy dost:
    "A jelikož je jisté, že neděláme nic jiného, než že sledujeme náš cíl, kterým je smrt, a jelikož víme, co smrt obnáší, snažíme se osvojit si veškeré prostředky, s jejichž pomocí bychom od tohoto poznání odvrátili pozornost, a tak, podíváme-li se zblízka, vidíme na světě jen lidi snažící se neustále a po celý život odvrátit od této skutečnosti pozornost."
    (Ano, str. 89-90)

  2. … protože jináč by nám jeblo hned :).

    Já ale nechci pořád jen odpoutávat pozornost a nevšímat si toho, že moje vědomí samozřejmě křičí:
    "NECHCI, aby smrt existovala! Já to NECHCI! Kdo mě sem hodil před hotovou věc? Proč se mám podřizovat přírodním zákonům (nebo něčemu s ještě směšnějším jménem) a je někdo, kdo je vymyslel a pro koho platí jinak? Nikdo se mě neptal; anebo se ptal a já si to jen nepamatuju? Proč někteří lidi říkají, že VĚDÍ a že všechno je JEDNOTA? Proč já nechci být nevědomá částečka, proč chci být pyšně JÁ? JÁ se bojim!"

    No a co s tim potom, než toho Thomase Bernharda? Když všechny otázky jsou stejně bez odpovědí a člověk se cejtí jako debil, byť by to formuloval sebelépe :).

  3. ja znam par takovejch, kteri se prokousavali zkoumanim , hledali, analyzovali, rozumbradovali…az se dopracovali k tomu vychodnimu pojeti.To neni zadnej argument.jen z toho vychodniho pohledu se jaksi lip prijima myslenka, ze stejne nic nevime, nechapeme a jedina jistota je nakonec ta smrt…

  4. vychodni pojeti ti rika ze vedomi (to co je schopno se uvedomit) je zde porad, akorat ty si ho ve skrzeva svoji individualitu (nebo to co za individualito povazujes) omezis a rozdelis na dve části (moje a ostatních).Kdyz prekrocis horizont sveho uhlu pohledu tak překročíš práh života a smrti. sjednotiš ty dva pohledy do jednoho. a v tenmoment strach zmizi. strach vznika prave oddělením.

  5. No, uvědomila jsem si, Líšo, jak to máš asi těžký. Nevím, jak ti pomoci se "smířit s vědomím, že moje vědomí jednou nebude." Odjakživa vím, že jsem tu byla, jsem a zase budu. Vzpomínám si na chvíli, kdy mi bylo asi deset let a touto otázkou jsem se zabývala: "Mami, a kde budu, až tu nebudu a jaktože o sobě vím a ty o sobě víš a každý o sobě ví, ale já nevím o tobě, nejsem v tvý hlavě ….." Chudák moje nevzdělaná a prostá maminka netušila, o čem mluvím. Tak jsem si musela vzpomínat, chtěla jsem si vzpomenout, ale nevěděla na co ….. jen jsem věděla, že jsem tu (asi!) tři sta let nebyla. Tam byla tma. Ale jinak jsem si vzpomínala mlhavě na nějaké příběhy … něco se tam dělo, bylo to živé, ale nedokázala jsem rozeznat nic konkrétního. Žádnou víru nejsem schopna přijmout. Hledala jsem vždy to, co bylo nejpodobnější té mé představě či vnitřnímu tušení. … Takže já jsem skálopevně přesvědčena, že vědomí je tu stále. A že tu chvíli nebudu? No, to je jako když jsem omdlela v té koupelně: Jdu do koupelny, je 4,25. Pak NIC, okno. Pak se najednou vzbudím v úplně jiné situaci, je 4,47 a přemýšlím, co je to za blbej film, ve kterém hraju. – Těch 20 minut, co jsem byla mimo, to byla taky jako taková malá smrt. Prostě nic nevíš, nic si neuvědomuješ ….. a pak se zase vzbudíš a žiješ nějakej jinej příběh, máš jiné tělo, ale vlastnosti máš podobný.
    Taky je pro mě přirozený, že život každého člověka je naprosto jedinečný a superdůležitý. Ale přitom jsme všichni jeden CELEK. Takže já myslím na celek úplně stejně jako na sebe. A postupně mě obklopují lidé, co to mají stejně.
    Nedávala bych proti sobě "východní" a "západní" myšlení, vidím je v onom matematickém vzahu "platí A a zároveň B".
    Nade mnou není žádná autorita, jen Celek, který se stále snaží vyvažovat do harmonie, a proto se vyplatí nejít proti jeho zákonům, naopak být pro, zákony poznávat a řídit se jimi co nejvíc. Vlastně ani nemám moc jinou šanci, když se jimi neřídím, bolí to.
    Já do tohohle systému ani neumím ten strach ze smrti nacpat.

    Promiň mi tu mou rekapitulaci představy o fungování světa, ale teď mě napadla – možná nápomocná – kontra otázka: Liško, jak se mám bát nebo se nesmiřovat se smrtí, když mám v hlavě skálopevně nastavené tohle?

  6. Jo. Jen jakožto "zápaďák" musím napřed projít fází "Bůh je mrtev" a spekulovat, co znamenají západní zbraně hromadného ničení ve východních rukou – a pak možná někdy nějaké spojení východu a západu ve mně může nastat. Očekávám, že to je na několik desetiletí :)

  7. [5] Lenko, aha, to je dobrý. Přečtu si to znova; teď musím běžet o patro níže…

  8. 6:
    "co znamenají západní zbraně hromadného ničení ve východních rukou"

    a co znamenali v západních rukou?
    A na kom si západ otestoval sílu těch nejničivějších?

    K tvrzení "moje vědomí jednou nebude".
    Dokud budeš chtít aby bylo,dokud po něm budeš mít touhu,tak bude.Takže strach ze ztráty vědomí je zbytečný.Ale obavy z toho,co sebou vydělené vědomí přináší zbytečné nejsou.
    To na východě prokoukli,takže se snaží individuálního vědomí zbavit tím,že analyzují jak vzniká a skrzo to byli schopni vytvořit systém,jak to vznikání zastavit.

  9. zbrane hromadniho niceni ve vychodnich rukou? jsou to urcite vychodnaci? jsou to fakt ti kteri nechavaji veci klidne plynout aniž narušovali celek?

    nebo jsou to spíse ti kterí bojují o svoje, muj, naši, my proti tem druhym (tj. kterí oddělují a vydelují) je jedno v ktere části světa žijí. ti kterí se oddělují.

  10. kdykoli usedám za volant, probleskne mi hlavou, že i kdybych se sebevíc snažil a jel tak bezpečně, jak to jen jde, stačí jeden jediný blb na to, abych díky chvilce jeho nepozornosti či bezohlednému způsobu jízdy skončil na doživotí v poloze na zádech, neschopný se pohnout, možná s ochrnutým hlasovým aparátem, a snad i slepý. Nekonečné hodiny, dny, týdny, měsíce, možná i roky – většinu času za plného vědomí – odkázán ve všem na ty, kteří na mne budou dohlížet. A možná nějaká dobrá duše, abych si nepřipadal tak opuštěný, a aby ten pocit pekla byl dokonalý, bude mi pouštět každý den TV stanici, kde běží od rána do večera nekonečné řady Venezuelských seriálů, nebo živý přenos z parlamentu.
    Strach ze smrti?
    Jediné, co bych si přál, až paní smrt přijde – aby mne sejmula pěkně rychle.

  11. ad 6: "jakožto "zápaďák" musím napřed projít fází "Bůh je mrtev"
    – to nevím, jestli tím musíš projít. Pro mě Bůh žije a nemůže to být jinak – je to přece ten Celek (ten Celek je mnohem větší než vědomí všech lidiček na téhle zeměkouličce). Celek nerozhoduje, celek jenom je a působí v něm samoregulační mechanismy – třeba právě zákon příčin a následků. To křesťanaství v mnohých lidech vzbudilo dojem, že Bůh je jakási nevyzpytatelná a nepoznatelná bytost, která s lidmi mává, jak se mu zachce. Jenomže to je spíš naopak: Lidi pouužívají Boha (Vědomí, veškeré myšlenky), jak se jim zachce, ale poznávají, že to má nějaké důsledky. Ty důsledky by jim dávno byly známy, kdyby se ponořili hlouběji do Vědomí. Nejsme zdaleka první civilizace, která používala zbraně hromadného ničení. Ve Vědomí je záznam o tom, jak to dopadlo, proč a jak to dělat jinak. Nemusíme opakovat veškeré chyby, zeptáme-li se (v sobě) Boha – Vědomí, jak jinak, jak lépe. Bůh nám do ničeho nekecá (čím?), nerozhoduje (jak?), máme svobodnou vůli, jenom je a obsahuje všechna – i ta ideální – řešení. Je velmi pragmatické jej využívat.

    ad "- a pak možná někdy nějaké spojení východu a západu ve mně může nastat. Očekávám, že to je na několik desetiletí"
    – jo, malá části Boha, Božínku,:-), ty rozhoduješ kdy a jak to bude. Budeš-li chtít si na to vzít několik desetiletí, bude tak. Budeš-li chtít pět minut, bude tak. Tvá vůle se staň! :-))))))

    (Teď nebudu na netu zase pár hodin já.)

  12. Liško, buď si pyšně JÁ, ale přitom buď statečná :-). Četla jsem to u Mirky i tady, taky o tom přemýšlím a taky se bojím a hledám způsob, jak se s tím vyrovnat. Nic lepšího, než statečnost, mě nenapadlo. "Ponořit se do ničivého živlu" (J.Conrad), ono to nějak dopadne.

  13. Tohle jsem četla v Pamětech pařížských katů: za revoluce, kdy byli lidé hromadně popravování a smrt byla všudypřítomná, jedna šlechtična se snažila zachránit svého milence, ale všechny její pokusy byly marné. "Můj bože, co mám ještě dělat," vzlykala. A kat odpověděl: "Učit se umírat, madame, vidouc, jak umírají ti, které jsme milovali."

  14. a to jsme jeste mlade a zdrave. takze ta pravdepodobnost ze padnem mrtve ted hned na míste je celkem mala. ted si predstavte, ze bychom byly stare a nemocne. a tu smrt mely na jazyku. jako treba moje maminka, ktera nevi dne hodiny. a uprimne mi rika: ani jsem nevolala doktora, jen jsem si lehla a cekala co bude dal. NO nic nakonec nebylo, opet se mi udelalo lip :o) a takhle to ma uz asi pul roku co prestala volat sanitku kdyz ji chytlo srdce (silne opotrebeni). a ja ji rikam, neboj se a ona mi odpovida. Uz se nebojim, ted uz ne.

  15. No hezky píšete! Dík.

    Mně připadá, že věta "Bůh je mrtev" neplatí pro mnohé jednotlivce, ale platí (nebo platila; ono se to pořád vyvíjí:-) pro naši společnost. A že to souvisí právě s individualismem. A s rozvojem společnosti, s tím, že už člověk není tak determinován přírodními podmínkami, je zdánlivě mocnější, vidí, co už lidstvo dokázalo za pokrok (ne že by poručil větru dešti, ale umí si ulevit, leccos ulehčit, vyléčit, zjednodušit, zatopit, popojet rychle atd.). Zpříjemnit si život.

    A to je druhá stránka toho "Bůh je mrtev" – žít víc tady na Zemi, vytřískat z toho, co to dá, ať už jde o prachy, rychlá auta, kvantita sexu nebo kvalita vědomostí. Už se nevztahujeme tolik k posmrtnému životu, který byl přislíben křesťanstvím, který je jeho základem. Proto se tolik rozšířilo, proto to bylo tak atraktivní náboženství. Jednak je hezké konat dobro a ještě za to očekávat život věčný, a za druhé: takoví lidé se náramně hodí mocipánům.
    – Ale náboženství se vyvíjí stejně jako se vyvíjí společnost. To nejde oddělit.

    A takovýhle odklon od Boha a příklon k "užívání si" (ten termín jsme dřív nepoužívali!), to pro mě znamená "Bůh je mrtev." Asi. Možná až o tom popřemýšlím jindy, budu na to mít nějaký hlubší názor.
    – Pochybuju o tom (jak říká Ijáček :-).

    Myslím si, že společnosti věřící "klasicky", vyznávající jakoby samozřejmě nějaké své náboženství, mají mnohem méně strachu ze smrti než společnost naše, jaká je teď (a celé 20.století, prakticky, i déle, mělo to dlouhý vývoj i svoje skoky, asi). Ale po takových společnostech už je zřejmě veta, "Bůh je mrtev." Společnost, která poznává, rozvíjí vědu a rozbíjí atomy, zpochybnila primitivní pohled na Boha. (Ne, věda není v rozporu s vírou, to ne.) To znamená čím dál větší individualismus v individualismu: člověk si hledá svoje cesty, ve všem, i v náboženství. Jenže to moc nefunguje právě ohledně náboženství, resp. témat a událostí, které jsou s ním spojené jako je smrt, narození, dospění, svatba a tak, prostě ty události, jimž přináležely důležité rituály. Rituály jsou kolektivní věc. "Klasicky" vyznávat nějaké náboženství vždycky podle mě znamená nebýt sám, ale ve skupině, jinak to nefunguje. Takže individualismus vede k odklonu od náboženství, jak ho známe z minula. (Ale to není novinka, ne? To už je tahle postupně dlouho, od 18. století to začlo, pokud se bavíme o Západu.)

    A ta moje prapodivná poznámka o zbraních hromadného ničení v rukou Východu:
    Tím jsem myslela vynález (i jiný) Západu, k němuž se došlo dlouhou cestou, ale na Východ přišel skokověji. Takovým japonským způsobem. Napřed si udělají kopii letadla, aniž by věděli, čeho kopii dělají, a pak už si to nějak ti jejich mravenečkové obešlápnou a zdokonalí ještě líp, než původní výrobci. To podle mě vždycky zavání průšvihem a je to ta situace, kterou nelze "nechat být." Na druhou stranu považuju Američany za příliš invazivní – ale poměrně chápu aspoň část jejich pohnutek.

