Krátké a výrazné

SNY PRVNÍHO KVARTÁLU 2011

Luna

SEN 11.1.2011

Jsme rozvedení. Smutno. Jsem u táty v pokoji – leze se tam ve snu nahoru pod strop; tam sedávám. Bývalý manžel už tam nebude sedávat, už to nejde, jsme rozvedení.

Probouzím se se silnou emocí: Smutno z toho, že už je to pryč. Že jsme se museli rozvést. Představa, že někdy pojedu na společnou akci s partou a bude tam bývalý manžel s rodinkou, je divná, hrozná. Cítím smutek, truchlím; vlastně jsem to doteď pořádně neodtruchlila.

DRUHÝ SEN:

V knihkupectví je u stropu takové patro, lezu tam nahoru. Přelézám žbrlení. Asi se tam koná nějaká akce. Odcházíme spolu s bývalým manželem pro kabáty do šatny. V hale sedí třicátník, zlatovlasý. Pouští muziku. Chce, abychom tančili, manžel a já. Právě končí ča-ča. Napřed chceme vysvětlovat, že to neumíme, ale pak úleva – jsme rozvedení a už spolu nemusíme tančit. Velká úleva. Cítím se dobře. Říkám schválně před tím zlatovlasým – kdyby měl o mě zájem – že jsme rozvedení.

Druhý sen mi dost pomohl, protože po prvním snu byl smutek nebývale intenzívní. Druhý sen přinesl klid, ukončení.

SEN 21.1.2011

Jedu na skateboardu, beru si ho s sebou na výlet s mámou. Ta vyhlíží na obzoru vlevo Lužické hory. Zase se schovaly v mlze nebo za něčím. Já je neviděla vůbec. Před odchodem:

Jsem někde ve skupině lidí, v chatě, na mejdanu. Líbí se mi jeden kluk. Když odcházím, drží mě ve vzdálenosti natažené ruky; dal mi ji na rameno. Situace, že se neuvidíme, ale on si na mě telefonní číslo nevzal a já tohle nechávám dělat chlapy.

SEN MÉHO TÁTY 3.2.2011

Tátovi se zdál krásný sen, že mluvil s Pánembohem. Ten se ho vyptával, jaké zvířátko má na světě nejraději. Táta odpověděl, že našeho kocoura Šímu. Pánbůh položil druhou otázku – kterou manželku měl táta nejraději. A táta odpověděl, že měl rád všechny, ale tu čtvrtou má hodně rád, protože ona pro něj dělá spoustu věcí. (Což je fakt.) Bůh ve snu vystupoval jako hlas, nebyl vidět; jak je pro něj ostatně typické.

SEN 4.2.2011

Zdálo se mi, že spím s tátou. Máma to nesmí vědět, není doma.

SEN 14.2.2011

Můj bývalý manžel je zase můj manžel. Někoho jsem zabila. Abych nešla do vězení, aby se na to nepřišlo, musela jsem zabít ještě dva lidi, kteří by na to přišli. Divné. Byla mi hrozná představa, že bych musela jít do vězení. Chovám se jako by nic. Pátrají v mé posteli, prohlížejí ji. Snad nenajdou nikde stopy krve!

Ten sen jako některé předchozí dává do souvislosti bývalé manželství a pocit vězení. Ukazuje mě jako vraha našeho manželství? Žádné další emoce; jen odpor jít do vězení.

SEN 19.2.2011

Zdálo se mi, že jsem se zbláznila: v kuchyni u našich se s mámou dívám na kočičky, co jsme vyšívaly (ve snu). Nepoznávám je, předtím jsem je viděla jinak. Hrozím se, že mám halucinace. Mám strach, co bude dál; představuju si, že brzo můj mozek nebude ovladatelný, všechno budu zapomínat, nebudu si uvědomovat sebe… Jsem z toho vyděšená. Navíc si vzpomínám, že na mě před chvílí promluvil plynový hořák (na sporáku, s modrým plamínkem). Řekl mi skřítkovským hláskem:

„Ty – seš – blbec!“

A jízdní kolo jsem zapomněla opřené o nádraží. Asi v horách. Chtěla jsem ho snést dolů u velkého buku; ze zdi dolů. Ale bylo to moc hluboko, nešlo tam slézt. Kdybych to kolo nechala stát nahoře – v té vesnici, kam jsem dojela – a slezla sama… to by asi taky nešlo. No a pak jsem to kolo opřela o nádraží v jiné vesnici a zapomněla ho tam.

Po probuzení jsem byla vděčná, že to byl jen sen a že nemám žádné halucinace.

SEN 20.2.2011

Moje dvě kolegyně zneužívají klienty, se dvěma jinými kolegyněmi o tom mluvíme; pláču.

SEN V POLOVINĚ BŘEZNA

Jsem vojenský velitel, asi v Jižní Africe, protože se říkalo něco o Búrech. Mluvím otcovsky o „tlačeňácích.“ Mí tlačeňáci jsou příslušníci mojí jednotky, takového předvoje (co se tlačí dopředu?).

Příspěvek byl publikován v rubrice Sny a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

311 komentářů u „Krátké a výrazné

  1. Když to sem napíšeš všechno dohromady, je to pěknej bordel. (Děvče, máš toho spoustu nevyřešeného v hlavě, pěkně se ti to tam mele.)Mělas o tom přemýšlet hned po probuzení a další dny. Ale co to mluvím a bycha honím …..

    Co s tím chceš dělat teď?

    A mimochodem, dnes večer jsem se dozvěděla, že musím během dvou měsíců změnit svůj profesní život. A ještě nevím jak. Tak jsem zvědavá, co se bude zdát dnes mně. :-)))

  2. Nevím, musí se něco dělat s každým bordelem v sobě hned teď?
    Teda, dřív jsem si taky myslela, že musí. Ale čím dál víc si myslím, že nemusí, že nevadí, že se to mele, až to k tomu dozraje, tak se to ozve samo a doklapne, aby to člověk udělal… I vřed musí dozrát, než praskne. A třeba se chvilku jen tak maže černou mastí a nechává růst…

    "Smutno z toho, že už je to pryč. Že jsme se museli rozvést.(…) Cítím smutek, truchlím; vlastně jsem to doteď pořádně neodtruchlila."

    Cítím totéž. Ve dne.
    Dobře napsáno.

  3. Tip na senBloguju.
    Jeden uživatel mi sem píše úžasné komenty.
    Ví přesně, co jsem chtěla říct, co chci slyšet a poradí, když mám problém.
    Po mnoha měsících se s ním setkám.
    Je to bývalý manžel.
    :-)

  4. Souhlas s Ru..teda asi MĚLO BY SE uklízet i v duši co možná nejdřív, aby tam ten bordel nezůstával, ev. nenarůstal..ALE copak to jde ?? Každý to má jinak, uklízí jiné věci, nebo se o to snaží. Pro někoho mohou být na mávnutí rukou, pro něj zásadní. Každý žije jiný život, má jiné zkušenosti a priority. Kolikrát si čl. řekne, tak tohle už je za mnou a zírá při nenadálé situaci, že vůbec ne tak, jak si myslel, že ještě není ÚPLNĚ uklizeno. Kamarádka dcery, velmi inteligentní, má dost problémy..samozřejmě vztahy..Vše na co se ptalA mě a jiných, co jim řekla, moc dobře věděla SAMA, odpovědi byly téměř shodné. VÍ, ale..má srdce..svoje srdce..v podstatě teď se jí rozum přijmout ani nechce. Prý půjde za psycholožkou, nic proti nim. Ale já ji řekla, že se moc nového nedozví, jen odborněji a možná nějaký postup a finty, jak na to, aby se trápila co nejmíň. Ale ty rady hned neposleschne, musí si sama počkat, až už něčeho bude tolik, že se jí samotný bude chtít uklidit. Zatím ví, že by měla, ale NECHCE, protože tím nuceným úklidem by se trápila ještě víc..

  5. jinak k rozvodu, za sebe..je to obrovský trauma, i v případě, že se rozvést chceš.Nejde to ze dn na den, udělat to rozhodnutí, v máš před sebou i to co bylo fajn, děti, třeba mnoho let stráveným, byť všelijak s jejich otcem. Dnes už vím, že se dá žít jinak, líp. Ale byla to hodně dlouhá doba, kdy jsem přemýšlela, jestli to opravdu bylo nutné.Nutné to možná nebylo, ale chtěla jsem žít jinak, chtěla jsem se od určitých věcií už osvobodit a když jsem přišla na to, že i dcery, bylo rozhodnuto. Jizvy se ale ozývají i tak, a myslím, že zůstávají navždy..přestože bys už to nechtěla vrátit,

  6. ad @, jj. Lenko, pokud se mi něco zdá, napovídá to. Snažím se rovzpomenout si a rozmotat to v sobě, pokusit se dát do souvislostí. A k sobě člověk bývá upřímnej..nic si netají

  7. Jo, hezky k tomu přistupujete.

    Bordel? Nemám pocit, že je ve mně bordel – ze snůšky snů se to tak určitě může jevit; já v nich vidím tři jasná témata. Jejich zviditelnění třeba úplně jasné není, ale to není nikdy a nejsem (už) zastánce nějaké analýzy snů, jejich dekódování a tvrdé práce na nich. Jen samo to, že se zdají a že si jich člověk všimne, to už je většina toho, co je třeba dělat, si myslím.

    A jak víš, Lenko, že jsem o snech po probuzení nepřemýšlela? Já jsem je sem přece jen napsala, zaznamenala, bez komentáře – a to neznamená nic, jen to, že jsem je sem zaznamenala; o ničem ostatním to nevypovídá. :)

    Vlastně příměr o "uklízení" v duši mi blízký není. Pro mě je duše neustále v pohybu, ve vztazích, které se proměňují. Takže něco "uklidit" ani nejde, ale to může být tím, že mi to slovo asociuje uspořádané hromádky, oddělené od sebe, izolované ve skříni od vztahů s ostatními hromádkami i světem. Asociuje mi to spíš něco schovat z povrchu do skříně. A to rozhodně není to, co bych chtěla dělat se svými tématy.

  8. čeče Liško,díky tomu článku jsem si vzpomněl na svůj dnešní sen.Asi bych ho jinak úplně vypustil,díky,díky:-)

  9. Lenko,
    no a zdálo se ti něco? Změnit profesní život; to zní dost zásadně!

    Ru,
    no ten sen s tím velkým smutkem se mi zdál na návštěvě u tebe! To téma tam nějak dolehlo.

    Roji,
    jasně, kdo jiný :)

    Anino,
    anoo, ahooj!

  10. Saule, no vida, sláva.
    To mně se dneska zdálo, že je už tři čtvrtě na čtyři odpoledne a já ještě nekoupila maso na večerní grilování a oslavu, co začne v šest.
    Tak jsem si to vzala k srdci a koupila to maso hned ráno cestou do práce, už je naložené v lednici :)

    Ganz praktisch, tyhlety sny :)

  11. re sen 20.2.:
    domluv mi u těch kolegyň terapii.
    Já bych s tím problém neměl a ty by sis mohla ušetřit slzy:-)

  12. ad 13
    od věty "Tak jsme si to vzala k srdci" je moje dnešní ranní realita, ne sen :)

  13. A mně nezbývá, než se připojit Xaulovi a zkusit ještě něco napaběrkovat :-)

  14. O snech 1.QNa těch snech prvního kvartálu – jak hezky římsko-rakousko-úřednicky řečeno – je pro mě pozoruhodné, že je jich poměrně málo, jsou poměrně krátké a mluví k nějakému tématu podle mě příměji než moje dřívější sny (ale to může být jen "zdání").

    A hlavně vycházejí jakoby z klidu, z takového pevného základu; není v těch snech vůbec chaos, ani nepřeskakují a není tam žádný strach; působí pevně, stručně, jakoby "řádně." To je ten zásadní dojem z nich.

    Někdy nesou silný dojem, silnou emoci, servírovanou ale stručně, lapidárně; ne zrovna dramaticky nebo nějak drásavě (byť se napsané tak mohou jevit), ale spíš jakoby přímo. Mám dojem.

    A co je zajímavé: to, že někam jdu nebo jedu a jaké dopravní prostředky k tomu užívám.
    Už totiž předtím v zimě se mi zdálo, že někam běžím, překonávám úspěšně překážky dolů z kopce, pak jedu metrem, zase jdu pěšky neznámou čtvrtí … a teď se mi jednou zdál skateboard a pak jednou kolo – tam ale překážka (opět směrem dolů) nešla překonat. No a včera se mi zdálo, že jsem spadla / skočila dolů z nějakého jezu na eternitové desce, nic se mi nestalo s nohama a doplavala jsem na druhou stranu.

    A tyhle cesty ve snech jsou vždycky zajímavé a u mě vypovídají o momentální cestě životem – jestli se člověk veze v tramvaji ve vyjetých kolejích, nechá se vézt, anebo jede autem a sám řídí atd. A teď si myslím, že to ukazuje moji cestu pracovní, různé zvraty v poslední době, různé naděje, teď zase další změna přišla a další je hlášena na léto, která byla naopak předtím nepravděpodobná… a v těch snech mi přijde, že to zatím zvládám.

    Akorát se musím kouknout (na flickr do fotodeníku), co jsem dělala v době, kdy se mi zdálo o tom kole. Jenže mi ani neúspěch s kolem nevadí, protože kolo je pro mě – jak jsme si o tom notovaly s Lenkou u ní – něco, co se nedotýká země, co izoluje člověka od vztahů, od doteku s druhým. A tak mi ani nevadí, že jsem kolo zapomněla někde na nádraží :) Horší je, že jsem pak zřejmě jela vlakem :( Ale člověk nemůže pořád sám běhat a nevypomoci si tím, že se nechá chvilku vézt :)
    Co myslíte?

  15. Saule a Roji,
    koho já bych vám tak doporučila… :)

  16. Liško: ta moje věta: "Když to sem napíšeš všechno dohromady, je to pěknej bordel." znamenala asi tohle: (v podtextu: Tvoje problémy jsou skoro jako moje problémy, všichni jsme na stejné lodi, jsme ve stejné firmě …) Ty mi tady na stůl vysypeš ty sny bez ladu a skladu, nic mi k tomu neřekneš a pro mě to znamená "něco s tím dělej, nějak na to reaguj, něco mi poraď, nebo tak něco ….." Tak jsem řekla momentální autentickou reakci: "To je pekěnj bordel a já teď nevím, co s tím, navíc mám teď honičku tady u sebe ……. prčic." – takhle to bylo. Proto jsem si říkala, že kdybychom to řešili per partes, tak to nebylo tak tento… Jenomže to už je teď fuk.
    Já vím, ty mi řekneš, že nemusím tvé problémy řešit. Nemusím. Řeším. Všechny problémy světa jsou moje problémy, protože je to všechno o mně, taky. A musím setsakra volit priority, abych to udržela všechno pod kontrolou. :-))))))))
    No a do toho mi Roj posílá svá báječná čísla, zatímco současný On, mého srdce šampión naopak večer nevolal, já se rozvádím s dlouholetou kolegyní a kamarádkou a ještě mám na stole ty tvé neutříděné sny!!! :-)))))))))) Z toho by se jeden zjevil, uznej. :-))
    Věta: "Děvče, máš toho spoustu nevyřešeného v hlavě, pěkně se ti to tam mele." – měla být věta útěšná, asi úplně nedobře formulovaná, to je možné, uznávám.

    Jinak mně se nezdálo nic. Jenom to, že mi Roj napsal asi v půl druhé maila. :-)
    Tento pátek jsem konečně pochopila, proč se mi stále v pubertě zdával jeden hrůzostrašný sen a jaká měla být správná reakce v něm, na něj. A jak se mi to teď hodí, panečku! Po tolika letech! Usínala jsem s tím, že jsem si opakovala: Ve tmě nezapomeň, že jsi slunce. (Chlap by řekl: Jsi slunce voe, tak nešil.) A dobrý to bylo. Ono být sluncem je docela zodpovědná dřina, hlavně takhle před rozedněním, když není nikdo jiný, kdo by jaksi rozsvítil a oživil Zemi. :-)))

  17. Sny 19.2. a 20.2.Áha, tak 19.2. a 20.2. se netýká práce, jak se mi jevilo, ale osobního života. I trocha sexu tam je – ten silný buk…

    Týká se to rande s jedním klukem a toho, že on se v podstatě choval, jako by mě zneužil, dá se říct. Ve dne bych tak silné formulace nikdy nepoužila; jsem taková hodná :)
    Ale je to tak, ten sen má recht.
    Odkazuje mě do reality: chtít lézt s bicyklem po stromě je blbost a chtít od toho kluka něco jinak, než se odehrálo, je taky blbost.

    Vím jistě, že kdybych se těmihle dvěma sny zabývala hned, a ne s odstupem, nepřišla bych na to, o čem byly, zastírala bych to před sebou a nechtěla to připustit; samozřejmě, jak to se sny bývá.

  18. Lenko [19]
    aháá, to vypadá, že jsi mnohem víc než já orientovaná na výsledek a na dotažení všeho, co se vynoří ve snu a co se blogne. To já takhle nemám.

    Když vysypu sny na blog, tak tím neříkám, ať s tím někdo něco dělá. Je to jen nabídka, kdyby náááhodou někoho něco napadlo nebo to někomu něco jeho připomnělo. Ale primárně si sny sem dávám jen pro sebe, protože tím aktem se mi teprve rozjede ten vztah snu a mě, teprve začnou ty sny pracovat.

    Spíš si představuju, že nikdo moc k nim nic neřekne, že to ani nebude číst, protože někdy je nudné číst sny jiných lidí. Podle toho, čí. U většiny lidí mě to nebere.

  19. Některé sny dokážu zhmotnit!
    ehm, teď jsem nemyslel mokré sny… i když ty do toho patři taky :-)

    Mě se zcela pravidelně vrací sen, že mám těsně přectátnicema na šklole, když vtom náhle zjistím, že mi chybí jakási zkouška z druháku nebo jiných temných hlubin soudobé historie. A že se to provalí a vyhoděj mě ze školy.
    V dubnu to ještě nepřišlo, taxe mám na co těšit, dycky se u toho úplně zapotím.
    Ale dotahovat to nijak nehodlám :-)

  20. Roji 22
    Snad se to neprovalí, to už si nějak ohlídáš! :)

  21. SEN Z BŘEZNA – dodatečněJo ještě se mi zdál jeden sen, co jsem si nezapsala (opět je v něm bývalý manžel, to je náhodička :))

    Budeme zase žít spolu. Byt, kde budeme bydlet a který manželovi patří, má pronajatý firma zaměřená na interiéry. Mají tam rozestavěný kancelářský nábytek na ukázku. Přišli jsme tam, abychom se s nimi domluvili, kdy byt vyklidí.

    Sedíme u stolku proti sobě. Bývalý manžel vypadá jako někdo jiný, hezký je furt a teď docela frajer, v kožené bundě (spíš mi připomíná pana Blowinga). Dva zaměstnanci se před ním šmrdolí, asi jsou homosexuálové.
    Manžel říká jednomu ironicky:
    "No ještě mě tady opíchej!"
    Což je věta, kterou by ve skutečnosti zdvořilý bývalý manžel neřekl.

  22. ad 21: No jasně, já vím, jenže já jsem Liško, Panna, víš? A ta musí mít za všech okolností v "duši čisto, v srdci jisto". A když nemá, tak z toho vnitřně (ne vnějškově) šílí. :-) To nic, toho si nevšímej. Šílím si většinou tak, že o tom nikdo neví. Jen když je toho na mě moc, přestanu se na chvíli chechtat a řeknu třeba ….. třeba slovo "bordel"!!! :-))

    Ono to zpracování rozvodu je fakt zajímavé a probíhá dlouho. A hodnocení se všelijak proměňují ….. Znám to taky. I po létech si na něco vzpomenu a říkám jsi, jak jsem jen mohla. No mohla. Byla jsem někdo úplně jiný. Jako by ta žena, co žila s mým manželem byla někdo jiný, jen její příběh znám velmi podrobně. A můj manžel je nyní pro mě cizí člověk. To není ten, s kým jsem patnáct let žila. Dnes mám pocit, že jsem jen kdysi hluboce prožila nějaký film. Svých -náct let života. O to raději jsem tím, kým jsem nyní a dělám věci, které mi teď připadají dobré. Za chvíli si zas třeba budu ťukat na čelo, ale to se málokdy ví dopředu. :-)

    S tím zabitím … napadlo mě, kdybys s manželem chtěla zůstat, musela bys někoho – něco v sobě zabít. Ze všeho, co říkáš, vyplývá, že jsi nebyla na manželství připravena. Tvůj manžel ano. Ale on chtěl manželství, ne prioritně tebe – úžasnou ženu, kterou miluje, zdá se mi. Proto to celé, možná. Je to jako chtít sex a celkem jedno s kým. On není v mých očích (z toho, cos nám řekla) bůhvíjaký klaďák. Potřeboval tě na dosažení svých cílů, nechtěl s tebou sdílet dobré a špatné (tvou nepřipravenost třeba, vázanost na tatínka), ať je to cokoli. I on v kostele lhal.

    A ten sen z 20.2. – nesouvisí taky se slečnou v tričíčku?

  23. Nikdy jsem sny nijak zvlášť nestudobala, jen mě to už dávno zajímalo při určitých souvislostech,proč se mi zrovna te´d zdá tohle a kolikrát tak živě..že tpo musí mít nějaký důvod, význam. Jen jsem si namátkou přečetla nějaké názory..
    Na snáře absolutně nedám.
    Tak jen z vlastní zkušenosti..jeví se mi tak, že to, co mám v hlavě, ať už obavy, starosti, nebo i přání, co vím, že zžejmě nevyjdou a při bdění je kamsi odstrkuju, oni proto nezmizí. Jsou součástí mého myšlení, jsou to i s nimi pořád já…tak mi to v klidu..ve spánku, kdy je nemohu zavrhnout připomenou…

  24. Jo, taky v těch snech, pkud jsou nepříjemné a vlastně mi nastaví i zrcadlo..zdá se mi to mnohem laskavější, než kdyby se dělo při plném vědomí.

  25. S tím kolem… Už vím, proč mi to trvalo tak dlouho, než jsem je vytáhla z kůlničky na cestu do práce a zpátky (dneska).
    Protože když jdu, tak šlapu, každým krokem do sebe vdusávám tu zem, to místo, kde zrovna jsem, a všecko okolo…

    Skoro mám chuť to kolo zas uklidit zpátky, klouzání po povrchu, to mi skoro bude líto že z té cesty domů nic nemám…

  26. ad 28: To je přesně důvod, proč moje kolo hnije již několik let ve sklepě nepoužíváno. Zatímco mezitím jsem prochodila dvoje trekové boty. A přitom vibram je vibram! :-)

  27. ad 25, Lenko, já myslím, že tehdy, když sliboval, vůbec lhát nemusel a myslel to vše vážně. Jinak se asi lidi neberou..
    Já se vdávat ještě nechtěla, ne proto, že by tam nebyla láska, byl ke mně hodný, dokud jsme spolu sedm let chodili a já dlouho nechtěla, nevím, něco se mi nezdálo. I když jsem nemusela vdala jsem yse nakonec tak docela pod tlakem i jeho otce a neprosadila si svůj názor. Noc před svatbou jsem nespala a přemýšlela, jestli do toho už jít..Ale jak jsem se rozhodla, že proč nakonec ne, slíbila jsem taky a nelhala, myslela jsem to a brala pak opravdu vážně. Bohužel po svatbě nastal neskutečný obrat a vedle mně byl někdo docela jiný..

  28. Anino, sny jsou můj velký kamarád. Co já pochopila skrze sny! Co mě se zdálo věcí, jak mě někdo třeba šidí, abych pak zjistila v reálu, že je tomu tak. Sny (ne ty popleteniny běžného dne), ty opravdové, co si je člověk pamatuje, i když se o to bůhvíjak nesnaží beru jako důležitý kanál, kterým proudí intuice, zprávy od duše, zprávy z podvědomí.

    Liško, já asi budu muset napsat o svých snech k sobě, asi mi to nedá. Ach jo, to je zase práce! :-) Ale co by člověk neudělal pro to, aby si to pak za rok třeba mohl přečíst! :-)

  29. ad 30: Ale jo, Anino, on to o sobě asi nevěděl. Lhal taky sobě. Já ani nevím, co jsem slíbila. Věrnost socialistické vlasti? Bůhví. Na radnici jsem neposlouchala a pak jsem si to ani nepřečetla. Bylo mi 23, připadal jsem si stará, protože jsem byla už skoro dva roky po VŠ a svatba po sedmi měsících známosti se mi zdál jako dobrý nápad kvůli bytu. Říkala jsem si, že někoho si vzít prostě musím, tak tohle je docela dobrá volba.

  30. Bylo mi taky 23, no co jsem slibovala a na co kývala tak vážně, si dobře pamatuju. V podstatě si slibují dodnes to samé. Jistě, že mě vůbec nenapadlo, že to splnit nebudu chtít, nebo moc, když už se tedy vdávám. 3tudovala jsem medicínu, ale už nedostudovala. Otěhotněla a přerušila s tím, že se určitě ..pak.. vrátím. Dloho bych musela psát, proč ne, když jsem chtěla. Tak jednoduše.. dala jsem přednost rodině, ale ořvala to. Tak jsem to viděla správnější a v té situaci tehdy bych to udělala zase..Vím, že studovalo i pár spolužaček s dítětem, jen měly jiné podmínky, ale za ty naše jsme nemohli ani jeden. Byt jsem měla svůj po rodičích.

  31. Všichni jsme slibovali upřímně.
    Svým představám a vírám.

  32. nějak se vám to dámy zvrhává a já furt dumám o tom svém snu(10),tak vám ho sem vrhnu.
    Vyjímečně to ode mne není fikce,ale reálný popis fikce,která se tímto stává realitou.:-0)
    Kráčel jsem sám jakousi divnou krajinou s pahýly stromů,větví…a potkal jsem zvláštního člověka,starého mnicha s kapucí v zaplátovaných hadrech.
    Byl zvláštní,neprůhledný…ale budil důvěru a šla z něj cítit taková jakási úcta.Měl dlouhé bílé vlasy a vousy,takovej typ Gandalfa,ale jinak mu podobnej nebyl.Měl jen takový průzračný čtverácký oči.
    No a já pocítil nutkání se mu poklonit.
    Tak jsem se ohnul…a on taky.
    Trochu mi to zarazilo,tak jsem se narovnal…a on taky.
    A tak pořád dokola.
    Nahoru dolů a furt jsme se dívali do očí.
    A potom jsem si řekl,že před ním musím pokleknout.
    Tak jsem si dřepnul a on taky…a pořád jsem se díval do těch jeho čtveráckých očí a najednou jsem se začal smát a chtěl ho obejmout.Jak jsem se mu přiblížil na dotek,tak se mi rozplynulo tělo a já jsem do něho tak nějak vztoupil,byl jsem to pořád já,jen ne svým těle,ale v jeho.
    A potom jsme spolu šli a dívali se na obzor,kde přicházel jakýsi nový zelený vesmír,jakoby jsme vítali novou galaxii.

