Komunikace v blogosféře je pěkné plátno

K PROJEKCÍM…

Vidět projekce druhého je často legrace. Mnohem větší, než si uvědomit, že v určitém tématu jsem sám v jejich zajetí. Že si nevidím na špičku nosu. Slepá skvrna. To pak člověka polije horko, co?

Mě to baví. Není to ostuda. Koneckonců projekce jsou mechanismus, bez něhož bychom byli dezorientovaní, nemohli bychom předpokládat nic, nemohli bychom se spolehnout na nic – na to, že i zítra přijde další den. Od narození jsme se orientovali podle toho, s čím jsme se setkávali; vytvořili jsme si fungující pohled na svět a předpoklad, že takový pohled mají i ostatní. Dokud se nesetkáme s něčím jiným, nemůžeme vědět, že druhý člověk nahlíží na věci jinak, že je možné nahlížet na určitou věc jinak. Že někdo má rád špenát a někdo ne, to se dozvíme docela rychle a zakomponujeme to do svého pohledu na svět, do své reality. Ale některé aspekty žití si dají více načas. Člověk z poctivého, čestného, ale upjatého prostředí bude nutně velice pobouřený, když se doví, že jeho přítel je nevěrný manželce. A čím méně zná kontext, tím snáz bude jeho blesková první reakce pohoršení.

No jo ale nebýt projekce, snad by se nikdo z nás nikdy nezamiloval!

Blogosféra je jako projekční plátno ideální – člověk nevidí celého člověka a sám se neukazuje celý; píše jen o některých vybraných věcech a zbytek si čtenáři domýšlí podle svého. A projekce je tu. Každou chvíli. Však to znáte.

Každou chvíli hodíme někoho do jednoho pytle, kam ve skutečnosti vůbec nepatří. Každou chvíli někoho onálepkujeme – rychle, hodně emocionálně a někdy i vulgárně; známka, že projekce je tu. A když odpovím ve stejném stylu a nadávku oplatím – znamená, že jsem neprokoukl, o co jde. Neprokoukl jsem, že nejde o mně, že nadávka vlastně vůbec nepatří ke mně, netýká se mne; kdo to říká, ten to je. Projekce je tu. Toho druhého. A když naopak mne se něco dotkne, něco týká tak, že na to cítím chuť silně reagovat, projekce je tu. Moje. A jsem za blbce. Nebo… nebo ne? Néé, normálka. Možná si někdo na chvíli řekne, že jsem blb, a podiví se, co to vyvádím, ale hlavní je, že svou reakci mohu využít jako šanci, výzvu a obrátit ji ve svůj prospěch. Když se na ni podívám a odhalím ji jako svou projekci.

Takový srab a vyhejbač nejsem, abych tu jen obecně řečnila a nedala k lepšímu žádnou svou projekcičku. Asi půl roku si všímám, že už dobře zvládám, když někdo zaútočí na mne. Nehne to se mnou, nerozčílí mě to. Někdy se mi srdce rozbuší, ale spíš radostným rozrušením, že se něco děje a možná bude šance něco z toho vytřískat, něco nového se dovědět. V tom už nejsem zranitelné nejisté střívko jako před lety. Z mé vlastní strany ale stále přicházejí překvapení a díky za ně, není větší adrenalin než sebepoznávání:

Jak jsem tu promílala nedávno, objevila jsem, že druhá strana mé teamovosti je rivalita vůči vedlejší skupině. Přes to jsem se dostala k dojmu, že jedna konkrétní osoba mi připadá jako královna, co k sobě strhává lidi a zároveň rozbíjí skupinu, což nesnesu a mám chutě tu osobu likvidovat. A to je samozřejmě projekcička. Jakože já chci být ta královna místo ní a závidím jí? Tak jednoduše ne, ale přihořívá. Ano, je v tom jednak tento sobecký zájem, ale zájem skupinovosti také. Napřed jsem si to vyhodnotila, že já královna nejsem, a proto jí chci být. Jenomže to není pravda, já se trochu jako královna cítila, dostávala jsem pro mě překvapivě hodně ohlasů a hodně jsem nezištně makala. Jenže: kde se vůbec může zrodit myšlenka na „královnu“? Proč se vůbec to slovo v mojí hlavě urodí? Protože „královna“ je ve mně úplně potlačená – když se tak někdo ke mně chová, celou mě to překvapí. Proč? Protože si vůbec neuvědomuju, že mám nějaký vliv na skupinu, v níž jsem. Vůbec si neuvědomuju, že nějak působím, že nejsem neviditelná (někdy si s velkým údivem uvědomím, když vidím na ulici jinou ženu, že já jsem ještě vyšší a výraznější než ona, a že si mě tedy musí všimnout lidi kolem). No a odvrácená strana toho celého je být královna; to znamená mít vliv na lidi. Mít moc. Působit. A to je ta struna rozeznělá. To je ta moje projekce. Kdo by s radostí přiznával druhým do očí, že jeho skrytá touha je mít vliv na lidi, mít vliv zrovna na tebe, kterému to říkám?

Nic moc, co? To se jen tak vesele neprozrazuje. A stane se to právě člověku, který nemá mnoho takového vlivu. Žádný. Já.

Přitom předpokládám, že takové popisy projekce čtenáře leda nudí. Protože pro ně je to blbovina, banalita, případně bizarnost. Kdežto pro „postiženého“ je to, jako by prozrazoval informaci nejvyššího utajení.

No tak jsem na sebe píchla jeden mocenský mindrák a jedu vesele dál, jen houšť, chci objevovat další. Normálka. Každý skrývá a objevuje a pak už neskrývá, protože to zmizí, tj. zakomponuje se a je s tím počítáno a projekce už se v tom ohledu nekoná. Hurá, odhalujme další skryté temné stránky. Není, čeho se bát.

Bojím se akorát, že jednoho dne bude po mně, ale to není projekce :(

INSPIRACE:

Přenos a protipřenos – seminář Martina Skály – 14.10.2011

Carl Gustav Jung

Projekce 1

Projekce 2

Projekce 3

Odhalování projekcí

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

106 komentářů u „Komunikace v blogosféře je pěkné plátno

  1. Proč mě tak baví zaměstnání dělnické? Mimo jiného i proto, že dobře odvedená manuální práce je výborný lék na díry v duši po zjištěných vlastních chybách duševních… :-) Třeba po projekcích.