    A proč jsem použila zrovna "zbraně hromadného ničení":
    Protože jejich objev byl zásadní. To je jeden z bodů, kdy člověk získává moc nad světem a přichází otázka "Kdo je Bůh." A je to zároveň moment rozbití atomu – to znamená zpochybnění dosavadních znalostí a navíc souvisící s hmotou (a nehmotou), tedy to s úvahami o Bohu nebo stvoření světa taky souvisí. A Velký Třesk je totéž, taky jde o částice hmoty, hmotu, prostor, nehmotu, vznik Vesmíru a otázku, kde tam v tom je Bůh.

  16. A já si myslím, že VĚDOMÍ je to, co je důležité.
    Nemyslím si, že je dobré ho jen rozpouštět a jen se ho zbavovat a jen nechávat plynout a jen nechávat nevědomí volnou cestu. Protože to je cesta destrukce. Vědomí má nejdůležitější funkci na světě: korigovat nevědomí tak, aby se všichni nepomlátili a nesežrali. Nepochybuju, že by to dávno lidstvo udělalo, nemít vědomí,ale jen pudovou přírodní složku.

    … Oho! Z toho mi ale vysvítá, že nějaký smysl existuje! Že lidstvo není náhoda… žejo?

  17. … a s tím už se dá žít. A umřít. Když má člověk jistotu, že něco udělal nebo byl prostě součástí lidstva, které bude i dál. Jenže ta jistota není… Tak je tedy potom smysl?

    že já se se vyprdla na to jít do logoterapie :) Asi se o to přece jen trochu budu zajímat (když budu mít ještě prachy, až zaplatím ten svůj jiný vyvolený výcvik).

  18. 16. korigovat nevedomi podle me neni dobre, tim vznika vnitrni napeti a navazn neuroza ci fobie (alergie). lepsi je nevedomi (to o cem nevim ale co nas ovlivnuje) po malych kouskach odkryvat, objevovat a poznavat. Vlastne je to cesta k svobode. nejdriv poznat co me ovlivnuje, co nejsu ja. nejen organicky (jakoze moje zivocisni telo) ale i bytostne. co jsem prevzala od jinych, jaka pravidla, co jsem si vpecetila zkusenosti, kolik toho je ciziho, kolik z toho je pouze naucene. pomale krucky k osvobozeni.
    Proc bych to mela delat? k cemu? no to je otazka, na kterou neznam odpověd :o) je mi lip v svobodne kuzi. a pak ani ta smrt nevypada tak hrozne. pryc jsou vsecky fobie a neurozy. clovek je jaky je. bez korekce. odhaleny.

  19. ad 19 – napadlo mě při čtení 16 podobné.

    Jinak, stran strachu ze smrti.
    Ač věřím, že se moje vědomí, moje podstatné já zase vrátí, a nejspíš i o něco poučenější, pokročilejší… ze smrti strach mám. Ale ne proto, že bych se bála ztráty sebe jako takové. To buď nebude, při tom návratu, takže v pohodě, a nmebop bude, ale to mi už bude jedno, takže taky vlastně o nic nejde. Ale je mi líto ztráty těch ostatních kolem sebe, ztráty sebe z jejich světa. Líbí se mi tu a mám to tu ráda, lidi tady mám ráda. Nechce se mi je opustit a nebýt s nimi, nežít s nimi dál. Nerada odcházím od rozdělaných, nedokončených věcí. A mám pocit, že můj život bude pořád a navěky rozpracovaný, nedohotovený…
    Na tom přenosu vědomí mi vadí ztráta kontinuity s ostatními. Nutnost začínat zas a znovu na budování všeho toho, co teď už s nimi mám…

  20. Ru, jak lina? Jakoze budes muset vsecko odznovu? to mam stejne. Ptaly se decka nekolikrat zda bych chtela bych jeste nekdy mlada. Ani zanic :o) Cely ten stres znovu? Dej pokoj. Hezky si to upytlikovat az do smrti. v pohode a klidu.

  21. Nejdřív jsem si říkala to, co napsala Christabel, že na tu debatu nemám, ač se mi chtělo něco připsat. Liškjo, ten článek moc pěkně napsanej, ale zdá se mi nějak příliš složitostí, nevím, jak to líp napsat..vlastnbě v prosté věci. Ano, chápu, že se spousta lidí bojí smrti..Možná mi to nebude nikdo věřit, ale nebojímse smrti jako takové..tedy té své. Bojím se daleko víc ztráty svého vědomí. Ale to se ve stáří přihodí raz, dva. Ten přechod od vědomí sebe sama k nevědomí musí být nepříjemný. To, že pokud ho člověk ještě zcela neztratí a vnímá ještě bezmocnost a to, že je odkázaný na druhé a může dost trpět.Přitom i to, jako narození a smrt jsou věci, co prostě patří k životu..Nakonec si myslím, že je špatně, že se bojíme i toho, že se může stát, že budeme na někoho odkázáni. Sama jsem provázela na ten druhý břeh již několik mně nejbližších, včetně lidí umírajících na nem. lůžku.. Vím, dokud vnímali, příjemné jim to nebylo. Ale mne to nijak neobtěžovalo, brala jsem to, jako součást života a snažila jsem se jim to ulehčit.
    Tak si myslím, že proč bych se měla bát, že já tu pomoc možná budu taky potřebovat..Ale byla bych radši toho pocitu, co bych měla, ušetřena..
    Krom toho, nevěřím, jako Lenka, že tím, že odejdu zmizím docela..a navždy..Myslím si, že bychom se měli naučit přijímat nejen radost z narození dítěte, ale i to, že nám někdo odejde, že ani my tu nebudeme věčně mladí a zdraví a při smyslech.Ale opotřebujeme se, zrovna tak, jako vadnou kytky, schnou stromy. Prostě snad i přes veškerý pokrok by se měl člověk častěji obracet k přírodě, být s ní víc spojen. Jako lidstvo bychom měli mít v sobě víc pokory. Tím nemyslím být někde zalezlí a čekat, co bude, vůbec ničemu a nikomu se nebránit.
    Ale jen to..nemyslet si, že my jsme ti hlavní, co umí, vědí a dokáží všechno. Jsou věci, které v tomto světě neovlivníme, jen je někdy snad můžeme oddálit.
    Jo, jako Ru, si někdy říkám, co kdyby.. ještě bych chtěla, měla to, nebo ono stihnout..
    A taky mít ve věcech pořádek..čímž nemyslím mít umytá okna apod :)

  22. ad 15: No, možná by bylo ku prospěchu odlišit filozofii o vývoji společnosti a chápání Boha (o tom lez leda tak muvit a popisovat to a ještě s neznalostí věci, protože víru si každý tutlá v sobě) a osobní individuální víru a hledání a případně řešení osobního strachu ze smrti.
    Neznám osobnější a intimnější věc, než je víra ( nemyslím náboženství!). Potkáš deset křesťanů třeba a každý má v sobě jinou víru a jiný přístup k Bohu. Já si třeba úžasně otevřeně a důvěrně o Bohu popovídám s jedním pastorem, ale neshodnu se třeba s někým, kdo byl na jeho kázání…… a stejně tak dobře si popovídám s ateistou, s buddhistou ….. anebo taky ne. To doopravdy záleží víc na člověku jeho osobní víře než na náboženství. – Takže celkově o přístupu k Bohu v současné společnosti bych si vůbec nedovolila hovořit, protože o tom víme všichni houbelec, byly by to jen vnější popisky.

    Takže chceš řešit svůj osobní vztah ke smrti, ke ztrátě vědomí, nebo se chceš zařadit do nějakého proudu, do nějakého davu, aby ses něčeho mohla držet, když sama tápeš? To druhé je o nalezení nějakého blízkého náboženství, kde člověk může názorově spočinout a nějak se tam uvelebit. To první je o zmíněném hledání a odkrývání ne-vědomí (neuvědomované části vědomí), to chce odvahu i víru v sebe a ten individualismus….. ovšem s vědomím, že odhaluji-li sebe, je velmi pravděpodobné, že v konci najdu i Boha. Není nic mimo Něj. Tedy hledám-li struktury atomu, kvanta, vlnění ….. přibližuji se i Bohu. On je to, Já jsem to. Všudypřítomná a všepronikající energie, ze které vše povstává a vše se do ní vrací ….. (sakriš, neříkají tohle také taoisté? :-) )

  23. ad 20: No, musím říci, že se již nějakou dobu zabývám tím, že můj život je čím dál tím svobodnější kvůlivá rozvolněným či neexistujícím rodinným vztahům. Tím, že nemám děti, se nemusím bát, že o ně přijdu. Mám poměrně mnoho přátel, ale přátelé v životě přicházejí a odcházejí. Za jednoho, kdo se nějak oddálí, příjdou třeba dva jiní, kteří jsou mi blízcí, jako nikdo předtím. Čím méně lpím na vztazích, tím více se zkvalitňují. Takže já se vůbec nebojím o někoho přijít, těším se na všechny, které ještě potkám. To, co je asi důležité umět, je vztahy umět tvořit a pak nemusíme lpět na nějakém konkrétním člověku a vešet se z toho, že v mém životě už není. (Tak tohle bych ještě tak před několika týdny neřekla, rozčilovalo by mě to, že to přece není možné, že je to jen teorie a ….. a teď v sobě cítím, že to možné je ….. ovšem pevná v tom postoji nejsem, je to ještě křehké a je to první krůček na cestě k tomu, co ani nevím, zda je mým cílem, nicméně mě to tak samo tlačí, vede … a když se nechávám vést, netlačí mě to, nebolí to jako předtím, kdy jsem se tomu vzpírala.)
    Tož možná je otázka vztahu ke smrti jednoduchá: Moc o tom nepřemýšlet, neintelektualizovat problém, prostě to přijmout a je to, hlavně se té myšlence moc nevzpírat, to bolí.

  24. ad 23: Anino, psaly jsem ve stejný čas. Moc se mi líbí, cos napsala. Jo, přijmout smrt jako cokoli jiného v životě. Ono se umírání teď hodně schovává do nemocnic a tam, kde na něj není vidět. Doma by měli lidé umírat, aby i malé děti viděly, jak to vypadá a že je to tak přirozené. Otvírat okýnko dušičce, pohladit ještě teplé tělo, učit se loučit a vzpomínat bez hysterie.

  25. Lenko, nedokážu vzít, bez pořádný dávky smutku, když odejde někdo kdo mi byl blízký..jo nějaký čas se s tím smiřuji, ale čím dál míň už se tím trápím. A často si opakuji, že ten kdo odešel byl na tom jinak než já, např. trpěl a už má klid..Prostě si uvědomuji, že jsem sobecká, že mně chybí někdo, kdo už tu ani snad být nechtěl, neměl, protože.. A proč by se měl např. kvůli mně tady trápit dál..Snažím se to brát jako jeho vysvobození, což i mnohdy je.

  26. ad 26, Lenko, i to jsem chtěla napsat, že dnes chybí to vidění i toho méně příjemného..že se to schovává..aby děti neviděly a netrpěly..Ne, měly by si pomalu zvykat nejen na ty radostnější události, ale i na ty, co radost nepřináší.
    Pak je pro ně opravdu někdy velký problém zvládnout navštívit babičku v domově důchodců a vidět, jak smutné je stáří..ale není co se jim pak divit ;)

  27. Lenko, jistě..ideální je to doma, pokud je to trochu možné, tak jak to bývalo kdysi..

  28. Doba ale tomuhle nepřeje a často i ten, kdo by tohle chtěl, prostě opravdu nemůže. Jiný může a nechce ani slyšet. Jsme trochu hnusní..miminko chceme mít nejlépe hned doma, a staří se odkládají, někdy opravdu aniž by museli..

  29. ZAujalo me z článku:
    A tedy klade Západ i větší důraz na život / blaho jednotlivce než masy… Vychází individualismus Západu i z tohohle a z Nového Zákona, oproti masovosti Východu a Starého Zákona?

    napadlo me, zda zde nekde neni vložena do Matrixu "chyba". A to v proklamaci záměru (blaho jednotlivce) a jeho rozporu se skutečností (pošlapání jednotlivce).
    Ze zivot a svet se muze rozvíjet pouze jako celek. Jakmile se vypreferuje jednotlivec, tak je to pouze na ukor ostatních.

  30. ad 28: Ale Anino, stáří přece NEMUSÍ být smutné. To je jen náš pohled. Myslíme si, že pokud nejsme krásní a výkonní, tak nemůžeme být šťastní. A přitom ti lidé třeba jen koukají na nebe nebo na stromy a možná jsou v pohodě a klidně mohou být i šťastní. Co my víme, co prožívá ten konkrétní člověk třeba v komatu? My vidíme jen nemohoucí tělo zvnějšku, o které se musíme starat, ale oni mohou prožívat krásné věci.

    ad 30: Myslím, že na tom, že mladší odloží staré někam do ústavu, nesou svůj díl příčiny také ti staří.

    Děti by se měly učit přirozeně, že jak se staráme o miminko, tak přirozeně se staráme o dědečka, babičku. Ale tomu také musí napomoci ti staří, kteří se snaží, co to jde, aby byli nápomocní při svém opečovávání a ne že budou nenávistní, zakyslí a rezignovaní.

  31. 32. potvrzuji ze uplne stari lide mohou byt moc stastni. jejich jedinym omezenim je jeich telo, ale mysl (vedomi) zustava ciré. Vidm to u maminky i u tatinka. Kazdy jsou tak jiny, tak ruzny a kazdy vidi svet uplne jinym pohledem. jejich osobnosti se vyrysovali jasne a zretelne na povrch. Ucim se od nich kazdy den. Chapu najednou v cem jsou ruzni. a proc se nedokazi domluvit.

