Kvalita života

NA CO JE KDO ZVYKLÝ?

Anó, další příležitost pro komentáře o zdravotním stavu mého kocoura :-)

I pro jiné komentáře. Nemám tolik souvislého času na sepsání článku o slušné délce a slušné šířce nadhozeného tématu; jen o něm tak uvažuju:

Když kocourovi ochrnou nohy a odmítá potravu i pití, řeknou doktoři, že je na eutanázii.

Když můj táta ochrnul na levou stranu po mrtvici a odmítal přijímat potravu i pití, doktoři toho neřekli mnoho. Mluvili o jeho umístění do nějakého rehabilitačního zařízení nebo spíš LDN s rehabilitací. Bylo to hlavně na nás, na rodině, abychom si pomohli, jak se dalo, abychom si informace vyškrábli kdovíodkud a zařídili se nějak v nově vzniklé situaci. A zkoušeli tátovi dávat různé typy jídla a pití, jestli se nechytne, jestli se mu nezačne polykat snáz.

Člověk si může sám říct. Táta si tehdy před osmi lety říkal hned v nemocnici o pivo, doma o čokoládu a vermut. Řval a volal pořád a pořád, ani chvíli jsem neměla, ani čas umýt nádobí, natož čas se učit na zkoušky. Byla jsem pak v depresi i já – z toho, že nepije nic, jen trochu alkoholu denně, a nejí vlastně vůbec. Moje pseudo-dilema znělo: „Když nepije a dám mu alkohol, odvodní ho to ještě víc a bude to horší, ubližuji mu tím, zabíjím ho! – Anebo ne, nebo mu to pomůže a mám mu to podat?“

Kocour neříká, co by si dal; jen sděluje, co nechce. Nechce nic k jídlu a nic k pití. Je v depresi a šoku, zoufalství, cítí se bídně – stejně jako člověk, který náhle ochrnul.

Je neuvěřitelné, že se ta situace v jedné rodině opakuje a přechází z člověka na kočku. Kočky to takhle chytají – říkáte někteří. Jo, už několik takových příběhů jsem slyšela.

Kvalita života člověka, který nemůže chodit a leží léta na posteli v bytě – jaká je?

Kvalita života kocoura, který nemůže chodit a měl by to podobné – jaká je? Horší, protože nemá žádné intelektuální zábavy jako je čtení a televize? Ale má pořád kontakt s lidmi, stejně jako ten ležící člověk. A to, zdá se mi, je to nejdůležitější. Být mezi lidmi. Jakkoliv.

* * *

Kvalita života člověka žijícího a dřejícího na samotě v přírodě, bez televize, internetu, elektřiny – jaká je? Různá. Kdyby chtěl žít jinak, tak to udělá, má na výběr. Ochrnutí deprivovaní moc na výběr nemají…

Kvalita života člověka žijícího ve velkoměstě ve velkolepém domě s velkoplošnou obrazovkou, internetem, autem, postavením, s každoroční dovolenou na druhém konci světa – jaká je? Různá. To víme už z pohádek.

V čem to vězí?

Jaká je kvalita mého života? Jak to poznám? Podle toho, že mám kamarády?

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

191 komentářů u „Kvalita života

  1. Heh, kvalita života, no možná to má souvislost s tím, co k mému psímu článku napsala vnoci u sebe Mirka, o životě v područí.
    Určitě je zásadní moment, jestli si člověk nějaký způsob života zvolí, nebo je mu osudem, náhodou, přiklepnut. A v případě mnohých přiklepnutí je pak určitě kvalita života odvislá od blízkých, bez ohledu na to, jestli jsou to přátelé, nebo rodina. Mnohým může kvalitu života zásadně vylepšit i zvíře:o)

  2. Tak to je hustý..až se mi zdá, proč si to jako chceš potvrdit, zdá se mi to tak jasný, jistě i tobě..
    Dávám 10 razítek a pěkně čtelných :))
    První, co mě napadlo, ano je jistě moc důležité, pokud člověk není sám ani v radosti, ani v neštěstí.. to hlavně..
    Zase se říká: nepotřebuji přátelé proto, aby mi hned pomáhali, stačí to vědomí, že JSOU. TO JE PODLE MNE UŽ DOST FAJN, žít s tím pocitem ..
    Nějak nechci rozlišovat.. člověk, nebo zvíře je to živý tvor. Jak cítíme s ním, dle toho dokážeme většinou cítit s lidmi, pokud nás zvíře pochopitelně nějak nepoznamenalo..to pak je o jiném.
    Jasně, že na 1. místě bych zachraňovala člověka..
    Zvířata ovšem lituju ještě i proto, že to jsou nemé tváře a oni, si nemou říct, co je trápí, co potřebují..mnohdy tak dopadají i hodně staří lidé, naříkají a říct už schopni si nejsou. Hnusná je bezmoc !!
    O kvalitě života..dokud čl. žije, je jaká je..byť s pomůckami, péčí okolí, komunikací s ním..dá se říct..
    Já jen neležím, já zvednu hlavu i přemýšlím. Čl. si neumí představit, co sám neustál. I kdyby 1000 krát chtěl.
    Ale jak čl ještě má tu vůli a chuť žít.. myslím, že může být ve finále i kvalitnější..já vím divný..ale jsem o tom přesvědčena..
    Čl. zdravý, schopný, co má ambice a možnost si je splňovat, se může dostat do tak nepříjemných situací..hnán tím dravým proudem, že by pak možná i uvítal někdy poležet v posteli, a vědět, že najíst dostane, je obklopen láskou a těmi, co ho mají rádi. Třeba by při růnostech bytí aspoň na čas měnil..že lidem okolo něj není zatěžko s ním zůstat a pokud mohou splnit i jeho přání, třeba na svůj úkor, protože vidí a cítí bezmocnost čl., co se nemůže sebrat a jít protože mají hezký vztah. Jistě šel rád sám, kdyby to šlo..
    Lidi si v pudu sebezáchovy zvyknou na lecos a my jen zíráme a obdivujeme je.
    To jen tak mimo,..vždy mě dostane, když vidím slepého s vodícím psem, jak úžasně raguje a pomáhá..Oni si ti tvorové, když už si je pořídíme opravdu zaslouží taky naší lásku atd.
    O kvalitě života, dokud čl. žije, je jaká je..byť s pomůckami, péčí okolí, komunikací s ním..dá se říct to, já neležím, já zvednu i hlavu, napiju se, mohu sníst na co mám ss ním zůstat a pokud mohou splnit jeho přání, třeba na svůj úkor, protože vidí a cítí bezmocnost čl., co se nemůže sebrat a jít , jak by jistě šel rád sám.
    Lidi si v pudu sebezáchovy zvyknou na lecos a my jen zíráme Čl. se občas stane, že už svůj odud neunese tolik, až mu hrábne. Neodsuzji, nevíme, nakolik byl pro něj nesnesitelný.
    Zrovna talk lidi, co si žijí nějak jinak, po svém, třeba podivínsky dle nás a co ??? Jejich život a zřejmě i štěstí. Mohou bý šťastnější, než my..učí nás jít si za svým bez předsudků.
    Jen pokud čl. ještě uvažuje normálně, měl by si, pokud ho něco už napadne, skutečně uvědomit, to, že on by se vykoupil, ale co by mohlo zpustit kolotoč trápení těch, co opustil a měli ho rádi..jaký byl.
    Tak říkám smrt je,
    může být i vysvobození, ale pokud je vztah k čl. ke zvířeti a pořád byť nalá naděje, díky za každý den, kdy se usměje, zavrní..i my navíc víme, že mu v tom pomáháme a máme radost. Velký bonus pro nás.. spíš. !
    Tak život cenu má, dokud to jde a jde už toho dost, i v situaci ne zcela běžný, dá se najít něco pozitivního si v tom pro sebe, co jiní nevidí…tam jakom on nedojlédnout, nemohou..
    A zvířata k nám patří, jako příroda, u Mirky jsem četla.
    Má je taky ráda, ale ne každý zase od zvířat snese věechno. Něco mu vadit může..nakonec ani zvíře od nás ne vše snese :)

  3. Zase se někde opakuju v kom. :( blbnu dost, berte to tak..

  4. "kvalita života"
    to jsou dvě slova,vlastně jejich výsledek.
    Takže nějaká rovnice.
    Tak zkus definovat "kvalitu",tak jak ji pociťujeme,protože to je tuze abstraktní pojem a na pocitech závislý a zkus definovat život se všemi zákonitostmi a procesy,třeba tak jak ho popisuje věda.
    Mohl bych si počkat,ale troufám si tvrdit,že ty dvě definice žádný smysluplný výsledek,jako např. "kvalita života" nemůžou dát.
    Hledání smysluplnosti už mě přešlo,ale kdybych už tu kvalitu života musel nějak smysluplně definovat,tak jedině takto:
    "kvalitní život je takový,kdy musíme dnes a denně bojovat,nebo pozvedávat(to nelze oddělit),nad životní nekvality"
    a naopak!
    Každopádně rovnice nevychází!Protože tu hlubokou kvalitu někde uvnitř sebe cítíme jako klid a harmonii,ne jako boj a energetický výdaj.
    Tak co teď?
    No to je prosté,pozměnit vstupní data a přizpůsobit je tak,aby výsledkem byla "kvalita života"
    A proto je ta kvalita života největším reklamním trhákem dnešní doby.
    Lež lží,která skončí v takové nekvalitě o které nemáme ani tušení.

  5. Kvalita života předně vůbec není úměrná lpění na životě. Václav Bělohradský v jednom článku (nejen on) taky rozlišuje život člověka na bios (=život lidský) a zoe(=život zvířecí). Když je prý člověk připraven o vše lidské (asi o neškeré nadhodnoty), stává se prý paradoxně svobodným. Nevím, jestli je mi rozumět, ale přemýšlím o tom, jestli tou kvalitou života není ono "bios".

  6. 6
    Je!
    Ale chybí ti tam další "přihrádka",protože když ten bios vyloučíš,nemůžeš se k němu zpětně dovolávat.

  7. ad 5:
    Ech,proč tolik slov.
    Nemáme tu už 2000 let vzkaz:
    "kdo si chce svůj život(jeho kvalitu) uchovat,ztratí jej.kdo ho věnuje mně,nalezne život věčný"?(volný překlad NZ dle Saula:-)

    A taky :
    "Vezmi svůj kříž a následuj mne."

    Já myslím,že i ten kocour už to chápe,ale my jaksi pořád ne:-0)

  8. 8:
    osvobození je vždycky individuální,
    A v popírání "nemůžeš" je osvobození téměř jisté:-)

  9. Liško, já si myslím, že kvalita života se přímo odvíjí od osobních priorit a hodnot. Pokud je tvojí prioritou například přátelství a cítíš, že tohle máš v životě naplněné, stoupá kvalita tvého života.
    Pokud je tvojí absolutní životní prioritou skákat ze židle na stůl a potom na ledničku a ochrneš na půl těla a už to nikdy nemůžeš dělat, máš možnost své priority přehodnotit, nebo se cítit mizerně a chřadnout.
    Myslím, že rozdíl mezi člověkem a kocourem je právě v tom, že člověk si to dokáže daleko líp zpracovat než kocour. Ale nevím, nevzpomínám si, že bych někdy byla kocourem, tak se třeba mýlím:-)
    Je to samozřejmě složitější, ale princip takhle myslím funguje…

  10. Saule, jen tak, abys věděl..negůgluju, to už musí být, abych nenapsala úplnou kravinu, i když nakonec napsat můžu :))
    Asi to bude nejvěrněji za sebe, jak ěl. žiie a jak tu kvalitu- nekvalitu vnímá sám. A pak ti asi vyjde něco, co je podložené tvými zkušenostmi a jak jsi je zvládl, nezvládl, okolnostmi života do kterých jsi byl vsazen, nebo sis je zvolil, ať už dobře, nebo, ale pak víš..
    Ten, kdo se ti může jevit, jako, že je v mnohém za vodou a nemá starosti, má to a to a nic přece není problém, může být pěkně v pr..uvnitř, nic není zadarmo. A zase naopak, kdo bydli v zemljance, kterou si vylepšuje starou troubou a topidlem na zimu, znám takového.. a přes léto dělá po zahradách prařáků cokoliv, pere si v potoce, odkud nosí i vodu v kýblích. Může být spokojenější celkově, znám takového, je mu asi 35. Napojen na el. je k sousedům o kus dál, ty vědí a kontrolují. Co našetří v létě, z toho žije v zimě a čte a medituje. Až se setká s bezdomoveem, co si píchá v parku a spí na kartonech, musí mu jeho život připadat šťastný, A může ke mně někdo přijít, kdo má vilu a já nevám co a pomalu se zděsit, co to mám za nábytek, ale já tu jsem ráda ..Hlídala jsem děti lidem co museli hodně pracovat měly své děti rády, ale tak nějak jsem tam byť v přepych necítila pravý domov..fakt těžký..

