Vlastní psychosomatické zážitky

A VAŠE / NAŠE / JEJICH NÁZORY…

V komentářích pod minulým článkem jsme se nakonec přenesli do sféry psychosomatiky, k otázkám nevyhnutelné, přirozené somatizace nechtěných / nevědomých / nepříjemných / zanedbaných / odsunutých duševních témat. Dotkli jsme se různých autorů, jejichž pojetí mají něco společného a v něčem se liší – Rüdiger Dahlke, Louise Hay, Jan Hnízdil a další, na které řeč ještě nepřišla.

Můžeme pokračovat v komentářích zde – upozornit na knihy, videa, texty, odkazy k tématu psychosomatiky, somatizace, celostní medicíny, diskutovat o nich a přinést také své vlastní zážitky s tělesnou nemocí a její možnou souvislostí s nějakým duševním, duchovním nebo vztahovým tématem nebo spekulovat o jejím načasování v určité životní situaci.

Samozřejmě ať se nikdo do osobní roviny nenutí; je to opravdu intimní, odkrývající a nepříjemné sebezkoumání. Útěchou nám budiž, že rozmanitost života, krása veškerého stvoření – fascinující to jev – se manifestuje nejen v tom, kdo má jak krásné oči, rty nebo ňadra, ale i v tom, jaké má kdo nepříjemné vlastnosti a nemoci.

A já abych začala (nemusíte to číst, můžete se vyjadřovat k tématu i bez toho):

V minulém článku jsem se holedbala, že jsem byla vždycky málo nemocná, v porovnání s vrstevníky, a skoro žádné hodiny ve škole nezameškala. To platí i v dospělém věku; například jsem nikdy nebyla v pracovní neschopnosti. Ale neznamená to, že jsem bujně nesomatizovala a nejedu v tom i teď, dlouhodobě. To bych ani nebyla člověk.

KOUTKY

Jedna nepříjemnost, provázející mne celé školní dětství téměř nepřetržitě, byly „koutky.“ Teprve loni jsem zjistila, co to vlastně je! Celé mé dětství mi to nikdo neřekl a zřejmě to žádný doktor ani nepoznal. Projevem jsou stroupky a praskající kůže v koutcích úst; jako bych jako dítě měla ještě „proříznutější hubu“ než beztak :-). Je to nepříjemné a hlavně to blbě vypadá. To mi dávala pocítit moje matka, která se leckdy na mne zhnuseně podívala, řkouc, že vypadám jako cikáně. Že jsem olezlá. Zřejmě jí vadilo nikoli, že by ty „koutky“ snad mohly trápit mě, ale „co tomu řeknou lidi!“ – totiž že ONA mne zanedbává – „no podívejte se na tu její holku, jak vypadá.“ To mi ovšem na dívčím sebevědomí a na pocitu krásy opravdu nepřidalo :-(

Na tuto zdravotní obtíž mi neustále ordinovali vitamín B2, řečený riboflavin. Brala jsem ho léta, 1-3x denně. A nic. Občas nějaké mastičky taky nic. Dokonce jednu dobu mi konečně předepsali něco, co jsem užívala s radostí: že si nemám čistit zuby a nemám jíst ovoce. Tato krátkodobá kúra rovněž neměla žádného účinku, takže jsem mohla zase přistoupit k čištění zubů a jedení jablek před spaním.

Až když mi bylo 15 let, obvodní doktor pro dospělé, ke kterému jsem přešla, mi na „koutky“ předepsal jinačí mast, s tím, že ji mohu používat jen dva týdny a pak udělat pauzu. Byl to kortikoid. Po prvním namazání strupy zázračně vymizely. Když se po čase ještě párkrát objevily, zamazala jsem je pokaždé kortikoidovou mastí, dávno prošlou, a bylo. Potom už se neukázaly.

A loni jsem z dlouhé chvíle četla článek o atopickém ekzému a nestačila se divit! Bylo to ono! A prý ho má snad každý třetí nebo každý druhý! Tak jakto, že celé dětství mi ho nikdo nediagnostikoval, když je to tak častá a běžná věc?! To totiž není všechno, já ho měla svého času i na rukou a to ho lékaři taky nerozpoznali. Přitom na rukou snad bývá úplně nejčastěji. Můj manžel ho měl léta na obou rukou, taková suchá kůže to byla, kterou promašťoval. Potom někam na dva měsíce odjel a ekzém tam zůstal; manžel se vrátil bez něj.

Jak to bylo s mýma rukama: když mi bylo 10 let, na pravé ruce na prostředním prstu a okolí se mi dělaly takové mokvavé puchýřky. Mazala jsem je jasně žlutou mastí a moc nepomáhala. Zmizelo to spíš samo, za rok nebo víc. Pak se to objevilo znovu asi v mých 20 letech a přesunulo se to dokonce na levou ruku a to na hřbet. Napřed jsem myslela, že je to nějaká omrzlina. Takové kolečko. Šla jsem k obvodní kožní doktorce, ta pročítala tlustý seznam léků – kdoví od jaké firmy – a nakonec mi vybrala mastičku a vodičku, ať za týden přijdu zas, že se podle reakce pozná, co to je. Ta vodička pálila jak ďas, mastička nicmoc, jediný efekt byl, že to kolečko ztvrdlo jako brnění. A doktorka na základě toho prohlásila: „Je to mykóza!“ a řekla, že mám dál používat už jen tu vodičku. A já se poctivě snažila. Nalila jsem ji každý den na ruku, tekly mi u toho samovolně slzy, protože to pálilo jako peklo, jako plameny, hodnou chvíli. Jednou už jsem tu bolest nemohla vydržet, opláchla jsem ruku vodou a nechala to být. Za nějakou dobu to kolečko samo zmizelo. K obvodní kožařce už nikdy nepáchnu, jakož ani k obvodní očařce a uroložce. Najdu jiné specialisty. Tyhle tři byly kazisvětky!

Na pravé ruce u kořene prostředníku mám ložisko ekzému stále. Někdy trochu vyraší, někdy neexistuje. Jak se na tom podílí stres nebo jiné psychofaktory, nemám vypozorováno – všímám si jen, že ruka se dává do rašení za teplého, dusného a zároveň deštivého počasí.

O atopickém ekzému jsem ještě nic nezjistila, ani o faktorech, co ho spouštějí. Zatím mě jen udivilo, kolik doktorů ho nepoznalo. Vaše příběhy vítány. Jakož i návrhy, proč se objevuje na ruce nebo zrovna v koutcích úst.

ŠELESTY NA SRDCI

Narodila jsem se se „šelesty na srdci.“ Pořádně ani nevím, co to je. Asi nechci vědět? Tehdy v porodnici prý chlapečka, narozeného zároveň se mnou, okamžitě bez prodlení převáželi i s maminkou do dětské nemocnice – že má něco se srdcem. Až po několika týdnech se ukázalo, že měli převážet mě. Vyměnili nám totiž papíry. Ještě že nevyměnili děti, jak se tak někdy stává – štěstí, že jsme nebyli novorozenci stejného pohlaví :-)

Načež se poznalo, že šelesty na srdci mám já, a byla jsem to já, kdo během předškolního věku chodíval na kontroly na EKG. Takové ty gumové špunty. Doktor, když mě viděl bujaře lítat po chodbě, říkal, že takhle nemocné dítě nevypadá. A nakonec se usnesli, že ty šelesty jsou „funkční.“ Tak asi nic. Tak mě v mých 6 letech informovali rodiče; nenamáhali se nikdy to dítěti vhodným způsobem vysvětlit, asi je nenapadlo, že to ovzduší nejistoty zdravotních kontrol může být pro něj nezdravé. Ostatně tak se chovají často i doktoři. Tak se chovali, pokud šlo o moje oči:

OČI

Už jsem o svých očích a šocích s nimi spojených jednou psala podrobněji. Stručně – jsem krátkozraká. Co by to mohlo znamenat, čeho nevědomého by to mohl být projev na úrovni těla? Nejspíš že se nekoukám do budoucnosti, že nechci budoucnost vidět? Že se budoucnosti obávám nebo se o ni příliš málo zajímám?

Co doktoři – když mi bylo 10 let a začala jsme nosit brýle a začala si připadat ošklivá, řekla mi očařka, že mám „myopické papily.“ Načež druhá doktorka jakobynic pronesla: „Ona si paní doktorka možná myslí, že můžeš jentak zničehonic oslepnout, ale to ne“ … a že nesmím zvedat těžká břemena, dělat stojky, být hlavou dolů a skákat z výšky. Aby se mi neodchlípla sítnice. Mám dojem, že kdyby tohle někdo řekl v dnešní době dítěti, tak snad jde před soud! Samozřejmě jsem potom někdy jako dítě přemýšlela, jestli oslepnu a za jakých okolností, máma k tomu přidala historku o nějaké paní, která měla totéž se sítnicí – tzn. také totéž co Jaroslav Ježek – a ta paní po porodu skoro oslepla. No chtějte potom mít děti, když si myslíte, že by to znamenalo vaši slepotu! Achjo.

I když jsem doporučení nenosit břemena atd. moc nedodržovala, nic se mi nestalo. Však jsem taky nevěřila, že se mi něco stane, že oslepnu, a nic se mi nedělo. Jenže stejně – nějaké semínko z toho v půdě zůstane dlouho. Hlavně ať nezakoření :-)

* * *

Tak jsem tu dost zamíchala chování rodičů a doktorů, do těch svých zdravotních obrazů dlouhodobých, celoživotních! Spíš než aby mi šlo o psychosomatiku, jsem si tu stěžovala na druhé :-) Asi to svědčí o tom, jak klasičtí doktoři někdy napáchají škodu, o tom, jak je propojena nemoc, přístup k nemoci ze strany postiženého i ze strany okolí, jak to souvisí s životními okolnostmi vůbec. Celostní medicína říká, že životní styl je důležitý. Všechno je důležité, příběh je důležitý.

Výklad je možná nakonec méně důležitý než popis samotného příběhu a než to, co je mezi řádky. Mezi řádky myslím vidím svoje stížnosti na okolí, na lékaře a jejich omyly; je to tu dost markantní, a přitom normálně jsem člověk, co si prakticky nestěžuje – a tady kolem nemocí se to ukázalo; zajímavé. Možná „kdyby“ mě v dětství takhle okolí neznejistilo, kde jsem mohla bejt! Anebo: žádné „kdyby“ neexistuje a „kdybych“ chtěla mít jistotu, zeptala bych se tehdy, řekla bych si o ujištění přímo nebo svým chováním a dostalo by se mi ho? Jsem to já, kdo nahrával ostatním, aby ho nechali v nejistotě? Co je to za blbost, proč? Jestli nějaký psychosomatický výklad k mým dlouhodobým symptomům máte, dejte! Nebo ke svým vlastním nemocím těla. Svůj vlastní neobjektivní, jako obvykle.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

290 komentářů u „Vlastní psychosomatické zážitky

  1. Zajímavý článek:)
    Mám jednu vleklou chorobičku, sebooroitickou dermatitidu (takový strupatý ekzém ve vlasech). Občas víc, občas skoro nic. Občas lupů a šupin plná hlava, občas nic. Doktorka doporučila nenosit čepice a nežrat čokoládu. Já po mnoha pokusech zjistila, že nesmím nosit kovové sponky a spony do vlasů. Čokoládu dál klidně žeru. Chodím nakrátko, abych si nemusela spínat vlasy, a už pár let se dermatitida drží v pozadí.

  2. squire,
    týjo!
    Kovové sponky! To jsou neuvěřitelné věci!

    A říkala ta doktorka "nenosit čepice, včetně kovových" ?
    Kovová helma by byla nejhorší pomsta; ještě že nejsi hasič! :-)

  3. Je zajímavé se podívat na to, jaké chování nemoc vyvolává, jaké od postiženého vyžaduje, k čemu ho nutí:
    například když má někdo ekzém rozlezlý zrovna po pravé ruce (jako já když mi bylo 10; teď ho vidět nemám, ale může se objevit raz dva zase tam, ve svém ložisku, kde dříme; někdy o sobě dává vědět)
    – s takovou se člověk cítí trapně, když má podat někomu ruku!

    Co to tedy značí podle (něčí?) psychosomatické zkušenosti? Sociální fobie jakási? To by u mě mohlo být (ne teď zrovna, ale dřív určitými způsoby jo; ne nějak fatální).
    – Hehe, sranda je, že se to tak blbě přiznává, tyhlety věci, že si to tady musím krásně omlouvat v závorkách,"aby to nevypadalo" :)

    A koutky úst?
    Bu’d ta proříznutá huba, jak jsem pslaa v textu, nebo naopak manifestace, že bych chtěla něco říct, nějak protestovat, něco bych chtěla, aby "mi vykvetlo z úst", obrazně,
    ale nemohlo, protože jsem byla bezmocná, v situaci dítěte, které nemá nárok něco kecat (v rodině), má se podřídit.
    To by u mě mohlo být docela dobře.

    A drzá jsem nyla dost, hlavně na tátu a na učitele. Na mámu ne, to jsem mlčela. Tak že by to?

  4. Liško, je to sice mimo, ale co kocourek?

    Atopický exém jsem měla cca do 5ti let, zcela správně přešel v dospělosti do astmatu. Jinak já mám od 12ti let po těle plíseň, která se projevuje jako lupenka, ale po vylopupnutí zcela zmizí, dělá se mi většinou v zimě, když není slunce. Doktoři říkali, že je to přenosné a že mám nosit pouze věci, které se dají vyvařit, takže například bavlněné punčocháče:o). Je to nesmysl, nikdy jsem to na nikoho nepřenesla a v mých věcech to nežije.
    Taky mám astigmatismus, což se zjistilo asi až v mých 30ti, do té doby mi ordinovali špatné brýle, takže jsem je nenosila, protože jsem všechno viděla s nakloněným horizontem.
    Šelesty jsem měla po revmatické horečce zhruba do 15ti, pak zmizely.

  5. Mod,
    to jsou záhadnosti, ty nemoci! A není nakonec divu, že se doktoři tolik pletou. Je vidět, že pohled jednoho doktora-specialisty prostě nestačí, je moc úzký, asi.

    Atopický ekzém do astmatu?? Uáá a to je tak běžné a očekávané?

    Nakažlivost kůže – jasně, taky si myslím, že to nikdo nechytne, jen ten, kdo by to stejně někdy nějak "chytil" nebo si to sám vypěstoval z nějakých důvodů (?)

    Astigmatismus a šilhání mně našli ve 25 letech! Předtím mi dávala očařka brýle jen na dálku, nikdy mi nic jiného netestovala (!) a to se ví, že jsem viděla mizerně i s brýlemi! Grrr.

    A hele, šelesty se objevují a mizí! Tak snad kdo je jednou měl, už má pokoj (?) a nevrátí se, natož v horší podobě :(
    – já stejně nevím, co by způsobovaly šelesty, kdyby trvaly, jakou neplechu…

  6. kocourkocour-rekonvalescent:
    spíš leží, moc se mu chodit nechce, nejvýš na záchod, co nejmíň. Vleže vypadá spokojeně. Jinak popojde pajdavě pár kroků a kecne si. A nežere od návratu z pooperační kontroly u doktora, takže asi týden :(
    Zítra tam zas jdu a vezmu pro něj šunku… s nadějí, že si dá.

  7. Nevím, já to slyšela, že děti, které mají jako malé exém jsou v dospělosti astmatici, u mne to tedy zafungovalo.

    Brýle mi dávali taky na dálku, našlapovala sem pravou nohou 20 cm nad chodník, tak jsem je přestala nosit, cca v 15ti. Když se pak přišlo na ten astigmatismus- už v Praze, řekl mi nějaký profesor, že už se to vpodstatě řešit nedá, že moje levé oko si tak zvyklo spolupracovat s pravým, že když to pravé dostane patřičný počet dioptrií ( bylo jich pak už 7) přestane vidět to levé. VPodstatě se má věc tak, že jsem vždycky potřebovala a potřebuju brýle na blízku, do dálky vidím dobře tím levým okem:o)) takže teď mám brýle na blízku za 60,-Kč a je to OK:o))
    Šelety prostě zmizely, nevím co s tím:o)))

    Kocourek, má to od těch prstů? nebo spíš od těch kloubů?

  8. Pokud jde o kožní lékaře, mám pocit, že jsou na tom podobně jako psychiatři, prostě většinou nevědí co s tím.
    Jednou jsem chytla v solárku nějakou klasickou plíseň na záda a ta se mi rozlezla všude, i na uši:-( Léčila mě primářka z kožního na BUlovce a po 2 měsících mi vydala klasickou sírovou mast, kterou byly namazané 2/3 pacientů z čekárny. Přišla jsem pak domů a ze zoufalství jsem si nechala namazat to původní ložisko na zádech Filipo´vým Pevarilem na plísně nohou. Do rána byla plíseň pryč, všude, komplet :o))

  9. Mám v zásobě desítky příběhů o somatizujících se emocích svých i cizích a mohu podat svědectví o osobně sledovaných až neuvěřitelně rychlých vyléčeních (v řádu hodin) při terapii, kde se právě emoce odžívaly. Ale to teď raději necháme. Jedna osobní příhoda za všechny: Zánět spojivek spojený s alergickou reakcí. Chronický. Za dva roky jsme s paní doktrokou nevysledovaly, na co by to mohla být reakce a paní doktorka už to vzdala a řekla, že mi to už teda asi nikdy nezmizí a dávala mi stále silnější a silnější kortikoidy, které jsem si musela mazat kolem očí. Za čas byla kůže kolem nich slaboučká jak průklepák. Děs a beznaděje. Naštěstí se v té době od nás z bytu odstěhovala tchyně a během 14 dní se mi kompletně uzdravilo jedno oko, pak se odstěhoval manžel a uzdravilo se téměř okmažitě druhé oko. Od té doby se nikdy nic podobného neobjevilo. Proč právě oči? Podezřívám se, že je to následek u nás v rodině hojně používaného úsloví: "Nedělá mi to dobře na oči, když tě vidím."

  10. Hehe, Mod, a funguje to taky naopak? Že děti, co byly v dětství astmatici, pak v dospeělosti budou mít místo toho exém? :-)

    Mladší synek je totiž po třech za sebou jdoucích zápalech plic v miminčím věku vlastníkem o třetinu snížené kapacity plic a astmatu. A teď v patnácti se mu prý astma mírně lepší, ale pro změnu se mu začínají dělat nějaký flíčky na břiše… Na lupénku po mamince to nevypadá, ta se líhne na loktech a kolenou.
    Co je pro život lepší, ten exém, nebo to astma? Lepší bejt škaredej než nefunkční, ne?

    Kožaři jsou tipaři. Vědí si rady s kosmetickýma záležitostma, znamínkama, laserem a tak, ale opravdový choroby kůže jsou z většiny opravdu tak somatický, že nejdou z pozice/povrchu kožního vyléčit. Snad krom svrabu eště, ten taky zvládnou. Ale třeba ta moje lupénka – já chodit jen na kožní, tak jsem dneska nejspíš jak zrůda. Díky paní doktorce přes celostní a čínskou medicínu mám z původního klasicky léčenýho/vším možným mazanýho rozsahu na těle tak desetinu. A když jsem se kdysi kožařky zeptala, jestli si myslí, že to můžu zkusit, tak sama řekla – Zkuste, to vám neublíží a hodně lidem to pomohlo. Já vám víc nepomůžu.
    A pak si nechala vykládat, co a ja bylo u konkurence a byla hrozně nadšená, jak se to povedlo. :-) Naprosto bez jakýchkoli mastí…
    Ehm… :-)

  11. alergie jsou precitlivelost propojena s obranou. tak jendoduche :o)) staci se prestat branit a povoli alergie.
    Jinak LIsko nas psychosomaticke chorobopisy jsou si strasne podobne. az desive podobne. alergicke (kozni reakce) se mi objevuji kdyz se dostavam do napeti (s ocekavanim neceho)

    Takze treba kdyz byl dulezity vecirek tak se mi na celel objevi obri jebák. Nebo kdyz mam mit hola zada tak se m na zadech neco vysype. Jakoby mi to ukazovalo me napeti zvenci. Vyvrcholeni probehne behem akce, to uz vidim jak se vese uvolnuje a jeste behem noci vse mizi. RAno mam krasnouplet.

  12. moje precitlivelost je kolosalni a nemuzu s tim nic delat. jen ji akceptovat a prijmout. prijmout svet takovy jak je a nevzpirat se mu . pak mizi i moje kozni projevy.

  13. Atopii mám diagnostikovanou taky, ale většinou se mi to moc neprojevuje, koutky mám čas od času, ale ne moc často, to o dost víc trpím na afty, ty mívám tak šestkrát do roka. A nejhorší kožní problémy mám v zimě, svědí to, stroupky se dělají, kůže je suchá – Psice tomu říká "zimní svrab".
    Jo, a ze stresu se mi často dělá beďar u obočí (a Kilimu taky).
    když jsem se před rokem učila na státnice, byla jsem celá taková olezlá. brrr.