  32. ad 31: No, ratko, to jsem myslea oním vztahem "a zároveň", spojení Východního a Západního pojetí, nazveme-li to pracovně tak. Vše se má dít pro štěstí jednotlivce a zároveň ku prospěchu celku. Jinak to nemůže fungovat (a taky nefunguje).
    To je jako v manželství. Musí se to vyvážit. Jakmile je šťastný jenom jeden, ten druhý se mu na to dříve nebo později vykašle a pak jsou nešťastní oba. Vždy je nutno mít na paměti přání obou. Takže když se přežene individualismus, je z toho džungle, války a tak. Když se přeženou zájmy celku, je z toho útlak, nespokojenost, chudoba …. a války jsou tu zas.

  33. Lenko, mohou zit spolu dva uplne ruzni jedinci a vytvorit jedinou "zijici" bytost, jelikož každy zvlášt by nebyli schopni života. Ale dohomaddy vytvaří jednu zijící bytost s ruznymi funkcemi, zajmy, představami, přáními, které pracují každy ve svém okruhu. Jako siamska dvojcat, kde chce kazde na jinou stranu ale pritom je nelze oddělit. Rozřezáním by zahynuli obe.

  34. nakolik jsou pak ruzni jedinci zijící v jedné bytosti nestastni, záleží opet od toho jak se k tomu svemu "nestesti" postaví.
    Lenko říkás že je třeba mít na pameti přání obou. Ale jak? když každý má jiné přání. a kolikrát človek ani neví co si vlastně přeje a jen tak se ruzně toči dokola a chytá se za vlastní ocas. a generuje furt další přání. Když je jeden pořád štastný a ten druhý pořad neštastný , tak to nemůže být vinou toho štastného. Ten pořád sťasný je v nirváně a tam určitě žádna přání nema :o)))

  35. 31:
    "Jakmile se vypreferuje jednotlivec, tak je to pouze na ukor ostatních."

    Nebo k obohacení ostatních,ať už to jsou schopni pochopit a přijmout,nebo ne!!!
    Lidstvo není v evoluci,ale naopak v degeneraci,ke které došlo,když se začalo "vypreferovávat" z jednoty.
    Aby se do ní někdo vrátil,musí se naopak vydělit z nejednoty,z masy krvelačné smečky,která si říká lidstvo.
    Všichni,kteří lidstvo někam posunuli,ať už k dobru,nebo zlu se vydělili.Byl to základní předpoklad jejich úspěchu.

  36. Saule, i takhle to lze rict. pokud chapes masu jako neco co se vydeluje a oddeluje jako "masa" tj. velka skupina (i globalně obří) z jednoty.

    Jedince v tyhle poloze chapu jako nekoho, kdo se osvobodí od tahu a tlaku masy a nalzne cestu k jednote. Sam pro sebe. Zda je příkladem pro druhé záleží pak na těch druhých. Ne na něm.
    To není ta preference o které jsem mluvila v 31. Kdy jedinec si osobuje různé nároky na úkor jiných.

  37. ratka [33]: "stari lide mohou byt moc stastni" – platí o všech věkových kategoriích. Taky mohou být hodně nešťastní. Opět platí o všech věkových kategoriích.
    Táta pořád něco dělal, něčím se zabýval. Když něco dělal, byl šťastný. Teď už nemůže.
    Dojde na poštu (pokud dojde) a zbytek dne musí odpočívat. Už se neodváží řídit auto, protože zapomíná. Chce něco říct a nemůže – nevybaví si některá slova a výrazy. Chce jít nakoupit – jenže půl dne hledá klíče, a zbytek dne peněženku. Je zoufalý – a jeho stav se nezlepší.

  38. ad 32, Lenko, ratko, asi jsem to napsala, tak že si myslím, že jsou staří lidé vždy nutně nešťastní. Tak to si nemyslím. Někteří dokáží, mohou být šťastnější, než ti mladí a zdraví.
    Ano, my opravdu nemůžeme vědět ani to, co a jak prožívají ti v kómatu..ale jsem přesvědšena, že třeba jinak, ale vnímají stále..
    A taky souhlas, že bohužel i rodiče mohou mít podíl na tom, že v ústavu končí..

  39. Ono to známé, co zaseješ…platí i tady..

  40. vzala jsem tatinov klice nasilim asi před peti lety. protoze jeho hlava uz to nezvladla. Nejen hlava, ale ani prsty ktere jsou už temer nepoužitelne. bavi se zkousenim baterek a jejich zapojovaním do elektrické site (zabavujeme prubezne) Presto je zde neco mnohem hlubsiho a nepopsatelneho. Jeho usmev, zpev, povídání říkadel a basniček. Jeho dojemná bezbrannost. Obnaženost a vydání napospas. Je stastný, když ho necháváme v klidu, s jeho zpevem a povídáním. usinanim a vzbouzenim.
    to je tatínek. bezbranný a denně zalévaný jako květina. Kdyby ho nikdo nezalil tak by už tady nebyl.
    A to je ukol maminky. Ona je zde kvuli tomu. Aby tu kytku zalevala pravidelne. Protoze bez ni by zvadla. neni zde nikdo jiny, kdo by tohle dokázal. Udržet tatínka naživu. alternativou je, že už by tady nebyl.

  41. ad 42, jj. věřím ratko, a je to i tak..pěkný.mějte se, ahoj :)

  42. 41
    kdepak Anino!
    Znám paní,kolem 85let,po endoprotéze,ale stále neuvěřitelně vitální,optimistická,usměvavá a nejspíš šťastná.
    Je to majitelka činžovního domu a hotovej postrach nájemníků.
    Některé se jí podařilo vystrnadit i po 30letech bydlení,naprosto bezproblémové důchodce.
    Ta baba je vtělené zlo,ale je šťastná.
    Tuším že v Talmudu se říká,že každý udělá nějaké ty dobré skutky a tak ti,co míří do pekla za ně dostanou ještě za života odměnu.
    A každý udělá taky nějaké zlé skutky a tak ti,co míří do nebe za ně taktéž pikají ještě tady v životě.
    A potom už každej jde tam,kam patří.

  43. Jj, Saule vyjímky potvrzují pravidlo, já ji to, že je šťastnápřeju, pokud je zlá a někdo tím trpí, je mi to líto..
    Jenže není všem dnům konec..nevidíme ji do hlavy..
    kolikrát člověk pozoruje, že někdo, kdo se k jiným chová všelijak se jeví sám i tak v pohodě, ale na ty boří mlýny docela věřím i na tu jejich pomalost..
    A musím jit a rychle :))

  44. nečtu předchozí, možná to tady už někdo řekl … když říkáš já se bojím, bojí se jenom určitá část tvého já, která je na to postavená, aby se bála. Ty se prostě jenom moc identifikuješ s touhle konkrétní částí své osobnosti. Za osobností, za tím polekaným já, je vědomí bytí, které se nebojí. TO je udiveno a potěšeno tím dárkem, že může vnímat to co je. Ta PT pomůže,vydrž.

  45. ratka[42]: macecha stěží dojde ke dveřím, tak je všechno (krom myšlení) na tátovi. Pro tátu je to motivace k tomu, aby fungoval, jinak by celý den prospal (a jednoho dne i umřel) u TV. Takhle musí nakoupit (co zvládne přinést), uvařit, umýt nádobí, udržovat byt, a po městě vyřizuje co je třeba. Při čemž musí (alespoň kolik mu to jde) používat mozek. Má na to neomezeně času, takže se na nákup může připravovat třeba celý předchozí den. Na druhou stranu ho ta bezmoc traumatizuje a je z ní zoufalý.
    Dopadla jsi s rodiči lépe než já. Tohle je ovšem z těch záležitostí, které si člověk vybrat nemůže.

  46. u nas je to stejny ale naopak :o) Az na to, ze ten bezmocny neni macecha, ale vlastni otec. Pričemž další vztahy je tezko zde popisovat. STaci treba rict, ze kdyz se tatinek muze nejak predvest, tak probehne celym mestem skrz naskrz (a najde se pak sam) a jindy pada a ruzne ho zvedame, nemuze se hnout :o)) a jak po nem mainka krici, aby se hybal :o)) a jak on narika ze je ona na nej zla. a hne se. je to nakonec celkem vesele. Zalezi jak to clovek v ty hlave veme. ta hlava, v ty to vsecko je. uplne vsecko.

  47. jasně, ono se to ohledně vztahů nedá popsat. Já tátu nemusel dlouhá léta vidět skoro vůbec, hodně jsem toho proti němu měl. Teď, když ho vidím v té bezmoci, co bylo je zapomenuto, a já za ním začal chodit (napřed jednou, teď už dvakrát týdně). Najednou ho vidím docela rád.
    Máš pravdu, že záleží, jak to člověk v tý hlavě vezme – to Ti kdykoli podepíšu. V tý hlavě to všechno je.
    V tý mojí je to, že tu tátovu bezmoc cítím asi tak intenzivně, jako kdyby byla moje. A nejde to tý hlavě zapovědět.

  48. Paresi, přesne. je to jako seminko ktere se zasadi a ono se zacne samo rozvijet. Soucit. ale ne takovy nejaky jak nekde trpi zviratka ci hladoveji deti. Je to soucit ktery vede k akci. jakoby to byl clovek sam, ktery citi to co ten druhy citi. a reaguje jakoby byl v kuzi toho druheho.

  49. Zajímavě se čte, co píšete!

    Pořád mi úplně nedochází, jakou cestou se vlastně vydávám. Co to přinese, to vědět ani nemůžu:
    V nejbližší budoucnosti (v květnu začne ten skupinový výcvik) nebudu dělat nic jiného, než se odkrývat a zkoumat a zvědomovat a vztekat a kdovíco. Sama sebe a zároveň ve skupině souputníků, což je ideální. Tahle sebezkušenostní část bude mít 465 hodin (během 3 let). Potom bude 140 hodin teorie, do toho nejmíň 20 hodin si musím zaplatit individuál, další semináře, pak ještě během toho supervize (ty máme i v práci, pravidelně) – tzn.probírání konkrétních případů z praxe, kde nastane nějaká brzda nebo pochybnost nebo nečekaná těžká situace s klientem.

    No těším se. Bude to nářez. Už se vidím, jak hned první den ráno se zviditelním tím, že budu mít kecy při ranním společném pohybovém cvičení. :)

  50. Ad 25 – Lenko, nerozumíme si. Dokážu se vyrovnat s tím,že někdo mi třeba umřel (nevím, jak v případě dětí, to vážně nevím, to je něco naprosto vyjímečřného pro mě).
    Když někdo umře, pořád je. Ve mně. Já s ním. Totéž platí, když mě opustí. To neva. To, že byl, aon ve mně a jáí v něm, se nesmaže.
    Všichni, které jsem za celý život potkala, blíž potkala, na chvilku víc či míň srostla, jako by se přidávali do sbírky toho, co je ve mně, co jsem já.
    Jsem bohatá lidmi, které jsem si za svůj život nasbírala.

    A o ně přijdu, až se (i pokud se) převtělím. :-)

  51. Liško, mně při čtení strašně překážela a mátla ta typologie. To se fakt nedá geograficky členit. Ale mám pocit, že v podstatě se snažíš psát o cestě víry a cestě gnóze v tom smyslu, že věřící uvěří, gnostik pozná. Těch je vždy menšina. Staří gnostikové odlišovali hyliky (lidi hmoty, kteří byli v podstatě bez šance na spásu jakéhokoli druhu, neb k ní nebyli vybaveni), psychiky (lidi víry, kteří neodsáhnou skutečného poznání, ale někam se povznesou) a pneumatiky (pro Čecha to zní legračně…, lidi ducha, kteří mají dispozice ke gnostickému poznání). A přestože nevím, jestli tohle platí jako nějaký zákon, je to dobře vysledovatelné v populaci. "Hylici" se otázce smrti a jiným existenciálně duchovním věcem vyhýbají, snaží se to přehlušit věcmi, vztahy atd. "Psychici" prostě věří a odmítají přijatou "pravdu" jakkoli problemtizovat, lpí na ní. No, a "pneumatici" se snaží poznat sami sebe, berou psychedelické drogy, chodí na terapie a různé kurzy, zkoušejí různé techniky… prostě je to táhne k nějakému poznání, které jim, samozřejmě, neustále uniká.

    Jo, co se smrti týče, nebojím se. Už dávno ne. Když přemýšlím o tom, jaké to bude, až budu umírat, objevuje se zvědavost a tréma, strach ne.

  52. ad 52: Jo tak takhle jsi to myslela. Rozumím, ale zkusím nabídnout můj dojem. Myslím, že s mnohými lidmi se často rodíme tak nějak pořád v bližším či vzdálenějším kruhu. Už jsi někoho potkala, měla dojem, že ho znáš (antipatie či sympatie či zvláštní vztah jakoby be příčiny), i když jsi ho nikdy v životě neviděla? Může to být extrémně stejným naladěním, ale taky z minula. Duše o sobě "vědí", přitahují se, pokud k sobě mají velmi hezký vztah či nemají spolu něco dopovězeného, odžitého. Takže bohatí budeme pořád a čím dál tím víc, akorát tak nějak mlhavě. Až postupně se nám ty vztahy odkrývají … až když máme na to, abychom unesli setkání s naším bývalým vrahem, obětí, dcerou, která dříve byla naší matkou ….. se nám něco může odhalit. Ty vztahy se tak kouzelně proplétají ….. tedy alespoň dle mých poznatků. Někdo může namítnout, že to fantazie, to klidně může být, ale některé vjemy jsou tak silné, že to nikdo z vnějšku nevyvrátí. Já třeba už několik staletí hledám tatínka, kterému jsem umřela jako malá holčička po pádu ze skály. Chci mu říct, že jsem pořád tady … Myslím, že bych poznala, kdybychom se setkali. Mám ho pořád tak ráda … Vším, co jsme prožili, kdykoli v minulosti, jsme bohatí, všemi lidmi a všemi vztahy. Tak to alespoň prožívám já.