  11. jsem nepochopil,ale klidně gúgluj Anino,o mě nic dobrýho nenajdeš:-)
    Ale jinak souhlas.
    Nemá cenu se srovnávat,jak já slyším,čtu…jak se někdo s někým srovnává…to si sakra zadělává.

  12. ad 11, Zito, se směju tady***Pokud je tvojí absolutní životní prioritou skákat ze židle na stůl a potom na ledničku a ochrneš na půl těla a už to nikdy nemůžeš dělat, máš možnost své priority přehodnotit, nebo se cítit mizerně a chřadnout.Në ne ve zlým :)

    No, já myslím, že nejen kocour, ale i jiná zvířata, sise hlasitě nerozpřádají debaty, jako my lidi, oni spíš vědí..co kdy jak a přáíliš o to nehloubají, Berou to..všechno.
    Nám se nechce..máme sice vědomosti, ale často je umíme dobře i prakticky použít, zdýá se mi, že se mélovými kroky oddalujeme od přírody, jejíž jsme součástí. Kolika lidem jen to oddělení chybí.Kolik se v pžírodě snaží zkoncntrovat jak vlastně žijí a jak y chtěli

  13. ad 13..to neva, myslela jsem že raději napíšu, když už za sebe, co si myslím, než bych hledala v gůglu, jestli vás neomámím a neošálím vědomostma, ale to nehrozí :))
    Jinak, i kdybych byla zvědavá, pod židovským králem bych tě nehledala :))

  14. 11:
    "Myslím, že rozdíl mezi člověkem a kocourem je právě v tom, že člověk si to dokáže daleko líp zpracovat než kocour."

    Třeba v Auschwitzu?
    Ale to asi nebyl kočičí útulek,že?:-(

  15. anino 3.každý jsme nějaký, Mírka si lubuje, když může spát v posteli se sedmi vnoučaty a různě je ze sebe po noci odendávat:o), no tak to bych zas pro změnu chcípla já:o)), prostě každý jsme nějaký:o)

  16. ad 16, Saule, já bývám vedle, ale teď jsem asi dost SOS.
    Hele já nevím, ale myslím si, spíš cítím, ne to, že bychom tím v některých věcech byli my lidé na tom líp. Nevím, ale my něco zpracovávíme v sobě složitě..tisíce variant..kočka nějak ví, co je třeba, má to v sobě i bez studia ..nevím, snad ji ani nenapadne protestovat proti tomu co má být a hloubat nad tím, což je kolikrát pro lidi náročný.. :)

  17. Zvířata nepřemýšlejí Coby kdyby a neužírají se představami,srovnáními minulosti a přítomnosti, představami o variantách budoucnosti. Přišly o nohu? Naučí se chodit po třech. Přišly o oko? Naučí se počítat s tím, že vidí prd a že nemůžou skákat prostorem jako předtím. Atd. Prostě se přizpůsobí danému a jedou dál. Hlavní je, aby je to nebolelo. Bolest je informace, že věci nejsou v pořádku. Pokud to nebolí, v pořádku to je.

  18. To podobenstvím ochrnutých tlapek kocoura a táty je skoro děsivé. Znám z okolí taky jednu zvláštní podobu (fenka, která zemřela na zhoubný nádor v děloze, zatímco její majitelka nosila v nitru své dělohy nezhoubný). Nevím, jestli se to dá řadit mezi náhody a jestli se budeme bavit o o náhodách jako existujícím jevu vůbec:) Ale připadá mi, že naše zvířata jen kopírují trend seniorů: lékařská péče v naší části světa se neustále zlepšuje, životy se prodlužují a civilizační choroby rostou exponenciální řadou. Kolik let by žili psy a kočky volně v přírodě a kolik bychom vydrželi my? (Nebo aspoň kolika let se dožívali naši "volně žijící" předci – 30, 40 let?) V otázce kvality života se mi líbí komentář Zity(11). Já jsem si o sobě vždy myslela, že bych svoje "utrpení" nechtěla dál protahovat, ale pravdou je, že nevím vůbec, jak se jednou k takové otázce postavím. Třeba budu na životě lpět, abych si mohla ještě ráno namalovat pusu a mrkat na ošetřovatele v LDNce a třeba budu lpět proto, abych ještě viděla Žmurovy vnoučata. Kdoví, jak to jednou bude. Jestli se přes Parkinsona trefím do klávesnice a nezapomenu na to kvůli Alzheimerovi, rozhodně o tom napíšu;)

  19. mozna je od samho zacatku problem v tom ze ja (nebo ten druhy) si osobuje pravo hodnotit (posuzovat) kvalitu zivota jine bytosti. jakoze to pozna a z toh odviji celou radu aktivit k "vylepsovani". je to tak nedokonale :o)

    kocour kopiruje udel tatinka, bere na sebe jeho kriz a vykupuje ho. tohle zvirata delavaji… ten udel hraje dost velkou roli, a myslim ze pokud je rec o kvalite zivota tak je asi rec o tom zda poznam svuj udel a prijmu ho.

    ty hadicky, kanyly, zda alkohol ano nebo ne, kolikrat, jeste ne, uz ne jsou jen podruznosti. to skutecne je ten udel. prijmout to co prave je bezpodminene. i se vsemi temi serepetickamu, to je takove zpestreni, hra :o))) ale to dulzite je prijmout to co se deje bezpodminene. bez posuzovani a hodnoceni

  20. ad 14, pokud nebylo pochopeno, byla to nadsázka, příklad. Myslím si, že to se zvířatama není tak jednoduché, jak píšeš a určité situace taky "řeší" i když jinak než lidi. Např. psovi zemře pán a pes přestane žrát a zemře taky, kocour ochrne na zadní a evidentně je "zdeptaný". Taky neberou situace prostě jenom tak, jak přicházejí s jejich bezduchým akceptováním.

    ad 16, nevím, jak se chovali kocouři v koncentráku. Dobrý příklad toho, jak to řešili lidé je například dílo psychiatra V. E. Frankla (zakladatele logoterapie – logos od slova smysl), který si sám prošel mimojiné i Osvětimí…

  21. Ad 22, nne, nebylo to pochpoeno nikak zle, jsem přece psala, že to nemyslím zle. Ale co píšeš ve 22 je fakt, u psů je to ASI ještě horší, můžeme se jen domnívat sA dohaxdovat, nevíme..jak jsi psala, nebyla jsi kočkou, já myzslím taky ne :)
    No, tak jen pozoruji tak okolo a co slyší, a mezdá se mi, že by zvířata přemýšlela, ale já vím fakt kulový a myslí, že těžko tu nikdo ví s jistotou, maximálně má lépe něco odpouzorováno, z čehož usuzuje.
    Co se týče koncentráků, tam jsem pochopitelně naštšstí taky nebyla, ale dělám už dost let takovou nárazovku pracovně, kde se dva měc. poměrně intenzivně, a fakt nevybíravě s autentickými výpověďmi, dovídám od těch co jimi prošli a jiná zvěrstva zažili, často s film. dokumentací..Ve škole jsem se o tom nedozvěděla skoro nic.

  22. zvirata urcite premysleji taky. maj svoje zkusenosti a pouzivaji je. dle toho prizpusobi svoje chovani v budoucnosti. teda nikoiv ve smyslu ta andula je ale krava az ji priste potkam tak po ni chnapnu. jako spise prakticky, az priste andulu potka tak po ni chnapne. Proste v ty hlave se zkusenost, zamer a cin propoji v jedno. teda myslim, ze plane nefantaziruji, nestrachuji se a nevymysli si svoje probelmy v hlave jako my lidi. ale reaguji primo, tesi se a smutni podle toho co je.

  23. ratko, má nejmilejší psí holka..uvědomila jsem si časově až teď.. skutečně onemocněla kdysi se mnou..stejná diagnóza. Jen jí bylo 16 a na veterinu chodila pravidelně, obdivována, jak se má k světu..někdy jsem se i zlobila, že si vymýšlí půl hodiny, kam to ¨venku udělat, a pak nic, než mi došlo, že už jí málo, pak vůbec ..

  24. ad 19, 24, jj. já to tak nějak myslela, jak jste to psaly ratko s Ru..

  25. Já ještě, aby to tu nevyznělo, že snad někomu závidím to, že se k něčemu zmohl a něco má, a já tím pohrdám,, Tak to ne, ráda se třam, kde jsou lidi milí klidně usadím do kožený sedačky a kochám se tím, co se mi líbí, ale ono to fakt není zadarmo. A jsoun to věci, který někoho naplní štěstím, no proč ne, když je budu mít, budu ráda, když ne..mít tro, nebo ono je možná to poslední, co potřebuju, abych si uvědomila, že v tom smysl života. Je to , může být hezké, třeba i pohodlné..tečka.

  26. Myslím, že to, že vůbec existuje pojem "kvalita života", je důsledek toho, že furt spravujeme těla, umíme je udržet při životě, ale dosud jsme moc nepřemýšleli nad tím, co to ten život vlastně je a zda má cenu zachovávat tělo, když jenom vegetuje. A jak dlouho.

    Problém se zvířaty je takový, že člověk rozhoduje za ně. V přírodě ten, kdo se neumí o sebe postarat, umře. A je to tak v pořádku. Jenže zvířata žijící mezi lidmi mají péči skoro jako lidé a teď …… kde končí péče o ně? Cítíme že ta hranice je jinde než u lidí. A kde? …… Tohle už řešila Liška v Malém princovi: Jsi zodpovědný za to, co jsi k sobě připoutal. Karma jako řemen. Babo raď. Nejsem baba (snad, zatím), proto neradím. Raději si tu zodpovědnost na sebe neberu.

    Vrátím se k lidem. Protože jsem hluboce přesvědčena, že člověk má duši, která je moudřejší než jeho vědomá mysl, a že ona člověka vede a rozhoduje o tom, kdy ještě má smysl žít a kdy ne, pak se přimlouvám za to, aby člověk byl léčen podle všech dostupných možností, protože vždy stejně má poslední slovo duše. Takže i s nejlepšími léky a po nejúspěšnějších operacích doktorům lidé umírají pod rukama a naopak i s minimem prostředků se lidé dostanou z neuvěřitelně beznadějných stavů. Ale to lékaře a pomahače a rozhodovače o životech jiných nezbavuje odpovědnosti. Oni by měli být především ve spojení s duší svou a potažmo s duší pacientů, aby vnímali, vycítili, pacientovi opravdu pomáhali a ne ho ubíjeli farmaky bezduše, jen podle lékařských příruček a rutiny.

  27. ad 17, Mod ahoj, vím, žwe má Mirka ráda psy,. četla jsem..
    Když byly děti malý spal pes s nimi a hádaly se s kterou..
    Pro mě to byl teda boj- pes do posteke s dětma, a pak si se mnou..děsnej boj. Nj, povolila jsem, dětem to přineslo dost radosti a peskový taky, je já si dloooouho nemohla zvyknout.
    Když přišlo první vnouče a mělo přijet, vygruntovala jsem, jak jsem uměla a ze dne na den už do postele nemohla.Líto mi mí bylo moc, ale vnučka dostala přednost.
    Tak jo, každej jsme nějakej ..

  28. ad 28: K tomu mému prvnímu odstavci. Nevíme, co si kdo vyřizuje, když leží v kómatu. My si myslíme, že skoro nežije …. a přitom ….. kdoví. Mnohokrát, když jsem ležela a koukala jen do stopu, byla jsem tak šťastná ….. jen tak, že žiju, bez podnětu. Třeba to tak taky mají lidé, co už jen leží a okolí si myslí, že nevnímají. Ale oni třeba nepotřebují vnímat, mají vnitřních podnětů dost. Co my víme …. ?