  14. Dostalas mě s tím ekzémem. Mám to taky, objevil se mi těsně před druhým porodem, teda před deseti měsíci. Momentálně léčím akupunkturou (tradiční medicína je očividně k ničemu) a výborně to funguje. Zatím jsem byla dvakrát a ekzém skoro pryč. Ale je třeba dodat, že s tím souvisí i intenzivní introspektivní hloubání:-)
    Všimla jsem si, že se to v určitých situacích a po určitých jídlech horší. Například Nutelu už si asi nikdy nedám…fuj, situace jsou takové ty smutné, kdy bych nejradši brečela…
    Osobně si myslím, že mi mé tělo chce ekzémem na rukách naznačit, že mám přestat doma uklízet, vařit a hlavně umývat nádobí:-D Jenom moje okolí to nějak nechápe:-D
    Jo, situace s očima dost podobná… Ve chvíli, kdy jsem byla dost stará na to, abych se vzepřela, jsem začala nosit kontaktní čočky a u očního mě od té doby nikdo neviděl (a není to proto, že by tam všichni oslepli:-D)

  15. psychsomaticke potize jsou ukazateli cesty. nerikaji ze toto nebo tamto nemame delat. rikaji na cem je treba pracovat. kde je konflikt a co je treba rozplest. tady a tady. a tady taky.

    alergii na domaci prace jsem mela a jiz nemam :o) u prvniho decka jsem mela alergii behem tehotenstvi, u tretiho jsem jen kvetla. zauzlene programy a navyky se rozpletaji a rozpousteji. muze to byt ale i naopak. lze se taky zaplest :o)) jeste vic nez clovek je. to se da ale taky celkem dobre videt. ze se clovek zaplet. vyrobil si problem a posadil se do nej.

  16. Moji bratranci jako děti byli silní alergici a astmatici. Když se odstěhovali z domova, jsou téměř bez potíží. Kdo by znal mou tetu (na jednu stranu moc hodnou…), vůbec by se nedivil, že tam nemohli dobře dýchat.

  17. 16. to je prvni krok. druhy krok je vratit se a potize nemit.

  18. ad 16,17: Ano, tak. V té době nebyli dostatečn silní, aby odolali. I když ….. nevím, zda by se našel ten, kdo by byl absolutně v klidu, když začne "řádit". Jinak konkrétní situace je taková, že jsou ve velmi úzkém kontaktu a dobrý. Zvládli to skvěle, bych řekla.

  19. takhle to chapu uplne ve vsem. stahnout se kdyz to jeste nezvladam. jako docasne reseni. neutikat, nevyhybat se. jen se "zakopat" nez pořeším v sobě.

  20. až pořeším tak se již dokážu rozhodnou svobodne. ne pod tlakem příjemna či nepříjemna, nebo dokonce odporu. pravě ty odporné věci jsou velkou výzvou.

  21. Jinak naprostou "náhodou" jsem dnes z jiných zdrojů dostala do mailu odkaz na přednášku Mudr. Dahlkeho v Komárně na Slovensku – myslím 11.-12.2.2012

    Nikdy dřív jsme neměla touhu se o něj nějak blíž zajímat, protože to, co říkal jsem už znala od jiných a měla jsem i podobné zkušenosti – jak osobní, tak terapeutické, takže nebylo potřeba, ale nevěděla jsem, co všechno za ta léta napsal (od prvního vydání knížky Nemoc jako cesta, kterou jsem měla kdysi v ruce), jaký úžasný je to člověk a že opravdu jde tou samou cestou, která je mi blízká a jsem ráda, že nachází spolupracovníky mezi lékaři, propojuje sféru mediciny s Životem jako takovým. To se mi líbí a jdu si doposlechnout rozhovor s ním – doporučuji:

    http://avanis-dahlke.eu…cesta-sk/

  22. A ještě něco důležitého mi připadlo na mysl v souvislosti s tím, jak Mudr. Dahlkeho poslocuhám. Udělal toho moc pro psychosomatickou medicinu. A rozhodně se ledy hýbou dost rychle. Ještě před asi deseti lety, kdy jsem seděla s kolegy – pracovníky linky důvěry – na nějakém semináři, a nabídla jsem jim, zda se nechtějí z profesního zájmu podívat, jak probíhá ta hlubinná terapie, kterou jsem tehdy paktikovala, jak tělo reaguje, jaké to má výsledky a ještě jsem ani nedořekla souvětí a vymrštila se vedoucí organizace, která ten seminář pořádala, a vykřikovala, že jí nebude vadit, pokud si tu chceme udělat reklamu třeba na autosalón, který vlastní manžel, ale že chce jasně říct, že tohleto že prý do naší práce nepatří. – Je tedy úžasné, že doba pokročila a Liška se o to zajímá asi i trochu profesně a asi se o tom na jejím dost oficiálním studiu veřejně mluví. To jsem fakt ráda.

  23. 22. asi je dulezite i kdo a jakym zpusobem to propaguje či děla. dobrou myslenku lze i zabit. nebo udusit sam sebou

  24. ad 23: to jistě, ale ono záleží taky na úrovni obecného povědomí ….. paradigma se tomu říká, že? A to se prosazuje dost těžko a pomalu. V jednom století upálí jednoho za to, že tvrdí, že Země je placatá, pak ještě pár dalších perzekuují a za pár století se to učí v MŠ. Jenže bez těch prvních, co kvůli tomu riskují kdeco, by to učivo v MŠ nebylo.
    Pan Dahlke má podle mne jednu důležitou vlastnost: Kašle na odpor a bez afektu si dál své. Nestěžuje si, nenadává. A nikdo ho nezatkl, nikdo ho nevyhodil z lékařské komory jako např. Mudr. Vogeltanze u nás. Asi si neuhlídal emoce. A to je dost klíčové. Udržet si klid a dělat si své.

  25. ad 24: Země je kulatá, samozřejmě. :-) ….. I když ….. jak to? Dyk selský rozum napovídá, že kdyby tou tak bylo, lidé vzhůru nohama by přece spadli dolů……. :-))))

    Hodně toho ještě nevíme.

  26. v tom je ten rozdil, nekdo jede na emoce a rozdmycha jen odpor a nekdo vytvari prostredi a ceka az zrno vzklici… a zaleva :o)

  27. 10.Ruliso jo, prý ano, prý to tak funguje, ale z praxe to neznám, kdysi mi to prostě kdosi tvrdil.
    Pokud jde o lupenku, můj muž má tady ve vedlejší vsi jednu známou, ta byla teda olupenkovaná totálně a v několika vrstvách, ta nemoc se jí vyrazila po přechodu. V posledních 2 letech jezdí do Prahy pravidelně na nějakou vakcinaci a dá se říct, že má soustavně po těle pár miniaturních ložisek, no úžasná, úžasná změna, naprosto neuvěřitelná.
    A jionak jo, kožaři jsou tipaři a většinou jim ty tipy nevychází.
    Já jsem léčení té své klasické plísně ( co mám odmala) vzdala úplně, ničím nic nemažu, snažím se být přes léto co nejvíc na slunci, abych pak dlouho do zimy vydržela, a jinak to nechávám svému osudu, naštěstí se to hojí samo úplně stejným způsobem už 40 let:-)

  28. Jj, Mod, na co se ptá Ru, v životě jsem se s tím setkala u opravdu hodně lidí.

    Lištičko, jinak tohle je sice dobrý téma a je fajn, pokud tu někdo napíše své vlastní zkušenosti.
    J E N Ž E.. mně osobně se zdá příliš široké. Jak už jsem psala, nemoc považuju za obranu organismu, tak jako třeba horečku.
    U sebe si myslím, že tak nějak vím zhruba co kdy a proč se mi ukázalo, varovalo ZASTAV SE !
    Ukázalo se to téměšř vždy si myslím, ruku v ruce s dlouho překonávanou únavou a stresem. Pořád dobrý, a pak bác.
    Tak se docela divím, že jsem zatím unikla atopickému ekzému.
    Když se tak rozhlídnu ve svém nejbližším okolí, vidím to tam taky podobně.
    Trpím např, snad od 12let opravdu silnými bolestmi hlavy.
    Tak deset let zpět jsem k doktorům téměř nechodila, pouze v nouzi nejvyšší, ale s tímhle..měla jsem pocit, že se s tím už nedá žít..no dá, ale blbě, vždy po čase sériově tolik let..co doktor, to názor, snažili se pomoc, ale nic. Vyzkoušeno, zapisováno lecos, nic, co by se dalo vystopovat. Jediné na co jsem přišla..opět se týkalo psychiky a to jak pokud se mi dělo něco co mě sebralo, tak příliš velká radost z něčeho. Taky jako spouštěč velký hluk, alkohol, ten si dám málokdy a v malém množství, pak to jde. A málo spánku.

    Bohužel se mi to vymyká u rodiny jedné z dcer, kde jsou všichni opravdu v pohodě, řekla bych vyloženě šťastná, spokojená rodinka, děti šikovné, sportují všichni A NE MÁLO !, ale všichni mají INHÁLÁTORY, dětem se tu a tam ukáže ekzém, jejich táta trávil dětsví s astmatem čato v nemocnici.
    Děti opravdu veselý a pohodový mají alergii snad na vše,co se dá změřit, oba rodiče na dost věcí. Tak tam si to tedy nedokážu vysvětlit.
    Berou to dost v pohodě,skoro jako normál.. no já ne.Vnučka si čichne ke kytičce, co se jí líbí a oteče někdy komplet.

    Např. oči, byla tu o nich řeč..vždy se mi o dost zhorší a dost rychle, pokud se vyskytne nějaká větší choroba..nebudou to asi jen oči..
    Kůžičku jak papír měla známá pod očima spolu s dlouhodobým zánětem spojivek také vždy, když měla nabouranou psychiku.
    Přítelkyně má atopický ekzém od mládí a taky jak se něco děje, je to znát, pak zas zmizí a zklidní se, když i ona..

  29. Na ty bolesti hlavy zabraly, je to asi tak dva roky prášky, alespoň tak, aby když se včas vezme se záchvat nerozvinul a nevyřadil mě z činnosti na dva dny. kolik jedna tableta mě stojí, ani snad bnebudu psát, ale náhražky levnější nepomohly. No, aspoň tak..

  30. Atopik jsem byla do puberty. Brutální. Ekzém v loktech a v podkolení, svědění, škrábání do krve… Nějakou mastičku jsme na to měli (s bráchou oba), v pubertě to přešlo a už se to nevrátilo. Odmalička jsem měla dušnost, ne astmatický záchvaty, ale dušnost – noční kašel, musela jsem vstát, sednout si nebo se jít projít po baráku, vykašlat se a pak to přešlo. V létě při nočních bouřkách nejvíc. Sennou rýmu mám dodnes, ale jen asi čtyři týdny v roce, v dnešní době utlumeno léky, když je třeba. Na astma mě nikdo jako děcko neléčil, nikdy jsem nebyla na alergologii, tam jsem pak šla sama cca v 23 letech, kdy jsem jedno léto byla vzhůru několikrát za noc kvůli dušnosti. V současné době pátým rokem alergenová imunoterapie – zdá se, že to i pomohlo. Ke kožařům – tipaři zasraní! Před pár lety se mi na nohách vyrazily červený fleky, od nártů až po horní stranu stehen, dokonce na rukách, na zádech… Obvoďák mi na to dal cosik s kortikoidama, mně se to nezdálo, šla jsem ke kožnímu, ten řek, že je to plíseň a že kortikoidy tu plíseň akorát tak krmí, já se jako debil asi půl roku mazala a fleky furt, horší, stejný… Pak mi to nedalo a toho kožaře, co jsem u něj byla, zastupovala doktorka – diagnóza numulární ekzém, což je alergická reakce kůže na bakterie, který se na kůži běžně vyskytujou. Mastička, která je zároveň antibiotikum a zároveň kortikoid – bylo to do pár dnů absolutně fuč. Vrací se mi to, když jsem ve stresu, v napětí – to už mám odpozorovaný :-)

  31. Ještě musím říct, že ačkoliv jsem byla paní doktorce hrozně vděčná, že mě toho svinstva zbavila, vloni jsem na ni totálně zanevřela. Šla jsem k ní kvůli tomu, že nová "firemní" doktorka chtěla vyjádření, že jako dětskej atopik jako můžu bejt dál neomezeně voják (jsem voják 20 let a nikdy mi to nijak nevadilo), taky chtěla totéž od ORL (kvůli tý rýmě) a od internisty (kvůli astmatu). Kožařka mě zjebala na tři doby, co si to jako dovoluju být v armádě, když mám atopickej ekzém – marně jsem jí vykládala, že atopickej ekzém jsem od puberty neměla a za celejch 20 let, co sloužím, se nikdy neobjevil. Na ORL to bylo takovýmu starýmu panu doktorovi úplně jedno, zjistil, že mám šňupák v pořádku, potřepal mi rukou a popřál pěkný den a nic neshledal závadnýho ani ten internista… takže ve výsledku astma a senná rýma, který fakt mám, mi pro výkon povolání nevadí, kdežto atopický ekzém, který nemám, ten jo… bo mi ta *** napsala do papírů kvůli tomu omezení. Prý: "musím vám tady ale napsat omezení! nemůžete vykonávat některé funkce – například chemik. Kde sloužíte?" Já: "U chemiků…"

  32. Pánaboha…
    Zeptala bych se jí, jestli je ráda za zaměstnání, který má jistý.

  33. Pochopila bych omezení, pokud bys měla zdravotní vadu, která by mohla nějak ohrozit lidi kolem tebe. Ale když riskuješ akorát sama sebe…

    V té souvislosti mi bliklo, jak by asi dopadlo třeba takový český školství, kdyby učitelé měli povinně dělat testy nezávadnosti psychického… :-))

  34. kocourHahoj!
    Mám trochu obavy – kocour za dvě noci, co jsem u něj nebyla, nedošel na záchod – dnes v noci se zřejmě počůral přímo do peřiny a předtím jednou na kobereček :-(
    Vyčůrat se do peřiny,na které leží, to už mi připadá jako vrchol zoufalství. protože jinak je úplně čistotnej.
    Nežere. Jen jedno sousto prý. Teď mu vařím kuřecí vývar.

    Trochu popocházel v klidu a zdrhal před kominíky; asi je z nich ve stresu, protože zase hýbe hlavou, jako by kolem něj ubíhala krajina. To se u něj projevilo poprvé a dodnes naposled, když jsem ho před týdnem vezla na kontrolu k doktoru.
    Je asi nervák. Chudák.

    Někdy přede normálně, někdy s poootevřenou pusou, takže při nádechu to zní sípavě, chraptivě.
    Nevypadá, že ho něco bolí, ale vypadá, že mu není dobře.
    Tak ho zítra zas asi vezmu k doktoru; napřed tam zavolám. A ta návštěva bude pro něj další stres…

  35. Hmm, to nezní dobře. Jen k tomu čůrání. Může to být i reakce na ty kominíky, naše kočka po přestěhování sem, kdy jsme ji čtrnáct dní nepouštěli ven z bytu, počůrala taky kdeco, a spolehlivě, když mi přošel třeba soused, cizí člověk, opravit záchod. Stresová reakce na nemožnost vyřešit tu situaci po svém, utýct a cítit se silná/ý vůči nebezpečí.

  36. Dík. No právě že se počůral v noci a kominíci přišli až pak.

    Už nejedl skoro týden, tak asi tři sousta za tu dobu,to je jak nic, takže asi potřebuje nějakou výživu – injekci nebo něco.

  37. … a předtím už týden taky jedl hodně málo, před tou operací.

  38. On je kocour taky dost psychosomatickej, tak to ani není od tématu.

    Mod,[7]
    nohy šmatlavé má, protože mu ochrnuly od míchy, od vyhřezlé ploténky. tak šel na operaci, A stav podobný, moc nechodí, tak to zatím nijak nerozchodil, vůbec.

  39. S tím jídlem to je blbý. Musí být zesláblý, když tak dlouho nic pořádně nejedl. A koupit mu ty masové kapsičky – to přece mají kočky rádi. A nebo mě napadl ještě z lékárny Nutridrink. To je takový hodně výživný pitíčko, mají různé druhy. Já jsem ho tenkrát dávala své fence, když nechtěla jíst, když oslepla. No prostě, něco do něj dostat, aby měl trochu sílu.

  40. Kapsičky po troškách jsme mu dávala celou dobu, ale poslední týden to nechce vůbec.
    On teda ani normálně nejedl moc, a přitom je docela macek. Neznám jinou kočku, která jí tak málo jako on (když je zdravej, v pořádku).

    Smetanu trochu naředěnou vlažnou vodou jsme mu dala jednou, pár dní po operaci, a tu kapku, co sněd, pak vyzvracel.

    Je to jasný, musím ho chudáka zítra vystresovat a navečer jet k doktoru – minimálně pro nějaké vitamíny.

  41. Jinak díky za vaše příspěvky o chorobách!
    Snad se už napořád nebudeme bavit jen o nich :-)

    teď jo!

    mischko,
    můj manžel dostal modrou knížku právě kvůli atopickému ekzému na rukou. Tehdy to vůbec nečekal.

    Ty kožní věci jsou teda opravdu záludnosti a bizarnosti!
    Co je kůže, Téma hranic. A téma kontaktu, komunikace.
    Nic jinýho si nepamatuju (tohle jo, protože mi to zní poměrně opodstatněně).

    Asi není divu, že je toho na kůži tolik různého, když je to orgán, co je ve styku s okolím, všechno chytne první a taky je to orgán, kterým se z těla vylučují kdejaké splodiny potem…

  42. je to zvire, zvire ma asi jine potreby ci predstavy o tom co chce nez clovek. mozna blbe remcam, ale porad mi z toho vychazi ze zvire se chova prirozene a kdyz neji tak to vychazi z jeho prorozene potreby nejist. jestli je to velky macek tak ma porad dost zasob, aby mel z ceho cerpat. pokud je nemocny potrebuje byt v klidu a sam se sebou. v nejake krabici nebo za skríní. a pokud mu fakt bude blbe tak ho za tou skrini nech v klidu odejit. netrap ho. zvire ma narok na klidny odchod. to zvire netrpi pokud vse bez v souladu s prirodou. ale podle me zacne trpet kdyz ho z ty prirody zacnu vytrhovat a nutim mu svuj zivot a sovje predstavy. co ma delat, jak ma vypadat a ze musi byt zdrave.

  43. anino,
    jo, to určitě chce propuknutá nemoc říct: zastav se.
    Ne nějaký lišej, ale horečka, chřipka, něco bolestivého … určitě.

  44. 43 ratko,
    no; proto se mi nechce ho tahat hned k doktoru (je tam objednán až za 2 týdny). Zvlášť když vím, že naše kočka dostala mrtvici právě po návštěvě doktora. A pak se trochu vylepšila (když jsem po 14 dnech přijela z prázdnin), já vylekaná prosadila, aby za kočkou přišel doktor domů, on přišel, řek, že na svůj věk vypadá dobře (ačkoli vypadala úplně blbě v porovnání s dobou před mrtvicí). Da nám takovouhle naději. A druhý den ta kočka umřela na mrtvici. Lekla se doktora.

    Proto se mi tam s ním nechce :( Když vidí, že z toho má tik…
    Ale zase bych nerada něco zanedbala.
    Takový debilní dilema; kdyby to bylo ve filmu, tak mi to připadá jako nudná ptákovina. Ale takhle…

  45. neni to nudna ptakovina. mozna to souvisi s pristupem k zivotu a utvarenim zivota. mit vse pod kontrolou a cinit dobre skutky at to stoji co to stoji, na obeti nehlede :o))
    ja nevim, asi tomu moc nerozumim.

  46. Liško, udělej co uděláš za vhodný a to co cítíš. Takže jestli máš pocit, že kocour by měl jít k doktorovi, tak ho tam vem.

  47. ratko
    a to je dobře, to mě dokonce trošilinku uklidňuje, že tomu někdo nerozumí. Trochu to převádí váhu jinam, odlehčuje tu situaci.
    Já tomu rozumím tak, že velmi urputně nechci nikoho nechat umřít. Nejsem na to zvyklá a nechci bejt, bráním se tomu i jen v pomyšlení,ať jde o kohokoli.

  48. Barčo, jo.
    Stejně je to nářez, jak člověk jedná tak, aby měl dobrý svědomí, ať to dopadne jakkoli, aby udělal maximum, co se dá, protože to potom dá úlevu. A to čisté svědomí (i když vždycky se dá pak zpětně vidět chyby a jiné alternativy…).

    Jedná tak pro svoje svědomí, ale jak říká ratka – je to opravdu pro toho kocoura tak nejlepší?
    To je blbý, jak chyběj informace od zvířat, od dětí, od lid nechopných zrovna mluvit … aby si řekli sami.
    Nojo ale pak můžeme začít novou rundu mletí úvah:
    A co když to, co by si ti pacienti řekli sami, by vlbec nebylo pro zachování jejich zdraví a života dobré? Co kdyby je to usmrtilo?

    – a v takovém mletí já byla s tátou po jeho mrtvici, kdy pořád chtěl vermut, volal, řva, nedal mi minutu klidu, a přitom nejedl nic a denně nevypil víc bež 2dl tekutin!

    Takováhle dilemata já už si brát na sebe nebudu – já se prostě rozhoduju a nějak to je. Už nechci žádná drásavá váhání jako tehdy s tátou, ot bylo smrtící pro mě. Pro něj ne.

