Opojena držadlem sedačky

LIŠKA TADY A TEĎ


Teda tady a teď už zase ne, furt se to mění a nevstoupíš dvakrát do stejného autobusu.

V autobuse mě zaplavil pocit šťastné svobody. Asi že zrovna vysvitlo slunce. Bylo příjemně ohromující cítit, jak mám svobodu. Celou. Protože jsem. To je štěstí, ta svoboda! A člověk může cokoli, svobodně. Lidi dělají různé věci – něco podniknou, do něčeho se pustí, za něco se perou, něčemu pomáhají. Nebo jedou do hor, do krásné přírody… Můj pohled se zachytil na vršcích stromů, jak autobus projížděl Šárecké údolí. Proč vlastně jezdit tak daleko, na druhý konec světa; v tomhle vršku stromu je to taky! Je to totéž, je to všude, je to jedno. Tenhle intenzivní pocit životní svobody a vidění života můžu mít kdykoli, při pohledu na cokoli, třeba tady na to držadlo autobusové sedačky!

Jo, čínský filosof měl pravdu, když řekl, že … co on to vlastně řekl a který to byl … že celý svět je v jeho pokoji a on nemusí vůbec opustit svůj pokoj a je tam všechno. Tak nějak. Můj táta už taky neopouští svůj pokoj. Starý člověk už to nepotřebuje? Některý. Jiný radši podniká, jezdí do světa … to už jsem říkala. Opakuju se. Za chvíli už taky nebudu chtít opustit svůj pokoj?

Tak jsem se v tom autobuse cítila opojně ze svobody člověka. Potom jsem vystoupila a bylo mi nepatřičné, že protijdoucí to na mě nevidí a že to necítí taky a nevrhají se mi do náruče a radostně mě neobjímají a nejásají. Teď už to taky naplno necítím, je to odloženo někde na pozadí. Jako jsou odložené strachy. A čekají na svou chvíli.

Z čeho se ten pocit radosti v autobuse vlastně vzal / vzňal? Bezprostředně předtím jsem myslela na důvěru, jak je důležitá. Důvěra je všechno, říkala jsem si: Důležité a krásné je pro mě důvěřovat druhému člověku, důvěřovat v něj. Důvěřovat, že dělá právě to, co chce a může dělat, a nedělá, co nechce dělat. Nechat to na něm, nevnucovat mu svůj rytmus, který je můj, ne jeho. A to mě nějak rozhicovalo a rozradostnilo. Důvěra v proces druhého a ve svět. V proces, protože jsem si v té intenzivní svobodě a rychlé jízdě autobusem uvědomovala, že nic nestojí, nic není stav, ani já ani ty ani strom ani svět.

Je to jako plamen. (Jak čítám u nejednoho autora; ale až teď mě ten plamen taky na chvilku ozářil.)

Ilustrační video mé jízdy autobusem ráno do práce přes Šárecké údolí, včetně držadla sedačky a mého odrazu na skle, natočeno 10.2.2011:

(když ťuknete tady dolů do prázdna, funguje to jako odkaz na video, jak se zdá)



Komunitní centrum Břevnov

zve Fokusáky na slavnostní otevření Galerie pod novým jménem.

Galerii Artamira oslavíme

? výtvarným tvořením — obrazy účastníků zůstanou trvalou ozdobou galerie

? něčím dobrým

Výtvarný workshop probíhá od 16:00 do 17:00 v atelieru v 1. patře. Během něho vytvoříme obrazy, které se přilepí na strop Artamiry a budou trvale doplňovat budoucí výstavy

samotné zahájení v 17:30 v Galerii

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

43 komentářů u „Opojena držadlem sedačky

  1. PT bude již brzy zbytečná, měníš se i bez ní (prý na psychospirituální krizi vymýšlejí diagnózu, snad aby jí mohli léčit jako jiné nemoci, například těhotenství) chacha

  2. Chacha!

    Se vr, že se měním, někdy víc a někdy dlouho nic. (Skupinový) výcvik mi začíná až v květnu. Dost se těším na tu skupinu, jak si zařádím a budu remcat proti ranním pohybovým cvičením a drahému ubytování a schválně budu skákat lidem do řeči, bych si to užila, klidně budu za blbce, abych viděla, co to udělá. A těším se, jak tam budou zase ty stejné typy lidí, co mě nenechávají chladnou, a typy, co mě nechávají úplně chladnou. A jak se zamiluju do lektora a do kdekoho a budu se tomu smát a pak bude najednou po výcviku a po penězích a budu si muset platit ještě individuálního terapeuta – no prostě to mám už krásně v obrysech naplánováno.