  29. anino můj syn je ve vztahu ke své holčičce velmi sterilní:o) taky jsem kdysi přehnaně uklízela když už byli před vraty, aby tady bylo co nejmíň chlupů ( tedy jen 500 místo 5000:o)) ), a do své postele na jejíž půlce mají ustláno pesy, děti prostě neberu, přece jen je to pelech, i když převlečený každý druhý den… Ale, nakonec je to tak, že Čakynce se v mé posteli usíná úplně nejlíp, protože se v ní může krásně zavrtat:o) a asi před rokem, unavený syn dorazil a že by si potřeboval na chvíli lehnout, nahoře nezatopeno, tak si s útrpným obličejem vlezl do mé postele, aby se po pár hodinách spánku vyjádřil, že je to nejlepší postel v jaké kdy spal, dá se v ní totiž krásně zavrtat:o))
    No a když jsou tu všechny děti, vyrobí si v pokoji pelech a když se tam jde člověk za chvíli podívat, mají v něm nejméně 2 psy a všichni jsou spokojení. Taky zbožňujou snídat v posteli a to jim nikdo krom nás nedopřeje:o)

  30. Maminka moji dobre zname mela v 95 mrtvici a mohla uz toho pak strasne malo. Moje znama, ktere uz taky bylo pres 60 a mela vlastni neduhy, nasla mamince laskavou a peclivou osetrovatelku. Jednoho dne osetrovatelka volala, ze maminka odmita jist a chce jenom zmrzlinu, dorty nebo cokoladu. A znama povida: "No a? Cemu to uz uskodi?" Maminka zila jeste 4 roky, trochu se zmatorila, dokazala se sama obleknout a trochu chodit. Cele ty ctyri rokyale trvala na tom, ze uz nevezme do ust zadne jidlo, ktere ji nechutna. Zemrela klidne, ve spanku a s usmevem.

  31. Ještě jsem tu někde četla, že zvířata svoje choroby a hendikepy neřeší, myslím rulisa to psala. No ale jak tohle víme?

  32. Mé babičce zakázali v 80ti po infarktu kouřit, pak jí doktor řekl, ať raději kouří, než aby se snažila 24 hodin denně spát kvůli tomu, že nesmí kouřit:o)) No a když jí bylo 89, její syn jí odebral lampičku, aby nemohla vnovi číst, že si prý kazí oči:o)
    Umřela v 90ti, s lampičkou, ale poslední týden už jí kouřit nechutnalo:-(

  33. ad 25: k aninině větě "má nejmilejší psí holka..uvědomila jsem si časově až teď.. skutečně onemocněla kdysi se mnou…stejná diagnóza" a vůbec k tomu, že zvířata chytají naše nemoci. Už jsem to sice kdysi na netu říkala, ale raději zopakuji, kdyby o tom někdo chtěl dál přemýšlet a zkoumat. Je to na Nobelovku! :-) (Já na to čas nemám, tak se toho někdo ujměte :-) ):
    Zvířata, jakožto bytosti s neindividuální duší, jsou háklivější na náš energetický nesoulad. Neumějí se tomu tak bránit. Vnímají tu energii, ale nedokážou si říci: ta panička je pitomá, když se tímhle trápí, to se mě ale netýká. Nemají tuhletu ochranu, oni jsou té energii vystaveni napřímo. Proto jsou nemocní ještě dříve než jejich majitelé, často právě stejným druhem nemoci. Proto pokud je nemocné zvíře, majitel by měl hodně zpozornět. Něco u něj není v pořádku, nebo ve vztazích v rodině. Často tím, že se lidé začnou starat o nemocné zvíře, energie se malinko změní, zvíře se může uzdravit a zároveň se uzdravují členové rodiny, aniž by věděli, že jim hrozila stejná nemoc.

    Život je jen hra energií. (Bože můj, proč se tak samozřejmá věc na téhle planetě tak těžko prosazuje. :-)))) )

    Líšo, nechtěla bys zkusit homeopatika na sebe nebo na rodiče? Když tam není skoro ani jedna molekula ničeho, je tam jenom informace, pak by to nemělo uškodit ….. ále, to mě jenom tak napadlo. Je to trochu odvážný kousek. :-)

  34. Díky. Jsem ohromena vašimi zajímavými komentáři. Vlastně bez vyjimky!

    anino,
    to je dobrý, jak to píšeš, jak ti to přijde na mysl, je to takový živý. Ty jsi tak obdivuhodná a co už jsi všechno zažila!

    Saule [5]
    "Každopádně rovnice nevychází!Protože tu hlubokou kvalitu někde uvnitř sebe cítíme jako klid a harmonii,ne jako boj a energetický výdaj."
    – to je perfektní poznámka!
    A pokračuješ vyústěním, které stojí zato si uvědomit: "… je ta kvalita života největším reklamním trhákem dnešní doby. Lež lží,která skončí v takové nekvalitě o které nemáme ani tušení."

    … navazuje Lenka [28] "Myslím, že to, že vůbec existuje pojem "kvalita života", je důsledek toho, že furt spravujeme těla"

    Janiko [6]
    taky podnětný.

    Zito [11]
    tak to je přesný – že priorita je skočit na ledničku :-)
    Teď jde o to, jestli kocour přehodnotí priority, nebo se rozhodne je radši nepřehodnotit…

    Mod[17]
    jo, každý jsme nějaký a srovnávat a porovnávat se (a omezovat se tím vlastně) ad Saul[13] je blbý :)

    ru[19]
    to je pro mě důležitá informace! Žít s jedním okem se kocour naučil tak v prvním roce života, postupně. Ale taková náhlá změna, trauma, jako teď, si žádá asi víc času. Pokud je dopřán okolnostmi…

    psice [20]
    už teď se těším na osvěžující článek o Žmurových vnoučatech, ani nevíš,jak!!

    ratko [24]
    jo to je taky dobrá poznámka.

    Lenko [30]
    no právě, v kómatu nebo v krizi nebo v těžké depresi … k něčemu to je … proto ta eutanázie nevím nevím jak u lidí, tak i u těch zvířat.
    Víš, co jsem udělala ještě pro kocoura? Koukla jsem se na tabulku Louise Hay
    http://www.moje-pravdy.cz…emid=75
    a některé ty nápomocné věty mu říkala. Nějaké jsem si vypsala a říkala mu- je pak podle svého. Budu v tom pokračovat.
    Ono to není moc odlišné od toho, co jsme mu říkala i předtím sama od sebe (co se tak říká nemocnýmu kocourovi :-) "Máme tě rádi. Chceme tě. Je to dobrý. Je to v pořádku. I s těma nožičkama je to v pořádku…"

    * * *
    Komentáře bezva, pročetla jsem si je u kocoura, odpojená od netu, nastavená na téhle stránce, a odpovídám zase v obýváku na netu připojená a pak jdu zas za kocourem.

  35. ad 28, jasně Lenko, je nezodpovědný k sobě připoutávat zvíře, pokud už mohu tušit, že nebude mít co potřebuje a já ho přesto "zajmu" pro radost dětí, nebo svoji.
    Někdy se ty podmínky mění časem a čl. neví co, kdy jak se změní.
    Pak už je to prostě jeden z blízkých, marná sláva a tak se s ním i zachází.
    Tři holky, co jsem měla byly nechtěné z útulku.
    Věřím, že se s námi měly o dost líp, než tam..
    Co se mediciny týká, mám stejný názor. Jen je jasný, že někdy se musí jednat rychle a dobře řemeslně, protože se dejme tomu až po odehnání toho nejničivějšího je třeba možné
    zabývat tím, dalším. Je možný, že to lze ji jinak, ale to každý neriskne, protože bere to, co je dle několika doktorů zrovna jediné skoro jisté a navíc, spěchá – li to.

  36. ještě [28] Lenko a vůbec (dál jsme komenty nedočetla):

    Dneska jsem si připadala úplně jako prostředník. Jako Prostředník, který nabízí možnosti, nabízí léky, kapačku, teď homeopatika a svou přítomnost a ujištění, nabízí hroznový cukr do tlamy (ehm, vlastně nutí násilím cukr do tlamy) – a rozhodnutí na mně není, to je na kocourovi. jako je na komkoliv. Já jsem Prostředník, jehož úkolem je kmitat a to všechno nabízet, všechno, co můžu.

    A není vůbec selhání moje, když to nevyjde. Není to selhání nikoho a ničeho, je to rozhodnutí dotyčného, ať je to mladej nebo starej člověk nebo mouratej milovanej kocour.

    A tak jsem vlastně jinak a líp pochopila "pomáhající profese."

  37. … jo ale to jo, že selhání by bylo jet jako buldozer hlava nehlava a strkat dotyčnému jen to, co mám zažité jako standard, jako běžný postup, jako rutinu a nehledat nic jinýho, na míru, třeba i jinde.
    A je to hned – profese, zajeté koleje v jedné profesi a pohled jen jedním směrem, t je hned, to je u doktorů někdy raz dva. Je to lenost? Je to pohodlnost? Nebo je to tím, že na víc nemají kapacitu a jsou přetíženi? Nebo je to OK?

    Já taky myslím, že ne, že zajetost v jedněch kolejích, selektivní slepota, není OK, je to jako se starat jen o svoje věci a ostatnímu stavět bariéru.
    -ad [28]

  38. 35: Tak tohle mě dostalo, Lenko, čučím na to a srovnávám si to v hlavě. Máš pravdu, to je téma na nobelovku.

    "Zvířata, jakožto bytosti s neindividuální duší, jsou háklivější na náš energetický nesoulad."
    Co to znamená, neindividuální duše? To jako že si neuvědomují sebe sama?

    Taky by mě zajímal názor na to, jestli když je v rodině někdo nemocný, tak zvířata se mu vyhýbají, nebo naopak k němu tíhnou, nějak víc, než obvykle. Já bych řekla spíš to druhé.

  39. Já mám na eutanasii dost jednoznačný názor a vychází přímo z kvality života daného zvířete. Jednou, kdysi na začátku, jsem se snažila udržet potkanky naživu, dokud byly schopny porozumět pohlazení. Ošetřovala jim nádory s dekubity a dávala tekutou stravu, kterou byly schopny sníst. Ale v podstatě jenom ležely, hovínka jsem musela vytlačovat, zvedly hlavu jen na ten jogurt. To bylo špatně. Že trpěly bolestí, to jsem poznala až v okamžiku, kdy jsem je chtěla o víkendu zabít tramalem a ony ožily a začaly kousat a tak. Já bych to jinak na nich nepoznala. Z toho jsem usoudila, že jsem udělala chybu a od té doby procházel potkan tzv. kokinkovou zkouškou. Ať měl nádory jaké chtěl, dostával kokinka. Jakmile o kokinka nejevil zájem, okamžitě šel na eutanasii. Na několika potkanech jsem se podepsala pod abscesy a jejich léčbu, jenže stále tu byla kokinková terapie.

    Tím, že odmítá jídlo a pití bych se řídila ne úplně jako u člověka. On se třeba dává dohromady. Druhý, třetí den, kdy by nezabralo nejoblíbenější jídlo, kokino, tak bych šla na eutanasii. Totiž – lidské doteky nejsou všechno – a to mám za sebou dobře 40 úmrtí potkanů, většinou v eutanasii.

  40. No jo Luc, jenže potkani se dožívají běžně dost omezeného věku, nevím přesně? 2 roky? Kočičky se běžně dožívají 20ti let, takže když se má člověk rozhodnout, jestli nechat odejít potkana, který má před sebou měsíc života, nebo kocourka, který může mít před sebou ještě dalších 10 let, to je těžký.
    Jinak , kdybych se držela své filozofie dané Budhismem, tak bych neměla o eutanasii vůbec přemýšlet, špatí mi to Nirvámu:o), no ale klidně si ji semtam musím nechat pošpatit.

  41. 35 Lenko

    Nojo, já bych homeopatika klidně vzala a pro rodiče bych je vyloženě uvítala. Možná navážu na tu jednu návštěvu a budu pokračovat u té homeopatky – v rodinném příběhu.

    Kocour kopíruje, co už bylo (asi),jako by dával možnost rodině, aby to zažila znovu, aby to mohla revidovat…
    Achjo, ten jeho zánět a těžké dýchání mi nahání strach o něho. Ne o lidi, kupodivu…

    Naše kočka umřela na mrtvici dlouho předtím (4 roky), než měl mrtvici táta. Tátovy infarkty nepředjímala. Byla trochu neurotická, čůrala na různých místech… a měla zánět pohlavních orgánů, dvakrát. Tak snad nám to nepředjímala.

  42. Zita (11) – přesné, naprostý souhlas.
    Lenka to co popisuješ o přenosu informací – není nic až tak neznámého – jedná se o morfpole – popsal to podobně Rupert Sheldrake, touto koncepcí se zabývají i vědci – např. v evoluční teorii. Jinak přenos informací (např.šeptání vodě)hojně používají šamané přírodních národů.
    Liška (38, 39) Správný odhad.

