Je na čase

ZMĚNIT TÉMA?

Shodou okolností i shodou svého cíleného výběru jsem nedávno četla tři věci o naději od tří autorů – byli jimi Viktor Frankl, Gabriel Marcel, Václav Bělohradský. A ke svému údivu jsem se u všech tří od tématu naděje přenesla k tématu času, potřebovala jsem přemýšlet, co je čas, co je smysl času a zda vůbec čas je. Proto jsem si přečetla – tentokrát v angličtině – filosofický článek o vnímání času, který mě na začátku zaujal a na konci nudil. Budu muset zpět na začátek. Nebo dopředu na začátek? Tak dopředu, nebo dozadu? Do minula, nebo do budoucna? A v tu chvíli to bude co? Přítomnost, kterou nelze nikdy vnímat jinak než jako minulé?

Představuji si přesýpací hodiny – představujete? – a písek, jak se sype dolů štěrbinou přítomnosti. A nezastaví se v ní, teče pořád dál. Která část hodin je budoucnost? Řekli byste ta nahoře, ta sbírka budoucích událostí, jimž teprve bude dáno projít štěrbinou přítomnosti do věčné minulosti. Jakmile se stanou, budou věčně minulé, budou spočívat v dolní části hodin, v minulosti. Nojo, ale mně se zdá, že ta spodní část, ve které leží nehybně zrnka písku, mrtvoly a všechny události, co se kdy staly, to je přece budoucnost! Budoucnost všech budoucích událostí. Až se stanou, stanou se minulostí. Budoucnost rovná se věčná minulost. Nehybná, dokonaná, minulá věc, ta je věčná. Pro budoucí věky. Tak nějak to bylo nastíněno u Frankla. Nebo jsem si to tak vyložila.

Ale představit si čas pouze jako „prostor“ pro události, to zřejmě nestačí. Stvořil čas nás, evolucí nebo jinak, anebo my stvořili veličinu čas, aby se nám lépe orientovalo? Během života je nám zcela jasné, že žijeme v čase, že je důležitý, pro život determinující, a máme ověřeno, že všechno má svůj začátek a všechno má svůj konec. Ale platí to absolutně? Existuje ve skutečnosti vůbec čas? Nojó, to nemůžeme vědět… zase to transcendentno. „Zas ta trapná nejistota,“ jak říkala babička, když skončil díl televizního seriálu, šly titulky a pokračování za týden.

Jaký smysl má čas? Je klíčový pro zajištění života – pro vývoj genů, lepší přizpůsobení měnícím se podmínkám, což by jeden jediný zkostnatělý organismus během tisíciletí asi sám nezvládnul. Ale je tohle smysl času? Existuje čas právě proto, aby zajistil život? Nebo naopak když už čas nějaký čásek existoval, řekla si hmota, která už se trochu rozkoukala, že by mohlo být užitečné existovat v živoucí formě – když už tu máme ten čas, který se dá využít na pokračování života různými formami dál a dál? To samozřejmě nadsazuju, ale v důsledku je to bod, kdy člověk buď řekne ano, nebo ne, anebo se zdrží hlasování, zda věří ve stvoření světa, v Boha, princip Života nebo jak to chcete jmenovat. A to mě trochu znepokojuje – že odpověď na svou otázku musím pořád znova odsouvat, protože prostě nevím a nechci se „jen tak“ přiklonit na jednu ani druhou stranu. Ono je to jedno. Je to fuk, jak by řekla babička. A dodala by: „Nejde to, nejde to, necháme to na leto.“

Co ještě ta moje babička jenom říkávala…?

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

171 komentářů u „Je na čase

  1. Nic nového pod Sluncem, neb vše, co bylo, je totéž, co bude, vše, co bude, je totéž co bylo a vše co jest, je totéž, co býti má, neb nic nového pod sluncem není a nebude… http://vlada.bloguje.cz…-casu.php

  2. nojo, v ty diskusi u vlada jsem dopadla jak sedlaci u chlumce. co pretrvalo je vnitrni presvedceni, ce cas neexistuje, ze je jen nasim vnitrnim konstruktem, pomoci ktereho dokazeme nasi entitu "ja" udrzovat v kompaktnim stavu.
    takze existuje jen okamzita fotografie soucasnosti. a to co bylo je soucasti nasi pameti. Pokud reknu ale ze to tady furt je protoze na to muzu opet kouknout, tak je to ne "cvak" je to nova fotka nasi mysli. z techto fotek nas vnitrni pocitac vytvori optimalni predpoved pro budoucnost a urci smer nasich myslenek (a nasledné vůle a činů) Ten smer myslenek vidim jako potencial. moznost. vzdycky mame celoupaletu moznosti, ale nase mysl vybira automaticky tu kterou povazuje za psravnou a jedinou moznou.
    pokud bychm chteli tento vyber nejake zmenit nebo zvratit, meuslei bychom zamichat s nasimi vnitrnimi vzorci a nastavenim podvedomi. proto treba ty meditace a tak… aby ty vzorce vystoupily na povrch a ja byla schopna spatrit dle jakych kriterii se rozhoduju (se rozhoduje moje mysl)

    Vlastne si takhle nejak predstavuji vsecko. ze je obri kotel a v nem plavou vsecky mozne varianty ktere se mohou v dany moment TED a TADy stat. ja z toho kotle vybiram tu svoji, protoze "ji zrovna jedu jako pozorovatel" Jedu ji jako surfar na mori. Mohla jsem vybrat jinou. ale ja brala tu svoji. TReba je uplne jedno kterou vlnu z toho kotle vyberu, protoze ten cil je jediny.

  3. ted to po sobe ctu a vidim, ze je to moc slov tak pridam jeste par.
    chtela sjem rict ze cas je jen a jen v nasich hlavach (myslich) jak ale existence (svet v nas a kolem nas) vypada nemam nejmensi tuseni. to co si v myslich vytvarime jako cas je jen takovy plochy obraz. nic vyznamneho. takova placka, i kdyz barevna. chybi tomu spousta dalsich rozmeru. ale je v tom prave ten cas :o) tak nejak navic.

  4. A jiný starosti v životě nemáš? :-) No, tak to máš dobrý. :-)

    Tohle mám náhodou vyřešený. Když všechno byla jenom kulička o nekonečné hustotě, tak čas nebyl. Na co? Ale když se to rozprsklo a začalo se to pohybovat, tak bylo najednou odněkud někam a nastaly změny a bylo něco předtím a potom a tak začal existovat čas. Souvisí to s proměnami hmoty, s jejím pohybem.(On čas zase zmizí, až se smrskneme.)

    Kdežto když přijdu do svého bývalého pokoje z dětství a leží tam hračka a já si začnu s ní hrát jako tenkrát, zjistím, že jsem mentálně moc nepokročila od té doby, ačkoli někde mezitím naměřili několik desítek let, tak zjistím, že hloupost …. ale taky naivita, moudrost, smysl pro něco …… prostě myšlenky a ideje …… jsou věčné. Páč nejsou hmotné, nerozpadají se. My se mezi nimi pohybujeme,zkoušíme si tu či onu a podle toho si žijeme své životy, myslíme, si, že někam jdeme, ale my jsme pořád jen v jedné herně a poskakujeme si tam. A minulost je to, co už známe a budoucnost je to, co si ještě chceme zkusit, s jakou hračkou si chceme pohrát. Hračky jsou tu pořád stejné. A my? když se unavíme, usneme třeba uprostřed hry, páč naše tělo se mezitím opotřebovalo. Pak se znovu narodíme do nového těla a hrajeme si dál. Jsme veční, ideje jsou věčné, hra (život) je věčná ….. mění se jenom naše tělíčka a kulisy v herně. Takže čas není a je, přijde na to, zda se nám zrovna hodí do krámu.

  5. Čas dost pokročillidstvo a všechno kolem něj se stává produktem na jedno použití, vyhazují se už nejen plastové kelímky, ale třeba i zvířata po skončení atrakce, a s náma lidma to není o nic lepší. Nejvšší čas, aby začalo něco nového, lepšího, třeba trilobiti:-)

  6. [1]
    NAŠTĚSTÍ nic nového pod Sluncem; aspoň je kde čerpat to minulé; podívám se tam.

    [2]
    No, Milane, tam jsem se podívala a ta stránka byla tak barevně blikavá, že jsem šal radši pryč. Sice mi šlo spíš o filosofii, ale dík, že jste mi připomněl teoretickou fyziku, ta mě taky svého času bavila; v knihách.

    [3]
    a co ty meditace, ratko, odkrejou za vzorce? Pro mě je představitelný odkrývat vzorce chování v interakci s jinými lidmi, ale sama při mditaci? Leda při meditaci nad svým chováním mezi lidmi :)

    [5]
    Jiný starosti jsem ráda, že právě teď nemám – jinak bych se musela věnovat jim. Teda, Lenko, dneska jak to líčíš, mi to zní hrozně bezútěšně; kdovíproč. A beznadějně – pořád dokola a dokola a pro nic… Asi se s tím zatím neztotožním :-D

    [6]
    :-)) Mod, doba pokročila, vemku se připozdívá – a trilobiti furt nejdou :)

  7. [1]
    @Teo,
    zatím jsem četla ten článek a první dva komentáře tam a můžu říct jako ty v tom prvním, že se mi to nezdá. Hlavně se mi nezdá ten druhý komentář, který říká definici informace dle wiki: "Ve vědě je informace nehmotná skutečnost, související s uspořádáním."