  49. jeste k tomu somatizovani.
    Nejstarsi syn mel tezky exem (asi nebude rad ze to popisuju), stredni lehky a nejmensi je zdravy jako ripa. Jako budouci maminka jsem to citila takhle. Prvni dite uzkosti (nevedela jsem co to je nemit uzkosti a nebat se ze neco udelam spatne), druhe dite pohoda – uz jsem vedela ze tohle neb tamto delam dobre a treti decko uplny salam jelikoz mi nevadilo (melajsemna nahaku)zda to udelam spatne nebo dobre.
    Podle toho se vyvinul zdravotni stav decek.

    a jeste zajimavost. Ten nejstarsi s tim tezce bojoval, se somatizovanim. nejdri ekzem, pak senna ryma, pak tinitus, pak dusnost na srdci a nakonec muvyrostly treti zuby :o( Porad na nekoho narazel, uzkostny a ocekavajici nepratelstvi, neduverivy. Projel si celou zemekouli s igelitkami v ruce, odzkousel kde co, furt neco vymýšlel a s nekym se dohadoval ze on je letadlo a ten druhy blb, konecně si našel i divku co to s nim vydrzi. a potize jsou pryc. nesomatizuje. sice si furt vymyšli koniny, to mu zustalo a ale s humorem a nadhledem nad vlastni povahou. je to citit, jak z nej ta uzkost padla. Neco ve smyslu, jsem sice blazen ale neposerte z toho :o)) ja se taky neposeru.

  50. 48
    jsem chtěla říct VELMI urputně. Nevím, jestli je to OK takhle nechtít někoho nechat odejít (teda to mlucím obecně o komkoli, kocour ať tu je!) – no vidíte, je to tak – urputně.

  51. Liško, já si myslím, že v danou chvíli v různých životních situacích jednáme vždy podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Pokaždé. A to jestli naše rozhodnutí bylo správné, nebo mylné, to vždy ukáže až čas. To neovlivníme.

  52. ratko 50,
    tak to je tvůj velkej syn dost dobrej!!
    Jak to zvládnul!

    To asi cítíš, jak je to s tou úzkostí. Já taky pozoruju, že starší holčička mé kamarádky je spíš nervní, panikařící, citlivá, dřív fňukavá (ale je úžasná, nadaná atd, je skvělá). A její mladší sestra pohodář, drak, veselá povaha.

  53. ru: ještě k tomu omezení – oni se totiž hoši nahoře bráněj, tím, že to preventivně zakážou, nemůže se pak stát, že po nich bude chtít uplatňovat někdo někdy nějaký trvalý následky :-)

    S kocourem nepomůžu, měli jsme jen andulky a křečky. A se zkušeností s veterinářema musím říct, že ta návštěva u toho veterináře byla vždycky to poslední, co to zvíře zažilo… :-( Prostě těm malejm zvířatům nikdy nikdo nepomoh tak, aby se to spravilo.

  54. mischka,
    jéjda, chudák zvířena. Ale nedávno jsem slyšela o andulce, co přežila návštěvu doktora! Dostala od něj dietu.

  55. 51.povazuju za elky hrich nechtit nechat nekoho odejit. za ktery se jednou budu muset zodpovidat v plamenech pekelnych. noooo vtip :o) ale tak napul. resim to.

  56. jo, je to hrich. tahnout nekoho/neco je hrich. Teda v tom smyslu ze si to na sebe narvu a pak nebudu vedet co s tim a jak z toho ven. pak to budu setrepavat do ohne a pobihat kolem s pasovym oparem :o)) to je takova asociace :o/

  57. 57 no potěš.
    Ten "život lidskej je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu úplnej hadr" hat Švejk desagt.

    Kocour nechce žrát nic ani pít.
    Nohy mu slouží trochu míň než před pár dny.

    Tak zítra vznesu telefonický dotaz na veterináře.
    Dobrou noc, jdem spát a číst.

  58. Co se týče kocoura a slov, že je třeba nechat lidi i zvířata v klidu odejít, když přijde jejich čas, naprosto souhlasím s Ratkou.

    Já nevím, zda bych to osobně dokázala, ale zvířatům, na rozdíl od lidí, můžeme jejich utrpení ukrátit. Formou utišující injekce odešli v naší rodině dva psi. Jeden střelnou zbraní, protože ho přejelo auto a trpěl, k životu to nebylo. Nemám hrůzu ze smrti a odchodu blízkých – zvířat či lidí. Mám hrůzu z toho, že by moc trpěli.

  59. Taky souhlasím s Radkou.
    Když to zvíře samo vzdá, tak držet je při životě je jen prodlužování trápení.
    Ale naopak jsem i proti utrácení zvířat v případech, kdy lidem se třeba zdá, že je to beznadějný, ale zvíře samo to ještě nevzdalo.
    Obojí znám od zvířat malých i větších.
    A vždycky se mi těžko vysvětlovalo, proč jednou horečnatě bojuju proti utracení a podruhý přemlouvám okolí, aby už k tomu dali souhlas.
    Není jeden mustr.
    Držím palce.

  60. Ehm… a netvrdím, že jsem se nikdy nezmýlila, že jsem si vždycky byla jistá, že cítím to, co to zvíře…

  61. Vybavila se mi jedna povídka od Herriota, o tom, jak přijel na farmu léčit nějakou nežeroucí, nechodící, naprosto apatickou ovci, či co, a naznal, že to k tomu už není. I natáhl stříkačku, píchl ovci dávku na uspání a jen tak zdrcenej odjel, ani platit od farmáře nechtěl, když mu nemoh pomoct.
    A asi za dva dny (nebo za jak dlouho) mu ten farmář nadšeně děkoval za zázračnej lék, co tý ovci píchl, že sice spala dvanáct hodin (nebo kolik, já si ty čísla nepamatuju), ale že když se vyspala, tak se postavila na nohy a začla žrát a nakonec se úplně uzdravila.

    Lékař léčí, příroda uzdravuje. Někdy se stačí na všechno vyprdnout a pořádně se vyspat. A jen ty zvířata vědí, kdy. :-)

  62. ru,
    četla jsem právě kolem vánoc a kocourových obtíží Herriota – Zvěrolékař a jeho přátelé. Pak jinou knihu, o psychosomatice, a dneska, když je to s kocourem horší, jsem vytáhla zase Herriota, 1.díl. Nějak mi to pomáhá.

    Objednala jsem kocoura na 12:15, zaskočila do práce, teď zas odjedu k němu, vezmu ho k doktoru a pak dle situace buď jdu na prac.schůzku, nebo ji odvolám.

    J8 nepoznám, jesti to kocour zabalil, nebo ne. Když na něj sáhun nebo mluvím, přede. Když se něco děje, zvedne hlavu, takže úplný nezájem to není. Tak nevím.
    Že nechodí, se nedivím (včera prý ale popocházel ke kamnům a pod křeslo atd); musí bejt zesláblej.

    Tak nám držím palce!

  63. Za prvé držím palce s panem Kočičákem.

    Za druhé jsem taky astigmatická a krátkozraká po mámě. Brýle teda nenosím, protože se svým nedisciplinovaným vztahem k těmto křehkým stvořením spotřebuju tak 3 sluneční brýle za sezónu – upadávají jim nožičky, sklíčka nebo je rozsednu a rozšmelcuju komplet. Je teda fakt, že oční se strašně divila, že můžu bez brýlí v pohodě fungovat a pak se mi chvíli zdálo, že vidím hůř. Od té doby tam vůbec nechodím a připadá mi, že vidím úplně v pohodě, resp. vidím, co potřebuju.

    Co se týká toho krátkého zraku, já v tom vidím spíš sníženou schopnost myslet v širších souvislostech, než myslet v budoucím čase. Tomu mi nahrává stařecká dalekozrakost – starší lidi v sobě mají spoustu příběhů a souvislostí, i když neví, co měli včera k obědu. Vidí ručičku hodin na zdi, ale nevidí do knížky před sebou. Je zajímavé, že v Japonsku nosí 70% populace brýle na krátkozrakost. Je to silné soustředění na detaily, kdy uniká kontext. Jít po stopě něčeho konkrétního. Pro stromy nevidět les.

    No a jak se zmínila Dewberry a opět je to aktuální: mám úplně suchá a vydrbaná lýtka, protože je zima. Kdyby to nesouviselo se zimou, napadlo by mě k tomu úsloví "Zapalují se mi lýtka". Ale zrovna v zimě zrovna s nějakou sexuální hyperaktivitou nesouvisí:)

  64. a ještě k tomu kocourovi. Já se ti vůbec nedivím, že to bereš jako osobní drama! Spoustu našich známých nás bralo jako excentriky, když jsme zaplatili Černýze operaci nádoru se šetrnou anestézií, odborníkem a vyhřívaným operačním stolem (Aby bylo jasno, Černýz byla POTKAN). Normální lidi potkany deratizujou a ty jim platíš operace, pukali v práci. Ale Černýz to rozchodila a na veterině na mě čekala v peřince a sestra ji krmila kompotovaným ananasem, no to za to stálo, říkám si. Umřela za dalších 10 dní a teď si s odstupem času říkám – jéžiš, mohla jsem ty 2 litry dát někomu, kdo je potřeboval. Už byla stará a čas vypršel. Ale to je na jiný téma, humanizace domácích zvířat. Držím palec.

  65. Liško, smetanu mu nemusíš asi ředit, pro kočky je dobrá vysokotučná strava, zkus prostě smetanu tučnou, Lučinu.
    Jak přestanou jíst, není to dobré :-(
    Držím palce!!

  66. psice, 65

    tos na to dobře vyzrála, bez brýlí! Doufám, že to vydrží trvale, to by bylo dobrý a mohla bys o tom napsat bestseller a vydat cd a tak! (možná bys na nás koukala bez brýlí i z obalů na čokoládové tyčinky :-)

    A ta dalekozrakost … naopak od krátkozrakosti by ráda koukala do minulosti, což staří dělají a jak píšeš, hodně si toho pamatují, ale jen do minulé dálky, nablízko krátkodobě ne. Tak že by teda krátkozrakost znamenala dobrou krátkodobou paměť? :-) To asi ne. I když u mě jo.
    Já jako jedna krátkozraká můžu prohlásit, že u mě platí, že moc nekoukám do budouucna, neplánuju ani si nepředstavuju, "co budu dělat za 5 let." Dokonce je mi protivný to dělat. Asi že se ostýchám si představit všechno úchvatné a zářné…

  67. vidim na blizko jen bez bryli, na dalku s brylemi. kdyz chci neco cist nebo videt kousek pred sebou musim si bryle sundat.mylsim si ze je to vekem :o) al emozna to znamena, ze se na blizke veci jiz nemuzu divat pres sklo.

  68. kocour:
    Nechali si ho v nemocnici na infúze, podle předpokladu už byl dehydrovaný. V ordinaci se přesto dost aktivizoval a dokonce mi prokousnul ruku, chudák, když mu pořád nemohli napíchnout žílu (protože ji měl dehydrovanou).
    Po infúzích ho prohlídnou neurologové, co ho už znají – teď ho prohlížela doktorka, co má asi jinou specializaci a nezná ho. Všimla si, že svaly na nohou má už dost chabé – na to jsem doma taky koukala, o víkendu. Předtím to bylo ještě dobrý.
    Tak jsem zvědavá, jak to s tím chozením bude. Protože ta nemožnost normálně chodit způsobuje skleslost, rezignaci, asi.

    Kdyby aspoň ta zvířata věděla, co se děje a do čeho jdou a mohla se rozhodnout! Achjo.
    Protože kdyby se to týkalo mě, tak jim řeknu: lejte mi do krku vodu, dejte mi nějaký prášek, v nejhorším injekci, ale nedávejte mi hadičku do žíly, brr. Nebo vás všechny pokoušu.

    psice 66,
    Černýz to měla nadstandard!

  69. kocourekAchjo :(((

    Ačkoli dostal kocour po operaci injekci antibiotik, která vydrží 14 dnů (a až teď je to akorát 14 dní), tak teď zjistili z krve, že játra i ledviny má v pořádku, ale víc bílých krvinek v krvi, takže probíhá nějaký zánět.
    Asi ne od toho operačního zákroku.
    Takže možná nádor – mozek? Se neví.

    Ani v nemocnici kocour nejí, sousto oblízne a nic, stejně jako doma. Ještě mu dají infúze a dali mu antibiotika.
    A mám zavolat zítra dopoledne.
    Že bych si pro něj přijela. Mně přijde lepší si ho ještě vzít domů … i kdyby se už nezmátořil. Jestli nebude jíst dál, tak to je konec.

    Ještě byla jedna varianta: zase v narkóze odebrat mozkomíšní mok, což znamená, že bych ho do lhůty 4 hodn musela dopravit do laboratoře v Plzni. Stojí to 10.000 a výsledkem by byla je
    n diagnóza, např.nádor. A operabilní by to stejně nebylo. Tak ta varianta asi padá.

  70. Ptala jsme se, jestli chudák není na nervy, jestli mu nedají něco trochu na uklidnění. Prej ne,prej spí.

    Tak já nevím, jestli to souvisí s tou jeho nemocí mozku – "nystagmus" myslím to jmenovali (lze najít na netu, ale nic moc tam není, mi připadá) – to, že odmalička má ten tik v oku a druhé slepé. Protože doktor říkal, že u té nemoci prognóza není dobrá, a divil se vlastně, že kocour s tím 10 let žije.
    – Jestli to nějak souvisí s tím jeho pádem nebo zraněním míchy; že se mu rozjelo něco dalšího, co by se nerozjelo, kdyby ten nystagmus neměl. Nevim.

    Hlavně aby se měl dobře.

  71. Chtěla bych teď být jako Lenka – co tváří v tvář smutku a jiným útrapám umí být plně v přesvědčení, že všechno je v pořádku, vše, co se děje, je dobré a život je blaženství.
    Tak si její rozpoložení představuju: http://povidani.bloguje.cz…ev.php

    Jsem sice poměrně klidná, ale vlastně by mi připadalo, že svému bližnímu nic nedávám, kdybych pro něj neuronila slzu, když je na tom mizerně. Nebo když jsem na pohřbu.
    Přitom je to vlastně rozrušující, rozkolísávající, to jo. Je to prožití.
    Ale to ovšem neznamená, že nebýt smutný rovná se neprožívat, to ne. Znamená to cele věřit. Radovat se z veškerenstva. To bych potřebovala – nikdy nezakolísat, i kdyby se kolem umíralo. To asi ale nejde, to by zas bylo moc nadzemské.
    Hlavně se nenechat ubít nepříjemnostmi, ani velkými tragédiemi, ani malými mrzutostmi.

  72. ad74
    "Jsem sice poměrně klidná" bylo myšleno teď, v tuhle chvíli v téhle kocouří situaci (ale ne bez slz pro kocoura). Ne obecně.

  73. No jo, nemoci jsou na hovno, i ty zvířecí:-((( Rozhodně se nedá říct, že bys pro něj nedělala prakticky všechno.

  74. ad 75: Klid je dobrý v každé situaci, Liško.

    Na výše uvedené komenty jsem odpověděla u sebe, ale co se týče zvířat, byla bych taky bezradná. Od určité doby nemám ráda chování zvířat lidmi. Polidšťujeme je a ve chvíli, kdy by si ráda zalezla do křoví a v klidu si umřela, my je vozíme po doktorech a všelijak jim trápení prodlužujeme. Což se mi zdá velmi nehumánní, nemohou se bránit. navíc jsou často nemocná kvůli nám (není to tento případ).
    Ty se Liško raduj, že je to kocourek, co si své odžil, 10 let není málo, hodně ho hlaď (v duchu i fyzicky, jestli při tom vrní) a propusť ho. (Ono je jedno, zda se uzdraví či ne, ty se to můžeš naučit, propuštět. Do kočičího ráje. :-) Kde mlíko teče samo do tlamičky a je tam samý teplý pelíšek. :-) ) …….. šmrajá, teď to povídám jak pětiletému dítěti, promiň. :-)))))
    A jednou takhle doprovodíš někoho jiného, člověka, který bude rád, když ho v těžké chvilce budeš držet za ruku a nebudeš při tom trojčit, jako někteří jiní. A kocourkovi za to budeš moci děkovat, že tě tohle naučil.
    Vždycky je za co být vděčn-á,-ný.

  75. Lenko, já nemyslím, že je chyba v dnešní době v tom, že chováme zvířata a tak je polidšťujeme. Chybu já vidím v soustavném a nesmyslném množení až přemnožování zvířat, které si už nemají ani kam zalézt,aby si odpočinuly, natož aby měly kde chcípnout, aby je nezastřelil myslivec, někdo neumlátil, nebo přinejlepším nepřejelo auto.
    Zásadní chyba asi byla, že si lidé začali pořizovat zvířata ku svému prospěchu a tak je domestikovali a v přirozených podmínkách prostě žít odnaučili. Vzali jsme zvířatům přirozená prostředí, jejich prostor a všude nastavěli nějaké krabice nebo silnice, tak nevím, co je teda nehumánní.

  76. Liško vem ho domů, nakup vanilkové pribináčky a ochucená mlíčka, nebo mu uvař něco, co mu bude lechtat nos už z kuchyně – třeba lososa. Rozmazli ho, i kdyby to mělo být na poslední cestu. V té nemocnici musí být děsně streslý, tam nemá chuť k jídlu ani člověk, tak co by člověk čekal od kocoura. Ať je to uzdravování nebo umírání, k obojímu je nejlepší být doma v klidu. A už bych do něj nevrtala…

  77. Dneska už moc klidná nejsem.
    Prý ještě se teprve pozná (telefonát), jestli ta antibiotika nezapůsobí. Znejistěná jsem, že se to protahuje a kocour není přitom ve svém domově, mezi svými.
    Tak pojedem s mámou zase se podívat na kocoura někdy dopoledne. Vypadá to,že ti neurologové, muži-doktoři, tam budou od tří jako včera. A já bych radši mluvila osobně s nimi, cítím se s nimi uvolněně, dobře se mi s nimi mluví; nevím, proč s ženami mě to neuklidňuje.

    Napadá mě momentálně:
    Větší závislost zvířat na člověku (nebo více DRUHŮ zvířat na člověku?) mi připadá asi nevyhnutelná.
    Myslím, že (domácí) zvířata hodně profitují ze vztahu, osobního, intimního, s člověkem. Třeba jim za to ta volnost (a hlad a honění se za žrádlem) stojí (?)

    A divoká zvířata jsou omezována víc a víc :(
    Už to nejde jinak,než jim řízeně vyčlenit národní přírodní parky. Už i za ně má šlověk zodpovědnost, ne je za svoje domácí zvíře – protože tu krajinu tolik mění. Proto je dobře, že se jim někteří lidi věnují, zajišťují, aby měla svoje vlastní optimální prostředí. Někde.

  78. psice,
    no,taky bych radši ať je kocour, kde to zná a ne s neznámými lidmi. Akorát se bojím, že nebude ani jíst ani pít ani doma, protože poslední dva dny nechtěl ani kuřátko :-)
    – pak jsme ho odvezli k doktoru.

  79. je jasne ze zvire si polidstime kdyz s nim zijeme v jedne domacnosti jako s clenem rodiny. poutame ho k sobe a mozna (to je jen tak hozeno do placu) v nem nasim vedomim a sdilením probouzime i nejake vyssi vedomi a energie. zvire se propoji s nami a my se zviretem. tim ze sdilim vstupuji do sveta zvirete, on je mym ucitelem a ukazuje mi jak to vypada u nej doma.
    Kdyz ale mu jeho svet seberu, kdyz mu uplne znemoznim zit jako zvire kam me ma to zvire vzit, co mi ma ukazat a co me ma naucit? kdyz jsem mu vse sebrala co mu bylo vlastni a vnutila mu sve hodnoty a svuj pohled na svet ktery je mu cizi a kteremu nerozumi.

    Zvire je uzasny ucitel, uci nas respektovat hranice zvirete, uci nas (me) empatii a vnimavosti pro potreby zvirete.
    a proto rikam od zacatku, je treba zvire respektovat a citit jeho hranice. Kdyz zaleze za skrin takho tam nechat. kdyz vyleze ven a neco chce tak ho privitat a dat mu co chce. nevytahovat ho z ukrytu a nevtahovat do sveta lidi za kazdou cenu.

  80. Tak za chvíli pojedu za kocourem. uvidím, jestli ho vezmu domů nebo počkám do odpoledne nebo co. Do práce dneska a zítra nepůjdu,pak je víkend.

    On kocour se právě už neschovával, několik dní spal na mojí peřině. (Na zemi, na postel by nevyskočil.) Pospával a v tom se cítil celkem spokojeně, vypadalo to. Akorát jakmile měl chodit, tak to bylo zoufalý, chudák malej. O jídlo se nezajímal.

    Je to hodně jemná hranice – poznat, co ještě je dobré nechat jako "pravomoc" na zviřeti, jako jeho svobodu, a kdy zakročit, zasáhnout, medikovat, operovat … a kdy to odmítnout,za něj. Kdy konat svoji zodpovědnost a kdy naopak ji odevzdat tomu zvířeti.
    A domluvit přímo se s ním nejde, takže pochybování tu bude vždycky.

  81. A vposledku poznat, co je menší utrpení z několika možností …
    někdy když zemře starší paní, tak příbuzní hned dají utratit i její kočku, o dvou případech jsem slyšela. Já bych to neudělala, já bych věřila, že si přivykne jinde.

