Mé putování za kameny se blíží

CO JINÉHO JE OLTÁŘ, NEŽ KÁMEN POSAZENÝ NAPLOCHO?

CO JINÉHO JE CHRÁM, NEŽ KÁMEN VZTYČENÝ K NEBI?


Trasu mám přibližně zvolenou. Cesta mi vychází na pět dní a čtyři noci. Možná pět nocí, jestli se opozdím. Svou samocestu zakončím u kamarádů. Původně mě napadlo ji tam zahájit, ale bude to naopak; vyjdu z domova a až po pěti dnech chození sednu na vlak a pojedu k nim, na dva dny. Na cestu zamýšlím vykročit ve středu ráno, 31.8.2011.

Asi se první den stavím na Budči, i když jsem tam už letos byla. Kostelík na Budči je totiž nejstarší zachovalá kamenná budova na našem území. A moje cesta se bude kamenů i historie hodně týkat – podívám se na několik menhirů a několik domnělých menhirů, projdu mnoha nalezišti z různých pravěkých období, z dob Keltů a Slovanů … tento kraj byl totiž odpradávna poměrně hustě osídlen. Budu si všímat opuky v lomech i architektuře, nevyhnu se území bývalých uhelných dolů. Čedičová sopka bude také na trase. A hlavně avizované Kounovské kamenné řady. Pár muzeí a jiných atrakcí mám také cestou na výběr. Včetně zřícenin. A dva pivovary. Možná víc, protože Džbán je chmelařská oblast.

Pláštěnku a ledviňák mám, mapy a boty jsem si dokoupila, informace o místech na trase ještě stále dohledávám. Něco k jídlu se namane, nedostatek vody a piva mne snad nepostihne. V chození s batohem mám dlouholetou praxi, nemusím moc přemýšlet, co s sebou zabalit a co ne. A zjistila jsem, že jeden svůj dávný syndrom mám stále – syndrom nedlouhého rukávu. Kolikrát jsem někam jela na víkend a neměla s sebou nic s dlouhým rukávem … A tentokrát se mi zase zdá, že určitě bude teplo a že žádný vhodný dlouhý rukáv ani nemám. A nebude tam nikdo, kdo by mi ho půjčil. Budu sama.

Radostný fakt, že vlastním jen malilinký foťáček, bude vyvážen tím, že s sebou povleču cestovní deník, skicáček, vodovky a spoustu papírů s vytištěnými informacemi o krajině. V mapě – jak papírové, tak internetové – totiž píší jen ubohé minimum a spoustu důležitých věcí zamlčují; například že v Mutějovicích je pivovar. Pod šestnáct kilo batoh nepůjde, včetně vody a piva. A okaríny, protože cestovat bez hudebního nástroje je pro mě nezvyklé.

Jen se obávám, že cestou nasbírám nějaké to kamení a uhlí na památku a batoh bude mít nakonec dvacet kilo.

Začíná se mi jevit, že ta moje pouť přece jen duchovní nádech bude muset mít. Asi to jinak ani nejde, když člověk kráčí sám krajinou několik dní. Uvidíme. Jsem zvědavá. Teď před cestou ve mně eskaluje pocit, že pokud rychle nepřesvědčím sama sebe, že po smrti není nebytí a nicota, tak už mi jebne. Je pravý čas na cestu ke kamenům.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

Kam se vydám na letní cestu?

Kámen promluvil

Jsem kámen

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

34 komentářů u „Mé putování za kameny se blíží

  1. zní to kouzelně.
    buon viaggio, budu se těšit na fotografie i obrazy.

  2. Díky díky, s předstihem. Ještě mám deset dní času dělat spoustu úplně jiných věcí, sláva.

  3. Á, ještě impregnaci na boty musím opatřit! Zjistila jsem, že už žádnou nemám.

    Z bot mám radost. Koupila jsem si totiž z nostalgie farmářky; jako za starých časů (neříkala jsem už vám to?). V obchodě s pracovními oděvy. Vyrobené u nás. Konečně po různých pohorkách a nejmíň deseti letech budu mít zase boty, co nekloužou na skále ani na sněhu.
    Zatím jsem v nich byla jen jednou na houbách a levá pata tlačila :( Sbírku náplastí musím zkontrolovat ještě před odjezdem … eee, vlastně to není žádný odjezd, když jdu pěšky. Jak se to jmenuje – odchod! Ale to zní blbě. Východ? Vykročení? Start? Vyplutí… vyražení…

  4. No, ten těžký batoh mi dělá starosti ….. A spát? Spát budeš kde? Neříkej že někde sama pod smrkem.

    Duchovní cesta není špatný nápad. Někdo se potřebuje hodně dřít a hodně toho nachodit, než dojde o kousek blíž k sobě. Kameny ti ale mohou dobře odrazit to, co je dávno v tobě, jenom se trochu nadřeš a uděláš si puchýře, ale proč ne, zážitek, aby byl silný, většinou obsähuje nějaké utrpení.
    Každopádně to určitě bude zajímavé. Chce se mi říct: Opatruj se, neriskuj ….. a užij si to!