    Protože co to je nehmotná skutečnost? Je skutečně informace nehmotná? Podle mě žádná informace neexistuje, pokud není vázána na něco hmotného. Takže se dá říct, že její "součástí" je vždycky něco hmotného…

    A definovat čas jako určitý způsob vnitřního uspořádání informace? Tedy jako určitý způsob vnitřního uspořádání nehmotné skutečnosti související s vnitřním uspořádáním (abych jen použila definici informace, kterou použil vlada.bloguje :-)

    No to teda nevim. A mně osobně se do toho furt sere ta hmota. Ale koneckonců proč ne, bez hmoty ani kuře nehrabe. Ono totiž je otázka, jestli naše rozlišování na hmotné a nehmotné věci je košér. Podle mě je to jen klam, který nám umožňuje zjednodušení.

  8. oprava: [8] sorry, na tuhletu definici informace poukázal Jaroslav Pernica, ne Vlada.bloguje.cz

  9. pry meditace, ja nevim. jako kazdy mam tech vzorcu hromady, nektere vidim dobre nektere mene … otravujou vsecky.
    jasne ze v interakci vystoupijou na povrch, treba i opakovane a furt dokola. otazkou je zda poznam ze jsou to moje vzorce a nikoliv ze ten druhy je pablb.

    kdyz vim ze mam teda ten nebo onen vzorec, a ze na nem visim jak pavian na liane tak se zkousim pustit. a kdyz rikam meditaci tak myslim spis nejake uvolnovaci cviceni (v mem pripade to byly zatim vzdycky hory)

  10. 10
    a když člověk koná uvolňující cvičení nebo šlape po horách, tak přijde na své vzorce chování a myšlení??

  11. ad článek:Jo už vím, co ještě babička říkávala:
    "Než se vdáš, tak se ti to zahojí."

    Jednou v kuchyni mi to řekla, když mi byly asi čtyři roky. Samozřejmě ve snaze mě uchlácholit. Ale naopak – teprve ve chvíli, kdy jsem tuhle větu slyšela, začala jsem brečet a opakovala jsem dokola: "Já nechci bejt nevěsta! Já nechci bejt nevěsta!"
    A potom mě babička s tátou ujistitli, že nemusím být nevěsta, když nebudu chtít. Tak jsem se uklidnila. (Oni se určitě tomu usmívali.)

    No vidíte – a ještě jsem nikdy nedostala tu chuť být nevěsta. A jednou jsem už byla.

  12. Jinak kdyby vám připadalo, že dumat o smyslu času je ptákovina oproti jiným momentálním klíčovostem, tak si můžete přečíst spoustu konkrétního o blbém nápadu zasahovat zvenčí vojensky do Libye:
    http://www.blisty.cz…t/57774.html

    nebo o té hrozné katastrofě v Japonsku. Ale to nevím, kde jsou o tom dostatečné informace. Zdá se, že nikde, že chybí. Nebo vám připadají v pořádku? Z kterého zdroje? Například mi chybí i informace o koordinaci pomoci, nabídkách pomoci apod.

  13. ad13
    a dokonce se to týká měření času:
    našla jsem nějaké články o situaci v Japonsku a mají datum 17.3. – pro nás zítřejší.
    A zítřejší zprávy říkají, že úplná katastrofa té jaderné elektrárny není pravděpodobná. Tak snad.

  14. jak prijit? v naproste vetsine ty vzorce vidis (neboalepson tusis) a ony se ti furt opakuji. kolikrat jsem o tom samem premitala i v noci. a nevedela jak se toho pustit.
    ono se lehce rekne, vykasli se na to, nebo nemysli na to, nebo necho to byt… ale ono to nejde jen tak nechat, nebo se pustit nebo to nechat byt.
    jen jsem rekla ze je tezke se pustit neceho co hloda zevnitr a omezuje. a ze my ty hory k tomu pomohly.

    nekomu muze pomoct treba piti nebo tanec. nebo smich …
    dumat o casu neni ptakovina.
    souvisi to samozrejeme i s 12 i s tim co jsme psala. zmizi to samo? zahoji se to samo? tak nejak vybledne samo?
    nebo tomu clovek nejak muze pomoci…

  15. ratko, tak tomu nerozumim:
    já znám to, že člověk během (první půlky?) života – a někdy v určitých situacích zhuštěněji a bolestněji – odkrývá svoje vzorce chování, uvědomuje si je, zažívá aha efekt, někdy uspokojení, že něco odhalil. A tím odhalením s tím už může normálně počítat, nějak s tím zacházet, když už to o sobě ví. To je dobrý, přidává to podle mě na stabilitě, na sebevědomí, na vnitřním klidu (aspoň se to takhle děje mně).

    Když o něčem zkostnatělém vím a vím, že se to opakuje, už to tím pádem pro mne není téma na bezesné noci, už to prostě přestane být téma, protože je to podchycený, je to OK. Zjistil jsem, o co jde nebo o co šlo, a jede se dál, normálka.

    Buď něco nevím, že dělám, a tedy mě to netrápí, anebo vím, co dělám, a to mě taky nemůže trápit, protože kdyby jo, tak bych to přece nedělala! Nebo stavím život moc zjednodušeně a zmlsaně?

    Já takový zážitek, takový boj, neklid, zda něco pustit, anebo se křečovitě držet, už neznám. Dřív jo, ale to bylo z dětskosti, mojí nezralé plytkosti a z toho, že jsem to svoje chování, svoje vzorce neviděla. Jakmile jsem je uviděla, byl konec trápení. A od té doby když se někdy na chvilku něco nového objeví a odhalí, obnaží, je to rychlý, je to hned zase pryč – respective ne pryč, ale už uvnitř zakomponovaný, takže vůbec není prostor pro nějaké hlodání a uvažování, jestli se něčeho držet, nebo to nechat být, když to ne a nejde nechat být. To mi nějak nenastává. Zní mi to jako nějaký utrpení. Brr.

    Ale to je tím, jak chápu ten tvůj popis; asi to chápu blbě, nevím přesně, jak je to myšlený.

  16. bud rada Lisko, ze neznas. ja to znala, dokonce jsem trpela i na vysoky tlak a uzkosti. bylo to obdobi meho mladi a mozna tak do 35 let. Pak se to srovnalo. MOzna vekem. Mozna otupenim. zlhostejnenim. nevim. u nekoho se to nesrovna a trapi se furt.
    ja svoje vzorce nechtela videt (i kdyz jsme je videla) a rozcilovaly me, ale mozna to nebyly vzorce jako spise komplexy a s tim spojena uzkost.

  17. :)
    Někdy mi připadá, že kdyby v tom telecím věku člověk věděl, jak je krásnej, zdravej a prostě úžasnej, tak by byl víc nezdravej a narušenej, než když byl chudák celej úzkostnej, vyplašenej a myslel si, jak je tlustej a ošklivej a neschopnej. :-))

  18. Nevím ratko, jestli je to otupění co časem přichází, já to vidím spíš tak, že mi přestává spousta věcí připadat důležitá, ale ne z otupělosti, prostě proto, že sou to hlupoty:-)

    A ty Liško neboj, jednou, dvakrát se nadechneš pod vodou a hnedle tu budou-trilobiti:-)

  19. jeste k poslednimu odstavci. a to jak cas funguje jajko "tvurce" kolik casu potrebuje cas aby mohlo v case dojit k vzniku zivota…
    Doporucuji k ttematu vrele nejaky popularnevedecky film, protoze jedine co me u toho napada kdyz se divam je uzas, fascinace a opet uzas.

    Vesmir nemuze byt mladsi a mensi nez je, jelikoz vyvoj jednotlivych galaxii, hvezd a planet potrebuje k svemu utavreni a premene (z vybuchu supernovy) CAS. TEprve premenou hvezdy muzu vzniknout tezsi prvky a to vsecko potrebuje… cas. a aby mohl cas plynout musi se vesmir obri rychlosti rozpinat, zvetsovat … no proste musi existovat. Proto je tak velky ze driv to nestih.
    A pak zacina fascinace tvorby zemekoule, kdy po schladnutí povrchu a pokryti vodou (která pochazi z meteoritu a komet) doslo k prvnimu vzniku stromatolitu, ktere pokryvaly zemi cele 2 miliardy let. Tyto prvni bakterie (jeste bez jadra) byly jiz zivé a jejich predci se nachazeji v kdejakem sutru ci vode z vesmiru.
    Takze 2 miliardy stromatolitu na zemi je neuveritelna doba. ve vykopavkach jsou cele vrstvy… K vyvoji doslo pak nasledne se zmenou podminek na zemi, kdy doslo (nevime jak) k vzniku bakterie ktera dokazala produkovat kyslik. TREba taky prisla z nebe, buhvi… a tim doslo k posupnemu vyladeni pomeru "na hrane" a k vyvoji, ktery se radove zrychloval. Vlastne muzeme to pozorovat na case jak se radove zrchluje. njedriv milardy, pak miliony, pak tisice a nakonec roky a pak dny, hodiny, minuty, vteriny….. do uplnych minismycek se zavrtava zivot. jako kokon.
    co tim chci rict? nic. jen ze me to zrovna napadlo v souvislosti s casem. ze vse bezi jak ma. ze se cas jako snek zamotava do sebe az je uplne uplne malicky, az se treba nakonec staneuuuuplnemikromikro az nakonec se dotkne nekonecna.