  82. tam asi nastupuje prave to strasne tezko popsatelne etericke spojeni. no tupe bych to popsala jako telepatie. ale ona to neni telepatie, je to sladeni. kdy vim. tohle de i s lidmi, ale zvirata to dokazou nas lidi naucit.
    pak nemas Lisko pochybnosti, taky jeste muzes vzit na pomoc zdravy selsky rozum.
    Vzit domu, antibiotika, nechat v klidu. v posteli asi ne kdyz se pocurava. to chce nejakou krabici.

  83. 84. pribuzni k temkockam nemeli vztah a tak zvolili humanni variantu, ta mne humanii je nechat ty kocky pomaly chcipnout u dveri te pani (zazila jsem)

  84. misto mne, mělo být méně. Zažila jsem, viděla a pochopila. odpovědnost je i humánně zvíře zabít, když ho nechci a musím za něj zodpovídat. nechat zviře zděchnout bez pomoci a v utrpení je mnohem horší.

  85. tak mě napadlo, že umím zabít kapra a určit bych zabila i kuře kdybych se potřebovala najíst nebo bych snědla asi i housenku. protože to nejsou zvířata k mazlení, to nejsou členové rodiny – mojí rodiny. v tom je ten rozdíl. To delítko. Josu zvířata která jíme. a zviřata s kterými se mazlíme. a zvířata která žijí volně mimo nás a ke kterým jsem povinováni obecně vytvářením prostředí pro jejich život (ochrana žiovtního prostředí)

  86. ad 78: Mod. neřekla jsem, že je to chyba, tak daleko jsem ve svých myšlenkách nešla, jen že to nemám ráda. Je to hodně složitý problém, do kterého bych se nepouštěla. Zbývá jen si povzdechnout, že se nechováme humánně ani k sobě, natož ke zvířatům. A někdo to zas péčí o zvířata přehání a své rodinné příslušníky zanedbává. Nebo dokonce sám sebe. Kde je tu humanita? Klubko problémů, které teď Lišce a kocourovi nepomůže.
    Ať si kocourek sám rozhodne, zda chce žít či ne. Když zvíře nežere a nepije, ví proč.

  87. Je to těžký, my se tu staráme i o 3 ovce, které nemáme na nic, nepořidili jsme si je, určitě je nikdy nebudeme jíst, jsou tu, protože kam by měly jít? A tak se o ně musíme starat a sem tam k nim zavolat někoho, kdo je ostříhá, sem tam veterináře, celou zimu je musíme krmit a nosit jim vodu. Prostě nemají kam by šly.

    Liško v lékárně se dají koupit takové ty nepropustné podložky 60×90, nebo i 90×90, ve velkém balení cca 30 kusů příjde jedna cca na 10,-Kč.

  88. Jinak Liško, onemocnění zvířete a lidí v rodině hodně souvisí. Takže se zpět vracíme k psychosomatice.

  89. Chodila jsem p=řiznám se okolo toho jak okolo horké kaše, jto pro tebe liško jistě citlivé a vlastně i pro nás..
    A nechtělo se mi psát, co se mi zdálo tvrdé, ale sama jsem tak udělala.jen prosím nespojuj to hned s kocourkem..
    Sestra měla pejskvou, už jí bylo 14, neviděla, neslyšela, věčný pády odněkud i jin ý zdrav. púroblémy. Kdyyž měla službu, venčila jsem ji a prožívala tu úzkost a bezmocnost.
    Dost dlouho jsem ji přesvědčovala, ať ukončí její trápení. Když už uznala, chtěla ji jen přečdat a radši nevidět..nebyla sobec, prostě se bála, že to neunese, aby usla navždy u ní v náručí.
    O víc let později jsem musela udělat s dcerama totéž se svou, té bylo 16, nepřijímala potravu, protože nemohla udělat bobek a měla evid. bolesti. Jednou jsem se vzbudila a měla pod sebou načůráno v koši a zoufalý pohled..navíc z něj nevylezla. Věděla jsem, že to není už jen tak a řekla jsem jí, že ji nenechám trápit. Myslím, že bylo hodně důležité, že opravdu usla u mne, i když naposled, při hlazení holek.

  90. Já myslím děvčata, že Liška od nás nepotřebuje žádné rady, rozhodne se sama podle svých pocitů co má jak kdy udělat, pouze si s námi povídá o kocourkovi…..

  91. Mod,
    dík, to jo, ale ani rady mi nevadí v tom mezidobí mezi spánkem a cestou za kocourem.
    Přesně, byla jsem s ním asi půl hodiny v nemocnici, má tam podložku (tu placatou bílou obdélníkovou plenu) na čůrání a my jich máme doma sami dost, pro tátu. Když jednu tátovu přešmiknem napůl, bude to akorát :-)

    Máme přijít tak v šest, ještě dostává kapačku a podívá se na něj doktor. Pak si ho můžem vzít domů. Nebo zítra. Byla tam moc sympatická sestřička! Je tam asi na kocoura dost rušno. A pejskové v sousedství.

    Nechtěl ani kousek kuřátka ode mě, nic. Tak buď začne trochu jíst, až bude doma, nebo nic. Myslím, že nezačne, ale že se potěší, když půjde domů.

    Zajímavá koincidence.
    potkala jsem na ulici v neobvyklou dobu na neobvyklm místě kamaráda, co znám 20 let, taky mají kočky, tak jsme pohovořili o koloběhu koček, on to bral odlehčeně.

  92. anino,
    taky jsem ráno jednu chvíli vnímala tu tendenci vzdálit se; když jsem se v duchu už s nemocným kamarádem rozžehnala, ten tenký únikový hlásek se ozval. Musela jsem si připomenout, že jsem se sice v duchu možná rozžehnala, ale doopravdy ne, a že mám myslet na něj a dělat něco pro něj, ne se v duchu vypořádat a jít od toho, jako by bylo hotovo. To není, to je začátek; žádné rozhodování na jiných lidech nenechám.

    ratko,
    a s tím souvisí, že bych byla schopná i provést ten akt eutanásie sama. To jsem si uvědomila. Přitom já nemůžu zabít zvíře, nemohla bych zabít kuře pro jídlo ani rybu, i se zabitím vosy mám potíže. A právě toho svého kocoura bych uspat mohla, došlo mi. Teda do hadičky. Píchnout injekci do těla, to ne.

  93. anino,
    a tu tvou pejskovou uspali u doktora?
    – pro psy to cestování totiž je běžná věc, ale každá cesta kočky k doktoru je pro ni velkej stres. Jestli by to nešlo doma…

  94. Liško, mě také kamarádky radili, abych svoji fenku nechala utratit – prý to nemá smysl, když oslepla, motala se a nechtěla žrát, kňučela a dělala pod sebe. Prý co to je za život, takhle se trápit. Tento stav zoufalství a apatie trval zhruba měsíc, byla jsem z ní zoufalá, protože než oslepla byl to čilý pejsek. A pak pomaličku den za dnem začala mít zájem o okolí, snažila se orienrovat v bytě, pomalinku se rozjedla. Stalo se to před třemi lety, letos ji bude 14 let. Přiznám se, že v jednu chvíli jsem byla rozhodnutá jít na veterinu a nechat ji odejít uspávací injekcí. Ale pak jsem nakonec řekla ne, řekla jsem si, že počkám do konce měsíce. Oslepla během tří dnů o vánocích, celý leden to bylo zoufalství. Pak jak nejedla byla slabá, třásla se a kńučela pořád. pravdou je, že pila a koncem toho ledna začala pomalu jíst. V únoru jsem ji brala ven, aby se naučila chodit za hlasem. Dnes chodí na vodítku i sama pěkně za mými kroky a za hlasem. A vypadá spokojeně, prostě to zvládla.
    Kocourka Ti v nemocnici zalili jak kytičku, uvidíš dál jak to bude doma. Na uspávací injekci, je vždycky času dost.

  95. Barčo,
    to je úžasný, jak se tvoje fenka zregenerovala, zmátořila!

    Podezírám kočky,že sice mají 9 životů, ale některé změny snášejí asi hůř než psi – kteří jsou zvyklí na různé cizí zvuky, různá místa. A taky se asi psi líp srovnají se závislostí – třeba když nemohou chodit nebo nevidí; napadlo mě, že kočky potřebují mít aspoň dojem,že nejsou úplně závislé na člověku.A když se něco zásadního stane, čekají, jestli to přejde nebo nepřejde a když nepřejde, tak to možán zabalej :(

    Tak u tvé kamarádky to bylo taky na vánoce – a čekalas do konce ledna. To je docela dlouho. No jestli neodmítala pití, tak to jo!
    Ať jí zdraví slouží!!

    Pro jistotu jsem dnes koupila dvě stříkačky (bez jehly), na případný transprt vody nebo vývaru do kocouří tlamičky. Nevím, jestli je použiju.

  96. Já jsem ještě chtěla připsat o pejsce od Lorrain, jak jim upadla týden po operaci do anafylaktického šoku ( vloni na jaře) a skoro 14 dní byla v bezvědomí, taky jí všichni radili, aby ji nechala uspat, že je to trápení úplně k ničemu, dokonce i jeden doktor ji přesvědčoval, že je to k ničemu, myslím, že jsem byla jediná, kdo jí to neradil. Když se probrala, vypadalo to pak asi týden, že už se nikdy nepostaví, no a hle, je to 3/4 roku a pesa je úplně vpořádku :o)

  97. uff! náročné. držím palce Liška, a tak nejak (z toho, čo viem) súhlas s Barčou 97. uvidíš. myslím, že vieš sama vycítiť, čo bude pre tvoje zverko najlepšie. ňuf.

  98. No prosim vás :-)))
    To je dobrý, já už byla dneska ve fázi, kdy bych si řekla, že protahování nepříjemného žití už je dost… když koc nejde ani na záchod; tak uvidíme. Snad to nějak poznáme, no.
    Se s ním nějak dohovořím.
    Za chvilku jdu. Doufám, že mi ho dají hned domů,že mu nebudou chtít futrovat ty kapačky ještě jednu noc mimo domov.
    i když tohle taky se mi těžko posuzuje – kočka, když jí není dobře a chce jen odpočívat, tak možná je jí fuk, že není doma … neumím přesně posoudit ani tohle.

  99. liško, nebyla jsem tu..nevím jak kočky, nevlastnila jsem ji, ale mám je ráda. Pes a cestování..já nevím, zažila jsem 4 a každý se choval, chová jinak…vřdy fenky. 2 měly hrůzu z metra, a nejen, dvě v pohodě cestovaly. Ale jak se začly blížit k veterině..klepačka, zpátečka, kńučení. Vidíš a ti co tam seděli s kočkou, zdálo se mi, že byly ony klidnější, fakt nevím, zdání může..
    Jo, psí holku uspal doktor, ta injekce pro ni tedy nebyla nic na co by reagovala nějak drasticky, jen sebou někdy škubla. U mě v náručí ne, nebo jsem necítila, tiskla jsem se k ní.
    No, každý to cítí jinak, já bych zase měla problém tohle udělat sama..ale pokud to někdo dokáže, obdivuji..

  100. Dávají mu kapačky, aby nebyl dehydratovaný. Když je dehydratovaný, tak je také více apatický. To je podobné jako u lidí, hlavně u těch starých.
    Svého kocourka znáš nejlépe, jak se chová a tváří, uvidíš doma, dej tomu ještě nějaký čas. Držím palce.

  101. Barčo, já bych samozřejmě taky nikdy neradila hned to nejhorší..jak kdy..pudlici sestry bylo 14, těch problémů bylo víc, nebyla "jen" slepá a hluchá a doktor jako první ji to doporučil, ona nechtěla.
    Moje psí holka, tak té bylo 16 a nemohla se vyprázdnit a jíst delší dobu..nádor, tedy hubla a narkóza už byla hodně nebezpečná. Bohužel dle rtg už meta..šlo to rychle. Opravdu jsem byla ač ubulená ráda, že má to trápení za sebou.Točila se už bolestmi dokola a padala, jak byla slabá, kňučela. Tak to jsem nechtěla a řekla jsem si, že nebudu sobec a bude tak trpět dál, jen proto, že jsem o ni nechtěla přijít..
    Asi každý, kdo to zvířátko už teda má, tak sám nejlíp pozná, co jde a co už je moc.
    S tvou fenkou je to super, že dopadla takhle

  102. nasi kocku bych urcite neuspala. teda dle me zkusenosti a toho jak se znam. nechala bych to na ni.

  103. kdyz nam tehda kdysi vypadla kocka z okna tak se uzdravovoala asi mesic. teda mesic lezela, necurala (spise jen kapkala krev pod sebe) vubec nekakala a samozrejme taky nejedla. jednou tydne s usrkla trochu redeneho mleka. nechali jsem to na ni. tim ze se vubec nehybala tak ji asi ani nic moc nebolelo.
    verim ze kocka takhle nejak bud obzivne nebo neobzivne.

  104. jasně ratko, on každý má na tohle svůj pohled, kdysi jsem ho měla jiný, že nikdy, a chápu obojí přístup. Možná u kočiček je to přece ještě jiný, že se marně asi neříká, kolik má životů..a pak jak už jsem psala, to jak se zvíře projevuje a jak trpí, ví nejlíp asi ten kdo s ním je. Zázraky se stávají..to neví nikdo, jak se co může absolutně nečekaně zvrtnout. A veterináři, co mám zkušenosti chtějí ta zvířata léčit dokud to jde..morče jsem měla 7let, tomu nikdo nevěříl, jeho bratr žil 4 roky..Teda děti spíš je měly a rok žilo s uhmívající nožičkou,ale pískalo, když slyšelo,klíč, šlo hned k nám, jedlo, pilo, projevovalo radost a naučilo se žít tak, aby hopsalo po třech.

  105. Liško, pár dní jsem tady nebyla a teď tu dočítám ten smutný vývoj v komentářích. Moc tobě a kocourovi držím palce, ať už to dopadne jakkoli. Bylo by super, kdyby se z toho dostal, a kdyby ne, tak věz, že měl krásný život.

  106. Psice 66: chápem. my sme Maťkovi taky vybavili operáciu (a taky na nás ľudia čumeli jak na bláznov) Maťko bola ZAJAC.

  107. Áhoj, díky moc. Maťko bola zajac!
    Dát zvířátko na operaci nakonec není tak hrozné, člověk věří, že to pomůže. Popravdě řečeno, kdybych měla jít na operaci já sama, podělám se strachy. Stačilo by mi mít v žíle hadičku a bylo by mi z toho asi nanic. Kdybych byla nemocná, možná bych to viděla úplně jinak, ale jako představa je to hrůza.

    Kocoura nám dali včera domů, na 24 hodin; dnes v 19 hodin máme přijít zase na kapačku.
    Napřed spal se mnou. Ale asi moc nespal. Dýchal jako nemocnej (však mu taky dali před propuštěním ještě antibiotika a dost jim tam u toho nadával), uvnitř se chvěl, ale pak to přešlo a byl klidnější a chtěl jít spát na zem do mého batohu, tak se tam vsoukal ve 3:30 a je tam doteď. Snad klidně spí. Vypadá to tak.
    Aspoň si v klidu odpočine. Doufám, že ty kapačky nebudou na celou noc, ale jen na pár hodin a vezmu ho domů zas.

    Až povyleze, zkusím mu dát nějakou dobrotu, ale nechtěl v noci ani napít.
    Pro něj i pro nás je určitě lepší, když je tady.
    Dokonce i teď, když jsem v jiném pokoji a jinde (na internetu), necítím se tak v klidu.

  108. Celá ta psychosomatická hysterie, co se posledních pár let rozjíždí v režii neméně hysterických šarlatánů a hlavně šarlatánek je jako vystřižená ze scénáře New Age a podobných zcestných fanatických věronauk.Lákadlem celého systému je jeho primitivismus !
    Ten je ostatně vždycky zárukou davového zájmu,takže samozvaní terapeuti a spisovatelé duc-hovních braků si nemohou na nedostatek klientely stěžovat.Primitivismus je v těch výkladech nemocí naprosto zjevný.Koutek na puse je proříznutá huba,problém s očima je v pohledu na svět…prostě čím stupidnější výklad,tím je to jasnější a tudíž snadněji přijatelné.A potom už má terapeut klienta na lopatě,stačí z něj jen tahat informace a samozřejmě peníze.Už není třeba se obávat otázek typu „jak je možné,že jsou vážně nemocní i lidé vyrovnaní,psychicky odolní…jak je možné,že onemocní Leukémií 10leté veselé a dosud zdravé dítě a jak je možné,že naopak někteří zamindrákování idioti přímo hýří zdravím.“A pokud by si snad některý odvážlivec přece jen troufnul ptát,tak i zde má pravý duc-hovník stejně stupidní,ale pohotovou odpověď.KARMA!!!To Karma tak funguje.To malé veselé děcko totiž dostihla jeho karma a proto teď pomalu chcípá v nemocnici.Karma je totiž takový „bič Boží“.Ale to ti hodní lidé neříkají,oni říkají že je to zákon příčiny a následku.A jen oni samozřejmě vědí,v jakém vztahu příčina a následek jsou.
    No přece v tom nejjednodušším, abyste vy pitomci pochopili!!!!

  109. Saule,
    věřím, že takoví lidi, co popisuješ, jsou, ale pro mě je to jinak – každý sám o sobě ať si přemýšlí o svých somatizacích. A jestli chce někam na konzultaci, ať ji zaplatí, co je na tom! Platíme za horší věci.

    Primitivní návrhy možných interpretací jsem tady dávala akorát já do pléna jako nápady, rozhodně to nebylo nic kategorického; prostě hravost založená na analogiích, co má být!

  110. nic nemá být.
    Proč si to bereš osobně?
    Sama jsi nás vyzvala k spekulacím.:-0
    Ale to netvrdím,že spekuluji,jen vám to přesvědčení rád nechám.
    Takže nic nemá být.
    A to je moje terapie trpícím a nemocným.
    Nic se neděje,vaše komplexy,chyby a hříchy… jsou nepodstatné ve chvíli,kdy je vykupujete svým utrpením a jenom prase by si vám mohlo dovolit je připomínat!
    Někam kráčíte a možná je to dál,než já sám můžu dohlédnout.
    Ale kráčíte…na rozdíl od těch,co ví všechno a udělali si z toho byznys,ať už peněz nebo ega.

  111. někde v Pánu prstenů je scéna….už si na to moc nevzpomínám,ale Frodo si zoufá nad jakýmsi úmrtím a Gandalf mu odpovídá cosi:
    "Ani nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců"
    Možná by i dohlédli,ale možná jsou nejmoudřejší proto-že prostě nemají potřebu někam hledět a ví,nebo možná jen tuší proč.
    Možná protože věci,včetně těch nepříjemných mají svůj smysl.
    Hluboký smysl,tedy ne nějaký skrytý návod jak dosáhnout věčného orgasmického juchání v pozemském ráji!

  112. 114,115
    Chtěl jsem naznačit,že se počítám k těm nejmoudřejším.
    Ale to už tušíte,takže aspoň něco vám nemusím vyvracet:-0)

  113. 113:
    "Platíme za horší věci."

    Platíme za všechno,jen investice může být dobrá,nebo špatná.
    A když v tomto duchu někdo začne myslet a jednat(jak jinak),tak to bude spekulace v tom pravém slova smyslu a tudíž investice špatná!

  114. ad 117.
    ovšem až z pohledu s odstupem-dlouhodobým,někdy dost dlouho…..

  115. Nešla by moje 112 upravit tak,aby místo těch otazníků v kosočtvercích naskočily vertikální čárky?
    To bych byl nadlouho se svým duchovním odkazem spokojen:-0)

  116. saule, ja tam vidim ctverecky se sifrou 00 a pod tím 93

  117. Saule,
    ba ne, já si to moc osobně neberu, to možná jen tak vypadalo.
    Počítám, že každej se sám rozhoduje, jak se chová nebo podle čeho (pokud teda musí podle něčeho) se chován a za co platí. Mně je to celkem fuk, nechává mě to chladnou,jak si kdo poradí – přeju, ať co nejlíp, ale co jinýho jako můžem? – jakou metodu si vybere, když tedy bude mít na výběr.
    Pro mě to plamenné téma není, spíš klidové a i hravé; hledat analogie a ne pořád jen kauzality je docela zpestření, pro mě. Není to návod pro nikoho.

    A s tím my – nebo vy a kdo kam kráčí nebo hledá … já nevím, mně prostě během života přicházejí různá témata do cesty a kratší nebo delší dobu se mnou jdou, to je všechno. Já je úporně nevyhledávám. Když nějaké téma přijde, můžu si ho nechat pro sebe nebo napsat sem, taky pro sebe – a neb i pro jiné.. A co jako?

  118. Saule … ale jsem ráda za tvůj názor.
    To je ten pohled,kterej je totiž potřebnej – pro ty, co by byli ohrožení.

  119. Ad 121,122 Saule, souhlasím s liškou.
    Jasně jsou šarlatání a co horšího i fanatici, ale to se zrovna tu myslím nikdo tak neprojevuje. A pokud někdo někomu věří a neubližuje, ať je to Maruška, Karel, nebo Eva jeho věc, tak jako tvůj názor..

