Pouhý nočníkový záznam

TRAJEKTORIE LIŠKY OD 18 DO 06 HODIN…

trajektorie

černě = hromadná doprava; červeně = pěší Liška.

Omluvte sníženou kvalitu záznamu i mapky; po probdělé noci odmítám podávat vtipné výkony.

V pátek po práci cestou domů jsem si chtěla nakoupit, učinila jsem to a chystala se vyjet na cestu domů, když mi přišla zpráva od bývalé spolubydly, že večer má koncert její bývalý, kterého znám a mí kolegové též. Tak jo, půjdu tam. Ale napřed si musím odpočinout; jsem unavená. I vrátila jsem se do práce, abych si nabila mobil, občerstvila se, nechala tam nákup, a pak jsem jela do hospody, kde už seděla ex-spolubydla, ex-šéfka, kolega a dva jejich další kolegopřátelé. Odtud jsme šli na koncert kapely, tamodtud zase do jiné hospůdky. Trochu se to protáhlo, diskutovalo se o všem možném, takže ve tři ráno, když jsme se loučili, bylo jasné, že jdu spát do práce, protože do Horoměřic už nic nejede.

To už jsme byli jen čtyři – ex-šéfku hodlal dovléci domů její blízký přítel, můj kolega, a ten druhý kluk několikrát prohlásil, že by ještě někam na pivo šel. Já to taky prohlásila několikrát v domnění, že mě přímo osloví a půjdem. On možná čekal totéž, pak naskočil do noční tramvaje a odjel. Hm. Tedy vzhůru do práce. Kočka bude mít radost, že mě zase vidí. Popojela jsem tramvají, jenže ta zatáčela dolů na Dejvickou, achjo, tak jsem šla odtamtud pěšky do Břevnova. Ono se to jeví blízko, ale jsou to do práce určitě tři kilometry.

Cestou jsem si dovolila trochu se politovat: já tady jdu sama nocí v sukýnce, už je mi trochu zima, nikde nikdo, nikdo mě nedoprovodí ani nečeká; no skoro jsem se nad sebou rozplakala. A spěchala jsem do tepla. Odemkla jsem branku, popošla k domu a tu seznala, že před skleněným vchodem do práce někdo spí. Obsazeno. Musela bych ho probudit – moje klapání podpatků ho nevzbudilo – kdybych šla dovnitř; zatarasil vchod vlastním tělem. Hned jsem se v klidu rozhodla, že tam jít nemůžu, otočila se a zamířila zpátky na kulaťák, odkud jsem přišla. Už jsem se vůbec nelitovala, jen přemýšlela, jak dožiju prvního ranního autobusu, který v sobotu jezdí samozřejmě ne tak zavčasu jako ve všední dny. Byly čtyři hodiny.

Proč jsem nešla dovnitř? Protože by vyrušený spáč šel dost možná se mnou a věděl by, že vypínám alarm, že jsem v celém domě sama, a třeba by chtěl něco ukrást. A nikdo by to nikdy neviděl – v uličce je naproti jen škola, temná, prázdná. Jasná racionální volba; ani náznak strachu. Je zajímavé, že se v noci vůbec nebojím chodit sama; naopak mě to dost baví, protože je klid a v chůzi mi přicházejí na mysl různé věci. Ale dráždit samotinká uprostřed noci spícího hada, který je pod vlivem kdovíčeho, to jsem zavrhla.

Šla jsem po hlavní silnici ku Dejvicím, kosové zpívali, když tu – jaké to štěstí! – jel noční autobus. Jenže když se svezu do Dejvic, budu tam ještě hodinu čekat na ranní spoj do Horoměřic. Zima je mi už teď. A tenhle noční autobus jel do Suchdola. Tak jsem jela tam; je to pak do Horoměřic takové dva kilometry, řekla jsem si, třeba trefím. Nikdy jsem v Suchdole nebyla, natož pěšmo. Bohužel jsem cestou usnula, takže jsem nesledovala, kudy do Suchdola přijíždíme, a vystoupila jsem zcela dezorientovaná. Pořád ještě byla tma. Nikde nikdo. A i kdybych potkala osamělou postavu, určitě bych se jí neptala „Prosím vás, kterým směrem se jde do Horoměřic?“

Šla jsem, kudy to šlo. Jedna strana nebe byla světlejší a právě tam se mi šlo nejlíp. Jenže jsem věděla, že na východ určitě jít nemám. Přešla jsem blátivou cestou rozmokřenou louku v naději, že právě za tou loukou budou Horoměřice. Byl tam Sedlec. Tak jsem zas bloudila mezi vilkami a konečně uviděla jet v dálce autobus. Našla jsem nějakou zastávku, počkala čtvrt hodiny, odjela na Dejvickou a tam mi za pár minut jel ranní autobus domů. Dorazila jsem za světla. V šest. A spala pak do tří odpoledne.

NĚCO PODOBNÉHO (jeden z prvních záznamů na mém blogu):

Noční dobrodružství Lišky Ryšky (polární)

Příspěvek byl publikován v rubrice Zákoutí a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

135 komentářů u „Pouhý nočníkový záznam

  1. … a v dalším tahu, plánovaném na sobotní večer, jsem odvolala svou účast.

  2. No ty jsi doborodruh, Liško. :-) Prožíváš situace, které jsem dovolila párkrát za život, kolem dvacítky asi. Někam jsem jela ale neměla jsem na cestu, tak jsem stopovala, pak jsem vyděšeně utíkala z auta a šla mlhou, jindy tmou a cizím městem, párkrát jsem skončila na nějakém nádraží a čekala na první ranní spoj nebo aspoň na první metro ….. Ovšem v mém požehnaném :-) věku jsem prozíravější. Nejezdím nikam, když nemám zajištěno, jak se dostanu zpět. A když jde do tuhého, jsem schopná si zavolat taxíka, i kdyby stál majlant. Naposledy se mi podařilo přesvědčit zájezdový autobus, aby si prodloužil cestu asi o třicet, čtyřicet kilometrů, aby mě zavezli domů a nenechali ve dvě ráno někde mimo. Ani mě to nestálo moc práce a ani kačku. Stačilo se zmínit řidiči. Zareagoval slovy: "Naprosto bez debat, přece vás tady v noci nenecháme." A vysvětlil průvodkyni, že to vůbec není žádná zajížďka. Jenomže byla, pěkná. :-)

  3. ach ty konvence :) takže příště nečekat až někdo někoho osloví. Na noční cestu ze Suchdola do Horoměřic bych doporučoval četbu třeba o Anežce Hrůzové :) http://cs.wikipedia.org…lsneriáda

  4. Lenko, jasně,jakápak zajížďka, když to byl zájezdový autobus. Zájezd je od slova zajížďka!

    TS,
    no moment, i kdybych pak dala
    ještě jedno dvě piva – a tím teprve získala lehkou opojenost – stejně bych jela spát do práce a našla tam toho spícího a dál by to bylo podobné. Lepší než sedět hodinu na Dejvický, kde je koncentrace otravných ožralů větší než někde na silnici nebo na louce.
    Ty sám v noci nechodíš? :)

  5. napadlo me, ze by me nikdy nenapadlo se bat ozralce :o) a tojsem jich zazila mraky. ale nikdy ve zlem

  6. [6] v noci spím, nanejvýš chodím sám akorát z postele na záchod a zpět. :)

  7. 7
    no takovej dvoumetrovej ožralec, co váží přes sto kilo, když tě chytne za rameno, že se jako budete kamarádit… ten si hned tak nenechá něco vymluvit… ale není schopen rychlého pohybu natož běhu:)

  8. asi jsem s ozralci nejak spriznena, protoze odjakziva jsem si s nimi rozumela a rozumim dodnes. ehm, proste je mam rada. ne proto ze jsou ozrali ale ze jsou tak neskutecne bezbranni a otevreni. pamatuju si jak jsem opecovavala ozralce nahorach, ukladala je do postele a pak uklizela jejich zvratky. kdyz mi pak prisli dekovat tak jsem vubec nechapala proc. tenkdo jeste muze opecuje ty co nemuzou. ale mam to dodnes. miluji opilce. i kdyz se v posledni dobe vubec neopijim. nemam kde a nemam s kym. muzu nepije a samotnou me to vubec nebavi :o(

  9. asi to souvisleo s tim, ze jsem s opilci odjakziva souznela. jesli se clovek citi oddeleny od odstatnich, tak prave alkohol tyhle bariery odstrani. je pravdou ze i otupi. ale za to odstraneni zabran a barier mi to stalo. Divat se na cloveka bez zabran. divat se za fasadu. vnimat jeho nitro. nikdy me nevadilo jestli pozvracene nebo smradlave. a nevadi mi to dodnes. to co mi vadi je kdyz potkam zed. A za taou zdi jen odhaduji nekaou bytost. ktera se tam schovaval. Opilec se ukazuje fakticky nahy.