  20. plkanim o casu. no, vlastne je to svym zpusobem "ciste".

  21. Omlouvám se, včera jsem měla horečku, nemohla jsem regovat, tak jen pro pořádek:
    ad 5 a 7: Totožnit se s ničím mým nemusíš, dokonce ani totožňovat nebo totožňákovat, ale bezútěšnost v tom mém vysvětlení nehledej, naopak je to velmi útěšný. Pohled svrchu. Celý život je krásná hra, velmi zábavná, proto ji všichni hrajeme. Tobě snad nemusím vyprávět, jak je krásné si hrát. A hra nemá jiný smysl než právě hru jako takovou. I to odhalování vzorců, o kterých mluvíte, to je součástí. Zkoumáme, kým jsme, kým chceme být, co žít, co odložit. Postupně v sobě budujeme, odhalujeme dokonalou bytost, loupeme tu pověstnou cibuli, blížíme se Bohu, sami Sobě, musím -li to takhle říct. Co je na tom bezútěšného? Naopak je to úžo dobrodrůžo. ….. A když něco(všechno) pochopíme, zjistíme, že jsme to přece dávno věděli, jen jsme si sami před sebou hráli na to, že to nevíme a dělali hlouposti – to se ti nikdy nestalo? Že víš, co máš dělat, jak je to správně, ale táhne tě to jinam, chceš si vyzkoušet, co by bylo, kdyby ses nezachovala ideálně. Tak si to do neideální stiuace vlezeš, užiješ si to, pracně se dostaneš pak zpět na tu rovnou cestu a pak se sama sebe zeptáš: propána, proč jsem tohle udělala??? a odpovíš si: protože jsem chtěla vědět, jaké to je!

  22. plynutí času,vnímání proměn a hlavně vyvozování logických důsledků z téhož je naštěstí nedílnou součástí života,jinak by lidská blbost byla nekonečná(jak si říkám při čtení některých komentů).

  23. Napadlo mě, co mě ještě nenapadlo (a podnětem byl Stanislav Grof hovořící o zážitcích změněného vědomí (je to dlouhý, ale dobrý): http://www.youtube.com…5Xd2TKu34, na kterého odkázal strojmir u Kojota http://kojot.name…delem.php#cmt_7

    Co když čas vznikl jako nutná podmínka procesu diferenciace?!
    Ne děje nebo pohybu, ale spíš diferenciace, pro kterou je čas,pohyb a děj nutný!

    Počátek – nediferencovaný stav, ne-čas, vesmír jako bod, jako bezčasí stále stejného neměnného neboli v náboženském uvažování stav, kdy existuje Bůh a nic jiného. A "stvoření světa" jako počátek diferenciace, jako zvědomění Boha, jako proces zrcadlení Boha, jako májá – nebo pro nevěřící prostě diferenciace všeho. A teprve tam vzniká nějaká kategorie hmoty a nehmoty, podmínka pro vznik života, růstu, změn …

    Ale proč ta potřeba diferenciace?

    PS: Lenko, už je jasný, co musím udělat – buď se dát na holotropní dýchání, nebo si vzít LSD. Obojí je přesně to, co jsem vždycky necvhtěla udělat, čeho jsem se obávala. A to trvá doteď:)

  24. … asi jsem opět vynelezla kolo, jako obvykle :-D

  25. to LSD je urcite to prave :o)) taky jsem nad tim premyslela. Holotropni dychani je obycejna joga. zadychat si trochu rychleji, prekyslicit krev a pak prestat dychat. a uz v tom jedes.
    ma tojeden hacek, zen buddhismus rika, ze clovek je nemocny a zadna droga ho nemuze uzdravit protoze je jen na chvili. a to co je pomijeive vede do slepe ulicky. je to jed.

  26. nekdy vasi logiku fakt nechapu. lidi jsou podle vas nebezpecny, meditace jsou podle vas nebezpecny,
    ale lsd si sami naordinovat, to joooo

  27. vlastne jsem to myslel uzce jen na Ratku a Lisku, takze samY.

  28. a naskocilo mi hned vašY logiku :-))) no neni to vyborna myslenka? :-)

  29. jestli si nekdy vemu LSD, tak az mi bude 95 let. a to jen v pripade ze furt nebudu vedet "vsecko" :o)) pokud budu vedet "vsecko" tak si samozrejme nebudu nic brat. a ten vyvoje jde spravnym smerem. vim vic nez driv :o) to potesi.

  30. 35:
    zdálo by se Ratko,že potrefená husa se ozvala:-0)),
    ale není tomu tak.

  31. SAule, ozvala jsem se jelikoz s tebou rada diskutuji :o) neni dulezite jak a o cem

  32. timpadem si to ale zaslouzi prenalepkovat.
    vtip je to do te doby, nez to udelas.

  33. Re33:
    "Ale proč ta potřeba diferenciace?"

    Pro Boží hloupost.
    Nebo vesmírnou,…prostě hloupost.

  34. to už gnostici věděli,že stvoření(tedy počátek času) není dílem Boha,ale ďábla.
    A že ďábel není zlý,ale hloupý.Zlo je až důsledkem té hlouposti.

  35. a důsledkem utrpení přichází "probuzení".
    Probuzení znamená vědomé zastavení vnitřních tvůrčích procesů,které nás vážou ke stvoření.
    Je to tedy opět difernciace,ale tentokrát opačná.

  36. ad52
    co se mne týká,jsem po dobrém obědě a jdu své tvůrčí procesy nejméně na hodinu zastavit blaženým spánkem.:-0))

  37. navrat zpet.
    zatimco vesmir se rozpina porad dal a dal ve svem stvoreni a jak se zda ztuhne v tomhle stavu na vecne veky jako relikt, clovek je obdaren schopnosti se vratit domu. nebo nevratit a bezet furt dal….

    ja sve tvurci procesy zastavuji prací :o)))

  38. Jo, Stanislav Grof mluví moc pěkně. S ním jsem začínala, když sem po revoluci začaly proudit tyto informace. LSD ani holotropko jsem neabsolvovala a přesto si myslím, že ty zážitky, jak o nich mluví, znám taky. Z hlubinky (hlubinná abreaktivní psychoterapie), ale i z meditací a nějakých spontánních zážitků. Osobně neuznávám (byť jsem něco praktikovala) tyto záměrné – tedy "násilné" metody. Meditaci, nikoli však úpornou, považuji za bezpečnou a i když zdlouhavou, velmi poctivou metodu, jak dojít k Sobě.

  39. rano na mne na slovniku vybliklo pry francouzske prislovi, a ted se mi konecne hodi :-)
    "čím lepší dělník tím horší manžel"

  40. clovek by mel delat to co nesnasi. ono ho to nabiji energii. Treba pracovat :o) Protoze meditace me moc bavi (vsecko vypnout) tak medituju jen za odmenu. Ale nesnasim praci (jsem lina) a tak pracuju. to jako trest za sve hrichy :o/

  41. ad47:
    ještě mne napadá,že čas nelze oddělit od energie,hmoty,pohybu.
    A tak to,co se třeba děje nyní v Japonsku potvrzuje mou teorii,protože tam se chová hmota a energie v čase jen a pouze tak,jak se podle fyzikálních,nebo pro věřící božích zákonů chovat má.
    Japonci si ale dost těžko připadají jako v rajské zahradě,a "úžo dobrodružství" si taky asi představují jinak.
    Dost z nich ale dost možná má pocit,že zažívají pravé peklo,i když to snáší s východním klidem a kázní…

  42. 62. napadlo me uplne totez. jak bychom se citili kdyby kolem nas umirali vsichni blizci, useklo nam to nohy nebo ruce a my proste porad zili. nasim detem to useklo ruce a my se na to divali. divali se jak v aute plavou nase mrtve deti, nebo jine deti nebo proste jenom nekdo… tyhle veci me neskutecne dotykaji. Protoze tohle je SKUTECNY zivot. Nelitostny. KOnecny. Pomijivy. Menici se a vyvijejici. Hluchy a slepy. Jdouci porad dal. Kdo trpi?? VYkoupit se z casu a prostoru je cilem.

  43. [37]
    ore, já zas nechápu tvoji "logiku," protože tvoje podsouvání zkreslených informací má zřejmě logiku jen pro tebe. Píšeš "lidi jsou podle vas nebezpecny, meditace jsou podle vas nebezpecny, " a ani nechci od tebe nijak vysvětlovat, co to má znamenat. Jen se distancuju od takových kydů. Manipuluješ a ani to nevíš. Příště prostě tyhle kydy už asi smažu bez dalších komentářů. Lepší by ovšem bylo, kdyby sis je kydal jinde.