  120. kocour… vmezeřím se s kocourem (třeba jednou budu dohledávat, kdy co bylo):
    Vzali jsme ho po 24 hodinách doma zas k doktorům a zas taxíkem; včera v deštivém větru a větrném dešti bez taxíku to nebylo nic moc.
    Byla tam dnes zase jako včera ta moc sympatická doktorka – nebyla to sestřička,jak jsem původně myslela, ale zvěrolékařka. A zabalila nám kapačky domů, tak jsme mohli jet zas tím taxíkem zpátky. Je to náš dvorní taxikář, jezdíme na veterinu jen s ním. Ale teda za normální cenu.

    Hned večer dostal kocour dávku z kapačky a byl vzorný pacient, pospával u toho. Pak ho to začlo štvát, akorát před koncem, tak jsem ho odpojila a on poté, co počůral peřinu (čůrací podložka zrovna nějak byla mimo :-) a ochutnal pribináček a nakousnul rybičkovou granuli (úspěch!! ???), odplazil se pod psací stůl si lehnout. Pohrdnul čerstvě přistaveným batohem, ve kterém strávil půl noci a celý dnešní den. I novou peřinou.

    Zítra v sobotu dostane kapačku třikrát, v neděli taky, v pondělí ráno a večer jdem k doktoru, už mu musí ta kanyla (nebo jsk tomu říkají) prý z tlapky ven.
    Ještě mu musíme podávat prášky-antibiotika; proti tomu bude protestovat asi víc. A chci ho víc zapojit do rodinného dění; nenechám ho už jen pospávat u mne v pokoji. A budu mu mrskat nohama, aby pochopil, že nejsou odepsaný. Už jsem tuto akci zahájila – ležel vedle táty při večeři, jak to vždycky dělával.

    On vypadá dobře, ani už snad nedýchá těžce, hurá, uf. Jen ty nohy neslouží, levou táhne úplně.
    A kdyby začal pít a jíst! Na tom to všechno závisí.
    A nepřede teda od návratu z hospitalizace; naposled předvčírem. A to předl dost, jenže jen ležel a ztrácel se.

    No tak zas mám v žilách naději, jako bych si ji tam nakapala kapačkou.

    To by mě nenapadlo,že v mém starém pokoji u rodičů bude někdy kapačka viset na zdi místo obrazu. A že já bych mohla stříkačkou do někoho něco stříknout – než připojíme kapačku na trubičku v kocourově pacce, musíme tam napřed dát trochu roztoku injekcí jako pročištění rourky a pak teprve připojit místo injekce hadičku.
    Vůbec tomu nerozumím, ale napoprvé to fungovalo; snad jsem žádný vzduch nepustila kocourovi do krve.

  121. a ještě jiný kocourA nemůžu nemyslet na jiného kocourka, mladého, krásného, skvělého, radostného, ale bohužel právě dnes … :(((

    http://www.lucienne.cz…ulicha.php

    Moc smutná zpráva a nepřeju Lucienne, že byla připravena o takovou svou radost! Achjo.

  122. ad125 oprava:
    v pondělí ráno kapačka, večer jdem k doktoru (a doufám, že k té sympatické doktorce :-)

  123. Teda Líšo, víš, co mě zarazilo? Že se nesmírně staráš, staráte o kocourka a doma máte velmi náročného pacienta. O něm skoro nepíšeš. Už je to zaběhlé a není co psát? Zajímalo by mě, zda nenastal nějaký posun rolí nebo vzorců chování, když do toho teď zasáhla tak náročná péče o kocoura? Jak tatínek vnímá to, že se vše netočí jen kolem něj? Nebo se snad nikdy netočilo?

  124. Přesně tak, s tátou je to zaběhlé. Točilo se to kolem něj asi tak intenzivně jako teď kolem kocoura první dva roky, řekla bych. Nejzběsilejší roky života, moje určitě a rodičů asi taky.
    Táta se ptá na kocoura, pořád mu chtěl dávat svou heboučkou deku, co jsem mu dala k Vánocům – to jsme mu vylouvaly s mámou, že je právě příliš měkká jako povrch pro belhavého kocoura, že by zakopnul (a to je pravda). Trochu nervózní byl táta až včera a to myslím chytnul ode mne, já jsem právě včera nemohla obědvat; předtím to šlo. Teď zas to jde.

  125. (112) Saule, ano, každý si hledáme ve svém životě nějakou filosofii, kterou aplikujeme na svůj život.
    Saule co myslíš,že se stane, když budeš říkat věřícím lidem, že Turínské plátno, není pravé? Myslíš, že ti lidé budou o to méně věřit, nebo jejich víra je snad falešná, nebo to jsou horší hloupí lidi, než Ty? Vzpomněla jsem si na astronoma pana Grygara – to je katolík.
    Zákon příčiny a následku – ten hledají i vědci, přemýšlí a teoretizují co se vše děje ve světě.
    Popis světa je zjednodušený i ve vědě – používají se k pochopení principů a zákonitostí zjednodušené modely. Nejlépe je to vidět v matematice a fyzice. Kvantová mechanika používá analogie, protože jinak to lidský mozek nedokáže zpracovat. např. kvantová teorie strun.
    Na každý obor se nalepí řada parazitů, podívej co se stalo s vědou – na její lobby, manipulace. Na druhou stranu , ano , věda dokáže fantastické věci.
    Největší rozvoj vědy byl v 60.letech, to byla obrovská touha a altruismus lidí poznávat svět – vesmír, podmořský svět, cokoliv. Dnes se ta věda ohýbá malinko jiným směrem – jde spíš o zájmové skupiny, o ideologii a především o velké peníze. Spíše se jen zdokonaluje to, co bylo objeveno a vymyšleno v těch 60-80. letech. Ideologie je krásně např. vidět v IT.
    Podívej se na dnešní ekonomii – ta úplně tvrdě popírá jakoukoliv realitu, a to je také důvod, proč se celý finanční systém hroutí.
    Od 70. let, kdy Nixon zrušil vazbu dolaru na zlato (kdy do té doby peníze vyjadřovali skutečnou hodnotu reálného majetku a nebyly to jen bezvýznamná číslička a bezcenné papírky jako jsou dnes)tento trend „kvantové teoretické ekonomie“ započal právě někdy kolem 70. let a nyní v podstatě sklízíme to, co se tenkrát zaselo. Zákon příčiny a následku.
    A co v medicíně třeba placebo efekt, ten také funguje. To nelze nepopřít. A pak tu jsou věci, které nevíme, – nejlépe je to vidět v té medicíně, kde u řady nemocí neznáme vyvolávající příčinu a tápeme. Osobně si myslím, že řada spouštěčů u nemocí je psychického rázu (hlavně rakoviny).
    To jen takový můj osobní pohled i z druhé strany k Tvé 112, aby byla zachována určitá rovnováha a objektivita :-)

  126. (125)Liško, z Tebe je úplný profík. :-) Souhlas s postupem.

  127. (130) Oprava: U placebo efektu – má tam být, ten nelze popřít. Funguje.

  128. barčo 130
    jen k té vědě – její vývoj má ještě jiné znaky, třeba že v těch 60.letech a dál byla víc pozitivistická, tj. s důrazem na tvrdá data, statistiku, měřitelné a počitatelné, kvantifikovatelné věci s velkým počtem základních údajů.
    Kdežto později, u nás od 90.let, je navíc další proud kvaitativní, ne tolik statistiky a velkých tvrdých dat, ale podrobnější detailní průzkumy, větší diferenciace přístupů, nápadů, ne tolik lpění na číslech a mašinách – ta jako základní info, dál už v tom post-moderním období je právě prostor pro přiznání neexistence objektivity, na subjektovotu, úhel pohledu. Je to takové víc lidské a individualistické.

    Ale jestli se to za posledníc pár let zase mění trochu jinam (a kdyby ne, tak je to blbý znamení:-), tak už v obraze nejsem.

  129. … a s tou psychosomatikou to podle mě souvisí, protože v období modernismu, vědy, čísel a mašin byly takové věci mimo zorný úhel vědy.

    Až v období s individuálním přístupem ve vědě tohle mohlo přijít do vědy a nestát mimo ni. Si myslím.

  130. Zkrátka v masovosti modernismu není místo pro alternativy, ty stojí mimo systém, vědu, společnost. V postmodernismu naopak jsou alternativy, možnosti výběru, nemasové výrobky, důraz na zdravé jídlo atd. základem systému.
    Proto si myslím, že pohledy jako psychosomatika, somatizace, psychické původy tělesné nemoci přicházejí do popředí až po období modernismu.

  131. Liško, dík za doplnění. Teď jsem si vzpomněla na psychologii jako vědu, ta to vůbec ve svých počátcích měla hodně těžké.

  132. 130:
    Barčo,ještě jsem tvůj příspěvek nedočetl.
    Ale dostal jsem se k Turinskému plátnu a to si troufám říct,že pravé je.
    Možná jako jediná církevní relikvie,ze kterých by blil,ze všech těch mrtvolných ostatků ve zlatých schránkách a podobných komedií.
    Pseudovědecké žvásty o radiouhlíkové zkoušce na Turinském plátnu jsou opravdu jen žvásty…stačí jen na tom blbým netu si něco vyhledat o tom,jak to proběhlo.
    Do Turinského plátna byl prostě zabalený ukřižovaný muž Ježíšova věku,v době kdy kázal a ten muž se "vypařil" a zbyl po něm otisk.
    A nikdo nevíme jak je to možné.

    Tak,a teď du dočíst cos mi to vlastně psala:-)

  133. 130:
    na šak jo,vyjímečně neprskám:-0))

    Jinak Liško,s tím tátou je to zajímavé…ať už to s kočičákem dopadne jak chce(doufám že dobře(což zase nevíme co znamená),tak jsi asi probudila tátu a to je taky dobře.
    Vidíš a to je taky příčina a následek.
    Kocour-táta.
    Jenže koho by taková píčovina napadla,že-naštěstí?
    A teď si představ,že bys to dělala plánovaně.
    Jako pečovala o kocoura,abys pomohla tátovi.
    Jsou prostě věci,které vidíme až s odstupem a nemá vůbec žádnej smysl je vidět dřív.

  134. a jo,ona ta píčovina napadla už Lenku v 128.
    No naštěstí taky s tím odstupem:-)

  135. kocourA jé, kapačka dnes nekape.

    Tak musím zkusit ještě znova propláchnout tu kocourovu kanylu stříkačkou a znova nasadit. A jestli je ta kanyla už blbě, tak bychom museli jet zase na "překanylování." To je blbý,zase stres pro kocoura, který si leží un kamen a je mu tak nejlíp. Jezdit a navíc k doktoru, to by určitě nechtěl :(

    jestli to nepůjde kapat, spíš bych mu stříkala pití do pusy, než abych hned jela…
    Když on si jídlo jen oblízne, to jo, ale pak se odvrátí. Škoda.

    Jinak má tentokrát tendenci se hýbat, posouvat se po koberci sem tam, měnit polohu, tak to se mi líbí, není skleslej. Jen nasranej, že dostal 3 prášky do pusy, chudák, a teď zas tu hadičku.
    Kdyby tak začal pít, to by bylo lepší než ty hadice. Nevím, jestli nepije, že nechce, anebo že možná si k tomu obtížně sedá a to ho demotivuje, to nevim. Spíš nemá cht. Jen jednu a půl mini-granule si dal v noci, aspoň to.

    Tak mu dám pauzičku – poprvé začal zase příst od poslední hospitalizace, to je milé – a zkusím tu kanylu zprovoznit… snad mu nemůžu ublížit.

  136. Saule 139 ???
    Nech si ty sprosťárny a odsudky sebe nebo Lenky nebo to je fuk. Nevidím na 128 nic blbýho.
    Uf, je pro mě dost těžký tvůj styl číst :-))

  137. Liško, jde kanylka propláchnout lehce,volně, nebo na tu stříkačku musíš hodně tlačit,když to proplachuješ a cítíš velký tlak? Zkus při tom proplachování nasát zpět do hadičky – jestli se ti tam vrátí krev je to v pořádku a kanylka je fč. reaguje kocour na proplachování hadičky bolestivě? Jestli tam je velký tlak a kocourovi se to nelíbí, dělá se mu v místě hadičky, při proplachu boule a nelze natáhnout krev zpátky tak pak je flexila v háji.

    Pokud kanylka funguje, je chyba v setu u infuze.

  138. Barčo, teď čtu co kocourek a přemýšlela jsem, jak to lišce napsat taky :)))

  139. Anino, to je fajn, že jsi tu. Přece v tom nenecháme úplně Lišku samotnou. :-) Liška si počíná statečně a dobře.

  140. kočičákDíky, sestry :)

    Zpět do stříkačky jsem teda nezkoušela tahat. Ale nešlo dovnitř nic stříknout. Jinak ta kapačka,to zařízení, bez kocoura sama o sobě funguje.
    No tak tam za hodinu jedem. Zas taxíkem, protože chumelí. A vůbec. Tentokrát ne s dvorním taxikářem.
    Áchjo, to je škoda přeškoda! že kocour nebude tři dny v kuse v klidu doma. Snad se to podaří aspoň dva dny, následující. Kéž by.
    Hned mu nálada poklesla a mně taky, musím si ji pozvednout, aby viděl, že je všechno ok.

  141. Takže to je ucpaný. Liško, máš malou stříkačku 2ml? Tou se to někdy podaří (propláchnout) a tím zprůchodnit lépe, než 5 nebo 10 ml.

  142. Otázkou je, jestli ještě potřebuje kocour unfuze. Myslíš, že to neupije? To by si potom tu hadičku, klidně mohla vytáhnout Ty (nic na tom není, nemůžeš mu nijak tím ublížit) a prostě, aby to nějak upil. Třeba tou stříkačkou pomalu do tlamičky.

  143. A tím pádem by jste nemuseli dnes na veterinu, ale až v to pondělí plánovaně. Co má všechno v té infúzi? Myslím si, že je to fyziologický roztok samotný, že v tom nejsou žádné léky, to by si jinak tu infuzi musela Ty ředit a vpravit do ní další léky,(ampule) které by Ti k těm roztokům daly na veterině. Tablety mu dáváte asi normálně do tlamičky viď , třeba v kuličce s paštiky, aby jste ho obelstily. :-)

  144. A podle Tvého popisu to vypadá, že je na tom lépe. Myslíš, že by pribiňák naředěný mlékem třeba nesnědl? Pak by ty infuze nepotřeboval.

  145. Každé zvíře je na nějaké jídlo, teřba do Šuuměnmky bych nedostala jakýkoliv mléčný výrobek ani zadem, ale třeba syrové kuřecí masíčko, to si dá vždycky! Paštika ta zas pije mlíko, ale pacholíky ani Lučinu by nejedla a z kapsiček vylizuje jen to želé, jak tam není želé, tak nic, šunku jí musím po kousíčkách podávat rukou, z misky ani ze stolu by si to nevzala:o).No a ňuninka, ten sní cokoliv, ale mlíko a Lučina mají přednost vždycky.
    Takže prostě zkusit dávat to, co milují, ne to, co si myslíme, že je výživné.

  146. kocky jedi jen neco. nase pouze detskou sunku, tu bezlepkovou. jakmile je nejaka obycejna sunka tak jen k ni cuchne a zhnusene se otoci.
    z masa pouze kureci prsicka, nic jineho nesni. k hovezimu ani necichne a k veprovemu cichne a jde pryc.
    mliko jen tatru z plehcovky a naredenou.
    z kapsicek Whiskas – želé, nebo pedigree- želé. nikdy s rybou.

    podeziram kocku ze ma nejaky radar, kterym analyzuje jidlo. a sni jen to co presne odpovida jejim potrebam.

  147. Naše kočka jí všechno. Dřív či pozdějc. :-) A když ne, tak si musí nalovit v té chvilce, co chodí ven.

    Jinak naše kočky měly vždycky rády čerstvý rohlíky, buchty, a podobně. A většina z nich milovala sterilovanou plechovkovou kukuřici. :-)

  148. U nás jedou jen kapsičky Felix, tam je dobré želé prej:o)) a šunka jedině od kosti:-D

  149. U nás chodí ven jen kočk Ňuninka a nemám ráda, když chodí ven hladový , loví a žere, protože pak je musím moc často odčervovat, včetně všech pes a za takové jedno odčervení skoro 180 kilo živé váhy je kapsiček na rok:o)

  150. No, to jo. :-)) Ale na 3 a půl kila je furt lepší ta půlka prášku. :-)

  151. ruliso no to jo na 3.5 kila a 20 myší, to se vyplatí:o))

  152. jasne Felix, zere Felix, ne pedigree to jsem popletla.

    mysi uz nezere, sice nejakou obcas pritahne domu ale nezere je.

  153. kocKoc žere – když je zdráv – celkem všechno maso, ale vždycky jedl poměrně málo. Granule taky žere. jo – já mu zapomněla koupit nějaké kočičí bonbóny, jestli by nechtěl; zkusím zítra, jestli mají otevřeno. Na veterině dostal nějakou extra konzervu. Ještě jsem mu ji neotevřela. Prášek na povzbuzení chuti mu chci dát v deset večer, spolu s jiným práškem, proti bakterální infekci či co.

    Dneska nechtěl vařené hovězí ani vývar (jen ho vdycky jednou oblíznul), pribinák oblíz včera, dnes ne, vodu odmítá neustále (to je právě pro mě největší překvapení).

    Kanyla už byla uvolněná, dostal ji zas na druhou packu, akce i s cestou tam a zpět byla jen na hodinu a čtvrt; už jsem mu dala kapačku toho roztoku – tři hodiny trvala. Vůbec se mu to nelíbilo, byl smutnej, měl asi strach, vymohl si vstup do skříňky, tak jsem ustoupila a má to tam krásně čisťoučky vystláno. Dokud se nepočůrá… Chudák, vždycky tak čistotnej, teď to nějak nejde, týden po operaci to ještě šlo. To mě taky znepokojuje, protože si myslím, že mu to na náladě nepřidá.

    Dneska předl, hurá, ale od návratu od doktora zas už ne.
    Škoda že ho to jídlo netěší.
    Áchjo.

    Takže v deset dva prášky – chudák,to zas bude! – a pak později mu dám ještě zbytek lahve toho roztoku; a i s tím dostane o třetinu míň, než měl dneska mít. A zkusím tu konzervičku.

    Je to fakt někdy pochybování, co je víc trápení než pomoc… naopak někdy, když vypadá v lepší kondici nebo sladce spící, to je nadějnější. Dokud se nerozesmutní, že zas do něj něco lidi perou :(
    Ale energie mu úplně nechybí – celou cestu k doktoru a pak tam nadával. Hlásil se o slovo.

  154. No vida, jaké různé kočky mají různé oblíbené pochoutky :-))

    Barčo, aha!! Dík. Mám jen injekce tlusté z veteriny s tím roztokem a koupila jsem si taky tlusté.
    Snad ta kanyla už vydrží celou tu svou obvyklou dobu životnosti.

  155. 157 jéje, ratko,
    teď jsi mi připomněla naši pracovní kočku; ta jednou v noci,když jsem přespávala v práci (což ji vždy potěší), přišla zvenku a začala chroupat myš asi dva metry ode mě. Tím mě probudila. A pak hned chtěla jít ke mně na deku.

  156. Ňuninka mi jednou, to bylo ještě v době, kdy tu nebyly jiné kočky a měl pořád otevřené okno, přinesl poránu do postele živého kosa a položil mi ho na obličej. Já se vyděsila, kos se vyděsil, Ňuninka se vyděsil. Kosa se mi podařilo chytiit a vyšoupnout ven, Ňunince jsem dala pár facek a od té doby už mi nepřinesl ani myš:o))

  157. Kos na obličeji ve spaní, to bych se lekla strašně. Brr, takové lekance.

    V létě jsem naštvaně viděla, že kočka mých kamarádů nese v hubě nehybného kosa, špacíruje s ním po zahradě. No a najednou jí vypadnul a ulít. Sláva. To mě potěšilo.

  158. me prinesla kocka do postele polozivou mys. skocila dovnitr oknem a donesla ji v zubech

  159. kocourekNevíte, co to je?

    Teď jsem šla za kocourem, začal příst, ale chraplavě (to už před operací taky někdy dělal a trochu mě to znejisťuje):
    při nádechu má otevřenou pusu, čím dál víc, jak se nadechuje, pak při výdechu ji přivře a nechraptí, při nádechu zase jo.
    A přitom vypadá neklidně, ne jako sladce předoucí kočka se slastně přivřenýma očima. Spíš že mu není dobře?
    A včera to nedělal, dnes až teď večer.

  160. Liško, máš pocit, že je dušný? Kolik dostal kapaček za dnešek (kolik ml celkem)?

  161. Jde o to, že už je to starší kocour. Včera měl kapačky, dnes měl kapačky, nevím jak moc čůrá, ale může oběhově selhávat. Aby nebyl přelitý. Pak se mu může hůře dýchat, jakoby se nemohl dodýchnout, z toho může mít i ten neklid.

  162. Ahá, Barčo! To je hrozný, takovýhle věci mi neřekli.
    Včera večer měl třetinu flašky a dnes dost přes třetinu, možná půlku (a měl mít na den celou flašku tj.250 ml, rozdělenou na 2-3 dávky).

    Já ho zkusím přenést na nějaké čůradlo. Zkoušela jsem to, ale nechtěl, hned po kapačkách.
    Jdu!