  10. Nojo ale lepší je být spontánní a přitom neožralý. To je cennější, pro mě.

    Například úplně vožralej chlap, kterej si ještě připíjí, aby měl kuráž si se mnou něco začít, to mi moc lichotivý nepřipadá.

  11. ad 12: Člověče, Ratko, uvědomila jsem si, jak to mám naopak. U takových těch normálních lidí musím čekat, až se trochu napijou, aby byli konečně aspoň trochu uvolnění a otevření jako já. (S přáteli většinou nepijeme a bavíme se skvěle.) Opečovávání opilce je pro mě hodně špatně únosné. Zranění, staří, nemocní, všechno v pořádku a často s láskou, ale …… když mi přišel jednou asi dva roky po svatbě manžel opilý a pozvracel peřiny, tak jsem ho chtěla opustit. Po několika letech se pak zřídil ještě jednou, když definitivně opouštěl zaměstnání, a to jsem se ho bála, protože mě moc nepoznával. Odešla jsem spát do obýváku a zamkla jsem se, i když agresivní nijak zvlášť nebyl. Naštěstí si vlezl do vany a tam usnul. Slyšela jsem stále stejně tekoucí vodu, tak jsem rozhodovala, jestli ho nechat se utopit nebo mu jít tu sprchu vypnout. Nakonec jsem usoudila, že nechat ho se utopit nemohu jeho rodičům udělat, tak jsem šla tu vodu vypnout. Dívala jsem se do té vany a neviděla docela dobře vypadajícího mladého muže, ale jen horu masa bez tvaru a jména, neviděla jsem v něm vůbec člověka. Proto ta lhostejnost, kdybych ho tam nechala. Pro mě opilec nad určitou mez není člověk. Neuvěřitelné, ale pravdivé. A stalo se to dokonce, i když šlo o člověka blízkého. Já v něm toho člověka prostě nemohla poznat. Fakt jen hromada masa to pro mě byla. Docela silný zážitek.
    Proto pokud se někdy ještě vdám, musí to být abstinent nebo téměř abstinent, protože bych ho jinak třeba nechala ležet na ulici a překročila bych ho jako kládu, kdyby se opil a upadl a obávám se moc, že kohokoli jiného taky. Asi jen hrozba jakýchsi opletaček s úřady by mě možná vedly k tomu, že bych zavolala třeba záchytku nebo co se vlastně teď volá… záchranka? Tak bacha na mě. Položím za vás možná život, když budete střízliví, ale o opilého ani nezakopnu. Drsné, že?

  12. Tak na takové noční dobrodružství bych si netroufla!
    Čekala bych na nějakém relativně bezpečném místě, jestli se dá takové nad ránem v Praze najít, nebo bych jela taxíkem.

  13. Ne lenko, pro me je to jen dukaz ze clovek hleda doplnek. Muj muz se neopil nikdy a kdyz tak decentne a usnul s hlavou na stole. kdezto ja decentni nikdy nebyla (spise sesnerovana) a nakonec jsem mela nekolikrat z ostudy kabat. Urcite to bylo spojene s mojim zabranami, touhou delat veci ktere se nedelaji a proto zivot s alkoholem mi pripadal uplne jiny nez bez. Svobodny. Volny. Po sklence se ze me stal energii chrlici vamp :o)) NO vzala jsem si muze naprosto klidneho a temer nepijiciho, takze kdyz byla nejaka drsna party tak jen sama. A s opilci jsem dokazala skvele vyjit a protancit az do rana. A nosili me na rukou.
    netvrdim ze s neopilci to nedokazu. Taky jo. ale neni to takovy odvaz.
    lide jsou hodne suchoparci. nemastni neslani. kdyz zacnu blbnout (bez alkoholu) tak na me koukaji a vlastni rodina se za me stydi. TEda stydi se hlavne manzel a ten nejmensi. Starsi synove min. Ale ten nejstarsi se nestydi pouze ze slusnosti aby nevypadal jako suchar. jen ten stredni to umi poradne odpalit. Ale je pravda, ze vsecky akce s nim (s tim strednim) skoncily tancem a zpevem na ulici :o))

  14. Jo, rozumím. Akorát pro mě není problém tančit a zpívat na ulici a dělat cokoli, co se mi podle nálady zlíbí za střízliva, musím ale počkat, než to okolí unese. Miluji kamarády a kamarádky, pro které také není problém vymýšlet a realizovat hlouposti. Ale je fakt, že někdy se mi také něco nezdá, nelíbí ….. to podle nálady a situace. Alkohol v tom žádnou roli nehraje.

  15. Lenko, mam jen dobrou zkusenost s opilci. Kdybych mela nejake pijany v rodine, nebo kdyby to postihlo nejakeho kluka tak bych asi mluvila jinak.
    ja vim ze je to spolecensky spatne. ze se to delat nema. ze je to zavrzenihodne. a ze kazdy slusny clovek odmitne a odsoudi opilca.

  16. 16 a 17
    Jo, to je pravda, že v tom "stydění se za blízou osobu" alkohol roli vlastně nehraje; když se to vyskytne, tak jak s alkoholem, tak bez, řekla bych.

    Teď jsem si vzpomněla bývalého na manžela, jaký byl – i přes občasné překvapení, pobouření nebo lítost z mého chování – vlastně svatej muž. Však jsem mu to v legraci říkala; on to nesnášel :)
    Byl to od něj odvaz, začít si se mnou a tak dlouho vydržet. Statečnej člověk, v podstatě – a to jsem já celkově slušná osoba; aspoň tehdy jsem teda byla až dost.

  17. 15 Christabel,
    já totiž nevím, jestli do Horoměřic jezdí všechny taxi-společnosti. Ještě jsem to nezkusila. Z Břevnova je to asi 10km, to by mohlo být za 400 (?); jenže je to mimo Prahu…

    čekat na bezpečném místě, to je horší, lepší je se pohybovat, protože jakmile si někde sedneš, někdo se na tebe nalepí. A já nemívám chuť se s někým cizím v noci otravovat a něco mu vysvětlovat. A kde si sednout? Metro je zavřené. V nonstopáči? Na zastávce? obojí jsou přesně ta místa,kde jakmile si sedneš, někdo přijde. Nebo minimálně na tebe čumí pár dědků u baru a vedou oplzlé trapné řeči na tvoji adresu. A to nesnášim, ruší mě to. Radši chodim venku na zimě,kde mě nikdo neoslovuje.

  18. ad 18,20: ad "ja vim ze je to spolecensky spatne. ze se to delat nema. ze je to zavrzenihodne. a ze kazdy slusny clovek odmitne a odsoudi opilca."
    – co to plácáš??? :-) Každej slušnej člověk zavrhne mě, když jsem málem nechala utopit manžela a nechala bych bez pomoci ubohého opilce.

