Jsem kámen

Kámen skoro netknutý

Jsem kámen!

Moje tělo je přece z pevné matérie; tělo je země a země je hlína i hora i skála. Kámen.

A neznamená to, že jsem zkameněla, že jsem tak tvrdá a moje srdce je mrtvé jako kámen. Že jsem nehybná. Takový druh kamene to není; jsem živý kámen, pevný, který se ale v čase proměňuje – život není statický. A kámen také ne – to se zdá jenom nám, kdo jsme tu nakrátko a koukáme na kámen jen chvíli. Kámen se proměňuje, vede tedy život, příběh. Někdy ho změní oheň, jindy voda. Ale zůstává dál. A se mnou je to stejné.

Jsem kámen.

Kámen Mudrců?

PRÁCE S KAMENEM

Tvorba trojrozměrná je pro mě stále novinka. S kamenem jsem pracovala jen jednou, v srpnu 2007. Tak se na to podívejte na obrázkách. Bavilo mě to. Byl to poměrně malý kámen, mastek. Dá se o něj rýt hodně snadno – znáte to: mastek, sůl kamenná, kalcit, fluorit, … diamant. Hned mi připadlo, že ten kus kamene má jakoby křídla. Chtěla jsem antropomorfní motiv. Hlava s křídly … vedly moje asociace … Hypnos! Bůh spánku Hypnos. Vybavil se mi obal edice „Antická knihovna,“ kde je vyfocená kamenná hlava s křídly. Spánek má vztah ke snům a ty mne vždycky zajímaly. Můj kámen tedy bude Hypnos. Uvidíme.

Kámen dosti dotknutý

Kámen má jakoby tři strany – jednu jsem vytesala do podoby okřídlené hlavy.

Hypnos 1

Zadní stranu kamene jsem upravila do ladného tvaru a hodně vyhladila a naleštila.

Hypnos 3

Horní stranu jsem se naopak rozhodla nechat opracovanou jen částečně. A potřebovala jsem ji mít trochu souměrnou.

Hypnos 4

Důležitý byl pro mne bod nad nosem, kde se hmota kamene dělí na tři části; tam jsem vedla hranu. Pro „sošku“ je tedy příznačné číslo tři a číslo dvě, protože lidská hlava je osově souměrná.

Hypnos 2

Při práci s mastkem člověk zažívá různá překvapení – především to, že se tvoří hodně bílého prachu, kterým je kámen pokrytý. Až když je práce hotová, kámen se ponoří do vody – a tu je teprve vidět jeho barva! Najednou zjistíte, jestli je hnědý, černý nebo zelenkavý nebo vícebarevný a v jakém místě vaší sochy se barva zrovna mění a přechází v jinou… Hezké je to.

Při cestě domů se mi v nejtenčím místě kousek kamene odštípl; zatím jsem to nechala tak.

Hypnos 6

Hypnos 7

Když už teď myslím na ty kameny, zkusila jsem „Hypnovi“ více naslouchat. Poprvé to mělo výsledek, že jsem usnula s kamenem pod hlavou. Až další den mi došlo, že tak je to vlastně v pořádku – Hypnos funguje, přivolává spánek! :-) A napodruhé nic moc, je nějaký netečný. Není spokojen s tím, jak jsem ho otesala? Mají kameny „rády“, když jsou člověkem opracované do velmi konkrétního tvaru? Nebo je to násilí? Zdálo se mi, že řekl „Chtěl jsem být pták.“ Ale nevím, nedaří se mi mu porozumět, vztáhnout se k němu. Asi proto, že má ten jasný tvar… už to není jednoznačně kámen, ale kámen a zároveň Hypnos a zároveň moje dílo. Zvláštní role.

Hypnos 5

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

Kámen promluvil

Kam se vydám na letní cestu

Příspěvek byl publikován v rubrice Ars Vulpeculae a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

41 komentářů u „Jsem kámen

  1. Novému ránu rožnem svíci
    je neznámé a nemá tváře
    jak anděl v dřevu lípy spící
    a čekající na řezbáře.

    Někdy se anděl na nás hněvá
    anděla máme každý svého
    a naděje má z buku křídla
    a srdce z dřeva lipového.