    No jak vidíš liško,nikdo to s těma snama nemáme jednoduchý:-0

  33. Saule, řekla bych..i tenhle tvůj sen má svůj význam, možná tuším..jen tuším, ale ty, ho znáš, nebo alespon můžeš tušit nejlíp. Sny, jak už jsem tu psala, jsou ostatně, dle mého názoru, ale i zkušeností něčím co je součástí nás, dávají nám mnoho..i když je vždy hned nerozlušíme..to PROČ. JE TU HLUBOCE NITERNÁ ZÁLEŽITOST, a k skrze ně dokážeme být k sobě mnohem upřímnější..ano a to není jednoduché..

  34. Je pěkný vás poslouchat.

    Jo, anino, moje sny taky ukazují to, co ve dne odsunu, nevěnuju tomu takovou pozornost, jakou bych asi měla (podle názoru toho, kdo vyrábí moje sny:)

    Všichni na svatbě slibovali s tím, že to dodrží. A můj důvod ke svatbě, ano, byl taky "proč teda nakonec ne, když spolu chodíme takových let a on pořád chce svatbu." Neuměla jsem si představit svůj život jinak, než s tím partnerem, neznala jsem nic jinýho.
    Takže:
    1) můj důvod ke svatbě byl slabota (i když jsem si i přímo nahlas říkala, že je to chabý důvod), jenže jsem neměla vůbec žádný důvod proti!
    2) moje "chyba" byla, že jsem byla odpovědná svědomitá věrná holčička, která chtěla jednoho jediného krásného hodného prince – a taky dostala přesně, co chtěla. Prostě jsem nebyla žádný přelétavec, lehkovážník, natož promiskuit. A to byla ta "chyba." Ta monotónnost, monogamnost – to, že jsem nechtěla vidět, že jiní lidi žijí jinak, že to jde jinak. Izolovala jsem se od toho, chtěla jsem krásný čistý svět a nevidět to, co jsem tehdy považovala za špinavé.

    No a pak jsem vyšla ze své ulity – což nešlo dohromady s tím, abych zůstala v tom manželství, které patřilo do izolované ulity – a zjistila jsem, že žádná čistota ani špína není, že černo-bílý svět neexistuje, že já chci být součástí světa, chci žít. No tak jsem se musela rozvést, abych zakusila různé rozmanité způsoby.

    A co bude dál, to teda nevim. Rozhodně pokračuju v (sebe)objevování.

  35. Saule,
    tvůj sen zní úžasně! Vypadá jako důležitý krásný sen. Jak to působilo, jaký dojem z něj máš?

  36. 39:
    řadím ho mezi ty důležité.
    A těch moc není.

  37. Jak vlastně vnímáte smysl manželství?

    Je to o tom jít spolu a vyvíjet se, překonávat, učit se v rámci vztahu?

    Nebo je manželství o "věčném" láskyplném spočinutí?

    A jak to máte v dalších vztazích po xy letech?

    Já teď řeším něco podobného jako liš, ale musím říct, že rozchod pro mě asi připadá v úvahu pouze po vzájemné schodě, tj pokud se v přátelským a společným rozhodnutím propustíme. Není to u mě o vnímání manželství jako nebarevného, či o nedostatku lásky. Spíš je to "jen" vnitřní pocit- touha po tom spočinutí, spíše než po překonávání sama sebe. Akorát, že to je možná ta dost velká iluze, pro kterou se lidé rozcházejí a kterou si pak různě racionalizují?

  38. to ste dobry ze si to pamatujete. ja se maximalne minutu podivim co to bylo za uchylnosti nebo zachechtam co za kraviny a v druhy minute uz si nic nepamatuju.

  39. ad 42 – planetko, nejsem si sice jista jestli jsem dobře pochopila, ale ****
    ***Je to o tom jít spolu a vyvíjet se, překonávat, učit se v rámci vztahu?…ae ptáš…no já si to tedy tak nějak představovala. Jít spolu, snažit se naučit brát normálně, to co se mi na duhém nelíbí..myslím samozřejmě prkotiny a naopak a vlastně se dopracovat k souznění. Samozřejmě s láskou, později třena i více i přátelství, parťáctví, společné prožívání toho či onoho ale ne bez lásky. Vědět, že se o sebe můžete opřít, že spolu založíte rodinu, hnízdo..nevím, kdo by si z mýcgh přátel tehdy připouštěl, že to bude jinak. často jsem slyšela, že dnes se manželství bere jako už přežitá instituce, možná..já nevím, ale pro mě ne a nějak si neumím představit něco bezpečnějšího, než DOBROU FUNGUJÍCÍ RODINU, JAKO TAKOVÝ PŘÍSTAV.
    Stává se, že se lidi v manželství změní, najednou chce každý něco jinak, někdy se rozvedou i kvůli věcem, který by se sdaly řešit, jindy to prostě už opravdu nejde, zůstat v manželství šťastní. Krize a nějaké karamboly, těm se asi nikdo nevyhne, ale nesmí jich být moc, nebo pro někoho už neúnosné.
    Tím ti asi odpovídám, za sebe i na druhou otázku***
    ***Nebo je manželství o "věčném" láskyplném spočinutí? ***
    jak jsem v podstatě proti rozvodům pro hloupost, nemyslím si, že by mělo být o láskyplném spočinutí..pokud se tedy opravdu povede, snad i svým způsobem jo, ale pokud ne..proč spočívat v něčem, co už pro jednoho, nebo oba není nic o láskyplném spočinutí. Jen proto, že si slíbili a nedodrželi, protože k tomu měli své důvody ? To aby se pak jeden bál vdát – oženit, že když to nevyjde..bude svým způsobem jak ve vězení :)
    Stále častěji se mluví o životě single, jaké může mít výhody, ano může, ale asi jak pro koho..Ale já už jsem ta přece jen starší generace. Nicménš obě mé dcery žijí opravdu pěkným rodinným životem a já si jen přeju, aby to tak zůstalo…
    A ještě mě někdy napadá, že když dnešní mladí viděli ve své rodině, nebo v okolí, jak snadno je po manželství, možná se jim pak do toho nechce. Mně už taky ne…

  40. Ještě tohle..ono se dá žít v podstatě jako v manželsví. Kolikrát líp bez toho papíru. Má to své pro, ale i proti..

  41. ad 42: Planeto, v každém vztahu se člověk vyvíjí, učí, je to věc dynamická, přece. Ale to spočinutí by tam mělo být, to taky a hlavně. Partner by měl být především člověk, se kterým je nám dobře, proto jsme s ním. Když není, když jsou doma jen hádky nebo nějaké pruzení nebo jinak neladno, nemá smysl si ubližovat.
    Co se týče mé osoby, musela jsem udělat za sebe všechno, abych se přesvědčila, že opravdu takhle manželství podle mě vypadat nemá. Nikdy jsem nezalitovala, že jsem odešla. Litovala jsem několikrát, že jsem neodešla dřív, z mnoha důvodů. Jenže já chtěla mít čisté svědomí a jistotu, že to fakt nejde. Jenže pak už jsem pak neměla čas na pořízení si rodiny a nechala jsem si utéct člověka, se kterým bych tu rodinu chtěla a mohla mít.
    Nikdy nevíš, zda je nějaké rozhodnutí dobré, dokud jej neprožiješ. A kdybych odešla dřív, třeba bych si zase říkala, že ……
    Ale tak za padesát dalších životů to budu mít v malíčku, já ti pak poradím, jo? :-)))

  42. Taky jsem myslím dlouho dělala co jsem uměla a svedla, aby to manželství neztroskotalo zbytečně, asi i po svém manžel, nemohu za něj mluvit, jen neměla jsem ani náhodou ten dojem.. sliboval, to ano..;)
    Když děti povyrostly, zeptaly se, proč s ním jsem..to asi rozhodlo a nakoplo mě. Pak jsem si také uvědomila, že těch signálů bylo moc i od několika málo, co nás znalo, ještě když byly děti malé. Ale já na ně nechtěla slyšet a připustit si je.

  43. Přijde mi, že my ženský to jití spolu, vyvíjení se, překonávání a učení se v rámci vztahu žerem nějak o moc víc než chlapi.
    Těm jde hlavně o to spočinutí. Ani ne tak nutně láskyplný, ale hlavně klidný a funkčně zabezpečný (rozuměj rozdělením rolí, které se nebudou už dále měnit). Na nějaký vyvíjení se a překonávání se mají zaměstnání, profesi.

    Aneb jak říká jeden bonmot – většina manželství ztroskotzává proto, že žena si myslí, že po svatbě se muž konečně změní, zatímco muž předpokládá, že svatba je od toho, aby se už nic nezměnilo. :-)

  44. ad 48, bohužel i má zkušenost.. Asi dřív tak byli vedeni, moje tchýně velmi špatně nesla, že bych něco vůbec ještě studovala a manžel by se pak musel víc zapojit. Protože nikdo jiný prostě nebyl. A když by někdy mohla pomoci odmítala. Prosě vímn, že by to bylo dost náročnýchtít zvládnout oboje, taky jsem se bála..ale je fakt, že od mnžela jsem neměla podporu, schválení vůbec, ani to zkusit dodělat a o dokončení, až by jen teochu šlo, co jsem měla v plánu..to prostě nebral vůbec v úvahu a nechtěl řešit, právě prto, aby se nic moc nezměnilo..Nelituju toho, že jsem mohla být s dětmi jistě víc, jen zamrzí to, ten nezájem o to, co by si přál druhý. Ale enes mám dojem, že jsou mladí kluci většinou jiní a vědí, že ta rodina jee i jejich..se vším.

  45. ad 48: ano, velmi často tomu tak je/bylo. Vzpomínám si, jak na mě manžel hulákal: "Ale ty ses hrozně změnila!?!" A já na něj: "Vidíš to!?! A ty ses zase vůbec nezměnil!!!" Musela jsem se tomu pak smát, protože to bylo tak absurdní. Ovšem byla to pravda jen z části. Změnili jsme se oba, což bylo zákonité – často ve věku od pětadvaceti do pětatřiceti teprve člověk bere trochu rozum.
    Ale teď si myslím, že je to jiné. Hodně lidí přemýšlí o vztazích a váží si jich. Ačkoli povětšinou jsou ženy orientované více na vztahy a muži na práci, zdá se, že se situace hodně proměňuje. Pro muže není ten servis "uvařeno, uklizeno a sex kdykoli se mi zachce" zas tak důležitý. Mají na to si dojít do restaurace, dokážou si uvařit sami, často jsou pořádnější než mnohé ženy a kvůli sexu se už dnes ženit nemusejí. Mnoho mužů cítí, že člověk potřebuje víc než onen domácí servis. Proto zhusta odcházejí za milenkami, které ani nemusejí být krásnější a mladší než jejich žena, ale hlavně když je pohladí a nenadávají jim, že zase něco neudělali. Marná sláva, ale muži se polidšťují(zcitlivují) a ženy často touží po větší seberealizaci a svobodě. To dřív – ještě před sto lety absolutně – nebylo. Lidi byli rádi, že jsou spolu, protože tak spíš neumřeli hlady.
    Teď nehyneme hlady, tedy máme na vyskakování, na hledání pravých citů, máme čas se v sobě šťourat ….. hledat se. Je to určitě dobrý trend, vedoucí k většímu lidství a odskakujeme víc od zvířat, jen se to nesmí zas přehánět do extrému. Viz militantní feminismus třeba nebo muži fňukálkové.- Akorát pes aby se v tom vyznal! Situace je nepřehledná, moudrost našich babiček je nám často k ničemu, musíme hledat, tápat a přemýšlet sami. Zatroleně těžká práce tenhle život! :-) Ale zase když si uvědomím, že dřív rodiče byli schopni provdat dceru za kdejakého starého ošklivého sedlákova jen aby se děvče "mělo dobře" a ji mohla vysvobodit akorát smrt jednoho nebo druhého, tak to teda ….. děkuji mockrát za to, co je teď.

  46. Anino, ale děti si snad nepočala proti své vůli, nebo ano? Předem jsi snad s manželem prodiskutovala, zda a jak tě bude podporovat v dalším studiu? On pak neplnil dohodu?

    "Proto zhusta odcházejí za milenkami, které ani nemusejí být krásnější a mladší než jejich žena, ale hlavně když je pohladí a nenadávají jim, že zase něco neudělali."
    Tohle mne hodně pobavilo, prošla jsem si ledacjakými pozicemi a jsem ráda, že ani jako milenka jsem takhle naivně neuvažovala. Buď si semetriku už bral, nebo se z něj stala po jeho boku. V každém případě k tomu obrovskou měrou přiložil ruku k dílu :). A stejné je to s námi ženami a milenci.
    Ale to jsou takové perličky.

    Liška odešla, protože jí chybělo "to" něco, najednou po deseti letém vztahu zjistila, že manžel je na obtíž jejímu růstu (pokud vím, tak byl k lišce přítelský a měl ji rád, podporoval ji). Opravdu nemohla "barvit"- dospívat a prožívat s ním? Nebo nemohla barvit vedle něj kvůli pitomým společenským konvencím? Nebo se prostě zabouchla do osla, protože ten dával prostor nějakým jejím stránkám, které si nedokázala hýčkat sama a manžel měl handpicap mnoholetého soužití, do kterého je potřeba občas velmi vědomě zafjarovat, aby se hýbal? Mluvila s ním o tom? Jak se snažila ona? A měla se snažit, když slíbila? Přijde mi to zajímavý, jak burácivě mnoho očekáváme od manželského soužití. Když se nad tím zamyslím, tak je to u mnoha z nás setsakra hodně. (Liško beru si tě do úst jen jako exemplární:) teoretický příklad)

  47. ja teda trochu odbocim zpatky k clanku. Vzdycky jsem si myslel, ze sny jsou jen projevem toho, ze si clovek samovolne dela v hlave poradek. Soudim tak z toho, ze kdyz mam nekdy divocejsi probouzeci fazi se sny (ktere si ale vetsinou nepamatuju), tak se pak citim odpocinuty. Co kdyz snahy rozebirat, resit a vyrovnavat se se sny naopak hodi zpatky do bordelu veci, ktere uz se davno pri tech snech nasaltrovaly do oukeje?

  48. Planetko, jistě, že jsem děti nepočala proti své vůli :) Bohužel o druhém jsem už uvažovala, zda ano, či rad2ji ne. N akonec jsem na to přistoupila, manžekl ho chtěl, já vždy chtěla dětí víc a tehdy jsem stále blbě, ano blbě a naivně doufala, že něs to dítě víc spojí, když ho též chtěl, ale nějak se nestalo. No, jsem ráda, že je na světě. Třetí chtěl, když už bylo manželství ne zrovna štěstné a bylo mi už víc, ale to už jsem odmítla a i mu to zdůvodnila. Za jiných podmínek bych chtěla moc i to třetí.
    Co se týká dohody o tom, že aytudia pak dokončím, ano to jsem mu řekla a bylo mi řečeno, že s tím počítá. Ale už pak nikdy jsem se podpory nedočkala. Taky díky tchýni, když se do toho vložila..začla jsem si připadat jak jak macecha, co bude dítě odbývat a pak už jsem se toho i bála, jak bych to zvládla a to dítě zvítězilo. Taky jsem chtěla mít klid, a pokud si to nepřál, v zájmu toho klidu obou – rodimy.
    S čístým svědomím mohu napsat, že jsem nikdy neslyšela, že bych ho nepohladila atd. To, že jsem se nevrátila do školy jsem sice ořvala, ale prostě nakonec jsem to byla já sama, kdo si také myslel, že to tak bude lepší, bez komplikací.
    Rozhodně to nebyl důvod k rozvodu.
    No, každá z nás jsme jiná..ale myslím, že pořád ještě je většina těch, co když tedy mají rodinu a vdají se, chtějí ji mít pokud možno hezkou a klidnou. To k tomu očekávání.. přece se lidi neberou s tím, že on, nebo ona si budou žít po svém, jen vedle sebe..ale spolu.
    Jasně, jsou ženský, co od manželství a rodinného života nic moc neočekávají, pak je lepší se tedy nevázat. Ale já v tom už jiná nebudu.

  49. A neuraž se prosím, myslím, že vdaná nejsi, ale nevím. M o ž n á, poküd bys byla a měla děti a rodinu milovala a byla za ní ráda, pak by se ti lecos taky nenuselo líbit..

  50. ad 53, fousku, i to mě napadlo, že některé sny, co ti nedají se nad nimi zamyslet, třeba protože jsou hodně živé a ty víš, že mají s tebou něco společného v žitém, nebo už si myslíš, že odžitém..je možné, jak už jsem tu psala, že vyřešeno úplně není.. a tak ti tou laskavější formou pomohou dořešit.

  51. 53:
    na tom něco bude.
    Jenže ona má spousta lidí názor,že když si ten bordel uvnitř(i když už je třeba minulostí) tak nějak logicky uspořádají a začnou mu rozumět,tak přestane být bordelem a oni v sobě budou mít čisto a jasno.
    A za tuto proceduru jsou ochotni zaplatit nemalé částky všem možným šarlatánům,podstupovat regrese,nebo sami sebe bolestivě pitvat furt dokola až do totálního zblbnutí.
    A přitom si stačí přiznat,že to je prostě je,nebo byl obyčejnej bordel.
    Proč by se probuh člověk měl válet ve vlastním hnoji.
    Spadnout tam může,to jo,ale pak vstane,umyje se a jde dál.
    Copak dospělej člověk vzpomíná a řeší to,že se jako děcko posrával?:-0

  52. ad 56, Saule to máš pravdu, ono je to nakonec nejlepší řešení neválet se pokud možno ve vlastním hnoji. Nějak si neumím ani předastavit, že by to člověka bavilo, raději by byl hodně daleko od tý hromady. Ono, nakonec nezbyde nic jiného, než si říct, jo bylo to tak, ale jede se dál..
    Bohužel co jak lidi prožívají je u každého jinak, co jednoho nezasáhne, druhého dost. A octne se hromadě hnoje zas o něco víc..za jistých podmínek. Bylo by dobré někdy vymazat MINULOST, tedy to, co bylo blbě. Myslíš, že to docela jde ? Vyblednout může, čl. už se nehroutí, ale pokud jsou ty zážitky silné..bledne pomaleji, si myslím a tu a tam se vrací. Prostě minulost, co je součástí tebe asi těžko vymažeš…a konečně z ní se můžeme poučit..a taky nemusíme :))

  53. Omlouvám se za překlepy všude, brzo budu mít jiný brejle :)

  54. ad 56, tak si myslím, že ten bordel se s člověkem bude táhnout asi napořád, ale že je lepší pokusit se tedy alespoň jak to jde ho v sobě porovnat a líp mu porozumět..a vlastně tím sobě..

  55. A důležité myslím si je, si sám sobě nic nepředstírat, nelhat si..vzít si o to, co pro mě není lichotivé a přiznat si i to..

  56. já jsem prostě jen přesvědčenej(a na základě vlstních zkušeností!),že nemá smysl se ohlížet.
    Když člověk jde,tak se má dívat na obzor,ne dozadu.
    Pravda je,že jeho minulost se bude zrcadlit i v tom obzoru.
    S tím je pořeba počítat,ale to je tak všechno.
    Neohlížet se,jinak zkamení jako ta paní Lotová!!!

  57. 58:
    asi bych si je taky měl pořídit,jak si to tak po sobě čtu:-)

  58. Ano, je lepší, tak jak to komu jde, se neohlížet a jít dál.
    Mně se silnější zážitky z minulosti vybaví, v určitých situacích.
    Je známý, že lidi, byť kombinovaně se tak orientačně dělí na sangviniky, flegmatiky, melancholiky a choleriky. Možná i dle toho, čím jsou nejvíc se z minulostí a nejen s ní vyrovnávají..možná..
    Nicméně žiju, jak se dá, ale žiju..zrovna tak radostma, přítomností, ta je pro mě nejdůležitější a zkamenět nehodlám :))

  59. a už bych mohl začít s terapií.
    Proč píšu rychle,proč se nesoustředím a dělám překlepy.
    No jó…to přece v tom předminulým životě,jak jsem se furt za něčím honil.
    No to budu muset promeditovat,jinak to nevyřeším a moje traumatické zážitky z minula mne úplně zničí:-0)))))

  60. ad 51: Jenom na vysvětlenou, Planeto. Naivita je sice můj životní program, ale v tomhle teda naivního nebylo nic. Byl to jen suchý popis toho, co jsem se během poslední doby dozvěděla z mého okolí. Vyprávěli mi to samotní muži a nejsem v pozici jejich milenek (shodou okolností byli rovnou čtyři – nezávisle na sobě, moji kamarádi. Znám i jejich protějšky, takže to nejsou jen jejich pohádky.). To, zda si semetriky ti muži brali nebo se semetrikami staly až postupně (vím, ževedle některých mužů je snadné, ba někdy i zákonité, se stát semetrikou), to není předmětem toho, co jsem chtěla říci. Já jsem reagovala na Rulisu v tom smyslu, že i mužská potřeba citu se zvyšuje.

  61. Saule, nj. ty překlepy mi taky štvou, soustředěnot někdy vázne, ale zase píšu rovnou z fleku..s těma brejlema si nedělám srandu..Snad to teď je bez překlepů i když to nepovažuju až za tak podstatné :)
    A terapi si nech, protože tak jak to podáváš to zase není..a kdyby jo, už by mi hráblo..:)

  62. zdavalo se mi kdysi ze jedu autobusem a nemam jizdenku, takovou tu co se musi proderovat. ptam se kolemstojicich zda nemaji listek. nekdy maji a nekdy ne.
    tak to je ten sen, u ktereho vim ze se nekam ritim a nemam jizdenku :o))
    ty ostatni sny jsou chodici, litaci, vznaseci. prolinaci. neresim nic. obcas jdu s rodinou na hory nebo letime vrtulnikem a divame se po krajine.
    myslim ze jsme si emocialni konflikty vyresila sama v sobe po malych kruckach. abych nelpela na muzich (nerikam schvalne jen na tom svem ale obecne nelpela na muzich jako takovych) kdyz se libi tak se libi aze se nelibi tak se nelibi. neresim. nelituju. neocekavam.
    totez s detma. po drobnych kruckach jsem se ucila nelpet. neviset na nich. nestahovat je k sobe. nebyt pro ne sluncem a mesicem dohromady. pustit. uvolnit.
    a letet jako ptak.
    tohle jsem se ucila asi deset let.
    a ted kdysz usnu tak neresim. ani praci. ani muze. ani deti. ani rodice.
    a neni to otupelost. proste jsem se ucila pustit. uz kvuli vlastnimu zdravi. ted to je a zitra to neni. zitra bude neco jineho. pustit. rano vstat a mit cistou hlavu a brat to co je. a vecer to pustit.

  63. Jé, ahoj ratko :)
    Ty se na mě jistě neurazíš, když ti napíšu, že sice věřím, že jsi se postupně naučila to, co píšeš z velké části se snažit vypustit… hlavy..ono nakonec člověk buď něco usělat může, pak udělá, nebo nemůže, je bezmocný a tedy to trápení co a jak bude, to uznávám , už je jaksi nic neřešící a navíc.
    Ale nějak se mi těžko věří tomu, že pokud se něco děje někomu z tvých blízkých, že to lze vypustiít z hlavy..snad chvílema zapomenout např. při hudbě, při nějaké práci, s někým..ale vypustit ?..nevím.. Třeba ti to fakt funguje, mně ne. Nedá se říct, že bych se o to nesnažila, ale vypustit to neumím. Pohltí mě to.. Ale už i souběžně hledám varianty, co by se dalo, kdyby atd.
    Jen takovej, nevím jestli vhodnej, příklad. Často jsem viděla jednoho čl. sedět u postele druhého, a věděl, že už mu není pomoci.Leckdo ho nabádal, ať si jde raději domů lehnout a nabere sil, na to, co se ví, že nastane..zůstal, odejít nedokázal, i když věděl, že ztrácí sílu, co bude potřebovat.

  64. Anino, to zalezi na konkretni situaci. je situace kdy jsi pritomna a svoji pritomnosti konas. ja nerikam nebyt pritomna. rikam byt pritomna a delat. takze kdyz je nekdo nemocny tak jsi pritomna a daves mu vse co mu muzes dat. a kdyz pritomna nejsi tak nejsi. jinak snad ani nedava smysl abych nekde byla a nebyla pritomna.
    mam dost velkou rodinu a vsichni neco chteji. a kdyz jsme pritomna tak jim to davam, jedno po druhem a obcas vypnu. (teda nekdy dost casto) kdybych nevypla tak se mi spali pojistky a ja pak nemuzu fungouvat. to vyhozeni pojistek bezi automaticky, jakmile se prehreji tak se vyhodi samy a jsem v relaxu. a pak se opet nahodi a muzu opet konat.
    kdyz jsi u nekoho kdo je nemocny tak je samozrejme ze si u neho a pomahas. ale kdyz nejsi u nej a nepomahas tak je treba povolit a nabrat sily, hodit realx. protoze smysl ma jenom pritomnost. to co bylo nebo to co bude vlastne neexistuje. to jenom mrhas energii, kterou potrebuje pritomnost. kterou jsi mohla nekomu nabidnout. nekomu pomoci.
    je zbytecne mrhat energii na neco co vubec neni. na nejake umele v hlave vytvorene nezive veci.

  65. varianty naskoci taky samy v hlave v pritomnosti. vetsinou v relaxu kdyz se clovek uplne uvolni a ponori do existence. to jsou situace kdy se "modlim" a rikam "stan se vule tva". ukaz mi co je spravne a ono se to stane. netyram se s rozhodovanim. nechavam veci volne. zatim me to nikdy nezklmalo. i kdyz rodina silela a nadavala mi ze "neresim" Ja byla v klidu a ono to samo. se vyresilo. samo se to vyresilo. jinak to neumim popsat.
    nedokazi vratit mladi rodicum ale dokazu je milovat. stejne jako vsechny lidi kolem me. a cekam comi ta laska rekne. jak me povede.

  66. 63,66:
    tu terapii 63 jsem si ordinoval sám sobě Anino.
    To byla taková samomluva,takové autistické žvatlání.:-0)

  67. Ahoj Anino, planeto, Lenko, ratko a všichni – díky za pěknou, cennou řekla bych, diskusi o manželství!

    ad [53] fousku ke snům
    jsem psala za sebe v [9]. Už jen to považuju za důležitý, že si sen pamatuju a třeba napíšu, tím se mu věnuju, přiznám mu určitý význam. Nemusím nic dloubavě a hloubavě rozklíčovávat. To třeba až později nebo vůbec, to je podle mě poměrně fuk, protože buď se stejné téma opakuje ve snech dál, když situace trvá, anebo se pak zpracuje během denního života a už se neopakuje. Někdy rychle, jindy pomalu… proti gustu atd.