  3. Liško, s těmi pocity ……. Vítej v klubu!!! Jen houšť, hloub a častějc. Pocit svobody a důvěra v život – snad nejdůležitější věci v životě. Víc snad ani není potřeba. Snad jen občas kus chleba s máslem a nějaké to objetí.
    Gratuluji! …… a když to v sobě udržíš, můžeš vyučovat při výcviku lektory. :-)))

  4. Lenko,
    jo že bych to taky zahrnula do těch plánů? :)
    Oni budou ti lektoři úžasní lidi, si myslim. Bude sranda.

  5. ad 4: Pokud bych směla radit: bych to neplánovala. Jen si to užívala a děkovala, že ten pocit přišel.
    Plánování obsahuje očekávání. A ono všechno může být jinak. Riskantní podnik, může přijít zklamání. Bude to takové, jaké to bude. Lepšejší je žít přítomný okamžik. A tím jsi právě tu chvíli žila. Neplánovat, užívat si. Přítomnosti, svobody, důvěry.

  6. mimochodem už jsme zase sousedi, teď bydlím na Hanspaulce

  7. me se teda neukazuje nic. libi semi ten nazev: opojena drzadlem sedacky:o) a napadlo me kouknout kolem, ceho vseho se drzim ja :o)))

    drzadla sedacky taky. teda nekdy. Nebo volantu, to casteji. TAdy ty euforky (tyhle stavy semi taky stavaji) dostavam vetsinou v aute. Kdyz ridim :o)) Najednou vyrelaxuju do absolutna. Z niceho nic :o)

  8. kdyz treba neco intenzivne delam tak je to jiny pocit. toje velke soustredeni a svazani pozornosti.
    relax je uplne uvolneni mysli a jen zapojim periferni snimace

  9. [5] Lenko, no vždyť to [4] byla ironie :)
    To já se snažím nezabřednout do planých domněnek a očekávání při předjímání různých situací. Ale zase když si to dopřeju, nějaké denní snění, tak se potom nedivim a nejsem zklamaná; vím předem, že je to jen snění.

    [6] TS ahoj!
    Aha, a mně se zdálo, že jsem tě zahlídla na Dejvický nastupovat do autobusu (směrem na Břevnov), ale jiného, než jezdím (musím jedině 180).

    [7][8][9]
    jo za jízdy v autě! To chápu. Ačkoli neřídím a nejezdím ráda autem. Právě jen někdy – třeba s kamarádkou k přehradě, když si cestou pustíme hudbu a je krásně, to jo, to potom i já jsem opojena jízdou.

  10. ad 10: OK. Tak tóóó jo. :-) To víš, s ironií na mě nechoď, té já nerozumím. Nadsázce ano, tu vyrábím nadšeně.

  11. K důvěřeK důvěře bych asi mohla dodat, že někdy jde krásně v někoho důvěřovat, v jeho rytmus, jeho činy atd.
    Akorát s těmi nejbližšími osobami je to zatraceně těžký.

  12. Chapu! To s tim pokojem ke mne mluvi moc! Coz je legracni, u nekoho, kdo uz bydli ve treti zemi, v patem meste :-). Ale myslim, ze to s cestovanim nema co delat, mozna spis s podrobnym se divanim, misto frenetickeho a chaotickeho honeni se za dojmem.

  13. Terezo,
    "honění se za dojmem"… to je zajímavě vyjádřeno, to by mě nenapadlo. o tom by se dalo dumat dlouho :)

  14. Pořád se divím, že ještě nikdo nekomentoval to video – ono je totiž dost ujetý, je to ptákovina. Mě baví točit jen ujetiny, kde se téměř nic neděje. Natočila jsem například, jak venku sněží, jak se klepe lístek na větvi, jak jdou ručičky na hodinách, jak jede autobus… takové věci, které nemá cenu fotit, protože dávají smysl jen v pohybu.