  163. Mod. Ano, já přemýšlím s těmi infuzemi jako u lidí. Tam tímto způsobem může vzniknout plicní edém, což je závažný akutní stav. S kočkami nemám vůbec zkušenost, kolik toho za den vypijí. Mám fenku, ta má slabou cukrovku a ta pije dvě plné misky za den. Ale u těch kočiček nevím. Jen prostě přemýšlím, podle toho co píše Liška i s tou otevřenou tlamičkou.

  164. Liško, kolik kocourek normálně vypil, pokud byl zdravý? Alespoň zhruba. Teď už i v týdnu dostal kapačky, protože byl dehydratovaný, ale nevíme jak moc čůrá. Prostě jde o to, aby jsme ho nepřelili. Čůral včera, dnes a moc, nebo málo? Protože když by oběhově malinko selhával, což se klidně stát může, protože je starší, voda by se mu zadržovala po těle a pak na plicích. Lidi mívají otoky na dole u kotníků když kardiálně selhávají, u koček nevím, jak to poznat, spíše sledovat ten dech – mělký, rychlý, otevřená tlamička,neklid. Navíc dostává antibiotika, takže je celkově oslabený. Možná mohl i tím transportem malinko venku přistydnout, nemá rýmu, kašel?

  165. Liško, nechtěla jsem Tě vyděsit. To čurání (množství) poznáš jak moc velký pročůraný kolo má pod sebou na té podložce. Pokud si jen cvrkne, tak je kolo malý, pokud se pořádně počůrá je to kolo větší. Jde o to jestli od rána čůral a jak to kolo vypadalo. kapačka 250 ml, to je čtvrtlitr – hrnek, mistička.Navíc ji má rozdělenou do dávek, aby mu to nekapalo rychle, jde jen o to pohlídat jestli čůrá.

  166. Barčono třeba naše Paštička vypije jen to, co si vycucá z packy:o) Pije stylem, že si namáčí packu do tekutiny a pak si ji vylizuje, netuším kolik se tak dá za den " vypít", asi nic moc:o))

  167. 250 ml to nevím jestli kočka vypije za den, ale na veterině to asi vědí.

  168. Né, čtvrt litr kočka za den nevypije.

    (smazal se mi komentář o čůrání:-)

    Prostě už teď čůral. Pak dostal prášky, bojoval proti tomu a nakonec se snad upokojil a pro dnešek už do něj nic ládovat nebudu.
    Díky Barčo, možná se mi ty postřehy budou ještě hodit. Určitě.

  169. Mod. To je ono vaše Paštička pije málo, v tom případě by na ni 250ml každý den po tři dny bylo asi moc. Přestože na veterině tomu rozumějí.

  170. Mně by vůbec nenaadlo – jak jsem toho neznalá – že ta infúze se dváá asi tolik, kolik ten tvor za den vypije. Já myslela, že je to jiný, že to nahrazuje i jídlo nebo nevim; že se toho dává víc.
    Takže lidem se dává, kolik za den vypijou, aha.

    V tom případě kocourkovi snížím dávky.

  171. Dobrou noc a příjemné poležení a odpočinutí tvorům všem!

  172. Ne Liško, u lidí se dávají infuze kolik je potřeba – někomu 500 ml za den, jinému třeba 5l za den. Ale pokaždé se lidé kontrolují. Příjem tekutin a výdej moče by měl být v rovnováze. U lidí je to jednodušší, víme kdo je kardiak, kdo je dialyzovaný pacient, známe laboratorní hodnoty, TK, saturaci, lidé si řeknou, že jim otékají nohy, hůře se jim dýchá – u zvířátek se to musí pozorovat.
    Tvůj kocourek byl dehydratovaný, ale už nějaké infuze dostal, tak jen, aby se to s těmi infuzemi nepřehnalo. A také je dobře, že mu tu infuzi dáváš pomalu.
    Infuze co má kocourek (myslím, že je to fyziologický roztok) je jen místo pití na zavodnění. Aby nebyl apatický, vysušený, nebyl tolik malátný a spavý, protože , když je někdo dehydratovaný má i velmi nízký TK. Kdyby to měla být výživa – byl by to nejspíš roztok např. 5% glukozy (cukr jako energie).

  173. Šuměnku jsem neviděla pít ještě nikdy, ale asi někdy pije:o)a Ňuňa vypije nejmíň 2 deci mlíka za den.

    No jo pravda, hroznový cukr, zkus Liško, když mu budeš dávat léky, přidávat i kousek hroznového cukru, to je pravda, že je to energie.
    A dobrou:o)

  174. kočičákovské zprávyMod,
    hroznovej cukr, aha! To musím pořídit. To je fakt, jestli má polykat prášek nebo cukr, to je mu obojí stejně protivný.

    Barčo,
    V těch infuzních flaškách je Natrii chloridum a glukóza.
    Mám instrukci pouštět 1 kapku za vteřinu.

    Dneska jsem nakoupila spoustu různých kočičích pochoutek, tyčinek, bonbonů. Vzal si asi čtyři kousky, malé. On jakoby po tom soustu jde, začne ho jíst a buď sní jen jedno, nebo ho jen oblíže a už to nemůže polknout. Ale zájem většinou má! To je dobrý, to je radostný!
    Jenže o tekutiny zájem vůbec nemá, vůbec nechce.
    To je divný.

    Noc byla blbá, dýchal nemocně, od tří jsme byli spolu střídavě v posteli, u kamen a ve skříňce (já jen hlavou :-)

    Dnešní den docela dobrý. Kapačku jsem mu dala v poledne a v šest večer, tak čtvrtinu, ne třetinu flašky. Snášel to trpělivě, packient jeden, packou napojenej. Ani moc žalostně / naštvaně nemňoukal během dne. Tak snad se cítí celkem dobře.

    Chce být teda jen v mém pokoji, v jeho jedné třetině, kde je topení pod oknem. Na tom území se přesunuje, jinam se nesune.

    Zítra chci jít do práce jen odpoledne, pak na veterinu jdem v devět večer.
    Máma zrovna výhradně tento týden bude chodit do práce na celý den, tak se chci domluvit u nás v práci, že bych chodila od úterý jen dopoledne, snad to nějak vyjde. Nechat kocoura samotnýho celý den, to nee. Zatím ne :-))
    A mámě vůbec nechcit svěřit nic, ani podání prášku, ony ty její prudké pohyby a nekoordinovanosti a ranařina dohromady, to je běs, je to v kelu a ona to neslyší.
    Ještě si užijem.
    Teď mám na programu kocourka a hotovo.

  175. Liško, jj, je to fyziologický roztok, podává se velmi často i u lidí. K zavodnění by kocourkovi měl určitě stačit.
    Držím palce, dva dny se teď nebudu moc ozvat, tak snad už bude kocourek lepší. Jak to popisuješ, zdá se, že se nic nehorší. Jo, snaž se dodržet ten interval kapačky, někdy se to malé kolečko, které kapačku zpomalí, nebo urychlí nějak hne, nebo i se kapačka zastaví, tak se radši občas mrkni :)
    Dobrou.

  176. Kocourek nemá potřebu pít, protože má ty kapačky. To jídlo je horší, snad se časem rozjí. Pohyb asi také nic moc, ale aspoň, že už není apatický a snaží se sunout. A také je dobře, že sis kocourka vzala na starost Ty, vždyť tu o něm píšeš a vše prožíváš :-) Věřím, že to v rámci možností bude časem dobré.

  177. No jo, hroznový cukr, když pomůže dodat energii horolezcům v Himalájích, pomůže i kocourkovi:o) Taky by se dalo, pokud existují nějaké nutripitíčka i pro kočky, nebo, aby ty lidské byly vhodné i pro kočky, nasát 1-2 mililitry prostě minimum, malinko do sktříkačky a šup s tím do tlamičky párkrát denně. Exitují i masíčkové.
    Nebo to želé z kapsiček Felix a jedny Wiskasy jsou teď nové s želé, protě dávat mu jen to želé z toho, to nemusí ani kousat. Naše Pašťa žije taky jen z toho želé a pak z toho, co si vypije přes tu svou packu:-))

  178. anino díky,
    jojo, to kolečko kontroluju furt – často to z lahve kapat přestane, ale závada není v přístroji, nýbrž v tom, že kocour změní polohu a ohne packu a tím se ucpe :)

    Barčo,
    aha. Ale on těch kapaček má míň – dneska ráno zas měl ucpanou kanylu, to je teda práce, takže teď odpoledne si pořídím tu tenčí stříkačku, jak jsi říkala, dík za radu, a zkusím to propláchnout tou tenčí.
    Večer jdem na kontrolu. Tak buď bude předtím zakapán, nebo mu dám něco stříkakou do pusy, to bude rodeo.

    Mod,
    hroznový cukr taky opatřím, cheche – cukr pro kočku :)
    Zrovna jsem rychle šmejdila na netu a našla, že někomu radil veterinář dát každé tři hodiny kočce na jazyk kapičku medu. To je podobný. To taky provedu, to bude zas boj a dávení.
    Chudák kocour ráno jen viděl prášek a hlasitě naprázdno dávil :( Trochu jsem se bála, že ho ty prášky odradí od jídla, ale dva pidikousky tyčinky si dal. No a pak ten prášek znovu, protože ho předtím vypliv.

    Stříkačkou mu můžu podat vývar nebo vodu, to mám v plánu. Taky jsem koupila vitamínovou pastu, tu jednou oblíz a jednou musel spolknout s tím posledním práškem, packient jeden.

    Pozdravuju Paštiku a její želé! :)

    Kousání mu moc nevadí. Spíš hodně obtížně to jídlo sbírá do pusy. A dokud mu jeden kousek nedám přímo k nosu, tak si na jídlo nevzpomene. Když ho má u nosu, tak ožije, zvedne hlavu, chce to sníst a někdy se jedno pidisousto podaří, někdy jen blízne a nejde to. Blízací netuhé věci oblízne leda z prstu, jednou; když ho má u nosu. Že by si je vzal z talířku, to ne. Tenhle jeho postup je pro mě záhadný.

    * * *
    No nevim s tím jeho stavem. Těžko říct.
    Rozhodně je mi milá ta pracovná nálada a technika – kapačka doma, protože je to náplň, co můžu konat. Kdybych jen seděla a nic nebo byl v nemocnici, to je nejhorší.

    Kocour se posunuje, to mi taky přijde dobrý, byť jen na 2×2 metrech.

  179. Vydrž, buď bude líp, nebo hůř, nebo to zůstane takhle, jiné možnosti vlastně nejsou.

    Paštice vyřizuju:o)

  180. Mod, přesně – je to divný, ale tahle slova mi pomáhají! Dík.

    Většinou se cítím dobře, něco dělám, dávám ochutnat kocourovi dobroty a buď si vezme, nebo ne a je to v pořádku.
    Akorát když jsem si v práci říkala o tu tenčí stříkačku naší doktorce, trochu jsem jí zaplakala na rameni.

    No a malá stříkačka na prostřik kanyly nepomohla, nekapalo to. Chvíli jsem zkoušela mechanicky kroutit kolečkem tam a pátky pořád a pořád, to vždycky vyloudí kapku, ale asi když to nekape, tak to nekape a takhle násilně je to asi blbě. Nevim.

    Kocour vypadal navečer spokojeně, předl, když jsem přišla z práce, ale teď po pokusu s kapačkou už pomňoukával a přesunoval se rychle po sobě, asi ho něco otravuje. Pastu vitamínovou teď nechtěl, předtím si dal pár soustíček tyčinky.
    Zkusím mu dát med nebo vodu, ale napřed ať si zase dáchne u topení.

  181. Ach jo. To je trápení s tou kanylkou. Že se to takhle ucpává, to je divný. Ono také stačí trochu pohnout packou, nebo si o to může malinko zavadit a v té žíle se ta kanylka pohne a je to v háji. Já vím, že by bylo nejlepší kdyby ty kapačky vůbec mít nemusel.

  182. No – a u doktora kanyla průchodná byla, i mně to šlo prostříknout. Tak nevim, v čem mi to nešlo. Snad už to půjde, abychom tam nejeli dřív než dle plánu ve čtvrtek – popozítří večer. Se stejnou zprávou – jestli nezačne jíst víc a nebude pít, tak už to asi dál nepůjde.

    On tolik energetického příjmu nepotřebuje, to je fakt, když polehává a jen se hýbe jeden metr. Že bych ho trochu prohnala, aby vyhládnul? :-))
    No ve skutečnosti mi do smíchu není.
    Ta termínovanost je blbá – jakmile se mi vloudí myšlenka o posledním týdnu nebo posledních dnech, hned ji musím
    zahnat, protože je to k breku.
    Když si nepředstavuju nic dopředu, je to lepší – nepředstavovat si, jak někomu vyprávím o kocourovi nebo co bude zítra. To naskakuje stažení hrdla a hned jdu od toho do přítomnosti. Nojono.
    Tak já jdu podávat kapky a antibiotika.

  183. naši dva chromí kocouřiAha – kocour se vydal na pochod přes celý můj pokoj ven, tak jsem ho poponesla přes předsíň do pokoje a dala tátovi do postele na klín, na deku, tu hebkou, co dostal od ježíška. Tak tam spolu leží a táta mi pomalu povídá:
    "To je hrozný, viď, jak se to může zvrtnout!
    By to takovej veselej kocourek
    -a najednou je to taková … troska.

    Jako já."

    Tak to už je dost dojemný. Ale je to dobrý.

  184. Hlavně si neříkej nic ve smyslu " takhle to dál nepůjde", představuj si dopředu, že se to bude zlepšovat, a nedávej si žádné termíny, nenech si vnucovat žádné termíny, protože jednoho rána se můžete probudit a bude líp!
    Dobrou noc a držte se holko a kluci:o)

  185. Ajo, to je pravda.
    Dneska koupím nějaké masíčko.

    Jak dlouho se to dá táhnout s kapačkama jako "překlenovací období" než ho napadne chtít pít? – mi vrtá hlavou.
    Zrovna tu se mnou sedí pracovní číča.

  186. Víš vůbecm jak poznáš, že je zvíře dehydrované? Pokud ne, tak se to pozná tak, že ho chytneš za kůži na krku jako za ušima a tu kůži zkusíš zvednout, pokud to jde a klesá zpět pomalu, je to dehytratace, pokud to nejde, nebo se vrátí do původního stavu okamžitě když pustíš, dehydrované není.

  187. Mod,
    jo aha, koukala jsem, že před týdnem jedna doktorka takhle kocoura brala za kůži. Znala jsem to jen u lidí – vzít špetku kůže na předloktí, jestli se rychle vrátí do původní polohy.

  188. Já si dělala naděje:
    koupila jsem hovězí syrové, že si kocour dá – a on nic.

    A koupila jsem kozlíkové kapky, že mu je dám do vody, aby dostal chuť se napít – a nic.

    Možná proto, že jsou s alkoholem.
    Spíš bych měla uvařit kozlíkový čaj, ale sušený kozlík měli jen ve směsi s třezalkou a meduňkou. Možná to koupím. Máme samotného kozlíku, starého 30 let, už jen malý drobet; kozlík jsme rozdali během těch 30 let kočce a kocourovi pro radost.
    Vždycky se v tom slastně váleli a žrali kousíčky byliny.

    I teď od vánoc jsem špetky kocourovi občas dávala, aby se potěšil.

  189. asi zalezi na tom co bere kocour jako pochoutku. nase kocka by se hoveziho ani netkla, ani varene a ani syrove. miluje kureci prsicka, hezky podusene. treba s kouskem smetany. prsicka jsou dobre stravitelna, daj se dobre kousat a myslim si ze vetsina kocek ji prsicka bez problemu.

  190. Tak tak, kuřecí má taky rád. To mu dám později večer. Teď jsem vyrobila odvar z kozlíku, ale koc chce dál spát ve skříňce, tak ho zatím nechávám.
    Když jsem přišla ve dvě hodiny, spal už v té skříňce a vřele začal příst na uvítanou.

    Jen kdyby si něco dal pořádnýho.

    Prášek, co jsem mu dala v osm ráno, jsem u něj našla ve dvě vyplivnutý, ještě vlhký. :-) Snad nevadí.

  191. on se naji, pokud vydržel tak těžké časy po operaci, teď už to zvládne. určitě to zvládne. jeho tělíčko si řekne o pamlsek. KOčičky maji tuhý život a vydrží dlouho bez jídla i bez pití. Když nepije, nejí tak nemusí čurat a trávit. odpočine si. Věřím že už je na ceste k zlepšení. Alespoň z toho co píšeš. Spí ve skřínce a vítá tě. to je určitě dobré.

  192. Liško, držím palce..jinak, já už jsem tu psala určitě, že když dávám psům prášek, zabalím ho do kousku něčeho, co vím, že mají rádi a bude pro ně snesitelnější, než ta chemie. Otevřu mu tlamu, zakloním a vrazím tu návnadu až dozadu, kam to jde, pak rychle zavřu tlamu a držím, dokud nevidím polknutí na krku a to ne jednou, snaží se i tak si to schovat do stran, a poté vyplivnout..:) Dlouho mi trvalo, než mi to došlo..a myslím, že jich vyplivli kdysi dost.
    Ale kočky se určitě budou víc bránit..to nevím..jak

  193. aninos kočkama je to podobné, akorát mají menší držtičky, takže člověk nemusí tak daleko, ale za to mají ostré ty trháky, takže si člověk prakticky pokaždé roztrhne někde ruku:o)) U nás práškuje kočky můj muž, tomu to jde mnohem líp než mně.

  194. jak podat kočce prášekNa veterinu kam chodím s mojí Ťapi na očkování mají na podávání tabletek kočkám tento návod :-)

    Jak podat kočce prášek

    1) Vezměte kočku do levé ruky do polohy, jako byste drželi dítě. Umístěte pravý ukazováček a palec do skusu koččiny tlamy. Vezměte prášek a jak kočka otevře tlamu, vložte do ní prášek a nechte kočku, aby zavřela tlamu a polkla.

    2) Vytáhněte kočku zpoza pohovky a prášek z podlahy. Vezměte kočku do levé ruky a opakujte proces.

    3) Přitáhněte kočku z ložnice a vlhký prášek zahoďte.

    4) Vemte si nový prášek z balení, pevně uchopte kočku za přední packy. Silou otevřete čelisti a vtlačte prášek do tlamy pravým ukazováčkem. Držte tlamu zavřenou, než napočítáte do deseti.

    5) Vytáhněte prášek z akvária a kočku ze skříně. Zavolejte si na pomoc manželku ze zahrady.

    6) Klekněte si na podlahu s kočkou zaklíněnou mezi koleny. Pevně uchopte přední a zadní packy kočky. Ignorujte její hluboké vrčení. Požádejte manželku, aby kočce jednou rukou podržela hlavu a druhou rukou kočce vsunula dřevěnné pravítko do tlamy. Nechte prášek sklouznout po pravítku při rázném tření hrdla kočky.

    7) Vyjměte kočku ze zmuchlaných záclon. Vemte si nový prášek z balení. Poznamenejte si, že máte koupit nové pravítko a záclony. Opatrně zameťte rozbitý porcelán z krbu a uložte ho stranou pro pozdější slepení.

    8) Zabalte kočku do velkého ručníku a poproste manželku, aby kočku chytla tak, aby ji hlava koukala z podpaždí. Vložte prášek na konec brčka. Tužkou otevřete kočce tlamu a foukněte do brčka.

    9) Ověřte si, zda-li prášek není člověku škodlivý. Vypijte sklenici vody, abyste zahnali pachuť z úst. Ošetřete obinadlem manželčino podpaždí a odstraňte krev z koberce mýdlem a vodou.

    10) Přivlečte kočku ze sousedovic kůlny. Vemte si nový prášek. Položte kočku do skříně a zavřete dveře tak, aby jí koukala jen hlava. Lžící otevřete kočce tlamu. Pomocí gumičky vystřelte kočce do krku prášek.

    11) Z garáže si přineste šroubovák a přišroubujte dveře zpět k pantům skříně. Přiložte si na tvář studený obklad a zkontrolujte si, kdy jste byli naposledy očkováni proti tetanu. Vyhoďte své tričko a přineste si z ložnice nové.

    12) Zavolejte hasiče, aby vám přinesli kočku ze stromu přes ulici. Omluvte se sousedovi, který naboural do plotu, když se vyhýbal kočce a vemte si poslední prášek z balení.

    13) Šňůrou na prádlo svažte kočce přední nohy se zadními a pořádně ji připevněte k noze jídelního stolu. V garáži si najděte odolné rukavice, otevřete kočce tlamu malým francouzkým klíčem. Strčte prášek do tlamy spolu s velkým kusem masa. Podržte hlavu ve svislé poloze a spláchněte prášek půl litrem vody.

    14) Nechte se manželkou odvézt do nemocnice. Seďte potichu, než vám doktor zašije prsty, předloktí a vyndá zbytky prášku z pravého oka. Cestou domů se zastavte v obchodě s nábytkem a objednejte si nový stůl.

    15) Počkejte až Spolek pro ochranu zvířat odveze kočku a zavojete do místního zverimexu, jestli nemají nějaké křečky…

  195. dd 200, Mod..to jsem právě slyšela a párkrát od majitelů koček a kočičáků a tedy bych se nehnala jen tak cizí kočičce rvát prášek..radši :)) i když, co já vím..kdyby to bylo nutný, ale zbytečně bych se nenabízela..:)
    No, říká se, že kočka si dělá co se jí chce, což je sympa, ale vlastní pes tě nekousne, i když má taky dost..