  53. [46] extláča,
    jo, to zní úlevně!

    [53] pneumatiku Kojote,
    taky mi čím dál víc nesedí ta pracovní označení východ-západ. Nakonec se geograf ve mně přece jen nezapře; tos odhalil :) S filosofií a jejím pojmoslovím jsem na tom žalostně.
    Jak tak čtu tvá zpřesnění – dík – tak si říkám, že možná být tím hylikem je vlastně krásnej život! Jiný typ štěstí, než hledá pneumatik a jiný než psychik.

    anino, ratko, Saule – hezké diskuse o stáří. Člověk by se skoro začal těšit.
    A pak Pařez do toho s tatínkem… máš to teda, Pařezi, těžký. Na druhou stranu byste k sobě možná – nebýt toho – nepřišli…

    hurá, rulisa a Lenka nechybí – na vaše zkušenosti se vždycky těším. A když se vyskytnou pohromadě, lehce trnu, jak to dopadne :-)

    [12] janiko,
    no můj dojem je, že když už tu člověk je, nezbyde mu nic jiného, než být statečný. Vlastně beru každého jako hrdinu. Ne jen hlavního hrdinu svého vlastního životního příběhu, ale i hrdinu doopravdy. Protože je jisté, že každý je před smrt postaven, ne jako ve filmu jen někteá figura. A tak je hrdina každý, co jiného s tím z—-ým (krásným) životem :-))

    [18] Christabel,
    počkééééj, a kolik lidí si myslíš, že "má" na tvoje témata, hlavně ta právnická?! No a podívej, jak ti do nich na tvých stránkách žvastáme!

  54. Lenko (případně anino),
    mám takovej dojem, že vám závidim. A zároveň to vůbec nechápu – je pro mě nepředstavitelné vědět, že už jsem někdy na světě byla v jiné kůži a dokonce kdo byli mí blízcí a k čemu klíčovému došlo atd. Já chci taky někoho identifikovat jako bývalého partnera atd., ono to zní děsně atraktivně (ale asi jen na první dojem, ve skutečnosti to může být i dost krušné, ne?). Atraktivně, jenže pro mě tak vzdáleně jako sci-fi; můj mozek je na to nevhodnej, takovej moc mužsko-výzkumnicko-nedůvěřující ne-důkazům. To je teda pech!
    :)

  55. 56Lisko, mam to podobne. taky moc neverim na nejake vztahy z minulosti. nekolikrat s emi stalo ze v ruznych situacich (uplne banalnich) mi vytryskly slzy a me prislo ze tahle situace se mnou mluvi. nevim jak to rict, ze "jsemoslovena" Jsem racionalni clovek a myslim ze mi neharasi. Spise bych rekla ze mi povoluji svěrače :o)) jak se uvolnuji, tak najednou reaguji a kooperuji se svetem v ruznych situacich, popadaji me zachvaty dojeti a ja vim ze vim. sice nevim co, ale jsem u toho cela dojata :o)) tot se mi zdalo – polosen a polorealita, ze drzim svoji mamku v naruci. Ze mi rika, neboj se o me, neboj se. Nic se mi nestane. a najednou se mi promenila v rukach v ladnou cernovlasoou divku, kterou jsem nikdy nevidela. divala se na me a ja volam: ty jsi moje dcera, ty jsi moje dcera. a to prosim si furt myslim ze jsem normalne racionalni tvor ktery neveri nicemu. Ale ty hluboke stavy, kdy najednou vis nejsou o vire. je to jakoby do tebe neco vstoupilo a uplne vyplnilo. ted nemyslim na to co si treba mysli nejaky chlap :o) proste to tady najendou je a ja vim ze sice nevim, ale ze to tak je.

  56. ad 54 – Kojote, jsem ráda, že nejsem jediná, kdo tu napsal, že se smrti nebojí, ano i zvědavá jsem, co a jak pak, i když ne zas tak, abych už..mbojím se v životě ale samozřejmě zase jiných věcí, nebo mám z nich obavy. Ty mě mohou hodně zaskočit, zklamat, ale smrt..ta je jistá a hlavně normální a musí se s ní počítat a brát se na vědomí..

    ad 52, jj. vím, cítímn, že jistí lidé, ač už nejsou tady jsou stále ve mně, se mnou a naopak..

    ad 54, lenko, jistě je ti jasný, že nebudu odporovat..natož někoho přesvědčovat, že vše nemůže být fantazie, navíc když tě někdy pěkně zamrazí..apod..

  57. Jo a liško, i já chtěla zprvu odejít, ale ne proto, že by mě téma nezajímalo, přesně naopak..jen zdálo se mi, jak už jsem kdesi tu psala, že se to bere nějak až zbytečně složitě, víš .. to se tedy mně..pak těžko pobírá i z tak chytrý hlavy, co máš na krku ty :)

  58. psalo nás myslím víc současně :))
    Liško, ono není co až tak závidět, já se i tady v blogosféře dost rormýšlela, mám / li se vůbec o těch věcech, co se zdají podivné zmiňovat…Předclety si člověk za to vysloužil nelichotivou nálepku. Kdo toh o mně věděl, dalo by se spočítat stěží na prstech jedné ruky. Pochybovala jsem o sobě, ne že bych teď o sobě tedy nepochybovala zase jinde :)
    Až když se to přestalo brát jako něco, čím se třeba čl. chce jevit zajímavým, potkala jsem i další lidi, nebo z mých známých vylezlo postupně podobné.
    Ani náhodou to nikomu nevnucuju a je fakt, že nemohu stoprovcentně vědět nic, jen cítím..na základě nějakých zážitků..
    Tak ono je asi lepší každému nechat to, co v sobě má, on každý ví proč..

  59. Mimochodem ratko, fakt nevnucuju, je reaguju na kom.o snu při bdění, o návalu emocí, které se zdají být mimo realitu i ty vjemy, vidění..no..já nevím, opravdu nevím. Jistí je, že toto se stává lidem vnímavým, osonbně mám dojem, že mi kdosi chce zrovna teěd něco naznačit, dát vědět. Ano, může to být i něco jako reakce přeplněného disku v PC, ale pokud pak ti to cosim osvětlí a tys často chtěla..já fakt nevím..a vědět nemohu..až někdy..

  60. Tak jsem další, co na tuhle debatu nemá.
    Jak dojde na tahle témata, tak si vzpomenu na Barbara Conana, jak se vrhal do jakéhosi dobrodružství a před seskokem ze střechy říkal svým poděšeným kolegům "Copak chcete žít věčně?"
    Asi budu ten hyhlík.
    Jo, a v Pratchettovi je národ NacMac Fíglů, co si myslí, že jsou mrtví teď. Tak si říkám – jídlo, teplo, světlo, net – jestli já už dávno taky někde neumřela a nejsem teď v ráji.

  61. téměř jistá smrt ! minimální šnace na úspěch ! tak na co ještě čekáme ? (Gimli)

  62. Liška[53]: zatím to těžký nemám. Jak lituju každý ztracený minuty, o kterou mne někdo zbytečně připraví, tak v tomhle případě cestování za tátou takřka na opačný konec města včetně doby co tam strávím mne netrápí. Horší bude, až táta už nebude schopný fungovat bez stálého dohledu. Až to nastane, asi to budu muset nějak řešit. No, ale to jsou jen takový kecy (jak říkával starý pan Prouza blahé paměti). Pust si tohle, to je fakt bomba:
    http://www.youtube.com…kvlROnS5w4

  63. hylik ma problem, kdyz uz nemuze prehlusovat jekoz je porad vic a vic omezovan moznostmi. teda tak nejak to citim. pak ma dve moznosti, stat se uskuhranym sebelitostnym dedkem nebo se bleskove premenit v pneumatika. Coz se taky muze stat :o)

  64. To by mě teda zajímalo, co já vlastně jsem. Furt se nějak ani v jednom z těch tří pytlíků nepoznávám…

  65. To je dobrý, to beru, to zní šlechticky. :-))

  66. Hyhlik Psychik z Pneumatik :o) treba to mas Tu uplne všecko. A jeste neco navic.

  67. chudáci gnostikové,oni dobře věděli,proč své poznání skrývat před profánním davem,jen ho šeptat od jednoho zasvěceného ucha k druhému a když už něco napsali,tak to zakopali na poušti,asi aby to nenašly potrhlý ženský:-0)

  68. a který z vyznamu "světský, nenáboženský; všední; znesvěcující" jsi mel na mysli? všední asi ne, jelikož hhylik a pneumatik určitě všední nejsou.
    nenáboženské pojetí? možna. protože to náboženství se zde skutečně žvýká ze všech stran.
    znesvěcující? to asi ne. nic svatého se zde neprobíralo. světský? asi jo.

  69. 73:
    a přišla jsi mu na kloub?
    To že podstatná část duchovních nauk byla víceméně "tajná" je fakt.
    Já jsem uvedl naprosto srozumitelné vysvětlení:-0)
    Máš jiné?

  70. ale nezoufejte holky.
    I takové duchovní hvězdě jako Neelové se v Tibetu stalo,že se připletla do nějaké rozmluvy moudrých lamů a jeden z nich se znechuceně zeptal:
    "co tu chce ta blbá ženská":-0

    No a nakonec z ní udělali taky lamu:-)))

  71. pokud si dobre vzpominam tak jeden z tech gnostiku to nezakopal a rekl vsem. a nedopadl dobre. pribili ho na kříž.

  72. 78:
    tak,tak
    a je vám ke cti,že jste ho tam doprovodily a neutekly,jako ten posera Šimon Petr,co potom z gnoze udělal církev.

  73. Já nic o přijímačkách číst nechci. Mladší mi propadá a starší maturuje a při jeho legére přístupu tuším, že přijímačky ani scio testy neudělá…

  74. ad 83, Ru, jasně, že jsme radši, když jim to jde jak po másle, ale jestli jsem ěco s dětma neprožívala v tom smyslu, že to tedy musí, tak to byla škola.Zatmco starší panučitelka nemohla utišit, jak plakala, že si zapoměla správnš tvrdou tužku, tak mladší to nebralo ani náhodou :))
    Sice se dostala na gympl bez přijímaček, ale byla ten slabý ročník, tak to bylo o štěstí spíš. Až teprve v 7.třídě se vzchopila. Tam pak měla co dělat, několikrát jí hrozilo, že propadne. Jen jsem jí řekla, že by to byla sice škoda, ale aby se trápila proto, že na něco nestačí..že to za to fakt nestojí. Bylo mi vždy líto dětí, co se bály domů, že něco nedopadlo..

  75. No, ty moje se domů nebojí, ten mladší se bojí spíš toho, že budu bulet, když na něj něco praskne. Ale na druhou stranu jsou to tak dokonalí chlapi pohodlný, že radši oželí cokoli a smíří se s čímkoli, než aby se namáhali a dělali si násilí nad nějakou mez. :-)
    Ale ne, vážně, bez rytí do opačného pohlaví. Vůle jim chybí.

  76. Ru, muze tobyt uplne jinak. muze to byt jen obrana. muj se dostal na gypmpl jen tak ze brali kazdeho :o( a najednou zazrakem obzivl. necekal to.

  77. k tematu. pripada mi to dost v rovine "cemu verit"
    coz mi samozrejmne neda si nerypnout a nenabidnout moznost ze nicemu. kdyz uz se prohlasujeme za ateisty, meli bychom jimi i byt schopni byt. a timpadem se neuchylovat k viram ani v tomhle tematu. jinak totiz jsme jen prilezitostni ateisti, jakoze kdyz je hezky a neprsi.

    Kojote, super prehled.
    troufam si navrhnout jeste otazku "proc"
    a odpoved "podle mnozstvi odvahy X strachu, schopnosti ustat obrovskou svobodu X nebo radsi bezpeci omezene ohrady"

  78. ad 88: :-) Musela jsem se usmát nad tou snahou o pevnost víry ateistické. Milé. Nic takového jsem nesud neslyšela ani nečetla. Znám však destíky ateistů, kteří tváří v tvář něčemu, co nemohli unést nebo pochopit, svůj ateismus odvrhli jako tričko, ze kterého vyrostli. Ostatně i já jsem měla ateistické období, kdy jsem do světa křičela, že si před žádným Bohem nekleknu, i kdyby jánevímco. Jánevímco se událo mnohokrát, a přesto dosud neklečím před nikým a před ničím, jen Jej s dojetím občas obejmu. Tehdy, kdy jsem vykřikovala do světa, že v žádnýho Boha nevěřím a nebudu, mi docela určitě stál nejvíc za zády, chránil mě a snažil se nepřekážet, aby moje ego mohlo vyrůst. Až když vyrostlo, přerostlo a stalo se predátorem, který mě začal požírat, vystoupil ze stínu a něžně nabídl jinou variantu.
    Ateismus je dobrej, ale podle mne dlouhodobě neudržitelnej, nicméně ti Ore držím palce, ať ti funguje, dokud si to budeš přát.

  79. to si tak jeden maník ve vaně drhnul kartáčem kalhoty a mrmlal:
    "ničemu člověk nemůže věřit,ničemu…Ani sám sobě ne":-0

  80. dekuji ti dobra vilo.
    vychazis ale z mylnych predpokladu, respektive podsouvas mi svoje.
    ateismus jako pubertacke rozhodnuti "proti vsem" neni muj pripad.
    muj pristup vychazi z uvedomeni ze jakakoli vira v neco co jsem sam neprozil, ma dve strany mince. jedna ochranna jakoze "takhle to je, budte v klidu", a druha blokujici, podvedome "kdyz je to tak nemuze to byt jinak"
    no a muze byt ze po tomhle pochopeni jeden zjisti ze tu prvni pulku uz nepotrebuje, ze je to minulost, a druha ze mu zuzuje budoucnost.

  81. [88] ore,
    "kdyz uz se prohlasujeme za ateisty, meli bychom jimi i byt schopni byt" – no ale nevím, koho myslíš tím MY, ore. Nevím, že by se široko daleko někdo prohlašoval explicitně a výhradně za ateistu. Asi @Teo – a to je ten, kdo na tom v klidu trvá, tak nevím, jestli píšeš o sobě nebo o kom.