  43. Mod, ad 33, prosím, oprava: Já nepsala, že zvířata svoje neduhy neřeší. Já jen napsala, že se netýrají myšlenkami, coby kdyby.

    Neduhy řeší. Musejí je řešit, aby přežily, a řeší je i sakramentsky rozdílně. A pokud k tomu řešení mají člověka, od nějž cítí klid, oporu, jistotu… (my tomu říkáme lásku), žeší s ejim to podstatně líp.

    Anina tu psala, že jsou zvířata, co ztratí pána a umřou steskem.
    Ano.
    Ale stejně tak zvířata, co pána neztratí a mají ho vedle sebe, ať se děje co se děje – ale s tím klidem, trpělivostí, vyrovnaností, bez stresu – tak ta zvířata přežívají do spokojenosti i neuvěřitelně těžké nemoci a úrazy.

    I zvířata přeci mají psychiku.
    A věřím, že i schopnost zpracovávat skutečnost nejen na základě zkušeností a reflexů podmíněných i nepodmíněných, ale i na základě citů. A vůle. Takové… specifické… :-)

  44. A obrací se ve mně všecko naruby, když čtu, že zvířata mají neindividuální duši.
    Nevím, co to je, ale smrdí mi to segregací a povýšenectvím humanoidů.

    S propojeností člověka a zvířete, s nímž žije, s přebíráním nemocí, ale do jisté míry i povahových rysů, naprosto souhalasím.
    Ale podstata myslím bude jinde než v neindividualitě.

    Spíš bych se přikláněla k tomu, že je to schopnost zvířat, vycházející z jejich jinak založené komunikace, kterou my jsme už dávno díky vývoji řeči zapomněli.
    Možná ta zvířata celý život čekají, že když ony nám vycházejí až do téhle míry vstříc, dávají takhle najevo svou náklonnost a loajalitu, i my jim budem.
    A nedočkají se. Protože my to neumíme. Blbí a nechápaví. Sloni v porcelánu podstaty vztahů.
    A ta zvířata, jimiž v podstatě pohrdáme… nám zas a znova odpouštějí.

  45. ad 35, Lenko, já myslím, že je už dost lidí, co vědí, nebo alespoň tuší..jak v podstatě "jednoduše" to je zařízeno, kde jsou doby, kdy lékaři se k ničemu neprokázanému nehlásili, nebo si dávali pozor..bohužel tu cestu stěžují ti, co to buď předat nedokáží i když vědí, nebo nemohou na koleni :(
    A ještě víc ti, co to berou jen jako byznys a navíc toho moc neví.

    K agónii- m už nikdo nepřesvědčí, že čl. už nic nevnímá, nevím, jestli chvílemi vnímá víc..tedy slyší. Fakt vím, že kontakt jsem navázala, ne normální řečí. Mnohdy jsem kolegyni poprosila, jestli by nemlčela, že dotyčná ý stále vnímá..

  46. Já jsem svým komentářem chtěla říci, že bych nechala plné pole intuici s nějakými zvířecími testy. Pes Ti bude olizovat ruku, i když mu bude zle. Když Ti přestane olizovat ruku, pít a jíst a bude jen tak ležet, co dál? Nechat ho umřít na hlad a žízeň? Samozřejmě počítám s pokusy stříkačkou mu dát tekutiny atd. Máš pravdu, u potkana se jedná o měsíce života, u kocoura o deset a více let.

    Ale neznám podrobně celou kauzu, takže jen tak plácám do vody. Liška ví nejlíp jak na tom její kocourek je. Já bych ho asi za "každou" cenu zachránit nechtěla. Možná by se trápil víc než je záhodno. A to Liška může ovlivnit.

  47. Mod, tak to jsem ne-škodolibě ráda, že nejsem sama. Teď už tak nešílím, když mají přijet, odkud mám začít obírat :)
    Ale jak nejsou psi v lož. tak si mohou děti vybrat. I jinde, kam xchédí majií lidi psy. Vnoučata mijuju, ale ty pejsky, jak už tu někdo psal jsem si k sobě dobrovolně připoutala..

  48. rulisoale jak víme,že se netýrají myšlenkami?:o))

    Mám třeba tenhle příklad, naše pesy jezdily odjakživa rády autem, auto vždycky znamenalo výlet a něco příjemného. Všechny 3-4 vždycky velmi ochotně naskakovaly kde se jim otevřelo a jelo se.
    No a pak, v roce 2005 nám onemocněla prudce kokřice Madlenka, Filip s ní byl 4x ve dvou dnech na Veterině a když se vrátili naposled, Madlenka už byla zabalená v prostěradle ( fuj, ještě pořád jsem tohle nerozdýchala):-((
    Od toho dne naprosto neexistuje, abychom tehdy 2. vpořadí, nyní už nejstarší labradorku Tinu, dostali dobrovolně do auta. Samotnou vůbec, to se zašprajcuje a začne hlasitě naříkat, 2 ji prostě nezvednem a nenaložíme. Když jedem na očkování, nebo 1x za 3 měsíce na kontrolu, protože má po sobě několik boulí ( tukových nádorů), které paní doktorka nechce řezat, ale pravidelně (zdarma) kontroluje jejich vývoj, musíme sebou brát vždycky ještě nějakého dalšího psa, pokud už nějaký pes v autě je, Tina se s krajním odporem nechá naložit.
    Pro mne to znamená, že se Tina týrá myšlenkami na to, že teď nastal její čas, že ji odvezeme a už se nevrátí. No a jestli pes myslí 6 let na tohle, jak vím najisto, že se netrápí jinýma myšlenkama?:o)

  49. ad 45, Ru, jo, je to i tak..3. a 4.osdstavec.
    Jinak si myslím, že mi od zvířart bychom se mohli mnohém učit, tomu přírodnímu co by v nás pak probudilo víc lidství.

    Všem dobrou noc, kočičákovi a lišce zvlášť..

  50. To nevím, a opakuju – nepíšu o myšlenkách obecně, ale o myšlenkách "COBY KDYBY". A neznám případ zvířete, který by bylo po přestálé nemoci zapšklý, zahořklý, mstilo se svému okolí za to, že ostatní jsou zdraví a něco můžou a ono ne…

    Na rozdíl od mnoha lidí.

    Spíš naopak. Zvířata po těchhle těžkých nemocech či úrazech velmi často "měknou" a "vlídnější" – nevím, jak jinak to napsat. Určitě to u mnoha souvisí i s tím, že jsou na člověku více závislé. Či si člověka běhěm léčby víc pustily "dovnitř".

    (Pozor, teď nepíšu ani o tom, že zvíře s hendikepem se musí nějak chovat ve smečce, stádě či houfu jiných zvířat bez hendikepu, třeba u krmení.)

    Jsi si jistá, že nechuť tvé fenky k jízdě autem vyplývá z jejích představ tebou popsaných, a ne třeba jen z vjemu, že jste z toho auta vynesli její mrtvou kamarádku a že se tudíž auto pro ni stalo nebezpečným, smrtícím?

  51. 53 – oprava 3. odstavce: Či se jim člověk během léčby byl schopen víc přiblížit.

  52. ruliso 53.ne, neviděla ji vykládat z auta, viděla ji jen nakládat živou a pak už ji nikdy neviděla.
    Předloni v dubnu takhle odjela Gerinka, každý večer si od té doby k Tince sednu a řeknu jí " Gerinka je moc nemocná, moc nemocná a musí ještě zůstat v nemocnici!" I děti vědí, že se před Tínkou nesmí říkat, že Gerinka umřela, ale myslej si, že sem cvok :o))

    Taky dobrou všem, hlavně všem Liškům:o)

  53. ad 40: odpověď Janice na
    "Co to znamená, neindividuální duše? To jako že si neuvědomují sebe sama?"
    – ano, tak se to většinou uvádí, ale těžko se to vysvětluje. Taky jak žijí s námi vlastně už po dlouhou dobu ve smečce, přizpůsobují se tomu tak, že to vypadá, že si sebe uvědomují, ale oni jen napodobují nás, protože se to tak ve smečce dělá (mají nás přečtené lépe, než my sami sebe, vždyť i cítí naše emoce lépe než my sami a reagují na ně)….. proto je to tak věrohodné ……no ale tam je i pro mě otazník, zda přece jen nemůže přeskočit jiskřička. Teď, když nad tím přemýšlím, tak asi ne, nemají na to v mozku aparát, ale zatím bych se o nic pro ani proti nehádala.

    "Taky by mě zajímal názor na to, jestli když je v rodině někdo nemocný, tak zvířata se mu vyhýbají, nebo naopak k němu tíhnou, nějak víc, než obvykle. Já bych řekla spíš to druhé."
    – řekla bych taky, ale to je normální rodinně smečkové chování, my to děláme automaticky a oni to také napodobují. Jen je to u nich víc vidět. Jak s námi žijí už dlouho (myslím historicky), tak to znají.

  54. ad 46: Ruliso, velmi dobře rozumím tvému odporu k výrazu neindividuální duše a chápu, že ti to smrdí "povýšenectvím humanoidů". Pro mě byla v dětství a raném mládí kolikrát zvířata důležitější než lidi a byli mi bližší. Ale čím dám tím více se k tomu přikláním – viz kom. 57 a zabývám se tím docela už dlouho od dětství. Povýšenectví lidí sice existuje, nikoli snad u mne a zde přítomných. Cítím respekt k odlišnosti našich životů a výbavy, nicméně my jsme ten druh, který ovládl tuto (a zřejmě nejen tuto) planetu, my jsme tím, kdo vytvořil Boha (Vědomí) skrze naše myšlení a uvědomování si. My jsme také – těžko říci bohužel nebo bohudík – ovládli fyzicky i energeticky jejich svět. Pro mě z toho plyne obrovská zodpovědnost, nikoli nadřazenost.

  55. ad 44: ad "Lenka to co popisuješ o přenosu informací – není nic až tak neznámého – jedná se o morfpole – popsal to podobně Rupert Sheldrake, touto koncepcí se zabývají i vědci – např. v evoluční teorii. Jinak přenos informací (např.šeptání vodě)hojně používají šamané přírodních národů."

    – to já vím, že přenos informací není nic neznámého, samozřejmě. Mezi těmi, kteří chtějí vědět, samozřejmě. Furt se to špatně prosazuje. Mně :-)))))), panu Sheldrakovi a tisícům jiných. Nicméně to, že zvířata chytají naši energii zkoumá ještě dost málo lidí (já vím, že už něco vyzkoumali, že např. psi cítí rakovinu dřív, než se u jejich pána projeví lékařské výsledky. Chodí za ním a očichávají místo nádoru, třeba. Ale proč to dělají, se pak ukáže, až když se něco zjistí medicinsky, jinak to ty lidi předtím nenapadne, nevěnují tomu nijakou pozornost. A to je právě ta chyba. Než se něco vyzkoumá, je třeba popsat stovky a tisíce případů, aby to vědecká obec nějak vzala, ale jak dostat tisíce případů do výzkumu, když to nejde dělat v laboratoři a tisíckrát opakovat. Taková věc je závislá na rodině, na vztazch v ní a ještě na rodině, která o tom, že je pozorována, neví. Čili se to musí dělat zpětně. Jakmile někdo onemocní v rodině a mají doma zviřátko, tak hned se ptát, jestli nebylo nemocné v poslední době apod. Tak to někdo zkoumejte, kdo jste blízko případů …… sestřičky zdravotní šikovné – třeba ve výslužbě….. do toho! Také veterináři, homeopaté …… Ať se o tom ví, ať se to využívá! :-)

    Liško, vaše kočka měla mrtvici 4 roky před tatínkem. mrtvice nevzniká jen jako chřipka z prochladnutí. To je nemoc, kterou si člověk připravuje léta, stejně jako jiné vážné nemoci. Klidně to mohlo mít souvislost. Ale nebudu se hádat. V každém případě radím být pozorní, jakmile se něco stane zvířeti, které s námi žije ve velmi těsném spojení. Jsme skutečně s ním spojeni víc, než si myslíme a než je (pro něj) zdrávo.