    Jan Skácel

    Jinak takováto práce s kameny je mi o dost bližší než "mluvení" s kameny. Protože to nikdy nevíš, čemu nasloucháš a s čím komunikuješ…:-?
    Moc hezky jsi to udělala.

  2. Mod,
    óó, díky.

    Christabel,
    to je pěkná báseň! A hodí se a vůbec!

    – ano, já si taky o tom "mluvení" myslím svoje, jak jsem už psala: že buď člověk mluví se sebou a svými asociacemi, protože se do nich zaposlouchá, uvolní se, anebo "mluví" s nějakou "úložnou společných archetypů", studnou poznání, kolektivním vědomím, duší universa nebo jak to vznosně nazvat, s Bohem? – a to je ovšem pořád dost podobné jako vlastní osobní asociace, jen o trochu míň osobní, privátní, míň vztažené na sebe, míň vztahovačné … nedaří se mi to líp formulovat.
    Zkrátka moje osobní asociace jsou sice dané mou osobní charakteristikou a zkušeností, ale jsou stále součástí všech asociací všehomíra, nejsou oddělené, protože jsem pořád člověk. A to sice znamená být autonomně oddělen, ale zároveň být součástí lidstva a potažmo všeho.

    Možná :)

  3. … v dialogu je vždycky potřeba protějšek – a to může být kdokoli / cokoli. Si myslím teď :-)
    A kámen má to plus, že je krásný a že je starý. Kdybychom zavedli termín "paměť", tak všechno má paměť – a kámen nejdelší.

  4. Je v omítce našich zdí paměť vápenců? Je ve zdech paměť hlíny, ze které jsou cihly?

    Asi před deseti lety jsem byla na přednášce nějakého Francouze a bylo to pro mě hodně nové a hodně poetické – šlo vlastně o paměť krajiny. Už si to nepamatuju (mám kratší paměť :-)), ale o tom tématu se dá hloubat donekonečna a pozorovat prvky v krajině a říkat si, jak dlouho tam jsou a co / kdo tu krajinu mění atd.

  5. Jo a práce s kamenem je druh spolupráce. A vyjádření vztahu. Nebo i komunikace. Bez vztažení se ke kameni se z něj (s ním) nic tvořit nedá. Leda znásilňovat. Kutání kamene v lomu a z toho vzešlá změna krajiny žádné znásilňování být nemusí, ale devastující drancování, to už je na úvahu (každý to může uvážit jinak).

  6. Evidentně mám plnou hlavu kamenů. :-)
    Ještě že za hodinu jedu pryč, na týden.
    Vsadím se, že vím, co tam budu především vyhlížet. Kameny.

  7. Ještě jsem chtěla dodat a poznamenat si:

    Ve chvíli, kdy opracovávám kámen, jsem vlastně tím kamenem a zároveň jím nejsem.

  8. … a neznamená to jako v té písničce Simona a Garfunkela "I am a rock" :)

  9. Jsi hodně šikovná liška, moc se mi to líbí, i jak o tom píšeš. jojo, máš kamenů plnou hlavu..

  10. Taky jsem dělal sošku z kamene.
    Taky jsme jel podle stupnice tvrdosti.
    Ale začal jsem na druhým konci, u diamantu.
    Můžu ti věnovat hrst zcela tupých dlát, jestli je najdu.

  11. zuzi, díky a hezkou dovolenou! Určitě bude taky zajímavá, až si z ní nějaké pozůstatky přečteme.

    Roji,
    ještě před pár lety brousili dláta na Hradčanské. Teď tam je prodejna oblečení. Ale určitě je brousí někde jinde.
    Nojó, ty nejsi žádný troškař a nespokojíš se s nějakou měkkotou – hned jdeš do diamantu :)

  12. Mám několik kusů krásných velkých pískovců, ale nevím kudy do nich:o)

  13. Liško, to je nádhera…
    A dláta vám nabrousím. Není problém. :-))

  14. Parádní kousek. Podobné propojení by si měl zkusit každý, aspoň modurit :-) Zvládnout prostor po svém, je zvláštní pocit. V tomhle jsem spíš na dřevo, než kámen (asi nemám tolik trpělivosti). Mám doma hlavu Ježíše, zpracovanou panem Noskem (loutkový řezbář) – bez detailů, jen základní kontury, obličej, vpíjící se do vlasů – ty jsou mnohem větší, ale přitom vyniká ten obličej (hladký povrch vs. hrubý). Hančí teď dávala na svůj blog fotografie z výstavy dřevěných afrických soch, to je přesně ten typ zpracování (zvlášť ty tři fotografie těsně před koncem, s rozdílně zpracovaným povrchem).