  19. ad 21: nějaká větší non-stop benzinová pumpa by mohla být dobrá. Je tam teplo, poměrně bezpečno, pokud ji tedy zrovna nevykrádají, mají tam minimálně automat na kafe a toaletu. Taky by mohli mít možná telefon na taxíky a doporučit slušného. Ale nevím, jestli tam někde v okolí taková benzinka je.

  20. 25. nemel chlastat :o) kazdy je zodpovedny sam za sebe. takze nevidim duvod proc bys ho mela tahat kamkoliv nebo odkudkoliv. at je kde je a dela co chce.
    me treba driv vadilo kdyz mi muz vycital ze jsem tancila kankan a ze jsem se chovala naprosto nevhodne. A casem jsem to poustela uchem dnu a uchem ven :o) vlastne je to takove skadleni. srandicky. vesele historky "z nataceni".

    uz jsem to myslim tady psala jak jsem byli na ochutnavce Archivnich vin se znovinem i s prateli. Bylo asi 25 vzorku behem necelych dvou hodin. Doma jsem meli nachytane chlebicky, skvele vino z vlastniho archivu, pratele taky privezli to nejlepsi co meli. Pamtuju si jak jsme vystoupili z Taxiku (srandicky) vesla do dveri, zavolala ne nejmensiho ze jsme uz tady, co bylo ve skole a sedla si na gauc. Kdyz jsem otevrela oci tak jsem sedela na gauci, v kabate, cepici a rukavicich a vsude ticho.
    Uvedomila jsem si ze jsem nenachystala postele pro pratele. sla jse do kychune a tam nachystane sklenic naplnen vinem. netknute jidlo. bylo asi 9 hodin vecer. decko spalo taky. ticho.
    vlezu dopracovny a tam roztazne postele, periny nachystane a vsichni spi. Manzel taky spi. tak jsem si taky lehla.
    rano vstanu a ze co to bylo? NO oni nachystali vsecko jakoze se budeme bavit, jenze se rozhodli pripravit s postele a hned sido nich lehli a na me uplne zapomeli jak tamsedim v tom kabatu a v ty cepici. Hrozne se divili ze jsem s nimi nespala. Manzel si taky nevsim. Vino a chlebicky teda byli az rano. Z vecera nebylo nic. Prospali jsme ho. Vina nechali na priste.
    TAkze jedna z veselych historek

  21. 26
    Jo pumpa by šla! – tam by mohli mít i kafe. Ale ve vnitřním městě moc pumpy nejsou. V Břevnově je nonstop bez pumpy. Tam bych klidně i šla – jenže výhodnější bylo zdržovat se na Dejvické, odkud jedou všechny busy.
    Nojo, pumpa.

  22. Koncert byl někde u nás a Hospoda na Závěrce? ;-)

    Příště brnkni, a kupříkladu na Letenským náměstí je fantastickej nonstop bufet, kde mají cmundu, karbanátky, grilokuře, topinky – vše za lidové (denní) ceny třeba v 04:00 v neděli.

  23. Koncert byl na Vltavský a hospůdka tam někde jak je Janovského, Šternberkova a další názvy ulic nevím. (Janovského vím, protože tam bydlela tátova teta a ve Šternberkově zas mámy sestřenice:-)
    Na Letenském náměstí – takže blízko! Kde? Takovej nonstop bufet je právě i v Břevnově. Mně by se ještě víc hodil na kulaťáku.

    Ad hospoda Na Závěrce – posledně jsem tam byla před Vánoci a obsluha byla tak děsivá (a poživatiny taky nebyly jako dřív), že mě dost otrávili.

  24. Jinaxtoho Suchdola, kdybys vyšla na západ, bys byla doma za chvilku, pul hodky :-)
    Bufac je rohovej barak… ja ti to nejdu na mape. Kdyz me tam holky zavedly poprve, cucel jsem na to jak trubka. Za cenu jednoho panaku se tam vydatne najis :-) Holt holky vedi, jak na to ;-)
    Tady je streetvýjev:
    http://maps.google.com…23,,0,3.16

  25. Óoo, jo tohleto! Tam chodím kousek vedle někdy do Levných knih. A je tam ten nonstop dlouho? Nebyl tam předtím koktejl bar (možná si to pletu)…?

  26. Je to možný! Taky mi bylo divný, že o tom vůbec nevím.
    Holky mě tam na podzim vytáhly z Wakaty, když jsme po par jointech dostaly upe nesnesitelnej hlad. Nakonec jsme ten bufáč málem vyžrali do mrtě :-)))

  27. ad 27: Tu historku si pamatuju z tvého blogu. To bylo u tebe něco zvláštního? A já myslela, že takhle žiješ pořád! :-)))))

    Jinak nechat umrznout (utopit) opilce je jako neposkytnutí pomoci – to je trestný, myslím.

    Kankán jsem naposledy tančila u táboráku v létě s jedním kamarádem, kterého jsem s sebou strhla. Místo sukně jsme použili mikiny uvázané kolem pasu, jinak pod tím kalhoty, samo. Kamarádova manželka si ťukala na čelo ještě ráno, že se choval jak zastydlej puberťák a že se za něj stydí. A za mě se taky stydíš? Ptala jsem se s úsměvem. Odpověděla: Ne, za tebe ne, tebe nemám v občance. Tak to bylo fajn, že se za mě nikdo nestydí. :-))) A já za sebe nemám proč. Dělám vždycky jen ty správné věci. A v tuto chvíli bylo nejsprávnější blbnout. ….. Já se vlastně stydím za všechny, kteří se nedali strhnout do víru tance! :-)))))

  28. Správněééé!

    Sranda je, Lenko, jak trváš na tom, že ses chovala protizákonně, když jsi nechala opilého svému osudu. Myslíš, že už je to promlčený?

  29. ad 36: Nenechala, já tu sprchu přece vypnula – a navíc, stejně neměl ve vaně špunt. A ten jiný teoretický – to nebylo, to jen kdyby bylo.

    Pokud by někdo umřel a já mu předtím nepomohla, to by bylo jiný tóčo. S tím se nedá asi moc žít.

    Ono mě úplně stačí mlhavé povědomí o tom, že kdesi u rybníka přespával bezdomovec. Měl krásnýho vlčáka s hebkou lesklou srstí, to znamená, že ho dobře živil. Asi líp než sebe, protože on byl takový hubený. Ale hezký a docela mladý člověk to byl, jen trochu zarostlý a samotář. Občas jsem ho potkávala a občas nastrčila k popelnici něco, co by s psíkem mohli využít. No a loni ho našli utopeného. Jestli se utopil záměrně či po alkoholu těžko zjistit, ale je mi to líto. Byl mi moc sympatický. A co se stalo se psem už nevím vůbec.

  30. Aha. To je smutný. Takový téma na tajemnou povídku.

  31. 37. to je fakt moc smutne. lenko, nemela jsi pocity viny kdyz jsi je potkala? to se ptam hlavne kvuli sobe. Protoze ja tyhle pocity viny obcas mam, vynori se odnekud z hlubokeho podvedomi jakoby mi chteli rict: Konej! a ja nevim co. a tak nekonam nic akorat ten horkobolestny pocit zlyhani zustava.