    A ještě jednu poznámku, napadlo mě si vzít homeopatika, co máš pro kocoura, sama, ale to by mohlo být taky tóčo. :-)

  56. K původnímu tématu KVALITA ŽIVOTA. Kvalita života je, když ….. když se mi ještě nechce umřít.

    – napadlo mě spontánně a asi nejvýstižněji

    Teď je otázkou, jak to poznat, když jsou lidé připojeni na přístrojích. Pak taky jak dlouho je nechat připojené, když nemůžou žít bez nich, ale dosud se nerozhodli, že se uzdraví. Asi by měla být PŘEDEM daný časový horizont, aby to věšlo do povědomí a on už by se v komatu každý musel rychleji rozhodnout. A měli by mu to říkat v duchu i nahlas. Máš měsíc na rozhodnutí. Máš týden. …… Třeba tak. Protože je fakt, že někomu se nechce umírat, i když má tělo na hadry. No jo, ale pak je vůbec etické připojovat takové lidi na přístroje? A kdo o tom rozhodne? Je to fakt těžký.

  57. Lenko, k Tvým komentářům mám jen jedinou poznámku – vše nelze vysvětlit jen psychologií. Samozřejmě psychika ve zdraví i v nemoci dělá strašně moc, ale nelze opomíjet tělo.
    Nemoc probíhá na několika úrovních. Není to jen psychologické, nebo filosofické téma , ale také tělesné, anatomické, genetické a medicínské téma.

    Další věcí je to , že synchronita neznamená nutně kauzalita.
    Z Tvých komentářů mi připadá, že jsi prošla nějakou Gestalt technikou – tipovala bych to na systemické rodinné konstelace. Je možné, že se mýlím. Pouze tipuji.

    Nyní budu hovořit obecně, není to myšleno v žádném případě jen na Tebe. Ale zmińuji se kvůli tomu, proto – že, řada lidí spojuje vše se vším dohromady, protože vše souvisí se vším. Tím se velmi často vytváří falešná kauzalita.
    Tímto způsobem vznikají např. konspirační teorie a dokumenty, vyloženě manipulativního podsouvajícího charakteru, kdy jednotlivé detaily jsou vytržené z kontextu a našroubovány na představu autora dokumentu.

    Takže pak celkový dojem, je takový, že vše do sebe zapadá a nemůže to být jinak. A to je omyl. To je totiž pouze subjektivní představa autora, ale v ten moment, to vypadá jako ta „jediná a správná pravda“

    Pokud posuzujeme věc jako celek, je ale také potřeba nezávisle posoudit jednotlivé detaily, ale nepasovat je do celkového obrazu, který jsme si vytvořili.

    Posuzovat detaily nezávisle by měli umět správně svými metodami vědci. Oni to sice umí, ale bývají podplacení nadnárodními firmami – takže jsou zmanipulovaní.

    Dnes se věda dělá bohužel ideologicky, v zájmových skupinách.

    Mě se tu nechce přednášet o principech západní medicíny a alternativní medicíny. Ale ta pravda, je zhruba někde uprostřed. Liší se způsobem cesty – západní medicína je analytická, zaměřená na prozkoumání detailu a pak teprve skládá celkový obraz a tvoří diagnozu. Východní medicína a lternativa je zaměřena celkově, vše bere jako systém, neoustředí se až tolik na detail.

    Celek je tvořen detaily. Ale někdy detail změní celý celek.

    Západní medicína si škodí svými farmaceutickými lobby, přístupem některých lékařů a také se dočítáme o velkých chybách a nedbalosti některých lékařů.

    Na druhou stranu alternativní medicína je na tom velmi podobně. Všude se lze dočíst, jak alternativní medicíná vše vyléčí. Dokonce jsem četla nějaký článek, jak všechny bylinky jsou léčivé a hlavně bez vedlejších účinků – což je nesmysl, každý farmakobiolog, nebo i ten obyčejný bylinkář by měl znát účinky a kontraindikace bylin.

    Bohužel jsem se setkala i s tím, že paní (33 let), která u nás v nemocnici odmítla léčbu autoimunitního onemocnění, vysadila po konzultaci s léčitelem všechny léky a do 14 dnů zemřela. Do té doby se u nás léčila 3 roky, docházela na opakované hospitalizace k podání infúzí. Vždy u nás ležela tak 5 dní. Doma měla dvě malé děti a pracovala v mateřské školce.

    Alternativní medicína je prezentována až velmi pozitivně, což ztrácí též věrohodnost. V obou případech je potřeba uvažovat selským zdravým rozumem. V obou táborech se najdou šarlatáni a neumělové. A v mnohých případech ta alternativa nemá nic společného ani z jednou medicínou.

    Když si pročítám na serverech o rakovině, co všechno lidé jsou schopni pozřít, co jim kdo poradil a jak to dělá zázraky , tak si říkám, že ti lidé jsou neskutečně hloupí. To bohužel kolikrát už není o naději, ale opravdu o lidské hlouposti.

    Ano, dá se namítnout, že západní medicína člověku nabídne jen chemii, po které je člověku zle a vypadají mu vlasy – ale , ten doktor vám neslibuje, že se to všechno vyléčí, neslibuje zázraky a připraví vás na to do čeho člověk jde.

    Znovu opakuji, přestože pracuji 20.let ve zdravotnictví, nemám problém s koncepcí východní medicíny. A také znám velmi dobře stinné stránky západní medicíny.

    A dnes je doba manipulace, dříve byla též a chyběly infomace, dnes naopak lidé mají k dispozici kvanta informací – ale je problém se v nich orientovat a rozlišit, které jsou falešné a které se zakládají na pravdě.

    Nechci se tu zabývat obecně kvalitou života – to je ryze subjektivní pocit, toho kterého konkrétního člověka. Velmi pěkně to popsala ve svém komentáři tuším Zita(11).

    Přístroje a napojování lidí na přístroje. Domácí kyslík, domácí přístroje pro dýchání – BiPAPy, domácí ventilátory. Spousta lidí díky těmto přístrojům žije a nějak funguje. A opět nᚠpohled (zdravých lidí) na tyto nemocné lidi, je zcela zkreslený.

    Napadá mě zcela ochrnutý Stephen Hawking, co ten toho dokázal a vymyslel. Ale i též jsem si vzpomněla na některé své pacienty, úplně obyčejné lidi.

  58. atb a homeopatikaLiško, co se týče užívání homeopatik u Tvého kocourka jsem skeptická. Předem předesílám, že homeopatika jsem nikdy v životě neužívala a nemám s nimi osobní zkušenost. ATB jsem užívala během 20-25 let dvoje – s efektem.

    Veterinář Ti řekl, že zánět se podle výsledků krve zhoršil. Kombinace dvojích antibiotik s určitou gramáží účinné látky na nezabral. Homeopatika se svým složením, kdy účinná látka je v mnohem menší množství i o několi řádů – jaká je pravděpodobnost, že ten nízký obsah účinné látky potlačí tak mohutný zánět? Ale jistě, naděje tu je. Homeopatika jsou koncentrací ani nemohou ublížit.

    Spíše si myslím, že na kocourka působí blahodárně to, že už nejezdí na veterinu, nemá to ošklivé cizí něco v té pacce, nemusí polykat ty nedobré tablety a konejšíte ho hlavně vy.
    všichni. Celá rodina.
    A také si myslím, že i Vy jako rodina s tím, že odpadlo to dojíždění na veterinu a intenzivní péče ve smyslu hlídat atb, hlídat kapačku – tak i Vy jste o něco méně ve stresu a to více klidnější – a to na kocourka a jeho pohodlí působí určitě hodně.

  59. "individuální duše"

    Šimpanz Bonobo,slon, delfín,ale taky třeba straka(pes ne) projdou tzv. zrcadlovým testem sebeuvědomění.
    http://cs.wikipedia.org…9Bn%C3%AD
    Vypadá to sice velice primitivně,ale de facto to znamená,že se dovedou vyabstrahovat ze sebe samých.
    Tzn.mají individuální "duši"!

  60. Achjo.
    Tak pořád leží, někdy dýchá s námahou, někdy tiše.

    Ještě mám jeden kočičí prášek na bolest, tak bych mu mohla půlku dát … já nepoznám, jestli ho něco bolí. Možná jo. Achjo.
    Nebo znova ta antibiotika, co mu nepomohla?

    Určitě ten klid bez doktorů je dobrej.
    pro mě je to ovšem období, kdy se nemám čeho chytit, čeho držet.
    Ale jestli je kocourovi zle, tak už nevím, jestli ten klid je dobrej. Lepší než ruch, ale…

  61. Kvalita života?Tohle slovní spojení je v naší rodině legendární od doby, kdy jsme navštívili prostorově i generačně vzdálené příbuzné. Máma se laskavě zeptala jejich čerstvě vystudované dcery, kterou si pamatovala jako roztomilého caparta: "Tak jak se ti daří, děvenko?" A tato začínající psychorachejtle-intelektuálka reagovala takto: "Myslíte jak subjektivně hodnotím kvalitu svého života ve všech jeho aspektech?" A máma trpělivě: "Ne, myslím tím, jestli jsi spokojená a šťastná." ;) No a od té doby jsme si při různých příležitostech přáli namísto štěstí, zdraví a spokojenosti "vysokou kvalitu života ve všech jeho aspektech"… Totéž přeju vám všem! :p

  62. 65 prijde mi to vtipne, jen je treba neztracet smysl pro humor :o)))

  63. Přiznám se, že jsem se nad Teovým kom. trochu hořce pousmála.
    A proč..jsou sice situace, kdy se čl. asi musí alespoň jako intelektuál tvářit, když už jím je. Ale jak jsme každý nějaký..jsem prostě až alergická na způsob téhle mluvy k přátelům, natož k rodině..ale můj problém..
    Jsou tací..e nemusí být hned psychorachejtle si myslím..ale bylo by mi to protivný, to tedy jo a asi už bych na chvíli přestala reagovat svými slovy, co používám a asi bych se někde uchichtla :)
    No, určitě nemusí vyhovovat vždy mým přátelům má expresivní a uvolněná mluva, třeba by jim vyhovovala toho kdysi roztomilého caparta, ve všech aspektech. I když..snad spíš některý úředníkům..
    A možná ji nakonec až tak nevyhovuje, třeba doufala, že takto zvolenou větou překvapí a ohromí..což mělo opačný efekt ve všech aspektech :))

  64. Kočičáku, a všichni okolo tebe..buďte při sobě a spolu a držte se..

  65. To je jako když se jedné z mých dvou mladších menza-chytrých sester kdysi kdesi na návštěvě zeptali, jestli si dá něco k pití. A ona: Ano, prosím, dala bych si teplé té…"
    Taky jim trvalo, než pochopili, že si z nich dělá pr… :-)

    Mod: Tak to bych považovala za vcelku jasné. Stroj auto je vinen tím, že přišla o parťačku. Vlezla tam a už se nevrátila. O nějakém "jejím čase" není řeč. :-) Prostě auto zlikvidovalo psa.
    Vás ne, hierarchicky nadřazeným nic nehrozí.

    Lenko, taky se tomu věnuju léta. Jenže vývojově opačně. Začala jsem jako zootechnička, přesvědčená, že zvířata mají jen instintky a reflexy, jak mě k tomu vychovalia a jak mě to učili otitulovaní pánové, a to přesto, že jsem už roky předtím dělala koně i psy. A spousty zvířat jsem poslala na jatka, spousty vlastní rukou zabila. A pokud kdo rádobyhrdě užil tu patetickou frázi, že zvířata jsou pro něj důležitější, bližší, či je má rád, víc než lidi, bylo mi jasný, oč jde a šla jsem od toho člověka radši dál. :-)

    Ale tím, jak jsem zvířata víc a víc poznávala, víc a víc poznávala i sebe a fungování sebe a svých zvířat ve vztazích s nimi i fungování vztahů jiných lidí a zvířat, musela jsem svoje technicko pragmatické názory hodně korigovat.

    Zkus mi věřit, že ač jsem zvířata odjakživa milovala a koňmi vysloveně žila, nedělala celý dny ve škole nic jinýho, než je malovala, psala o nich povídky… tak že skoro v pětačtyřiceti letech mám už docela daleko k naivním láskám náctiletých holčiček z růžových bločků. :-)

  66. To já bych potřebovala trochu toho pragmatismu a důvěry v běh života druhého, odevzdání a nelpění na životě tak sveřepě.
    Je to na jednu stranu dobrá vlastnost, ale teď mě chvílemi pohlcuje, jako by to byla nějaká velká potvora, která mě chce sežrat :-)

    Koc teď předl, hurá.
    Napětí trvá. Moje připravenost, přítomnost, nastraženost ku pomoci taky trvá.