    Ideální je to, co píše anina [60] – to je podle mě to, co od nás sny chtějí. Nelhat si. Nezastírat před sebou něco, co nechci vidět. Přiznat si to; ovšem ve chvíli, kdy to už jde udělat, kdy už zeslabí (zprvu užitečná ochranná) obrana proti tomu uvědomění. A to si myslím, že nijak násilně nejde a že tisíc hodin analýzy snu člověku nedá nic, asi jako papír, který letmo přečteš. Dokud tam není ten zážitek té akceptace nějaké mé věci, vlastnosti, prvku chování nebo postoje k něčemu konkrétnímu, třeba zcela nepatrnému (co sen líčí dramaticky), málo podstatnému, dokud ta sebereflexe není, tak tam prostě není a nepřijdu na to.

    Podle mě je to to nejdůležitější, co můžem dělat, postupně: nelhat sobě. A toho součástí je taky úplně v klidu přijmout, že jsem si lhal a něco před sebou zametal pod koberec. Ne si to pak vyčítat nebo si za to nadávat. Ale přijmout to úplně v klidu, protože je to úplně normální proces. A tím je to odbyto a jde se dál.

    Ale osobně mi vůbec nesedí nazývat to bordelem nebo hnojem. Hnojem možná jo, ale bez nějakého negativního zabarvení; prostě hnůj je zcela normální součást života. A kdo má něco proti (svému) hnoji, tak ten sebe ještě nepřijal. Si myslím. To je moje zkušenost.
    V té době mých zlých snů se mi zdálo i o špúíně. A to bylo přesně tohle. Byl to apel, abych přijala to, že špína je normální součást života. Pak takové sny přestanou, protože najednou ta špína vlastně přestane existovat, přestane se vydělovat od nějaké umělé čistoty. Dostane svoje pravé místo a je to OK. Už se nikdy špínou nemusím zabývat. Mám pak kapacitu na jiné věci a přijdou zase jiné sny.

  68. jo ratko [70] aha,
    to odevzdání, co popisuješ, je podle mě hodně důležitý – říkám na základě vlastních zážitků. Člověk tím uzná, že nemá kontrolu nad celým světem, nad veškerým děním, přestane tlačit, přestane urputně všechno sledovat a honit se. Pak se trochu u leví a to řešení teprve může přijít, rozhodnutí udělá, protože je pak jasnější, jak to je optimální.
    Asi :-))

  69. 61 Saul – Ano. Ano ano ano.

    65 Lenka – Myslím, že mužská potřeba citu je docela dost stejná, jen se zvyšuje schopnost mužů si ji přiznat a nestydět se za ni. Nemstít se za ni na ženách vedle sebe.

    Myslím, že jsou citliví i necitelní muži stejně jako ženy. Akorát že spousta žen se lituje způsobem, který vypadá, jak jakože nejsou bůhvíjak citlivé, ale ony jsou citlivé jen na sebe.

    Jinak, jsem jedna z těch, která je starší, chudší, s méně hezkým tělem – a přesto… upřednostněná…
    Ale řekla bych, že nejen za to pohlazení. ;-)

  70. 73 Roj – Bordel JE normální součást života!
    Kdo si myslí, žemusí žít tak, aby bordel nikde v sobě neměl, tak nemá uklizeno, jen zakázáno. :-)
    Jako angickej park, sešmikanej, vysterilizovanej postřikama proti plevelům…
    Bordel je krásnej, jenom z něj může něco doopravdy překvapujícího vyrůst. :-)

  71. 74. ano LIsko, to je ten sen. nastoupim do autobusu a nema listek. nemam situaci pod kontrolou. kdykoliv me muzou vybrat ze nemam pravo jet v tom autobuse. vyhodit me.
    Kdo? kontrolor. revizor.
    sny jsou symbolicke. v tech symbolickych snech si clovek uvedomi kde je jeho slabe misto.
    u me to bylo odjakziva pocit ze nemam pravo. ze nekdo jiny urcuje co smim co nesmim. ze mi da listek. povolenku
    a ja se postupne ucila jezdit bez listku a bez povoleni.
    nejdriv se strachem a s uzkosti (vysoky tlak) ale postupne jsem zacala chapat jak to funguje.
    neni revizor. a neni povolenka.
    nastoupis do autobusu, jedes a zase vystoupis. aniz by te revizor uzorpoval. nic takoveho neni.
    tyhle sny byly a nejsou.
    muzu jit a jet kam chci a cim chci. nasotupit a vystoupit. jit nahoru nebo dolu. neni nikdo kdo by mi to dovoloval. nepotrebuji si cvaknout listek
    tohle jsem se musela naucit moje sny me vedly

  72. jeste jeden sen se mi zdava. hledam zachod a nachazim ho.
    ulevim si na nem. ty zachody jsou ruzne, vetsinou zastrcene nebo vystrcene. je do nich videt. jsem jako na bidylku, neni to ani dobry a ani zly pocit. jen si rikam, dikybohu ze si muzu ulevit :o))

  73. ru 76
    Jo, tak jsem to taky myslela – že bordel je normální. A proto ho už nechci nazývat bordel nebo hnůj, protože to má pro mě negativní vyznění. Jak přijmu bordel jako normální součást života, tak už nevyděluju bordel jako něco silně nápadného, jako negativní opak pozitivní čistoty. Protože totiž už nemám tu čisťoučkou uklizeňoučkou sterilizovanou pseudorealitu.

    Bordel je přijat a může vydat své plody.

  74. Bordel není pro mě žádná špína, ale nepřehledná a tedy těžko uchopitelná situace. Musím najít nějaký systém, roztřídit priority, zjistit, o co jde. Samozřejmě, že patří do života. Dřív, než je uklizeno, klidno a těžká pohoda, předchází zpravidla bordel. Bordel je úkol, výzva!

    Co se týče hnoje, ten se dává do kompostu, koňský má cenu zlata. Když jsem ještě měla zahradu a na ní lány esteticky vysázené zeleniny vkusně i prakticky doplněné květinami a bylinami do barevných vzorů a také podle pravidel symbiózy týkající se odpudivosti pro škůdce ….. :-)) ….. jak často a snivě jsem ulpívala místo na oněch téměř uměleckých dílech na záhonech (ona to stejně každý rok spláchla nakonec voda nebo sežrali hryzci :-) )anýbrž na kompostu. Tam bylo pravé bohatství! Téměř fyzicky jsem cítila sílu těch živin, ten potenciál! :-))) Fakt a nekecám ani trochu.
    Tedy v mém světě je bordel bordelem, hnůj hnojem, kompost kompostem. Vše má své řádné místo a nejsou to synonyma. :-))))))) A nedělejte mi v tom bordel! :-))))))))))

  75. O snech: Anina to moc hezky řekla: Sny jsou pomůcka k tomu, aby byl člověk k sobě upřímnej. Pěkně nás někdy načapají nebo skvěle něco symbolizují tak, že je to do očí, mozku bijící. Jednou jsem se vzbudila s básničkou v hlavě: "Neoslyš slova varující, neprodej úděl za šošovici." A co jsem udělala? Oslyšela, prodala a pak hlavu drbala. Kdybych poslouchala pozorněji své sny ….. kde já už mohla bejt! :-))))) A co teprv kdybych si vzala Pištu Hufnágla! :-)))))

    Jinak za noc se mi zdá několik snů. Blbostě, okamžitě zapomenu. Ale jsou sny, které nezapomenu snad do konce života, i kdybych chtěla a nad těmi přemýšlím, vyplácí se mi to.

  76. ad 75,65: Na doladění významu: Potřebou citu jsem myslela potřebu, ochotu(otevřenost) ony city prožívat. Dávat a přijímat. Prožívat blízkost, a to nejen k druhému, ale i vůči sobě. Fňukání mi s tím nějak nekoresponduje.

    Na okraj:"Nemstít se za ni (citlivost) na ženách vedle sebe." – tedy to je věta, nad kterou jsem se několikrát zastavila. Mstít se? To neznám, nemám tam ten (asi konkrétní?) prožitek. Zvláštní formulace. ….

  77. jiank spiny se nebojim. a tak se ji ani nezastavam a ani ji neuprednostnuji. Pochopila jsem davno ze je to veci vyeje energie. kdyz jednoduse vydam energii tak premenim spinave misto na ciste. umyju ho. a to je prace. namaha. musim neco udelat aby se spinave misto zmenilo v ciste. je to proste jen a pouze prace.

    chaosu a nejistoty se taky nebojim. protoze kazda varianta je zajimava. i ta spatna je zajimava. clovek je tvor zvedavy. je zvedavy. stejne se vsecko porad meni.
    kdyz byly dti male tak se mi zdalo ze se jim neco stalo. nebo ze musim jedno obetovat. ze nemuzu si nechat obe. ze mi je berou. a ze ja placu a nevim ktere je lepsi. kdyz jedno odevzdam tak propadam panice ze to druhe by bylo lepsi. ktere je lepsi? ktere z deti je vyhodnejsi si ponechat? to hodnejsi? to vetsi? to bazlivejsi? to hezci?
    jezisi, jak ja se natapila s hodnocenim, vazenim, posuzovanim, urcovanim, rozlisovanim. Kolik sily me stalo furt neco hodnotit a hledat tu "lepsi" cestu. Nez jsem prisla na to ze tohle je ZLO. tohle zlo v ty zakladni podobe. rozhodovat se dle vyhodnosti. delat veci vyhodne. ucelne.
    tohle je dabel. satan
    buh je chaos. budh zanmena ze je vsecko dobre. ze je vsecko spravne. at se stane cokololiv prijmout to s laskou. a pustit.
    porad stejne tema. naucit se brat a davat. ale ne ze si vybiram. brat to co je a davat to co mam.

  78. Jó, Lenko, Pišta Hufnágl! :))

    Jeden z mála kreslených seriálů, na který bych se možná i dnes vydržela dívat. Z piety určitě.

  79. 84:
    to je z toho "já jsem Pepa Smolík,co smůly má tolik" že jo?:-0)
    S tím jsem se ztotožnil už jako děcko a vydrželo mi to dodneška:-0)))

  80. 48:
    "Na nějaký vyvíjení se a překonávání se mají zaměstnání, profesi."
    to je zajímavej postřeh.To zkusím doplnit.
    Muž se vyvíjí a mění bojem.Je jedno řešit,jestli je to dobře,nebo špatně,tak jsme prostě naprogramovaní.A každej chlap,kterej má aspoň dvě z pěti pohromadě ví,že s ženskou bojovat nemá smysl,vždycky prohraje,tak si to nechá vně rodiny.
    A tak málokterá manželka ví,koho to vlastně má doma.
    Muž je schopen svého soupeře,nebo kohokoliv,kdo je mu v dosahu umlátit železnou tyčí,v dnešní době jen virtuálně v jiné skutečně,potom přijde domů,opláchne si krvavý ruce,políbí manželku,pohladí dětičky po hlavičkách,nají se,večer i zašuká(manželky tomu říkají milování)…no postě rodinná idylka.
    A nebo muž zjistí,že je na tom modelu něco špatně a že by to měl změnit.No jo,jenže změnit to může zase jen v rámci svého naprogramování a tak začne bojovat sám se sebou.V ten moment přestane být pro ženu naposto atraktivní,ona to cítí tak,že je zamindrákovanej.To je sice pravda,ale ten její impuls vychází z toho,že takovej chlap není konkurence schopnej.Může být pěknej,bohatej,úspěšnej….ženská ví,že tohle je pomíjivý a jedině konkurence schopnej muž ji může zajistit a ochránit. A vo tom to je.
    A tak chlapi vymysleli celibát a celkem rozumně si řekli,že pokud se chtěj změnit,tak se musí od ženskejch držet co nejdál.:-000

  81. ad 85:
    no ať se jen tak "nerouhám"
    Tento týden mi došlo tolik dobrých zpráv,že jsem je musel vyselektovat a ty méně dobré dokonce odmítnoout.Po tom martyriu bych mohl cítit nějaké zadostiučinění,ale necítil jsem nic.Bylo to spíš nepříjemný.Jestli něco nenávidím,tak je to rozhodování se.

  82. 87:
    no to je jasný,já jen pořád nechápu,proč se tak rádi a ochotni necháme ničit.
    Asi to potřebujem:-)))

  83. ad 69, ratko :), no, tak to čtu a myslím si, že v podstatě to vidíme stejně. jen zřejmě, ty jsi se už dostala dál, že spalovat si pojistky a ubírat energii je někdy fakt k ničemu, pokud nelze něco konat, ale jen vyčkávat, zda mohou jioní, povolanější. Já i když vím, že je to blbě, prostě všechno až moc prožívám a to nejen u svých nejbližších. Tak mám s tím teď vypnu, nic stejně nenadělám, mohu jen čekat a doufat, že něco dopadne docela potíže. Není to o tom, že bych nevěděla, že je to zbytečný, ale vypnout a nemyslet na to.. prostě ..málokdy to jde. Ale je fakt, že pokud udělat něco můžu, pak jsem dost akce schopná. Vím, že to dost lidí zaskočilo, ale kdysi i mě samotnou. Přitom..pokud se jedná o mne jsem dost lempl ma sebe a svý problémy si zlehčuju..teď myslím např. zdravotní, nebo existenční, pokud se vyskytnou. A řeším až když není vyhnutí, zatímco o jiné mám obavy.

  84. Saule a Roji, neberte to tak jednostranně, jasně, že ničej :)), ale to samý nám někdy děláte i vy :))
    Až je s podivem, že si někdy žena a muž mohou rozumět..no..možná ani nejde tak o to úplný porozumění, ale nakonec protiklady se přitahují..no každopádně myslím si, že to chce si oboustranně na nějaké ty odlišnosti v myšlení zvyknout a pokusit se radši na ně nemyslet :))
    Dost 6ensk7ch co si podebat9 o chlaoech, nebo i postěžují, tu debatu pak končí s rozněžnělým, ale jsou roztomilí :)))),,a to si přeložte po svém, však vy si na nás jistě taky tu a tam smlsnete :)))

  85. ad 87: Roji, znáš jenom půlku. :-) Milovaná žena muže ničí a dělá z něj trosku. Milující z něj dělá muže. Pokud je žena milovaná i milující (pokud možno jednoho muže), pak je doma ráj.
    Muž bez ženy je chudáček. Žena bez muže se stává chlapem. Jen v páru mohou být žena ženou a muž mužem. A pár je dle mě soužití dvou partnerů (a může být třeba jen citové a na dálku) a ne žití vedle sebe.
    Tolik obecně. A teď si každý musíme zhodnotit, co doma máme. Chudáčky, semetriky, ráj, boxerský ring, pustinu bez života …… jsme trosky nebo chlapi?!? :-)))))
    Shrnu to: Ta správná žena dělá z muže muže. Ten správný muž dělá z ženy ženu. To je všechno, co jsem dosud pochopila životem. A která je ta správná, který je ten správný? No ten, který dělá z ženy ženu, ta, která dělá z muže muže. Definice kruhem.
    JAK se to dělá, na to si musíme každý přijít. Někdo má výhodu v tom, že má doma vzor, stačí jej obšlehnout. Ale takových šťastných je málo, moc málo. Nezbývá než se učit, nadávat, zoufat si, radovat se z každého posunu, povídat si o tom.

  86. ženský nás prostě táhnou do irociálna.Z toho má každej zdravej chlap hrůzu,protože si to prostě nemůže dovolit.Muž je buďto vůdcem smečky,nebo její součástí,nebo se jí chce stát.A to vyžaduje pekelné racionální soustředění.Musí vědět odkud vítr fouká,kam vedou stopy…a v rozhodující chvíli nasadit svůj vlastní život a …zabít.
    Potom donese domů kus krvavýho masa a žena děti jsou šťastní.To je jeho iracionální odměna,bohužel,nebo bohudík to tím nekončí.
    Dřív nebo pozděj chce žena toho krvavýho masa víc,to je ta "lepší" možnost,na to my dravci slyšíme,zlepšíme strategii,budem líp stopovat…Ale běda,pokud dravec dostane tzn. duchovní manželku.Ta se potom ptá…a jaký jsi měl den,nebylo to moc stresující,a to zvíře co jsi zabil…netrpělo moc?
    A tady by každej chlap ať je sebeduchovnější tu ženskou nejradši praštil.Protože ví,že má pravdu.Jenže nemůže,protože je duchovní.Ani do prdele ji poslat nemůže.Jelikož je duchovní,tak ví,že rozebírat to intelektuálně s ženskou nemá smysl.Tak čumí do zdi a pokud není tak moc duchovní,tak jde na pivo a pokud duchovní je,tak jde do sklepa meditovat,protože jinak by se z ní zbláznil.
    No a to je ten zázrak,kterýmu se říká manželství.
    Jestli to má smysl?
    Má!
    Všechno má smysl.
    Běda člověku,který ten smysl prohlédne.:-0

  87. 93. diky, to je fakt vesele počteni :o)
    a co nemocni chlapi? mas o nich taky nejakou historku? Driv nebo pozdeji kazdy chlap honici krvavou flakotu onemocni. Logicky. Tenhle zivotni styl ho srazi dokolen tak kolem padesatky.
    Co teda pak navrhujes? Ma zena solidarne onemocnet taky aby nenarusovala nebo proste nosit domu ty krvave flakoty sama a deprimovat muze?

  88. spravny muz zustava spravnym muzem i se zenou.
    spravna zena zustava spravnou zenou i s muzem.

    Teda, tak nejak bych to rekla. ze ta spravnost neni definovana protejskem.

  89. 95:přání otcem myšlenky:-0
    94.žena ho bude srážet pořád níž a níž.
    Dobře vím o čem mluvím i bez manželství i té 50.
    Ale bude ho srážet s láskou:-)
    A to má cenu!!!!!!

  90. ad 92, Lenko ** Ta správná žena dělá z muže muže. Ten správný muž dělá z ženy ženu.**souhlas, řekla bych taková vzájemná motivace, pokud to tedy vyjde..a pak ještě vydrží ..

    ad 93, Saule, já myslím, že tak nějak jo, a že ksem to taky prokoukla :) No, i tak, nebo právě proto, to význam má..
    Když si chci fakt pokecat o takových obyč věcech, pak ve velké většině raději s ženskou, pro ten podobný náhled. Ale je fakt, že s chlapem je dobrý občas taky něco pořešít, zase pro ten jiný pohled a třeba pro postavení víc do tý racionality..nohama na zem :)

  91. Nj, maminky z nás vždycky chtěly mít hezký holčičkzy, aby si nás jednou všiml ten pravý, měl más rád, chtěl nás a ochraňoval.. A učily nás jak se o něj starat..copak za to můžem ?
    A vás asi zase, aby jste si našli tu, co budete milovat, aby se o vás postarala, milovala vás a vy jí ochraňovali.
    Zní to tedy jako pěkná pohádka, ale na pohádky se už nevěří :)

  92. me nejvic pomuze a fakticky i potesi, kdyz me muz posle do pr… uprimne a od srdce, to vim ze me ma rad :o) jinak by me neposill do pr…., nybrz ucelne pouzil.

  93. ad 99, taky je mi to milejší, než když se tváří jak kakabus a já nechápu..

  94. jen dodatek, pokud vím, že mě má rád, jen už neví co se mnou…když mu něco vadí a já nechápu a nechápu :)

  95. 101. u nas je to jinak. ja proste lezu na nervy. jsem nevsimava. treba muz neco vysvetluje a me to nezajima. ne ze bych nechtela, jen zrovna delam neco jineho. nejsem na klicek. ze bych se zapla a zacala reagovat co ten druhy chce prodiskutovat.
    kdyz se zacne planovat (co a jak se ma delat) musim se nejdriv vydychat a vnitrne pripravit protoze tuhle cinnost planovani nesnasim. kdyz se zacne planovat aniz bych byla pripravena, tak se hroutim. chci aby byly veci nejasne. aby nebyly naplanovany. aby vyplynuly jen tak. samy od sebe. kdyz jsou naplanovany tak uz je to spatne.

  96. nechci vedet co bude v budoucnu. nezajima me to. je mi to jedno. to co je v budoucnu ma byt nezname a nejasne. kazdy den ma prinaset nove prekvapeni. neco co nevim a vubec netusim.
    nesnasim plany…

  97. ratko a kdo někdy nekeze na nervy i těm, co je má rád a oni jeho, at to nahlásí :))
    No, bohužel m8m taky rad3i spíš chaos a nerada se podřizuju, že v tolik hodim bude to a to, když je to celkem jedno. Ale je fakt, že jsou věci, který jsou dobrý nějak předem avízovat, zvlášť když v nich figuruje více lidí, než ti dva..

  98. jj. spíš dobrodruřsví a zvědavost, co jak nakonec bude..

  99. ad 100: a já teda musím říct, že celý život mám chlapy hlavně na povídání. I s těmi nejkrásnějšími a nejpřitažlivějšími jsme víc nocí a dnů propovídali než trávili praktickými ukázkami stran sexuální výchovy. A flákotu? U nás byl na peníze a majetek manžel. Furt něco chtěl vlastnit, nikdy neměl dost. Já vystačím i s málem, v životě jsem ani jendou nenastavila ruku na "dej mi". Když má, předpokládám, že dá a nebude to počítat, stejně jako já, když není, nasbírám, nalovím si sama. Obdivuji muže pro něco jiného (i když lovit by měl umět aspoň tak jako já). Právě proto, že mě dokáže podržet, když se vznáším někde v oblacích. Já mu povídám třeba o tom, jak vypadá svět z výšky a on mi drží žebřík. :-))) A pak slezu dolů, namasíruju mu ty svaly (chudák se někdy nadře) a on mi vypráví, co cítil a o čem se mu zdálo, když se díval na mé pozadí. A přizná, že mě ani moc neposlouchal, jenom trošku. :-) A zasmějeme se a je ráj. – teda ideální stav. Průsvih nastává, když mi nikdo ten žebřík nedrží, tak furt padám a úrazy jsou dost veliký. Ale mně se tam nahoře líbí, už to jinak neumím.

  100. mam akuratniho a poradneho manzela. kdyz da pokyn tak ho ihned vyplnim. odnesu, prinesu, seskladam, vyplnim. jenze pak to zase vyhodim z hlavy. a pri dalsim stejnem pokynu je muj muz uz nervozni. opet vyplnim pokyn. odnesu, prinesu a seskladam dle pokynu a jdu si po svym…
    myslim ze ze me by se kazdy muz zblaznil :o)) furt musim byt rizena :o)) jinak delam jen same zbytecne blbosti.

  101. ad 106, aha, tak cosi se mi zdá uniklo u Saula asi..věřte nevěřte, nikdy jsem ruce nenatahovala pro malichernosti, jen na nutné. Nikdy jsem neměla posl. modely a já nevím co, a ani netoužila po bílé vile s bazénem, natož po zlaté kleci. Dokonce i bývalý manžek mě za to chválil a to je co říct, Že je rád, že nechci to, co ženský od chlapů u nich v práci..
    Tak jen… nerada bych tu byla za tu natahovací ruku víc a víc..

  102. 106. jo, na tohle jsou muzi dobrí. hezky pritahnout na zem, nebo drzet zebrik na kterem balancuju. otevrit naruc kdyz padam. taky vydrzi chvili poslouchat

  103. 109 aby mohla zena natahovat ruku a po muzi neco chtit, musi se prodat. neco za neco. jen tak by ji muz prece penize nedaval, neco za ty penize prece chce koupit. pozornost, vdecnost, pocit dulezitost….takovy muz potrebuje zenu, ktera natahuje ruku.
    ehm, je videt co si myslim o muzich co si kupuji zeny :o)) nic dobreho :o)))

  104. no, určitě..a je fajn, když ten žebřík nepodrazí :)))

  105. 106"
    "Obdivuji muže pro něco jiného (i když lovit by měl umět aspoň tak jako já)."

    no to už je Lenko docela dost náročné očekávání!!!

  106. Tak jsem to okem prošla, sto lidí- sto chutí. Ono to ani není žena jiná muže. Jen nechápu ty úhlavní nekompatibility objevené po létech (žebřík X hmotné statky). Já se vdávala po čtyřech letech a že by se mi ze vduchu snesla nějaká obivuhodně nová nekompatibilita to se tedy nestalo. Věděla jsem, kde budou třecí plochy a taky tam jsou. Chvílemi se prohlubují a chvílemi uhlazují, ve špatných vlastnostech jsme se vlastní leností podpořily :) a vylepšení zase přijdou, protože si asi ani jeden nelžem- že to ten druhý- ten mě brzdí, brání, omezuje v rozletu. Ale u nás je to opravdu spíš průběžná práce. Žádné vavříny tedy nekonačka. Hrozně by mě zajímalo, jestli u někoho jo: leh jsem, sněd sem, spočinul jsem. Nebo je to věc, ke které pár v určitých fázích na nějaký čas života dochází vlastním úsilím a hlavně změnou sama sebe.

    Tady asi jenom radka vytrvala? Tak co radko, jako to pls je? :)

  107. planeto? jake pls? co to je?
    vytrvala jsem, protoze jednou z mych zakladnich vlastnosti je vytrvalost :o))

  108. Ratko- komolenina z obroublého jazyka značící slovo "prosím":). Díky za odpověď, potvrzuješ zatím mé nejstrašnější obavy, že v manželství je třeba vytrvale cvičit a péct koláče. :D

  109. 117. casem to cviceni a kolace neni tak dulezite, jelikoz je muz rad ze tam nejaka zenska je. nevadi mu ani tak ze je tlusta (zvykl si) a kolace si jde koupit do Kauflandu.
    Dulezite je vydrzet sam se sebou.
    V paru ma clovek tendence svalovat potize na toho druheho, ackoliv jsou tojeho osobni potize.
    Kdyz je clovek sam tak si za vsecko muze sam. V partnerstiv je to ten druhy (nekdy i deti ci rodice) kteri muzou za potize.
    Kdyz clovek nepadne to tyhle pasti a citi se furt za sve potize odpovedny sam. a resi si je sam za sebe a neocekava ze je vyresi ten druhy za nej, tak nemuze mit problem ani s partnerem.

  110. napadlo me v souvislosti se 118, ze mozna i proto zustavaji dvojice spolu. aby mohli zodpovednost za svuj posrany zivot a potize svalit na toho druheho.
    ze kdyby on nebyl, jak supr by mohli zit. a setrvaji ve zvlastnim stavu strnulosti a nehybnosti az do smrti jednoho z nich.

  111. To byla jen taková úlétlá metafora to cvičení a koláče ;).

    Oba tvé příspěvky mi připadají mrtě moudré.