  32. ad 38: Tajemnou povídku? Ale Liško, vždyť kolem nás je tolik příběhů …… co člověk, to příběh.

    ad 39: Neměla jsem pocit viny, Ratko. Za co? Že jsem byla schopná se postarat o své živobytí? Já jsem mu myslím i dávala šanci se na mě třeba usmát nebo mi něco mohl říci, když jsme se potkávali, jen tak, jako si povídám s jinými lidmi, se kterými se jen potkávám a neznáme se …… neudělal to, nekomunikoval ani mimoverbálně, byl uzavřen do svého světa. Kdyby nebyl, třeba by se z nás mohli stát kamarádi nebo aspoň známí a mohla jsem mu třeba nějak pomoci, ale takhle ….. co bych jako ženská, co neví, co se v tom člověku skrývá, pro něj mohla udělat? Musí taky trochu vyjít vstříc. A on nevyšel, radši se utopil. Žádný pocit viny nemám, jen mě to mrzí, mohlo to dopadnout i jinak.

  33. 40
    Nojo, takový uzavřený člověk – pravděpodobně nemocný – si často neumí sám říct o to, co by potřeboval, o nějakou péči. Takoví se těžko podchycují, to by možná musel stejný člověk – jó, kdyby byly peníze na terénní pracovnky!! – postupně několikrát ho oslovit a zeptat se, jestli něco nepotřebuje, dát mu telefonní číslo atd. Jestli se chudák sám utopil, tak proto, že si neuměl říct o pomoc a neuvědomoval si úplně, že ji potřebuje, nevěděl, kde, jak, kam, co se děje.

    Blbý je, že takové lidi právě nikdo neosloví, protože neví, co jsou zač, těžko se pozná, jestli žije venku proto, že šetří peníze (asi na chlast:-) – blbej vtip – anebo proto, že se o sebe už nepostará, protože má třeba blud, že ho někdo pronásleduje a že nemůže spát uvnitř…

  34. mozna budu vypadat divne, ale myslim si ze je jedinou moznosti jak navazat kontakt je dostat se na uroven s clovek s kterym kontak navazuju. I kdyby to melo byt sestoupeni "do pekla".
    Zen ma na to krasny pribeh. nekdo zapadl do hlubokeho snehu a nemohl se dostat ven a volal o pomoc: sel kolem zenovy mistr a beze slova si lehl k volajicimu. Nacez se nestastnik zvedl a odesel….

  35. Dostat se na stejnou úroveň, ale zároveň zůstat u sebe. Jinak mu nepomůžeš, si myslím (asi podobně jako Lenka; která tomu člověku pomoct nemohla, protože se prostě minuli, no).

  36. … on totiž by mu možná nepomohl ani nějaký vycvičený profi street worker pro psychiatrické případy. Protože nechat někoho hospitalizovat nedobrovolně, to jde proti právům a svobodě toho člověka – jde to až ve chvíli, kdy je jeho život v ohrožení nebo jeho zdraví zásadně v ohrožení. A to se nepozná, když toho človka nikdo nezná a nemůže se s ním dát do řeči. A ten, kdo ho zná, třeba jeho doktor, zase neví, kde se ten člověk nachází…

  37. Proč by musel být nemocný? Vypadal docela normálně. Proč hned bludy? Třeba neměl rodiče nebo si s nimi nerozuměl, přišel o práci, o byt…, to je hned. Já už si taky po rozvodu vyhledávala místo u horkovodních trubek. Asi bych taky časem zakysla jako on. Nebo spíš by se mi tam začalo líbit. Musím hodně pracovat a být displinovaná, protože vím, že by se mi u horkovodních trubek líbilo. Na všechno se vykašlat a žít ze dne na den ….. taková nádhera!
    Víš, Liško, já taky několik let cíleně pracovala s lidmi, kteří jakoby potřebovali pomoci. Ale pak se ukázalo, že nechtějí. Oni mají ten svůj stav rádi. Ten, kdo se topí, nejdřív musí natáhnout ruku, jinak to nefunguje.

  38. Já myslím, že nemocný byl, jinak by ho nenašli utopenýho.
    Druhá varianta je ale taky možná – že byl ožralej a šel se koupat. To nemám tušení, jak to bylo ve skutečnosti, nikdy jsem ho neviděla, nic o tom nevím, to uznávám.

    Ano, souhlasím, že kdo pomoc potřebuje, musí ji napřed chtít. Jenže někdo, kdo má třeba psychotickou ataku, první, a neví, co se to s ním děje, ten sám za někým nepřijde, někdy. Někdo jo. Nebo se chová tak nápadně, že ho policajti nechaj odvézt záchrankou. Ale když je nenápadnej, vyhýbavej, tak to má těžký ještě víc.

  39. 43. jo, presne tak jsem to myslela. tu prvni vetu.

  40. … já totiž nějak předpokládám, že mezi bezdomovci je hodně lidí s duševním onemocněním. Že prakticky všechny ženy bez domova mají nějaké onemocnění, to se ví, to jsem někde četla. A z mužů jich taky nebude malý podíl.

  41. ja si to nemyslim ze jsou nemocni. dnes se jaksi vytratila cela skupina poutniku, lidi bez domova kteri putuji z mista na misto… TAky zmizeli tzv. poustevnici, kteri ziji na jednom miste a ziji pouze z milodaru.
    chybi mi to. zda se mi ze tihle lide proste chybi v nasi spolecnosti. vytvareli odjakziva rovnovahu. vytvareli prostredi. a ted tady nejsou…

  42. ad 48: A jsi si jistá, že naprostá většina lidí i s domovem nemá duševní onemocnění? :-)))
    Tak jistě, duševní onemocnění to všechno může podpořit ….. jinak já utíkala z domova od svých osmi let každý druhý den – bydlet do vykotlaného dubu, který jsem měla vyhlídnutý, ale nebylo to tím, že bych byla duševně nemocná. Spíš tím, že hlupci byli ti okolo. :-) Naštěstí byla venku tma a já se ve tmě bála.
    A když už je člověk venku, vzdálí se mentálně tak těm lidem normálním, že to může i vypadat jako choroba nebo to v chorobu vyústí. Tam může být mnoho variant.

  43. ad 49: No, je spousta lidí, které prostě nebaví chodit do práce, platit nějaký nájem, něco vůbec dělat. Radši opravdu žijí z ruky do úst, povalují se a když není nic, tak to otupí alkohol a je chvíli dobře. Povaleči vždycky byli, jsou a budou.

  44. No dobrá, ale u těch, co se zpíjejí alkoholem, leckdy není alkohol to prvotní, ale až druhotné; začnou zapíjet alkoholem depresi, která je prvotní.

  45. ad 52: deprese to ani být nemusí. Třeba jen prostě blbý pocit ze života, zklamání ze sebe či z blízkých, smutek. Deprese jako nemoc to být nemusí. Kdyby to byla skutečně deprese jako nemoc, tak jim bude děsně zle, tam alkohol nepomáhá, tam depresi zvětšuje, ne?

  46. hmm, cetly jste co jsme psala. Ze by to mohl byt zivotni styl?
    Ze ne kazdy je cely divy po tom, aby sel do prace a pak si za penize neco kupoval. Z ejsou lide kterym to vubecnic nerika. Kterym nerika nic kazde rano vstat, najist se, jit pracovat, prat si, uklizet si, pecovat si o domecek. Ze jsou lide kterym je to uplne sumafuk a podle me nejsou nemocni.
    Jen se divaji na svet jinou optikou. nikoliv vetsinovou.
    ale ze se narodi jako svobodni a nechtej se ucastnit skupinoveho standardu. Proste jim staci co najdou nebo dostanou a spi tam kde spocine jejich hlava. Je to nemocne? Jsou lide kteri nechodi do prace a nenakupuji veci nemocni?

  47. zkuste se podivat nekdy na obrazky z indie. jeden vedle druheho tam vypadaji lide jako bezdomovci. sileny bordel kolem, oni polonazi nebo nazi, koukaj pred sebe a nic.
    nepracujou. nemaji domecky. nenakupujou. a nejsou nemocni.