  196. NevimNevim.

    Včera mi přišlo, že dýchá dosts námahou, tak jsem ho zase hnala k doktoru.
    Udělali testy z krve – před týdnem měl játra a ledviny OK, teď už moc ne. A ten zánět v krvi je dvojnásobný :(
    Doktorka říkala, že kočka může takhle chřadnout třeba dva měsíce, ale že už jí to připadá jako trápení.
    Bylo ale blbý ho nechat uspat tam, v ordinaci, kde o n vůbec nechtěl být.
    Tak nám dali kontakt na nějaký pojízdný tým, co by to udělal přímo doma, nonstop provoz.

    Jenže dneska zas předl, vypadalo to, že mu dělá radot, když přijdu atd. … achjo. A dýchá líp, i když trošku s námahou, ale nijak děsně.
    Nechtěl už dobrůtky včera vůbec, dnes se mu to taky nezdařilo, nepije.
    Kapačky máme, kanylu může mít ještě do zítra do večera.

    Tak teď mám snad volat uspavače?
    Je to těžký poznat tu chvíli.

    Táta dobrý, ten by ho ještě nechal.
    Sle máma mmi toztěžuje, řekla mi něco podpásovýho, úplnou blbost, že se nestydí.

    Tak evim. Teď? V noci? Zítra?
    Jasně že mn jde hlavně o to, jak se cítí kocour – jestli se kvůli němu budou rodiče v noci budit, to je mi jedno. A že máma bude ještě zas nadávat, na mě. Teď brečí, ale asi ne kvůli tomu, že je hnusná na mne. Už ji to s kocourem unavuje, to se nedivim… a co!

  197. Liško, zkus ještě vydržet s nervy. Jak jsem Ti psala, že moje ťapi tenkrát oslepla. Nejdříve to na veterině přičetli tomu, že něco snědla a měla asi otravu. Udělali ji UZ břicha, ledvin a řekli mi, že má nádor na ledvinách, dali mi pro ni analgetika (protože kńučela, ale později se ukázalo, že to nebylo bolestí) Ty prášky byly silné, takže byla spavá, apatická a malátná – nakonec jsem ji ty prášky přestala asi po 4 dnech dávat. Šli jsme na kontrolu a byl tam tehdy jiný doktor, který mi řekl, že oslepla proto, že je stará a má cukrovku (z krve) Potvrdil mi, že žádný nádor nemá. A to jsem si myslela taky, protože půl roku před tím ji čistili zuby pod narkozou a měla všechna vyšetření v pořádku. Liško, zkus vydržet.

  198. Taky už se mi to zdá dlouho. A nelepšící se. Spíš naopak.
    Ale nejsme tam. Neznáme kocoura.
    Dokud přede, taky bych neměla sílu…

  199. Ach jo lištičko, v tom by čl. tak rád a dobře poradil, ale ty jo to nejde. Kdybych u toho byla..snad, podle svýho svědomí..ale i tak je to moc těžký. Sama jsem prakticky už věděla, a dobře vím proč, byla jsem u toho a nejen já..viděla její raekce, znala jí. Řekla jsem si, že já asi být na jejím místě, sama ji o to asi poprosím..ale ještě jsem počkala, i když. Volala jsem kam jsem mohla..víc hlav..ale nakonec jsem stejně dala na veterináře, buď řekl sám, nebo jsem se zeptala, co by dělal on..Víš on jen tak by neřekl, že se zvířátko už trápí, snaží se už když vidí, že je to blbý, ale, že třeba, řekne až když už ví..neměla jsem za život, resp. děti jedno zvíře.
    Pak.. ty ho znáš a víš, jaký kdy má výraz, no z toho se dá pro něj v těch horších situacích poznat dost taky..

  200. Barču a Ru, jsem si přečetla až teď, neopisuju..fakt těžký, Barčo, víš..nadějě..ale už se mito zdá dlouho, ale může zvítězit, nebo si terápení prodloužit..
    Fakt bych se zeptala doktora. Řekne, i když neví ještě..a psala jsi, že vypadají sympaticky..

  201. Anino, tys to napsala moc dobře, že je to hrozně těžký rozhodování. A také jak psala Rulisa, kocourka neznáme, nevidíme – zná ho jen Liška. Jen Liška může posoudit, jestli ten stav je stejný, nebo se to den za dnem horší. A přesně jak jsi Anino napsala, ona se na kocourka podívá a vidí jak se tváří. Veterinář si může myslet, doporučit, ale to rozhodnutí musí udělat Liška.
    Tady bych nedala až tak na veterináře, ale spíš na svůj osobní pocit, protože tohle rozhodnutí je konečné.

  202. víš, ono záleží dost na tom, jestli je ten srav vratný, nebo spíš.. – nebo dokonce už nevratný. Ten první, jistě stojí majiteli za to, aby vydrřel se zvířetem vše, co je s tím spojené, pak to musí být super..ale to ví dokror.

  203. Je také možnost na veterinu už nechodit a nechat ho být v klidu doma dožít. Volat uspávače? Popravdě u sebe nevím, musel by asi hodně trpět bolestí, abych byla schopná objednat ten pojízdný tým uspavačů.

  204. Dík. Já právě včera večer sbalila kocoura a jeli jsme, že užho uspěj, ale pak to prostředí bílé ordinace s černým stolem, kde ani já bych neměla židli,kam si s ním sednout… to ne¨. A on tam nadával jako obvykle.

    Tak jsem ještě volala na místní veterinu, kam jsme šli původně o vánocích, jestli by nepřišli oni. prý kdyžtak zítra odpoledne, mám zavolat. Tak když budou moct až v šest, tak je pozvem; protože máma chce být u toho a přijde až v půl šestý.
    Když nebudou moct až v šest, tak vezmem ty druhý, tu hlídku. No. Tak jsme s mámou dokázaly spolu brečet a mluvit o tom, že "přece nejsem Bůh" a jak je to těžký poznat atd. O otmb rozhodnutí a o tom, kdy zvíře ještě má radost a kdy se trápí.
    Tak se to ustálilo a řekly jsme si, že takhle stanovíme tu hodinu, protože bez toho se tom pořád nejistě plácáme.
    Tak jsem ráda, přese všechno, že jsme se dokázaly nějka domluvit.

    Koc chvílema vypadá celkem v klidu a spokojen a přede, chvílema vypadá znaveně a pohuble (ale zhubnul jen z kg na kg, za měsíc).

    Tak tak to je.

    Zítra do práce nejdu vůbec. Dnes jsme byla odpoledne, hodinua půl prováděla v angličtině jednu exkurzi, tak to šlo. Pak mi zas bylo hůř.

    Hlavně jak je kočičákovi, to je důležitější. Dala jsem mu teď zas kapačku, ať se občerství.
    Tož zítra.

    Doktoři říkají (vyhýbavě? – i když oni sami přece taky neví všechno!) "Prognóza není dobrá."

    Barčo, prášky má enroxil a synulox, ale ten druhej jednou vyplivnul a dneska už jsem mu ho ani nedala. Bere to asi týden.

  205. anino a všichni :-)

    Ten zánět v těle se zdvojnásobil, i když bral ty dvoje antibiotika. Už je poznamenanej tím, že nejí. Oni myslí, že z toho zánětu se uzdravit nemůže – jsem vyrozuměla (?), Pohyblivost má omezenou, ale to zvládá. Jenže síly ubývají, tak ho to zmáhá.

    Takže slušné pozdravění asi nenastane.
    Jen jsem nechtěla, aby umřel dřív, než je nutný, dokud má ještě nějakou radost.

  206. Liško, jak vypadá kocour, když nadává? Co dělá?

  207. Barčo,
    Kocour nadávající pořvává "Mňáu! – Mňáu! – "
    Výrazným hlasem, ne moc vysokým :-)

  208. liško, víš, myslím si, že je dobrej i ten, kdo uzná, pokud to tak vypadá, že to zvíře nenechá trpět déle neř je nutné.
    Vy trpíte, že už nrmusí být, ale co on..holka se taky ke mně tulila, byla se mnou a s dcerama v čekárně, byly jsme tam jen my.
    Cítím se, dost blbě, že to tak píšu..no ale není to od dokt. vyhýbavá odpověď, že prognóza není dobrá.. Taky jsou rádi, když mohou říct, že se může zlepšit..DRŽTE SE..KAŽDOPÁDNĚ

  209. Takže jste se s maminkou dohodly na zítra večer? Śamozřejmě, že respektuji Tvoje rozhodnutí, ale vysadila bych ty dvoje antibiotika a nechala bych ho pár dní úplně v klidu. Žádná veterina, žádný kapačky, žádný prášky. A teprve pak bych uvažovala o té injekci. Ono to nechutenství, také může mít nejen tou infekcí (nevíš hodnotu v krvi CRP?)ale také těmi antibiotiky. Jasně ta hybnost je špatná, ale na tu by si mohl zvyknout časem. A omlouvám se, že Ti do toho kecám.
    A přesně jak píšeš, vítá Tě, občas přede, má z něčeho radost, nadává na veterině – to není úplná apatie, ani že by to úplně vzdával.

  210. verila bych kocourovi. od zacatku. nebo alepson ted bych mu uverila ze to co dela je správne. protoze zvire ví. ono ví co má dělat. a příroda to ví taky. příroda je milostivá. neviděla jsem kočku že by se nějak zvláš’t trápila kdyz je ji zle. i kdyz byla moc nemocna. dve kotátka zemrela na prujem. kakala, kakala az usnula. to jen my si do nich vkladame nase vlastni strachy.
    uver kocourovi. telo vi co ma delat a bude bojovat do posledniho dechu. kdyz to nezvladne tak vypne energeticke centra a zvire klidne usne a jiz se nevzbudi.

  211. Kdyby byl úplně placatý, jen stěží dýchal, ležel, vůbec by se nehýbal, nikam se nesunul, nelezl. Nereagoval na nic a nikoho, jen by pokńourával bolestí a ztrápeně a takhle by to trvalo třeba víc dní, tak ta injekce tady je asi jasná a na místě. Ach jo, lištičko, také na vás myslím…

  212. Pojízdní uspávači… mě děsí.
    Taky bych, pokud se rozhodnu pro konec, napřed vysadila všecky léky. A nechala kocoura, ať se uklidní, ať si ten konec užije bez dalšího čímkoli vnucovaným navíc.
    Buď umře sám, nebo se mu tak přitíží, že volba bude jasná, nebo uvidíš, co když… zázrak nějakej…
    A pokud bych ho uspávala, tak jedině doma.

    Měli jsme štěstí, u našeho psa, že jeho veterinářka byla naše kamarádka. Přijela, počkala, až si ho vyneseme na dvůr, ven, na sluníčko, do trávy, k pískovišti, kde hlídával naše děti…

  213. Vářně si přeju, aby zo vyšlo, jak píše Barča..MOC..kéž by liško..
    A v trápení, co by nikam nevedlo, bych ho nenechávala, kdybych nemusela.

  214. 219 nene, placata kocka uknourana vydrzela bez jidla a curani zalezla v krabici mesíc! rozhodne se branim tvrzeni ze zvire jen tak zdechne. ono ma neuveritelnou zasobu ozdravnych sil, ktere se probouzeji v tichu a klidu. zvire neji, nehybe se, necura a vubec se nerpojevuje ale zije. a nikdo z nas neni panbu aby rozhodl ze je to na smrt. na srmt to bude az prestane dychat.

  215. chci tim rict, ze je treba dat zvireti sanci a neuspavat ho. kdysi nebyli uspavaci, nebyli veterinari na kazdem rohu, nebyli znalci a specialisti. zvire bude prezilo nebo neprezilo. to co dostalo bylo teplo, utociste a pozornost lidi kolem nej.

  216. 224) Ratko a to já jsem měla tak na mysli také. Neuspávat ho – dát mu ještě čas a šanci. Vysadit léky, veterinu – protože ta pro něj už udělala maximum (operace ploténky, která mu velmi pomohla od bolesti, ale také tam hrozilo větší ochrnutí) a nechat kocourka v naprostém klidu, spíše ho konejšit a uvidí se…

  217. Abych řekla pravdu po pojízdných uspavačích tu slyším poprvé, tak asi ni moc, jak píše Ru. Uedna velká fenka mi umřela s tlamičkou na ruce za kamnama, tehdy na uhlí, stočená do klubíčka. Byla tam několik dní a bylo mi 13. Je fakt, že přirozeně, nespala jsem kolik dní, což bylo to nejmenší už pro mě..nedokázala jsem se od ní hnout, naříkala. Nejvíc mi tehdy vadilo, že jsem si nebyla jistá, jak ji nejlíp pomohu.

  218. Ne, proboha já neříkám uspi ho, to bych si vůbec nevzala na svědomí, spíš mi jde o to, o i co tobě, aby netrpěl třeba víc, než by musel..

  219. Vy mi dáváte. Když už stanovíme čas, tak zase do toho tyhle pochyby…

    Kocour někdy dýchá hůř a je nervózní, někdy celkem dobře a je klidný.
    Leží, říkala jsem si, že klidně, ale došlo mi, že to porovnávám už s obdobím tohoto měsíce, ne když byl zdráv. To ležel uvolněně, rozkošnicky, ne schouleně se zabořenou hlavičkou.Ale zvedá ji a rozhlíží se, to jo… je to takové dvojaké, všechno. Být rozhodce-bůh je ale horší, než "dát kocourovi šanci". jenže já s ekloním k tomu, že "dát šanci" znamená nechat chřadnout, trpět, smutnit a pak ho možná stejně uspat, ale ve chvíli, kdy už po něj svět bude hnusnej.
    No…uspat ho ve chvíli,kdy se mu svět zdá ještě dobrej, to je vlastně pitomější.
    Jenže se to těžko rozlišuje, jestli ještě chce, nebo ne.
    Pití i jídlo odmítá.

    Rozhodnout tu eutanázii je na nervy, ale nechat ho jen tak a koukat se, až bude hubnout, vysychat a vypadat smutně a zoufale, na to asi nemám – jak to vnímám v tuhle chvíli. Ono se to mění…

  220. Nechat ho nějakou dobu v klidu bez léčiv i kapaček … áchjo, v dnešní farmaceutické době je to divný; ale samozřejmě je to to nejnormálnější.

    To bych mu musela vyndat tu kanylu, zítra večer.

    Kapačku jsme mu dala teď večer.

    Nepříjemný je pořád to měnění názoru, které stále bliká: jak dlouho čekat, jestli se napije? Trpí – netrpí? Bude trpět – nebude trpět? Jít do práce na celý den – nejít? Nechat ho být – pořád za ním lézt? Mňouknul – co to znamená? Nechat přirozeně – nebo lítat k doktoru (to už nechci, k doktoru už s ním nejdu)… dát kapačku krátce – delší – žádnou – kdy? Přestat s prášky – nebo je dávta, i když je nesnáší – co když mu ty léky uleví?

    – jak koukám, asi bych měla přešaltrovat na "take it easy" přístup.

    Ještě ráno promluvím s mámou, ale zase i na ni nakládat další změnu … jednak ji to zase zkrouhne, jednak bude možná nerudná, nojo, to snad vydržim.

  221. Liško, běž spát, ráno moudřejší večera. Potřebuješ i Ty si od toho všeho psychicky odpočinout. Kanylku mu ponech, dokud funguje, až mu zajde, vytahni ji a je to. Ty dvoje antibiotika cos mu dávala mu asi nepomohly, když Ti doktor řekl, že se zánět zdvojnásobil. Ale to by podle mě byl v celkové sepsi a měl třeba horečky – a to bys poznala. Takže začni tím, že mu už nebudeš dávat zítra ty prášky co nemá rád a vyplivuje je. Na poslední injekci je stále dost času, tu můžeš zařídit prakticky vždycky. Dobrou noc.

  222. A když bude kocourek bez léčby, klidně u něj může být i maminka. A Ty můžeš být v té práci.

  223. Liško, pro kocourka jsi udělala maximum co se dalo. V podstatě to byla velmi intenzivní léčba – operace, péče po operaci, atb, infuze. A teď ho dáme z té pomyslné JIPKy na standart…

  224. Já bych zkusila ještě jinou veterinu, pokud antibiotika nezabrala, tak byla zřejmě špatně cílená, jinak to není možné, zánět by ustoupil a selhaly by mu orgány, kdyby měl umřít. Prostě bych zkusila jiného veterináře.
    Jinak já jsem přesvědčena uspat zvířátko pokud má bolesti, nebo pokud už na nic nereaguje, jak to říkala tuším ratka.

    Drž se Liško!

  225. Ahoj, ohledně kocourka doporučuji poradit se s dobrým homeopatem (třeba http://www.modryhad.cz), mohlo by to dost pomoct. Moje známá měla vážně nemocného kocoura (původně byl ochrnutý, později opakované ucpání močové trubice), veterinární zákroky pomáhaly jen dočasně, takže na něj nasadila léčení energií, homeopatika a přirozenou stravu. Kocourek je v současnosti bez problémů.
    Přeji hodně sil a štěstí :-)

  226. Mod,
    ona ta antibiotika asi cílená právě nebyla, protože oni nevědí, kde ten zánět je.
    To mi říkali do telefonu, když byl před týdnem v nemocnici na kapačce:
    Že prognóza není dobrá, že je někde v těle zánět. Prý aby se zjistilo, kde, tak se dá odebrat ozkomíšní mok a musela bych ho rychle odvézt do Plzně do laboratoře a stálo by to 10.000 a výsledek by byla jen informace, diagnóza, ale dělat by se s tím prý nic nedalo.
    Tak to říkali.

    Mám zavolat po 13.hod na tu veterinu tady, pro tu domácí eutanázii – tak tam můžu zavolat a zeptat se jich vůbec celkově, co si myslej. Nebo tam zajít se zeptat.

    Ty výsledky testů z úterý večer nemám ani jsem je neposlouchala – že už je to prý znát, oproti minulému týdnu, ten stav jater a ledvin a něco o bílkovině v moči, že tam je nebo není nebo co – protože kocour nejí.

    Tak mu ještě ty kapačky dám: Nebo ho už mám nechyt být…
    Achjo.

    Liliano, díky,
    oni homeopatii dělají i na té veterině, kam jezdíme a kde byl operován:
    http://www.vet-centrum.cz

    Ale dík, asi bych se s tím pro změnu obrátila jinam.

  227. Dneska jsem teda bezradná,zoufale,
    když nemám žádný daný postup a plán a činnosti.
    Už je mi taky blbě z toho, že nemůžu jíst.

    Ale já nechci svýho kamaráda nechat zabít předčasně.

    1)
    Tak já zkusím jít na tu veterinu tady ve 13hod (do té doby se nějak trochu najím nebo nevim, teď brečím) a konzultovat
    2)
    a zavolám na tu homeopatii.

    Dík.

  228. tak nejez. nejíst není žádná katastrofa. muj muz nejí klidne i tyden, kdyz mu není dobre a vubec nic se mu nestane. normálne chodi na výlety a pracuje. přece nemusí vše běžet podle plánu a nejakého predpisu. 3x denně jíst a pít tolik a tolik a pak přesne tolik a tolik vycurat. nic není podle plánu.
    lisko, zastav se! nepobihej kolem. treba zrovna to se mas naucit. neplasit se a jen duverovat. zastavit se v tom zbesilem uprku. az se vybrecis tak proste nedelej nic. uklidni se, sedni si ke kocourovi, pohlad ho a potes se jeho pritomnosti. ze tady porad je. ze dychá. přilož ucho k tlamicce, a naslouchej tomu dechu. nech se posimrat fousky. vkladej svuj klid do nej. dej mu kus sve sily. vem si ho treba na prsa nebo na klin a jen nslouchaj jeho dechu. bud v klidu.

  229. Holka, je to těžký já vím. ale teď už veterináři vidí, kam ten zánět postupuje, když má konkrétní nález na játrech, tak můžou zkusit ještě antibiotika vyměnit. A klidně breč, to je prostě nekdy třeba:-)
    A ano, jak říká ratka, uklidni se, nervozita je k ničemu!

  230. Kocoura nech jak je.
    A to ze dvou důvodů:
    -kočky milují svobodu a co už je svobodnější,než si zemřít kdy uznají za vhodné(nebo jejich tělo)
    -taky milují domov.A ty bys ho musela na tu poslední cestu někam odvést a poslední co by viděl,by byla nějaká vykachličkovaná popravčí cela.

    Prostě ho nech trpět.Zvířata trpí jinak než lidi,berou to jako součást života.A jestli dotrpí doma,kde to má rád,tak to bude dobrá smrt.A možná tě ještě překvapí a budeš ho oplkávat až za pár let.
    Já jsem kdysi nechal svou kočku utratit(za trochu jiných okolností) a dodnes si to vyčítám.

  231. Liško, připojuji se k Ratce. BuĎ v klidu. Neotravuj kocourka už s medicinou. Jestli si nechceš vzít na tričko euthanazii, tak si ji na sebe neber. Nech to na něm. Zvíře ví, zda má umřít či ne. Hlaď ho, buď u něj. Dává ti signály, že tak je mu dobře, ne? A jestli se rozhodne odejít, tak ho nech, a jestli se zmátoží k životu, tak jen dobře. Ale ubrečená a zneklidněná mu k ničemu dobrému nejsi, to ho akorát otravuje. Jestli je to konec, ať umře obklopen láskou a ne ve stresu. – A jíst člověk opravdu nemusí. Voda s trochou citronové šťávy zneutralizuje zpravidla štávy v žaludku.