  112. napadlo me taky, ze zase kdyz je clovek sam, tak si vytvari iluze jake by to bylo kdyby sam nebyl. ze by to bylo uplne jine kdyby tam byl ten druhy. a kdyz tam konecne je tak si zase vytvari predstavy jake by to bylo kdyby nebyl nebo kdyby byl jiny. kurna ty predstavy :o) zase jedna podoba zleho certa :o)

  113. ad vytrvalost (116): Já jsem teda taky dost vytrvalá. Věděla jsem velice brzy po svatbě, že to asi není to pravé ořechové. Ale vytrvala jsem ještě patnáct let, abych se opravdu přesvědčila. :-)))))))) To je ta druhá stránka vytrvalosti. :-)))

  114. No! Rychle to zatípnout je blbý a třicet let setrvávat v nespokojenosti je taky blbý. A pak si má člověk něco vybrat :-))

  115. …no ještě že se na to dovedem koukat i s nadhledem. Jinak bychom se asi picli.

  116. No..ono to pochopitelně může vypadat, že jsme se tu sešly samé rozvedené fňukny :) Já opravsu ratce a planetce přeju, že je to u nich ok. Přála bych to každému a pokud někoho takového potkám, snad mě to i dojme, možná i v dobrém tak trochu závidím..
    Co se tedy vytrvalosti týče, no nevím, kolik ženských by to ustálo 25 let, z čehož io snad se dá mluvit celkem ok. Tolik jsem o rodinu stála a jsem vyloženě rodinný typ. Podnikla jserm opravdu hodně. Jak se říká, za rozvod mohou oba, ať už se jeden snaží dost a druhý až tak ne..
    I kdybych za nic nemohla, tak rozhodně mohu za to, že jsem si lecos nechala líbita dovolila, věřila slibům znovu a znovu a hlavně v tom nechávala nejen sebe, ale i děti. A dávno si nezařídila život jinak..dost jsem na to dojela..
    Ale kdo u toho nebyl, a neví co a jak, kdy, těžko může vědět o mě vy – či nevytrvalosti..asi tak..

  117. Vážení mladí a mladší přátelé..a co říkáte…jak se nám opět předvedla vláda, no to jen okrajově..:(

  118. nerozumim tomu ani trochu. u VV se prece vedelo od zacatku kdo tam je a ted delaji prekvapene :o) a dokonce pohorsene.
    BArta je sympaticky podnikatel. je to podnikatel a tak podnika. nebyl spatny ministr.
    nevim v cem by mel byt horsi nez ti druzi. to co delaji jini tajne (nebo od lesa) to on proste dela (asi) verejne. dyt je ve vecich verejnych :o))

  119. Ještě k té vytrvalosti: Moje máma byla s tátou více než padesát let. Když jsem se jí ale nedávno ptala, zda byla s tátou šťastná, řekla jednoznačně: Víš, já jsem ráda, že už je to za mnou.
    Mezi vytrvalostí a "hloupostí" je někdy zatroleně tenká hranice. Až když táta umřel, teprve ožila a měla odvahu si přiznat, co bylo špatně.

  120. kdyz clovek zije svuj zivot (as ne nekoho jineho) tak to nemuze byt nikdy spatne. i kdyby nemel co jist.

    pokud se ale vzda (obetuje aniz by to byla jeho vule), tak trpi

  121. vlastne i to obetovani se druhemu je lidska vule. je to volba. a to odpovida moji 119. mit na koho svalit odpovednost za vlastni sracky.

  122. No, máma nikdy nic na nikoho nesvalovala. Jen nevěděla, že má žít svůj život ne život jiných lidí. Nikdy snad o životě, jiné variantě než kterou žila, ani nepřemýšlela, ona se to jenom snažila vydržet. Myslím, že to tenkrát nějak bylo obvyklé. Přemýšlet začala až po smrti mého otce, mám ten dojem. To na to teprve měla čas.

    Á, už chápu, proč ženy měly být nevzdělané a pokud možno moc nepřemýšlet a proč nebylo samozřejmé se vzdělávat stejně jako muži. Přemýšlející ženy jsou nebezpečné, nepovolné, komplikují jednoduchý mužský život. Chudáci chlapi, zkazily jsme jim celou pohodu tím, že jsme začaly přemýšlet. Šmankote, to mě mrzí. :-)

  123. 133. myslim ze muzi si s zenami ktere jsou vnitrne blokovany taky hodne vydrzi. nerozumi si, nesjednoti se, nenaleznou harmonickou jednotu.
    ten pocit utrpeni je na obou stranach.
    kazda strana to resi jinak, po svem. ale trpi oba.

  124. 134. krasny preklep :o) misto vydrzi melo byt vytrpi.
    ale znamena to fifty – fifty. Blokovana zena je pro muze cerna mura.

  125. ad 134 ámen.

    Já nevím, mně ten defenzivní přístup a svalování viny na muže/ženu (zkrátka toho druhého) prostě nesedí. Moje babi žila s alkoholikem, v devatenácti první dítě, ve dvaceti druhé. XY potratů, protože pantáta si odmítl dávat pozor a s antiko všeliké, nemohla ani hrát na své milované piáno. A víš co- nakonec vystudovala dálkově po nocích a při práci svůj vysněný obor. A milovala svoje povolání a děti, ve stáří zářila. Já bych to nedokázala a taky to nepovažuji za doboru volbu, ale nedovolila jsem si tohle soudit. Obdivuji, že chybu nehledala u jiných, tu mučednici ze sebe nedělala a neházela na ostatní ani tu svojí skutečně mladickou nerozvážnost- špatný výběr, ani pozdější neschopnost to rozseknout, ani následný rozsek hluboce kolem 40 ti let. Dělala v každé chvíli, co jí síly stačily a co uměla. A vo tom to je. Ne o výčitkách- ach ta tchýně a její mamánek. A sama si uměla přiznat, že to ve vztazích neuměla, že byla zkrátka třeba jen tak "hodná" až blbá. Ani to soužití s alkoholikem není černo-bílé, je to volba dospělého člověka.

    Mně to momentálně vůbec nijak dramaticky doma neklape, ale v jednom mám štěstí/jiný postoj- vzala jsem si slušného a chytrého člověka, mám k tomu vztahu úctu. Jestli spolu "vydržíme", nebo ne, je jiná věc. Souhlasím zkrátka s ratkou.
    "Dulezite je vydrzet sam se sebou.
    V paru ma clovek tendence svalovat potize na toho druheho, ackoliv jsou tojeho osobni potize.
    Kdyz je clovek sam tak si za vsecko muze sam. V partnerstiv je to ten druhy (nekdy i deti ci rodice) kteri muzou za potize.
    Kdyz clovek nepadne to tyhle pasti a citi se furt za sve potize odpovedny sam. a resi si je sam za sebe a neocekava ze je vyresi ten druhy za nej, tak nemuze mit problem ani s partnerem. "

    Bártovi asic nestačila zákulisní moc a rozkvět pro svůj business, ale chtěl být i vidět na obálkách a pravděpodobně někomu mocnějšímu a chytřejšímu neohrabaně stoupnul do zájmů?

  126. No, planetko, moje babička taky mlčela na vše, pobrečela si někde v koutě, a já už jako malá věděla, že k nějakému pocitu štěstí má daleko. Ale jak píšeš, jela dál.. fakt jak robot a před námi si nikdy nestěžovala, myslím, že si vůbec nestěžovala. Ale byla naprosto jiná doba. Děda pracoval a když přišel domů, nic nesmělo být špatně, jinak bylo zle. Vím, že okolo něj "skákala". Ano byl to živitel a tehdy ženy ve velké většině chtěli mít chlapi doma. Jeden den se prádlo namáčelo, další pralo, úklid a vaření trochu jinak než dnes. Ani se nepamatuji, že by ji kdy např. pochváli apod.I když neměla vzdělání, hloupá nebyla a věděla to svý, ale jaksi neměla zrovna na výběr.
    Často jsem si v dospělosti vzpoměla, jak bych tak mohla já žít.. Souhlasím, že kdo zůstáví v něčem, co mu nevyhovuje v dnešní době, kdy už opravdu nemusí..může si za to sám, že to zavčas nerozsekne. Rozvod ale není, a před ještě několika lety nebyl něco, co by se bralo zrovna jako hrdinství, naopak, byla jsčm vychována v tom, že v manželství je třeba hodně překonat, nejlépe vydržet přes všechna úskalí až do smrti. Mnohdy jsem se divila kamarádkám, když jsem měla dojem, že se rozvádějí hned pro malichernosti v mých očích. Ale já s nimi nežila..tak těžko říct, jestli to byly malichernosti i pro ně.
    Ať už si myslím, co myslím, nesvaloval jsem vinu na manžela, stále jsem řešila sebe, proč se krucinál nerozhodnu, když..Ale nechtěla jsem hned utíkat z boje a doufala, že třeba..bude líp. Nechtěla jsem ještě malým dětem brát otce..měla jsem i strach, jak co bude dál..
    A když mi bylo už jasný, že se nic jinak nebude, pak jsem se rozhodla. Tak vím, moc dobře, že jsem s ním být nemusela, ale neměla dost odvahy to změnit a dlouho jsem ji sbírala.Považuji to především za svou chybu..že jsem se nerozhodla daleko dřív. Tak ono těžko soudit..člověk si jeden den ůže připadat jak nejšťastnější na světě a druhý den se mu vše zboří, jak domeček z karet. Jak dlouho se ho někdo znovu snaží poskládat, je dost individuální..

  127. Ach jo, zas takovej skuz…

    A opět:
    86 Saul – Ano, ano, ano.
    95 Saul – :-))

    99 Ratka – Ano.
    A taky proto, že vím, že když mě do té prdele pošle, že se mě tam nebojí poslat, nebojí se, co já na to, nebojí se, že mu uteču, budu dělat plačtivý scény… tedy že mi i věří.

    110 Ratka – ANO!!!
    (Každý muž naříká na ten typ ženy, který sám chce. Je to jako s křesťany a s tím vtipem o pekle – že je v pekle docela dobře, ale mají tam to hnusný oddělení pro křesťany, protože oni to tak chtějí.)

    114 – Planetko, čtyři roky… Úsměv. :-)
    Přidám se k Lence a Anině. Rozvedla jsem se po dvaceti letech manželství, z toho posledních osm jsme s manželem žili "na dohodu" jako dva samostatní lidé spolupracující kvůli dětem.
    Jaká je tvoje definice vytrvalosti? :-)

    117,118 a 122 Radka – Ano!!
    A též výstižná Lenka ve 130.
    Co všechno se dá nazvat vytrvalostí…

    A že si někdo nestěžuje nahlas, neznamená, že mu to není líto.

  128. ad 134: Řekla bych, že můj táta prožil s mámou báječný pohodlný život. Dělal si, co si chtěl, věnoval se maximálně svým koníčkům, o nás ani o nic jiného se nestaral, všichni jsme se starali o něj (a pak každý sám o sebe). Máma nikdy nic nehodnotila, jak říkám, ani o tom nepřemýšlela. Skutečně ne. To až teď. Brácha je taky takový. Když je práce, tak něco dělá, pak si lehne a spí. Nikdy nad ničím nepřemýšlí. Maximálně jak něco udělat. To já jsem byla od malinka ten nepatřičný element, co přemýšlí, co se ptá, hodnotí, porovnává, co v osmi letech založil v rodině Knihu přání a stížností a byl jediný, kdo do ní zapisoval a dožadoval se nápravy. :-)))))))
    Myslím, že po svatbě by měl každý vypnout mozek. A když to neudělá, jsou komplikace. :-) A ještě lepší je ten mozek nezapínat vůbec, s přemýšlením jsou vždycky jenom komplikace. :-))))

  129. ad 138: Ruliso a jak tu vaši "dohodu" vnímaly děti? Věděly to? Myslíš, že to byla dobrá volba, že jim třeba neubližovalo to napětí, které mezi vámi zákonitě bylo? Tohle mě dost zajímá a osobně se mě to týká, proto se ptám.

  130. Zdravím klub rozvedených i nerozvedených a něco posílám Ru, od ní z blogu spejšl pro ni a nejen..taky ji ráda poslouchám..:)
    http://www.youtube.com…_OYdN6zWhs

    Lenko, mozek se mi už tu a tam vypne nějak sám, ale přesto pokud možno vypínat ho nebudu. A snad budu moc ještě nějaký čas schopna přemýšlet :)))

  131. Tak jsem si ji ustila a to pořádně, sousedi nejsou doma :) a je mi líp :))

  132. 140 – Taky se mě to dost osobně dotýká a už jsem na to byla nucená odpovídat víckrát i po netu a už nechci. Navíc ani ještě všechno sama nevím. Jsou věci, které děti rodičům a rodiče dětem řeknou třeba až po letech. Starší věděl, oba určitě ledacos cítili, i když se tvářili dobře, ale definitivní rozchod pro ně taky snadný nebyl a není. Nic není dokonalé řešení.

    Aninko… :-)

  133. ad 144: Promiň, je to asi hodně živý. Takže jestli tomu dobře rozumím, považuješ to i po těch letech za nejlepší ze všech (blbých) řešení. (???) Každopádně jste dobří, že jste dokázali dětem zachovat aspoň trochu domov. Jen si říkám, zda to, co se dělo ve všech zúčastněných v skrytu, nebylo nakonec horší než ostrý řez. Ale to se ukáže asi až s velkým odstupem. Každopádně definitivní konec něčeho je dobrá živná půda pro další začátek. Tak držím palce.

  134. Fascinují mě ty zkušené úsměvný a zásluhy v rocích, já jsem s mužem patnáct let, ale jako argument bych to fakt nepoužívala. Po 4 letech jsme se brali. No asi radši nic. Muži prostě nemají rádi ženy, co zapínají mozek, tím to všecko je :))).

    Není to o tom si nestěžovat a zatnout zuby, ale činit, měnit svojí část a pak se druhá strana přidá, nebo odpadne/bude odpadnuta.

  135. Já o vytrvalosti vůbec nehovořila. Já spíš vyzvědla o postoji k životu a dlouhodobému partnerství. A to ratka popsala podle mě opravdu moudře.

  136. 147 druhy odstavec: takhle jsem to delala planetko. zadne zatinani zubu, proste jsem jela po svym, s vedomim ze se jedna o muj zivot. decka tahla za sebou jako kobyla. S muzem jsem se obcas vnitrne setkala a obcas nesetkala. Obcas jsem ustoupila a jak povolil tah tak opet sla svoji cestu. k sobe. tam kam me to tahlo. muz zustal. neodpadl, taky mu roky ubihaji a slabne. nebo spise povoluje. tak jako ja. Dva zrelaxovani spokojeni lide zakonite musi najit cestu k sobe. zejmena kdyz jdou spolu 30 let a znaji se do morku kosti. to nejde jinak. stanou se postupne jednim telem a jednou dusi.

  137. Planetko, mě zas fascinuje ta jistota, že když budeš činit, měnit svoji část, bude to fungovat. A že jedině správně je vytrvat, že se to prostě dá a šmytec. (114 – "Tady asi jenom radka vytrvala?")
    Ale napsalas dobře to "a pak se druhá strana přidá, nebo odpadne/bude odpadnuta."
    A když odpadne nebo bude odpadnuta, tak holt nejsem já vytrvalá. Protože za to můžu já, že ta druhá část se nepřidala. Nesouhlasila s tím, jak jsem se já změnila.
    Ok.

    Jinak, manželství a nemanželství je strašnej rozdíl. A nikdo mi to nevymluví.
    S manželem jsme s před svatbou taky pár let žili jen tak. A ten papír… To bylo jak… Zakletí. Jedním mávnutím proutku, jedním podpisem.
    Už nikdy. Na podpis už nikdy.

  138. ono zit s zenskou ktera si jede furt po svym amele ty svoje kecy, neni vubec zadna radost. Ze ten chlap neni nadseny a vyhryzava je naprosto pochopitelne.
    horsi by bylo kdyby vykladal jak je ta jeho pracovita, mila a jak skvele umi varit a jak je stastny. s takovou by asi zustal kazdy a ne jen ten jediny statecny vyvoleny.
    co s zenskou, ktera ma stovky chyb?
    kolikrat si rikam ze se se mnou neda zit. ze jsu nesnesitelna. a pak se rozhlednu a kolem plno. takze asi da. clovek se proste nesmi bat. nepretvarovat se. nesmi se pretvarovat. musi se ukazat jaky je. odkryt karty. tim se uzasne procisti vzduch. vsecko se zklidni. vsichni se zklidni.

  139. myslim si ze cilevedomost, vytrvalost a houzevnatost patri k mladi. je to projev mladickeho rustu. jako kdyz rostlina roste do výse a olisti se a roste ze vsech sil, a az odrodi a listy zacnou zloutnout tak uz se tak nedere nahoru. zvolni. ustoupi. vi ze neni kam se hnat. uschnuti neni tak zajimave :o))
    proto je starsi vek tak klidny i harmonicky. uplne se zmeni priority. vse se zpomali. pomalost bud pochvalena :o)

  140. Ratko, musím se smát. Čím víc mluvíš o sobě a svém manželství, tím víc obdivuji tvého manžela. :-))))))

    Jinak muži ženy ani moc neopouštějí, pořídí si nanejvýš milenku, tím své problémy považují za vyřešené. Více podávají žádosti o rozvod ženy. A ty milé, hezké, pracovité dobré kuchařky jsou podváděny nejvíc. :-)

  141. úplný souhlas s celým kom. Ru u 150,
    planetko, mě taky fascinuje, že to bereš tak, že tu snad máváme zkušenostmi a roky a děláme z nich zásluhy.
    Ne, myslím. že každý to psal pro ilustraci :)
    Píšeš***Není to o tom si nestěžovat a zatnout zuby, ale činit, měnit svojí část a pak se druhá strana přidá, nebo odpadne/bude odpadnuta.
    148 planeta 09.04.2011, 14:56:03
    Já o vytrvalosti vůbec nehovořila. Já spíš vyzvědla o postoji k životu a dlouhodobému partnerství. A to ratka popsala podle mě opravdu moudře.
    149 ratka 09.04.2011, 15:05:50
    147 druhy odstavec: takhle jsem to delala planetko. zadne zatinani zubu, proste jsem jela po svym, s vedomim ze se jedna o muj zivot. decka tahla za sebou jako kobyla. S muzem jsem se obcas vnitrne setkala a obcas nesetkala. Obcas jsem ustoupila a jak povolil tah tak opet sla svoji cestu. k sobe. tam kam me to tahlo. muz zustal. neodpadl, taky mu roky ubihaji a slabne. nebo spise povoluje. tak jako ja. Dva zrelaxovani spokojeni lide zakonite musi najit cestu k sobe. zejmena kdyz jdou spolu 30 let a znaji se do morku kosti. to nejde jinak. stanou se postupne jednim telem a jednou dusi.
    150 rulisa 09.04.2011, 15:32:24
    Planetko, mě zas fascinuje ta jistota, že když budeš činit, měnit svoji část, bude to fungovat. A že jedině správně je vytrvat, že se to prostě dá a šmytec. (114 – "Tady asi jenom radka vytrvala?")
    Ale napsalas dobře to "a pak se druhá strana přidá, nebo odpadne/bude odpadnuta."
    A když odpadne nebo bude odpadnuta, tak holt nejsem já vytrvalá. Protože za to můžu já, že ta druhá část se nepřidala. Nesouhlasila s tím, jak jsem se já změnila.
    Ok.

    Jinak, manželství a nemanželství je strašnej rozdíl. A nikdo mi to nevymluví.
    S manželem jsme s před svatbou taky pár let žili jen tak. A ten papír… To bylo jak… Zakletí. Jedním mávnutím proutku, jedním podpisem.
    Už nikdy. Na podpis už nikdy.
    151 ratka 09.04.2011, 15:48:49
    ono zit s zenskou ktera si jede furt po svym amele ty svoje kecy, neni vubec zadna radost. Ze ten chlap neni nadseny a vyhryzava je naprosto pochopitelne.
    horsi by bylo kdyby vykladal jak je ta jeho pracovita, mila a jak skvele umi varit a jak je stastny. s takovou by asi zustal kazdy a ne jen ten jediny statecny vyvoleny.
    co s zenskou, ktera ma stovky chyb?
    kolikrat si rikam ze se se mnou neda zit. ze jsu nesnesitelna. a pak se rozhlednu a kolem plno. takze asi da. clovek se proste nesmi bat. nepretvarovat se. nesmi se pretvarovat. musi se ukazat jaky je. odkryt karty. tim se uzasne procisti vzduch. vsecko se zklidni. vsichni se zklidni.
    152 ratka 09.04.2011, 16:11:25
    myslim si ze cilevedomost, vytrvalost a houzevnatost patri k mladi. je to projev mladickeho rustu. jako kdyz rostlina roste do výse a olisti se a roste ze vsech sil, a az odrodi a listy zacnou zloutnout tak uz se tak nedere nahoru. zvolni. ustoupi. vi ze neni kam se hnat. uschnuti neni tak zajimave :o))
    proto je starsi vek tak klidny i harmonicky. uplne se zmeni priority. vse se zpomali. pomalost bud pochvalena :o)
    Napsat komentář

    Jméno:
    e-mail:
    Adresa:
    Nadpis:

    Text:
    úplný souhlas s celým kom. Ru u 150,
    planetko, mě taky fascinuje, že to bereš tak, že tu snad máváme zkušenostmi a roky a děláme z nich zásluhy.
    Ne, myslím. že každý to psal pro ilustraci :)
    Píšeš***Není to o tom si nestěžovat a zatnout zuby, ale činit, měnit svojí část a pak se druhá strana přidá, nebo odpadne/bude odpadnuta.
    148 planeta 09.04.2011, 14:56:03
    Já o vytrvalosti vůbec nehovořila. Já spíš vyzvědla o postoji k životu a dlouhodobému partnerství. A to ratka popsala podle mě opravdu moudře.
    149 ratka 09.04.2011, 15:05:50
    147 druhy odstavec: takhle jsem to delala planetko. zadne zatinani zubu, proste jsem jela po svym, s vedomim ze se jedna o muj zivot. decka tahla za sebou jako kobyla. S muzem jsem se obcas vnitrne setkala a obcas nesetkala. Obcas jsem ustoupila a jak povolil tah tak opet sla svoji cestu. k sobe. tam kam me to tahlo. muz zustal. neodpadl, taky mu roky ubihaji a slabne. nebo spise povoluje. tak jako ja. Dva zrelaxovani spokojeni lide zakonite musi najit cestu k sobe. zejmena kdyz jdou spolu 30 let a znaji se do morku kosti. to nejde jinak. stanou se postupne jednim telem a jednou dusi.
    150 rulisa 09.04.2011, 15:32:24
    Planetko, mě zas fascinuje ta jistota, že když budeš činit, měnit svoji část, bude to fungovat. A že jedině správně je vytrvat, že se to prostě dá a šmytec. (114 – "Tady asi jenom radka vytrvala?")
    Ale napsalas dobře to "a pak se druhá strana přidá, nebo odpadne/bude odpadnuta."
    A když odpadne nebo bude odpadnuta, tak holt nejsem já vytrvalá. Protože za to můžu já, že ta druhá část se nepřidala. Nesouhlasila s tím, jak jsem se já změnila.
    Ok.

    Jinak, manželství a nemanželství je strašnej rozdíl. A nikdo mi to nevymluví.
    S manželem jsme s před svatbou taky pár let žili jen tak. A ten papír… To bylo jak… Zakletí. Jedním mávnutím proutku, jedním podpisem.
    Už nikdy. Na podpis už nikdy.
    151 ratka 09.04.2011, 15:48:49
    ono zit s zenskou ktera si jede furt po svym amele ty svoje kecy, neni vubec zadna radost. Ze ten chlap neni nadseny a vyhryzava je naprosto pochopitelne.
    horsi by bylo kdyby vykladal jak je ta jeho pracovita, mila a jak skvele umi varit a jak je stastny. s takovou by asi zustal kazdy a ne jen ten jediny statecny vyvoleny.
    co s zenskou, ktera ma stovky chyb?
    kolikrat si rikam ze se se mnou neda zit. ze jsu nesnesitelna. a pak se rozhlednu a kolem plno. takze asi da. clovek se proste nesmi bat. nepretvarovat se. nesmi se pretvarovat. musi se ukazat jaky je. odkryt karty. tim se uzasne procisti vzduch. vsecko se zklidni. vsichni se zklidni.
    152 ratka 09.04.2011, 16:11:25
    myslim si ze cilevedomost, vytrvalost a houzevnatost patri k mladi. je to projev mladickeho rustu. jako kdyz rostlina roste do výse a olisti se a roste ze vsech sil, a az odrodi a listy zacnou zloutnout tak uz se tak nedere nahoru. zvolni. ustoupi. vi ze neni kam se hnat. uschnuti neni tak zajimave :o))
    proto je starsi vek tak klidny i harmonicky. uplne se zmeni priority. vse se zpomali. pomalost bud pochvalena :o)
    Napsat komentář
    Úplný souhlas s celým kom. Ru u 150..
    planetko, mě taky fascinuje, že to bereš tak, že tu snad máváme zkušenostmi a roky a děláme z nich zásluhy.
    Ne, myslím. že každý to psal, jen pro ilustraci :)
    Píšeš *** Není to o tom si nestěžovat a zatnout zuby, ale činit, měnit svojí část a pak se druhá strana přidá, nebo odpadne/bude odpadnuta***
    Ok, mění se oba, a ne vždy jeden nebo druhý ty změny přijme, dokáže přijmout..Aby čl. zůstal, pokud možno takový jaký je, myslím oboustranně, aby tedy něco překousnul se dá snést do URČITÉ MÍRY, pokud chce manželství udržet.
    Promiń, ale ty tu míru každé z nás, přes kterou už to pak nešlo neznáš…nějak to máš ty, jinak to má – měl jiný.
    Zkrátka tvé kom. na mě působí, když zjednoduším, že je špatně, když jsme se rozvedly a nemakaly na sobě, ať se děje co se děje..podrobnosti rozhodně psát nebudu, proč už jsem to nechtěla a vzdala to. A rozhodně ne hned..A pokud jsem udělala chybu, dle mého názoru, že jsem se tak dlouho rozhodovala, asi tam i ta dlouhodobá snaha byla..každá marná snaha, ale jednou unaví, ne-li s člověkem pořádně "zacvičí"..udolá ho.
    Tak díky bohu, že je doba, kdy proto, že má ten papír, už nemusí zůstávat v něčem, co mu nevyhovuje..a to jsem v podstatě proti rozvodům a vždy byla, i to sehrálo roli..
    Ano, dá se lecos ustát, jak píše i ratka..ale záleží nejen
    na ženský..

    Tedy promiń..

    Tedy promiń..