  48. ad 54: četla jsem, co jsi psala. To mé bylo jakože souhlas a doplnění. Akorát bych neřekla, že je to tak, že se narodili ke "svobodnému" životu. Spíš je to skoro vždycky vynucené nějakým nezdarem, nějakou životní situací, kterou se jim nechce řešit tak, jak si většina lidí představuje. Prostě to řeší odmítnutím toho vnějšího světa, jak jej žijeme my.

  49. J8 si myslím, že je to různý – někdy je bezdomovectví dané spíš tím, u jiného zas tím druhým – nebo třbe ačlověk vyleze z vzení, nemůže najít práci, jeho žena se s ním rozvedla atd. Různě. Nevím, jaký podíl tvoří který typ.

  50. 57 pěkný překlpey; teda překlepy: třeba, vězení.

  51. ad 57: Udělejte tam u vás se streetworkery výzkum "Jak a proč jsem se stal bezdomovcem". To by mohlo být zajímavý. To by byly story! A poslední otázka by byla: Chtěl bych žít jinak? A co bych pro to potřeboval? Co bych byl pro to schopen udělat?
    (Samo, že naslibovat mohou kdeco, ale už jen co by vyprávěli by mohlo být zajímavé. A taky by bylo důležité je chytit aspoň trochu za střízliva, aby to neblo jen blábolení.) Projekt by mohlo (spolu)financovat město Praha, s bezdomovci má určitě spoustu problémů.

  52. [59] Jaxi mužeš myslet, že by město Praha v současném složení radnice přišlo s něčím smysluplným? :-)))

  53. ad 60: Složení radnice Prahy důvěrně neznám, ale s tím projektem musí přijít neziskovka a přesvědčit radní, že je to to nejdůležitější, co mají podpořit.

  54. 59,60,61
    A to si myslíte, že ještě nikdo neudělal? No to jsem přesvědčená, že je první, co se dělá a co se dělá i dlouhodobě. Ale na to jsou organizace jako Naděje a na to jsou studentské výzkumy apod. – nevím, co to má co dělat se mnou.

  55. Určitě se to dělá. Ale lidí, kteří to dělají a kteří to zpracovávají, se radnice rozhodně na nic neptá, rači vymejšlí fantasmagorie o koncentráku pro bezdomovce na Vypichu.

  56. 62 vyznívá, jako bych byla nějak nemístně rozčílená.

    Nee, nejsem. Jen mě bolí břicho, tak jsem poněkud nevrlá. Pardooon.

    63
    Cože, koncentrovat? A na Vypichu? Dvojnásobná pitomost?
    Pokud mají normální zaměstnance z oboru (a to mívali…) nebo spolupracují s někým ze sociologie, případně už i z té mé geogrgie města, tak tohle neudělaj.

  57. Jsi přesvědčená, že to někdo dělá, ale jak je vidět, nikdo o tom neví a nezná výsledky. Z čehož vyplývá zmíněný "koncentrák", tvoje nedokonalá znalost, moje neznalost, Rojova neznalost…… se tady bavíme o něčem, co se někde řeší, ale buďto špatně a nedostatečně nebo se to špatně prodává (podává) veřejnosti i těm, co rozhodují. – Ti, kdož vědí, by to také měli umět odprezentovat. Jak já k tomu přijdu, když nevím, proč a z kolika procent se z koho stávají bezdomovci, zda jsou či nejsou duševně nemocní, co chtějí či nechtějí??? :-)

    U nás jeden pracovník supermarketu viděl, jak před vchodem bezďáci pořád nasávají, válejí se a sem tam obtěžují zákazníky, tak jim dal pytel a řekl, ať aspoň uklidí po sobě odpadky a oni šli a uklidili nejen po sobě, ale i celé okolí a pak se přišli zeptat, co je ještě potřeba, že klidně, že stejně nemají co dělat. To by od nich nikdo nečekal.

  58. Liško, ty jsi krásně netknutá politikou :-)
    Koncentrák byl součást předvolební kampaně ODS a vydatně přizvukovali i socani. Bém a Richtr se snad na tom Vypichu nechávali i fotit.
    Mogl bych vám, holky, k tomu dohledat nějaké roxtaré články, ale nestojí to za to :-)

  59. ad 66: Já si náhodou pamatuju, jak chtěli mocí mermo dostat bezdomovce ze středu Prahy. Ale fakt to dělali (jako mnoho věcí) od zeleného stolu vědíce o tom prdlajs.
    Ale to už je dávno známá věc: Kdo něco ví a umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí. Kdo neumí učit, ten to řídí. Kdo neumí řídit, o tom píše. Kdo neumí ani psát, ten o tom rozhoduje.

  60. 42:
    to je pěkný příběh.Ten by si někteří duchovní rolls-royceové
    s rádoby pomocnou rukou nataženou potřebným měli zapamatovat.
    Na druhou stranu,když člověka na dně kopne do prdele pokrytec a politovánihodný narcis,tak je to taky dobrej impuls,aby se zvedl a šel vlastní cestou.
    Možná nedojde k tomu,aby zachraňoval lidstvo a lepil černé díry vesmíru,ale možná dojde aspoň sám k sobě.
    A vo tom to je:-)

  61. 49:
    přesně!
    Ale oni možná jsou,jen změnili strategii,protože teď by tu umřeli hlady,nebo by je zavřeli do blázinců.
    Jsou to pořád outsideři,ale maskovaní "normálním" životním stylem.A třeba to podstoupili dobrovolně jako tu nejtěžší zkoušku-ztrátu svobody pro svobodu absolutní.
    Pokud opravdu duchovní člověk dokáže fungovat i v pekle současného systému a vnitřně se do něj nezaplést,tak dokáže
    cokoliv.

  62. a k těm bezdomovcům…asi málokdo si dovede představit,jak rychle a lehce se dnes může i poměrně dobře situovaný a společensky začleněný člověk ocitnout na ulici.
    A cesta zpět může někdy být nemožná,nebo přesněji-pro toho člověka nepřekonatelná.
    Potom je jen otázkou krátkýho času,kdy svou rezignaci potvrdí alkoholismem a pochcanej žebrá u supermarketu o drobáky.
    Ne na jídlo,to si najde v popelnicích,ale na krabicový víno…blaženou chvilku zapomnění,kterou "úspěšný" člověk zažívá u sledování seriálů na Nově,sportovních kláních,válením se na netu,nebo…studiem "duchovna".
    Všichni hledají jen zapomnění,jako on.

  63. ad70:
    kde jeden žebrá,všichni jsou žebráci.
    L.N.Tolstoj

    to je výrok,který tato civilizace i přes svou zkurvenost stále archivuje.
    A to je dobře.
    Ani se nedivím některým lidem na blogu,že mají hrůzu z archivace,když jsou schopni tam napsat,že "kdo se dnes ocitne v chudobě,tak si za to může sám."

  64. 65
    no kdybych opravdu chtěla vědět, jak to s těmi výzkumy o bezdomovcích je, tak si to najdu v knihovně, v Sociologickém časopise a jiných publikacích za posledních 12 let. Pod heslem bezdomovectví toho bude jistě v rejstříku fůra.
    Ale zas tak se o to nezajímám, abych si to našla. O nic jiného, než najít zdroj, nejde. Ten JISTĚ existuje nejeden.

    Ze se to nepublikuje v novinách a nevisí to na billboardech, to ještě neznamená, že se o tom nepíše!

  65. Saule
    68 jo
    69 jo
    70 zajímavý!

    Lenko
    67
    Aaa, tak my jsme ti, co o tom píšou :-)

  66. jak 69 jo?!!!
    Já se mezi ně nepočítám,ty jo?
    To je pro mne téměř nedostižný ideál.
    Tvůj původní blogový příspěvek,na který reagujeme…to potvrzuje.