  15. kdyz zadne video neni videt. teda ja ho nevidim :o )

  16. To nikdo nevidí, ale když tam klikneš do prázdna, tak na něj dojdeš; je to tam napsaný.

  17. uz jsem proklikala kazdy kousek, umim cist :o/

  18. Aha – mně se pod článkem objeví ručička (místo šipky), když si tam myší stoupnu. A pak když kliknu, ocitnu se na flickru na tom videu.
    Ale o nic jsi, ratko, nepřišla; když ho neuvidíš, tak je to stejné, jako když ho uvidíš; žádnou pointu to nemá :)

  19. Kdybyste si do FF nainstalovali Flashblock, tak tam máte obdélníček s tlačítkem efka v kolečku, jež je spustitelno. :-))

  20. Ale možná to souvisí s blokováním vyskakovacích oken. Zkus Radko na to prázdné místo kliknout pravým tlačítkem myši a dát "otevřít v novém listě/panelu/okně" (dle zvyku a možnosti).

  21. nojo Ru, zkusila jsem jako prvni a objevilo se mi akorat about adobe flash player. tak jsem to otevrela a ono to tak rzune psalo a pak se me ptalo zda to chci instalovat now, tak jsem napsala ze jo, a ono to zacalo stahovat a pak se me to zeptalo zde jsem si jista ze si chci nahrat nejakeho taylora čico do počítače a že ohrožuji svoji bezpečnost. tak jsem řekla že ne a mam tam bile misto :o)) a to vsecko uz pred tydnem :o)))

  22. pricemz me normalne vsecko funguje teda jine veci mi funguji. treba media player. nebo youtube a tak…

  23. Ty jo, Liško, tyto stránky jsou archivovány Národní knihovnou! Jak to na tebe působí???? Ukládají se i komentáře? To bych za sebe a své komentáře nerada. Uffff!

    P.S. Já to video viděla, ale text mě zaujal víc, tak jsem se nezmiňovala.

  24. Upřímně – spíš jsme to jenom prolítl a když tam nebyl sex, moc jsem se nezastavoval, ale ten konec, ta prázdná plocha, která je tajným odkazem na video, je proste B-O-M-B-A !!!!! :-)

  25. Jo, mě taky víc rajcuje ta prázdnota, která je naplněna videem, než to video samotné.

    Lenko, Národní knihovna archivuje asi všechno možné jako svědky doby (nejmíň 2500 webových stránek), komentáře rozhodně! Takže bacha :-)))
    Napsali mi asi před měsícem, až povznášejícně slušně a mile. Navrhla jsem, ať koukaj archivovat Kojota, jestli to ještě neudělali.

  26. ad 27: A sakra! To je rána. :-( Kdybych to bývala byla věděla ….. asi bych mlčela. Ani bych nenaznačovala. Měla jsem dojem, že to skoro nikdo nečte, akorát pár lidí, kteří tu komentují, a pár "bláznů", kteří nemohou v noci spát. :-)

  27. ad 29: Ještě to tak! Pokud by mě někdo vážně archivoval, skončím. Mám hrůzu z toho, že po mně zůstanou stopy, které nemohu smazat, zrušit, spálit, skartovat. I tělo po tom, co doslouží, se musí spálit a rozprášit, aby nic nezbylo. Žádné odpadky, žádný nepořádek. Zamést a nic.

  28. Mně vadí spíš představa, že by po mně zůstalo špinavý prádlo a vlasy v odtoku. Jinak ať po mně zůstane cokoli – je to moje, tak je to moje a beru to – a zároveň je to vně mě, tak ať si to dělá, co to umí.

  29. Bez mazání medu liško,..je moc dobře, když už..že se archivuje, že i tento blog a celkem jsem to čekala..ano, i na Kojota a jiné jsšm myslela.
    Hele leni, jestli tu mám nějakeu koment..nevadí, nic si nevymýšlím a jsem jaká jsem. tak pokud by mě tu někdy potkali moji potomci, třeba by si něco o mně doplnili. Ono to možná občas i díky komentům vypadá jako plkání, nebo se to tam sveze..NO A CO..takoví prostě jsme, a je to určitý druh naší zábavy, tu a tam srandiěek, ale především našeho myšlení.Na blogujících si jistě smlsmou psychologové a nejen oni :). Je to prostě pravdivá výpověď o životě lišky a trochu i těch, co se zapojí..Tak upřímná gratulace!!! Momentálně nejsem vůbec sdílná, ale to jsem napsat musela. Jinak všem AHOJ a taky JABKA:)

  30. Nastává čas poohlídnout se po skriptu, který těmhle šmírákům, jako takzvaná "národní kniHOVNA", zatne tipec.

  31. Ahoj!
    Registruju vaše reakce a nereakce! Jen dál. :-)

    roji, nevím, co je skript. Ještě jsem si toto slovo nearchivovala.