  2. Strhavat na sebe pozornost znamena ziskavat energii lidi, kteri mi tu pozornost venuji. ma to energeticke pozadi.
    pokud jsi tymovy hrac, tak to podvedome vnimas ze nekdo hraje na ukor ostatnich. Pokud si nekdo krade pozornost na ukor ostatnich mel by dostat pres "vajca". Ostatni to kolikrat nevnimaji, neciti ze jsou obirani. Dvaji radi, neco za neco. Daji energii a dostatnou za to treba pocit zotozneni s danou osobou. Pokdu je tam ale nekdo kdo dobre vidi, a vnima ze to neni dobrovolne, ze se tam nekdo produciruje a krade, tak tuhle hru utne. TReba tim, ze posle dotycneho do prdele.

  3. Ahá! A mně zas je dobře mezi samými psychoterapeuty, protože oni akceptují všechny tyhle věci a mají je za běžné.

    Kontrast k tomu byl můj příchod tam (nebo když se člověk na večírku doví, že ten, s kým se vesele doteď bavil, je psychoterapeut nebo psychiatr – to se každý hned lekne :-)
    – zezačátku jsem si v práci říkala "Ježkovy zraky, oni mě mají prokouknutou! Jak se mám chovat? Jak mám sedět? – oni vidí každé moje gesto a kdovíco to znamená!"

    Ale ono takové prostředí má spíš výhody než nevýhody.
    Teda doufám, že mi nic o mně netajej :-)

  4. To je dobrý, já bych se taky tak děsila. :-)
    Oni mi v práci chlapi taky všecko odpustěj, mávnou nad tím rukou a řeknou Dej si frťana, Princezno… Ale když já se stejně dycky tak strašně stydím. Sama před sebou.

  5. 3 takhle idelane by to asi melo byt vsude. jakoze kazdy vidi co jsem zac :o)

  6. 4. lide odpusti spoustu veci, kdyz vidi ze ten druhy nemachruje a nevytahuje se na ne. Pak mu odpusti uplne vsecko. Teda takovou mam zkusenost.

  7. ratko [2]
    tenhle pohled mě zajímá – s energií. Protože takhle na to sama nekoukám a chtěla bych taky :)

    "dostanou za to pocit ztotožnění s danou osobou" – no tak mi to připadá. Že ona rozesírá a krade. Aleproč ti ostatní s ní tuhle hru hrají, když mně je ta hra protivná? A vždycky se zastavím a řeknu si: co když ne, co když je to múj pohled, moje projekce, a ona je hodná, vstřícná a super-přátelská a tím okouzlující a přitažlivá pro jiné? Jenže furt mi u ní něco neštymuje. Vnímám ji jako toho, kdo strhává k sobě lidi mně divným způsobem. Proč to dělá nebo proč se to děje?
    (já ses tím předtím nesetkala)

    A zase se ptám sebe: a já jsem teda taky taková? A připadá mi, že to zas teda nejsem. Že já jedu pro team, makám pro skupinu. Nikoho nikam netahám.

    Výsledek je, že si řeknu: dám si pohov, take it easy, nebudu teď tolik makat pro "nás" a uvidím, co se stane.
    A stalo se, že si všimli, že tolik nemakám. A někteří si jakoby začali dělat starosti o moje dostatečné sexuální vyžití nebo co :)
    Co z toho dál?

    Uvidím už za deset dní! Juch.

  8. Lisko, napsala jsem to co me napadlo po precteni tvojeho prispevku. nevimjak to tam bylo ale popisovani a souvislosti jdou smerem kere jsem popsala. muze to byt i jinak. jsem velmi vnimava na to kdyz nekdo strhava na sebe pozornost jinych. sama mam k tomu tendence takze to citim, je to velmi negativni vlastnost. Uz jsem udelala velke pokroky k naprave. (dikybohu)

  9. ratko ad strhávání pozornosti
    – takový člověk – bývá to ženská – mě (a asi každýho?) dokáže spolehlivě naštvat – hlavně ten typ "passive agressive"; tím pak tu kýženou pozornost kráásně dostane :).

    Ale poznám, že je to takový člověk, dřív (což není neobvyklé) než se to stane, než mě stihne naštvat, takže to můžu i odvrátit, nenechat se naštvat. Jenže pořád mi to zůstane v myšlenkách, pamatuju si to a není snadný se ubránit a tomu člověku to nenapálit, když si sám tak pěkně nabíhá na svůj opakovaný scénář.

  10. ratko 8
    jo tak to mám asi taky :-)
    naštěstí to jde dobře, držet se zpátky a nevalit to furt pryč :) – jenže pak mi zas někdo řekne, že jsem byla nebývale tichá; to je k vzteku :-D

  11. ono asi nestrhavat na sebe pozornost a tichost neni totez. existuje vnitrni aktivita bez "jaja" postoje. zamerit pozornost na druhe, vnimat co rikaji, co sdeluji a reagovat no to co sdeluji a porad jim nechavat jejich prostor. nenahrazovat jejich prostor sama sebou. nezneuzivat hovoru pro sebe. nenatrasat se.

  12. Ahoj liško, jistě, projekce prostě je..a právě tady ve virtuálnu se projeví asi u každého mnohem silněji a bývá vnímán jen velmi omezenými prostředky. I když se i z nich po čase dá udělat nějaký úsudek, kdo bude asi za monitorem, známe jen útržky, jen to, co chce dotyčný sdělit. Nevíme souvislosti, nic o tom co a jak žil a žije. Tak se jen snažíme ho dobře odhadnout. I když se snažím si tohle uvědomovat i tak se seknu. Někdy až to bolí.
    Ale lidi se mohou seknout zase u mně..stačí jedno slovo, jedna věta, která každému vyzní jinak. Taková už je komunikace na netu, tedy pokud toho čl. nepoznáš trochu osobně.
    Jinak asi každý v tvé situaci bychom se kontrolovali, i kdyby nám to bylo sebeprotivnější, nicméně i terapeuti jsou normální lidi. I čl., co si všímá zaznamená, že jsi nervózní. Jen ten, kdo o tom víc ví, pravděpodobně dřív prokoukne a myslím, že i ve svém zájmu udělá cosi, co tě vysvobodí z upjatosti a uleví se..
    Je fakt udivující, kolik lidí předpokládá, že jak se chovají oni, jak co berou oni, jak by se zachovali v různých situacích berou skoro jako samozřejmost, že ten druhý, když si s ním rozumí je na tom stejně. Tuhle blbost jsem si myslela strašně dlouho. I teď se mi stává, že si tohle někdy neuvědomím :(
    No..s tím naštvat se, pokud se mi už něco nelíbí a to i tady..myslím, že má na to každý právo. Samozřejmě nese si pak i tu odpovědnost. Nevím, asi by se mi nechtělo se např. nechat urážet a mlčet, nebo to přejít..snad jednou, pak už se mi nechce. Je totiž fakt, že pokud tohle někomu dovolíš a nedáš tu stopku..už dost..stane se to pro lidi běžné, že ty jim to dovolíš.