  142. Liško, omlouvám se, nějak se mi sem dostalo i to, co jsem nechtěla zkopírovat z kom. Platí tedy toto..prosím vymaž ten zbytek :)

    Úplný souhlas s celým kom. Ru u 150..
    planetko, mě taky fascinuje, že to bereš tak, že tu snad máváme zkušenostmi a roky a děláme z nich zásluhy.
    Ne, myslím. že každý to psal, jen pro ilustraci :)
    Píšeš *** Není to o tom si nestěžovat a zatnout zuby, ale činit, měnit svojí část a pak se druhá strana přidá, nebo odpadne/bude odpadnuta***
    Ok, mění se oba, a ne vždy jeden nebo druhý ty změny přijme, dokáže přijmout..Aby čl. zůstal, pokud možno takový jaký je, myslím oboustranně, aby tedy něco překousnul se dá snést do URČITÉ MÍRY, pokud chce manželství udržet.
    Promiń, ale ty tu míru každé z nás, přes kterou už to pak nešlo neznáš…nějak to máš ty, jinak to má – měl jiný.
    Zkrátka tvé kom. na mě působí, když zjednoduším, že je špatně, když jsme se rozvedly a nemakaly na sobě, ať se děje co se děje..podrobnosti rozhodně psát nebudu, proč už jsem to nechtěla a vzdala to. A rozhodně ne hned..A pokud jsem udělala chybu, dle mého názoru, že jsem se tak dlouho rozhodovala, asi tam i ta dlouhodobá snaha byla..každá marná snaha, ale jednou unaví, ne-li s člověkem pořádně "zacvičí"..udolá ho.
    Tak díky bohu, že je doba, kdy proto, že má ten papír, už nemusí zůstávat v něčem, co mu nevyhovuje..a to jsem v podstatě proti rozvodům a vždy byla, i to sehrálo roli..
    Ano, dá se lecos ustát, jak píše i ratka..ale záleží nejen na ženský..

  143. Anino, jsem naprostou nadsena tvymmi poslednimi komentari. na me to pusobi jako umelecke dilo. takove moderni :o)

    a rozumim. fakt rozumim. vim ze to neslo. a jestli jsi udelala chybu tak jen v tom ze jsi verila a duverovala. ale to nebyla chyba, to byla proste duvera. a to je normalni.

    muz a zena patri k sobe. a je lhostejne jestli s papirem nebo bez. kdyz clovek zustane sam, tak je to proto ze to jinak neslo. je to krajni reseni (teda si myslim)

  144. 153. Lenko, dyt to pisu furt :o))) ze ho taky obdivuju :o)

    tu vydrz musi mit oba.

  145. Ja jsem si zkusil pracny-vycerpavajici vztah, az do nekolikereho vycerpani az v zoufalstvi i partnerske poradny a naivne necekane dalsiho vycerpavani pri nasazovani rad do praxe…
    …no a dneska mam rozhodnuto ze ne. ze tolik boje uz ne. ze proste vetsi cast situaci musi jit shodnym smerem sama od sebe, pac jinak zabijim cas a energii vlastne stejne furt na miste a k vecem ktery chci se ani nestihnu dostat.
    ale rozvijim se, to nepopiram. a kdyz si to nekdo vybere, jeho vec.
    a este k tomu dneska pridavam takovou budoucni uvahu ze jestli to chci ukazovat a timpadem tim programovat svy deti. a timpadem je odsoudit k uplne stejnymu modelu, ze si nic netusic najdou stejnej typ partnera…
    tak jak kdo myslite.

  146. muj otec ma novou zenskou a maj spolu dceru.
    on toho moc nepochopil a nenarozvijel, viny hazel jen na mamu, takze si tou zmenou logicky nemoh pomoct.
    prijde mi to spis este horsi, protoze tahle ma silu s nim cvicit podle sebe. v obliceji vypada hodne unavenej.
    a jejich dcera je podle mych meritek zoufale vazna.

  147. Ore, to je moc smutne.

    u nas to ma sestupnou (nebo vzestupnou tendenci) Nejstarsi syn moc vazny a nekompromisni (asi vinou nas obou), strední pohodář co vyjde s kazdym (no asi se snazi)
    a ten nejmensi je naprosty salam. neni misto ktere by nemel uplne uvolnene :o) ten se nam /me a muzi/ jen smeje. Ne ze by se vysmival, on se smeje jak jsme blbi, ze to nechape :o))) a kdyz se rozcilime (nad nim) tak nas jeste utesuje. ze to bude dobry. a ono to je nakonec dobry, vsecko je jak rika. takovy maly ucitel zivota. vi vsecko a tak nejak sam od sebe.

  148. vzestupnou, proboha! jasnej dukaz ze to delate lip a lip

  149. Ore, my to tiz delame furt min a min. V tom to je! to je to kouzlo spokojeneho a harmonickeho vztahu. cim min se snazime a cim min se vzajemne otravujeme tim je to lepsi.

    obcas zkousime otravovat teda deti. ti dva velci nas otravene vyslechnou a treba i neco namitnou. jakoze maji i jiny nazor. a ten nejmensi na nas laskave kouka a pak rekne takovym tim chapavym nakraplm hlasem (puberta): rozumim a jde do pokojiku.

  150. kamosova manzelka mela deprese a nemela silu na jiny reseni nez prasky,
    ale on zas mel silu nalajnovat a prosazovat nejakej akcni zivot pro oba a v podstate ji vytahnul protoze v tom zivote byla nucena poresit spoustu dilcich situaci na ktere "mela" a tim ji stouplo sebevedomi. dneska na praskach uz neni a je hodne v pohode.
    jejich prvni dite z te doby je psychicky terorista. muselo byt noseno kazdou minutu jinak zachvat do modra.
    pred narozenim druheho se desil ze to bude totez.
    nenechal si ode mne vysvetlit ze to bude lepsi, protoze…
    a druhe je uplny pohodar.

  151. No, ratko, já ale zase tvými a to vždy, když se navíc týkají manželství, protože když mě se nepovedlo ,tak jsem ráda a přeju těm, co to mají ok. Jako Lenka, ale i já obdivuju nejen tebe, ale i tvého muže. Hele, už jenom přrdstava, že bych vůbec mohla mému manžrlovi ukázat, co píšu na blogu..SVÉ MYŠLENKY..já si něco takového neumím přrdstavit. Tajně bych to asi nedělala a s něčím takovým bych, tedy bez následků, nemohla vůbec vyrukovat, a vůbec by v tom nemusel, ani nemohl figurovat..to vím jistě..co by následovalo..

  152. ad 158, Ore, taky jsem názoru, že pokud nemají k sobě tak nějak přirozeně ti dva, třetí to moooc málokdy spraví ;)

    ad 159, musím se usmívat, ne škodolibě..častý případ, co já vím z okolí, dopadne jen někdy..vím i od některých chlapů, že později litovali, byla to pro ně přeci jen makačka, znovu si zvykat úplně na jiné a plnit požadavky a pak ..ještě když se do toho přidá dítě..no..maminku to asi bolí, nevím, ale jednou si uleví..a není to pro ni konečná..

  153. Anino, muj muz si mysli ze jsme tady vsichni uplne blbi a ja jsem načelník :o)) a hlavne muze v klidu koukat na fotbal.
    on moje myslenky zna a je rad ze je nemusi posouchat.

  154. Ratko, tak je mi jasný, že ti nekouká přes rameno..A že si myslí, že jsme blbí a co..hlavně, že tě má rád a nedělá dusno :)) Tak čau náčelníku, beru to :)))

  155. Ruli, ale tohle je přesně ta defenzivní interpretace, kterou já jsem nikde nepsala. Tu si tam vkládáte vy. Protože si šťouráte do něčeho u vás bolavého, nebo nevím proč. To musíte vědět vy. Kde je ve větě" Není to o tom si nestěžovat a zatnout zuby, ale činit, měnit svojí část a pak se druhá strana přidá, nebo odpadne/bude odpadnuta. " obsaženo, že je to chyba druhého, když jeden odpadne/bude odejit? Vůbec ne. To, že ratka je jediná nerozvedená- vytrvala (nevím, proč to slovo tak popuzí, já se například za vytrvalou nepovažuji a nijak mě to nedrásá) , je pouhé konstatování. A že mi přijde, že ona má nadhled a u vás ho já osobně úplně nevidím nijak nevztahuji na celou skupinu rozvedených. Spousta rozvededených ten nadhled- z mého jak říkám čistě osobního pohledu- naopak získá! Nehodnotím zůstat- dobře/ jít- špatně.

    Viz "Planetko, mě zas fascinuje ta jistota, že když budeš činit, měnit svoji část, bude to fungovat. A že jedině správně je vytrvat, že se to prostě dá a šmytec. (114 – "Tady asi jenom radka vytrvala?")
    Ale napsalas dobře to "a pak se druhá strana přidá, nebo odpadne/bude odpadnuta."
    A když odpadne nebo bude odpadnuta, tak holt nejsem já vytrvalá. Protože za to můžu já, že ta druhá část se nepřidala."

  156. Ad 158 Jistě ore, souhlas. O tom to celé vzniklo, kde je nutná hranice samospádu X nereálná očekávání.

  157. Anino, já se nechci vůbec plést do toho, jak moc strašné jste to měly. Mně to vysvětlovat opravdu není potřeba, jsem přece jen z jiné generace a rozvod za selhání nepovažuji. Spíš mi na rodině záleží a nevzala jsem si žádného tupce, ale prima člověka, takže řeším za jakých okolností ano a za jakých je lépe se rozejít.
    Máš pravdu, že v hlavě asi hodnotím to, jak píšete, a už to dělat nebudu. Pro mě prostě znamená jiný postoj, když někdo napíše on a tchýně, nebo on byl tak na majetek a já bych lezla na žebřík- najednou ten rozdíl, než když napíše něco jako no byla jsem mladá a pitomá a pořídila si dítě do studia medicíny a pak se neuměla v rodině prosadit a nechala se vláčet dvacet let okolnostmi. Ale teď už je mi konečně fajn a kvetu :). Prostě jiný přístup, Líša (proto jsem si jí vzala do huby, protože tuším, že se s ní dá nebolestínsky o tomhle pokecat) a ratka defenzivní a ublížené nejsou. Že zkrátka někdo má furt jako by potřebu se obhajovat a vysvětlovat- nejlépe, co ten druhý- jak se s ním nedalo, ale přede mnou není proč.

    Papír může a nemusí znamenat vůbec žádnou změnu, záleží zase jak jsou na tom ty dva. Co už o životě vědí a nevědí. Papír může dát ten falešný pocit jistoty, který vede do pekel.

  158. hranice je dana nami. nekdo jsem, nekoho jsem tim pritahl.
    chtit jinde hranici muzu, ale trochu pochopeni. aby to nebylo jako chtit ode dneska delat o tridu lepsi fotky, nebo byt ode dneska hubeny a mrstny, a tak.
    je to mozne, jen se to meni postupne a usilim.

  159. Jééé, už to tady pročítám a připojím se!

    Zrovna včera mi bylo až zle, jak ta moje máma – chudák – hrozně řve a je jedovatá, nedá se to poslouchat, nedá se tam bejt :(( A to neměla žádné příčiny – jen asi ten dlouhodobý stres, nic momentálního. Děs. Táta to snese, až se divim – připoután k své posteli. Já když mámu vidim a slyšim, každou chvíli čekám, že pukne, že vybuchne, že ji skolí mrtvice, protože takovou obří energii, co vyřvává, ačkoli je naprosto utahaná, to jsem nikde neviděla.

  160. Jéžiši planetko, když si to přečteš celý, zjitíš i u mě, že jsem si moc dobře vědoma toho, že tohle byla má blbost…, tak se zbytečně opakuješ :), jen jinými slovy..
    Podívej, já už mám tohle za sebou a teď ti klidně, dle tebe asi bolestínsky napíšu, že jizvy po něčem, jako je rozvod stejně zůstávají a nějak už tě poznamenají, ale nemusí jen špatně :)
    Promiň, ale díky tvým reakcím si myslím, že je lepší ani u spřízněných duší radši nevytahovat na světlo svoje soukromí.
    Těžko někomu může být dobře, když se ty věci nějak oživí. Na druhou stranu se tím otužuje. A hlavně proč to píšu, ne proto, že bych tu chtěla fňukat..Mám prostě ve zvyku, že pokud se píše o něčem, v čem mám své zkušenosti, u některých lidí se o ně ráda podělím, tak jako oni se mnou. A možná i v něčem mohu pomoc svým pohledem. Mimochodem už dávno nejsem kvůli rozvodu hromádka neštěstí…
    Ru jsi napsala, že se šťouráme, to se mi až tak nezdá..a i kdyby co ? V podstatě se šťouráme zrovna tak v jiných tématech.
    Nezlob se, ale já si myslím, že se šťouráš ty..ok, máš nárok si napsat co chceš.. ale co ty o nás víš, abys tak docela šmahem a od boku hodnotila, soudila a ještě ke všemu dávala návod, jak bychom se měly vyjadřovat. Díky, fakt nic ve zlým, ale prosím o mém rozvodu už nepiš. Bude to tak lepší. Díky :)

  161. 174 Ok, spíš já nic ve zlém.
    Jenom poznámek- to šťourání má jiný význam- zkrátka, že to není asi pořád dozahojené/bez pachuti (cítit smutek, lítost, zklamání- tomu všemu rozumím, ale s tím hořkem na patře je to složitější) a to si pak člověk vztahuje na sebe negativita z přímého, byť zdánlivě nesouhlasného, názoru. Ani ti jiní bubáci nejsou v mé hlavě.;)Pak je z mého pohledu problém normálně diskutovat. Všechno je hned jauvajz.

    Liško, máma je asi péči o taťku vyhořelá… a proto zlá. U nás to tak bylo taky, je to hrozně těžká situace.

  162. K diskusi:
    mi připadalo, že Planeta se prostě zajímá, jak to mají jiní. A u jiných jsem zas žádnou hořkost necítila – ale moje dovednost číst mezi řádky je asi nižší než vaše :) Nejsem zas takovej empatik, zvlášť z písemného projevu ne.

    154 anino, tvůj komentář je něco jako Prométheova játra (Jiří Kolář) nebo jako Ulysses (James Joyce); akorát přece jen zábavnější :)

    K manželství a partnerství:
    Už mi připadá, že se k tomu ani moc vyjadřovat nemůžu. Už je to moc daleko :( Když venku vidím nějaký pár, vidím, že on ji tak mimochodem drží kolem pasu nebo vidím, že jim je spolu dobře, mám z toho směs pocitů: jednak si uvědomím, jak je mi to vzdálený, jak už si to ani nepamatuju (mít milence je sice na chvíli hezký, ale je to něco jinýho než s někým chodit nebo žít), k tomu se připojí pocit potěšení i údivu, že něco takovýho přece jen existuje, a je to doprovozeno i závistí (kterou já jinak u sebe ani neznala).

    Kdybych nebyla tak zasranej optimista a kdybych nebyla spokojená sama se sebou, prostě kdybych byla někdo jinej, tak si umím představit, jak bych byla v pr—. Ale to jsou nesmyslný Kdyby. Protože si myslim, že kdybych byla víc nejistá, jako "zamlada", tak už by se na mě rychle někdo přilepil; někdo, komu by to vyhovovalo, protože je sám neschopnej bejt. (Což není nic špatnýho, připadá mi to normální; pak se to nějak vyvine buď k soužití, nebo ke konci.)

    Ono bejt sám – jak o tom psala ratka [131] – je dobrý v tom, že jsem spokojenej. Nejsem na nikoho naštvanej, jsem v klidu. Sice nesu úplně všechno, nemám peníze ani parťáka na nic natož na dovolenou, ale dělám rozhodnutí jen za sebe, dělám jen dobrý rozhodnutí, a ještě se můžu poplácávat, jak se sebou pěkně vyjdu :) – nevadí mi, že se někde válej (moje) ponožky, nevadí, že zase nikdo nevyluxoval, protože až budu chtít, tak se rozhodnu vyluxovat a hotovo.

    Onehdá jeden kolega (přímo mně) říkal (dlouho zadaný a ženatý), jak čím dál víc mu připadá, že člověk potřebuje najít tu svoji polovičku, jinak to není ono. Někdy si na to vzpomenu. A teď spíš váhám, jestli to není dobrý i naopak, bez polovičky, protože to otevírá víc možností jinde, víc spokojenosti v práci, víc času pro sebe uvnitř i víc času něco podniknout navenek. Ale pak si zas řeknu, že to je iluze, že spousta lidí umí zkombinovat všechno dohromady – pracovní, osobní, rodinné i volnočasové. Nevim.

  163. ad 175 – Ano, ne sice všechno, ale něco přece jen už je auvajz, to máš pravdu…Ono asi těžko někomu bude z toho na patře hořko..a ta hořkost myslím vlastně nezasládne zcela nikdy. A to i tehdy, když se z rozvodu otřepeš a poznáš, žes udělala dobře. Prostě rozvod bere asi většina lidí jako osobní selhání. Bez ohledu na to, zda si myslí, kdo se o něj víc zasloužil a myslet si může, že on to nebyl, ale vždy jsou tam dva. A že si myslíš, že toho auvajz je moc..no nevím.. m o ž n á, kdybys lecos věděla, nejen z toho, co tu píšu, řekla by sis oprávněně, že jsem docela statečná ženská, co musela řešit i okolo toho rozvodu spoustu opravdu nepříjemných věcí i s dětmi a dokázala, to co se mým přátelům zdálo nemožné. Ne, není to moje namyšlenost, je to fakt.. Jen tak bych tohle o sobě nepsala…
    Víš, možná už jen otázka, jestli jsem to dítě počala sama.. pak ještě jiné..se mi už zdály zbytečné..sorry. Všichni jsme jen lidé a tehhy já si to dítě chtěla nechat, nejen já.
    O potratu se vůbec neuvažovalo. A děkuji bohu, že dnes je.

  164. ad 176, liško, prosím tě ten prudce inteligentní kom. 154 je omyl..psala jsem ti, zda bys ho, pokud můžeš a chceš smázla, je to jak v blázinci, ale je to tvůj domeček, tak jak myslíš :))

  165. 178 anino,
    ony by pak nenavazovaly další odkazy přispěvatelů na komenty od 154 výše. Sice by to zas tak nevadilo, ale klidně bych tam tvou 154 nechala, je to takové malé milé umělecké dílo! :)

  166. Liško, malé, milé umělecké dílo, hm.. no já si to přeložila neboj :)), škoda jen, že by mi ho nikdo nevydal, když už teda..:)) Ok, neva..Hlavně, že jsi archivována a ono bude taky :))

  167. 179 fakt je Anino tvuj koment uplne suprovni. nedelam si legraci. jak jsemho cetla tak mi uplne spadla brada. jsou to prometeovy jatra :o) si nedelam prdel, fakt.

    LIsko, vis ze vztek vybuzuje energii i kdyz je clovek uplne na dne a ze muze pak znovu a znovu? to me napadlo v souvislosti s tvoji maminkou. je to takovy motor, ktery se rzjizdi kdyz je zle a dodava furt zivotodarnou s’távu.

    tak je nech. jeden proste jede a jeho motor rve a ten druhy je naskoceny a veze se. oni si rozumi.

  168. Planetko, najdi mi někde jednu jedinou pasáž, kde ti vysvětluju, jak se s mým manželem nedalo a proč.

    Možná jsem defenzívní. Ale popravdě, spíš mě některý věci serou. Takový ty sebejistě samolibý soudy, co z tebe cítím. I když je pak popíráš, což mi zas přijde jako snaha, abys vypadala dobře. (A teď jsem i konfliktní. Ale to já jsem. Můj bývalý třídní mi nedávno napsal, že jsem byla vždycky mile prostořeká, nedovychovaná. :-)

    Ostatní ti taky nezačali vysvětlovat a popisovat jen tak, prostě sdělovali-y jako reakci na to, cos napsala ty. Kecy o defenzívě mi přijdou jako hůl na psa – ‚Já mám pravdu, a kdo se ozve, aby mi ji vyvrátil, tak jen dokazuje, že ji mám dvakrát, protože je defenzívní, a tudíž bez nadhledu‘.
    Ale někdy lidi tyhle věci sdělují a vysvětlují proto, aby ten druhý věděl, nebo jen tak, že se o tom mluví. Zkus se zamyslet, jestli to bolestínství a ufňukanost v tom viděné nejsou spíš z tebe, nějaký tvůj stereotyp vnímání, že každý, kdo se setkal s něčím pro něj bolavým a napíše o tom, o tom píše proto, že fňuká a omlouvá se sám před sebou a nemá nadhled…

    Vcelku bych srala na nadhled. Na dávání mu takovýho významu, jak dáváš. Nadhled musíš mít ty sama, ne ti ostatní, jejich nadhled může být imidž zrovna jako ten tvůj. A někdy je nadhled úplně o ničem. Můžu mít třeba tisíckrát nadhled nad chlapy obecně, nad vztahy s nima, nad samu sebe jako figurku v tom světě, v chaosu emocí, v posteli při sexu… ale nadhled třeba nad to, že jsem dětem rozbila rodinu, svým způsobem ukončila dětství, to nedokážu. Ty bys to dokázala?

  169. 128,129.
    ono to z diskutovaným tématem zdánlivě nesouvisí,ale možná ne tak docela.
    Sledoval jsem zdůvodnění Kočí a Bárty a silně mi to připomenulo,jak někteří lidé popisují rozpad svého vztahu a jak se tam téměř nedá určit,kdo má pravdu a kdo lže.
    Protože si tu pravdu a lež tak emotivně propletly,že už nejsou schopni ji rozmotat.Hájí jen sami sebe.
    Bárta možná opravdu dal půjčku(třeba nevratnou)a pro Kočí to byl úplatek.V jiné době by si ho prostě nechala,nebo ho odmítla,ale ženský neodchází od někoho,ale za někým a tak si za těch 8 dní,co si ty prachy nechala jako zbraň v záloze rozehrála hru s někým novým.A Bárta si bláhově myslel,že to je blbá blondýnka,které ucpe hubu prachama a nepochopil,že jí jde taky o moc.
    Dyť on se včera u toho Moravce málem rozbrečel,jak ho podvedla a nevěřím že to hrál.
    On je teď prostě podvedenej,to je jeho pravda,která překoná i tu pravdu,že dával úplatky.
    Pro něj to nebyly úplatky,byla to přátelská výpomoc svým věrným.
    Čekal za to uznání a důvěru a oni mu chudákovi udělali tohle:-0)))
    A víte co,on má v podstatě moje sympatie.
    Ne že je to úplatkář,ale že je takovej naivka a vlezl s tím do politiky.
    Já myslím,že proti Kalouskovi,Tluchořovi…a celé té protřelé pravičácké bandě je Bárta hotovej světec.On je možná fakt tak blbej,že ty úplatky dával z vlastní kapsy.Zatímco ti druzí je dávali z kapes našich.
    Tak se to dělá,milej Vítku:-0))

  170. 184 hezky, Saule.

    (jo, souhlasím, že skočit do takového aktuálního tématu v komentářích je OK)

    Víte, na co se těším? Až za rok náhodou narazím na tenhle Saulův komentář a nebudu už si vůbec pamatovat, kdo je (byli) Kočí nebo Bárta (Kalous asi jo :((
    Zato si budu pořád pamatovat jména ratka, rulisa, saul, lenka, roj, anina, planeta a mnohá další…

  171. Mně naopak zajímala nějaká reflexe/sebereflexe z té vlastní strany, to se pak těžko můžeme dohodnout. A jo, nad tím, že se člověk rozhodne/rozhodnul se rozejít s otcem svých dětí a tzv "rozbil" rodinu, nebo se i "jen" rozešel po mnoha letech s někým s kým byl spjatý, by podle mě měl nadhled (porozumění) být. Připadá mi to zásadní, proto se pravděpodobně tolik moc neshodujeme. (Minimálně, aby se člověk srovnal sám se sebou a nepřenášel do další generace a dalších vztahů zbytečnou zátěž).

    Ruliso, ty jsi nenapsala moc nic, akorát sis pak nějak vztáhla moje věty a primárně tě serou (bereš si je osobně)- vystartila si už na úplně jinak interpretovanou "vytrvalost", spíš než že by byly podnětem k diskuzi. S tím já nic neudělám, prostě to mám posraté. :D

  172. 184 :D Taky jsem shlédla a souhlasím. Toho čuvače zněužili!

  173. planeto,
    taky je možné, napadlo mě, že si každý pod nadhled představuje něco jinýho. Třeba náhled. Nebo vhled?

  174. … nebo odstup (i časový?).

    Myslím, že každý používáme jen některé z těhle slov a ještě možná každý jinak.

  175. Liško,
    jo rozumím tomu, co píšeš. Já si nemyslím, že člověk musí najít druhou polovičku, rozmnožit se apod. Vůbec. To je ten zvyk a tlak v naší společnost a taky samozřejmě u velké části příroda. Kdyby se ti chtělo odpovědět- je to ale hodně osobní- tak tenkrát, když ses rozhodovala odejít od muže, bylo to jasné a zkrátka jsi bouchla dveřmi? Nebo jste se o tom bavili, co bys potřebovala, aby ten vztah mohl zase nahodit řetěz a zkusili a nefungovalo. A co si o tom myslíš dnes? Díky.

  176. 184. taky to tak nejak vnimam. ze Barta je schopny podnikatel a hral svoji hru jako podnikatel. Byl mi z cele te bandy sympaticky protoze byl čitelny. ne ze rozdaval penize. on byl urcite zvykly rozdaat penize za vykon, motivota lidi aby sdileli jeho vize. tohle bezne podnikatel dela, musi si ziskat lidi aby sli s nim, aby meli spolecny uspech.
    Kdyz si kazdy dela co chce a hrabe na svym, tak jakykoliv podnik skrachuje. tohle sjednoceni zdroju dela kazdy podnikatel. je to proste normalni.
    a verim ze ma pocit ze ho podvedli. neni si vedomy chyby. neni politik. fakticky neni podvodnik :o) necekal podrazy :o))
    Ti vsichni ostatni mi prijdou jako banda lemplu, karieristu a pdovodniku. NO jak to v politice chodi :o) kazdy pro sebe a ukazat se v co nejlepsim svetle.
    to podnikatel nepotrebuje, ten ma svuj svet a kouka aby tenjeho svet slapal jak ma. aby zbytecne neprodelal a nezkracoval :o)

  177. 189 Jo je to i ve vnímání těch pojmů a celé té situace. Myslím, že přesně takhle to pak jede i v těch manželstvích u těch vyhrocených témat, s tím nepochopením a komunikací.

  178. 191 No mně Bárta připadá jako "provinční" podnikatel. Ale ať si myslíme co chceme, tak ve vysoké politice hrajou zas jiný hráči. A z toho je podle mě Bárta poněkud tumpachovej- je to takové hodně amatérské a najednou kouká a možná ani neví, komu tak strašně šlápnul na kuřinec, že si tohle zaslouží:).