  67. ad 73 + 67: Ne ne, my o tom jen přemýšlíme a plácáme. Ti, kdo o tom píšou vědecké a zasvěcené věci přece nejsme a vůbec o tom skoro nic nevíme.
    Jinak to, že něco někde je, ale veřejnost (ta část, která by to chtěla slyšet a číst) o tom neví a přitom se jí to dost týká, je trestuhodné zanedbání médií i těch, kteří to vědí. Každá důležitá věc je se musí umět prosadit, jinak to přepisování z odborného tisku do odborného tisku, kterého existuje asi 50 ks v republice je dost na draka. A proto se rozhoduje nahoře špatně. Protože nahoře sedí ti nejprůbojnější z průměrného davu, žádní odborníci. Čili průměrný dav musí být co nejiformovanější – a to musí prosadit odborníci. Ne si jen bádat a zkoumat a to dělat. To podle mne jen 50% jejich práce. Samozřejmě to ovšem předpokládá i tu nataženou ruku davu stejně jako u toho topícího.
    To je ve tak všem. Až když jsou v problémy s elektrárnou ve Fukušimě, tak si průměrňáci a podprůměrňáci (ve smyslu informovanosti) uvědomí, že atomové elektrárny jsou nebezpečné. To jsme dřív nevěděli??? Věděli!!! Ale dav to nevěděl a proto tak ochotně se vším souhlasil. Dav a veřejné mínění souhlasí se vším (dobrým i pšatným), co tu existuje. Proto to existuje. A proto je potřeba vzdělávat dav. – a tohle ať si zaarchivujou teda!
    :-)

  68. 75
    Vzdělávat dav? Nojo, jenže ono je pro ty, kdo jsou u moci a kolují z pozice do pozice, lepší sice trochu dav informovat, ale co nejvíc jednostranně a schválně o něčem nic neříkat – a když se nežádoucí téma náhodou vynoří, tak ho rychle přetlouct něčím jiným. A polovzdělaní novináři, kteří jsou tlačeni makat děsně rychle, opravdu "vzdělání" davu příliš nedodají. Zvlášť když si nevidí do (tendenční) huby a komentují (třeba je výběrem slov a tónem hlasu), místo aby podávali zpravodajství.

    Kdo chce něco vědět, tak si prostě musí za tím jít a najít si ty zdroje, pokud mu to stojí za to. A hlavně si jich najít víc. Když ne, tak ne, smůla, zůstane v nějakém oboru neinformován; nemůže každý vědět všechno. Na to nemáme kapacitu.
    Ale kdo chce být opravdu informovaný v nějakém ohledu nebo oboru, tak spoléhat na běžná masmédia je bláhové. Nejlepší je to vystudovat, protože tak se přijde k přímým zdrojům, k tomu, např. jaká metodika výzkumů veřejného mínění se používá, a taky člověk dostane přístup k zahraničním zdrojům, jiným pohledům na věc, všem faktorům vstupujícím do hry.

    Jenže toho člověk může dosáhnout jen v několika málo oblastech za život. A někdo v žádné, pokud právě to není jeho preference.

  69. ad 76: jsem nepsala já – prosím o odlišení autorky

    K věci beru ten první odstavec. To, že když chci něco vědět, tak si za tím musím jít, to není právě ve hře. Nechci (jako!) cíleně nic vědět. Potřebuji, aby se věci, které se vědí a týkají se celé společnosti a jsou poměrně důležité dostaly do obecného povědomí. O tom jsem psala. A to předpokládá jak vnější motivaci davu – veřejnosti, tak vstřícnost z jeho – její strany (vnitřní motivace), tak práci na tom, aby se informace od odborníků dostala k očím a uším veřejnosti. A na tom se podílejí média i odborníci sami. Hlavně tím, že se naučí o věci mluvit zajímavě a jdou si za tím. Šmudlat si nějaké výzkumy na stole a posílat si výsledky z katedry na katedru, to je slabý.
    O tom jsem se snažila mluvit.

  70. ad 77: A taky mě napadlo vyzdvihnout třeba p. Sedláčka, Cílka, Mudr. Hnízdila a jiné a jiné, kteří přesahují pouhou působnost ve svém oboru ….
    a taky oceňuji mnohé blogy a vůbec možnost blogování, protože i takto se šíří informace a znalosti z jiných oborů a povědomí veřejnosti. Informace jsou mocná věc.

  71. 77 ano, Lenko, omlouvám se – místo Liška jsem do okýnka zřejmě vepsala Lenka! Ale už jsem to opravila.

    Ano, taky je mi protivné, že akademická půda pod tlakem publikovat NĚKDY vede k tomu, že se omílá a opisuje totéž a publikuje furt to samý, jen aby se publikovalo.

    Jen bych nepřeceňovala novináře – oni nejsou takoví odborníci, aby byli schopmi dohledávat všechno důležité. Oni chodí – co já vidím – po povrchu, lépe řečeno po povrchu povrchních témat.

    Jsou schopní dobří publicisté, kteří si dají tu prái, jako třeba pan Petránek, a 24 hodin sedí před několika desítkami zpravodajských kanálů, které sledují. Jenže to si může dovolit málokdo. Běžný novinář je jistě v ohromném časovém presu, o tom nepochybuju.

    Takže se v médiích, v denících, děje vlastně podobný proces, na jaký jsi upozornila na poli vědy: že se přejímají mnohé věci, šíří.

    Nejen ty, jasně, ale ta masovost probíhá právě takhle, se mi zdá. Proto pro mě je jasná cesta: kdo opravdu chce mít informace z první ruky, bude je vždycky mít jen v několika málo oborech, které pojme jeho kapacita. A bude je mít pouze za předpokladu, že bude umět aspoň anglicky. A bude je mít, jen když tomu bude věnovat několik hodin denně, jen sběru informací. A kdo si tohle dnes může dovolit?
    Moc lidí to není.

  72. … ale novináři se náhodou snaží, zvou si hosty do svých pořadů atd. Jenže to je málo, to je jen nabídka, víc udělat nemohou – pak už je na každém, aby z toho vyšel a dohledával si informace, lidi, události, zdroje dál.

    Jenže troufám si říct, že na to jsou zvyklí jen lidi, co dělali VŠ, a z nich ještě jen ty studentské typy. A navíc – dělat tohle pořád dokola, pokud to není tvoje povolání a nemáš na to vyčleněný čas, to není únosné. Nebo jo? Já nevim. Mě to baví vždycky chvíli, když si cíleně jdu za jedním aktuálním tématem. Pak to pomine a konečně se můžu věnovat "svým" věcem :)

  73. ad 79,80: No, Liško, mně právě nejde o to najít si informace. To když chci, tak najdu. Nakonec si tu anketu taky můžu udělat jen tak pro sebe. Ale to není oč tu běží, víš? Já nevím, jestli je mi dostatečně rozumět……
    Bezdomovci tu žijí s námi, vedle nás … a víme o nich možná méně než o ….. žížalách třeba. :-) To není v pořádku. To vytváří jejich hlubší a hlubší vydělení, oddělení od nás a tedy to znesnadňuje i pomoc, kterou bychom jim eventuelně mohli poskytnout. Nebo aspoň toleranci.
    Uvědomila jsem si, jak píšeš, jak je pro tebe normální dělat svůj obor a že to stačí. A to jsi ještě hodně v tomto osvícená a souvislosti hledající. Jak jsem se stala kdysi podnikatelem, pochopila jsem a vlezlo mi to po kůži, že cokoli, co vím a vymyslím, je bezzubé a k ničemu, dokud to nějak neuplatním, nezhodnotím. A to "zhodnotím" v tomto případě znamená dostanu to do povědomí veřejnosti. Protože ona venkoncem bude rozhodovat o tom, jestli mi radní schválí a zafinancují nějaký projekt nebo nápad. Ta veřejnost je předtím zvolí. Anebo se veřejnost postaví proti nebo to jinak bude bojkotovat, když se něco začně prosazovat jen shora a podcení se veřejnost. Proto nejde o pár intelektuálů, kteří si nastudují kdeco, ale to tu veřejnost. A v rámci otázky o bezdomovcích jsem se cítila jako součást toho davu, veřejnosti, hloupé nepoučené veřejnosti. A nechala jsem zbytečně třeba utopit slušnýho bezďáka.(A se mnou stovky jiných lidí, kteří jej potkávali).