    Je to fakt podobný jako tehdy s tátou, když přišel z nemocnice a nevědělo se – přežije / nepřežije, nejí a nepije … Taky jsem byla celá nastražená, kdžy jsme měla odejít z bytu jen na hodinku!

    Tak se nám to opakuje.
    Ale proč zorvna teď – s tátou ttiž nic nového. ježe s mámou! právě před vánoci jí končil pracovní poměr s tím, že od ledna už je výhradně v důchodu. A narostl její stres, že nebude mít peníze na bydlení a co bude s tátou a začala si dělat blbé představy o stěhování a vyšilovat!

    No a v té situaci přijde kotě knem, vpád do bydlení, ohroženo území kocoura, byt ztratil bezpečnost (asi, z jeho pohledu). A máma byla u toho. A zřejmě zabezpečovala spíš to zasraný kotě, který nic nepotřebovalo, než aby opravdu našla kocourův úkryt a starala se o něho…

    No nevim. jen mě to napadlo, když jsme včera mluvili o těch paralelách v nemocích lidí a koček z jedné rodiny – n,emusí to být totožnosti, že jo, prostě paralely.

  67. 70Tahle menzes-chytrá holka si prču nedělala, což prokázala jednak v následující konverzaci a později svým neúnavným bojem za snížení kvality všech, kteří se ocitli v jejím dosahu a potažmo devastací kvality života svého. Žádnej chlap s ní nevydržel a tak se z ní stala militantní feministka, nenávidějící vše, k čemu si svými postoji zavřela dveře. Ve všech aspektech. :-p

  68. ad 61: Barčo, k tvému
    "Lenko, k Tvým komentářům mám jen jedinou poznámku – vše nelze vysvětlit jen psychologií."
    – prosím pěkně psychologii a vůbec jiné termíny bych do toho netahala a už vůbec ne mé vzdělání. :-) Podle mne všechny oblasti, které tu jmenuješ, zastřešuje oblast duchovní (ne náboženská!) a duše, se kterou asi příliš nepočítáš ty, řídí podle mne vše. Proto s ní ve spojení by měli být všichni, kteří pomáhají i ti, co je jim pomáháno. Duše ví, kdy má člověk umřít. Najednou víš, že musíš jít, a že doktoři se snaží marně. Najednou víš, že doktoři se sice snaží léky nějak pomoci, ale je to úplně mimo. Kdybych byla před časem více ve spojení s duší a nešla automaticky k lékaři (s banální nemocí), nemusela jsem prodělat dvě otravy léky. Stejnými léky, které pomáhají tisícům jiných při stejných nemocech a které pomohly i mně dřív. A stejné léky mi pomohly i pak, když jsem měla problém, který jsem sama bez léků zvládnout nemohla. Jakmile má člověk na to, aby to zvládl sám, léky škodí. Chápu, že pro tebe s medicinským vzděláním, to musí být jako fantazie, u mne je to násobná zkušenost.

    Problém s léčiteli si vytvořili lékaři tak trochu sami – ne konkrétně, ale historicky. V medicině převládl totální materialismus, přešvihlo se to. S pacienty málokdo mluví, málokdo chápe, málokdo se zaměřuje na individualitu, málokdo chce vidět věci v souvislostech. Není na to čas, tohle pojišťovny neplatí. Platí se za léky a za výkony. A proto je tu prostor pro léčitele, často i bohužel šarlatány, a jiné hledání. Cesty, které vedou k narovnání tohoto stavu, je spolupracovat, holistická medicina, medicina (i psychologie) s duší.
    Mluvíš o případu paní, která přestala brát léky a zemřela. Vím o mnoha lidech, kteří byli trápeni složitou medicinou léta a když přišli k léčiteli, celé letité trápení zmizelo. Mám kamarádku, které chtěli uříznout nohu, že už není jiná šance. Utekla jim "ze stolu". Uzdravila se sama, velice rychle, běhá už patnáct let bez problémů, krásná mladá ženská. Tohle se zase nedostane do lékařských záznamů.
    Omyly jsou na obou stranách, jak říkám, jediná šance je spolupracovat.

  69. alkoholismus… jo ale kolem těh vánoc se stres mámy uklidnil, protože potkala domácího a ten řekl, že příští rok nebude zvyšovat nájemné (zvýšení na tržní nebo jakékoliv by chtěl) v těch bytech, do kterých se neinvestovalo. A do toho bytu rodičů se neinvestovalo nikdy…
    Tak se snad uklidnila.

    jenže bohužel – což mně trochu ztěžovalo náladu, když jsem ji potřebovala pro kocoura – chlastá whiskey Jameson víc než dřív. Alkoholička. Poschovávané lahve … nalejvá si do sklenice s vodou,neprůhledné,už léta. Já pitomá si všimla někdy předloni, že si vedle v pokoji do té vody asi něco míchá, ale říkala jsem si: asi má nějakou medicínu a nechce o tom mluvit. Asi něco na játra…
    Jo pěkná medicína na játra, whiska!!

    A teď mám dojem, s tím příchodem důchodu, že se to chlastání zintenzivnilo, protože už neuniklo mojí pozornosti – a taky jsem tu teď na dýl než na jeden dva dny.

    Máma měla takové výpadky, říkala mi věci dvakrát a dělala ty prudké pohyby, občas začala vyšilovat a byla dost mimo a něco hnusnýho mi říkala, párkrát, a to po nějakém chlastacím setkání se svýmbráchou. – a já si říkala, že to je z chlastu, to mě napadlo první i u těch jemných výpadků. jenže jsem ji neviděla pít! Tak jsem si řekla, že je to ze stresu: vstává v půl šesté ráno a v půl šesté večer přijde domů… když pracovala naplno, do léta.

    No a teď pracuje ne naplno, ale chlastá víc, jak je doma, zřejmě. Doprdele. To nemůžu potřebovat. Zatím s tím nesoucítím.

    Chápu sice, že člověk v její situaci si pochlastává, já bych to taky udělala, ale ne když by mi bylo nedobře. To nepiju. Protože to nepomáhá, ale zhoršuje.

    No tak tento problém mě čeká v budoucnu. Zatím se mi daří teď měsíc být kolem toho v klidu.
    Dala jsem mámě najevo, že pije. Párkrát jem jí řekla: "A hlavně nepij žádnej alkohol, nebo s tebou večer na veterinu nejedu. nebudu se koukat, jak se potácíš někde na schodech."
    A řekla jsem jí, že je to peklo, koukat na to.

    Tak se k sobě chováme opatrnicky.

    Ona mi asi nevěří, že alkohol má na ni jinej vliv než dřív, že je jiná než dřív.

    Připadá mi jako hranatá hrouda. Ale teď k tomu žádný e,moce nemám, protože to schválně odsunuju. Teď se tím emočně zabývat nebudu. Popisně možná, když vyšetřím chvíli8 času, ale žádné emoce do toho nevěnuju.

  70. ad 65: Ježiši, tak tohle "jak subjektivně hodnotím kvalitu svého života ve všech jeho aspektech"? je naprosto úžasné rčení, to se musím naučit! Budu to chtít používat ve všech vhodných i nevhodných situacích. Vypadá to tak …… intelektuálně! :-))) Jen jestli se to naučím, při mém vzdělání. :-))

  71. kocourHm. kocour přede, sotva k nemu přijdu.
    To je hezký, ale dala jsem mu dopoledne prášek na bolest Tolfedine – tak to zřejmě znamená, že nějakou bolestí trpěl a teď se mu ulevilo… (?)

    A mám prášek ještě na zítra (stejnou dávku jako dnes; není to pro něj plná dávka na celý den). Tak buď v pondělí seženu prášek na bolest pro kočky, jestli to v lékárně mají, nebo se zmátoří po homeopatikách, anebo nic, no :-(
    Do té eutanázie se mi vůbec nechce.

  72. 78Asi taková, jakou si zasluhuje. A to neplatí jenom pro alkoholiky…

  73. ad 70: ad "v pětačtyřiceti letech mám už docela daleko k naivním láskám náctiletých holčiček z růžových bločků. :-) "
    – to nikdo myslím ani trošku nenaznačil a už vůbec to nikoho ani trošku tady před monitorem nenapadlo.

    Pro ilustraci, jak jsem říkala, že tam mám otazník, rozepsala jsem komentář o tom, že si myslím, že některá zvířata to ego pomalu získávají, že třeba náš pes (kterého jsme vychovali jak dítě, tokový roztomilý rotvajler to byl :-) ) se urážel a když se zvíře uráží a odmítá třeba pohlazení, pamlsek jen proto, že se mu předtím nelíbil "ten tón" hlasu nebo to, že jsem ho nechala samotného hodinu v autě ……už jsem to psala do komentáře, ale zase jsem to smazala, protože jsem si – až nyní! – uvědomila, že to moje chlupaté čtyřnohé dítě to prostě dělalo po mně. Třeba já jsem nevyplivovala piškoty dva metry od sebe, ale ta energie, se kterou jsem se chovala ve vztahu s manželem, byla stejná. On to pejsek jenom okoukal. že když se mu něco nelíbí, že se na to takhle reaguje. Myslím, že kdeco je právě takhle, třeba i historicky okoukané, už je to v nich. Oni nám prostě jen zrcadlí naše energie, postoje apod. I když to vypadá jako, není to tak. Myslím si.

  74. Lenko, v komentářích se míjíme, ale to nevadí. Neměla jsem na mysli samotné náboženství, přestože věř a víra Tvá tě uzdraví, funguje – na tom je založeno placebo.
    Klasickou západní psychologii, jsem též neměla na mysli. Ale spíše takový ten až velmi pozitivní New Age přístup. Samozřejmě, že existují pocity duše a pocity našeho vědomí (rozumového) Pocity duše se navenek např. projevují tak, že cítíme nějakou předtuchu. Pocit, který si neumíme rozumově zdůvodnit. A ta intuice nás vede a podle toho konáme. Rozhodně nepopírám pocity duše. A samozřemě také vím, že spousta těžce lidí nemocných cítí, že má umřít, někdy to dokonce i řeknou předem a mají pravdu.
    Vůbec nejde jen o mé vzdělání. Ani tu nejde o nějakou moji fantazii. Chápu princip Východní medicíny, odtud je kousek do Indie , kde to vše vzniklo a k budhismu a především k zen budhismu. Východní medicína pracuje s pěti prvky, což jsou v podstatě živly a odtud je zase skok k Aristelovy a jeho pojetí živlů. A když půjdeme do starověku – pilířemi tehdejšího vědění byla medicína, která se neobešla bez astrologie a alchymie.
    Znovu opakuji, přestože pracuji ve zdravotnictví a pohybuji se v medicíně nemám problém s přijímáním jiných náhledů na medicínu. Naopak jsou zajímavé. Nastínila jsem tu Sheldraka – což není nic jiného než více rozvedená teorie o vědomí věcí ze staré Číny (Čuang-C)
    Ano, v medicíně chybí meditativně – vědecký přístup. Bylo by to takové vyvážené a především přínosné.

  75. ad 74: jak to beru popořádku, teď teprve čtu tvůj příspěvek, Liško. A sakra. Vida, co kocourek všechno zrcadlí a ukazuje.
    Moje máma se až po létech přiznala, že si v době, kdy se starala o tátu, sypala na brambory marjánku, kterou doma pěstovala pro švagrovou, která si to zas dávala do mastí na lupénku. Ale prý to na ni neúčinkovalo. Tak nevím.
    Musí to být obrovský tlak, který maminka na sobe má.

    Kocour, když přede, jasně říká, že se mu na světě líbí. Kdyby se mu nelíbilo, příst nebude. To je podle mne ukazatel, líp už to říct nemůže.