  179. Planetko, ja ti rozumim. hlavne nechytej paniku ze je neco spatne. tak jak ty pises svoje myslenky, tak pisou i jini. neboj se. casem poznas ze kase se neji zas tak horka jak vypada. resis neco na co hledas odpoved. a ti ostatni taky resi a hledaji odpovedi.
    chces vedet zda se ty/ti kterí se rozhodli zit bez partneru v necem tobe podobaji. zda je tvoje situace srovnatelna s jejich.
    Chces vedet co delali jini v situaci v ktere se nachazis TY a to ted. MOzna si myslis ze ty tuto situaci zvladnes lip a ze treba tuhle moznost mely i ty druhe. a pak se ptas proc tu moznost treba nevyuzily.
    Pochybujes a hledas zda neni nejake lepsi reseni nez to ktere jsi zvolila nebo ktere mas pred sebou.
    Je jasne ze to pisu podle sebe :o)) jsu silene odporny pochybovac. a hezky jsem zde vsem lezla na nervy.
    Protoze zatimco jsempochybovala, pusobila jsem zaroven (asi) ze vse vim a vsude jsem byla. a ze su letadlo
    bylo to obdobi tapani a nejistoty. a tu nejistotu jsem nakonec prijala jako standard.
    a tim se mi hrozne ulevilo.

  180. 193. proto mi je sympaticky. me ti profesionalove desi. kdyz nekdy koukam na nemeckou televizi a tam vsichni politici vsecko vedi a maji jasno. z toho se mi dela mdlo.
    oni dokonce vsude vykladaji, ze volic si preje od politika jasne nazory. Merkelove to malem podrazilo nohy, jenom proto ze kolisa v atomove policie. jednou je tak a pak onak a pak zase tak a pak zase onak. tak jak se kyvadlo ekonomiky kyve.
    ale tak to prece je! nic neni jasne, vsecko se houpe. a kdyz je politik nejisty a nevi co ma delat, tak mi je sympaticky :o)) proste je lidsky. neni to robot.

  181. U mně je to dané tím, že je mi hrozně nesympatickej i jako chlap. Připadá mi nezvdělán a bez nějaké elementární kultury. Zkrátka poněkud pitom Jarda:), bohužel nemám tak dobré info kanály, abych mohla říct, kdo víc škodí, nebo do budoucna by naškodil. Jestli je lepší malej a hloupej zloděj, nebo velkej, ale chytrej. Asi jak kdy. Možná by skutečně udělal i něco užitečného.

    Merkelovou hodně respektuju a rádo by zelení mě ohledně jaderné energie pěkně míchaj, vyloženě škoděj mi přijde.

  182. 197. chacha :o) to je dobry :o)) me je uplne fuk kdo je jak vzdelan jakou ma kulturu. pitomost je asi nezavisla na mire vzdelani a kultury. teda se mi jevi, ze hodne vzdelany a kulturni clovek muze byt uplne pitomy trouba :o) i kdyz to taky nepoznam. me jsou ti troubove obecne sympaticti (nezavisle na vzdelani a kluture). asi proto ze jsu taky trouba? no nabizi se to samo :o)

  183. planeto, kdo podle tebe neskodi? je v politice nekdo kdo neskodi? nebo kdo skodi mene?
    existuji nejake ukazatele podle kterych poznam kdo skodi vic a kdo min?
    fakt by me to zajimalo.

  184. ale co se všichni furt divíme?Čemu?Vždyť na českém trůnu sedí muž,který v 90.letech naprosto jasně a srozumitelně řekl,že mu špinavé peníze nesmrdí.
    Tenhle člověk bez nadsázky reprezentuje tento stát,potažmo nás všechny.A taky má pořád podporu většiny z nás!
    Tak co?Najednou si tu někdo chce hrát na morálku?
    Když nám slibovali,že pokud nachvíli zavřeme oči a necháme jim to tu rozkrást,tak se nám za to odmění prosperitou,tak jsme s tím většina souhlasila a dali jim hlasy.
    Jenže prosperity jsme se nedočkali,naopak kloužem stále rychleji do prdele a najednou si všichni vzpomeneme,že ona ta morálka a fair play hra svou cenu má.A velkou.
    No ale pozdě,milí zlatí.
    Morálka není účelová.Té se člověk musí držet i když se to krátkodobě nevyplatí.Dlouhodobě se to vyplatí.
    U lži a svinstva je to přesně naopak.

  185. Nemorální Liška[190] planeto, jo, zkusím to stručně napsat

    – je komické, že to teď vytáhnu jako věc veřejnou a tím se vmezeřím do debaty o Věcech veřejných, které mi byly od svého vzniku směšné, podezřelé, nevyzpytatelné, nebezpečné –

    vlastně se k tomu vracím celkem ráda, ráda to "doprobírám" a pořád víc se od toho uvolňuju (nevím, jak ten proces pojmenovat).

    Jestli jsem se rozešla naráz, nebo se snažila to ještě zkusit:
    Snažila, ale protože jsem nebyla schopná dobře komunikovat, přímo říct, co chci, co potřebuju, co se děje (a leccos jsem si ještě ani neuvědomovala tak, abych to mohla verbalizovat), tak to nešlo. Velký důvod té neschopnosti byl, že jsem neznala nic jiného, nechodila jsem víceméně s nikým jiným než s manželem, nezažila žádné rozchody, žádnou různost domlouvání se s partnery; neuměla jsem to. Taková nezrale nevědomá jsem byla.
    To myslím tím, když někdy říkám, že ten vztah byla pořád takový neměnně dětstký, mladický, a já se změnila a to byl začátek konce.

    Takhle to zní snaživě, ale níže to vyzní pro mě trochu nemorálně (nebo hodně?):

    Podrobnosti psát nebudu, ale napřed jsme mysleli, že je konec, musíme se rozejít, protože mám někoho jiného (manžel se na to zeptal a já popravdě řekla ano :-). Bylo nám zle jednu noc (on v tom byl sám a to mě mrzí, že jsem mu musela udělat), potom manžel vyjádřil nějaké podmínky, za jakých by byl ochoten pokračovat. To nebyly moje podmínky, ale jeho, a já věděla, že je nemůžu dodržet. Tak jsem myslela, že je to teda definitivně konec. Taková pravdomluvná čestná husa jsem byla.

    – K tomu "čestná": já jsem s ním nespala asi měsíc, protože částečně byl pryč a částečně jsem to nějak skoulela. V té době jsem začala spát s oslem. No a ten osel to byl, kdo mi řek, že ty podmínky jsou mého manžela a ne moje, a že přece mu je můžu odkývat, ale dělat si, co chci, cokoli. To by mě, pravdomluvnou naivku, nikdy nenapadlo. Bylo to v tu chvíli hrozně nemorální a zároveň ohromujícně osvobozující. Pociťovala jsem to opravdu jako příval osvobození, náhlý radostný příchod něčeho nového, nových možností. Osel se kromě milovaného muže stal ještě i osvoboditelem… prostě "pohádka"…

    Tak jsem ty podmínky manželovi odkývala a udělala další děsně nemorální věc (vidíte, kam zamilovanost svede vdané milenky ženatých mužů :-) -totiž pořídila jsem si hormonální antikoncepci. Proč? Protože jsem si myslela, že mi půjde spát s oběma – manželem i milencem. Přitom jedna z podmínek manžela bylo, že chce mít děti už hned a už to pořád neodkládat (což jsem odkládala léta). Pořídila jsem si tedy antikoncepci ne, abych neotěhotněla s milencem, ale abych neotěhotněla s vlastním manželem, který chtěl dítě. Brala jsem ty prášky tajně, bez jeho vědomí. Uznávám, že je to drsný. A vy jistě uznáte, že takový vztah není životaschopný.

    Dokonce jsem byla na moment osvícena myšlenkou, že kdybychom se rozešli třeba na rok, na dva, tak to potom zas můžem dát dohromady. Což z mojí strany, jak se později ukázalo, nebyl úplně nereálný odhad. Navrhla jsem to manželovi jako jednu možnost, ale on měl ty svoje podmínky a připadalo mu, že by to bylo jen předstírání manželství před ostatními. Já na to, že nejde o ty ostatní, že přece manželství není jeden jediný určitý společenský vzorec, daný, jak má vypadat – manželství je to, co z něj ti dva udělají, cokoli. To nebral. No, z toho vyplývá. že ani po těch dvou letech bychom nemohli být spolu, míjeli bychom se v pohledu na spoustu věcí. Předtím jsme se moc nemíjeli, nebylo v čem…

    Přišlo takové mezidobí, které vydrželo dva měsíce:
    Nakonec jsem z toho manželského sexuálního života vždycky nějak vybruslila, navíc šel manžel na chirurgický zákrok, takže jsem s ním ani spát nemohla asi měsíc, pak zas jel na chvíli pryč. Prostě jsem s ním byla asi jen jednou, dvakrát na chvíli. A lhala jsem, kam jdu: řekla jsem, že je mejdan s kolegy, a šla jsem spát s oslem. Nemohla jsem si pomoct, nemohla jsem to nedělat, žádná jiná volba jako by nebyla – byli jsme do sebe úplně zbláznění. U osla to byla téměř mánie, nespali jsme, a když jsme se neviděli dva tři dny, umírali jsme bolestně a nemohli to vydržet. Psali jsme si mnoho mailů a sms denně… neměli jsme absolutně žádnou tajnost před sebou; byl to opak mého klidného vztahu s manželem, před kterým jsem měla tajemství vždycky.

    Dva měsíce jsem myslela, že to nějak půjde, zůstat s manželem. Ještě jsme si s oslem dělali srandu, že budeme mít spolu dítě a bude to vypadat, že je manželské; my jsme byli jak v rauši, totálně mimo, úplně sebou opilí, nic jiného neexistovalo, všechno až o deset řádů níž; jinak bych na takové téma nikdy nevkusně nežertovala – vy jo? Jenže pak přišel den, kdy bylo jasné, že se mnou manžel bude chtít spát. A já už věděla, že tohle mně nejde, že nemůžu dělat, co nechci, a že to nechci dělat jemu ani sobě; hrát na dvě strany. Bohužel to zrovna bylo 12.výročí našeho seznámení, trapné. No a ten den jsem mu musela říct, že se teda rozcházíme. Připadalo mi, že přece je to už jasný, ale on byl asi dost překvapenej. Je mi ho dost líto, když na to myslim. I v tu chvíli mi to bylo líto, nevěděla jsem, jak bych mu pomohla.

    Co jsem nepochopila: že během těch dvou měsíců nijak zvlášť nekomunikoval on, nic přímo se mnou neprobíral, vlastně se nezajímal o moje pocity, o mne; moc nevěděl, co mě vedlo k tomu, že jsem se začala poohlížet po jiných chlapech, jen tušil. Neptal se, co by on mohl udělat, aby náš vztah šel dál. On měl ty svoje stanovené podmínky a asi myslel, že když já na ně přistoupím, tak je to vyřízený a jde to dál, nebo co. Spíš byl rád, že to vůbec ještě zase nějak jde… myslel si, že tím je to vyřešený a jde se dál? Ani z mojí strany nebyla snaha to probírat – protože já měla jasno, že miluju osla a hotovo; zkoušela jsem jen dál přátelsky setrvat v manželství. On během těch dvou měsíců dával najevo, že o mě stojí, že mě miluje, že chce pokračovat. To jo. Jenže neptal se konkrétně, co má udělat, a já sama nic neříkala, to jsem jednak neuměla a jednak už jsem to odpískala, zajímala se o osla.

    Tak já tím pádem vlastně nevím, jestl jsem se ty dva měsíce snažila, nebo nesnažila, nebo moc, nebo málo, nebo se snažila o něco jinýho, než by bylo dobrý pro zachování manželství. Ale myslím si, že v tu dobu se nůžky rozevřely, už jsme byli každý jinde, uvažovali jinak, chtěli každý něco jiného, už jsme se mohli jen nedohodnout nebo se o to ani nepokusit nebo se míjet.

  186. he…ta úvaha o morálce nebyla na tebe "nemorální Liško" z 200":-0)))
    Odklikli jsme to současně.

  187. Lisko, tohle je velice tenky led. Osobne sem za jakoukoliv (ne) moralnost kdyz to umozni prezit (a neskocit z mostu)

    MOzna to mam natazene jeste o jeden stupen dal. myslim ze moralku si kazdy stanovuje sam. jedina mozna cesta to je pro nej moralni. v tomhle smeru jsem nikdy nezapochybovala a ani nezavahala. nikdy jsem se neridila cizi moralkou. tu svoji jsem si vytvarela a hnetla za pochodu i za cenu mimiker a uhybnych manevru. jako jedinou moznost kterou jsem mela… ta druha byla "zhyn".
    jasne ze clovek zohlednuje toho druheho, ale opet z pohledu vlastniho preziti … tak se muze stat, ze ten druhy neni zohlednen vubec a pak zase ano. podle toho jak se to samo hnete.
    ted uz vim moc dobre, ze to byl nekdo jiny kdy delal vsecky ty samozrjeme kroky. kdo si bral "pravo" do svych rukou. protoze mladi je samozrejme a nemilosrdne. to bylo ja,ja,ja, co si bralo vsecko co dostat mohlo.
    je to chodici priroda, tryskajici zivot, cunami, odbrzdeny vlak :o) takhle to proste je

    ted po odkvetu si rikam, ze to tak ma byt. odkvetla zena je jak klidna reka. … uz neburaci jen klidne odteka. a dela misto jinym. vi.

  188. Tenký led … no. Já tehdy dělala jen to, co jsem mohla, co jsem musela, abych to byla já; co mě táhlo, co nešlo jinak. Z naivní, věrné, monogamní poněkud úzkoprsé dívky, jsem najednou byla vdaná milenka ženatého, nevěrnice, rozvracečka, věrolomnice církevního sňatku, vyvrhel, cítila jsem se jako vyděděnec, kterého by leckdo odsoudil. Proto jsem byla vděčná a šťastná, že ten osel byl nemorální úplně jak ďábel a že jedné kamarádce jsem se svěřovala a ona mě akceptovala. Tím to začalo ještě v době, kdy manželství fungovalo a začalo se lámat – že jsem začala mít bližší vztah s touhle kamarádkou, byla to první žena, které jsem se poprvé svěřila (předtím jsem spíš důvěřovala mužům). Sešly jsme se totiž najednou ve stejné fázi, synchronně (dokonce jsme pak měly synchronní sen): obě rozpumpované, nastartované pro novou etapu života – poté, co jsme obě přežily svoje bytí na dně.

  189. nedokazu si predstavit, ze by normalni mlady clovek, bez nejaky telesnych vad nebo poskozeni oddolaval svodum a mameni prirody bez nejakych naslednych skod (zavist, litost, nadrazenost, pycha, nelitostnost, studenost, naivni nevedomost)
    naopak si myslim, ze prave teprve uvrzeni se do vsech svodu zivota a proziti vseho co zivot nabizi v tech nejhlubsich hloubkach s extazi i nekonecnym zklamanim umoznuje hluboke pochopeni pomijivosti a nestalosti.
    pochopeni ze zivot nestoji na telesnych zadostech, ani na uspokojeni hmotnych statku.
    teprve pak uverim ze dotycny je nabazen telesne lasky (a nejsou to pro nej kysele hrozny) ze je nabazen hmotnych statku (a nezene se za majetkem) a ze je nabazen moci a uznani ( a nezene se za moci a uznanim)
    Pak az vsecko prozije, ma a dosahne muze jit do politiky :o)) Do te doby bude skodit a bažit. je nezraly

  190. 208. vyjimku tvori mystici. lide kteri jsou spojeni s bohem. buh jim proste vsecko da a uspokoji vsecky jejich zadosti.
    to nekecam. fakt to tak je.
    ale tihle mystici prozivaji svoji extazi a vytrzeni vlastne prubezne. nepotrebuji bazit po beznych vecech. nelaka je to.

  191. Díky Liš, je to dobrý! V něčem hodně podobné, v jiném ne. Nějakou morálnost bych vůbec neřešila. To, co popisuješ, je podle mě úplně běžná člověčina. Tobě jely instinkty a mužovi taky, komunikace drhlá a najednou dospělé prozření, že vše je jinak. On místo aby naslouchal, tak dle společenských chodníků nastavoval pravidla, což v takovéhle situaci fungovat u duší svobodné ženské nemůže, a ty jsi lítala jako utržená ze řetězu v blázinci snů.
    Btw taky jsem zastáncem toho nemít děti, když se na ně necítí. Někdo to zablokuje, jiný je má a pak to řeší i s nima na světě,ale nakonec je šťastný, že je má.:)
    A planeta se zalidňuje.

    U nás je to jiné v tom, že my jsme schopni si nakonec vyřikát přátelsky absolutně všechno,je to obrovská vůle být spolu, máme se fakt rádi a ta schopnost podívat se z úhlu druhého také je, nějaké nastavování pravidel druhému neprovádíme. Ale něco tam drhne podprahově a dělá nekalosti, himllautr:).

  192. 209 planeto,
    no vida, tak snad to dobře dopadne (jakkoli dobře :-)

    Ano, úzkoprsost sevřená ve společenských (ovšem domnělých!) a ještě k tomu katolických konvencích, ta se zcela míjela s mou nalezenou svobodou a s tvořením své vlastní morálky(jak tomu říká ratka), vycházející – sice za pochodu – z vlastního přesvědčení, z rodící se opravdovosti.

    Takhle vznešeně se to dá říct – ale i tak, jak jsem psala výše, že já byla rozvraceč a věrolomnice atd. :)) Tolik mnoho pohledů na věc…

  193. 209. a dokazete se tak od srdce zhadat a poslat nekam? tak nejak uprimne a od srdce. casto to drhne v partnertvi proto, ze oba ukazuji tu snazivou pozitivni stranku a tu negativni si schovavaji od cesty. aby neublizili nebo aby se nedotkli toho druheho.
    a ta je rozezira zespod. mylsim ze moc diskusi do partnerstvi nepatri. tam musi proste pracovat energie a ty by mely byt ciste. protoze ty energie se propojuji a mezi sebou komunikuji, to kecani je tak nejak uz jen omacka.
    kdyz jsou energie ciste tak je i komunikace cista. kdyz je chut se hatat tak se hada, kdyz je chut kricet tak se krici, kdyz je urazeno tak je urazeno a kdyz je prijemne tak je prijemne. vsechno bezi v tzv. realnem case (nevytahuji se stare veci a nepodsouvaji se veci pristi) a ve skrini nejsou zadni kostlivci kteri strasi. jakmile nejaky kostlivec vyskoci tak tam proste je, nestrka se zpatky do skrine. postupne se clovek nauci ty neprijemnosti proste vytahovat na svetlo a zit s nimi v kamaradskem vztahu.
    ten druhy treba silene leze na nervy, udela neco jinak nebo naopak, ale toje v dany moment. za chvili je to jinak. a opet jinak. zadne dusno. vse otevreno, karty vylozeny na stul.
    teda me to takhle vyhovuje. pocit uplne svobody.

  194. 199
    Jo, myslím, že někteří škodí víc a jiní méně, ale bohužel já jako běžný člověk nemohu shromáždit validní informace k tomu posoudit, kdo je kdo. Mně by se líbil takový politik, který vedle toho, že si hrabe pro sebe, se taky snaží něco státotvorného vytvořit a projekty, na kterých hrabe, alespoň částečně slouží občanovi. Což mu podle mě půjde o dost lépe, když je chytrej a ví jak se v daném prostředí pohybovat.

    Jinak na vlastní kůži vím, že ve spoustě zemí je opravdu ohodně hůř než v ČR, takže já se zatím vyhýbám jakémukoliv nadávání. Zatím je tu velmi slušně. Snažím se být střízlivě optimistní.

    Jak bych to s tím Bártou vysvětlila- prostě máš bordel na E55 a pak bordel prvorepublikový. V obou se může vyskytnout stejná nákaza a ten druhej může být hogo fogo navoněná nemoc, ale jsou tam zachované určité kodexy jednání, chování a teoreticky i služeb. Prostitutky i klienti sice ruka ruku, ale zároveň se i dozorují. Což má smysl, neboť jsme civilizace fungující na základě nějakých strukur. Bárta mi nepřijde jako nějaký hrdina ošlehaný z hor, spíš ten, kdo by tak rád byl na jejich místě a také k tomu směřoval své úsilí, ale dělá úplné jelimanoviny (nepoužívá prezervativ a ještě o tom vykládá manželce:)).

  195. … a vlastně jsem celou dobu měla na mysli, abych co nejmíň ublížila komukoli, to je pravda (teda nemusím se samozřejmě nijak obhajovat, já mám jasno, že jinak to v tu chvíli nešlo). Až dost.
    Přizpůsobila bych se tehdy čemukoli, co by osel mohl nebo navrhl; nikdy jsem nechtěla, aby se rozved (i když jeho žena stejně měla x svých milenců), vždycky jsem chtěla, aby zachoval pro děti rodinu (když už předtím dvě zrušil… ono s ním se asi fakt nedá být; ještě ty jeho houpavé nálady do toho…)
    A přizpůsobila jsem se i tomu manželovi, rozvodu, ze kterého jsem vyšla úplně chudá, ačkoli kdybych byla svině…
    Ale na druhou stranu jsem někdy neodhadla, co může bejt pro něj zraňující a co ne; tak jsem pak radši spala na balkoně… nojono.

  196. 208:
    prožívají ji průběžně až po tom,co si toto prožívání zvolí a zaplatí za to svou cenu.A ta je z pohledu "normálního" člověka neuvěřitelně vysoká.
    Mystikem se člověk nerodí.
    Sv. Tereza v mládí četla rytířské romány,což se dá srovnat s dnešními telenovelami a byla z toho úplně paf.
    Jiní mystici byli vojáci,opilci,zhýralci…až potom jednou na kratinko zažili tu extázi a vybrali si ji.Taky stáli před možností volby,tak jako všichni ostatní.A tím že si ji vybrali ji ještě automaticky nedosáhli.Naopak dosáhli "temné noci duše" Sv. Jana z Kříže a mrcasili se v tom bahně dost dlouho.Žádná extáze-jen beznadějná temnota spojená často s tělesnými bolestmi.
    A běžné věci je ještě pořád lákali,jenže oni se rozhodli je obětovat pro ty "neběžné".
    A když vytrvali,tak se jich dočkali a potom o nich někteří podali svědectví,které vyvolává pocit,že jejich vytržení bylo průběžné.Přitom to byl stejný boj,jako když člověk bojuje o ty peníze,moc,sex…
    Nakonec se každej dočká…ale ne každej je spokojenej s tím,čeho se dočkal.
    Oni spokojení být mohli.

  197. 211 V hádání a jasném vyjadřování emocí problém taky není, rafeme se od přirozenosti v pohodě. Je pravda, že u nás tahle krizovka vznikla spíš z toho, že jsme komunikovat- diskutovat a požadovat od sebe přestali. (Možní i se hádat, teď si nemohu vybavit). Ohledy, ze kterých pak vznikla pohodlnost a následně ponorka. A pak vejbuch, no uvidíme.

  198. vejbuch znamena ze tam je napeti. taky se podivej kdo vybuchuje a v kdy. ja treba vybuchuju kdyz mam PMS a to proto ze jsem si sama protivna a ukrivdena a muj muz to odnese. on uz o tom vi a tak kdyz vidi jak se kabonim a jsem nastartovana, tak se radeji pta: heled a nemas to dostat? To abych se sel poradne najist (aby vydrzel) :o)

    clovek vybuchuje kdyz ma v sobe sam napeti a pres toho druheho tohle napeti pouz odvede. Kdyz si to ten druhy nenecha libit tak je ohen na strese. a muze vzniknout spatny vzduch.
    v dobre sehranych dvojicich (treba u nas) tohle nic nedela a nevadi. Muj muz neni otoceny z moji protivnosti a ja nejsu otocena z ty jeho. Kazdy z nas uz umi toho druheho podrzet, kdyz mu je zle a zpacifikovat jeho nervozitu. rozpustit skrzeva sebe. ne nejakym utesovanim. proste toho druheho snese i protivneho :o))

  199. kolikrat clovek ani nevi ze je natlakovany. teprve jeho zdravotni stav mu to prozradi. nebo neschopnost dosahnout relaxace.
    ale tyhle veci si kazdy resi jak umi. aby se sam dostal do klidu a nevytvarel napjate nervozni prostredi.
    treba moji rodice jsou sileni stresori. uz tim jak zameruji pozornost. aby vsichni byli spokojeni a nekomu neco nechybelo. mamka se hned pta co nam ma nabidnout a tatinek furt vnucuje kavu. a ja uz citim jak vzduch zacina bzucet, protoze jsou rozlitostneni kdyz neni po jejich. znervoznui tim jak se zameruji svoji pozornost na toho druheho a snazi se ho nejak usmernovat.
    vytvorit klidne prostredi znamena ze si nevynucuji pozornost, ze neotravuju, ze nekladu podminky, ze proste jen nepodminene setrvavam aniz bych cokoliv chtela. pluju. pak citim ze prichazi klid a ze se uvolnuju.
    kdyz do toho prijde muz se svymi plany a rodice s dotazem jak se mam a spousta jinych dotazu tak uz muzu na nejaky klid zapomenout. muzu samozrejme proplouvat vsemi temi dotazy a zadostmi a plany s usmevem :o) ovsem je to na pul ucha a nesoustredene. nakonec zabalim relaxaci a jdu rešit :o)) zarelaxuju pozdeji

  200. Saule, no ja to beru podle moji pritelkyne radove sestry. Clovek samozrejme ukaze prstem a (mozna) rekne: a jak to delaji Jezisovy nevesty? spousta pripadu zneuzivanych deti z klasternich skol naznacuje, ze maji taky chtice a svoje problemy. a ze to neni jen tak jednoduche potlacit.
    ale bavme se skutecne o divce ci zene ktera se odevzda bohu a lasce bozi. doslova. veskere svoje usili a veskerou motivaci odevzdava a prenechava bohu. kde je tam misto pro temnotu?
    bud se covek bohu odevzda nebo neodevzda. kdyz teda jo tak je odevzdany.
    ja muzu rict ze jsem se odevzdala rodinnemu zivotu a jiny rekne ze se odevzdal praci. a nekdo jiny zase toulkam prirodou.
    beru to tak, ze clovek si nejakou tu sluzbu hleda. hleda neco cemu odevzda sam sebe. ke komu se skloni. koho podpori.
    kdyz reknu ze jsem se sklonila pred sluzbou me rodine tak nebudu daleko od pravdy. vlastne vse merim optikou zda to bude k jejimu prospechu nebo nebude. dokonce i moje vlastni sobecke zajmy posuzuju optikou sluzby rodine. zda moje osobni uspokojeni bude prinosem. zda jsem vetsim prinosem ziva a zdrava nebo otravena a nemocna. on si to clovek nakonec stejne rekne natvrdo.
    protoze muzujit slouzit bohu neb proc dela to nebo ono. muzu jit slouzit nekomu/necemu jinemu. nebo jen tak se potloukat dokola, ale k tomu jsme zatim nedorostla.