  15. kámen opracoval tebe:) jsi šikovná, já bych si s nabroušeným dlátkem opracovala spíš svoje prsty do podoby pahýlků. A znásilnění kamene? To je příliš radikální slovo blížší lidem než kamenům, to by je znásilňovala i voda v potoce nebo vítr.

  16. liško, je to super..jak povídání, tak dílo :)

  17. Kdysi, kdesi jsem během dovolené vytesala velkou hlavu..po svém z pískovce. Jen tak..mají ji tam asi dodnes, líbila se :)

  18. jinak miluju kameny, tak jako stromy a přírodu vůbec..kdo ne..málokdy se čl. zastaví, aby si uvědomil,jak moc ho ovlivńuje, kolik by mohli strom, skála, kámen podat svědectví, kdyby promluvili..chtěla jsem tomu pískovci vdechnout život a on mi za to dal moc..

  19. mam rada kameny, hory, lesy, louky, řeky, řvoucí potoky, stromy. dotykat se kamene je přijemné. jasně že človek mluví sam se sebou když mluví s kamenem. ale když sedí v ty svy kůži tak čumí furt ven a tak se jaksi ehm nevidi. a ten kamen ho vidi a řekne mu co a jak. Když se ale zeptá svojí hlavy, tak ta mu to řekne taky. nebo srdce. U kamene nebo stromu se mi zda že je to pravdivější, člověk se potapí tak nějak hloubějc sam do sebe. nesplyva jen po povrchu jako v běžném uspěchanem dni a nemele dokola totež. spíš se zastaví a nasloucha.
    kamen je moc hezky. během takové prace se človek soustředí. díky kamenu s kterým komunikuje.

  20. Mod [13]
    á, třeba to jednou přijde.

    To mi připomnělo, jak jsme jezdívali na chalupu (dvě chalupy plné kamarádů mých rodičů a parta předškolních dětí), blízko Bezdězu, a kolem obrovského dlouhého dvora byla asi dva metry vyskoká zeď z pískovcových kvádrů a my děti po té zdi nahoře chodily a skákaly dolů. Dvůr byl členěn do několika částí za sebou – trávník, volejbalové hřiště atd. a na kraji trávníku bylo tzv "loubí", kde visela houpačka, moje máma tam vysadila nějaký oleandr a ještě nějaké byliny a hlavně z té pískovcové zdi jakoby vystupovala dopředu vytesaná socha ženy a tu dělal můj táta. A taky jsme na ni jako děti trochu lezly – někam k jejím pevným vytrčeným kozám :)

    Pískovec tedy nelze než doporučit k veškerým amatérským pokusům…

  21. ruliso [14]
    buď požehnána, ó kamenice!

    Jirko* [15]
    Jo, rozdílně zpracovaný povrch, struktury a hladkost a hrubý povrch, to mě taky zaujalo, to jsem chtěla vyzkoušet.
    A z toho jsem vyvodila, že práce se dřevem je asi těžší než práce s měkkým kamenem. Nevím. Tvrdší asi ne :)

    Já jsem vlastně v tom svém prvním setkání s kamenem moc prostor nezpracovala- nebo ne úplně. Přece jenom je to trochu reliéf – zadní strana je placatá a horní je ponechána obhroublá. Spíš jsem tedy zkoušela právě ten povrch, než práci plně 3D.
    A to "ne plně 3D" jsem pak slyšela, že je typické pro lidi, co jsou hodně "v hlavě", ty racionální (což jsem v době vzniku té sošky byla jistě víc než teď a o trošku míň než o stejný interval let předtím). Navíc jsem přímo zvolila téma hlavy :) A ještě k tomu jsem si "vytkla" záměr zkusit jednu stranu jako sochu, jednu hladkou holou a jednu nechat hrubou – prostě plánování hlavou naněkolikrát :)
    Však taky proto jsem pár let předtím už pracovně nechtěla být ve světě universitním a přišla do světa duše a začala dělat takovéhle věci…