    [91]
    no to je popis běžného postupu odstraňování dílčích předsudků, ne?

  82. ad 91: to ne, nepodsouvám, jen o nich mluvím, mluvím o svých jako všichni tady. Nedovolila bych si označit tvůj ateismus za puberťácký, to vůbec. Vím, že tvůj ateismus má jiný, uvědomělejší podklad.
    Ta moje zpověď byla ilustrace na okraj (mimochodem: ne "proti všem" – v mém okolí nikdo ani o Bohu nemluvil, víru nepraktikoval … – u mne konkrétně to byla vzpoura proti Němu, proti Sobě)
    Ale jak jsi říkal o zužování té budoucnosti svou vírou, tak to mi právě neladí s tím, jak jsi vyzýval k udržování ateistické víry v kom 88. :-)
    Ale jak myslíš, já se nějak o to nebudu přít, to myslím, není vůbec na místě, jen se mě to tak nějak zaujalo.

  83. si rejpnu my a potrefena Liska se hlasi o oddeleni :-)
    Lenko, kdyz uz si hrajeme s temi nestastnymi slovy, a dobre mi tak ze s tim provokuju, holt sklidim vysledky :-(,
    ateisticky a vira jsem k sobe ja nepostavil, natoz aby dvakrat.
    ale, slovo, Liska kapla na slovo predsudek,
    a predsudky a nase vereni jim bych uz k sobe postavil.
    takze dik za vylepseni Lisko, prestoze se od toho zcela distancujes :-)

  84. To je jedna z mých úchylek – jakmile se v nějaké knize píše MY a s něčím z toho se nemůžu identifikovat, knihu odkládám, anebo začnu do autora bušit, ať je to jakákoli kapacita. Protože mám pocit, že mi něco neprávem podsouvá.

  85. Všechno je jenom otázka vědomí a svědomíveškerý okultismus a náboženství se dá vysvětlit i jazykem populární psychologie:ego-id,superego-superid,nadvědomí-podvědomí,vědomí a nevědomí,snílek-snivec,atd
    Nirvána je potom totéž jako království boží.V každém člověku žije spící superman,kterého by bylo dobré probudit.Kdyby se však každý člověk stal supermanem tak by se z lidského mraveniště stalo supermraveniště.Kdyby se každý člověk stal supermanem tak by začala válka titánů. Vědomí těla,.vědomí duše,vědomí mysle.!?

  86. ad 94: Ore, skoro vůbec nerozumím, co jsi mi chtěl říci.
    "Lenko, kdyz uz si hrajeme s temi nestastnymi slovy, a dobre mi tak ze s tim provokuju, holt sklidim vysledky :-(,….."

    – jaký výsledky, stalo se ti něco? řekla jsem něco špatného na tvou adresu?

    "ateisticky a vira jsem k sobe ja nepostavil, natoz aby dvakrat."
    – Ateistická víra je u mne víra jako jakákoli jiná (nemyslím víra = náboženství). To považuješ pro tebe přijatelné nebo nepřijatelné? nebo o co vlastně jde?

  87. [96]
    Jo, jo; supermanem ale všichni být nemůžou; aspoň ne v dohledné době několika staletí. Rozrůzněnost bude vždycky velká, i ta, co se týká přístupu k některým informacím. Nebo třeba k pitné vodě :( – a tím je dané mnoho.

    [97]
    Taky moc nevim, ale neznepokojuje mě to už :) u ora tak jako dřív. Asi už jsem přivykla.

  88. Komputer je jako bible a internet je jako církev.!?

  89. ad 98 – 96: Hlavně čím více supermanů – osvícenců, tedy klaďáků, tím vyvinutější celkově společnost, tím méně válek … dalo by se předpokládat. Bohužel vypadá to spíše na ty války kvůli pitné vodě než na zaplavení Země supermany prožívající království boží. I když ….. nevzdávejme to! :-)

    ad 98- 97: Mě to neznepokojuje, jen když jsem jmenována, tak se pokouším o dorozumění.

  90. Lenko,
    ano, to rozumím.
    Já mívala vždycky potíže s pochopením orových komentářů, protože jsou na mne hodně zkratkovité – a to takovým způsobem, který nemám zažitý. Když or mluví naživo, vychází z něj mnohem větší kvantita slov než v komentářích.

    Ore, nazdar! Ať tě přejde angína!

  91. ad 101: Jo, naživo se mu dá rozumět? To je dobrá zpráva. (Už jsem se bála, že jde u něj o lehkou variantu autismu. :-) Ore, to ber s humorem! :-) I když vzpomínám si, že dříve, ještě když "nemedil", tak byl docela srozumitelnej. :-) Ore, humor, humor, nezapomeň se smát! :-)))) To pomáhá i na angínu. A pak, myslíš si, že bychom si na zdravýho takhle troufli? Nikdy! :-)))))))))

  92. Že se mu dá zcela rozumět, když mluví, jsem neřekla. Jen jsem řekla, že není tak stručnej. Takže nadějný to je dost! :-) Humor má, to jo.

  93. On léčil,odpouštěl hříchy, vymetal ďábla,kříšil mrtvé,kázal království boží a modlil se otčenáš,kdo to byl? Z léčitele udělali mučedníka v těle a válečníka v duchu.!?
    Potřebujem finanční injekce nebo léčbu? Škrty jsou jak léčba šokem a finanční injekce jako schodky.do nebe a do pekla.!?

  94. jaks Lisko zminila kvantitu mych slov nazivo,
    vzpomnel jsem si jak mne v clanku zaujalo "kvantita sexu", mne tam skace kvalita, no nic. zas zadelavam na nesrozumitelnost.
    Lenko, presneji kdyz se pustim do hovoru s nekym s kym nemame sladenej slovnik a ani nechceme mit. takze nekdy ruzny slova znamenaj stejny veci a jindy zas stejny slova ruzny veci.
    to se hele jeden v radiu normalne rozbrecel na telefonu, pac si nerozumeli ve slovu kontemplace. rozbrecel jako ze timpadem fakt "musi" prestat ten porad do budoucna poslouchat, a to mu prislo lito.
    takze super Lisko, ze se te to nedotyka,
    a Lenka si na tom este kousek popracuje :-)
    a ja jsem ji zminil a ona musi dorozumet, a jedeeem dal :-)

  95. jedna inspirativni madarska zenska bytost, ktera fakt umi v par anglickych slovech zatnout do jadra, prohlasila:
    nejvetsi lenost je, kdyz nechceme menit sve navyky

  96. Superpeople ve spolek:podle mého názoru policie a máfie moderního kapitalismu bude vždycky raději než nějaké marijuána gury a hospodské kaplany podporovat jenom všechny ty hospodské a hašišové k++vy.Holt člověk by musel umět páchat kouzla a konat zázraky jako boží zákon a ďáblův advokát,křížem krážem s božskou erotikou a čertovou pornografii .
    Rovněž bledě jsou na tom všichni ti blázni v ústavech ,kteří musí z nervozity kouřit až 60 cigaret denně a ještě si brát denní dávku léků,protože kdyby neuposlechli ,tak by dostali za trest jednu velikou injekci na celý týden dopředu.

  97. [105]
    :) ore, kdybych chtěla napsat "kvalita sexu", a ne "kvantita sexu", tak napíšu "kvalita sexu."

    Koneckonců termín "kvantita sexu" mi jde dohromady, ale sousloví "kvalita sexu" je podle mě mašinéristická povrchní kravina, která nevypovídá moc o ničem – o všech faktorech, které se podílejí na všech nuancích příjemnosti společného intimního erotického bytí s jiným člověkem.

    A ještě si rejpnu (jak říkáš :-))

    Lenka si nemusí popracovat, ani nemusí nic dorozumět nebo se snažit pochopit, co říkáš svým těžce čitelným způsobem. Může se na to vykašlat – a to je myslím nejefektivnější, co s tím může udělat.
    … Což říkám zcela neutrálním až poveseleným tónem.

  98. pridavam se k tezi, ze dulezita je kvantita sexu nikoliv kvalita. kvalita je takove divne povrchni souslovi ktere nic nerika. bud to teda dam poradne nebo zadny sex vlastne nebyl (jenom neco co se tak tvari, ale nic to neni) a to jsme kurna zase u tech slov.

  99. [107]
    Do toho moc nevidim, ale k těm lékům a cigárům lidí v psychiatrické péči:
    taková depotní injekce na dva tři týdny je pro některé lidi jediná schůdná možnost (neříkám, že je to velký podíl lidí, co berou antipsychotika). Někdo prostě není schopný brát pravidelně léky. Já koneckonců jsem v tom taky neschopná :)

    A aspoň jak to vidím v komunitní péči (ne-lůžkové), tak nic tu není za trest, je to dobrovolný. Ani ty léky nikomu nikdo nenutí. Ovšem když se někdo dostane do tak krušnýho stavu, že je na ulici a paranoidní a vlastnímu zdraví nebezpečný, pak ta hospitalizace, která mu léky vnutí, je veskrze dobrá věc. Až zase z léčebny vypadne a bude ve stavu sám o sobě rozhodovat, pak je na něm, jestli bude brát léky a jakou formou a jestli půjde do terapie nebo vyhledá sociální služby, jestli změní doktora atd.

  100. [109]
    no to lze tak pojímat výhradně, pokud bereš sex jako vydělenou věc, které se nic jiného netýká, ani další erotika, ani náklonnost ani nic…!

    Což samozřejmě jde – jenže ne každý a vždycky takový sex provozuje, ne? Ne každý má "jen" milence.

  101. no, a kdyz teda hlavne kvantita, tak to pak muzem skocit este na velmi blizke: a hlavne levne. a jsme uplne v pr….

  102. hezky, skoda ze blaznovi za par minut koncej vychazky a musi zpatky do klece, toho casu bez internetu

  103. 1)sensualita,sexualita,spiritualita =3
    2)Libido a genius klesne nebo stoupne?
    3)Kvantita a kvalita=co nejrychleji nebo co nejpomaleji ?

  104. [113] eee, takže chceš říct, že doporučuješ prostitutky? Nějaké konkrétní? :)

  105. [116]
    ore, jdi do hajzlu, nebo nepřekrucuj!

    Mluvíš s ratkou, ne?

    Já nikdy neřekla, že je důležitější kvantita sexu než příjemné erotické úchvatné pobývání v intimitě osoby blízké … nebo jakkoli to chceš nazvat. Já právě jen řekla, že termín "kvalita sexu" je tak blbej a zjednodušující, že ho odmítám používat. To už radši "pěkně si zašukat" než "kvalita sexu".

  106. sorry, jsem nevedel ze kdyz ty smis napsat kvantita bez dalsich patnacti hustych privlastku tak ja nesmim napsat kvalita stejne strucne.

  107. uchvatne pobyvani v intimni blizkosti osoby blizke je taky supr :o)

  108. tak uz. mejte se pekne. nebo hodne. jak kdo chce.

  109. Tabákový mági a tabákový poštěváček:kouřit lépe a méně nebo hůře a více je úplně jiná problematika a tématika než s těma práškama.Problem s práškama je ten,že někdo může potom hned jít zpátky do práce ,ale někdo jiný hned tak jenom pro invalidní důchod.

  110. [125]
    No,spíš ten důchod :((
    a ani ne hned… někdo je bez peněz kolik měsíců :(

  111. [124]
    no konečně něco trefného :)

    [122]
    si to piš, ale nezatahuj mne do hovoru, kde figuruje nějaký termín, který jsem už předtím odmítla používat – ad [116] a moje [120].
    Cítím se pak asi jako někdo, kdo se v životě nedotkl alkoholu, a ty by ses ho zeptal, jestli dopil tu svou ranní lahev whisky, nebo si nechal ještě trochu k obědu.

  112. [115] orovu jsem našla až teď a radši to nekomentuju, protože svým pracovištěm jsem determinovaná k tomu, abych takový komentář považovala za silně necitlivý.

    Já vím, že:
    Když von to tak nemyslel… ale omlouvá ho to, že jeho "slovník", jak říká, je jiný?

    Co, ore? To tvůj slovník je jiný – pozoruju, že většinou se lidi dorozuměj, když každý něco pojímá jinak. Ale ty místo toho řekneš: máme jiný slovník, tak se snažte. Ty prostě nic neobjasňuješ. A ostatní akorát nařkneš, že jsou líný, když se dost nesnaží ti porozumět.
    Tomu já říkám házet chyby a odpovědnost na druhý.

    Ale furt nic ve zlým! :)
    Jen bych se nedivila, kdyby tě někdo jiný na svých stránkách nazval spammerem. – to prohlašuju zcela přátelsky. Nazdaaar!

  113. 130,
    tak to obdivuju tvůj mozek, jak dokáže reagovat na styly jednotlivých lidí.

    Já té zkratkovitosti nerozumim a or by možná řekl, že nechci rozumět, a to je taky pravda.

  114. vcera jsem videla dokument, ktery me pribil k obrazovce. a to dokument o panu Svetozaru Nevole. Poprve jsem slysela tohle jmeno a jsem rada ze jsem si ted dokument prohledla. hledam ted na netu jakoukoli zminku o tomto vyjimecnem psychiatrovi.
    HOdim sem par slov. Je to z clanku: Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc.:
    JE VNĚJŠÍ SVĚT TAKOVÝ, JAK JEJ VNÍMÁME ?