    [55]
    ratko, "vesmir se rozpina porad dal a dal ve svem stvoreni a jak se zda ztuhne v tomhle stavu na vecne veky jako relikt" to taky nechápu. To je informace podložená čím?

    [56]
    Lenko, jo násilné metody, to je pravda, mně blízké nejsou. Nemůžu se dočkat, až se sejdem – že se dovím od tebe něco víc. Zatím do toho vůbec nevidím.

    Znepokojuje mne (kvůli mojí nedostačivosti, neznalosti toho), že všichni mluvíte o meditacích, a já nevím přesně, co tím vlastně myslíte a jestli všichni pod tím rzumíte úplně totéž.

  44. 65:
    EXISTUJE!

    „Žádný člověk není ostrov sám o sobě; každý je částí kontinentu, částí pevniny. Jestliže je hrouda země spláchnuta do moře, Evropa je menší, právě tak jako když byl odplaven mys nebo statek tvého přítele či tvůj vlastní: smrtí každého člověka je mne méně, protože jsem součástí lidstva.
    A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“
    Ernest Hemingway

  45. 55. nicim. Oni totiz vsichni furt hledaji temnou energii, pomoci které by mohli dokazat že se vše třeba jednou zase zpomalí a do sebe sjednoti. a ono nic. furt to valí pryč. tak se dohadují jestli je to vymysl nebo není :o)) intuice mi říká, že to co se od sebe tak rychle vzdaluje (jednotlive galaxie) se už k sobe nikdy nevratí. není jak. musela by nejak naskočit "založna" gravitace … ale zatím je konec otevřený.

  46. Obdivuji lidi, kterí zustavaji klidni a harmonicti i za tech nejtezsich a nejbolavejsich situaci. Uvedomuji si, jsou bdeli a pozorni a pritom plni harmonie a klidu.

  47. "plni harmonie a klidu"
    možná jsou taky plní bolesti a to dokonce mnohem víc,než všichni ostatní.
    Na rozdíl od ostatních ale vědí,kde se ta bolest bere a tak nemůžou upadnout ani do agresivity,ani zoufalství,ani do sentimentu,ani do pseudopositivismu… a zbývá jim jen ten klid,který pramení z jistoty.

  48. ale ono se to prece nevylucuje, Saule.
    Dyt o tom pisu, vedi . kdyz je tak je.
    zadny pseudopositivismus ani sentimet. to vsecko je hra.
    opravdove je to co je. kdyz bolest tak bolest. nikdo za tu bolest nemuze. bolest proste je. existuje.

  49. [66]

    [65] neznamenalo, jestli existuje důvod myslet na jiné, jak právě trpí. O otm jsem nemluvila. Já se ptala, jestli existuje důvod, aby si člověk představoval, jak jeho vlastnímu dítěti usekávají ruce atd.

  50. ne, hezky si je drsne smaz bez dalsich komentaru.
    uz o tom zvanis dost dlouho.

  51. 72
    Protože jsem k tvému netolerantnímu chování příliš tolerantní.

  52. ad 64: k meditacím (prozatím, aby tě to tolik neznepokojovalo :-)) Zastávám názor, že meditace je velmi široký pojem. Třeba od situace, kdy třeba pleju záhonek a u toho si povídám sama se sebou, přemýšlím o životě a třeba o svých vzorcích …… až po hluboký ponor do sebe v klidu těla, v tichu, kdy se nořím do prostého BYTÍ. Vír myšlenek ustává a cítím, že jenom JSEM. Tento stav je zpravidla provázen jakousi blažeností, nadhledem a všehopřijetím. (Ony to východní nauky nějak pojmenovávají, ale na to já kašlu, ať si to raději sám každý prožije a pak tomu říká jak chce.) Taky jsou meditace řízené (které nedoporučuji, nicméně asi neznám nikoho, kdo by jimi neprošel a komu nepomohly – ovšem jen jako stupínek k něčemu naprosto svému individuálnímu), meditace v klidovém stavu, meditace pohybové, meditace jako koncentrace na něco …….. kolik lidí, tolik způsobů meditace. Na ten svůj by si měl přijít každý sám. A velmi pravděpodobně ti bude ten svůj způsob vnucovat jako ten nejlepší. Protože je nejlepší! :-) Pro něj.
    Meditace je dle mého pojetí tedy jakákoli činnost vedoucí k hlubšímu pochopení sebe sama, vedoucí ke spojení se sebou a Sebou. Kdo chce, může si tam dosadit i modlitbu, akorát je tam poměrně zásadní odlišnost, že meditace je o bytí a nabízení se pro lepší variantu bytí, o hledání, kdežto modlitba je prosba a vyžadování něčeho na někom, něčem (Něčem, Někom) vnějším.
    Tož tolik zatím, bude-li to k něčemu. :-)

  53. Dík, Lenko.
    Tak teď si meditaci představuju třeba jako (volný)tanec.

    Modlitba může být i druhého druhu než prosba: spíš poděkování a odevzdání se a uznání vyšší moci, než je moje.

  54. O bolesti: Ano, bolest (třeba z úmrtí někoho jiného)je bolest, stejně jako jiné emoce. Silná a někdy ohlušující. Jenomže zase je to jen naše vymyšlenost. Klidně bychom mohli oslavovat, že duše zemřelého je již svobodná, že ji nesvazuje tělo, třeba bolavé, že vešla do "království božího". Bolí nás to, protože jsme si na toho člověk zvykli a bude nám v životě chybět. Brečíme ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Vlastně kvůli svému sobectví, lpění a touze své blízké vlastnit. – Kdybychom se na to dokázali kouknout takhle, bolelo by to jenom chvilku nebo jen málo. – Ostatně některé národy to tak myslím mají a prožívají. Oslavují odchod zemřelého.
    Nechci tím ovšem bagatelizovat to, co se stalo v Japonsku. Soucítím s nimi, obdivuji jejich chování. Jenže ….. ruku na srdce: Oni si vybrali život v zemi, kde jsou otřesy na denním pořádku a to, že sídlí v blizkosti pukliny v zemské kůře také všichni věděli. My taky víme, že jakákoli atomová elektrárna je bezpečná maximálně jen z 99%. A když nastane to jedno procento, to jsme hned celí vyděšení a nepřipravení a obviňujeme toho či onoho. Život je riskantní, riskantní hra ……. ale jen sebevrazi už toho mívají dost, zatímco naprostá většina dělá všechno možné, jen aby ji mohli hrát, i když to někdy šílené bolí.

  55. ad 77: Aha, to jsem nevěděla, že i tomuhle se říká modlitba. Poděkování a odevzdání se je u mne také přirozenou součástí BYTÍ, přirozeně. :-)

  56. motlitba treba:
    paneboze jenz si na nebesich
    posvet se jmeno tve
    bud vule tva
    prijd kralovstvi tve
    at na nebi nebo na zemi
    odpust me moje viny stejne tak jako ja odpoustim svym vynikum
    chleb me dej kazdodenni
    neuved me do pokuseni
    uchran me od vseho zleho
    amen

    mozna to je prosba a mozna podekovani
    ale spise je touznani vyssi autority

    neco co me presahuje
    stan se vule tva, nebudu klast prekazky
    uchran me od zleho (to je prosba)
    dej me chleb (nenech me umrit hladem)
    odpust me viny jako ja odpoustim (to je o cistote srdce, sice se pise o odpusteni ale ja chapu cistotu srdce)
    neuved me v pokuseni (at neublizuji)

  57. 71, ten duvod je prosty. kdyz usekavaji ruce cizimu diteti tak clovek ma tendenci to brat ze se ho to netyka. zacne se ho to tykat az se dotkne. kdyz jsem cetla o techto detech (myslim v KOngu) nemohla jsem spat dva mesice.
    a opet jsem si uvedomila, ze tahle silna empatie se obevila az s mymi vlasntimi detmi. protoze kazde dite jsemprozivala jako svoje vlastni.
    tahle provazanost se objevila s mym prvnim tehotenstvim. jeste nez se narodil prvni syn, tak sjem pocitila hluboke souzneni se vsemi matkami sveta. a tohle zustalo. a nezmizi.
    takze zadna predstava, spise jakoby se moje koreny propletly s koreny vsech matek sveta.

  58. 81
    Jo tak, jojo. To je tak silný vztah, to mateřství. Asi bych si měla pospíšit, abych do toho taky mohla skočit :)

  59. ad 81: Jak je známo, děti nemám, ale to neznamená, že se mě cizí neštěstí nedotýká. Všechny děti na světě jsou jako moje. Ovšem chápu, že mají svůj život a podmínky, do kterých se narodily a já nemám v jejich životě co dělat, pokud nebudu mít signál, že mám nějak zasáhnout, pomoci apod.

  60. Taky se mě vždycky bolest ostatních dotýkala. Taky jsem měla pocit, že cítím všechno.
    Dokud se ve mně nezačal hýbat ten první.
    Vím, o čem píše Radka.To není o schopnosti soucítění, lítosti nad někým, atd. To je opravdu jako kdyby tam člověk byl, na tom místě. Něčím svým vevnitř. Srostlý s tím.
    Asi se srůstá až těhotenstvím.