  13. ad 6, ratko, jo machrování už vůbec nemusím a producírování se, sebestřednost, záměrné vzbuzování lítosti, srhávat na sebe pozornost a vynucovat si ji, např. aby mě jiní litovali taky ne.
    Jo, jako holka, když jsem byla nemocná s chřipkou, a proto jsem dostala pomeranč, tak to jsem toho využila, ale už jsem dost velká :)

  14. ad 7 – liško, myslím si ..může možná být, že pokud ji ostatní z té druhé skupiny berou, může mít v sobě skutečně něco, co zatím ještě nevidíš. Ale já ji neviděla při akci a jakým způsobem to dělá..tak se může stát, že ostatní zatím drží basu, ale postupně prokouknou.
    Taky si myslím, že ty máš určitě nějaké vůdčí schopnosti a před lidmi se jevíš jinak než ona. Pak to její chování nekoresponduje s tvojí představou.

  15. Hele a ona v tobě může vidět rivalku, můžete se obě snažit, myslím, že ty ani nemusíš, stmelit a hájit si to své, tobě to může jít přirozeně, nebo přirozeněji a je to..chce být třeba lepší, tak to může dohánět producírováním se..

  16. No, pokud mně někdo nesedí tak, že si to nosím v hlavě, pak to stejně nevydržím a taky chci vědět, čím a jak to tedy je. Pokud se takovýmu čl. mohu vyhnout, tím líp..
    Pokud s ním ale musím být, pak se snažím přijít na to, proč a čím mně vadí a pokud mě fakt naštve a řeknu mu svý, když je příležitost. Jasně nedá se říct cokoli by se mi zrovna v amoku chtělo, ale říct. Někdy čl. zjistí, že někdo takový mu za to nestojí, jindy se zasmějí spolu..že jde o špatné pochopení, ale vím..

  17. anino,
    jo. O té osobě toho mnoho říct nemůžu, protože na ni furt valím ty projekce; jen o sobě. Takže spíš myslím, že ona ve mně rivalku nevidí. Vůbec nevím. (Však ona není pitomá:-)

    [12] jojo,[16] taky jojo, vyhnout se nejde, tak to musím nosit s sebou. Uvidím, co bude při setkání.

    [13] tak pomeranč? :-) Já myslela jabko!
    To já ve školce dělala, že zvracím, aby si pro mě rodiče přišli jako den předtím.

  18. No, lištičko , jak píšu v kom. 16, vždycky jak tě někdo tak štve, něčím ti vadí, což snad zažívá každý, fakt jsem to nikdy dlouho nevydežela a nějak se snažila přijít na to proč.,což už vlastně děláš..
    Ono tedy pro mě není nic moc, když se na tebe najednou začne mračit i třeba jinak dobrá přítelkyně a nechce se jí hned ven s tím proč. A přitom ty nevíš o co jí jde, a taky tě to trápí. Hlavně v práci mi tohle dost vadilo, pokud jsem s někým neměla jasno. S kým to prostě nešlo, to mi ani nevadilo, vzala jsem to jako fakt, ale věděla jsem, že jsem udělala, co jsem mohla.

  19. Mám vyzkoušíno, že když mě někdo štve, že je to zpráva pro mě. Jasně a říká se tomu projekce, to jo, to máš pravdu vlastně. Mám vyzkoušíno, že když jsem hodně nevyladěná, štvou mě tak trochu všichni, celý svět, včetně mě, zase projekce. A zase když jsem vyladěná, tak mě neštve vůbec nikdo a s brutálním vrahem bych možná byla schopná si i chápajícně povídat. Takže suma sumárum se vyplatí si dát do pořádku mysl (a tím pádem i emoce), třeba jak se to učí buddhisti a svět v mých očích bude skvělé místo k narození.
    Svět jsou jenom sklíčka v kaleidoskopu, která se tam přesýpají. Naše mysl vnímá obrazy, které tam vůbec nejsou. Celé vnímání světa je jen hra v mysli.
    Jen málokdo má na to, aby se koukl na sklíčka a vyrovnal se s tím, jak to vlastně je. Žádné skutečné obrazy, děje a významy, nic takového, jen projekce našich myšlenek.
    A stejně mě baví si hrát a koukat do kaleidoskopu a žasnout a vztekat se a…… Jenomže kdo už ví, že je to jen klam, nebere nic, včetně sebe, zas tak moc vážně. A uleví se mu.
    Ještě někdy zapomenu, jak moc je to všechno hra a hraju to moc vážně. A někdy je to fakt legrace pozorovat, jak se to všechno přesýpá a lidi se nechávají tím unášet, vláčet svými emocemi tu na jednu, tu na druhou stranu… Hezké je to, zajímavé. Život se tomu říká. :-)

  20. Ahoj, souhlas s Lenkou. Já jsem teda hodně dlouho bojovala spíš s projekcí, že někomu něco určitě musí vadit, když to vadí mě! Než jsem pochopila, že mám lautr jiné cítění a pohled na svět než i třeba moje matka, se kterou bychom mohly být v souznění aspoň díky polovině sdílených genetických informací. Přitom jsem se řadu let trápila, že ona se trápí – trápila jsem se ve skutečnosti sama neexistujícím obrazem trápící se mámy, která má ten kaleidoskop namířený zase úplně jiným směrem než a každá máme práh své tolerance úplně jinde. No ještě že to časem člověk zjistí, že, a dokonce tak brzo, že mi zbývá třeba i pěkných pár desetiletí, kdy to už nemusím řešit, paráda!:)
    Jinak s tím obracením a strháváním pozornosti na sebe, je to relativní. Chápu, že to nejde, ale asi by bylo potřeba chování té paní králové trochu konkretizovat. Od doby, kdy mám malé dítě nějak přišel i pocit, že strhávání pozornosti je stejně přirozená lidská vlastnost jako řeč, opičení se, lhaní. V pozitivním i negativním.

  21. Lenko,
    jé, když jsem naladěná blaženě, tak to je paráda, to z toho ostatní profitujou :)

    Akorát škoda že neumím jako ty dívat se na to lidské hemžení jako na hru s nadhledem a v proudu pomíjivosti; mě ta pomíjivost ještě pořád děsí. Zatím žádná úleva.