  201. Nezvládla jsem roli služebnice. Vím, pamatuju si, že s touhle vizí jsem se vdávala a počínala děti.
    Ale čím dál víc z ní byla nešťastná. V ní. V bezvýchodnosti z ní, v odsouzení, že už nikdy nic nezměním, jen se budu na sebe sama zvenčí dívat, jak jdu níž a níž do špíny a otupění a pomalu odumírám s hymnou urputné vůle služby morálce, etice a všeobecné kladnosti na rtech…
    Posledních osm let mi dávala sílu vize toho, že ta služba jednou skončí a já budu moct jít.

    Jako služebnice jsem selhala naprosto.

    Po přečtení Radčina komentu se snažím v sobě najít nějaké buňky, nějaké nervové spoje pro tuhle zásadní charakterovou výbavu. Jež by mě ve spojení se službou v jedné celoživotní nadosmrtní funkci učinily šťastnou a vzbudily ve mně alespoň záchvěv pocitu, že právě taková jakobůhjediná služba je to, co mi dodá jistotu, rovnováhu, sílu ustát cokoli, děj se co děj…
    Nenacházím.
    Zatím ne.

  202. ru, mozna jsem to dala tak trochu provokativne. jde spise o konstatovani (po dlouhych letech tapani) CO mi prinasi radost a CO ridi moje rozhodovaci kroky.

    takze mluvim ciste a vyhradne o motivaci. az nebudu motiovovana nicim (ani pudem sebezachovy) tak budu svobodna. ale zatim zde ty motivace jsou a ja je mam (ty svoje motivace) prokoukle az do morku kosti.

    proto rikam ta sluzebnice. uz me nemotivuje sex, ani moc, ani penize a ani majetek, ani vnitrni uspokojeni jak jsme dobra v praci ci jak jsem pomohla chudym bliznim. nemotivuj me. vsecko tohle je nastaveno jak prichazi. kdyz je tak je kdyz neni tak neni. prast jak uhod.

    je jedine co me motivuje, kde bych udelala kdykoliv skrcku jsou moje deti. ne ze bych na nich visela a obtezovala je vlastni existenci. ale kdykoliv bych vymenila svuj zivot za jejich.
    kdyz si zalistuju smerem zpet a vzpomenu si, pri jake prilezitosti jsem delala svoje nejvetsi zivotni skrcky a premety, tak jsem opet u svych deti.
    takze i kdyby prisel pric na bilem koni a snesl mi modre nebe tak vim, ze me deti bych za nej nevymenila. protoze zivot bych za toho prince nevymenila.
    a proto rikam ze jsem sluzebnice rodiny (deti a jeich otce ktereho potrebuji).
    Kdyby ty karty byly hozeny jinak, tak se taky srovnam jinak.

    T

  203. ale pochopila jsem te. ze nic neni duvodem… aby clovek setrval v urcitem svazku.
    taky jsem se dostala k zenu. Zen je uzasna filosofie, ktera cloveka nauci pracovat se svymi instinkty, emocemi i celkove zpetnymi vazbami ktere ziskava z okoli. uci ho vnimat svobodne za jakychkoliv okolnosti. i kdyby sedel ve vezeni.

    a kolikrat je lepsi pro uceni kdyz je clovek vhozen do vody a tam plave… nez kdyz si lebedi.

  204. ad 220, Ru, tohle mi neděkej, je mi smutno z toho. Je fakt, že jsem s vámi v manž. mebyla, ale mám důvod skoro s jistotou vědět, že si děláš úplně zbytečné výčitky, jasně, kvůli dětem..dobře..to úplně chápu. Já je měla taky. Kolikrát jen, mi někdo řekl, kdo nás znal, nech toho, ty už si to fakt nepamatuješ…? Ony trvají dlouho ty otázky v sobě..bylo to nutný, kde a kdy se to pos.., když jsme do toho šli s nejlepšími úmysly. Ale pokud je na to čl. pak sám, žádný štěstí se nekoná…
    já jsem si říkala, i kdybych měla zůstat sama do smrti, ale v klidu, je to pro mě lepší alternativa, potažmo i pro děti, když je máma spíš v pohodě.
    Nevím, ale nejdřív čl, prostě hledá ty chyby u sebe, proč bylo co bylo, nejen u druhého. Když už ví a to se může prodlužovat hooodně dlouho..sliby, doufáním, už to jednoho dne nechce. Necítit se přidušený a smšřovat k trosce, co by se z něj stala tuplem, kdyby ten kruh nerosekl a neutekl ven.I tak následují výčitky a čl. by je už ani po tom všem nečekal..ta úleva , to je super, že jsem se konečně rozhoupala a je mi líp, přichází za delší čas. Prý se lidi z rozvodu i v případě, že ho chtěli vzpamatovávají 2 – 3 roky.

  205. Nešel mi dva dny internet a vy jste toho tady tolik napovídali …. :-) No, přelítla jsem, co se dalo.

    Napadlo mě u toho čtení jen tohle: Před rozvodem je každej chytrej. Po rozvodu už nikdo.

    Vzkaz pro Roje: ad 182 – 92: "Jsme báječný pár, jenž svou šíří objímá půl naší vlasti! :-)"
    – taky to tak vidím. :-) A proto nekažme to nějakým setkáním. :-)) Ještě bychom se pak za pár let museli rozvádět a podívej se tady, jak to pak vypadá! :-))) No, stojí nám to za to??! :-))

  206. anino,
    já myslím, že jsem se z rozvodu plně vzpamatovala až teď, po 4 letech (a vsadím se, že za rok zase řeknu, že teď jsem se teprve dovzpamatovala :-). Teda ne že bych se tu dobu cítila nějak permanentně blbě, já byla celkem vzato ty 4 roky spokojená.

    Bylo to krutý přímo v té době, hodně kolem změny příjmení zpět na rodné (identita), potom asi rok pocity, že jsem vyvrhel a že nechci chodit na oči společným kamarádům a příbuzným, resp.že nevím JAK s nimi mluvit; pak rok dva pauza, kdy jsem se rozvodem jakoby nezabývala – ale furt to nějak doznívalo – konečně se ukázal způsob, jak komunikovat s rodinou, starými známými atd. – a pak zas rok nočních snů o býv.manželovi a teprve nějaké dotruchlení. Myslím. Kdoví.

  207. Myslím si, že můj manžel – doufám – se vzpamatoval rychleji, protože ihned najel do stejného modelu, který měl a chtěl už předtím: rychle si našel kolegyni, se kterou začal chodit (nepředpokládám, že by měl mezitím nějaké milenky, jiné typy vztahů, než znal; myslím,že nic neměnil, narozdíl ode mne). Pak se oženil, narodilo se mu dítě atd. Tak si myslím, že neměl čas se zabývat rozvodovým traumatem. Asi to na začátku bylo pro něj hodně intenzivní, zhroutil se dosavadní způsob života, ale pak si rychle najel do stejného způsobu, představuju si. Zůstala mu stejná skupina našich společných kamarádů; nehledal jiné skupiny jako já, jiné vztahy.

  208. … kdežto já jsem zcela změnila životní styl. Předtím jsem nikdy nebydlela sama. Bývalý manžel nikdy nebydlel sám doteďka.

  209. Jedna věc, co z toho vyplývá:
    Když si představím nějakého případného budoucího partnera, tak mám hodně tendenci odmítat člověka, který žije furt stejně – buď toho, kdo bydlí s rodiči, nebo toho, kdo je furt s partnerkou a plynule přejde k další partnerce. Připadá mi, že bych si s takovým člověkem nerozuměla. Že bych ho měla za vocasa. :) No snad ještě změním názor a nebudu tak nekompromisní :-))

  210. Myslím, že vůbec asi nejhorší je, když druhý odmítá komunikovat, např, s tím, že o tom se nebude bavit, nebo neříká pravdu, až je falešný a druhý neví..Jak přestane komunikace, ať už je jak chce pro někoho bolestivé, ale ten druhý ví aspoň na čem je..To je pak konečná ta nejistota ..a o komunikaci vzdává ženská co je o ni tolik stála, protože ví, že je to marný a k ničemu.
    A pak vázne pochopitelně to ostatní, domluva už o všem, nebo je těžkopádná..

    Pro Saula, asi si říkáš, jako chlap, ty ženský jsou tak ukecaný, kdo je má poslouchat..vím, jsme. Ale z vás aby jeden všechno tahal až do úmoru, ale jste tak založený a my jinak no..co naděláš…Právě proto je mi fakt milejší, když už chlapa kecama, co se mu jeví zbytečný štvu, mě s láskou, ale přece, pošle do pr…, pokud cítím, že mě má rád, vím, že už neví co se mnou :)) a beru to radši, než kecy, co zrovna nemusím pobírat a on taky ne. Může to být svým způsobem i PŘÍMOČARÁ ODPOVĚĎ. A je to signál, tedy pro mě ..brzdi..teď mám dost.

    Ještě něco, kdysi mi jeden moudrý oán, když mě viděl jak uzlček nervů a cosi o tom věděl řekl pár vět, nebyl to chartista :))), no, co..nebul už, nestojí ti to za to. Vem si to tak…chceš ty jaždého chlapa, co by chtěl tebenebo snad zpátky z čeho ses konečně dostala ? Jasně, že ne..
    Tak vidíš a i tobě se může přece stát, že někdo nejeví zájem a ty bys chtěla i kdyby ti na hlavu nas…Tak se prostě s tím smiř, že jako ty, ani tebe nemusí chtít každý a najdou se ti, co chtít budou.

  211. ad 228: Liško, já bych takhle moc neselektovala, i když ta nesamostatnost mě taky někdy nejde pod nos. Já odešla sama do města, kde jsem nikoho neznala v 21letech, zdálo se mi správný vyletět po VŠ z hnízda a najít si místo pro život, které se mi líbí, nevázat se na rodiče. Málokdo k tomu takto přistupuje. Nicméně když občas jsem na delší návštěvě u kamarádek, které jsou dlouho samy, tak je šílený, jak máme všichni zajetý drobnosti, které mohou být zdrojem konfliktů. Jak dělat čaj, zda spát s otevřeným/zavřeným oknem…. Čím víc člověk žije sám, tím méně se zdá přizpůsobivým, zdá se mi. On je problém tak či tak.

  212. Liško, no, to máš pravdu v 225, že ten čas je delší, ale ty blbý pocity slábnou, ale jak jsem psala, jizvy asi zůstávají navždy.
    Promiň Ru, já ten rok ubrala..;)
    Ale záleží na okolnostech, může se objevit něco, někdo, co ten proces naopak urychlí..máme proč žít přítomností a minulost se vytrácí rychleji.
    Lištičko, nepřipadej si jako vyvrhel, hele, jak jsem tě po blogu poznala, tak ty jsi se opravdu změnila a chtěla jít jinou cestou. Urychlil to navíc osel..ale myslím, že i kdyby to nebyl zrovna osel, byl by to někdo jiný. Já se taky měnila, ale nebylo to nic proti rodině a s tím jsem tedy nepochodila, protože jsem se vdávala taky jako úplně někdo jiný..plachý, zamlklý až zamindrákovaný a paradoxně manžel mě chtěl ochraňovat a když i s jeho pomocí jsem začla být svá, někde to dřímalo, byl zklamán. Chtěl mě jako tu první, které svým způsobem pomohl vrátit víc sebevědomí..zvlášní.. no..

  213. 233. myslim ze muzi ty zenske zmeny tezko prozivaji protoze jim nerozumi. nechteji zmeny, chteji aby zenska zustala takova jaka byla. zenska se zacne odkuklovat. ono to snad ani nesouvisi s tim jaky ten chlap je, jako spise s tim ze se stava Zenou pozdeji a postupne. nejdriv dojde k totalni revoluci, zjisti ze uz neni svazana se svoji rodinou a ze se nemusi podrizovat. ZAcne najednou citit zivot ve svych tepnach a volani zivota. Zjistuje ze svet ji lezi u nohou a zacne najendou svitit jako slunce. Jeji srdce se otevre a ona uplne roztrhne sevreni vsech starych predsudku a nazoru a stava se Zenou. na to kouka chlap s otevrenou pusou, nejdriv brble a snazi se ji nekam zavrit, pak ji chodi kontrolovat, pak chyta paniku a hrozi a nakonec rezignuje na tu cizi zenskou co se tam roztahuje.
    a uplne nakonec zacne svoji Zenu prijimat a akceptovat v jaekokoliv podobe.
    at putku nebo carodejnici. proste ji necha byt. stejne vi ze nema sanci to jakkoliv ovlivnit :o))

  214. Muz se taky zacne odkuklovat, ale trva mu to (asi) jeste dyl nez zensky. Brani mu v tom strach. Boji se ze zlyha a prijde o moc. Kolikrat az nemoc nebo nejaka drsna vnejsi sila dovede muz k tomu aby se odkuklil a sundal si neprustrelny krunyr role muze. Protoze nasledky (nemoci, infakrt, mrtvica) jsou horsi nez jeho strach ze ztraty moci. Vlastne mu nic jineho nezbyde pokud chce prezit.

    mozna to mam ted prilis zaskatulkovane.
    jsou i zeny co nepovoli ani za nic a do poslendiho dechu si drzi svuj krunyr jemne a dokonale damy. A jsou muzi co se vzdaji moci hned…

  215. ratko..ještě..tohle nebyl rozhodně ten pravý důvod k roozvodu, to přistřihování křidýlek, to bych myslím ještě ustála a dokázala bych si je teda přistřihnout míň, nebo nějak postupně..to byla v tom celým banalita a nakonec ani jsem se až tak nedivila tomu, že ho to začlo zaskakovat..

  216. ratko, já se do svých dětí nemontuju, ani by se nedaly..:) Ale přece jen, jsou to holky, tak tu a tam nějaká řeč je..ty bláho, já tě mám pak nějak v hlavě..a radím jim, nerozvádějte se pro každou blbost a mějte se rádi, takový jaký jste, ale kdyby se něco prp vás stalo nesnesitelným, a moc vás trápilo, nelepšilo se, neztrácejte pak roky..a radši včas pryč, než čekat na nic, nebo nikdy.

  217. 236 jo, jasne. Anino, casto (cest vyjimkam) je pricinou rozvodu fakt ze si zena nasla nekoho jineho a se svm muzem uz nechce spat. Proste unika. Chlap podle natury bud vypeni priserne (a pak se i neco hrozneho muze stat) anebo jen tak ruzne oprskava a tvari se hluboce dotcene a mucednicky.

    manzelstvi se stane nesnesitelnym vzdycky kdyz neplni funkci. Otec neni otcem. Tyra deti. Zenu fyzicky napada.

    Zena by mela (podle me) jit za kazdych okolnosti svoji cestou a neohlizet se na "podminky muze". Jakoze tam nepujdes, to nebudes, tohle ti zakazuju a tak… tohle me nikdy ani nenapadlo brat vazne a ridit se tim. taky nechavam muze at jde kam chce.

  218. ratko, já si ani nenašla chlapa, pokud mě někdo někam pozval a i se mi líbi.. usmála jsem se, asi křečovitě :) a řekla, díky za pozvání, jsem šťastně vdaná..nebyla to dávno pravda, nechtěla jsem nic kazit…a už měla sto chutí teda zkazit..;)
    Často mě pak kamarádky pojmenovaly jistou dojnící :)

  219. no vidis, tohle bych resila uplne jinak :o) teda kdyby me nekdo pozval tak bych urcite. Uzivala jsem si vsecko co me potkalo. afurt jsem se rozhlizela zda nekde v koute neni schovane jeste neco navic a lepsiho :o) nejaky bonus :o))
    ted uz bych treba nebyla tak chtiva. je to pryc. zmizelo to. ale vsem preji uplne vsecko :o) at se nabaží a zasytí svůj hlad.

  220. Jsem v tomhle konzerva, bývala jsem větší..jednoduše nechtěla jsem manželovi dopřát, aby mohl okazovat např. dětem, co moc ještě nechápaly..vaše maminka je…
    Když jim bylo 9 a 12, přišly obě spiklenecky za mnou a řekly, co jsem teda od nich vůůůbec nečeka..mami, dávej si kadý den do kasička aspoń korunu,,brala jsem to jako nějakou srandu..Ale na otázku proč řekly..no, ař tu jednou nebudeme s tebou, abys měla na to, jít někam s nějakou tetou, nebo se tu zblázníš..nezmohla jsem se na slovo..

  221. 241. vis, kdyz nejaky chlap zacne svoji zenskou oznacovat jako ku…a, tak to vubec nesouvisi s tim jaka ta zenska je. je to jen nejaky strasak v jeho hlave. dyt ten chlap reaguje jen na svoje predsstavy. Moje kamaradka mela doma zarlivce, a byla ku..a od rana do vecera, teprve casem se ji podarilo mu zajistit zahradku a na zahradce se vybil. a bylo to mnohem lepsi. Kamaradce bylo pres padesat a podle me se mu bude "kur..it jeste v osmdesati. v jeho hlave :o))) kdyby mela zenska resit co probiha v hlave muze tak by se musela zblaznit.
    I kdyz chorobny zarlivec muze byt nebezpecny (fyzicky). tamje velke nebezpeci uz od zahajeni vztahu. sama bych si netroufla nekoho takoveho vzit. z pudu sebezachovy, ze bude nasilny.

  222. nekolikrat me napadlo, co bych delala kdybych mela doma nebezpecneho nasilnika. asi bych utekla pri prvni prilezitosti. a ta by se urcite projevila jeste pred svadbou. ja i pred svadbou chodila s kamarady a slavila do rana. to by asi nasilny zarlivec nevydejchal.

  223. Ti říkám, že jsem konzerva, věrnost partnerovi a opačně jsem vždy považovala za něco, co patřilo k fungujícímu vztahu. Prostě nedokázala bych spát se dvěma a tak by se to brzy provalilo. Jasně ulítnout může každý,nebo má důvod, ale tak nějak to brát..jakože nic neumím, nemůžu. Taky jsem se bála, abych se do toho všeho ještě nezamilovala, to bych prostě řekla. A i kdyby ne, poznal by to na mně.
    Kdysi mi kolegyně v práci říkaly, jak mě manžel musí mít rád, jak mohl přišel najednou za mnou, nebo přijel,a já to zpočátku fakt brala jako projev lásky a pozornosti, až později jsem si dala věci do souvislostí..bylo to jinak..
    Má důvěru vůbec v chlapy..sorry, se dost nabořila. Z velké důvěry co jsem měla jsště pár let v manželství se proměnila v opatrnost a nedůvěru..Vím, že je to blbě, ale potřebuji dost k tomu, abych uvěřila, jako tehdy. Od zdi ke zdi..

  224. Přesto si nemyslím, že už bych ji nikdy nemohla získat..

  225. Je to vlastně i můj kámen úrazu jen tak uvěřit a jsem si vědoma, že díky tomu jsem možná kdysi přišla o moc hezký vtah, kdy partner byl mladší, ale určitě mě měl moc rád i já jeho, rozuměli jsme si po všech stránkách. Ale když chtěl se mnou žít, já se bála, že zestárnu a budu zase jen zklamaná. Mohl chudák říkat co chtěl, skládat komplimenty, oba jsme z toho byli špatní, ale já ten strach z případného dalšího zklamání nepřekonala a rozešla se s ním..radši..i když jsem nechtěla.
    A to, co my pak macházely v dobré vůli dcery, abych nebyla sama,,škoda slov..většinou opravdu tragikomedie, kdy se vydávali za někoho joíného, neměli kde bydlet apod,,,tak jsem je poprosila, ať už mi nikoho neshánějí :)

  226. Anino, asi fakt musi byt kazdy sam za sebe. nikdy jsem neuvazovala nad tim zda muzi verim. asi je vira spojena s nejakym vzhlizenim.
    vztah ktery neni bezpodmineny je priserne zranitelny a vyvolava uzkosti. vsecky ocekavani jsem musela zabit. jinak bych nemohla mit bezpodmineny vztah. neocekavat nic, pak je vsecko dobre a vsecko je darem. co prijde to prijde.

  227. Já vím, ratko uznávám to, jsem na sebe za to často naštvaná.
    Zrovna jsem se vrátila z bezvadnýho srazu spolužaček. Je nás sedm, takový jak se říká, zdravý jádro a prakticky o sobě víme všechno, byť bez podrobností. Známe se dokonale a scházíme se po 3 měs. Nejdu jen občas. Všechy jednou do roka. Je to vždy super, a vždy se cítíme jak v sednnácti.Probereme kdeco..Jedna ke mně z ničeho nic přišla a řekla mi, Ani, musíš věřit, co bude, stejně bude..je dost vnímavá…Tak jsem si řekla, jestli ona nečte tvé komentáže, nebo blog :)))
    Jo, a taky jsme klasicky konstatovaly, že každá druhé umíme skvěle poradit, jen sobě už tak ne..:)

  228. Tak jsem to tu ještě otevřela, jestli jsi mi něco napsala..a že ona zrovna dnes, kdy jsem na to docela myslela, mi řekla, co řekla..no, dodala, že se po všem..ani nediví, ale ať si tou nedůvěrou nekazím život, njn.
    Tak dobrou…

  229. ad 249 ad "každá druhé umíme skvěle poradit, jen sobě už tak ne..:)"
    – nedávno jsem nad tím jevem přemýšlela, proč tomu tak je. Už to asi vím.
    1) V cizím příběhu nemáme tolik emocí a můžeme to tedy vidět z nadhledu, zatímco svůj osobně prožívaný příběh máme těmi emocemi prosycený a ty emoce nám brání se v tom dobře zorientovat.
    2) To, co se nám nepříjemného děje, je jen odpovědí, výsledkem našeho nějakého špatného vzorce, ve kterém jsme uvízli, možná už v dětství, možná už dávno předávno. Ten vzorec mají druzí vyřešený, zatímco řeší zase jiný, který my máme zvládnutý. A tak se koukáme na cizí životy a říkáme si: jak ten druhý/á může takhle jednat a proč se mu tohle děje …… Každý máme svou indivduální lekci, máloco se učíme frontálně, tím to je. A asi je to tak dobře zařízené. Však na co bychom ty druhé měli.
    Tak to jenom na okraj.

  230. JO, druhé potřebujem!

    Na druhou stranu ty emoce, které mohou orientaci bránit, jsou možná právě to, co nakonec pomůže pochopení: myslím, když se člověk zastaví, nebo někdy spíš "nechá být" a uvědomí si nějaký tělesný pocit, který pak rozplete celou uvízlou situaci.
    – hele, už se ze mě stává pseudo-gestaltista :-))) a to mi ten výcvik začíná až za měsíc…

  231. 251, 252
    …prostě ty emoce, které někoho mučí a zamlžují a udržují v uvíznutí, to nejsou ty opravdové emoce – pocity, které by byly na svém místě. Je to třeba nějaký potlačený vztek na někoho, který si dotyčný nemůže / nechce dovolit, protože byl vychovanej v tom, že "když se budeš vztekat, nikdo s tebou nebude kamarádit."

    No to jsem zrovna večer náhodou četla, tak jsem si na to vzpomněla.

    Není to tak jednoduchý, jak se zdá. A naopak je to takhle jednoduchý, ale v tu chvíli uvnitř se to zdá jako neřešitěelné dilema. (To jsem nečetla, to říkám za sebe :-))

  232. No, ze svých výcviků si pamatuji právě ono gestaltovské "být autentický" – čili jinak: vrcholně upřímný k sobě a vyjadřovat to i navenek. Hezky o tom mluvil i Hemingway:…"psát to, co člověk skutečně cítí, a ne to, co se předpokládá, že bude cítit, a co se domnívají, že cítí … Cítit pouze to, co skutečně cítí, a ne to, co si myslí, že by měl cítit …"

    No a proti tomu stojí ty rodinné vzorce.

    Je zajímmavé, s čím nás rodiče vyslali do světa. Jeden dostal: Ty jsi krásná. Další: To nezvládneš. Jiný: To musíš. Já třeba: To bude dobrý.
    ….. je třeskuté, jak moc nás to ovládá třeba celý život, když si to vezmeme za své.

  233. Já dostala nejspíš:
    Je samozřejmost, že mi spousta věcí jde.

    Tím pádem si nevážím toho, co umím, a potom s tím ani nic nepodnikám, protože tomu nevěřím. Takže: Chvalte svoje děti!
    (To zní jako Chvalte hospodina…)

    Ale dostala jsem i:
    Když se rodič zlobí a je povyk, zase to přejde.

    Takže vlastně bezpodmínečná láska; i kdyby z duše nesouhlasili s tím, co dělám, pořád jsou tady jako mí rodiče. Takový bezpečný základ jsem dostala.

  234. Nedávno jsme si tu psali o tom, že bychom se nemělyi ohlížet za minulostí, jistě souhlasím, je prostě pryč, tak proč se s ní zaobírat. Zvlášť když z ní vypluje to nedobrý pro nás..
    Myslím, že to fakt nejde ji vypustit zcela a mnohé z nás zanechala, o co jsme nestáli a ono to občas vypluje samo. Na druhou stranu..na to pěkné prožité v minulosti se mi nechce zapomenout, jsem ráda za ty vzpomínky..tedy za minulost.

  235. ad 255: Celé to rodinné poselství bylo: "To bude dobrý, to se stává i v lepších rodinách." :-)))
    To taky znamená, že jsme nebyli zrovna z lepších rodin. :-)

    A pak ještě z prenatálu: Musím té mámě pomoct, musím té mámě pomoct. – to mám v hlavě jak kafemlejnek

    – jenže já nikdy nevěděla jak a z toho jsem měla špatné pocity. A včera jsem přišla na to, že nejdřív se musím naučit, jak pomoci sobě. Pak teprve … možná … něco máma odkouká.
    Myslím, že ten problém je v tom, že máme tendenci myslet na druhé více než na sebe. Nejsme moc přirozeně sobecké a dojíždíme na to. Ale učíme se.
    Nicméně je to nepříjemné. Je to důelžité pouze pro přežití tady na Zemi. Pocházím ze světa, kde se člověk nemusí bát o to své, je obklopen přátelskými bytostmi.

  236. Minulost je věčná.
    Taky mám k ní takový vztah: nebabrat se v tom a nevracet se, ale vědět, že minulost mám.

  237. ad 256: Anino, platí, že když se lidstvo nepoučí ze své historie, musí ji opakovat. A to platí podle mě i v rámci historie jediného člověka. Čili neučit se ze své minulosti je hloupé. Neměl by tam člověk však emocionálně uvíznout, a tím vlastně ve vývoji ustrnout ("zkamenět" jak ta Lotova žena). Tu pravou polohu, co si vzít a na co se už neohlížet, se ve svých životech pořád učíme.
    A někdy na chvíli ohlušeni, vyděšeni ustrneme. A někdy běžíme bezhlavě za dalším cílem a zapomeneme, že si nás minulost vyžádá zpět k dořešení.