    To zas bude sousto pro Saula. :-)

  61. S čím jsem srostlá já a co nesnesu já, je právě to, co přijde dnes: bombardování cizího státu.

    Je mi jedno, že jde o Kaddáfího, jistěže jsem mu nikdy nefandila, ale předtsva, že najednou někdo cizí bombarduje moji zem, je pro mě to nejhorší. Bombarduje ji ten, který ještě nedávno neměl problém se suverenitou mého státu, neměl problém dodávat mi zbraně a obchodovat se mnou. A Kaddáfí není blbec, jinak by tak dlouho nebyl u moci; jasněže má protileteckou obranu tam, kde žijou civilisti!

    Bombardování znamená vraždění nevinných civilistů. Nebombardování znamená nechat, ať se mezi sebou vraždí ti, co se už zbraněmi vraždí mezi sebou.

    Taky bývá vtipný, jak bombardující státy používají území států sousedících se svými terči; obsadí jejich přístavy svými loděmi a tak. Tak to by mě taky nasralo.

  62. ja bych se chytil este tema meditace, teda jestli Lisce ustoupila alergie :-)
    samozrejmne si kazdej muzem delat cokoli, dosazovat za jakykoli slovo jakejkoli vyznam, a vrcholem je dosazovat jakejkoli vyznam za cokoli co delame :-)
    takze muzu vlastne tak akorat rict co si za slovo meditace dosazuju ja.
    pro mne je to nastroj na "detoxikaci" mysli.
    a protoze jedna veci kterymi je mysl "otravena" je ulpivani na tom co se nam libi, tak vuci teto definici velka cast predstav lidi co by tedy meditace mohla byt, neobstoji.

  63. 86. jo, ja rikam ze je to lek k uzdraveni nemocne mysli. kdo ma mysl zdravou a neulpiva, ten nepotrebuje zadne nastroje

  64. ad 84: No jo, těhotenství a rodičovství je asi veliký kouzlo. Já byla těhotná jenom jednou pár měsíců, mohla jsem si to užít jen pár hodin. Když to pak zase odešlo, pocítila jsem tu vnitřní prázdnotu, ten rozdíl. Ale jinak své mateřské pudy pozoruji jako na docela vysoké úrovni, reflexy v pořádku. Nedávno jsem potkala na ulici svého malého studentíka, asi 8 let. Šli jsme spolu přes přechod, ale jedno auto to nějak nemohlo ubrzdit a tak jsem automaticky nějak vykročila rychle před to dítě a odstrčila ho za sebe. Takový reflex. Dobře to dopadlo. Ten kluk, i když spolu normálně trochu bojujeme, je to zlobílek, se na mě tak vděčně podíval … chytil mě za ruku. V té chvíli jsem byla jeho maminka. Asi se taky lekl. Musela jsem se uvnitř usmát, že to ode mne asi nečekal. A přitom je to tak samozřejmé.

    Ono s být s někým bolavým a cítit to, co on, je známka onoho soucítění. Jsme všichni Jeden. A znouvu si to tak můžeme procítit. Ale pokud je potřeba pomoci, musím se z těch emocí vyvázat a podat ruku ze břehu. Nepomohu nikomu tím, že se také budu topit.

  65. ad 87: Ratko, musím se usmát tvé definici. Docela určitě máš pravdu, jenom mi ukaž jednoho jediného takového. :-) Živého a hmotného. :-)
    ….. kdo nepotřebuje denně o svou zdravou mysl pečovat a tedy nepotřebuje na to žádné "nástroje". :-)

  66. jeste specialne pro Lisku :-) aby nezakrnela nedostatkem provokaci :-)
    druha strana te mince o ulpivani,
    neboli druhy priklad "otraveni" mysli,
    je odmitani toho co se nam nelibi.

  67. 84:
    áááááá to je zase rána pod pás Ru:-0
    Nebo udička za kterou byste mně tady pak mohli tahat a nechat se mrskat na suchu,co.:-))
    Žádný sousto pro Saula,nemám hlad,těhotnej jsem nebyl a nikdy nebudu(vyjma geniálních myšlenek),takže to nemůžu posoudit.
    Můžu ale posoudit to,že lidé pod tlakem hormonů nejen mluví,píší,ale i dělají blbosti.
    Tím ovšem nechci vůbec,ale vůbec nic naznačovat:-))

  68. 89. třeba ježíš? :o) je dobre mít nejaky vzor

  69. ad 92: Taky mě napadl Ježíš, když jsem tak pátrala ….. ale i on přece musel být denně aspoň chvíli sám a povídat si skrze sebe se svým Otcem. A co asi tak dělal 40 dní sám na poušti před tím, než se rozhodl vyjít před lidi? Čistil si mysl.
    I Buddha došel k čistotě mysli meditací …..
    A když už jednou člověk dosáhne určitěho stavu čistoty mysli, neznamená to, že nemusí denně zametat. Jednou nezamete, na něčem ulpí, pustí do sebe negativní emoce, která v tom čistém těle nadělá takovou paseku, že onemocní okamžitě třeba rakovinou.

  70. hmmm, Lenko. negativni emoce vznikaji a zanikaji. stejne jako pozitivni. ulpivani je spatne. neco si vytvorim a pak se na to zavesim. to je spatne. negativni emoce spatna neni. negativni emoce patri ke stvoreni stejne jako pozitivni. pozitivni vytvari zaroven negativni. jdou ruka v ruce. harmonicky. negativni emoce nenadela paseku. kdyz se i nebudes chytat. kdyz ji nepodrzis ve sve mysli, kdyz se ji nebudes drzet.

    souhlasim ze je treba denne zametat. ale nebala bych se negativni emoce. stejne jajko se nebojim ty pozitivni. oboji prichazi i odchazi. kdyz je necham jit.

  71. 93 jezisikriste :-(
    ale ok, pokud prijmu predpoklad ze mnozstvi bordelu k uklizeni se nemeni, ze clovek produkuje denne stejny mnozstvi bordelu zabednenej nebo osvicenej, ma to svoji jistou logiku.
    jenze ten predpoklad je blbe, v tom to je.

  72. mozna jsou pozitivni emoce mnohem zradnejsi nez negativni.

    u negativni dokazu hned rict: tohle ne, toto se mi nelibi a nechytat se.
    ale ty pozitivni: tam tomuze byt velice záludné. Opet jsem u toho "satana" (omluva za volbu vyraziva) SAtan je mája. závoj sladké iluze. láká žíznivé v poušti, nabízí odmeny, čeká na toho kdo se chytne a zaplete do sladkýchlepkavých sítí. a zůstane v nich chycen. jako rybicka na háčku.

  73. ad 94: no, bavili jsme se o tom, že "ma mysl zdravou a neulpiva, ten nepotrebuje zadne nastroje". Na to jsem namítla, že je potřeba denně zametat, tedy být v kontaktu sám se sebou, jinak řečeno meditovat. (Někdo dokáže žít v trvalé meditaci, takže to ani není poznat, kdy mediuje a kdy ne, ale i takový se na čas uchyluje do klidu soukromí, aby si vše mohl v klidu probrat.) Čili jinými slovy říkáš, že kdo si v sobě nic nedrží, nemusí meditovat. Já na to opáčila, že musí denně zametat a být pozorný, aby vůbec zjistil, zda v sobě náhodou něco negativného nedrží. Tedy koště (meditaci) bych nikdy neodhazovala. Kontakt se sebou (meditace, vědomé bytí, kontakt s tím nejlepším, co v nás je – Bohem, Láskou ….) je základem čistoty mysli. Čistota nepadá z nebe, tu si přece každý musíme odpracovat – doma i v sobě. Někomu to jde rychle, to "zametání", je to téměř automatické, jiný to má jak přestavbu, protože třeba tam má bordel za desetiletí. Ale uklízet – mysl i podlahu doma – musíme všichni. A pak časem přicházíme na to, že je dobré nechodit doma v zablácených bagančatech (změnit některé zašpiňující reakce), to se rozumí samo sebou. Nebo třeba zjistíme, že by nám bylo lépe někde u lesa, že bydlet na rušné ulici – to abych myla okna každý týden (paralela: změním zaměstnání nebo partnera, protože se tam sice dá žít, ale je obtěžující pořád uklízet tu špínu, co kolem v mentálním prostředí lítá)…… to je individuální práce a řešení konkrétní situace jednotlivce.

  74. 86 ore, detoxikace mysli,to je zajímavý.

    Nemám pocit, že bych chtěla něco zametat nebo ze sebe vymetat – mám touhu poznávat. A to snad meditace (nebo co?) může taky splňovat? Představuju si, že jo.

  75. Lenko, zkus si predstavit ze proste clovek na jine urovni proste uz ma mysl mnohem ekologictejsi :-) samu od sebe.
    ze proste nema co zametat.

  76. Lenko, urcite. v tom co pises nejsem v rozporu. akorat to vidim mozna moc jednoduše a tak veřím tomu ze i v tom nejvetsim hnusu, bordelu, spinave ulici, řevu ci uraganu si clovek muze uchovat naprosto cistou mysl.