  5. Jaj… na farmářky bacha, taky jsem si je asi před třemi roky z nostalgie koupil s nestačil se divit, co mi na delší trase dělaly za problémy. Mám je sice dodnes, ale přestal jsem s těma delšíma trasama ;-)
    Nápad a náčrt plánu vypadá dobře… záznamy budou asi ještě lepší. Přeju aby byly.

  6. Lenko,
    spát budu někde přibližně nenápadně.
    Pořád mi to přijde bližší, než jak spí ty davy poutníků na Camino Santiago, cestou do Compostely – v ubytovnách za tím účelem pro poutníky naservírovaným, mnoho lidí v jednom pokoji. Sice s jídlem a pračkou, ale mě by to na cestě nevyhovovalo, v davu.
    Mně vyhovuje opak – sám si určit svoji trasu podle míst, která chci navštívit – trasu, kterou jiní nejdou totožně, ale každý posvém.

    Jirko*
    a jé. Asi potíže budou… Budu mít s sebou ještě sandály (dokonce s vibramovou podrážkou :-), své světlé, roztomilé, ve kterých to klidně celé absolvuju. Ale ne s takovým potěšením srdce a nohou jako v kotníčkových botách. Tedy kdyby to byly už prošlápnuté kotníčkové boty…

    * * *
    Achjo, teď byl alarm v práci, snad to není nějaké otevřené okno, co jsem zapomněla já zavřít :(((

  7. … jo, zapomněla zavřít i zhasnout dole, doprčicpráce, cítím se pitomě, kvůli tomu tam jel šéf místo mě, uááá. To jsem káča blbá! Teď neusnu.

    Hodím se opravdu spíš pod ten strom v lese – tam člověk nezapomene zhasnout ani zavřít ani něco zkontrolovat; tam je to snadný tak akorát pro mě. Už abych tam byla.

  8. v novych botach prastary konstrukce pet dni ?

    koupit tejpovaci pasku ve zdravotnickych potrebach (u toho se modlit aby to byla naka co lepi) a olepit se dopredu rano prvni den vsude kde cekas puchyre.
    a co nejdriv prubezne pridavat na mista kde vznikaji necekany.
    a kdyz uz je puchejr fakt zralej, je min bolestivy pro dalsi chuzi ho timhle zalepit strzenej natvrdo na zivy.
    ale je tezky k tomu nekoho presvedcit.

  9. Liško, včera dávali dokument "Šestnáct hadů na hlavu", neviděla jsi? Zajímavý pohled na vnímání a vytváření prostorového modelu lidmi s různými možnostmi vnímání. Kvůli němu jsem dneska zaspal do práce :-)
    odkaz na archiv ČT: http://www.zkracovatko.cz/YHlE1Y

  10. Liško přeju ti krásnou a dobrodružnou cestu plnou příběhů. Myslím, že vyhnout se při ní duchovním námětům je stejně těžké jako plavat na gumové matraci proti Niagarským vodopádům. Takže doufám, že se ti to ani nepovede a těším se na publikovatelné útržky tvého vyprávějícího si já.

  11. Mod,
    díky, snad hned prvn noc nepropadnu do bývalého dolu nebo mě do něj ráno nezašlapou houbaři!

    ore,
    tvoje metoda je zřejmě dobrá! Já jsem ale optimista, zalepím náplastí (s polštářkem) jen jedno místo, další náplasti vezmu s sebou a budu důvěřovat tomu, že v nejhorším mám s sebou sandály. Žádnej stres předem nechci… ale je dost pravděpodobné, že hned po prvním dni ty boty někde schovám pod kámen (neposvátný :-) a dál půjdu v sandálech.

    Jirko*
    teď jsem u počítače bez zvuku, ale později si to snad pustím, vypadá to dobře a určitě to ukážu kolegyni-arteterapeutce, co dělala hodně s keramikou a dělá i s nevidomými. Díky!
    – Taky se tam objevily odkazy na související dokumenty… to budu muset někdy po pracovní době okouknout!

    psice,
    děkuju a díky za tip na Kounov!
    Cesta bude pětidenní a zpracovávání dokumentace – fotek a obrázků a psaní deníku – bude určitě nejmíň na další dva týdny. Natož ty dojmy, ty doufám budou na léta :)

  12. jo jo, brat lidem naplast s polstarkem je tenky led.

  13. :-)
    jojo, nějaký komfort, aspoň iluzorní, je potřeba zachovat.

  14. botz jsou teda asi dost dulezite, na delsi cesty beru odzkousene. a teda hodne naplasti.

    na patu a na kaydz prst zvlaste :o} Omlouvam se mam prohozene Y a z

  15. Jasně, nebudu si slepovat víc prstů dohromady. Sice má cesta povede přes jedno minizoo vodních druhů zvířat i rostlin, ale plovací blány si vyrábět nebudu :-)

    U mě – pokud boty tlačí – to bývá kdyžtak na patě a malíčku.