  74. Jo to je pravda, že pro mě to zhodnocení tím, že něco předestřu veřejnosti, není zažitý, je mi to asi vzdálený, zatím. Bohužel.

    Časopis Nový prostor je docela dobrý počin – kromě různých témat ne-bezdomoveckých informuje i o bezdomovcích. A ještě koupí člověk přispěje konkrétnímu prodejci.

  75. "Čili průměrný dav musí být co nejiformovanější – a to musí prosadit odborníci."

    já už se jen a jen bavím:-)))))))))
    I když je to spíš k pláči!

  76. zdravim vsechny sberatele informaci.
    vzpominam na jednu slecnu co mi sveho casu hodne zamotala hlavu,
    a jedna jeji hlaska mi utkvela asi navzdy: "pravda se precenuje"

  77. tak teď vážně.
    Z toho co je tu psáno je mi opravdu fyzicky zle.
    A není to poprvé.
    Takže přeji Liško pěkné blogování s průměrným davem a s kamarádkami odbornicemi,které poradí,jak žít.

  78. tak teď vážně? :-)

    tady nikdo nikomu neradí – ať si každý žije, jak uzná pro sebe za vhodné.

  79. ale ty nežiješ jak to "uznáš za vhodné".
    Ty žiješ,jak to přijde.
    A po nás chceš,abysme ti dali požehnání.
    Sorry,v tomto nemohu sloužit.

  80. Klidně to vysvětli, jestli chceš. Mně zatím pořád nedochází, co myslíš.

  81. na 92 mi zavřeli,takže žiju s tím,že jsi blbá.
    No holt vybrala sis poradce,tak to respektuju:-)

  82. 95
    Nechápu. Nemám žádnýho poradce. Každý si může říkat svůj názor, pokud tím nikoho urputně neobtěžuje, ale co s tím adresát – i já – udělá, je jeho věc.

    Jestli snad myslíš, že se bezhlavě ztotožňuju s názorem kohokoli druhého (Lenky??), tak to je omyl. A jestli ti připadá, že mám snad totožné názory jako Lenka, tak z komentářů je vidět, že každá píšeme svůj názor a ty názory se od sebe dost liší. Což ovšem neznamená, že někdo lže nebo je blbej. Proč? Nevim. Pořád nechápu.

  83. Liško, takových pár výprav znám z mládí. I pak, nebyly nikdy chtěné, někdy jsemi chtělo až brečet, ale to jen chvilku a pak, až poté jsem si připadala jako hrdinka, jak jsem to nakonec nějak podobně zvládla, protože musela. Jsem typ je mi dobře, odcházím, chci být zodpovědná a pak prchám na posl. chvíli. Samozřejmě pokud nemám nějaké povinnosti. Na takový neplánovaný obchůzky se pak pěkně vzpomíná :) Už mě to téměř opouští, ale bývala jsem dost dobrodruh :)

  84. Co se bezdomovců týká, v mnoha věcech to souhlasím s rstkou.., jsou a mohou být lidi, co jím stačí tenhle život..nebo další, co jim nestačí, ale nezvládají, ne každý má na vše sílu…a je fakt, že jeden každý z nás tak může dopadnout. A dopadli tací, do kterých by to nikdo neřekl. Jsou to především lidi..Jistě, že se mi nelíbí, když ho příliš cítím v tramvaji, nebo když po tý krabici vína někoho obtěžuje. Já zažila spíš ty, co když se "pověsili" s tím, že jeden něco chtěl a pak další a další a řekla jsem dost už, omluvili se a stáhli. Ti, co prodávají Prostor, aby měli na nocleh tu a tam v tom asi spokojení nebudou.Ale měkteým to prostě stačí takový styl života. Smýšlím o nich asi jako o opilcích, nikdo neví proč dopadli, jak dopadli. Tak pokud nikoho vyloženě neobtěžují a nejsou agresivní, beru to tak, že žádná společnost na světě není vždy sterilní, škrobená a v kravatách. tak oni nezmizí..Jo, je mi opravdu líto těch, co do toho spadli a vadí jim to, cítí se poníženě..Jsem samozřejmě pro to, je v tom nenechat samotné. Ale na to jednotlivec krátkej..no, popravdě, kdo by si vzal do svého bytu jen tak bezdomovce, navíc třeba malého. To bych nemohla. Ale viděla jsem v TV, jak nějaký farmář jednoho, nebo dva vzal a pracovali u něj za nocleh a stravu a něco peněz.Jistá si nejsem, ale toho bych možná za jistých podmínek pak schopná byla.

  85. A tak ..jak i píše Lenka, pokud ruku k pomoci natáhne, pak by ji měl mít a ne pohrdání.Pokud ne, ať si žije jak se mu líbí, jak mu to nevadí..

  86. Jinak si myslím, že pro ty, kteří o tu pomoc žádají a snaží se jít za ní v rámci možností..pomoženo někdy je. Myslím si, že více, než nějaké spisy jak na to jsou potřeba jen do určité míry, ale ta konkrétní pomoc, tzv. jít do akce a mezi ně..na to každý nemá.. A děje se pak míň, než v celých popsaných papírech.

  87. No, asi ještě k těm výzkumům, jsem kdesi četla..já nevím, ale řekla bych, že snad skoro každý poznal, nebo zná ve svém okolí, který padl na to dno,už nechtěl, nebo mu to bylo šumák, že lidi celkem znají ty příběhy..někdy hodně smutný..

  88. problem vidim v tom, ze se bezdomovci nabiz zivot prumerneho davu :o( obavam se ze o to vubec nestoji.

  89. chci tim rict ze prumernym davem muze byt kazdej. ale mimo dav to kazdy nezvladne. at smerem nahoru nebo dolu. dolu to jde mozna lip.

  90. ad 103 Ratko, jj. lidi jsou různí a nařizovat jim jak by měli žít, pokud NECHTĚJÍ, co to pomůže..zas budou mít problémy..tam, kde jim někdo nařídí musíš..jedině tak, protože je to dle většiny " normálnější "

  91. Víte, jak se dřív hubili myši? Do jejich nor se lilo vápno. A některé byly tedy bílé, ostatní zůstaly šedé. A ty šedivé ty bílé ukousaly.

  92. Mě by docela zajímalo, kolik lidí bezdomovce jen s menším, nebo větším odporem přejde, ale už tak nesoucítí, nepřemýšlí, že ten kdysi v poho člověk mohl mít problémy, za které až tak nemohl. Asi jak kdo..někteří se jen rychle klidí, čímž nechci říct, že mi nikdy nic není nepříjemnýho, co vidím a je mi z toho úzko.

  93. uz jsem psala ze mam pocity viny. ze zatimco ja si sedim v pohodli, oni sedi venku. za kazdeho pocasi.
    nemam pocit ze by hladovali. ono se da nalezt u nas cokoliv k snedku i oblecni jsou hromady. akorat mam divnou pachut v hube.
    asi tak nejak ve smyslu, ze neco delam spatne.

  94. Znám jednho ani ne 30ti letýho kluka, co žije v zemljance v místech, kam v létě jezdím, v zimě v létě. Rodiče mu nechaki takovou chaloupku, bral drogy, a hrál automaty. Tu prohrál :(
    Ale zemljanku má prý vymakanou, tak, aby tam přežil v zimě v létě, vodu si nosí ze studánky na pití a z potoka na jiné. Už dávno nefetuje. A je tam spokojený, chce tak žít. živí se tím, že místním a chalupářům udělá práci a je dost vynalezavý..naučil se no..jak si pomoc..