    Jen ve chvílích toho blaženého rozpoložení, to jo, to jde vidět svět jako plynulý celek. Ale to mám jen někdy, bohužel.
    Asi jsem se ještě nerozhodla pro tu všeobjímající blaženost; ještě pořád je těžké té "dobré zprávě" uvěřit a někdy mě napadá, jestli to není jinak: a to by znamenalo úplně naopak, že bůh by musel být hrozně zlej, když nám vyved takovou hnusnou věc a nechává nás propadávat do nicoty. A to není pravděpodobný, protože v tom případě proč by na světě vůbec nějaké dobré věci byly, žejo, jako třeba zájmy celku a tak.

  22. ad 22: Nevím kdo to byl, ale naprosto materialisticky a logicky si spočítal, že se mu vyplatí v dobré věci věřit než v ně nevěřit. Páč když věříme ve věci dobré, v ty dobré zprávy, jak jsi to nazvala, máme naději a můžeme se radovat, snáze se vyrovnáváme s nepříjemnostmi, snadno je překonáváme ….. Pokud v dobré věci nevěříme, prožijeme život ve strachu, zlosti a jiných negativních emocích. To je spíš živoření než život.
    A pokud by to bylo nakonec tak, jak mnozí věří, že není nic, než jen tahle existence téměř bez významu, tak s vírou se nic neztratí. Prostě se smrtí přijde nic a o nic zase nepřijdeme, žádné zklamání. To se nestihne. :-) Proto je výhodnější věřit (ve věci dobré) spíše, než nevěřit. To pro pragmatiky.

    A zájmy celku jsou zájmy celku. To není nic moc extra dobrého ve smyslu šlechetnosti, to je prostě jen kalkul. Je pro zachování života lepší kooperovat než se prát. Na to bych ani Boha nepotřebovala. Ateisti ho na dobré chování a myšlení taky nepotřebují a přitom jsou mu někdy blíž než ….. si myslí. :-)))

    A s tím strháváním pozornosti na sebe – proč ne, když to někdo potřebuje? Stejně zákonitě zase spadne na ústa a pak bude rád, když bude moci zalézt …… je jen otázka času, kdy se to stane. A pokud to někdo ještě nezažil (dostatečně mnohokrát – stačí tak desetkrát? :-)), tak ho to ještě bere a nenechává u ostatních chladným.

  23. ale dyz uz jsi v tom premysleni mohla bys uz konecne zrusit boha, na to premejsleni staci

  24. ore,
    zrušit boha? Vždyť bůh je největší projekce ze všech! A asi nejdůležitější pro život?

  25. O projekcíchKdo napsal krásný článek o projekcích už před sedmi lety, Jaroslav… nám známý blogger:
    http://www.ritual.cz…&sid=925

    Asi ho přidám mezi inspirační odkazy pod článkem.

  26. aha, tak to jsem nepochopil. myslel jsem ze chces prokoukavat projekce, ne si je hyckat.

  27. psice,
    to s tou mámou je dobrý, díky, to dost souzní s mými dojmy s mou mámou…

    Ad strhávání pozornosti jako běžná lidská vlastnost i např. lhaní – jééé, já se těším, až zas jednou budu lhát! Už jsem dlouho nelhala. Žádných zážitků se neodříkat! :-)
    Protože jak psala nedávno Mirka – jakmile člověk řekne: Tohle já přece NIKDY, to ne – tak se to v tu ránu stane.

  28. 28 ore
    tvoje interpretace extrémního druhu nejsou nic jiného než necitlivě presentované projekce – co bys tomu řek.

  29. … 28
    a nechala bych na každém, které projekce je pro něj dobré prokouknout, na které nepřišel čas, na které možná čas pro nedůležitost nepřijde nikdy a které je životně důležité zachovat. A když se někdo rozhodne na to celé vyfláknout a akorát se vysmát těm, kdo se vůbec slovem "proekce" zabývají, je to snad taky OK, ne? Proč by ne? Proč zase někomu tlačíš něco svýho? Ty druhým nedůvěřješ, že dělají to, co chtějí? Nerespektuječ je tudíž?!

  30. "Kdo by s radostí přiznával druhým do očí, že jeho skrytá touha je mít vliv na lidi, mít vliv zrovna na tebe, kterému to říkám?"

    Já ;-)

  31. Tuším, že mi taky v podstatě o nic jinýho nešlo a nejde. Ať je prostředkem toho působení cokoli – úspěšnost v práci, schopnosti, nacházení názorů, které dobře znějí a které lidé ocení, láska…

    Akorát častějc se tomu místo Touha po vlivu na lidi říká Potřeba respektu a uznání (taková pěkná taktní kamufláž nízkosti. :-)

  32. no, jestli je to pro tebe dulezity, pak neduveruju a nerespektuju. cimzpadem si mne muzes zaradit do skatulky osklivejch a nic z toho cim ti rozhlodavam tve nesmysly si nemusis pripustit, budes to mit krasne zduvodneny. dobrou.

  33. ad 33: no, zas tak nízká potřeba to není, vyšší (podle Maslowa) už je jen potřeba seberealizace. Bych to tak neodsuzovala. Nakonec pokud mám co jíst, kde spát atd. tak je pro život člověka dobré být dobře začleněn do společnosti, protože to skýtá bezpečí z dlouhodobého hlediska. Touha mít vliv je jen agresivnější strategií si zachovat pohodový život (přístup k potravě a k samci/samici s kvalitními geny). Kdo na to nemá (sebevědomí, odvahu …) sedává v koutě, tedy volí strategii submisivní, protože se domnívá, že pro přežití to bude lepší. Podle mne jsou ty snahy docela v pořádku, musíme tím projít. Až ve chvíli, kdy jsou tyto potřeby naplněny a odloženy jako méně podstatné, dosáhne určitého vrchu touha po seberealizaci a naplnění nějakého smyslu osobního života, bez nutné závislosti na pozornosti a hodnocení ostatních.

  34. ..Kdo by s radostí přiznával druhým do očí, že jeho skrytá touha je mít vliv na lidi.., Hm, a kdo by s radostí přiznával že jeho skrytá obava je o ten vliv přijít ? :-) Tvrdíš že nevnímáš jaký vliv máš, je to pro Tebe přirozené asi stejně jako dýchání. Možná že tamta druhá to má stejně- a v tom okamžiku nastupuje výše uvedená otázka

  35. pritom bys mohla bejt rada jaky mas prakticky cviceni od prvotridniho pacienta :-)
    a zadarmo :-)

  36. 33-38 perfektni :o))) nemam co bych doplnila.