  77. Lisko abych moh odpovedet, pomuzu si malickym vyhranenim dvou veci:
    Prvni, "poznavani" vyhledavanim noveho.
    Druhe, "poznavani" odstranovanim toho co prekazi ve videni.
    Ty mi prijdes ze zatim vidis jen to prvni.
    A meditace pracuje s tim druhym.

  78. to prvni je hladova mysl, lačná mysl která hleda uspokojení a zahání nudu neustálým pobíháním. hladová mysl je věčně nespokojena a terorizuje všechny kolem včetně svého nositele.

    cílem (mojím) je dosahnout čisté mysli. Když pohlédneš na oblohu, je jen modrá. Uvidíš strom, je jen zelený. mysl jako čisté zrcadlo. Objeví se červená, zrcadlo je červené; objeví se bílá, zrcadlo je bílé. Přijde někdo hladový, dám mu najíst; přijde někdo žíznivý, dám mu napít.
    nejen videt to co zrovna je. ale i konat tak jak zrovna je.

  79. Poznáním rozumím nikoli sbírání vnějších vědomostí, ale zakoušení vnitřních zážitků.

  80. zazitky prichazeji … vedomosti se sbiraji a clovek sklada dosebe spoustu a spoustu stripku do mozaiky.

    mysl je ale instrument naseho mozku, ktery tridi a vyhodnocuje zazite, videne, naucene. Jde o to jak tento instrument dokazeme naladit, aby nase zkusenosti, zazitky, prozitky archivoval ale aby se jich nedrzel (nelpel na nich) a nevytvarel z nich svoje algoritmy.(nezive automaty)

  81. Ratko, buddhisti tvou 107 vystizne zjednodusej a mluvej o karmickych nasledcich posuzovani a (ne)nasledcich neposuzovani.
    A vubec, v hitparade slov je tohle slovo v prvni trojici, spolu se zmatkem a oddelovanim.

  82. A ted Liska, co neni lacna a nema mysl :-)
    tak mozna koukej zatim jenom po ostatnich. jak sbiraj informace, prestoze z nich nic kloudnyho a dopreduposunujiciho nevyvodej a spis se vic topej v jejich mnozstvi.

  83. ?

    Mě teď víc zajímá, ž v Libyi je příměří! Aspoň to píšou na stránkách Al Jazeera.

  84. ad 100: jistěže nejsme v rozporu, jde jen o nuance a dopovězení ….
    k tvému: "veřím tomu ze i v tom nejvetsim hnusu, bordelu, spinave ulici, řevu ci uraganu si clovek muze uchovat naprosto cistou mysl" mohu dodat i svůj souhlas, akorát to jde v případě nutnosti nebo krátkodobě za nějakým účelem. Kdyby tomu tak nebylo, pak by šlo o dobrovolný masochismus a vydávání energie zbytečně a takově věci si čistá mysl vůči sobě nedovoluje. Takže třeba v koncentráku a ve vězení to někteří dokázali. Ale třeba Dalajlama z Tibetu odešel. Proč by se nechal třeba dobrovolně mučit či zabít, když může být užitečný jinde a jinak? Přesto ani takový úcty hodný člověk se neuchránil od negativních energií a má operovaný žlučník (symbol potlačené agrese nebo pocitu ublíženosti), což potvrzuje slovy, že se nedokázal úplně vyrovnat s čínskou invazí do Tibetu. Prostě nejsme dokonalí. Zametat je potřeba. Ať už je člověk na takové či makové úrovni. A někdy se to i úplně nepodaří. To, co popisuješ, je pravda, akorát je to pravda teoretická, ke které se limitně blížíme více či méně.

  85. ad 110: V Lybii je příměří? To je dobře! … A je příměří i tady??? :-))))

  86. no, ja jsem spis na komornejsi prostory a mnozstvi lidi, ale holt ve velkem meste to jinak nejde. a makali teda neskutecne.
    a koukam na klavesnici, jak je daleko U od E, a nechapu :-)

  87. takze krome klasickeho preklepu o jednu pozici prstu sis este navic spletla ruku! ty musis mit dycky neco extra..

  88. Liško, neulpívejme na tom pravopisu, meditovat je stejně tak dobré jako muditovat. Možná ještě lepší! A Libye je určitě hned vedle Lybie, vsadím se :-)….. jenom je taková líbivější. :-) A hlavně když se to tam snad vyřeší poklidně.

  89. Podle nějakých svědků bylo sice příměří ze strany vlády vyhlášeno, ale nedodrženo :( Jestli to tak bude pokračovat, tak se do toho bombardování dočkají :(

    Nojo, kdyby radši v klidu a nenásilně meditovali…

  90. to o ty meditaci je zajimave. zenovi mistri bojuji kdyz je cas boje. A jsou to skveli bojovnici.

  91. Jak tak na to koukám, nejspíš, na téma "čas", zvítězí babiččina věta: "Zas ta trapná nejistota."

  92. ad 124: No, tak dobře tak ještě čas :-) … Čas nám mimo jiné pomáhá odplavit emoce. To je známo. Ale někdy se člověk nedokáže vyrovnat s těžkými událostmi ani za celý jeden život. Jsem si v hlubinné terapii odžívala zaškoudlé emoce vzniklé v situaci, jak mi špatně sťali hlavu někdy ve středověku. Ty emoce nebylo možné odžít a vyplavit, protože jsem pak umřel(a). A teď vím, jak to bylo dál, jak je to dnes a vzpomínám na to s láskou a jsem schopná říct: Jéje, to byla legrace, když mi tenkrát sekali hlavu a nedosekli. Tehdy morbido a teď ….. pocit vyrovnání a vítězství nad traumatem.

    Kdybychom se dokázali v čase třeba myšlenkově posunout a vidět, jak nějaký lump nebo vrah bude chudák trpět a třeba naše smrtelně nemocné děťátko bude třeba za čas běhat v jiném zdravém těle, tak bychom se taky dokázali vyrovnat i s těmi hodně těžkými věcmi lépe.

  93. Ja se v tomhle kontextu spis ptam, proc jsme do vinku dostali ten komplikovanejsi mozek, ktery vymysli abstraktni zalezitosti. Nekdy si rikam, jestli to neni kvuli sebedestrukci, kterou tim ta vyssi moc mozna spustila, ve snaze se vyhnout prime odpovednosti :-)

  94. Saul 91:
    Joo, tlak hormonů je šílená věc.
    Ale tohle srůstání mateřstvím už je tak nějak natrvalo, i když hormony pak klesnou zpátky pěkně do lajny.
    Nicméně, nejhorší úlety ve svém životě jsem vyprodukovala, když jsem se snažila s něčím vyrovnat, od něčeho odstřihnout, za něčím zavřít dveře a skončit to a začít znova…
    To asi nebudou hormony, to bude hlava.

  95. Což vlastně, jak koukám, docela dobře souvisí s nastoleným tématem o ulpívání a neulpívání… (97)
    Sem dycky měla sklony spíš rigidně neulpívat. Jenže pak člověk zjistí, že ulpěl tak nějak bezděky… a co potom s tím…

  96. JIrko, ta vyssi moc se nevyhyba odpovednosti. TA podle me proste je. a ty odpovednosti se zacne vyhybat clovek. tim eze se zacne zavirat. misto aby se otevrel.

    taky me tvuj koment moc zaujal. Proc mam tak slozity mozek, proc si si uvedomuju a co s tim pak delam. jak to uvedomene pouziju. K cemu.

  97. clovek ulpiva automaticky, protoze je zpulky organizmus, ktery ulpiva a reaguje prirozene organicky jako organizmus a zpulky je vedomi ktere se uvedomuje. Ten organismuz bezi podle instiktu, kdyz mu vlozime do cesty prekazku tak zacne automaticky reagovat. Dle sveho nastaveni. Organismus je nastaven aby reagoval na okoli. a ulpival. je to prirozene jeho pudu sebezachovy, aby se udrzel jako organizmus. aby prezil. Jeho mysl je nastavena aby pomahal organismu prezit. VYhybat se bolesti. Lpet na prijemnych vecech. Cim vic se uvedomujeme tim mene dulezite je aby ten nas orgaismus prezil za kazdou cenu. a lpel. Uvolnim se. Zklidnim. Vim ze vse se porad meni. a ze nelze nic zastavit. Proto je ten mozek tak velky. Protoze se v nem vedomi dokaze uvedomit.

  98. Myslím, že jsme to s tim promýšlením ale přehnali :-) Respektive bylo nám dovoleno přehánět. Přirozeným reakcím organismu rozumím, ale lidé – aspoň ti z civilizované části světa – jsou tak dlouho v bezpečí, že ztrácejí schopnost těch správných reakcí a ještě si vymýšlí modelové situace často odlišné od reálu. Ze zábavy. Schopnost myslet dopředu nás nejspíš od ostatních tvorů odlišilo, jenže takové zvíře utíká před rychlejším a silnějším soupeřem a už ví, že nesmí odbočit k řece, protože se tam koupe ještě horší predátor – a mně se zdá, že ve stejné stresové situaci tam víc, než polovina lidí klidně vběhne a někteří dokonce schválně, aby to už měli za sebou :-)
    Na tohle mi určitě odpovíš, že se v době krize člověk dokáže zase přizpůsobit a reagovat v jiném prostředí, ale zdá se mi, že ta doba, nutná k přizpůsobení, bude vražedně dlouhá.