    NEVOLE posuzoval tuto problematiku i z hlediska evoluce: „Všem živým tvorům je do vínku dáno daleko více možností vývojových, než se jich pak skutečně vyvine. A také nᚠnormální způsob, jak vidíme, slyšíme, jak vnímáme, je jen jediným realizovaným z celého množství jiných, které zůstaly potlačeny a ve skrytu. Avšak i ony ostatní se mohou spontánně projevit v poruchách duševních, kdy odpadá inhibiční činnost hierarchicky nadřazených psychických funkcí. Psychopatologie nám takto umožňuje nahlédnouti do tajného arzenálu duševních schopností lidských. Nemusí ovšem proto ještě nijak jít o duševní vlastnosti samy o sobě chorobné… I normální vnímání je vlastně iluzí. I při normálním vnímání, při obvyklém vidění, slyšení atd., jsou daleko více účastni subjektivní činitelé, než bychom byli na první ráz ochotni připustit. Avšak zvláště patologie nám přesvědčivě ukazuje, že skutečnost prostě pasivně nevidíme, neslyšíme, nýbrž že si ji svými vjemy do jisté míry teprve sami tvoříme. Studium iluzí souvisí takto těsně s problémy noetickými. Mezi vjemem "normálním" a vjemem "šalebným", "patologickým", "iluzí", není zásadního rozdílu“- A tyto věty otevírají přístup k problematice halucinací, bludu a iluzí, která je z filozofického hlediska rovněž velmi důležitá (Co je skutečnost? Co je iluze o skutečnosti?).

    Podle knihy VLADIMÍRA VONDRÁČKA „Vnímání“ halucinace je vjem bez přiměřeného podnětu z vnějšku. Blud je chybný, nesprávný, skutečnosti neodpovídající soud, o jehož správnosti je subjekt nevývratně přesvědčen. Iluze je vjem neodpovídající vnímané realitě. Podobně se vyjádřil i psycholog STANSFELD S. SARGENT: „Iluze je chybný nebo pokřivený vjem“. K tomu bych já dodal, že slovo iluze má z hlediska filozofie však i obsažnější význam, zahrnuje i chybný nebo pokřivený širší názor, ideu. Pojem iluzí vymezil a od halucinací odlišil již ESQUIRD. V obou případech – při halucinacích i při iluzích – jde o šalebné vjemy, vznikající bez přiměřeného zevního popudu. Obyčejně se rozdíl udává tak, že při iluzích je přítomen zevní vybavující podnět (by nepřiměřený), podnět, jenž je ve vněmu (např. podle KUFFNERA) "šalebně přeměněn", je inadekvátně percipován, kdežto při halucinacích není zevního podnětu žádného, schází vůbec. Výklady psychopatologických vjemů jsou z hlediska filozofie velice významné. Zde však musíme na závěr této kapitoly uvést NEVOLEHO výklad, rozvíjející v předchozích odstavcích zmíněné evoluční přístupy: „Leccos z nich nám už poodhalila např. pedopsychologie (tj. psychologie dětí). Ale do daleko většího, ba nevyčerpatelného bohatství psychologických možností u člověka nám dávají nahlédnout zkušenosti psychopatologické. Patologický děj duševní není ještě proto eo ipso špatným, zvráceným, chorobným, nebo chorobným se stává teprve relativně, svou biologickou (v širším smyslu – tedy např. sociální) inadekvátností. Bylo by arci neekonomické, kdyby naše myšlenkové funkce byly přizpůsobeny k vrstvě skutečností, která byla původně prakticky bezvýznamná. Proto – schématicky řečeno – jen jeden, a to biologicky nejpřizpůsobenější modus vnímání a myšlení, se vývojem uskutečnil, kdežto ostatní zůstaly latentní. Projevují se však, odbržděny, v duševní chorobě. Odtud jsme je také dosud poznávali. – Ale leckteré z těchto skrytých schopností – a sem patří i schopnost názorně si představovat prostorové útvary čtyřrozměrné – se mohou i mimo duševní chorobu objevit a rozvinout, až přijde jejich doba. Až jich bude potřeba pro přizpůsobení se novému, od mikrokosmu atomů po astronomický makrokosmos rozšířenému biologickému prostředí moderního člověka, až jich bude nutno použít pro přiléhavější názor i vhodnější chápání nově objevených skutečností. Ta doba už snad nadchází“.

    6. ZÁVĚR

    Závěrem k tomuto pojednání uveďme: Obraz, který si vytváříme o vnějším světě na základě smyslových informací je ryze subjektivním stavem. Existuje tolik individuálních obrazů světa, kolik je na světě živých bytostí (lidí i zvířat). Tyto obrazy však mezi sebou vykazují mnohé analogie, proto se v tomto vnějším světě dobře orientujeme a zpravidla si s jinými tvory nepřekážíme. Příčina je v tom, že základem všech individuálních představ je jediná tzv. objektivní realita, kterou však žádná živá bytost bezprostředně nezná v její úplnosti a pravdivosti. Proto ve své světové představě žijeme v jakési pravdou podmíněné iluzi. 0 vlastnostech absolutní skutečnosti se můžeme pouze dohadovat na základě nepřímých přístupů. Přesto v tomto vnějším světě můžeme zcela dobře žít i užitečně pracovat.

  115. Omlouvam se ze je to tak dlouhe, tezko muzu jednotlive vety vytrhnout ze souvislosti. Proste nejen buddhisti nebo Steiner nebo i ted psychitra a vedec tvrdi, ze nase vnimani si tvori v hlave svuj obraz tak jak se mu to hodi. Ne ze by skutecna objektivni skutecnost neexistovala, ale my nemame cidla a vjemy jak se k ni dopinozit. voditkem nam muze byt vimani tzv. patologicke tj. lidi schizofrennich cijinak psychicky nemocni, kteri nemaji korektivy ktere jim jejich vjem srazi do bezne "normalizovane" podoby. A tak se v jejich hlavach odvizjei obrazce jeich reality, ktere nam popisujou jiny a velmi zajimavy aspekt objektivny reality, ktery my nevnimame protoze ty korektivy mame pevne zabudovane.
    Pokud nekdo vi jak se dostat k dilu pana NEvole Pojednání o čtyřrozměrném videní, budu mu moc vděčna.
    Už věřím že je spouta variant jak vnimat svet kolem nas a v nas (my jsme souřástí celku) a to že někdo vníma jinak byhcom meli jasavě přivítat a ne ho utlumovat a zavirat.
    Dyt je to přece fajn že vid svet odlisne. a muze nam sdelit co vidi. co slysi. jak to vnima… co tam je. tam kam treba my "normalni" nevidime.

  116. Nešlo by to s nějakým jiným nastavením klávesnice nebo počítače nebo něco? Aby tam nebyly ty vokýnka a dalo se to číst? :-))

  117. to jako rikas me? ja tam zadne okynka nemam. vidm to uplne normalne.
    je to prejate z clanku Je vnejsi svet takovy jak jej vnimame?
    a ten clanek je zde. ty ostatni veci jsem neposuzovala. me zajimaly odkazy s jmenem doktorem Nevole a v tom clanku byl. http://mikes.otakar.sweb.cz/

  118. jinak mam rada strelene a prastene lidi. kteri dokazi tu svoji vizi presne popsat a vytvorit z ni strulkturu ktera dava logicky smysl. obdivuji je. to uzasne nasazeni. taky bych chtela mit takovou nejakou svoji vizi. ale nemam. vnimam v ramci vymezenych standardu normalniho rozdeleni. prumerne normalne. ale neni vsem dnum konec, jeste mi furt muze jebnout.

  119. Omlouvám se za vstup do již jiného tématu, ale ještě pro pořádek zareaguji na 105 a 108:
    Díky za zástup v mé nepřítomnosti, Liško, formou:
    "Lenka si nemusí popracovat, ani nemusí nic dorozumět nebo se snažit pochopit, co říkáš svým těžce čitelným způsobem. Může se na to vykašlat – a to je myslím nejefektivnější, co s tím může udělat.
    … Což říkám zcela neutrálním až poveseleným tónem."

    Dodám k tomu jen tohle: Lenka skutečně nepopracuje. :-) Nemá k tomu žádný důvod. Když jsem četla Orův komentář 88, potěšilo mě, že je konečně srozumitelný a o něčem, na co se dá reagovat. Naznačila jsem tedy vstřícnost (což je u mne něco jako běžná zdvořilost) ke komunikaci, protože mě ten komentář opravdu zaujal, ale vstřícnost nyní zase přešla. Orova póza "všichni jste blbci, protože mi nerozumíte, jenom já jsem letadlo, které se ani o porozumění snažit nebude" mě i nadále nechá chladnou. Je to jeho věc. Doufám, že se zase dlouho nespletu a nebudu zbytečně reagovat, čili plýtvat energií na hlouposti a napomáhat matení, kolotání a dyndování kratochvilnému. :-)

  120. baze individualizmu.
    chapu pod tim i moznost (jako legitimni svobodne rozhodnuti) mluvit nesrozumitelne

    nebo jinak

    pravo na vlastni nesrozumitelnost i za cenu uplneho odmitnuti vetsinovou (normalni) spolecnosti. Otazkou je, zda lide kteri vedi ze jsou nesrozumitelni se nevzdaji sve nestozumitelnosti ve prospech srozumitelnosti a tim i omezenosti vlastni individuality.

    ale je to rozhodnuti. Kolik obetuji na oltar individulaismu abych se stala srozumitelnou? hodne nebo nic? Jak je to dulezite? HOdne- mín? Obetovala jsem hodne na oltar srozumitelnosti. a ptam se obcas, zda je to dobre. zda by nebylo lepsi zustat totalnim pakem.

  121. ratko,
    to mohl být zajímavý pořad, jestli rozvíjel ten názor o různých možnostech vnímání světa a o tom, že rozvíjíme jen určité způsoby, kdežto ostatní jsou v nás latentně, přichystány případně na jinou dobu.

    Samo o sobě to tvrzení, že každý jednotlivec vnímá realitu jinak (realitu, jejíž je sám součástí!) a že objektivně nic neexistuje, to je dost stará vesta. Ale zůstává atraktivní :)
    Myslím, že se znovuvynořila na začátku 20.století, když přišla teorie relativity a potom ty všechny pravděpodobnosti… (nepamatuju si to) které souvisely taky s tím, že foton je zároveň částice a zároveň je světlo vlnění.

    Vědecké objevy přicházejí vždycky ne-náhodou v určitou dobu. A někdy je vymyslí současně dva lidi na jiném konci světa. Tak je synchronicita spojena s vědou a fyzika s psychologií a jánevímco s čímvším.

    Čtyřrozměrné vidění je pro mě další nepředstavitelná věc.

    Možná pod vlivem nějakých drog by šlo leccos! Je to ten typ přístupu, který by tě přitahoval?
    To se ptám, protože můj způsob zkoumání nových obzorů to není. Takovou odvahu skákat do jiných světů já nemám.

  122. ratko,
    ještě mi ty citace trochu připomněly třeba jaroslava Duška: on asi zastává názor, že být "blázen", být ve svých světech, mimo tu naši relaitu vnímanou běžně a šedě, že to je něco krásného a kýženého.
    Jasně, umělecká díla lidí, kteří zrovna trpěli akutní psychózou, jsou hodně atraktivní a inspirující.

    jenomže bych kladla důraz na to, že ti lidi úřitom trpí! Že se necítí dobře, až snad na výjimky, a že ohrožují svůj život.

    – Pokud tedy bereme život jako nejvyšší hodnotu a nebereme jako ekvivalentní hodnotu taky zasebevraždit se, abych šel do jiných světů.
    A to je vlastně otázka, co! To vede k úvahám nad tím, jestli dlouhý život je něco kýženého, anebo jestli se snažit chránit člověka před rozhodnutím spáchat sebevraždu. A já jsem pro ano, chránit, protože sebevraždí se lidi, co trpí. Ale nepřestanou trpět tím, že skoncují s životem (i když v tu chvíli to vypadá jako jediná naděje na úlevu). To totiž nevíme – my nevíme, co je po životě a co je po sebe-zničeném životě. Tak musíme brát jako dobro to, že ten život zachováme.

    A i to se dá nazvat omezeným vnímáním reality, vycházejícím z dlouhého období křesťanství.

    Je to náhodou docela sranda tohle psát a vidět sama sebe v té omezenosti, jak se slova sama přetočí na druhou stranu, jak se zpochybňuju pořád dokola. Věčná past je to. Co? Že se koukáme na realitu a přitom jsme její součástí, neexistuje "objektivní názor."

  123. Druhy odstavec jinak, myslim ze hodne ruznych filosofii (podobne i tento psychiatr) tvrdi ze objektivne neco existuje ale buhvi co to je :o) to prave kazdy vidi nejak. a pokud je soucasti stredniho proudu tak to vidi vetsinove. tak nejak jako ostatni. jen obcas se nekdo vymkne … a to jsou ti, kteri to vidi jinak nez ti druzi.
    to co vidi lide pod vlivem drog si umim predstavit. mozna jsem uz neco podobneho videla (prozila) i kdyz ne pod vlivem drog. proste jen tak. mozek porusi svoji premerovaci a vymerovaci pravidlo (perspektiva, standardni souvislosti dane zkusenosti) a ty veci zpracuje jinak. jednoduse se vykasle na svoje pravidla…. otevre na chvili zavoru. Pritahuji me drogy ale vim ze si je nevezmu. je to prilis rychla cesta. vim za ta odpoved je v uvolneni zabran. ale ty musi byt uvolneny kontrolovane nikoliv spontanne ci umele pomoci drog. Protoze dulezite je umet kontrolovat svoji msl, svoji psychiku i svoje telo. rozumet tomu.
    asi jsem se mela stat psychiatrem a ne technikem v zelezarnach :o))

  124. Chachá, píšu ještě delší komentáře, než ratka cituje. To je teda něco.
    Mě narozdíl od ora nikdo z velké stručnosti nenařkne. Spíš naopak. Ore, jdi na to!

  125. ratko [142]
    Ahá! :)
    "objektivne neco existuje ale buhvi co to je :o) " – to je přesný :-)))

    Myslím, že tímhle se asi tisíckrát líp než my zabývali Hegelové, Heideggerové, Husserlové a tihleti, většinou od H. Já jsem taky od H, ale všechny ty filosofy se mi číst podrobně nechce. Ale aspoň toho Heideggera by bylo dobrý si přečíst :(

  126. Lisko, obesli jsme se :o) Lide trpi protoze nerozumi svoji psychice a nedokazi s ni zachazet uvedomele a zodpovedne. Nerozviji ji a nepracuji se svoji mysli a s energiemi ktere maji k dispozici.