    Co pise Ru je z meho pohledu hrozne dulezite. Pochopit kamuflas nizkosti. protoze jesli ji nepochopim tak dojde k tomu vo pise Vera – k obavam az o ten vliv zacnu prichazet. Odchazeni, slabnuti, ustupovani – i to patri k zivotu. Ten kdo byl nauceny mit vliv zacne mit "problem" a musi ho rychle (nekdy bleskove) poresit jinak se mu bude hrozne tezko odchazet, ustupovat, slabnout a nakonec i umirat.

    Taze nakonec souhlas se vsemi. Je treba si projit asi kazdou fází. I fází vlivu (at aktivniho ci pasivniho typu) ale taky poznat ze je treba se vcas pustit. Pustit se nizkosti. Pustit se kamuflaze a klickování. a jit dal sam za sebe. vliv-nevliv.

  37. "Koneckonců projekce jsou mechanismus, bez něhož bychom byli dezorientovaní…"

    jako vzácný exemplář bez projekcí prohlašuji,že desorientovaní jsou všichni kolem a to právě díky těm projekcím.

  38. "vytvořili jsme si fungující pohled na svět a předpoklad,…"

    fungující pohled na svět může být pouze na základě zkušeností,nikoli předpokladů.To ale neznamená,že ve světě nemůže úspěšně fungovat i někdo,kdo zkušenosti nemá,nebo je nevnímá-třeba v důsledku dobrovolného vymytí mozku vírou v "dobré věci".Někdy to vyjde,jindy ne,protože jde právě jen o ten předpoklad toho co je dobré a co není.Ony ty zkušenosti nakonec každýho doženou,ale otázka je kdy.A někdy mi připadá,že se raději vyhnou blbcům a spíš přiškrtí někoho,kdo je schopen si je uvědomit.Anebo to je jak s vožralým,spadne na chodníku na držku a nic se neděje,jde na dalšího panáka protože na něj má chuť a přijde mu to(předpokládá to) jako dobrej nápad.Střízlivej si začne dávat pozor,aby se zas nenamlátil a to i za cenu,že nebude vysmátej jak lečo čumět do blba,ale bude se muset trochu víc soustředit na cestu.

  39. nevsim jsem si ze by slovo zkusenost melo obecne mit negativni vyznam, jak vyplyva Saule z tveho "priskrti".
    ale dava smysl jestlize nekdo schytal samy blby, tak pak si ten vyznam dosazuje jen blbej.
    a to je pro mne jedna z veci ktery je potreba rozpoznavat a prekracovat.

  40. ad.41

    Vůbec nic proti projekcím, já myslím,že e zná – fozpozná na sobě každý, kdo bude chtít.
    Jinak já dost souhlasím se Saulem především s tímto***

    vytvořili jsme si fungující pohled na svět a předpoklad,…"
    fungující pohled na svět může být pouze na základě zkušeností,nikoli předpokladů.***

    Kolik lidí chodí asi po světě a zkoumá, jak a kde, kdy se v nich projevuje projekce, jo občas si to uvědomí, pokud o ni něco vědí a chce se jim. Já taky, taky..není na škodu si to přiznat.
    Ale tak mě napadá.. Saule, neplyne nakonec projekce taky
    skrzevá zkušenost/i ?

  41. Leni, sebrala jsi mi iluze o kaleidoskopu :)) Tu hračku miluju od dětsví. Brala jsem ji dcerám, i dnes ji beru vnučce, ale to by bylo na dýl s tím příkladem a teď se na to necítím..

  42. ad 21, psice..jen taková poznámka malá :)),vyžadování si pozornosti dětmi je fakt prostě přirozené a dospěláci by se měli zamýšlet, proč se jí asi doprošují, někdy je to i dost smutný..
    Ovšem udospělých..no..to už je myslím o jiném. Samozřejmě nemám na mysli ty případy, kdy se ocitnou na dně a je tu např. demonstrativní sebevražda, tedy volání SOS…

  43. Ru, souhlas. Po lásce, po uznání, po něčem, někom touží každý..proč by tu pak vůbec byl…

  44. 46. třeba jen proto aby prozil svuj zivot vedome. a odlozil touhy po uznani, necem ci nekom. aby se od nich osvobodil.
    tak nejak to uvnitr citim, ze je to moc dulezite. nalezt ten moment odkladani. pocitit ho jako ulevu. jako osvobozeni.

  45. ad 44: Ani, taky miluju kaleidoskopy. Hned po bublifuku je to moje nejoblíbenější hračka. A všem přátelům a rodinným příslušníkům jsem ji nadělila jednou k Vánocům. Navíc mě fascinuje, jak jednoduchá prostá věc a jaké skrývá tajemství. Všechno je klam – ale krásnej!
    Zamilovanost si také všichni úžasně užíváme a přitom je to iluze a projekce jako víno.

  46. ore 42
    jo – nedá se než celkem souhlasit, no.

    Saule 41
    na tvoje " "vytvořili jsme si fungující pohled na svět a předpoklad,…"
    fungující pohled na svět může být pouze na základě zkušeností,nikoli předpokladů."

    … se dá jen říct, žes to nějak smísil: že si někdo vytvořil pohled a předpoklad (nebo cokoli), to přece neříká, že pohled vznikl na základě předpokladu.

    No a jistě – vždyť se bavíme o zkušenostech jako prvotních determinantách projekcí, o čem jiném než o zkušenosti!

    a 40 Saule,
    no právě, vždyť tak to taky je, jak to popisuješ – docela trefně se tomu proto říká mechanismus – je to něco naučeného nebo konstruovaného postupně na základě (opakovanýchú zkušeností. .
    A funguje to. No a jednoho dne to nezafunguje, protože přijde individuální speciální situace a případ, na který už ty původní předpoklady nestačí, nebo tozafunguje, ale vyzní jinak, ukáže se nějaká slabina toho soukolí … nebo kdovíco, já si to teď cucám z palce.

    Prostě může platit oboje: mechanismus projekcí umožňuje nebýt dezorientovaný ve světě. A za druhé může platit, že projev projekce zastírá realitu a orientaci v ní.
    Takovéhle platnosti může mít víc mechanismů, nejen projekce, ne?