  99. ergo kladívko – na to budeme potřebovat spoustu času (coby našeho nadužívaného spotřebního zboží) :-))

  100. ad 130 – 135: No, vidím to tak, že jsme se vyvíjeli a vyvíjeli …..(neomezuji tuto představu jen představu vývoje života na této planetě, vidím ten vývoj v mnohem a mnohem a mnohem hlubší minulosti)…… vyvíjeli jsme svůj mozek spontánně, nevědouce (je dobře ten přechodník?), co děláme ….. až jsme stvořili Boha – společné Vědomí, Vesmírnou Mysl. Takže za všechno si můžeme sami. A teď se tomu divíme.

  101. ad 136: Považuješ zvířecí chování za lepší než lidské?
    Mně v téhle souvislosti napadlo, že se právě v krizových situacích pozná, jak je kdo ještě pod vlivem zvířecích pudů a jak moc je někdo člověkem. Třeba teď mnohým jiným národům ukázali Japonci, jak moc jsou lidé. Rabování tam nepřichází v úvahu, pomáhají si, dávají si přednost.

  102. Zvířecí chování mi přijde určitě zábavnější. Ale člověkem jsem rád. Příště to možná zkusím znovu ;-)

  103. Mně v poslední době čím dál míň sedí srovnávat člověka a zvíře nebo dokonce uvažovat, koho chování je lepší. Čím dál víc vidím člověka jako něco jiného než zvíře.
    A těší mě to – ačkoli mi to žádnou informaci zatím nenese – protože mi vždycky (v dětství) hrozně haprovalo, jak je to se zvířaty v kontextu náboženství: my jako po smrti půjdem do nebe a oni do hajzlu? Ta představa mě pobuřovala. Moje milovaná kočička jako umře a už ji neuvidím, kdežto prastrýčky, které jsem nikdy neviděla, po smrti uvidím? Je to naivní představa, ale ta podstata se týká důležitého:
    evoluce a víry.

    Protože buď jsme spolu se zvířaty v jednom pytli a po smrti enní nic, anebo je člověk v zásadě spirituální bytost, zcela jiná kategorie než zvíře, která jen používá tělo, jaké mají zvířata.

  104. … anebo třetí možnost, že je to promíchané, ten koloběh hmoty-nehmoty (která je v tomto konceptu totéž, hmota i nehmota), život je promíchaný, zvířata, rostliny, lidi – jenže to nevede k představitelným závěrům ohledně evoluce/ stvoření (aspoň ne pro mě jako člověka se "západním" základem, se spirituálním deficitem, který tu na Západě je). To mě právě v tom dětství vždycky dovedlo k tomu, že jsem se vyflákla na otázku náboženství a odsunula ji zas a znova.

  105. ja verim na tu druhou moznost. ze jsme organicky zvirata a zaroven mame navic vedomi, ktere jiz je schopno se uvedomit. Ony i zvirata maji vedomi, stejnejako rostliny nebo kamen, ale vetsinou se nedokazi uvedomi protoze slozitost jejich elektormagnetickych impulsu jim to neumoznuje. MOzna Lisko tvoje kocicka diky vztahu s tebou uz bude patrit do rise lidskych bytosti. Protoze ji kus ty svy energie predas. a priste se zrodite spolu, treba jako dva lide. akorat se budes rozcilovat proc se ten tvuj pacholek, pritel, dite, otec chova jako zvďre :o))

  106. ad 143,144: :-))))) Musím se smát, jaké tu mám zastání. Říkala jsem si, že tohle už mě nebaví psát, páč jsem to už psala několikrát a stejně …… A teď koukám, Ratka napíše přesně to, co bych napsala já. :-)

  107. 144
    jo, ratko, to by bylo pěkný.

    Kdyby to bylo pro mě vůbec představitelný.
    145
    musím prostě někam do těch rozšířených sfér vědomí zajít. Akorát ještě nevím, jak. Už mám ale zájemce, který by se mnou šel do LSD :)

  108. Lisko, ja nikdy zadne drogy nebrala. Pritom jsm odjakziva racionalni materialista. to jen v prubehu zivta mi nektere veci tak nejak prijdou postupne normalnejsi a prirozenejsi. Snikdym se nesdruzuju a furt si drzim svuj vlastni rozum v hrsti. Az najdnou koukam, ze svet je uplne jiny. nereknu ze to je ta nebo onak, nebo ze tohle nebo tamot je pravda hentento lez. Prilis si vazim nejistoty a slovicka nevim.
    Opakuji si slovo Nevim jako vzacny poklad. nevim. Nelpim na tom co rikaji jini. nebo co jsem cetla nebo co jsem videla ci zazila. Nelpim na vlastni "pravde" a ani na "cizi" a tojak v pozitivnim tak v negativnim smeru. TAkze ani ano a ani ne. Proste jen Nevim. A kdyz to slovo Nevim bude v ty hlave porad a bez vyjimky, tak uvolni ty zrezavele trubky. a ono se to tam zacne proste rozpoustet az najednou zacnou padat ty klapky na ocich.
    Dnes jsem byla u me maminky, ktera mi rika: Vis ovecko, muj svet se zacina rychle menit. STarnu. Ztracim silu. A jsemnajednou jina. Vsecko je jine.
    TAk se ji ptam: a je to horsi? Ne, je to jine. Uz nemuzu a svet se me zacina dotykat. Vse je tak blizko.
    A tak rikam, to je asi uvolneni. hlava se uvolnuje. nejen bezet dopredu a neco hledat a dobyvat. ale i prijimat. vnimat. odevzdat se. nechat se nest. ale doopravdy. ne jenom jako. skutecne povolit a svet se zacne otvirat. je jedno jestli v padesati nebo v 85. Jen pripustit Nevim. Pripustit nejistotu. Pripustit ze nevim co bude dalsi vterinu. ze vse muze byt uplne jinak. ze vse je treba uplne jinak. jak? nevim :o)

  109. mozna to zni zmatene, nektere veci se nedaji popsat. zvenku vypada porad vsecko stejne. i slova jsou stejna. a prece jina.

  110. treba vnimam svoje energeticke telo. a to doopravdy. to neni sranda :o)) nejde vubec o nejakou predstavu. proste to je. a nahodou (toje teda nahoda) jsem ted nasla jednou malou knizecku (starou jako metuzalem) dobry spanek – dobre nervy. A tam popisovali celkem podrobne nas energeticky system. sympatikus a parasympatikus. Jenotlive zauzliny. stridani sympatickych a parasympatickych uzlin. jak se vedou impulzy, jak funguj nervy, jak tam skacou ty jonty sodiku pres ty myelinove sekvence nervovych vlaken. napeti a uvolneni. jin a jang. skakajici jonty sodiku, elektromagneticka hra naseho tela (a nasi mysli). Jak si tyto impulzy takhle porad hraji a vybuzuji v nasich myslich obrazy tak spletaji zaroven koberec nasich energetickych tel. Kazda nase myslenka, kazda nese emoce se otiskuje nekam.
    A jsem u toho casu. Plati stejny cas pro skakajici ionty jako pro nase obrazy v mysli. co je ten energeticky spletenec ktery nas obklopuje? Muzu odpovedet je Nevim. A cekat co se stane. jen trpelive cekat.

  111. d 146: Liško a proč to není pro tebe představitelný? :-)
    (dyk je to to nejlogičtější, o čem vím, co si zas umím představit já :-) )
    Já ti dám LSD! :-) (doufám, že to nebylo myšleno vážně) Nešil, dostaneš se možná do nějakého jiného světa, kterému nebudeš rozumět a nebudeš vědět, o co jde a navíc si i po jednom požití drogy zakalíš mysl třeba na léta, než se ti vyčistí pro něco lepšího. Fugujou ti sny, tak co takhle zkusit třeba celý den jen lehkou stravu, klidnou činnost, nejlépe procházku v přírodě a večer si lehnout a s pokorou požádat o sen na nějaké téma jako odpověď na otázku, která tě trápí. A uvidíš, co se bude dít. Nemusí se dít vůbec nic, samozřejmě, ale taky něco zajímavého ano.

  112. 147
    hezkyy, ratko.

    Lenko,
    ono to LSD prý je prostě katalyzátor, po jehož požití se dostanou věci – které už existují, zasuty, nedetekovány – do vědomí. Jenže poněkud hopem :)
    Prý to může mít podobný efekt jako ta abreaktivní metoda nebo holotropní dýchání (což jak ratka říkala, vychází v podstatě z jógy, plus z nějakých šamanovin – hudba).

    Ale všechno je mi to divné tou skokovitostí, jak jsem říkali výše. Helejte si, co takhle kdybychom vynalezli jinou metodu? :)

  113. Lisko na LSD nepotrebujes nikoho hledat, v tom je kazdy sam :-) A vetsinou jde o nesnadno vysvětlitelne zazitky. Co je mnohem dulezitejsi, je vyber mista, to vpodstate dela scenu. Obavam se ale, ze by te to zklamalo – co se objevovani odpovedi na tve otazky tyka – myslim si, ze jde porad jen o predstavy. Ale zajimave to je, katalyzator urcite a netreba se bat, jak cert krize (Lenko). I kdyz me to uz nelaka zkouset znovu.