  76. Lištičko, tos mi dala..už jsen chtěla jít od netu, není mi dobře..pak bych tu ještě ráda něco napsala k Lence a Barče, asi až zítra.
    No, hele, já mám pocit někdy, že k sobě přitahuju alkoholiky a alkoholičky. Tedy ne, ty úplně na dně, od těch se klidím, pokud se nejedná např. o úhlavní přítelkyni a mám v sobě důvod ji pochopit..
    To ale myslím nebude máma, že by tomu propadla..spíš krize..
    Jak jsem číslo, tak alkohol fakt velmi rozumně, navíc mi dělá zle naštěstí.. Kdysi mi byla párkrát vnucována marjánka v různý podobě. Tak to jsem snad jediná z takový party ještě mladá celkem.. tvrdošíně odmítala. Ze strachu, aby mi to neudělalo dobře a nechtěla opáčko a zas a zas..
    Dcerám, jak jsem jim fakt docela nechávala svobodu, jak běžel nějaký dokument o feťácích, nebo se mi do ruky dostala kniha, dostaly příkazem vidět a přečíst. Prostě jsem z toho měla opravdu hrůzu. Pak i ony :)
    No, alkoholici..já tátu řešila jako holka a nevyřešilo se nic.
    Ti zcela propadlí už, tak raději pryč. Ti občasní..no taky někdy stačí..jsou ještě schopni poznat, že si se svou opicí lecos pos…ve všech aspektech :), ale přesto si to tu a tam zopakují i když vědí, že blé..
    No a pak jsou ti, co alkoholem řeší problém, aby se zbavili úzkosti..jen dočasně a dokáží pak zase fungovat jako dřív.
    Myslím tedy, že tak to má teď možná máma.
    Asi je pak lepší říct, hele nezvládám, dám si panáka, než dělat, že nic, to si pak člověk může pochopitelně myslet i to, co není vůbec tak horký..

  77. Jeje, no já taky chlastám, ale nemaskuju to, vpodstatě si ten alkohol ani sama nekupuju, jen si ho nadiktuju:o) a piju piju až po deváté večer a až na jednu výjimku se mi nikdy nestalo, že by k tomu byly nějaké komentáře.
    To jsem byla se synovou přítelkyní v létě na koncertě a pak jsme šly k Adamovi ho hospody na pivo, protože bylo horko, no a pak jsem si dala panáka a pak ještě jednoho a bylo asi půl dvanácté a Adam pravil, že bych měla jít spát:o)) a pak jeden jeho kamarád řekl, že myslí, že spát by měl jít Adam a pak o tom nechal hlasovat a Adam se urazil:o)
    Tak jako nevím, jestli dospělé děti do nás rodičů semtam nevkládají nějaké moc dětské představy:o)

  78. jo, kdysi jsem si púmyslně párkrát mozek pročistila a na to množsví ta reakce byla přiměřená pak. Tedˇ fakt nemohu, i když bych si někdy ráda dala musím se hlídat, prostě mám pak zdrav. problémy.

  79. ad 81: Já se, Barčo, ještě dotknu toho, co jsi říkala:
    "A samozřemě také vím, že spousta těžce lidí nemocných cítí, že má umřít, někdy to dokonce i řeknou předem a mají pravdu."
    – ono to souvisí i Liška a kocourkem, ale vlastně i s tatínkem a s naším přijetím smrti vůbec.
    Myslím si, že člověk, který je zvyklý sám se sebou komunikovat (přijměme ten termín "se svou duší"), ví, kdy přichází jeho hodinka, nevzpěčuje se a jeho odchod je klidný a možná i pro něj může být i šťastný. Návrat domů. Takový člověk může také lékařům maximálně pomoci, jak ho léčit či neléčit. Protože on ví. A lékař se může napojit na něj a neztěžovat mu jeho odchod, popř. jej napadne léčba, kterou v knihách nikde ještě nečetl.
    Horší je to s pacienty – asi – kteří se dostanou – po nehodě např. – do komatu, nevědí, zda mají umřít či ne, protože jsou k tomuto světu připoutáni psychicky, nechce se jim odejít. Podobně jsou připoutáni psychicky ti, kteří se obávají umřít kvli blízkým, jež na nich citově visí. A tak se zmítají mezi bytím a nebytím. Sice vědí, že je čas jít, ale nechtějí jim způsobit bolest. Je to opravdu těžké.
    Proto je myslím nanejvýš důležité umět bližního provázet v těžkých chvílích, podporovat ho, ale také umět propustit, dát mu svobodu ve smyslu "odejdi nebo zůstaň", milován budeš v každém případě.
    Proto si myslím, že v době odchodu z již velmi poškozeného těla, by měla souhlasit mysl(psychika), i duše (naše duchovní výbava věčná). Ty dvě součásti by měly spolu umět komunikovat (to se učíme v průběhu života) , aby odchod byl co nejhladší a nejšťastnejší. A aby na těchto úrovních bylo sladěné i okolí, protože ….. viz výše, formou přijetí.
    Myslím, že tohle bychom se měli učit, že to patří k obecnému lidství. O tomhle jsem mluvila, víš?
    (A samozřejmě máme také dostatek historických dokumetů o tom, jak to dělali civilizace dávno před námi, např. Tibetská kniha mrtvých a jiné a jiné. Ale to tu rozebirat nechci. Jsme tady a teď, ve společnosti, ve které jsme.)

  80. Liška: „Koc teď předl, hurá.
    Napětí trvá. Moje připravenost, přítomnost, nastraženost ku pomoci taky trvá. “

    Liško, vždy už to mᚠu kocourka všechno vypozorované, znᚠho nejlíp Ty. Stačí se přeci jen na něj dívat, pozorovat a sama poznáš. Nepřemýšlej co udělám s kocourkem zítra, nebo kdy mám jít na uspání. Dělej to co je potřeba teď. A teď přede. Za chvíli udělá něco jiného, pokud bude mńoukat bolestí, nebo se tvářit velmi ztrápeně a bolestivě poznᚠto též. Píšeš, že se nemᚠčeho chytit. Jak to? Jen pozoruj svého kocourka, to stačí a dej na svůj vnitřní pocit. Já Tvého kocourka neznám, neviděla jsem ho, orientuji se jen podle Tvých komentářů. Usuzuji, možná špatně, že teď je to v té chronické fázi, ne na euthanasii, ani na intenzivní léčbu kapačkami apd. Raguje na okolí, na Vás. Každý den není posvícení – někdy přede, někdy ne. Někdy mu je lépe, jindy hůře a je nyní méně ve stresu.

  81. (86)Lenko, tos popsala moc hezky. Rozumím Ti. A dobře jsi uvedla to, že toto smýšlení o smrti vychází z určité společnosti a i kultury. V podobném duchu co popisuješ též funguje např. hospicová péče v Červeném Kostelci.

    Nehody jsou náhlé, proto je i velmi těžké je nějakým způsobem přijímat, zpracovávat v sobě. V chronické nemoci a především v těžké nemoci procházíme též určitými psychickými fázemi, než ji přijmeme. Toto jsem měla kdysi možnost pozorovat na hematologii.

    Pokud někdo žije v rozporu se svojí myslí a svojí duší i v běžném životě. Kdy rozum říká něco jiného, než naše srdce – bývají to trápení velmi bolestivá.

    Co se týče vědomí ve společnosti. Podívejme se např. jak vztahy, partnerství řešily naše babičky a jak ta společnost se na to dívá dnes. Jak to funguje v jiných zemích. Co je správně, co je špatně? Myslím si, že špatně jsou všechny možné extrémy, ale opět je to jen můj (zkreslený) pohled evropana. Opět je to dáno tou společností, kulturou, kteří si tu lidé nosí v sobě nevědomě a tím se stává jejich přirozeností , která pro nás s odlišnou kulturou působí naopak velmi nepřirozeně. Těžko hodnotit, těžko srovnávat nesrovnatelné.

  82. pry se ma kazdy den vypit dve deci vina. nevimkolik to predstavuje whisky. ale urcite neni na tom nic spatneho pit whisky kazdy den, naredena muze byt leciva a uvolnujicic.

    trhave pohyby mohou byt zpusobene vynechanim denni danvky (treba ze strachu) trava uvolnuje taky, ma vyhodu vuci alkoholu ze ukazuje svet pravdivy. alkohol tak trochu rozostřuje, trava naopak vjemy zostřuje. oboje je určite dobre a vhodne tam, kde se dotycny nedokaze uvolnit sam bez pomůcek.

    zkusila jsem vsecko, nejlip se uvolnim meditacním cvicenim. bez travy i bez alkoholu – ale chtelo to letity trening :o)))

  83. uvolnenim mysli LIsko dokazes s kocourem komunikovat (vim trochu ujete) Je to tak tochu jako komunikace s kameny. on ti rekne co mas delat. bude ti to jasne a nebudes mit pochybnosti. rekne ti treba: vem me k lekari a dej mi kapacky do prave labky a pak budes vedet ze snim mas jit na infuzi. nebo ti rekne, lehni si ke me a dotykej se me lehce zde a zde taky a muzes se mnou i prist. a pak budes vedet.
    taky ti muze rict, dycha se mi tezce priloz si svuj oblicej na muj kozisek a dychej se mnou. dychej do me. dychej svuj zivot do me.

  84. ratko,
    já myslím, že whiska, když se pije soustavně, není totéž jako víno soustavně. tvrdej alkohol je horší. Trhavé temperamentní pohyby prostě dělá,protože je vožralá.

  85. Myslím si Ratko, že to Liška tak podobně cítí, jen si není úplně jistá svým pocitem A potřebuje si to nějak rozumově ujistit. Proto ty pochybnosti.
    V každém případě souhlasím s tím, že by bylo fajn, kdyby se Lišce podařilo při tom ošetřování kocourka více se vnitřně uvolnit. Nebýt tak napjatá a v úzkosti. A tak jak píšeš přirozeně by vnímala to, co kocourek potřebuje a cítila to z něj, vnímala to plněji ve svém nitru. Třeba při samotném hlazení kocourka. Neumím to vyjádřit.

  86. ratko,
    jó, to se snažím, něco takového. Teď po obědě jsem si k němu zase lehla na zem k topení a dokonce jsem tam sním usnula.
    Ráno jsem taky chvíli přestěhovala polštář a deku k němu. A tu minulou noc na včerejšek jsem spala celou s ním na zemi. To je uklidňující,snad pro oba :)

    Když jsem si ho vzala na klín, natáhla ho, začal hned zas těžce dýchat :(

  87. Barčo,
    no, to by se mi líbilo, být uvolněná furt a klidná furt. Asi si vezmu taky ty jeho kapky :)
    Když jsem s kocourem, jsem přece jen uvolněnější než takhle u počítače- nebo prostě bez něj. To se hlásí spíš obavy a právě ta touha po potvrzení, jak říkáš. Proto sem pořád lezu, kvůli tomu, jojo.

  88. kdyz se tvrdy alkohol naredi tak je asi ridky jako vino a asi i stejne funguje. teda tak nejak to vysvetloval urolog. ze ta koncentrace hraje roli. kdyz je to ridke tak je to zdrave :o)

  89. Liško, já jsem takto podobně na zemi také spala se svojí ťapi, když v noci kńourala, žalostně po tom oslepnutí. Nevěděla jestli je den, nebo noc. Úplně jsem z toho jejího bezradného kńučení cítila jak se cítí osaměle a opuštěně v té vlastní tmě. Když jsem ji hladila a konejšila a povídala si s ní, vždy mi přišla klidnější a netřásla se.

  90. To je dojemný :)

    Tátovi se v noci zdálo o kocourovi Šímovi, že promluvil a řekl, že chce žít; abychom ho nenechávali umřít.

    – jinak táta se často ptá,jak je kocourovi a není úplně informován nebo vlastně docela je, ale nějak se mu to plete – třeba se mě dneska ptal, jestli pojedu s kocourem k doktoru. Tak jsem řekla že ne, že k doktoru už s ním nepůjdu atd. Už v týdnu táta pro tu eutanázii spíš nebyl.

  91. Barčo 97
    no – ale jak to má člověk dělat když chodí do práce, že jo. Zatím to šlo, ale táhnout to takhle měsíc, to jde blbě.

  92. ad 98: Liško, "Tátovi se v noci zdálo o kocourovi Šímovi, že promluvil a řekl, že chce žít; abychom ho nenechávali umřít." – tohle je dojemný!
    Tatínek cítí tu paralelu mezi sebou a kocourem…… taky má se možnost se podívat na to, jaké to je starat se o těžce nemocného. To není marný.

    ad 99: I péče o blízkého člověka (nejen o zvíře) má někde nějaké hranice. Tatínek by o tom měl přemýšlet. Myslím, že mu tento stav docela vyhovuje.

  93. Musíš mu říct, že jdeš do práce a že až se vrátíš budete spolu. Já žiji s ťapi sama a pracuji na 12. hod. služby. Pokaždé se s ní loučím podobně. Mám výhodu, že můj ex manžel pracuje nedaleko, kde já bydlím a občas když mám denní 12. tak mi za ťapi zajde a vyvenčí ji a jde s ní na malou procházku. Já jsem s ní nemohla být tenkrát doma. Takže tímto způsobem jsme to řešili s mým ex manželem a tak nám to zůstalo dodnes. Když jsem měla noční, byla tu sama – vlezla si do pelíšku a prostě spala, možná kńourala a kńučela až z toho usnula A ráno jsem přišla z práce a byly jsem zase s ní.
    Dnes je samozřejmě úplně zvyklá na to, že nevidí a bývá tu sama.
    Tvého kocourka pohlídají Tví rodiče, nebude sám.