    Ale to je fuk, já bych se v terminologiích nehrabala, takové hovory odvádějí od konkrétních zážitků. Od "zkušenosti." :-)

  47. furt zkušenost, zkušenost…Pche, dneska ráno jsem se probudila a motala se mi hlava. Koukla jsem do zrcadla a měla napuchlé oči, z neznámých příčin. Bolelo mě v krku, nohy se podlamovaly, hlava se točila pořád a já se vyděsila. Takhle se ráno probudit a tohle! … to se mi nestává, nebývám nemocná. Takže se hned děsně leknu a moje hypochondrická projekce je, že jde o rychlý nástup nějaké vrcholně nebezpečné choroby :-). Ještě ke všemu jsem předvčírem viděla drama "Nákaza."

    No hrůza smrtelná. A pak během dne se to vylepšuje a už to nabývá zřetelnějších obrysů začínající chřipky v období zvýšeného pracovního stresu; a tím už žádný strach nevzbuzuje. Už tam projekce neni, tak je klid. Prostě rýmička. A pak že je to mužská nemoc.

    – kvůli tomu mne oklikou napadlo, že projekce vybudované na základě extrémní zkušenosti, to je zavaříno na potíže. Třeba projekce dítěte: když můj tatínek je tyran a mučitel, tak se to jeví, že všichni tatínkové jsou asi tyrani a bůh asi taky a já taky budu…

    Třeba já, co nejsem zvyklá na nemoc, se jí moc lekám. A druhá strana toho je, že naopak dokud silně nepropukne nějaký příznak, mám tendenci si vůbec nevšímat, že se vlastně už cítím nemocně; pořád jsem přesvědčená, že se nic neděje, o nic nejde, že to přece vydržím, "úkol splním" (až mě úkoloval někdo nebo jen já sama sebe), všechno stihnu zařídit. A teprve nemoc nebo nějaký výrazný projev mi řekne, že mám přibrzdit; abych náhodou neodpadla úplně, od nedodělané práce, přesně v nejnevhodnější chvíli.
    Lepší by bylo naslouchat včas únavě, ne jet furt a furt bez ohledu na hodiny…

  48. A jo, no zkušenost, já myslím, že sice dejme tomu tu motám-e dva pojmy, ale já skoro stejné z nich mám dojmy..viz stává se..jak liští píšeš..když můj tatínek byl, tak všichni atd., no mně se to tak snad nestalo, protože já ho chtěla a tak jsem si jich pár našla. Nebo oni mě..taky. A tak jsem věděla, že jsou i hodně tatínkové.

    No, Leni možná jsem o tom přemýšlela když jsem tak často koukala do kaleidoskopu a taky bublifukovala :))
    Včera jsem viděla maminku, co nesla plyšovýho zajíce za uši až mi ho bylo líto, no fakt, a naproti šla její holčička a jak na ní mávala a držela ho za ty uši, ona se tak rozplakala.
    Hned ho mamince vzala a chovala ho, jak to děti s plyšáky dělají.
    Holčička jí cosi vytkla, ale se zlou se potázala. Nj. nechtěla vypadat asi jako cvok, že je dospělá a nenese plyšáka jinak, neř za uši..sorry, že to sem píšu. Nějak mi ta scénka zůstala v hlavě. Jsem cvok víme..?..víme.

  49. Liško, ještě mě odtud ale nevykazuj..a pozdrav se :)

  50. Tak mi řpijde, že Saul ve snaze býti stále v opozici začíná ztrácet nit diskuze… I logiku.

    Je přeci jasné, že předpoklady jako předstupně projekce vycházejí právě ze zkušeností. :-)

    Tady se nemluví přeci o ničem jiném, než že projekce prvotních či bývalých zkušeností na děje či lidi další jsou zhusta chybné.

    A "fungující" nemusí nutně znamenat "objektivně správný". "Fungující" znamená, že mi funguje v mé potřebě orientace a umístění se ve světě. Hafo lidí s předsudky, stereotypy a projekcemi je v životě velmi, velmi úspěšných – jen a právě proto, že mají svůj model, který jim funguje. A neuhnou z něj. I kdyby se na jejich hlavy snášelo sebevíc důkazů, že ten model není (eticky, psychologicky, morálně…) správný, neuhnou z něj, protože jim funguje.

    Naopak ti, co se snaží o "správnost", velmi často tápou, pochybují, mění svoji strategii – a bývají ve společnosti podstatně méně "úspěšní".

  51. A – omlouvám se, teprv teď jsem si přečtla Lišky nepřímé přání již více se v terminologiích nehrabat. :-)

  52. TAky se omlouvam kdyz se vsichni omlouvaji, precetal jsem reakci na Saulovu zkusenost a mozna je kamen urazu jinde. Ze je "zkusenost" (neco se mi stalo, vjem, zazitek) a zpracovana zkusenost ve smyslu uzavreneho cyklu. TEda opravdicka zkusenost nokoliv predudek a projekce.

    Opravdicka zpracovana zkusenost znamena vzdycky (podle me) rozsireni vedomi. Nikoliv jeji zuzeni jak je vyse popsane. Skutecna zkusenost nevytvari projekce, zkusenost od projekci osvobozuje.
    V pripade tatinku je to niterné a hluboke poznaní ze nelze podle jednoho tatinka hodnotit jine tatinky. a prijeti tatinka takoveho jaky je aniz by se tato zkutecnost jakkoliv promitala do dalsich projekci. zkusenost znamena tecku. uzavreni. poznani.

  53. 53:
    "Saul ve snaze býti stále v opozici začíná ztrácet nit diskuze… I logiku."

    s tím nesouhlasím a jsem zásadně proti!!:-))))

  54. 55:
    "Opravdicka zpracovana zkusenost znamena vzdycky (podle me) rozsireni vedomi."

    No to je otázka.Logicky by to sedělo,ale já už se po Rulisině brutálním napadení raději logiky dobrovolně vzdávám:-0
    Otázka je,co pro rozšířené vědomí znamená zpracovaná zkušenost.Domnívám se,že vůbec nic.Nebo asi tolik,co pro člověka znamená to,co měl před týdnem k obědu.Už si na to ani nevzpomene,natož aby řešil,jak to strávil a zpracoval,jak mu to chutnalo,nebo nechutnalo.
    A naopak-pokud mu to stále leží v hlavě,nedovolil bych si to označit za zpracovanou zkušenost.
    Takže z toho vyvozuji,že rozšířené vědomí je na zkušenostech nezávislé.
    Přesto jsme schopni ho dosáhnout jen skrze zkušenosti.
    A pak se divte,že nedůvěřuju logice:-0

  55. jo, ratko, presne tak. tim je potreba zacit, ze zkusenost rozdelime na dve veci. jedna je co se stalo a druha co o tom mentalne vymyslime :-(
    a pozdejc zasuneme, zapomeneme.
    a uz jen jedeme :-( a jsme si jisty ze spravne :-(

  56. Saule, myslim ze jis to vystihl uplne presne. zkusenost uzavre neco co bylo otevrene a tim zmmizi. zni to nelogicky ale tak nejak to funguje. jako zmizik.