  114. ad 151: co já vím (a o drogách osobně nevím a nechci vědět nic, jen jsem znala kluka, který se z nich sám dostával právě dýcháním), tak se do neuvědomovaného vědomí probouráš, ale nemáš nad nimi kontrolu, ty procesy nejsou řízeny, kdežto u hlubinky jsi 1) pod svou kontrolou, vše se děje při normálním vědomí, jen máš zavřené oči. za 2) jsi pod kontrolou terapeuta, který neustále kontroluje tvé emoce, myšlenky a somatické projevy a pomůže projít emocionálně silné zážitky 3)jde tam o řízené vyplavení emocí, pod kterými se teprve skrývají myšlenky, se kterými se může pak pracovat 4) musí být zajištěno, že klient odchází bez emocionálních či fyzických bolestí a s pochopením, které si sám vyvodil …
    Ona to není až taková legrace, když se najednou začneš pod vlivem emocí topit, dusit, modrat …… a odžívat si něco, co kdysi skončilo smrtí. Na to tam je terapeut, jen a jen pouze pro tebe, aby přesně zareagoval, aby to bylo pro tebe bezpečné a vyvede tě z toho, nechá tě odpočinout a znovu tě tam nacpe, aby se to vyčistilo pořádně. Vede tě prostými otázkami k tomu, aby sis sama dala do souvislosti minulost a současnost, návaznosti. To je moc důležité. Na holotropku je to na můj vkus moc neřízené a nehlídané, prosté překysličení mozku a děj se co děj a ani nevíš, odkud co pochází, k čemu se to váže, jestli je to vůbec tvůj zážitek, zážitky vytržené z kontextu …..

    Nová metoda není potřeba. Meditace stačí. Ta není nikým a ničím vyvolaná, pouze se k ní nabízíš, je to tedy nanejvýš nenásilné. Objeví se pak přesně to, na co máš v dané chvíli schopnosti a možnosti zvládnout sama, pochopit.

    Tolik můj náhled na věc.

  115. ad 152: jsem četla až po odeslání 153. Takže se shodujeme v tom, že se něco po LSD v hlavě děje, ale vlastně to nemusí mít hlavu ani patu.
    Jinak Jirko, já se nebojím, ale je mi z duše protivné si cpát do těla takovou chemii. Nepiju už léta ani alkohol. A to, že ten zmíněný muž, se kterým jsem se setkala a on mi ukazoval své dýchací metody, kouřil trávu, jsem mu na očích poznala ještě po roce. Ještě po víc jak po roce neměl ty oči čisté. On to cítil taky, proto se snažil dál o očistný proces – stravou, způsobem života a myšlení, pobytem v přírodě, běháním, dýcháním …..
    Ono to nemusí někomu nějak vážně ublížit, ale když pak přestaneš mít ty jemné vjemy, které člověka nesmírně naplňují, tak to cítítš jako velkou ztrátu a řekla bych, že to za to nestojí. Teda mně ne.

  116. taky si myslim ze LSD muze byt velmi nebezpecne. otevre se neco co nemelo byt jeste otevreno a vpusti se dovnitr vec ktere nemely byt vpusteny.
    kdyz je clovek v pohode (nema nejake zavrene mrtvolky ve sklepe) tek se trebanic nestane, ale jak ma mrtvolek cleou skrin tak ho zacnou strasit.
    verim ze vse ma svuj CAS. A opet jsme u toho casu :o)

  117. Jo, pri ucincich LSD je cas neznamy pojem, to je "dobry" zpusob zazit casoprazdno :-) Souhlasim – tato chemie neni jiste prizniva k organismu, je neprirozena a je to stale urcita forma experimentu. Pocitovy "flashback" byva casto problem u lidi, kteri to prehnali. Znam dva.
    Jako u vsech drog i tady plati, ze je zkousi clovek, kteremu z nejakeho duvod u nestaci realita a dosazitelne veci z ni pochazejici, ktere vsak vyzaduji nejakou snahu o jejich dobyvani. Osobne nemam moc rad lidi, kteri drogy potrebuji (vetsinou k pohodlne zabave), prestoze se pohybuju jen mezi "hulici" a jde tedy "jen" o lehci formu – psychicka zavislost (casto umele vyvolavana) – a hlavne nesnasim, kdyz svuj stav nezvladaji. Proto jsem treba proti zvyhodnovani trestnych cinu pod vlivem ruznych latek, coby momentalni nepricetnosti, to fakt nesnasim (hlavne po alkoholu). Kazdy at si dela co uzna za vhodne, jen kdyz to nebude vnucovat ostatnim a nebo je nejak omezovat v jejich zivotnich zamerech. No, pekne jsem se do toho zamotal (bez drog prosim) :-)

  118. uplne supr odkaz

    http://drphyl.info…#_Toc198615549

    pise se tam ze i kocka nebo pes ma halucinace. takze se jedna skutecne o zmenu vnimani, naruseni funkce mozku. pka muze mit halucinace i kocka.

  119. 158
    jo to je bezva odkaz! Obsáhlej a přímo od nejzkušenějších výzkumníků! To je dobrý!
    PS: zrovna halucinace zvířat mě teda v tom odkazu zaujaly nejmíň :-) připadají mi okrajové, protože zvířata, narozdíl od pokusných doktorů, své dojmy z tripu nesdělují

  120. samozrejmne.
    jen to zmirni jakesi filtry mezi energii podvedomi a vedomym vnimanim.
    takze jsme vlastne jeste vice zkreslovani svym vlastnim podvedomim.
    a dle toho co v nem kdo ma, tak nekdo uvidi neznou blondynku, a jiny osklivou carodejnici.

  121. macku, ajoooo!

    Jé, tady svítí úplněk jak reflektor.
    Oni říkali, že dnes bude nejjasnější za celý rok. Nejjasnější Veličenstvo :)

  122. Nó! A já ho chtěl vyfotit! :-) Dokonce jsem podchytil i včasné nabíjení baterií. Jenže jsem ho na tý obloze hledal tak intenzivně, až jsem usnul… Dal jsem si dokonce budíka na večer, kdy měl Měsíc vyjít, ale nikde nebyl, asi až v hluboké noci (kdy jsou vzhůru jen lišky:) On byl totiž nejjasnější, respektive největší od roku 1993!

    Ratko, to je fakt dobrý odkaz. Vzpomněl jsem si při tom na Castanedu, už jsem ho dlouho nečetl.

  123. u nas nebyl mesic videt, jen takovy opar. secko v oparu. asi proto jsem dobre spala :o)

  124. d 161,162: To je fakt povedený: 20:20:20, taky jsem si nevšimla. :-)
    Ale kdybych věděla, Liško, že ještě ve dvě taky nespíš, zavolala bych. :-) U nás sice svítil měsíc jako když ho na nože bere, až jsem se lekla, že venku zapomněli zhasnout. Ale tentokrát není na vině mého ponocování on, ale můj milý zánět dutin.

  125. Lenko, mela jsem asi pred ctrnacti dny :o( Zda se ze to maji skoro vsichni. a je to pekne hnusne.

  126. Ten Měsíc musel být pěkný – koukám se na některé fotografie a mé prošvihnutí příležitosti mi vadí čím dál, tím víc. Třeba tahle fotka to pěkně vystihuje:
    http://www.zkracovatko.cz/4gpouu

  127. Super odkaz, s tim LSD. Rád bych to zkusil, ale bojím se ;-)

    Měsíc v přízemí jsem si užil skvěle. Dokonce jsem požádal řidiče, který mě vezl z oslavy, aby jel v neobydlené pustině chvíli se zhasnutými světly, a upe v poho!
    Na novinkách psali, že takle jasnej byl naposled pře 20 lety, ale to jsou Novinky – já bych tipoval na periodu cca 28 měsíců.

  128. Já se pokoušela Měsíc fotit až následující večer. Samozřejmě jako malý puntík, se svým (ne)vybavením.
    A naopak čtyři dny před úplňkem jsem filmovala, jak jdou přes Měsíc mraky (jedno z těch videí mého stylu, kde se prakticky nic neděje a pointa žádná, ale je to něco, co na fotce už nevyzní vůbec).

  129. Měsíc si každej musí zkusit, aby pochopil, že to nemá cenu. Ani s třístovkou se nemůžeš srovnávat s tím, kdo má dalekohled a nástavec na foťák. Se světlem problém není, měsic je jasnější nez slunečný den na Zemi. Vlastně se jeho svit nejvíc oslabí až průchodem zemskou atmosférou.

  130. Hohó, Měsíc je dost zajímavej.
    Jednou jsem asi jako pětiletá koukala na chalupě na Měsíc v úplňku, ostatní seděli u ohně a pekli buřty – můj táta si sednul do hořčice – a jeden ze "strejdů" mi povídá:
    "Vidíš tam na Měsíci americkou vlajku?"
    A já samozřejmě v tom věku nevěděla, že je to fór, zírala jsem na Měsíc ještě soustředěněji a opravdu se mi zdálo, že tam snad tu vlajku vidím.
    :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.