  32. 35 hmm,
    ajo, něco na tom je, že to jsou šmíráci. Ale mně to neva, já snad přežiju, až na mne za dvacet let někdo vybalí, že jsem se tahala s Brazilcem, mluvila sprostě, chovala se přiblble a ukazovala kolemjdoucím novou podprsenku. Nebo jsem napáchala i horší věci?

  33. … na druhou stranu, roji, nikdo tě nenutí, abys říkal, co říkáš a aby ses jakkoli ukazoval na internetu. Někde něco kváknout před spoustou lidí a pak se divit, že to někdo slyšel, a nazvat ho šmírákem, to je leda srandovní, se mi zdá.

  34. ad 35, Roji nějak tomu nerozumím …ale to se mi stává často :))
    Když si někdo zavede blog, musí přece počítat s tím, že na něj může kdokoli narazit..že je to ošemetné i v tom, že mu může někdo i třeba ublížit, pokud se někde pozná, a ne třeba v nejlepším světle pro okolí. No, každý inteligentní čl. si přece uvědomí, co ještě může..a co už ne o druhém napsat, byť by si pisatel nevymyslel vůbec nic..zkrátka věci dost intimní o druhých se do éteru nevykřikují..když tak jen opravdu zlehka naznačují..Aby pak právem někoho nenaštvalo, že si o něm někdo píše a on ani neví..to se prostě nedělá…nemělo by..
    V tom případě jsme šmíráci všichni, kdo se vyskytujem na netu a čteme tam, co nás zajímá. Ale nemyslím, že jde o šmíráctví v pravém slova snyslu..
    Dříve víc, dnes už opravdu málo, blogy tu a tam čtu, protože mě zajímá pohled určitých lidí na něco a srovnávám ho se svým. Mnohdy mi blogy pomohly, tím, co v tam autoři napsali, aniž by třeba věděli…Vím, že Teo je taky archivován, a za jistých okolností by mu pak možná nezbylo, než emigrovat ;), Christabel si zase píše své názory, za kterými si stojí. Že psala krásně Ru, to víme. Ráda si počtu u ratky pro její bezprostřednost u Kojota a samozřejmě u lišky.Je toho víc..
    Ti archivovaní jsou dotázani a je to jen s jejich souhlasem..tak ok. Považuji to za i za jistý druh odvahy..
    Ale.. co třeba blog.cz.. existuje archiv starých již vymazaných blogů, tak to se mi fér rozhodně nezdá, když se jeden rozhodne s tím skoncovat a zmáčkne už to tlačítko zrušit, věří, že je zrušeno a navždy a ono to tak není ;)

  35. je to velmi zajimavy postreh. nekdo vybali neco "na nas" co bylo pred dvaceti triceti lety… Tohle se stava. Je to tak trochu zombie akce. Pred dvaceti – triceti lety jsem byli nekdo uplne jiny. od te doby se nam vymenil kompletne mozek i kazda bunka v tele. Ted a Tady stoji nekdo uplne jiny.

    je to prizracne, kdyz se zacnou vytahovat historky stare xx let jakoby se dely ted. jakoby byly zive. ale ony jsou davno po smrti. ti lide kteri je tehda prozivali jsou davno mrtvi. ti co nosi jejich tvare jsou nekdo uplne jiny

  36. to me nenaapdlo ted. takhle to proste v ty palici mam. ze co se stalo je davno pryc. a co je ted je ted. pokazde nove rano. a nove rozhozene sance (kostky)

    ti co stavi na tom, co bylo kdysi a co se snazi udrzet lajnu neceho co bylo kdysi tahaji mrtvoly za sebou a postupne taky kostnateji az ztuhnou do kamennych pomniku

  37. Začínám mít pocot, že jestli na mě někdo za dvacet, třicet let vabalí něco, za co bych se dneska měla stydět, budu za těch dvacet třicet let ukrutně potěšena, sentimentálně vzpomínající se slzou v oku a s citelně stoupající hrdostí na sebe sama, jaká jsem bývala… jůra… :-))

  38. ja jsem Ru moc potesena, kdyz si vzpomenu co jsem delala pred dvaceti lety :o)) ale zatloukala bych pořád :o))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.