  95. ad 108, prostě soucit místo odsouzení..jenže oni by se ti co tak žijí těžko cítili dobře u lidí, co žjí zase jinak a myslím, že i naopak..což ase mi zdá normální..

  96. 110 ano, neco v tom smyslu. soucit ale ne ve smyslu litosti jaky je to chudak jako spise empatie. vnimavost. lehnout si k nemu do snehu a spolecne mlcet. ze jsem pritomna. ze nasloucham, ze ho slysim..
    stalo se mi ze bezdomovec nechtel almuznu, kterou jsem mu nabizela. chvilku jsem s nim zertovala a pak mu nabizela peniz. a on nechtel. pry nezebra.

  97. Ratko, já ti mám pocit..ne, že by žádný dezdomovec nikdy neřekl o něco, ale co jsem tak postřehla více žebrají lidi, co vypadají celkem, že to nečekáš pod různými záminkami a říkají ti všeliké historky, co všechno..no vědět nemohu, nechci křivdit, ale mám pocit,že tam je ta vyčůranost a hraní na city asi častější a ono to může být jinak..ale neříkám, že vždy.

  98. tady tohodlenc jsem potkala u supermarketu. jako vyzdycky se psem. a tak jsme si povidali jak krasneho ma psa a ze je fakt hezky den. a on mi rekl ze se krasne usmivam, ze je hrozne fajn potkat nekoho kdo se usmiva jen tak. ze je ted cely den krasny. (usmivam se fakticky furt jak dement bez priciny) pritom vim ze loudi penize, nestal tam poprve. nevzal si je.

  99. 106 Lanko,
    cožee? :)

    anino,
    ahoj. Úplně chápu, že bezdomovcům se lidi vyhýbají – proč taky ne – protože si pamatuju, jak dřív jsem "zamlada" cítila velkou opatrnost a ostražitost vůči bezdomovcům, opilcům a "divným" lidem, co např.mluví pro sebe oplzlosti na veřejnosti. A od té doby, co pracuju v denním stacionáři, v psychiatrických a psychoterapeutických službách, tak teprve od té doby mě ta ostražitost opustila. Už se klidně dám do řeči s kýmkoli prapodivným cizím.

    No a vidíte a stejně jsem v noci šla jinam a nebudila toho neznámého spícího – protože jsqem nechtěla komplikace, nechtěla jsem se otravovat s někým "navíc", s něčím, co jsem nečekala. Proto asi je těžký se do bezdmoovců vcítit – člověk si radši vybere nekomplikovat si momentální situaci, nechce si rušit svoje kruhy.

  100. Hm, možná tím, že si prošli svým, ti co se tam dostat nechtěli..jsou možná svým způsobem více lidmi a váží si toho, když se najde někdo, kdo jimi nepohrdá.

  101. Lisko, v tom je asi cela ta pointa clanku.
    mozna to fakt bude tvoje povolani. mozna je buzeni bezdomovcu a opilcu tvuj osud. mozna … a mozna ne.

  102. 114
    oprava: Lenko – žádné lanko.

    a před psaním jsem četla jako poslední zobrazený 107; pro úplnost.

    Jabko :)

  103. ad 115 bylo na ratku

    Ahoj Liěko :), hele, j8 bych přes něj taky nešla a v noci, kde nikde nikdo už vů§bec z důvodů , cos popsala. Leda by to byl známý už inventář stacionáře a věděla bych, že neublíží, tak snad, ale radši s mobilem v ruce..čl.fakt neví, no..

  104. ad 114, 106: Já myslela, že to nebudu muset vysvětlovat. :-)
    Jakože odlišnost budí nenávist. A priori. Že je to něco, co máme zděděné po zvířatech a je dobré o tom vědět. Většinou je to v podvědomí a je potřeba překonat tu bariéru, přijmout je. Ovšem ne za cenu vlastního ohrožení, jak jsi – podle mne správně – zvolila ty.

  105. ad 116 :), ten smajlík ne tak docela, možná, možná..jsou lidi s empatií, co by se na to hodili i liška. No, konečně..dnes je čl. ohrožený možným přepadením a použitím násilí v mnohých zamněstnáních, nejen benzinky, obchody, pošty, banky, učitelé a dokonce i zachranáři..:(

  106. ad 117: To je dobrý, v Lance jsem se poznala. :-) Byť mám do laňky daleko. :-) Ale lanko bych doma nějaké našla. :-)

  107. samozřejmě zaměstnáních ve 120. Dělám tu chytrou, a píšu jak blbec :))

  108. 122
    všichni jsme tady přece děsně chytrý! Jinak bychom se přece nevyjadřovali k tolika věcem :-DD

  109. Ono nakonec vše co vidíme okolo sebe má, si myslím, svůj význam, ale vlastně i přínos pro nás. I to, co je, nebo se nám jeví z NAŠEHO pohledu jako neštěstí. Asi bez toho bychom si mnohem méně mohli vážit určitých věcí.Třeba jako já teď toho, že si mám kam jít lehnout.

  110. ad 122,123: No, všichni děláme chytré a občas píšeme jak ….. :-)) (viz anina) A ještě to archivujou. :-) No, chtějí mít zmapované svědectví doby, tak ho budou mít. :-) Akorát jim chybí ještě dát nahrávací zařízení pod stoly v hospodě. Tam je taky docela dobré – a vždycky bylo – vypovídající svědectví doby. :-))

  111. Ad 125, jj, Lenko, tak to by bylo teprve svědectví doby.:) pěkně od plic :)), jen někdy by to vázlo s tou artikulací, asi zrovna, když by to bylo nejpikantnější ze svědectví doby :))

  112. Ano, a proto vyzývám k dobré písemné artikulaci – i když budem namol, aŤ to po nás přečtou! :)

  113. :)), liško, no dobrá, tak vyzývej, ale umíš si představit ty budoucí stoletý, co jim to bude myslet, díky pokroku možná líp než teď nám, jiná technika, žádný překlepy a budou si myslet ..jak to ti chudáci měli těžký..tak brzy už blbli :))

  114. ad 127: čili jinak řečeno: Když už jsou to blbostě, ať jsou aspoň hezky napsaný. Tak???? :-))))))))

    ad 128: Anino, a teď si představ, že to budeme po sobě v těch sto letech číst my! :-))) Pánbu nás potěš. :-)

  115. ad 130: Že si máš lehnout k k nim před supermarket a třeba se jeden z nich zvedne, mě sežerou myši a že Liška je dobrá, protože mohla svůj problém vyřešit i jinak. Třeba takhle:
    http://ostrava.idnes.cz…pravy_jog

    :-)))

  116. Jak by k nim mohl být závěr, když je bezdomovectví pořád v procesu?

  117. 131. jenze to nebyl bezdomovec :o) to byl opilec
    O opilcich nebyla rec. I kdyz i bezdomovec muze byt opilec. a naopak opilec nemusi byt bezdomovec. Proste opilcemuze byt kdekdo.
    stejne jako bezdomovec.
    a co s bezdomovci? (ne s opilci)

  118. 132. no treba ze je necham zit a nebudu je chtit uklovat (odstranit)

  119. ad 131: Já jsem shrnula pro jistotu všechno. A Lišku jsem pochválila, že neřešila svůj problém s cestou necestou domů jako ten opilec. Klidně mohla prokopnout nejbližší dveře a jít si lehnout do ložnice. No a co, žejo? I to je možnost.
    A bezdomovci jsou hodní, že když nemají ten svůj domov, že nám nejdou okupovat ten náš, to je myslím od nich velice šlechetné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.