  16. ono i ponozky. kdyz se lepej vic na botu nez na nohu tak jsou z toho velkoplosny puchyre na chodidle. a to je tusim hodne zly.
    na to jsem mel docela stesti, hned druhy ponozky co jsem koupil, a vlastne nahodou, jen proto ze prvni byly priserne teply, tak jen proto ze jsem chtel slabsi,
    tak byly zvenku hodne klouzaci, a dobry. po prvnich dolomitech jsem koupil este ctvery stejny.

    myslim ze udelat si velky puchejr na chodidle, tak by sis klidne slepila i prsty na rukou, kdyby to pomohlo :-)

  17. Ale připomněls mi, ore, že jsem už dlouho nekontrolovala stavy ponožek.

  18. Ore, diky. to s temi ponozkami je asi pravda. Pokazde jsem se divila proc mi tluste ponozkz delaji puchzre a tenke ne. nebo dokonce dvoje tenke jsou uplne supr.

  19. tak ochranu nohou už máš vyřešenou,ale co kolena a dlaně??
    Předpokládám tedy,že k duchovnímu náplni své cesty přistupuješ vážně a celou ji uskutečníš formou prostrací,tedy plazivou chůzí,stejně jako Tibeťané provádí Koru kolem hory Kailas.
    Na ty kolena bys možná sehnala něco pro dlaždiče v prodejně ochranných pracovních pomůcek,rukavice by tam taky jistě byly,ale já dopručuji držet se osvědčeného tibetského modelu a obalit se starýma rozřezanýma zbytkama pneumatik.
    Levné a praktické!
    No a pokud tě čeká stejné počasí jako tento týden,tak nezapomeň hroudu jačího másla na mazání jako ochranu proti slunci.Originální umělecky zdobený obal mohu zapůjčit,dokonce ještě po deseti letech je tím žluklým máslem výrazně cítit:-0)

  20. Saule :)
    takhle to asi nepojmu. Nákolenky mám, do kanoe, ale nepoužívám je. A taky dost škrtěj, to bych daleko nedošla. Tedy nedolezla. Párkrát jsem je použila při výtvarničení (doma na zemi), ale nicmoc, neosvědčilo se.
    Uvidíme, jestli celou cestu půjdu s hlavou vztyčenou.

    Nějak se mi blbě odhaduje předem, jestli denní dávky kilometrů jsou velké, nebo malé. Bez batohu by to bylo raz dva za odpoledne, nějakých 25 km, ale s tím batohem a zastávkami a atrakcemi po cestě jsem zvědavá, jaké to bude. Dřív jsem chodila s batohem v podstatě každý víkend a v létě v horách, ale to už je asi deset let. Spíš si věřím, že to nebude žádná potíž; taky to není zas tak dlouhé: napřed tři dny pochodu, čtvrtý den spíš poflakování a prozkoumávání a pátý den zase jít kolem 20km. Nebo víc, protože na cestě je pár zacházek k zajímavostem.

  21. zaokrouhlim si to aby se mi to dobre pocitalo,
    5dni nekdy 25km nekdy min tak treba celkem 100km,
    to je 100 000 metru, jedna poklona na metr a je jich 100 000 !
    na konci jsi prakticky bez pychy ! :-)

  22. a vubec, hlavne ze je teplo. ze zmokla liska nezmrzne.

  23. Jo, přibližně očekávám, že to bude asi 100 km.
    Změřím to nakonec, jestli mi na to ještě zbude kousek pýchy :)

  24. doufám,že jsi tu cestu naplánovala zcela neromanticky,ale prakticky podle turistického značení.
    To jsem jednou taky tak "duchovně" šel na pasblind a potom kurvoval u jakýchsi dálničních nadjezdů.které se mi zcela nespirituálně zjevily v cestě.

  25. Díky, Zuzi – výletnice!

    Saule,
    naplánovala jsem to přibližně a po turistické značce jen někdy, často po cestách bez značky, občas projít nějakou vesnici po asfaltu a tak, jak to bývá. Budu se chvíli motat kolem bývalých dolů, těším se, že to bude typ krajiny, jaký neznám.

  26. Á, meteorologové už vydali předpověď počasí:
    celou dobu po mých cestovních pět dnů bude ve dne 20-25 stupňů, to je ideální teplota. První dva dny pěkně, další tři dny zataženo, občas přeháňky, ojediněle bouřky třetí den. Tak snad bude pršet někde jinde :)

  27. Držím palce s počasím.
    Jak já se těšila na teplý krajiny, když tu bylo škaredě…
    A ono se zrovna udělaly tropy všude.
    V těch teplých krajinách bylo i pro už na chcípnutí.

    Užij si to, držím palce. :)

  28. Teplé krajiny, óó!

    Celou dobu se těším – a pár dní před odjezdem namísto cestovní horečky dostávám trochu vítr, že to není příliš bezpečný způsob cestování. Asi o tom blognu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.