  238. ad 258, 259, jj. :)
    V dětství, ať už bylo jaké bylo, jsem snad neměla den, kdy bych si několikrát neřekla, já jim ještě všem ukážu :)))
    Strašmě mi vadilo, že jsem tak nějak byla házena a nejen já, okolím do jednoho pytle se všemi, co musí být špatní, jen protože měli rodiče, jaké měli..
    A dokonce si myslím, že si mi to v podstatě s několika zakopnutími povedlo..tedy v rámci možností..
    A k minnulosti, ano, někdy mě pěkně sejme, ale vedle toho špatného si nějak automaticky vzpomenu na ty všechny, co stýli při mně a nenechali mě v tom samotnou, nedali mě, ani jako dítě. A ono se to srovná.

  239. 259 nekde jsm cetla ze clovek by si mel drzet svoje Energie (Ducha) pohromade a neztracet je tim, ze si je na neco prilepi.
    to je moc hezka symbolika. kdyz budu sveho "ducha" rozdavat tam a onam a furt nekam kus sebe rozstrkavat tak mi ten kus bude chybet az se budu s timto svetem loucit. budu ho hledat a volat zpet. Nebo se budu muset pro nej vratit.
    je to symbolika a da se to vzit taky doslova.

    Vzpominky neni to co nas dela bytostmi. Vzpominky jsou symboly (pomucky) ktere jsou utkane v nasich myslich. treba jinde se zivot projevuje jinak nez formou vzpominek. treba se projevuje jinde emocemi a zhmotnenim techto emoci.(a ty obrazky se do toho vkladaji samy jako ve snu) buhvi
    nejsme to co jsou nase vzpominky.

  240. ad 261- Ratko, ten 1 odstavec. toje moc pěkná symbolika..jj. dá se vzít i doslova :)
    Jenže nevím, třeba to není rozumné,asi to není asi zdravé pro duši, ale já tedy nijak nepřemýšlím, kolk mi zbyde když rozdávám..to s penězi ano, ale ty zrovna rozdávat nemohu, není většinou z čeho..:))
    Jistě, když se někdy čl. ciítí jak vyždímaný ciron, tak by se mu hodila nějaká ta energie, co někde rád dal, když jiný potřeboval.. pak čeká na další přísun sám..a musí odmítnout.

    Ten druhý odstavec – nějak nerozumím tomu, že by i vzpomínky, tedy spíše minulost..ve vzpomínkách nebyly
    to, co patří k nám, co nás formovalo. Píšeš, *jsou utkané v našich myslích..*
    Tak si myslím, že k nám opravdu patří a jsou i součástí nás..
    Tvá posl. věta * nejsme to co jsou nase vzpominky *.
    To souhlasím, protože díky minulosti a vzpomínkám na ni, co jsme kdy a jak a proč.. a co z toho nakonec bylo, se jak na nás podepsalo, a i se díky tomu se cosi naučili jsme již někým jiným..
    Ale znáš moji občasnou i dočasnou nechápavost :))

  241. Anino, mozna jsem to mysela trochu jinak. kdyz clovek ku sebe nekde zapomene (je jedno proc) tak to musi hledat a najit. ukoncit cely cyklus uceni. najit, odlepit a ukoncit. bez ukonceni cyklu ma porad otevrene "ucty" a povinnosti. porad hleda ten zapomenuty kousek, neukonceny pribeh.

    ukoncene pribehy jsou ukoncena pouceni. po nich se kus bytosti zmeni a ona reaguje v urcitch situacich nejak. ty pribehy jsou pouze symboly, diky kterym se ucime urcitm zpusobem reagovat v urcitych energetickych stavech. nase vnitrni bytost se postupne svleka z "kuze nevedomosti" a odhaluje sama sebe. uvedomuje se. a ty pribehy jsou pomucky ktere jď pomahaji se svleknout a uvedomit sama sebe. kazdy kus pouceni svlece kus slupky iluze a je pak neprotrebny.

  242. ad "clovek by si mel drzet svoje Energie (Ducha) pohromade a neztracet je tim, ze si je na neco prilepi."
    – no, to je jen jeden pohled na věc. Jenže, když to vezmeme do důsledků: co byste třeba byly bez svých dětí? I tam jste ulpěly svou energií. Tam jste ji mnoho utratily. Je dobré, že se vám odrazila a vrací se vám zpět a vy to cítíte jako velmi příjemné a naplňující. Tam to ulpívání moc nevadí. Ale co když se někomu ta jeho vložená energie nevrací? Jeho děti se "nepovedou", vraždí, loupí nebo dokonce umřou. Tam začíná boj o energii, o smysl života. A teď je otázkou: na čem ulpívat, na čem neulpívat, do jaké míry ……
    A kdyby duch na ničem neulpíval, měl by ještě důvod žít? Vždyť by nelpěl ani na životě …….. možná ideální stav pro zenovou fiozofii, ale je to to pravé? Nemít žádné svazky, závazky, připoutanice. Osobně mám k tomu blízko, přesto si nedovedu odpovědět na otázku, zda je to to pravé. Zda ona připoutanost v mnohých ohledech nedává právě životu šťávu a smysl.

  243. Lanko, rozumim na co narazis. TAdy jde o hranice lidske mysli. ze si nepripoutanost nejak predstavujeme… ale ona muze byt uplne jinak nez si ji predstavujeme. muze to byt tak ze tomu co stvorime dame svobodu. nasemu telu. nasim myslnekam. nasim detem. kdyz se naplni cyklus (uzavre) to neznamena ze prestanou existovat. to znamena pouze ze je prestaneme omezovat svojim chtenim.

  244. pripoutanost dava šťávu a smysl v tom duchu že vytvaří utrpení. lide milují svoje utrpení a proto si pořad vytvářejí nová utrpení a závislosti a pižlají se v nich.
    Je to (asi) vedome rozhodnutí skoncovat s utrpením. Odmitnout ho. ano, bez utrpení není důvod žít. někteří osvícení lidé se přesto vracejí a žijí. důvodem jejich života je pomoc ostatním.

    "Nepovedené deti" které vraždí a loupí se rodí "nepovedeným" rodičům. predstavuji si (což je chyba si představovat) že takoví lidé mohou bleskově procitnout a vrátit se opet dobrovolne na zem ke svým "nepovedeným detem" jako jejich průvodci a pomocníci. Ze je proste nenechají trpet. Záleží na síle lásky.
    Laska nepřipoutává i když se to možná zdá jako protiklad.
    Proč bychmela jít zachranovat své nepovedené díte kdyz k nemu nejsu připoutaná? Protože. Protože. na to nemám odpověd. nevím.. Možná soucit je jiná kvalita … MOžná soucit je jiné kvality než pozemský život. Možná. Nevím.

  245. ad 265: Ale jo, tohle vyznávám taky, akorát jsou to jen slova.
    Ve skutečnosti to všechno vypadá malinko jinak. Umíte si představit, že byste už nikdy neviděly své děti? Když k nim nebudete připoutané, tak by to nemělo vadit. Jenomže ono to vadí. A kdyby to vám nevadilo, přestalo by to být lidské.
    Tak nějak jsem to myslela.
    Mně to nevadí, protože nejsem připoutaná k nikomu takovému ne z důvodu vnitřního, ale prostě akticky. Tak to mívají mniši a jeptišky. Nemají rodinné vazby a tak tu mohou být pro kohokoli. Ale s těmi rodinnými vazbami? Znamená to podle mne dát prioritu pár lidem a odšoupnout všechny ostatní. A tam pak nepřipoutanost nikdy nemůže být úplná.

  246. to ano Lenko, toho jsem si vedoma. ale ty prece milujes les, prochazky a nejsi k nim pripoutana. tesis se ze jsou, ze muzes v nich projit.
    proto pisu ze clovek to nesmi brat prilis rigorozne. jako vojak :o) razdva razdva. neco vytvoris, vypiplas postavis na cestu a pak to laskyplne nechas bezet. kdyz se tomuneco stane tak to priserne obrecis. truchlis. ale ne proto ze na tom visis a ze jsi do toho nalepena. ale proto ze soucitis. ze nejsi robot. ze jsi ziva bytost. Proste to nepripoutani muze mit ruzne podoby.
    kdyby ti Lenko horel les tak bys asi brecela, truchlila… nebo se moc zlobila. Protoze ten les mas rada. ale nenutis ho aby rostl jak tch chces, nevznasis vuci nemu pozadavky, neresis jak ma vypadat, nevazes si o na sebe. Jen mu prejes vse nejlepsi. a kochas se kdy se nim prochazis.
    a tak je to i s detmi… teda takhle nejak :o)

  247. ad 270: No, teoreticky. Teoreticky tohle vím a vůči lesu nepřipoutaná jsem. :-) Jsem vůbec dost nepřipoutaná.:-) Mám problém s všemi ostatními lidmi připoutanými. Snažím se je pochopit a najít si své místo tam, kde je někdo připoután k někomu jinému. Takových nepřipoutaných jako já je naprosté minimum. A s připoutanými budu vždycky druhá, třetí, desátá ….. nikdy rovnocenný partner. To je to hlavní, co je pod těmi mými myšlenkami, víš?
    S těmi dětmi, co jsi říkala, je to tak, jak by to mělo být, ve skutečnosti to tak ale nebývá.

  248. nebyva. to co je, to je. co jsem to jsem. kdyz znam idel tak znam smer :o)

  249. ad 272: :-) Jo. Já to pořád říkám, že bez ideálů bychom byli v háji. :-) A opět docházím k tomu svému (a vlastně mi to i ty nezávisle potvrzuješ): Propojit ideály s obyčejným lidstvím, co je.
    Najít však tu správnou rovnováhu, jak přesně to udělat, když se láme chleba, zas není jen tak. Hmmm.

  250. u me se chleba nelame. mam to možná (asi) jako Liska. Cesta se otevírá jako dira v mlze. Vsecko ostatni je xx řádů níž. Protože směr je daný a síly dost. Jde to taknejak samo od sebe.

  251. 272:
    "kdyz znam idel tak znam smer"

    to je zajímavej nedoklep Ratko.
    Co kdyby tam bylo:
    "když znám úděl,tak znám směr"?

  252. i tak Saule, i tak. chci porozumet kam me to vede. proc.

  253. ale kdo by se smiřoval s údělem.
    To si radši hned najde nějaký "ideály" a mlátí s nima druhý po hlavách,ačkoliv z té jeho teče žluklý máslo a smrdí jak cikánská latrina v létě.

  254. ad 274: Já jsem naprogramovaná na rozhodování. U mne se chleba láme, pořád. Rozhoduji se neustále, vybírám z velkého množství možností. Vím, že k čemukoli se rozhodnu, to bude.

  255. uděl je jediná věc,ke které jsou svobodní lidé připoutaní.
    A kdo k němu připoutaný není,není svobodný,je připoutaný k jiným a daleko otročtějším věcem a čím víc proklamuje svou nepřipoutanost,tím víc je komičtější!

  256. a může být úděl ideál?
    Nemůže.
    Pro ideály se blbne,zabíjí,nebo umírá.
    Úděl se musí žít.

  257. 278 "Vím, že k čemukoli se rozhodnu, to bude." Fakt? O.O
    To jsou úplně rozdílné zkušenosti se životem. Mě spousta mých rozhodnutí občas pěkně kousne do zádě, spíš mi život také donutil k tomu idiotskému štěstí z plynutí a mlžných děr. Chleba už nelámu, ale loutám.

  258. ad 278: No, dříve nebo později to tak je. Následky jsou ovšem někdy drtivé. :-))))) (Jindy zase jsou skvělé, smaozřejmě.) Proto se snažím rozhodovat se co nejpečlivěji. A přesto se občas životem přesvědčím, že jsem to tedy přes veškerou snahu pěkně zmastila. :-) Já nemohu nic nechat plynout, kdykoli si to na chvíli dovolím, je z toho pěkný průšvih. Fakt. A nechápu, jak mnozí lidé žijí jakoby bez vůle, nechají se unášet proudem a jen se smiřují s tím, co jim přijde do cesty.

  259. SAule,280 je nedorozumeni. ideal rovna se udel rovna se pravda. nedokazu nektere veci pojmenovat. jestli ideal nebo udel nebo pravda. mozna jsou nejbliz ty cykly. uzavrit cyklus. jit tou cestou kterou musim jit a dovrsit ji. a pak se otevre dalsi… a takhle furt dal. jak se otviraji ty cesty tak se neco deje a ja nevim co.

  260. 282 Lenko, jak se rozhodujes? Cim ucujes "smer" zamereni tvoji vule? Rozumem? rozum je prece omezeny, ten na to nestaci. srdcem? srdce sviti na vsechny stejne jako slunce
    co kdyz reknu ze existuje nejaka obecna Pravda o ktere nevime nic? a tahle pravda otvira dvere automaticky kdyz se clovek podvoli … a nasleduje intuici. nevymýšli. proste jde tam kam ho to tahne.

  261. 282 Nechat plynout, ale nemá s vůli vůbec nic společnýho. To je zas nějaký pojmový tohlencto :D. Když člověk vnímá/cítí/chápe kudy voda teče, tak mnohem snáze postaví přirozeně hráz tam, kde je pro ni nejlepší místo. X Lámaní. Já lámala a i "úspěšně", ale u mě to vedlo jen k neklidu a vnitřní nespokojenosti.

  262. ad 284: intuice se radí s rozumem. Někdy je těžké rozeznat co je co. Když jdu jen intuitivně, není to dobře. Rozum je taky omezený, nevidí za nejbližší roh. Musí se oba poradit.

  263. ad 286: kam se podívám, kam zaměřím svou pozornost, tam se mi otvírá cesta a tam automaticky jdu. Jsem si vědoma toho procesu zaměření pozornosti, těch neuvěřitelných možností. Proto si musím dávat pozor, na co vlastně tu pozornost zaměřuji.

  264. ad 287: Možná je to průvodní jev svobody. Bez hranic malinko ještě děsí.

  265. 283:
    nevím jak by mezi náma mohlo dojít k nedorozumění:-0)
    Já ti rozumím,nerozumím a nechci rozumět lidem,co si berou idály,nebo přesněji to,co za ně považují,jako vlastní ochranu,nebo zbraň proti druhým a pozvrací jema co se dá.

    K tomuto:
    "ideal rovna se udel rovna se pravda."

    dobře dejme tomu.A kolik lidí je spokojených se svým údělem,pokud tedy vůbec jsou schopni k němu přejít ze svého infantilního stadia idealismu?

  266. Lenko a co jeste jinak. co kdyz se vubec nemusime radit s rozumem a jen s vypnutym rozumem podle toho kam plyneme pozname kdo jsme a co je nasím ukolem (udelem)?

    jakmile do toho zacnu vnaset sve rozhodovaci nastroje tak uz zacnu mzit a uhybat z cesty.
    To co je a kam jdu poznam jen tak ze uplne povolim a zeptam se ve stavu uplneho odevzdani: jaka je vule tva? kdo jsi?

    rikas ze te to vede spatne kdyz nechas veci plynout, ze je z toho prusvih. ale mozn a je to naopak! Ze ty prusvihy jsou prave to ukoncovani, ze to clovek vede k ukonceni a ze to musi dovolit a pripustit a tim i oddelit od sebe. Je treba projit udelem i kdyz se mi treba vubec nelibi protoze teprve pak se otevre dalsi usek cesty. a pak zase dalsi. a porad ve stavu uvolneni a relaxace. podle toho kam a jak me to vede poznam i kam jsem dosla. dokazu se uvidet. Kdyz to pomeruju rozumem tak se menim tim pozorovanim. tak si neco treba nalhavam (rozum je skvely lhar)
    prot jsou ty meditativni stavy tak dulezite, aby se clovek dostal jadru sama sebe a uvidel sa "naholo" a bez prikras. a sel tam kam ma jit a ne tam kam chce jit.

  267. ad289:
    jinými slovy:pravda zbyde!
    A když se nám nelíbí,tak hledáme novou,lepší, zase podle toho modelu ideál=úděl=pravda.
    A opravdu to nejde jinak?

  268. Saule, snad jsem ti 290 odpovedela. Pro me je ideal ruvna se udel. Projiti cesty osudu a uzavreni cyklu. ideal rovna se udel a je jedinecny. spojeny s cestou a vychazi z pravdy.

  269. pravda je shluk pismen ktery vyjadruje neco co zrovna je a neni. mozna to vi buh "buh" ktery je a neni (taky shluk pismen). kdyz reknu ze jedna v souladu s pravdou tak jedna v souladu s tim co zrovna je a zaroven neni. cotoje? nevim

    muzeme se dohadovat dokola coje pravda a ani jeden z nas tu pravdu nebude mit. ale muzu v souladu s ni zit. jak? tak ze se vzdam vlastniho ja a zacnu naslouchat tomu co je a zaroven neni. podvolim se udelu a necham se nim nest.

  270. 292:
    "ideal rovna se udel a je jedinecny. spojeny s cestou a vychazi z pravdy."

    může z pravdy vycházet lež?
    Mnohé ideály se jako lživé ukázaly a mnohé ještě ukážou.
    Ukázaly se tak až díky údělu.A údělem pro jejich původve i věřící(často i pro ty,co s nimi neměli nic společného) bylo inferno na zemi.
    Z pravdy lež vycházet nemůže,jsme to tedy my,kdo lži tvoříme.
    A to nabádá k tzv. ideálům i jejich tvůrcům nejvyšší opatrnosti!

  271. lez je maja. zavoj na ocich a znamena spolecne videni :o) jenze udel – ideal – pravda je jedinecny. tak jako je vse nakombinovane jedinecne (ve svoji kombinaci) a proto nemuzou existovat spolecne idealy a kazdy musi jit svoji osobni jedinecnou cestou a dozrava svym jedinecnym zpusobem. proto jsou i plody ruzne. ideal znamena ze se jim podari dozrat. ze sly svoji cestou.

    pokud pod idealem rozumis nanuceni nejake spolecne vule ruznym lidem tak to je lez
    ideal neznamena ze vypadaji stejne.

  272. ale klidne slovo ideal vypustim a nebudu pouzivat aby nedoslo k omylu.
    ty pod tim slovem chapes pomateni mysli sladkym zavojem Maji takhle to chapou i jini lide.

  273. to mas jedno. vypustis jedno, prelezou na druhy.
    timhle smerem prijdes o celej slovnik.
    ja jsem obratil. kdo se boji sekt tomu rikam ze jdu do sekty,
    kdyz slysim ze neco "neni normalni" tak to dvakrat pomalejc a hlasitejc zopakuju, NO T O T E D A N E N I V U B E C N O R M A L N I
    ted jsem si vzpomnel ze babicka mi kdyz jsem byl malej rikala ze jsem poloblazen, ja ji totiz hodne ignoroval, ani jsem tehdy nechapal proc, proste nejak prirozene mi prislo ze ona je "vedle"
    a postupne jsem si vsimal jak se pretvaruje, jak hraje psychohry, vydira a tak. dneska mi na tom prijde fakt hodne zajimavy ze to clovek jako decko vycitil i bez chapani a usoudil z toho ze nebude poslouchat :-)

  274. 297. u me tatinek i maminka. oba. a to tak moc, az jsem je v sobe zaprela a zrekla se jich. musela jsem pak nejdriv odpustit sobe (za to zreknuti se) a tim jsem je bezpodminene prijala komplet se vsim vsudy. a sebe taky.

  275. Můžu zase s křížkem po…?

    K tomu lámání chleba… Mám pocit, že jestli se láme chleba nebo jen tak loupe nebo to nechává plynout… Je spíš jen náš osobní pocit.

    Myslím,že každý se neustále rozhodujem a a neustále vybíráme a neustále řešíme, většinou méně důležité věci, než si v tu chvíli myslíme, občas i daleko důležitější, než bychom se vůbec odvážili tušit…
    Ale je jen náš osobní způsob cítění a zpracování těchto rozhodování, jestli je berem jako lámání chleba (dřinu) nebo loupání (v podstatě pohodový výběr, který je tu od toho, aby byl život zajímavější a pestřejší), nebo plynutí (nechávání seunášet…)

    Jinak, asi každý musí sám u sebe zjistit, co je potřeba, aby ze svého mozku do rozhodování zapojil. U mě třeba je to časová brzda. Rozhoduju se nadšeně a ráda, ráda se vrhám do akcí (rozhodnutí) a po hlavě úplně nejradši. Takže při rozhodování sice dávám na city a pocity (to je fakt, že ty jsou supr, jedině tak se dají zachytit i podprahový signály), ale rozumem se snažím co nejvíc zabrzdit ten okamžik, kdy vyřknu definitivní rozhodnutí. Protože city a pocity jsou velmi široké spektrum a velmi proměnlivé, jehož pouze malá část, podstata je neproměnlivá, tudíž je potřeba (u mě) podrobovat je zkoumání opakovaně a ve více psychických i fyzických "nastaveních".

    Leč, ne vždy se mi daří (ale řekněme, že člověk musí mít nějaký cíl pro práci na sobě, aby si nepřipadal starej) – zbrklost se mi vymstila naposledy začátkem tohoto ledna. :-))

  276. ru, myslela jsem si kdysi, ze se rozhoduju. ale nebyla to zcela pravda. teda v zasadnich vecech ne. zasadni veci tak nejak vystoupily ve forme: Takhle to musi byt.

    Ted bych to zhodnotila takhle:
    1. studium a vzdelani. I kdyz jsem delala ruzne blbosti, tak bych nedopustila aby me ze skoly vyhodili. proste jsem t pkozde usmodrchala tak abych dostudovala. nebyla jina varianta nebo rozhodovani. BYlo uplne jedno jaka skola. proste jakakoliv. Jestli pujdu po skole do t ynebo do ony hospody, nebo jesli si vyrazim ven s jednou nebo frantem nebylo taky podstatne. ty zamilovanky a vypalovaky mi z dnestniho pohledu prijdou usmevne. legracky (i kdyz se mi zdaly byt tehda hrozne vazne)
    2. vdavky a dite. Ackoliv jsem otehotnela na skole nepredpokladal jsem ze se budu tak brzy vdavat a jeste za otce budouciho ditete, presto pro me neexistovala jina varianta nez vdavky (a dodelani skoly) Oboje jsem absolvovala bez problemu protoze jina varianta neexistovala – opet zadne rozhodovani
    3. vychova deti a vytvoreni prostredi pro deti. Vse jsem podridila tomu, abych mohla dobre fungovat a jako matka nezlyhala. chodila jsem cvicit, tancit, s kamaradkami, ven na par dni, pracovat, dokonce jsem zacala ruzne magicke carymary jen abych se udrzela v pohode a ve stavu ktery umoznuje vytvrit dobre prostredi. Udrzeti si jasnou psychiku a pohodu. Udrzet agrese na uzde – neexistovala varianta ze se ted zvednu a vybilim hospodu a nekoho uskrtim. (i kdyz z dnesniho pohledu tahle alternativa by byla i logicka a nabizela se)
    4. zajistit dost penez. zjistila jsem ze at oba s manzelem budeme delat jak pitomi, tak se k penezum nedostanem. proto byla jasna priorita dostat se k dodavce penez. I za cenu ze opustime mista ktere budeme mit radi a dety vystavime riziku adaptace. adaptaci deti v cizim prostredi jsem pak opet chapala jako prioritu, nebyla jina moznost. jedine reseni – jit tam kde jsou penize
    5. karty jsou rozhrany natolik ze uz neni cesty zpet a musi se jen prezit. prioritou je udrzete se pri zdravi a psychicke pohode a zajstiti detem preziti v cizim prostrdi. Penize jsou.
    6. návrat domu, uz neni důležite zda peníze jsou, decka jsou z nejhorsiho venku – studuji, je treba si vybudovat zazemi, domov, a dohlidnout na rodice. doopatrovani rodicu se najednou dostalo do popredi. najednou vystupil tento ukol ze stinu jako samozrejmost. jako jedina alternativa
    7. klid a relaxace. ustup na vsech frontach… nerysuje se zadna priorita a zadny ukol. neni treba se rozhodovat. karty jsou otevrene a lezi na stole. kazda varianta je OK.

  277. U mě to zvadlo (s jinou variantou dvojky) na té čtyřce. :-)

  278. Čau vespolek. Asi se tématem plynutí a / nebo rozhodnutí budu inspirovat v příštím příspěvku. Chtěla jsem původně psát o pocitu identity, ale tohle mi do toho furt nějak leze a plete se mi to do krámu :)

  279. Ahoj, mně se identita taky líbí, jenže prvotní nadšení už mi vyčpělo, takže najednou nevím, čeho se chytit, aby to vůbec nějaký obsah mělo. Snad se to brzo vyvrbí nebo to v komentářích dotáhnete k větší zajímavosti :)

  280. aha, novinka, komentovat budouci clanek :-)

    no ale ze se v identite neni ceho chytit je vlastne zdrave zjisteni.

  281. Myslíš? Zdravé? To mi nepřijde. Asi jsi to myslel zase jinak, než to chápu. :-))))) To je zase sranda.

  282. Jo rozhodování, nic lehkého..ve většině případů, když už jsem se konečně rozhodla stejně tak jak jsem to cítila já a chtěla, mi bohužel brzdil rozum, ani ne můj, jako okolí.Ptala jsem se, ale ve mně rozhodnuto už stejně bylo..Ptala jsem se jen proto, abych znala názor, popř. některý mě neřekl dost důrazně ..děláš blbost..jen proto.. Dala jsem na sebe i s tím rizikem, že to bude blbě, a já třeba trochu i tušila.. Kolikrát i bylo..někdy zase vyšlo..Rozum použít je třeba..to jo, ale mě nějak brzdil..tedy většinou.
    Chtěla jsem obstát v tom, jak to cítím já sama v sobě, zkusit to, Bylo to přijatelnější :)

  283. anino,
    za tím je tušit, žes musela už dělat těžká rozhodnutí a asi v okolí neměla moc podporu :( Tak snad už ji máš!!

    Rozum, že brzdil … na tom něco je! To je zajímavý, že takové slovo jako "rozhodnutí" vypadá velice racionálně, ale ve skutečnosti ta rozhodnutí kdyby byla dělána především racionálně, tak to není žádnej život, ale nějaký umělý "člověk ekonomický."

  284. liško, tak to mě nenapadlo. Myslím, že každý dělá denně nějaké rozhodnutí lehčího rázu – brnkačka, tu a tam zásadní -makačka na bednu :)
    Mě rozum určitě brzdil a brzdí..protože zkrátka je..teda doufám :). Možná ho daleko víc používají lidé opatrní, nebo pak pochopitelně ti, co už narazili..a pak jsou tací, co je lidé označují za nepoučitelné. Myslím, že i občas nepoučitelná jsem..každá situace je něčím jiná..se mám čím chlubit :)))
    Je fakt, že znám lidi, kdy jsem se divila, že si od přátel nenechali poradit a ono to k překvapení okolí dopadlo dobře.
    No, možná každý z nás si za ten svůj roh vidíme nejlíp…

  285. … on-line kouzelník, který je silný a originální. Jmenuje se Dr. Isikolo…

    Liška doplňuje:
    zbytek mailu smazán. Jé, tak Isikolo ještě jede. :- )
    vynález kola a vynález isikola…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.