  127. Zkousle ajsme kdysi cist filosofy ale odlozila jsem je. Zajimaji me kolikrat vic ti ruzne streleni posukove, protoze dokazu cist jak z nich to poznani vyrusta spontanne. tryska z jejich nitra. a tak by to melo byt. precist si kliden ty ruzne filosoficke traktaty aby mel clovek dost vjemu ke zpracovani a pak je proste odstrihnout a zahodit. A nechat vyrust svuj svet a divat se svojima usima a svojma ocima. Ten svet musi vyrustat z nitra. to nesmi byt svet nejakeho Hegela, kanta ci katechismus. ani buddhismus ne. ten svet uvnitr je jedinecny. Pokud existuje objektivni svet o kterem nic nevime, tak tenhle svet se projevuje skrzeva kazdeho z nas jako jedinecne individualni. a to musim pripustit. dovolit to. Tim ze uvolnim oprate nauceneho a zahodim to. a dovolim aby to zive zevnitr rostlo tak jak si preje. vjemy, pozorovani, kazdodenni pozornost ano, ale to vnitrni myslenkove zesitovani (to co mozek pojme jako svoje vlastni) pouze jako projev inspirace objektivni reality ve me.

  128. 145 ratko,
    jo to máš asi pravdu, to je zajímavě řečeno.
    Jen všichni lidé nemají tu možnost stále a bezbolestně se svou psychikou dobře "zacházet." Když se někdo narodí do rodiny alkoholika (co mlátí rodinu), v pubertě najde svoji matku oběšenou a odřeže ji, jeho sourozenec se zabije… to potom musí mít velké následky pro jeho (vnitřní) život. Už nemá k dispozici "všechny zdroje" a nemá na to sílu ani všechny prostředky, protože je v dětství nemohl nijak získat. Neměl třeba vztah s nikým, nikdy :(

  129. 147. o tom pisu dal, ze je treba zahodit to naucene anechat rust zarodek zevnitr. nekdy se ten zarodek rozvine a vyroste v neco krasneho. a nekdy ne. to seminko v sobe ma uplne kazdy. a jeho silene zazitky z detsvi muzou byt jeho cestou aby se dokazal zbavit nauceneho. a tim umoznil sam sobe rust.

    kdyz je clovek jen a jen spokojeny tak nevidi duvod k nejakemu vyvoji. proste si to odzije a umre. mylsim ze ten ukol je jasny. rozvinout sas /muj) vnitrni zivot. nechat ho rozkvest.

  130. ad 139: Ano, jistě, rozhodnutí individua, zda se začlení a kam. O tom žádný dyšputát. Však respekt i vůči Orovi.

    Taky jsem to kdysi řešila, Ratko, vlastně řeším pořád, i když čím dál tím méně a méně. Největší a zásadní rozhodnutí jsem učinila někdy v šestnácti, kdy jsem byla pozvána na nějaký mejdan, jenže jsem tam nešla, protože jsem prostě nikdy nebyla a nejsem mejdanový typ. Říkala jsem si velmi vážně, co teda budu na tomhle světě dělat, když jsou lidé jiní než já a já jiná než oni. A rozhodla jsem se, že život má cenu žít jen s lidmi a pro lidi. Že se budu snažit co nejvíc to půjde, ale když to nepůjde, tak se nepřerazím a nezblázním. A místo mejdanu jsem šla ven se svým psem a usmívala jsem se na svět a nechala za sebou upocené ruce chtivých kluků a jalové oblizovací aktivity bez lásky. To se mi zdálo jako bezva kompromis a myslím, že jsem v tomto kompromisu víceméně setrvala a je mi v něm dobře a postupně mě obalili lidi, co jsou mi podobní. Zákon však zůstává: S lidmi a pro lidi, jinak to (z mého hlediska) nemá smysl.

  131. omluva z jsem se takhle rozepsala. mam rada vsecky lidi. a neni to proklamace. sla bych vsude. do lesa i na mejdan. do deste do pohody. neni mi proti srsti vyslechnout toho nebo onoho. kazdy ma svuj svet. nekdo nemuze tohle a nekdo zase ono. ale nakonec se chytne a pak uz vi kudy a nevadi mu toho zas tolik :o)

  132. 146 ratko,
    jo,to je přesný, to jsi řekla skvěle –

    i to "tenhle svet se projevuje skrzeva kazdeho z nas."

    … teď jsem smazala další dlouhý komentář úvah o tom, jestli všichni mají šanci, jestli je prostředí, kde vyrůstají, nediskvalifikuje nebo z nich neudělá stádní typy, anebo naopak opatrníky, … no prostě je každej jinej,každej musí překonat jiný věci a to je vono :)

  133. Jste moc rychlý, sakriš. Než něco napíšu, už je tu deset komentů.
    Tak mě zaujalo tohle:
    "objektivne neco existuje ale buhvi co to je :o) "
    – myslím, že na stopě je velmi dobře kvantová fyzika. Vše je vlnění. Svět je vlnění, my jsme vlnění ….. to je ta realita. A teď jak je to s tím fotonem, který se jednou tváří jako vlnění a jednou jako částice. Jako částice se tváří pouze v případě, že se na něj koukneme. Tím pádem "zkolabuje" do jediného možného bodu, který můžeme pozorovat. Čili i kvantová fyzika odhaluje, že SVĚT JE TAKOVÝ, JAKÝ SI JEJ VYTVÁŘÍME. Toto odhalení vede k tomu, že nejen že máme každý svůj svět a to, o čem mluvíme, je jen otázkou dohody, abychom se domluvili, ale také to znamená, že pokud my jsme vlastně tvůrci světa, pak ten svět můžeme měnit dle své vůle. A zpět k víře: My jsme Bůh, páni bozi.
    To je co? Teda nevím, jak pro vás, ale pro mě to je dost dobrý. :-)

  134. 149 Lenko,
    to ses profilovala pěkně!

    139 ratky jsem našla až po tvém upozornění, to jsem nějak minula při psaní komentu…

    Jo, taky tvrdím, že respektuju ora (abych se připojila k těmto dospělým, ušlechtilým principům:-).
    Ale nerespektuju, ratko, když on nerespektuje rozhodnutí jiných – např.rozhodnutí nebádat nad orovými komentáři.

  135. 152 Lenko,
    no to je dobrý!

    Jo, to o tom, že záleží, z jakého úhlu se na realitu díváme, tedy od čeho abstrahujme (tj.co obětujeme, vlastně), o tom jsem dneska četla v jungiánské knize. Je to taky stará vesta, ale oni to vztahují – tu fyziku – k tomu, že racionální člověk musí taky něco obětovat, musí obětovat pohled z pozice svého intelektu, na kterýžto úhel pohledu je zvyklý. Pak teprve se rozvíjí, pak se složky jeho nevědomí nějak integrují, dospěje, získá jistotu, jeho vztah k opačnému pohlaví se vyvine dobře atd.

  136. Ještě o těch "bláznech", co vidí něco jinak než ti druzí. Vzpomínám na argument jednoho psychiatra, který nám dělal seminář. Dělali jsme si z něj legraci s kolegyní, která vnímala také malinko jinak realitu, viděla energie, auru a tak, já tehdy taky ….. No a on povídal, že jediný rozdíl mezi duševně chorým člověkem a mystikem (nebo člověkem zdravým s jiným vnímáním) je ten, že ten první neví, že své zážitky nemůže povídat psychiatrovi v ordinaci. V tu chvíli jej totiž musí léčit. Mystik jde s psychiatrem do hospody a tam si o tom mohou klidně povykládat. Tak jsme šli do té hospody a povykládali. :-)))
    Jinak musím říci, že to období vidění aury, energií a kdečeho jiného bylo docela obtížné. Člověka to pak nutí chodit za lidma a říkat třeba: "Pane, kazí se vám rychle jedno oko, viďte? Máte tam takovou tmavou skvrnu, mám vám říct, že je to tím, že vidíte problém pouze ze své strany, že se máte poohlédnout také po druhém stanovisku." Děsný! Něco vidíš, neco víš a teď to někomu povídej. Fakt na blázinec. Zaplaťpánbu, že je to období za mnou. Ten dar jsem odmítla. A to je samozřejmě asi máček proti tomu, co vidí jiní, co jsou dál nebo jinde. To musí být hodně silná látka ke zvládnutí.

  137. 152 Lenko,
    jo teď mě napadá, jestli tohle "každý má svůj svět", svůj pohled na svět… jestli se to nevztahuje jen k vědě. Protože právě ti jungiáni by asi řekli, že psychické součásti, vnímání světa (nebé já nevim, já to četla anglicky a nechci to znova otvírat :-), vychází z kolektivního nevědomí.
    Takže to není jednotlivec od jednotlivce jinak, ale je tam společný základ, nějaká množina symbolů, universálních (víceméně; taky se to mění podle kultury a času) – a to by mohlo být to objektivní, co možná existuje a bůhvíco toje :)

  138. ad 154: Jasně, Liško, Jung byl dobrej, samo, že teprve když rozvineme a sladíme všechny složky: rozumouvou, citovou, intuitivní, pudovou ….. je z nás celý člověk. Rozum sám je chudák.
    A klidně si můžeme vzpomenout na Bibli, kde se píše, že "buďte jako děti" a něco bude …… vejdete do království božího asi. "Jako děti" to je ta prostota, čisté city, intuice, na kterou rozum nestačí. Rozum sám o sobě ještě nikomu štěstí (království boží) nepřinesl.

  139. ad 156: ono "kolektivního nevědomí" chápu jako tu pravěkou (odvěkou) dohodu. Ta neexistuje, ale my ji vytvořili jako konstrukt a teď jí věříme tak, že přes to nejede vlak. kdyby toho ebylo, tak dokážeme prostrčit ruku třeba skrz zeď, protože fyzikálně (dle toho, že vše je vlanění a částice jsou od sebe vzdáleny tak moc, že je divný, že vůbec držíme pohromadě :-)) ) není žádný pořádný důvod, aby to nešlo. Brání nám jen naše neuvědomovaný stav dosaženého Vědomí.
    ….. ale už to začíná být na Chocholouška. :-)

  140. Já bysem chtěla vědět, jak je to s těma čtverečkama…
    Fakt je vidím jen já?
    Ostatní auru, já jen čtverečky…

  141. ru,
    mám tam kosočtverečky uprostřed s otazníčkama. Jen u toho, co citovala ratka.
    Ale nijak mi to nevadilo – furt lepší, než kdyby přišel roj a psal všechno bez E, jak to teď dělá :)

  142. [155] Lenko
    Byla jsem se vysprchovat – nemám tu vanu :) – a přemýšlela o tom vidění aury. To by bylo hodně "pro lidi", jenže by bylo těžké být "s lidmi", protože by se tě, Lenko, báli. Jen nejbližší kamarádi ne, ale ostatní, co by tě znali osobně, asi jo, to musí bejt hodně těžkej život, s aurou :(

    To by ta tvoje koncepce "pro lidi a s lidmi" byla hodně těžká cesta. Doufám, že to tak hrozný nemáš :)

    [159] já jsem nějak moc vtažená při četbě komemtářů – právě jsem se pokusila hlavou projít zdí. A nepovedlo se. Jen jsem se přitulila a nikam neprošla.
    Prý to jde v lucidních snech.

  143. ad 160, 161: jasněže mám u citovaného taky čtverečky (kosočtvreček snad jen jeden, co já vím), spíš obdélníčky, místo písmenek s háčkama, dá se odhadnout, co je co. A příště bude muset Ratce asi stačit odkaz.
    Ale horší by byli trpaslíčci, říkal pak psychiatr. :-)

  144. ad 162: No, já to měla jen chvíli, jako kdekdo. A kdo ještě neviděl, tak uvidí. Spousta dětí vidí auru, psi vidí auru … jen pako se bojí člověka, který vnímá jeho auru, protože aby ji viděl, musí žít určitý stav vědomí, který nese s sebou i mnohem vyšší etiku, než je běžné. To je jako se bát rentgenologa, že mi uvidí kosti a může mi říct, která je zlomená.
    Ale vidět ty kosti a nemoci říci třeba "pane, máte vyhřezlou plotýnku, koukejte jít na operaci", protože by tě považovali za šarlatána a nikdo se tě o ty informace vlastně neprosí, to je těžký. Anebo to můžeš říkat, stane se z tebe vyhledávaný senzibil, jednou se spleteš a ukamenujou tě. Nebo ti stoupne třeba ego, jak jsi dobrá a už se vezeš. Přestane ti to fungovat a budeš jen hádat a ukamenujou tě taky. Jsou nebezpečný tyhle věci. Takže poznat, poděkovat a odložit a rychle dál.

    A že jsi neprošla zdí, to máš teda blbý. :-) Máš moc silnou představu zdi. To Nio v Matrixu byl jiný chlapík! :-) Na konci tréninku pak už jen nastavil ruku a kulky se před ním v letu zastavily a popadaly na zem. Tohle až budeme umět, tak to bude stát aspoň malinko za řeč. :-)

    Ale zase….!!!!! Jsem si uvědomila, jak úžasná ta představa je a jak krásně nám slouží. Tím, jak jsem se pořád dívala do zrcadla, tělo si tak bezvadně vzpomnělo na svou podobu, že mám ten rozseklý ret skoro už jako byl předtím! To je taky zázrak! Paměť těla, skvělé šití a silné vědomí původní podoby ….. toho všeho je to výsledek.