  232. Mod, ratko, Lenko,
    tojo. Já s kocourem jsem klidná, když jsem u něj. To jo. Neklidy se k němu snažím netahat.
    Ukázala jsme mu korále, co mi dala včera kolegyně, a docela jevil zájem :-) Ne že by do nich šel packou, to ne, ale koukal po nich bystře, kam se hnuly.
    Hubne, hubne. Když je dýl bez kapačky, má kožíšek neupravený, ne tak zdravý…

    Saule,
    to je pravda.
    A eutanázii nekde v ordinaci, to určitě ne, to nemám vůbec jako možnost, to bych mu neudělala.
    V nejhorším doma. Ale zatím teda půjdu konzultovat k jinému veterináři, vezmu tam všechny účty z nemocnice, jak mi máma připomněla. Pak zavolám na tu homeopatii a zeptám se na názor.

    Díky vám za podporu.
    o, že nejim, mě nijak neděsí, akorát nechci, aby mi to bralo sílu, kterou můžu upotřebit pro kocourka.

  233. Saul má taky pravdu, i s těma pochybnostma, my jsme předloni nechali euthanaziovat Gerinku, protože byla opravdu strašně nemocná, bolesti se tlumily léky a ten zhoubný nádor v konečníku….. nedělala chudák 20 hodin denně nic jiného, než že se zkoušela vykakat, v ostatním čase spala po prášcích, přesto všechno ji pořád vidím, jak si radostně poskočila, že jede na výlet, když ji Filip naposled nakládal, nikdy to už nepřestanu vidět:o(((

    No, ale, je to prostě tak, že zvířata nám dávají mnoho let spoustu síly a jsou pak chvíle, kdy jim tu sílu musíme vracet.Kocourek má obrovské štěstí, že je tak milovaný:o)

  234. Chudák Gerinka. Jsou dojemná, ta zvířátka.

    Na veterině mi řekli, že pokud je stav ledvin ze 3/4 špatný, tak už je to na eutanázii. A že když kočka tejden nežere, tak se jí rychle otukujou játra a je to blbý. (Výsledky testů jsou ale na té druhé veterině.)

    Přišli by zítra odpoledne (ale nevím, jestli máma v tu dobu může…)ho uspat nebo ho zhodnotit.

    Ptala jsem se, jestli ho nemám nechat bejt a neuspávat, ale tvářila se zvěrolékařka, že spíš ne. Zkusím mu dát nějaké jídlo – poslední dva tři dny už si nevzal ani kousíček; předtím aspoň ždibec. Vitamínovou pastu mám – prý když ji dám na patro, tak to nevyplivne.
    A ty kapačky dám.

    Tak nevim, jestli volat tu homeopatii. Asi to zkusím.
    Achjo. Mít naději je lepší, to povzbuzuje k činnosti, ale ty výroky veterinářů opravdu moc ne.

  235. Homeopatka, na kterou upozornila Liliana [234] – díky!! – byla moc sympatická, nedávala žádné přehnané naděje: říkala, že to uspání by nakonec šlo, protože kocour je v depresi z těch nohou nemohoucích, porovnává nostalgicky, jak se měl dřív líp, hází flintu do žita … tak ráno zajdu pro něj pro kapky a zkusím přes víkend ještě homeopatickou kúru.

    Kašlu na pesimistické výhledy doktorů a na to, co si kdo třeba řekne – že protahuju trápení kocourovi i nám, jeho lidem.

    Zkusíme všechny možnodsti a hotovo.
    Na uspání je čas, máte pravdu všichni!

    Neuvěřitelný je, jak kocour kopíruje tátovu situaci (Lenka si toho už všimla) – ochrnutí, zejména levá noha, z toho deprese, nejí
    (táta nejedl půl roku, zhubnul 30kg, moc nepil, chtěl jen vermut, no děs – a je tu osm let poté, v 82 letech, leží, ale je v pohodě; on jo, máma je z toho zhuntovaná).

    Táta se z toho dostal, já se z toho dostala, tak co by se nedostal kocourek, kterej tehdy, když mně bylo nejhůř – když to s tátou vypadalo hrozně – mně pomáhal, kocourek jeden A já bych mu to neoplatila? To nechci – ad Mod [245]

    Teď jsem Šímovi říkala něco veselýho a začal příst. Tak to snad ještě není na odpis? i když jídlo nechce.

  236. Ta atb myslím cílená byla – jedno byla na chlamydie co jsem se dočetla a ta druhá širokospektrá.

  237. Liško a jsem ráda, že ses rozhodla ho neuspávat. A taky jsem ráda, že ses rozhodla co děláš , taj jak to sama cítíš…

  238. mysim ze ty kapacky mu nedelaji dobre pokud ma nemocne ledviny. ledviny to musi porad tahnout pres sebe. nejsetrnejsi je nejist a nepit. zastavit traveni. to pomaha i lidem. zviratko si bere na sebe energie prostredi a tim tomu nemocnemu pomaha, to o tatinkovi jsem psala taky hned jak jsi popsala tu nemoc. ze je ochrnuty. ze to zvire na sebe bere neduhy prostredi v kterem zije a cisti ho tim.
    nepomuzes tim ze ho ladujes kapacky a leky, je treba nechat kocoura at ukonci to co zacal, at to dotahne do konce. tatinek to dokazal, ty taky tak kocour to zvladne taky.

  239. Barčo,
    no na uspávání asi dojde, pokud homeopatie neprojde.
    To se ještě budu zmítat v rozhodnutích znova :-)

    Ty antibiotika mu už teda dnes nedávám – co myslíš?
    Měl je brát asi do dneška; ten synulox mám ještě v zásobě hodně, už včera jsem mu ho nedala, on dávil, už když ho viděl, chudák.

    Jak se vyndává kanyla, nevím. Snad to bude nějak pochopitelný. Doufám, že nevadí, že ji budu používat snad ještě zítra, i když ji má od soboty odpoledne.
    Teď jsem dala kocourovi jen trošku kapačku, na chvíli, a už z toho těžce dýchá a nervózně prchá do úkrytu. tak jsem to zas vypla. Dám mu malinko zase večer.
    ještě mám čtvrtlitr.

  240. ratko,
    jo, asi jo, kapačky už snáší hůř než předtím, jak vidím.

    To je teda blbá vyhlídka pro domácí miláčky, když na ně přecházejí ty neduhy domova!
    Ale teď ho tahat někam pryč, k sobě, když má domov 2 roky už úplně tady u našich, to je taky blbý.

  241. Zkus tui kůži, jestli se vrátí a není dehydrovaný, nic mu nekapej. Kanyla se vytáhne stejně jako jehla.

  242. Aha, dík.
    Kůže docela dobrý.

    Chudák tak těžce dýchal po chvilce kapání … byla jsem u něj, už je klidný.
    Zkusím teda až bude dehydrovanej kapat jen hodně pomalu a jen malé množství.

    A pak homeopatika stříkačkou do tlamy, hm. škoda že nechce jíst. Ještě mám asi dva prášky Peritol na zvýšení apetitu, ale moc mu chuť nezvýšily předtím, tak nevím, jestli mu je nutit, když se mu zvedá kufr.

  243. Dala jsem koocura zas tátvi do postele – to je taky takové homeoptikum; dva chromí kocouři když jsou spolu.
    Táta mu vyprávěl kousek nějaké kočičí pohádky :)

  244. Liško děláš to dobře, ničeho se neboj. Jak říká Mod. kanylka se vytáhne jako jehla, nic na tom není. Tabletky mu žádné nedávej, když je z nich vyděšenej. A jestli není dehydratovaný, tak mu nic nekapej. Jo a do postele k tatínkovi, tam by si mohl hovět jak zajíc v brázdě. :-)

  245. Jo!
    vydržel u tatínka docela dlouho.Chtěla jsem, aby byl mezi námi v místosti, kdeje dění. Jinak je totiž v mém pokoji, ve své klidové zóně. Už se tam zase nahřívá u kamen.
    Divím se, že nechce pít, protože je tam dost teplo.

  246. Nehýbe se, neohřívá se tolik. A je naládovanej infúzemi. Tak nepotřebuje pít tolik jako ty, která tam kmitáš okolo. :-)

    Veterináři jsou vzdělávaní a vrostlí do pravidla, že trpícímu zvířeti je humánní ukončit trápení. To neber až tak moc vážně.

    Saul – supr. Chlape…

    A kdoví, jestli hodně toho bídnýho stavu kocoura není už jen ze stresu z léčby.

  247. Liško, mně teď napadla možná úplná pitomost, ale zpočátku, po tom kocourkově úrazu, nedali jste mu nějakou tabletku proti bolestem? jako myslím lidskou?

  248. ru,
    já si myslím, že ze stresu z léčby je toho až dost!! Moje kočka první onemocněla jen z leknutí z doktora a další setkání s doktorem byl její konec.
    A tenhle kocour je stresovanej už cestou – a pak ještě ti doktoři… a ty prášky do pusy, taky hrůza … a kapačka nakonec taky, jak hrozně potom dýchá :(

    Mod,
    nene, nedali, dali jsme mu jen pár prášků na bolest od vetrináře a pak po operaci taky jen pár od veterináře; lidské ne.
    To jsem někde přečetla, naštěstí, že kočky některé nesnášejí. Nepamatuju si podrobnosti, které prášky, ale nedala jsem mu nic.
    Dělá to velkou paseku? – vyrozumívám z tvého komentu.

    Díky vám furt za podporu!!

    Ještě dám kocourkovi trochu vitaminové pasty. Smíchám ji asi s medem. Ona má docela podobnou chuť jako med (je v ní slad), ale je lepivější a kocour při tom dáví. Při medu ne. Chudák dávil už i jentak z toho, že chtěl popojít, a nešlo mu to moc. ak vždycky hlasitě oddechuje – nevímb jestli slabostí nebo spíš z psycho-zoufalství, kočičák malej.

    Zítra jsem zvědavá na ta homeopatika, jak je bude snášet.
    Ta nemocná zvířátka, to je něco.

  249. No velkou paseku, může to způsobit totální kolabs kočičíhoorganismu prej, jsem to právě taky kdysi kdesi četla a dneska jsem si na to vzpomněla.

  250. Jswm se vrátila oa ohřála a jdu se podívat, jak se má kocourek a liška a tam u nich..Je vidět, jk to všíchni tak dobře myslíte, podle svého, to snad musí i on cítit to, že jsme s ním..
    Jj,nejen ratka, ale to se mi líbí, co napsala ve 24O a taky pak Saul ve 249..
    Hm Saule, jj, chápu to i tak jak píše Ru..že toho lituješ…
    To já někdy taky, ale už jsem tm psala, trápila se ona i já, když už fence je 16 a nemůže se vykakat a tak nejí, točí se dokola a kňučí, tomuž jako trápení vidím. I tak nejsem si vždy jistá, jestli jsem nesvolila k její smrti. S kočičákem máš lištičko ještě naději,. fakt ještě pořád..ještě ti nikdo neřekl, z veterinářů, je to JEN TRáPENÍ..i já na vás moc myslím..

  251. Ano, mohou selhat právě játra. Proto se lidské léky nemají dávat zvířatům. Nejsou schopni je rozložit enzymy a nabourá to celkově jejich metabolismus. V zvířecích lécícj jsou sice účinné látky podobně jako u dospělých , ale jsou tam jiné pomocné látky, které napomáhají právě tomu štěpení v organismu.

  252. Liško, jestli kocourek špatně dýchá při podávání kapačky, nebo bezprostředně po podání kapačky – nedávej mu ji. To znamená, že selhává, zatěžuje srdce a plíce. Je přelitý, má v sobě hodně vody.

  253. Kocourkovi přeju dobrou noc a pěkné kočičí sny..

  254. Já přeju dobrou noc všem u Lišků i všem ostatním tu i onde:o)

  255. Liško, nedávno som s kolegynkou prežívala podobné trápenie, jej kocourek bol na tom ešte horšie ako tvoj. nemohol ani prehĺtať….ani chodiť…nič. dnes je zver úplne ok. možno som ti to tu už písala…

  256. S napětím nahlížím, jak to s Kočičákem vypadá? Držím palce, ať se začne zlepšovat, škoda, že nemůže vidět, kolik lidí mu tady drží palce:)

  257. Kočičáci jsou moc rádi za držení palců!

    Dala jsme mu poslední kapačku, jen malinko na chvilku a hodně pomalu, ale stejně z toho dýchal těžce a hlasitě – možná už předjímal, že tak bude dýchat,už to očekával (?).

    Podala jsem mu poprvé homeopatika.
    Byla jsem je ráno vyzvednout; ta paní homeopatka, to je balzám, moc příjemná. Určitě ji ještě oslovím časem kvůli alergii pracovní kočky. Přinejmenším.

    Koupila jsem ten hroznový cukr, práškový, co se dá rozmíchat ve vodě. Podala jsem teď jen trošku, taky stříkačkou do tlamy, nechám kocoura ještě odpočinout a vyndám mu kanylu; zatím jsem odstřihávala lepenku kolem.

    ?
    Už včera nebo dřív jsem si všimla, že kocour má kolečko chlupů v kožichu ztvrdlé, že mu tam asi něco káplo. Ale ne, šly z toho chlupy odendat a bylo to spíš jako stroupek. Tak jsem mu tam stříkla septonex (ten jsem koupila kvůli budoucí akci s kanylou). Nevím, co to je – napadlo mě, že v těch místech, nad pravou nohou, měl předtím nějakou tukovou bulku či co, a veterináři říkali,že to nic není. Tak že by se dehydratací takhle vcucla do kůže a seschla ve stroupek?

    Teď dehydratovaný není. Zařadil úsporný program.

    Homeopatika má mít čtyřikrát denně nebo i častěji možno.

  258. Díky, SV, psice, Mod, Barčo
    a všichni vespolek!

  259. Stroupek z dehytratace, to nevím, to jsem ještě neslyšela.
    S homeopatiky taky nemám žádnou zkušnost, ovšem teď mě mrzí, že už mě před týdnem nenapadla ta paní s Bachovýma kapkama, které míchá pro všechna zvířata na všechny možné neduhy:-(

  260. Mod, to nevadí, tohle je taky paní s Bachovýma kapkama :)

    A mně to taky nenapadlo dřív – přitom na té nonstop klinice taky dělají homeopatii, píšou to na stránkách, ale nemluvili o tom, nenabídli, tak mě to taky vůbec nenapadlo jako varianta, nenapadlo mě se zeptat.

  261. Ahj, nezdá se mi, že by ten stroupek nějakou souvisel s dehydratací, ale nejsem doktot, natož veterínář. Možná to nebyla praví tuková blka, něcood štípmutí, měla täk 2 psí holka, vypadalo to jak tukové bulky až.. pak se zahojilo celkem bzzy a malý stroupek byl taky, už n ní a strst měla v těch místesh, byly u sebe kousek, nejdřív zhrublou, a jinou, pak vypadla, spíš jí odstanila sama a už je skoro dorostá.

  262. Rychle jsem vyfrkla další článek, o kvalitě života, takže dobré podhoubí na pokračování komentářového kočičího dramatu.

  263. anino,
    aha. Kdoví co to je, asi nic zásadního :)

    Jen mi tak blesklo, jestli ten zánět v těle nesouvisel s tímhle. nebo jestli to není nějaké jeho působení.

    No snad ten zánět, co se během braní antibiotik zdvojnásobil :((((,
    zázračně vymizí.
    Už jsem přešaltrovala z doktorské etapy léčby na homeopatickou etapu a na klid od doktorů a žádné cestování a klid od kapaček a od dávivých tablet.
    Takže já osobně mám teď fázi naděje a mírného optimismu. Protože začíná nová etapa; ne že končí první a znamenalo by to konec. To ne, beru to jako novou naději.

    Kanylu jsem vyndala.
    I v tom jsou doktoři rozrůznění: v té nemocnici vždycky říkali, že se kanyla má vyndat nejpozději po 5 dnech, 5.den. A včera tady zvěrolékařka místní říkala, že kanyla maximálně na 3 dny.
    A já ji vyndala dnes, 6. den. Ještě byla funkční.

  264. Ten stroupek mohl být infekčního původu a masívní dávky antibiotik ho prostě vyhojily. :-)

  265. No mně teď volal syn, mají doma Kocoura, Paštiku2 a starou kočičku Číču (té je 17 a patří synově přítelkyni). Kocour je takový záškodník a syn na něj má soustavně pifku:o)), nicméně včera se prý stalo, že Kocour málem zahynul za radiátorem, asi chtěl skočit z Paštičina škrabadla na parapet a netrefil se a spadl za radiátor, tam se zaklínil a vůbec se nemohl hnout, naštěstí prej aspoň malinko hrabal zadní nohou o ten kov, což Adam uslyšel a šel se podívat, jestli neteče topení, a von tam Kocour a Adam ho odtamtud asi 10 minut nemohl vyndat. Topení horké nejmíň 60 stupňů, kdyby se to stalo vnoci, nebo když nikdo není doma, nebo ho neslyšel, tak by se tam uvařil:-((

  266. Mod,
    ježkovy zraky! Ti kocouři jsou totiž prdlejší než kočky a nejsou tak jemně motoricky dokonalí – tedy někteří!
    Chudák, záškodník ne za keřem zákeřný, ale za radiátorem; ještě že to dobře dopadlo.
    To taky muselo bejt, tahat kocoura z ďoury!

  267. Mod, nejen kocouři..zdartná a sportovní fenka se ráda podřídila své sportovně založené rodině.Navzdory všem alergiím a dejchátkám, co mají všicni. Kromě jiného ještě s dvěma malými dětmi chodila celkem štreky po horách. Malej začínal mluvit, tak ho táta měl střídavě v krosně. Větší chodila. Psí holce se to moc vždy líbi a nevím kolik km asi naběhala ona, ale moc. Žádný exrémně vysoký hory, le hory..Uklouzla ji ťapka na okraji skály a oba zatrnuli a v duchu se ní loučil, holka řvala. Pes pár minut ležel, ani se nehnul. Než se vzapamarovali, jak co udělají, holka psí se otřásla a vyběhla jim naproti. Dlouho v šoku ji pozorovali a hned šla na veterinu na prohlídku, jestli něco..člověk by dopadl nesrovnatelně hůř..Hm a mně uřvaná holka zavolala..mami spadla ze skály…

  268. Br, takové pády :(

    Ten kocour tak těžce vydechuje, když se trochu hne, pak hned tak těžce dýchá … a ta antibiotika bral těch 5-7 dní, jak měl a jak to píšou na netu o Synuloxu:
    https://pfizer.cz…nulox%20tbl.pdf

    a diskuse o tomhle léku a enroxilu, tom druhém, napovídá, že oba jsou na dýchací věci a záněty a že jsou předepisovány často a někdy ten, v příští nemoci stejnému zvířeti ten druhý, a enroxil že je silnější. Ten bral koc o den dýl než synulox …

    Synuloxu mám ještě dost – na další týden.
    Ze bych mu ho zase dala, když se to nezlepší? Chudákovi kocourovi se z toho prášku zvedá žaludek.

  269. Ahoj, k tomu stroupku – tenhle úkaz se dělal v srsti našich myšů, když byli víc nemocní nebo streslí (jedna myš to dostala den po smrti své spolubydlící). Na veterině zjistili podle výtěru z kůže všenky, podle doktorky jsou to velmi běžní parazité, kteří můžou žít dlouhá léta v relativní symbióze s hostitelem, ale v okažiku oslabení se přemnoží a vytváří potom tohle. Je možné, že jde o Kočičáka o něco jiného, ale kdyby se objevily nějaké další ostrůvky, zabírá na to "bleší" Difusil. To bych teda nechala stejně, až bude pan Kocour víc ok, ať není chudák ve stresu ještě z nějakých chemických smrádků.

  270. diskuse o těch dvou lécích (abych ji nemusela znova hledat nebo kdyby to někoho chytlo:)
    http://www.modrykocour.cz…?t=1742

    Achjo, už se o toho kocourka zas trochu bojim, optimismus vydržel jen přes den.

  271. psice,
    aha, díky! Já je zacpala septonexem. Tak to snad nic.

    Achjo, kdyby tak se ten kocourek uzdravil, nejlépe hned zítra, jójó, takovýhle překotný změny zdraví nebo čehokoli, to je teda darda. Nojo, prostš život :(

  272. Synulox a enroxil jsou širokospektrální antibiotika, co se dávají spoustě různých zvířat. (I telatům.:-)) Primárně na dýchací potíže, ale často to dávají veterináři i jako antibiotikový krytí "pro jistotu", když není lokalizace přesná, nebo lze hrozbu nějakýho zánětu teprv předpokládat. Nějakýho horšího, bakteriálního… Víceméně to záleží spíš na tom kterým veterináři.

  273. Jestli nezabraly, tak další pokračování po přestávce asi moc smyslu mít nebude. A nebo jen přechodný, po dobrání se to zas zhorší, rezistence je mrcha.

  274. Aha.
    Díky, ru!

    Tak se na to mám vysrat, co?
    A může ten zánět zázračně jít už konečně do hajzlu sám od sebe, když se kocour psychicky vylepší?

  275. Nevím. Pravděpodobnost je malá. Ale má ty homeopatika…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.