  57. zmizet jako zapomenout. jde ale o to co. jestli pravdu nebo nejakou ublizenozkrouceninu.
    pred par dny jsem potkal chlapika co pracuje s lidma v hypnoze.
    ze se s nima bavi o jejich minulosti, no a kdyz dojdou na nejake trauma, tak on v tom rozhovoru jen prida nejaky svuj nazor, jiny pohled, neco pozitivniho.
    a lidem to prej pak meni dalsi zivoty doslova naruby. nekdo by rek jako zazrakem.

  58. Ne ore. žádné zapomenutí. zapomenutí znamená že tam to pnutí pořád je a pracuje. třeba nevedome. pnutí zůstává tak dlouho dokud se nerozpusti. a rozpustit se muze jen tím že se odžije zkušeností. jinak pořád pracuje a přeskakuje jako jiskra z momentu na moment. Pro ty kdo maji predstavivost až "za smrt".

  59. takže to vytažení z podvědomí do vědomí je prvním krokem k tomu aby bylo vůbec možné odžít. Pomáhá k tomu zkušenost – teda setkání s možností odžít si zkušenost. TA možnost se vrací tak dlouho (opakuje se totež) dokud nedojde k uvědomení a rozpuštění odžitím.

  60. nebo taky ne. taky jsou lidi co budou "hlavou mlatit do zdi" furt. takze ja bych ty nahode rad pomoh pochopenim podminky, za jaky se to rozpusti. a ta je, kdyz si clovek bere veci mene osobne. pak opakovani situaci vede k castecnemu rozpousteni.
    a dokazat si nebrat vubec nic osobne vede k rozpusteni behem jedineho zopakovani situace.

  61. Nedávno jsem tu měla na graforozboru jednu paní, obrovská energie, osobnost jako hrom. Když vejde do místnosti, místnost je jí plná. Součástí rozboru je říci klientovi silné a slabé stránky. Povídala jsem jí o jejích kladech a devízách, to souhlasila, ale každá deviza má i svůj stín. Stínem tohoto silného člověka je malá schopnost empatie a že třeba okolí s tím může mít problém, naznačovala jsem, tak aby se pak nedivila… Na to mi odpověděla že ona naopak má dar se hned na každého naladit a že ihned s ním komunikuje jeho jazykem….. a že … a že ….. a v písmu ani stopa po empatii. Problém je ten, že ona si myslí, jak je empatická a přitom její okolí později nezávisle potvrdilo, že když mluví ona, že se vlastně ani nedostanou ke slovu a všechno musí být po jejím. Ona si myslí, jak se na ně nalaďuje, ale vlastně se chová jako slon, který se proběhne obchodem s drahým porcelánem a pak je celý uspokojený, jak to tam pěkně uklidil. To je nádherný příklad projekce a celého komplexu iluzí o sobě a o světě. Přitom je to ženská velmi inteligentní a dá se říci s velkým rozhledem. Na sebe ale vidíme dobře málokdo.
    – to není kritika její osobnosti, ale upozornění na to, jak to ve větší či menší míře máme všichni. Přes sebe nevidíme dobře na druhé a na svět. Jak tedy neprojikovat? Těžko. Ale můžeme se o to pokusit: Umenšit své ego, nechat prostor druhým, nechat k sobě přijít různé a mnohé zkušenosti (otevřít svou mysl) a tak se pomalinku, limitně blížit k tomu, že nepromítáme tolik sebe do pohledu na druhé. Toho však v lidském těle podle mne úplně dosáhnout nemůžeme.
    (To lze jen v rovině čisté energie, čistých informací, které obsahují zkušenosti celého lidsktva za nekonečnou dobu, čili jinak řečeno, které jsou obsaženy v Bohu – vševědoucím a vše obsahujícím.) Vlastně existuje zkratka – napojit se na Boha (v meditacích třeba) čili na všechno to prožité lidstvem, na všechny ty zkušenosti. Ale stejně se ta informace nemá čeho prožitkově chytnout, když tam není analogická zkušenost. Je třeba prožít smutek, závist, zlost, zamilovanost ….. jinak fakt člověk neví, co to je a informace mu nepomůže, není tam prožitek. To, kvůli čemu žijeme, vlastně.
    Nuž vzhůru do života a za prožitky a poznáním! :-) A jestli chceme vidět, musíme plácat ego stále po hlavičce, aby nezaclánělo.

    Jinak samozřejmě připomínám (ale to už je moc veliké abstraktno) že celý svět je iluze a stůl není stůl, jen kmitání částic, vlastně vlnění …. a tělo není tělo a studené není studené a mokré není mokré ….. takže jako lidé nemůžeme žít bez projekcí a iluzí, tak si nějaké třeba i můžeme nechat. Takové ty neškodlivé …. hezké, hřejivé …. milé a hebké. :-))))))

  62. 65. ted jsi me Lenko fakt odhalila :o)) Od te doby jsem snad trochu postoupila (ustoupila) heheheh
    mas pravdu. taky to tak vidim. proto mlatit po hlavicce ego hlava nehlava a prijimat laskavou (i mene laskavou) kritiku bez osobnich bloku.

    A sopuhlas i s Orem. to osobni je prekazkou. min osobne. min cpat samam sebe do vnimamni druhych. ustupovat. ustupovat. provedu.

  63. a já zas dost dobře nemůžu pochopit,jak můžeš souhlasit s Lenkou(65) a Orem(64) současně,když píšou každý o něčem jiném a je to vzájemně v rozporu.

  64. ad67:
    nebrat vůbec nic osobně a potřeba prožitků se totiž vzájemně vylučují.

  65. ad 66: Ratko, to není o tobě, ta paní tu byla minulý týden! :-)))))) Ne směju se, protože mě pobavil ten pojem "odhalení".
    To je jako když jsem se kdysi poprvé viděla na videu. Chtěla jsem zalézt pod stůl a nikdy už nevylézt. A moji známí mi řekli: "Co blbneš, my tě takhle známe pořád, to jen ty ses viděla poprvé. A my tě takhle berem, tak o co ti jde?" Došlo mi, že se chci schovat sama před sebou (pod stůl! :-)) ), protože moje představa nesouhlasila s tím, jak jsem vidět zvnějšku. Taky ten hlas! Líbí se vám váš hlas když je natočený na záznamu? Vůbec nesouhlasí s tím, co slyšíme v hlavě, když mluvíme. A pak se máme vnímat "objektivně"! :-) – už v tomhle jednoduchém případě to není vůbec možné.