  145. SS (svádíme sofistikovaně)Líbí se mi tvoje aura,
    ještě víc však tvoje eura!

  146. d 165: :-))))) Hezký! Přeji hodně úspěchů u nějaké, která skutečně eura má, Roji. :-)

  147. myslim ze neni dobre lpet na nejakych predstavach a konstruktech. Teda tohle poznani me uvlonuje a dela mi dobre :o) matrix byl skvely film ale taky je treba ho zahodit. Videt kosti a vyhrele pletynky je takskvela vec, ale podle me je treba ji taky zahodit. Predstavy jsou krassa vec a muzou dobre slouzit, ale taky byh je zahodila. at si jdou po svym :o) at roste to co je a ne to cobychom podle nasich predstav chteli a co nam ma slouzit. to je ale jenmuj idndividualni pohled.
    na tom slouzeni predstavam a predstav slouzeni se neshodnem

  148. když už je někdo sebestřednej,tak je jen dobře,když je taky stručnej,nebo zkratkovitej.Kdo mu rozumí,ten mu rozumí a ty druhý tím aspoň až tak moc neotravuje,nanejvýš krátce nasere.
    Ovšem tragedie je,když na té sebestřednosti někdo ustrne a vžije se do ní.To pak začnou sáhodlouhý komenty s falešným vysvětlením všeho,co autor posuzuje včetně sebe samýho a jeho představ o sobě.

  149. 165:
    na tvou auru ruce dáme
    o eura tě oškubáme
    na vše moudrou radu máme
    tak na sebe si vyděláme

  150. Saule 168,
    tak to bude můj případ. Sebestředná jsem dost. Ale furt se vyvíjim.

    Roji 165,
    jééé, ty píšeš "čka"! To je od tebe povážlivě zdvořilé!

  151. kdepak Liško.
    Základem sebestřednosti je nikdy si to nepřiznat a mlátit palicí,deletem,nebo smailíkama ty,co na ni upozorní.
    Být nasranej,nebo povznesenej…a to nejlépe do nějakých vyšších duchovních sfér,to už pak přece musí každej ocenit,no néééé

  152. moudro
    samo sebe zkrouhlo
    vzalo si palicu
    nabilo si sanicu

  153. Roji,
    to nechápu – co neslíbil? To má něco společnýho s tím, že ti už funguje písmeno E?

  154. Slíbil jsem jedné bloggerce, že jí nebudu hyzdit stránky ošklivým písmenem. Protože ona si na nehyzdění té stránky dost zakládá a dokázala tomu dost obětovat. :-)
    Určitě se to dá vygůglit :-)

  155. Vygůglit to nešlo – zadala jsem: roj hyzdí stránky blog.

    Myslíš Christabel? Té jsi toho tam nahyzdil bez E hodně!

  156. Ted jsem si vsimla ze u christabel je neco s e a neco bez e.
    treba:
    Bohužl trochu dlouhý, al vydrž to, čte se to samo!

    :o))

  157. Saule, dokonaly :-)
    115 Lisko, holt jsem si tak pripad, uveznenej na neschopence a bez internetu. ale mysli si co chces.
    Lenko, vtip. popracovat. vtip. vtip. vtip.

  158. ore,
    to jsme ti dali, co. Teda já.
    Nojo, vtip. A zase jsme u toho – vtip napsanej tak, že není jasný, že jde o vtip.

  159. mozna kdybys tolik nechlastala tak mas vic mozkovych bunek :-)
    vtip.

  160. neboj, spravedlnost existuje. ja dostavam za usi zas od jinejch :-)

  161. Ratko, koresponduje to s vychodne poeticky recenym "svet je jako sen"

  162. Ratko, nikdo nejsme dokonalý ;-)

    Psát bez éček je skoro stejná pakárna jako to číst, je to fakt jen o malinko menší pakárna :-)

  163. dostavam taky za usi, ale pokazde se otrepu :o) vím za co to je. zaslouzim si :o)
    svet je jako sen, trochu litam jen!
    blem,blem,blem!

  164. Nechci to tady zahlcovat OT, ale Roji, to skoro vypadá, že za to psaní bez éček můžu já:)

  165. Christabel,
    né, vůbec nezahlcuješ – se podívej na délku svého komentáře :)

    Ta éčka mě taky zajímají. Hlavně je tu, roji, používej, nebo uvidíš :)

  166. Chris, můžu za to já, samozřejmě jsem měl držet klapajznu! Ale teď to musím napravovat – jde to ztuha, ale ono to půjde :-)

  167. 142:
    "asi jsem se mela stat psychiatrem a ne technikem v zelezarnach :o))"

    veškeré zkušenosti se časem sejdou a zúročí Ratko.
    Možná budeš v příštím životě chodit v bílém plášti a v rámci terapie mlátit pacienty železnou tyčí.:-0
    Doufám,že na mne použiješ alespoň nějakou ušlechtilou ocel.

  168. Saule, v přištím živote se stanu zenovým mistrem a třeba budu mít vlastní psychiatrický pavilon. a tu tyč bud mít dřevěnou. a budu mít pole a zvířata a tam budu ty pacienty honit. budou dělat rukama. hrabat se v zemi, hnojit,sít a dívat se ja to všeck roste a kvete (nebo hyne) V jejich rukách. A budu přísná! a v srdci laskavá.

  169. To už tu bylo Ratko.Tak to maj grálisti,makaj jak mourovatý a guru guruuje a shrabuje.

    na druhou stranu…pokud bych tam mohl mít svoje políčko s chmelem,vínem,ječmenem(na whisku)a tabákem,tak by se mi tam možná i líbilo.
    Ale pokud bys mě moc honila,tak bys v mých rukou taky mohla zhynout ty sama:-000!!!!!

  170. Saule, to by bylo prece dobrovolne :o)) ne jak u gralistu. Krome toho jsem antimaterialistka. nezajima me mamon a shrabovani :o)

  171. dobrovolně makat?
    to už je opravdu těžká diagnóza.
    Víš co,kdybys mě tam najmula,tak by ses mohla v klidu věnovat rozvíjení své zenové mysli a já bych tam ty ovce už srovnal a popásl úplně sám.
    Taky bych byl "přísný a v srdci laskavý":-0
    Jsem přesvědčen,že po pár dnech by mě zcela dobrovolně oslovovali "Velký Saule,vůdče,slunce našich dnů,kormidelníku našich životů,…"
    Bys viděla,co by ještě vymysleli.Zcela dobrovolně:-)

  172. nabytí svobody je jednoduché.
    Stačí přesvědčit otroka,že je svobodný,protože jakou větší touhu by otrok mohl mít?
    Když se to otrokáři podaří,budou mu otroci líbat ruce a velebit ho po věky věků.
    Amen.

  173. 197 a dat mu emoce: libi / neibi, mam rad/nema rad, miluji/nesnasim

    a uz si ho vede jako bejka za nozdry

  174. a nejúčinnější způsob,jak lidem ukázat svobodu a štěstí je provést na nich genocidu.Tu klasickou,nebo ekonomickou…nebo obojí,jak je libo.
    Čím větší hovado,tím posvátnější panovník,ať už s bohem,nebo bez něj.

  175. Saule, je pričinou toho všeho náš strach ze smrti, z bolesti, že budeme trpět (naše děti) ? Jsme ve jmenu přežití a libých pocitů vedeni k tomu co dnes kolem vidíme? a odháníme pak tyčí všecky ty hladové vlky co se sápou na ty nahamouněné jistoty (v jakekoliv podobě). Běžte pryč, hladovci! Běžte se nažrat jinam :o/ zdechněte. ale oni nechteji zdechnout, taky se chteji nažrat a mít jistoty. Večer se vykoupat ve vaně a číst si, nebo se osprchovat, pustit si televizi…sednout si v klidu ke stolu.

    Kolik lidi na světě tohle může? a za jakou cenu :o/

  176. 200

    No, to je slovo do pranice!

    – ještě mám k tomu ironickou poznámku:
    vykoupat se ve vaně nemůžu, pustit televizi taky ne a (jídelní) stůl teď taky nemám :)

  177. … ale jinak se cítím být tím, kdo má to štěstí, že žije v blahobytné části zeměkoule.
    Na druhou stranu nechápu, co někteří lidi dělaj s těma prachama, co maj!

    Přebíjet strach ze smrti prací, pinožením až blahobytem, to jo, to podle mě platí. Některé jiné společnosti, které se nepinoží a nemají tendenci dosahovat nadbytku, ty as ten strach nemají, jsou víc v klidu, myslím si.
    – teď nevímproč se mi vybavil jeden dokument o polonahém indiánském kmeni v Amazonii, kde všichni konzumují nějakou drogu a je tam zvykem, že se sebevraždí. Takže nemají staré lidi. Když se někdo nechce zasebevraždit a zestárne (v celém kmeni to jsou dva jednotlivci), je na okraji společenství, nikdo se s ním nebaví, nikdo jim nepomáhá. Takže ti staří živoří. Protože jsou pokládáni za zbabělce, kteří už dávno měli umřít.

  178. chacha Lisko :o) vidis, schvalne jsem vybrala takove ty uplne normalni veci o kterých si lidi mysli že na ne maji "narok" a že nejsou žádný luxus :o)

  179. 200 jo,jo
    201:
    tak to si podezřelá Liško.Vybočuješ.
    Já si vzpomínám,jak jsem byl na jednom pohovoru na práci a personalista se mě ptal,jestli mám děti.
    Říkám ne.
    A jste ženatý?
    Ne.
    Rozvedený?
    Ne.Jsem svobodný a bezdětný.
    A ten zmrd vytáhl obočí,zamyslel se a říká
    No výhodou je sice,že byste měl dost volného času,ale nadruhou stranu se obávám,že vám bude chybět motivace.
    To byl ten správný hospodář-otrokář…no nic,doba se mění,sem a tam,někdy se věší otroci,jindy otrokáři.
    A ve větru se pak houpají úplně stejně.

  180. ad205:
    myslel jsem,jako že jedni věší druhé,aby nedošlo k omylu:-0)
    No já bych asi nevěšel…ale taky neodřezával.
    Každému co jeho jest.

  181. 206
    a moje je teď postel.Du do pelechu,mám skoro 39,proto tak horečnaté úvahy.
    Nejspíš mě Or nakazil chřipkou.
    Doufám,že bude tak zkratkovitá a nedůsledná jako on:-))

  182. Ty jsi prostě taková vyjuchaná ,tolerantní, dospělá, všemu rozumějící a chápající kráva. Jak s takovým postojem můžeš někomu ve svém profesním životě pomoci, to teda nevím. Ani bych neřekla profesním, protože do nějakého profesionála máš daleko. Jsi taková "cool" roztleskaná skoro čtyřicetiletá baba.

  183. jé,já už se natěšil,že ratka se zbláznila nafest,ale ono to asi bude jinak,vona už je tak populární,že pod jejím nickem píše kdekdo:-0

  184. (or) zkusmo nevyplnim jmeno, jestli to tam da ratku

  185. tys to nepsal ore :o) psal to nekdo kdo me nezna, ale dobre me vystih.

  186. ja se picnu, ono to asi nebylo na me ale na Lisku :o) no to jsem ale kráva, přesně jsem se v popsanném uvidela.

  187. no, dostalo se to do bodu ze jmena klidne vyhodit uplne. ale taky dobry. takovy antipredsudkovy :-)

  188. ja se citim na tricet. (max 35) nekdy i mnohem mladsi. urcite nejsu stara bába.

  189. [211]
    Jo, to jsem celá já a nikdy jinak.
    Akorát nikomu nepomáhám.

    Byla bych povděčna za neanonymní příspěvky do debaty, ne anonymní šlehy. Natož se vydávat za někoho jinýho :(

    Anonym byl toto:
    IP: 82.99.166.8
    Host: 8.166.99.82.bluetone.cz

  190. … á, minule se tentýž [211] hlásil jako Blažena Novotná. A kritika proběhla podobně s tím, že to odůvodnila tím, že jakožto dlouhodobější čtenářka je tentokrát zklamaná tématem.

    A já na to tehdy myslím odpovídala, že si klidně dopřeju i slepičí témata, že si na nich zgustnu, když se mi chce.
    A to platí pořád.

    ratko,
    myslíš, že tam tu [211] můžu nechat, i když je tak blbě na tvoje jméno, anebo to mám smazat a znovu-vložit pod jiným jménem?

  191. muzes to klidne nechat. me to nevadi :o) staci mi kdyz se vi, ze to nejsu ja a jinak mi je to sumafuk.

  192. IP: 82.99.166.8

    To je nejspíš někdo z Kyjova.

  193. Aha, tyto nástroje mi byly utajeny.
    Jsou o hodně detailnější, než bych čekala.

  194. Já nevím, dvě známé adresy jsem zkusila a nevychází mi to. Vám jo? (ad 224)

  195. 227
    Většinou jo, ale je to potřeba brát s rezervou. Někdy to hlásí evidentní nesmysly.

  196. Jednu konkrétní osobu za počítačem podle toho nedohledáš.
    Ale pokud máš tušení nebo víc indicií…

  197. 229
    No jasně, konkrétního člověka ti to nevyplivne, to by byl konec :))

  198. Konec anonymity – no taky by to nebylo špatný. Kdyby to postihlo úplně všechny na světě. I když to by byl konec srandy, nojo.

  199. Hehe, já zadala sebe samotnou a nevyšel mi žádný nápis It’s you! který jsem čekala, ale že prej jsem v Praze na Vinohradské ulici. Tam sïce za rohem jsou mí rodiče, ale já jsem zrovna v Horoměřicích!

    Takže kdoví kdo je v Kyjově a kde vůbec ten Kyjov je, třeba ho ten vyhledávač situoval celej jinam :-)))

  200. Nojo – a když zadám IP, co mám v práci, tak vyjde, že jsem poskytovatel, T-Mobile, ulice Tomíčkova – tu adresu znám, posílám na ni své opožděné platby za telefon.

  201. Adresa určitě patří poskytovateli služby. :-))
    Respektive poskytovateli IP.
    Akorát že v případě menších společností (třeba skrze wifi) je to přesnější.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.