  22. Psice [16]
    ajó, pravdu díš! Kámen opracoval mne.

    A voda a vítr nejsou násilí – jo, je to stejná práce nebo úprava, jakou by udělal člověk – jenže my žijeme tak krátce, že své úpravy musíme dělat děsně rychle, a proto zdánlivě drastičtěji. My nemáme desetitisíce let na to, abychom čekali, až se kámen rozlomí a bude z něj dlažební kostka a přikutálí se nám pod nohy! Nojo, máš pravdu!

  23. ad 26 položena – podstatné jméno, polo-žena.
    Ne že byla položená. nebyla. Stála.

  24. ratko [20]
    jooo, přesně!

    psanče [21]
    jo, ony ty fotky byly roztaženější v přihrádce na psaní příspěvků. A mně se nechtělo je ještě víc zmenšovat znova v gimpu a pak znova nahrávat na bloguje.
    Ale nevím, jak myslíš, že se dají zvětšit. No to je jedno. Hlavně že se ti to líbí. Sláva.

    ore [22]
    Hezkyyy!

  25. Máte můj obdiv.Udělat z obyčejného šutru krásný kámen nezvládne každý. A udělat z toho přímo sochu, to zvládne opravdu málokdo. Kdybych nosil klobouk, smekl bych.
    Nicméně k názvu článku musím podotknout, že se mi ihned před očima začal promítat film RRRrrrr!!!
    http://www.youtube.com…-_CtCpCpIQ
    Pokud neznáte, vřele Vám ho doporučuji.

  26. Díky, Milane!
    Vida, ten film mi už někdo doporučil, a já zatím nedbala. Tak si ho najdu. Dík za tip.

  27. A to sochání šlo překvapivě hladce; určitě by to šlo dobře všem!
    Jen ten mastek už se tu asi nesežene; v Mnichově Hradišti ho měli (několikakilové kusy, různě velké), ale už nemají, dá se koupit v obřích výtvarných potřebách na kraji Drážďan nebo i jinde v Německu. Myslím že Boesner se ten obchod jmenuje. U nás šlo už v posledních letech sehnat jen malinkaté kamínky.

  28. výborná práce vyučeného sochaře.Mastek a sádra !

  29. Nohu do sádry to ne,ale můžeš odlit svůj kámen do sádry jako stopu (několik kusů a ještě vymalovat a potom pověsit na zeď)

  30. Á, sádrový kachel!
    To by šlo. Jen mi ta sádra není moc sympatická jako materiál. Už to, jak hřeje, když tuhne, je mi takové prazvláštní.

  31. formičku si udělej z jílu a nebo z vosku a odlitky si udělej ze sádry a nebo se všemožného umělého kamene.Jinak ,jak chceš.Bezva práce.čau.

  32. [28] Když na ně klikneš pravým a dáš "Zobrazit obrázek", tak bude větší. – Proč v Gimpu? Já je zmenšuju normálně v Microsoft Office Picture Manager – tzn. v normálním prohlížeči, v němž se mi obrázky otevřou, tam je i přímo komprimace pro webové stránky.

  33. Psanče,

    to nedělám, abych zadala nějakou automatickou komprimaci, o které nevím, jakým způsobem pracuje. To v žádném případě.
    A Microsoft není zas takový můj favorit – myslím, že teď zrovna ten prohlížeč mám jako základní, ale dřív jsem používala jiné.

  34. Dobrý den, můžete mi prosím dát tip, kde se dá mastek koupit? nacházím samé prodejny kamen, kde jsou jen obrovské bloky kamenů. Děkuji, Iva

  35. Mastek byl z Německa od firmy Boesner nebo tak nějak, mají velkou prodejnu někde na kraji Drážďan.
    Předtím se dal koupit v Mnichově Hradišti myslím, ale pak už ne. Tak nevím :(

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.