  66. opr.68

    potřeba prožitků a nebrat vůbec nic osobně se vylučuje.
    Tak to mělo být,aby to navazovalo na 67

  67. 69. Lenko, ja vím. přišlo mi to hrozně legrační :o))

    70. Píšu že je třeba se vzdat osobního. JInk to osobni do všeho cpu a projektuju na jine. Opakuju a udrzuji svoje projekce. Neodkažu rozpustit (odžit) to o cem tady furt mluvime. Nedoberu se skutecného (pravdiveho) pohledu. ale furt jen projektuju svoje chteni, lpeni a tuzby.

  68. to jako ze kdyz 67 byla Lenka a pak or
    tak 68 je v poradi or Lenka blbe
    a 70 v poradi Lenka or spravne?
    prijde mi to jako kdybys rek ze 5+4 je neco jineho nez 4+5.
    a nebo zeby "dama ma vzdy prednost"?

  69. 70. Jaka potřeba prožitků? Zkušenost přichází zákonitě a nevyhnutelná. Ty prožitky jsou vjemy. Bu´d se z prožitku stane zkušenost nebo to zustane prázdné. Zahozená šance. Prožitky není třeba vůbec vyhledávat. Spíse se otevřít, uvolnit a to co má přijít přijde. Nehcat to přijít. Nehýbat, nekličkovat, nebát se.

  70. 72:
    správně jsi to rozluštil Ore.
    Já tě nepovažoval za tak inteligentního,proto jsem to raději upřesnil:-0)))

  71. 74:
    v souvislosti s tím tělesným nevyprazdňováním jsem si vzpomněl,že u V.Cílka(Archeus)jsem nalezl zajímavou myšlenku.
    Totiž že Pravdy se člověk nedobere naplněním,ale naopak vyprázdněním.

    Mimo to,že je to vskutku geniální,nám to pěkně zapadá do kontextu diskuse:-0)

  72. rek bych ze ted tak tretina ku dvema. dve tretiny ze je uzitecny odkryvat, a tretina ze se bavim kdyz se u toho dotycny vzteka :-)

  73. 80
    "slizký jako had"by bylo lepší přirovnání,ne?
    81
    dotyčný,nebo dotčený?

  74. ne. nemelo to bejt prirovnani, a nemelo to bejt generalizovani.
    jen konkretni klouzes pro tech par poslednich prispevku.
    a dotycny mi taky vyhovuje.
    ale ty si s tim delej co chces.

  75. misto generalizovani radsi nalepkovani, to je to co jsem mel na mysli.
    a mas bod, s prirovnanim jsi mne dostal :-), prirovnani to samozrejmne je ne ze ne.

  76. ani ne. ja nenabizim diskutujicim horsi pohledy na mne nez oni sami maji.

  77. nicmene jsme dobrej tym :-) podarilo se nam tady rozbit tu souznejici nudu :-)

  78. 88 a jak to víš? Mě je nabízíš pravidelně:-0
    89 tak to konečně souhlas:-)

  79. nebo jinak, kdyz ti je teda nabizim pravidelne, tak mi nakej priklad pripomen

  80. já příklady nedávám,já generalizuju!
    ale že jsi to ty,tak jeden hodím.
    Třeba jak jsi mne v 81 chladnokrevně,zákeřně a nepravdivě nařknul,že se vztekám.
    To jsem se teda fakt vzteknul:-)

  81. ale Liska mne moc neuspokojuje, ona dycky pocka az vychladne. zatracena korektnost.
    to je taky jeden (ne ty Saule, jinej) co dokazal odepsat az druhej den. pak ovsem superkorektne.
    to si pak jeden rika (to ja, ne ty) jestli si nema vycitat, takhle mu pridelat praci s nekolikahodinovym vztekanim vychladanim a formulovanim.

  82. 94:
    takže jsem vlastně převzal a odtrpěl Liščinu karmu.
    Někdo by řekl projekce,ale ve skutečnosti skutek hodný Boddhisatvy.:-0))

  83. 97. prdlačky jsi převzal, misto vyprázdnění jsi to hezky zaplnil a rozmazal :o/ Teda se sparingpartnerem :o)

  84. No, liška tu dala pěkný téma, jenže já už se moc nechytám, ne že bych si nic nemyslela, ale zdá se mi už zbyterčný až ode mne zhovadilý to sem psát. Tak si tak nějak žiju a do toho hniju a nechávám to být. Nemám nějak náladu se v běhu života zamýšlet nad tím, jesli se teď zrovna neprojikuju a navíc trapně, nebo jestli zrovna sbírám zkušenost, prostě nějak žiju..jak umím a chci., ev. chtěla bych. A pokud to nejde, dle mych představ..nejsem sama. Bylo by mi i divný, kdyby naproti mě chodili jen usmívající se :)))
    Ale nic proti tomu..to fakt ne, je v tom kus pravdy.

  85. Leni, jo a koukám tu a tam do kaleidoskopu :)) Vážně..

  86. Saule [57]
    To jó.

    ore [89] – píšu si: orova projekce je nuda. :)
    [96] myslela jsem, že už přestalo tvoje podsouvání; tj. vyřknutí tvých projekcí (když jsme u toho), jako by to byla pravda o někom jiném, a ono ne! – Jaká moje korektnost a jaké, že čekám, až vychladnu? Z čeho bych jako měla chladnout, myslíš, že tvoje komentáře mě nějak rozhicovávají? Spíš nudí, máš recht ad [89].

    Jen se furt divím, že jsou si pořád podobné – a vlastně bych se měla divit tomu, že se divím, že jsou si komentáře jednoho člověka podobné.
    Tak nevim, musím spát, tento týden je pro mě pracovně narvaný

  87. 102102 jsem psala já.

    99 ratko, jó.

    100 anino,
    anó, taky jsem se už zamyslela a už myslím pár dní na úplně jiné věci, v práci. Dokonce ani nemyslím už několik dní na chlapy ani na dobrá jídla. Ale možná je to jen moje projekce, když teď běhám pořád kolem projektů :-)

    A dnes jsme měly dámský kreativní večer a to bylo v mezičase pracovního shonu hezký. Lze je doporučit. I pánům…

  88. … projekce šla do biografu a moc se jít tam líbilo, protože promítali projekci o tom jak projekce šla do biografu a moc se jí tam líbilo, protože promítali projekci o tom jak …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.