  94. Lenko 100 Jo!
    Ty hranice péče, to je ono, co si táta může vzít! Máš pravdu, dík za upozornění.

    Barčo 101
    Týjo, dvanáctky! Obdivuju, žes to hned dokázala takhle dělat; já jsem fakt tak nastražená na péči, že jsem tenhle týden byla v práci jen dva nebo tři půldny.

    Zkrátka téma hranic péče je téma i pro mne, nejen pro tátu!

  95. Malinká oslavaMusíme to zaklepat!

    Ležela jsem vedle kocoura, ujišťovala ho promlouváním, chvíli jsem si u toho i četla (Herriota, o zvěrolékařích) a byla jsem klidná, byla to příjemná pohoda.
    Po asi dvou hodinách jsem se zvedla, sedla si na postel, že si dočtu komentáře posledních dní u Lenky na blogu (na notebooku odpojeném z netu). A zazpívala jsem kocourovi kousek krátké legrační písně od S+Š
    "Byl jednou jeden Španěl
    a ten se stále klaněl.
    Kdyby se byl neklaněl,
    tak by to nebyl Španěl."

    Načež kocour zvedl hlavu celkem živě.Tak jsem mu přinesla kousíček kuřete, co jsem mu odpoledne uvařila. A on to snědl!
    Jedno soustíčko.
    Asi po týdnu, kdy nesnědl nic.

    Tak snad nezůstane jen u pár soustíček!

    I teď večer předl.
    Jen když se chtěl přemístit, zase zachrchlal, chudák. Snad nemá nějaké uplácnuté orgány, když pořád leží :(

  96. Kocourovi jsem taky říkala, kolik lidí mu drží palce!

    A sobě sem říkala, co bych dělala bez internetu – musela bych pořád telefonovat s kamarády a kolegy, asi.

  97. Lisko, to je skvele znameni. jedno sousto uplne staci. on si rekne o dalsi treba zitra nebo klidne za dva dny. kdyz nema silu a nehybe se tak nespaluje. staci mu uplne malo. moc Vam obema drzim palce a preji kocourkovi brzke uzdraveni. on si zvykne ze nemuze behat jako driv a smiri se s tim. opet bude jist az bude mit hlad.

  98. díky, ratko,
    snad jo!

    Občas mi hlavou zní ta slova veterinářů: "kočka když nejí … rychle ztuční játra … výsledky krve … "

    Dneska už ne, ale když nebude soustíčkovat zítra, dám mu zase ten hroznový cukr. Dávám mu ho jen po troškách.

  99. Já taky držím palce, i jedno sousto je skvělé sousto:o)

  100. Taky držím palce kocourovi.

    Dnes zatím kuřátko odmítnul, ale předl přitom, tak to zas musíme zaklepat.

  101. kocour… no a teď je zas demotivován. Jakmile se konfrontuje s tou nepohyblivostí, tak ztěžka dýchá. Achjo.
    Opakovala jsem mu různá ujištování a dala mu tentokrát homeopatika navíc a nevím.

  102. a muze spat? potrebuje hlavne spat. drzim mu tlapicky, verim ze je to pro nej otravne kdyz nemuze behat jako driv. je mozne ze ho nehybnost rozciluje a proto ztezka dycha. (rozcilena kocka tezce dycha)

  103. Liško, já myslím, že on si na to musí zvyknout. To je podobně těžké jako u člověka. Potřebuje na to čas. A potřebuje se naučit tu nemocnou nožku nějak přijmout a smířit se s tím, naučit se časem pohybovat nějak jinak, než byl zvyklý a hlavně se naučit ovládat jinak svoji stabilitu těla, která s tím souvisí.
    Důležité je, že netrpí bolestí. Tu si myslím, že nemá, protože právě byl operován a už nedochází k tomu kořenovému dráždění míchy.

  104. Díky za podporu.

    Spí, to on jó, něco se mu i zdálo :-)
    Potřebuje to ještě dost No asi jo.
    Zvykání trvá dlouho, to určitě. Podporuju ho, šeptám mu, že je to v pořádku a jak se hezky umí přizpůsobit a podobné uklidňující věci.
    Možná by někdy byl radši, abych už zmlkla :-)

    Taky myslím, že ho nic nebolí. Určitě ne když leží.

    Jen mně zase leží na srdci, aby jeho vnitřním orgánům nějak zásadně nevadilo, že leží, že jsou namáčknuté na zem.

  105. Lištičko, neboj, že leží by nemělo vadit vnitřním orgánům. Navíc on mění aspoň trochu polohu i vleže, ne? Tím se vždycky jeho část těla tu a tam odlehčí. Myslím, že i poznáš, kdy chce kocourek klid a jen tiše spát.

  106. Jo, polohy trochu mění, je to šikula.
    Tak jste mi zas pomohly, dík; už jsem po víkendu začínala být trochu napjatá, z toho kočičího dýchání dnes. Ale už teď předl, tak dobrý. To mě taky vždycky uklidní.

  107. Liško, Tobě se to zdá všechno možná velmi dlouhé, a nikam nevedoucí, ale je potřeba si uvědomit, co všechno prodělal – je to několik fází.
    Kdy se mu to stalo, kdy proběhla operace, pak to stresové chození k veterináři – kontroly, infuze, atb. Samé nepříjemné úkony.
    Vlastně teď teprve je pár dní doma v úplném klidu, relativně zaléčený (po infuzích, po atb) kdy nejezdíte na veterinu – odpočívá po tom všem. Ta nožka se mu už nespraví. A nyní se snaží dobít po tom všem sílu a zvyká si na svoji nožku. Časem bude věřím klidnější, odpočatější, častěji bude třeba příst a bude mít i více síly a pak by se mohl rozjíst. A trošku až bude silnější postupně se učit nově pohybovat.
    A on na Tebe jistě spoléhá – důvěřuje Ti. Takže, když Ty budeš klidnější, on to z Tebe ucítí, také bude klidnější.
    Věř tomu co cítíš z kocourka a věř svému vnitřnímu hlasu – své intuici a nemůžeš udělat chybu. Když si opravdu nebudeš s něčím vědět rady – nejsi na to úplně sama.

    A také neber to tak, že ta operace byla nanic. Naopak, ta operace byla nejdůležitější, právě kvůli odstranění příčiny hybnosti a především bolesti. Bohužel byla tam prodleva. Také jsem se obávala pooperační komplikace – např. infekce a sespse. Proto měl i ta atb. S tím si nejsem tak úplně jistá, protože neznám hodnotu CRP a FW před výkonem a po výkonu, takže to neposoudím. Ale kdyby měl celkovou sepsi, jsem přesvědčená, že by jeho stav vypadal zcela jinak – a tím Tě nehodlám děsit.

  108. A navíc kočky mají opravdu obrovskou samoléčící schopnost, to nejsou žádní jorkšíři. :-)

  109. Diskusi jsem nečetla, ale za mne: termínu "kvalita života" bych se pokud možno vyhnula širokým obloukem.
    Nejčastěji se používá v naprosto zcestné souvislosti se životem postižených lidí, přičemž oni "hodnotitelé" kvality života obvykle projevují značnou nelidskost a nepochopení. Jako kdyby kvalita života odvisela od toho, zda může člověk lézt po skalách nebo provozovat cokoliv jiného, nač si vzpomeneš.
    Kdyby už nutně vyvstala potřeba kvalitu života posoudit, soustředila bych se na míru rozdávané a přijímané lásky, na radost, úsměvy a podobné neměřitelné záležitosti.

  110. Liško nikomu nevadí když leží, znám to, spávám i 12 hodin:o))

  111. Chris,
    ano – neměřitelné.
    Je to pravda, že takové termíny trochu nahánějí hrůzu.

    Já za tím termínem právě ale vidím to subjektivní, neměřitelné, souhrn toho všeho plus něco navíc :)

    Ale jsou asi i pragmatické typy lidí – jak říkáš ti "hodnotitelé", pro které je rozhodující výsledek a efektivita, růst růstu apod., co by vyrobili nějaké multi-indikátory kvality života s příslušnými koeficienty a počítali hodnotu kvality života jako matematický vzorec a psali na to vědecké práce…

  112. ru,
    jo? Doufám!

    Barčo,
    operace byla důležitá, tojo. Pak týden to nějak šlo a po tom týdnu šel kocourek s náladou dolů, přestal se snažit o chůzi, nožky mu povolily…
    a taktak – teď teprve má klid a čas začít zas něco zkoušet,bez věčného rušení návštěvami u doktorů, marod náš.

    Někdy mu nohama kroutím, že "jede na kole" – proč ne, proč by kočka nejela na kole,žejo :)
    Ta levá je hodně slabá,nemá žádné svaly, nic – a to vzniklo, atrofovalo hodně rychle, v době, kdy přestal pít (zrovna to byly ty dva jediné dny, kdy jsem přespávala u sebe doma a ne u něj :-(
    a pak začla druhá vlna návštěv doktorů.

    Takže další bod mého váhání spočívá v tom, zda nechat kocoura v klidu ležet, anebo mu mydlit nohama, aby se trochu pocvičily. Potěšující je, že většinou když mu nohy začnu mačkat a tlačit proti odporu prstů atd., tak on dokonce začně příst.

  113. Mod 118
    :) kočky / šelmy hodně spí i zdravé. A můj táta taky.
    Zaplaťbůh – leží osm let a není proleželý! Jetšě že jsme mu hned zkraje koupily (s mámou) pořádný polohovací (ale nepolohujeme) rošt s matrací a frkly ho na ten jeho starej gauč s dřevěnou pelestí po jeho mamince :)

  114. Panejo, to je rehabilitace. :-)Vida, když přede, tak se mu to i líbí. Nožku má atrofovanou, protože ji nepoužívá. K tomu by došlo tak jako tak. S kocourkem rehabilituješ i tak, že si s ním prostě jen jakoby hraješ a on se u toho hýbe – zapojuje svaly svého těla. A když Tě sleduje a není apatický, je to dobře. A mezitím potřebuje odpočívat a být v klidu. Prostě všeho přiměřeně. :-)

  115. Chris, samozřejmě jsou věci neporovnatelně těžší, než že náj onemocním zvířátko které milujeme, O tom žádná..
    Jen ..myslíš, že by si toho tak často všímali právě lidé, co začínají s láskou k rodině, k okolí, k přátelům a obětují i pro ně, co zrovna potřebují, trápí je jejich potíže.
    Kom. jsi nečetla..já jen např. lišky tatínek leží léta po mrtvici, ona a maminka se o něj starají, liška pracuje za pár korun, v soc. sféře, protože se těm lidem chce věnovat..třeba ti to nestačí..mně jo.
    I zvíře je živý tvor a je členem rodiny.
    Věř, že velmi cítím a těžko snáším, když lidé trpí a říkám si jaký, nejen já, jsem vlastně sráč..
    No, a ta akce zrníčka, co běží na netu, víš, napadlo mě, že se lidí dotýká, a poté často i týká, právě třeba, možná i proto, že se skládá z takových malých zrníček, co prožíváme, a jsou pro nás hodně důležité..pak teprve lépe chápeme, co vše si lidé musí vytrpět a jak pořebují pomoc a povzbudit..

    Liško, nebudu tu, ale i tak vzpomenu si na vás..

  116. Ano, kvalita života se prostě změřit nedá, snad..máš kde spát, co jíst, nohy a ruce ..no super..
    Ale když např, slavná baletka si zničí nohu a tak podobně, a vedle v domě zemře mámě dítě..my obecně víme, čí kvalita života se o dost zhorší..víme za sebe, ne za tu baletku. Ta si to uvědomí časem, ale v tu chvíli je to pro ni život, co ztratil na kvalitě…hodně zjednodušené a blbý příklad navíc.. vím ..

  117. anino,
    cože ty se ještě nazveš sráčem? No to je neuvěřitelný :-D
    Ty se můžeš hrdinně chválit, kudy chodíš, přece.

    Já myslím, že Chris se vyjadřovala prostě k tomu termínu "kvalita života" – jestli je vůbec "košér" takový vlastně prapodivný,vzniklý termín používat. Což pro mě je docela na místě si to uvědomit – asi jako Saul nebo @Teo upozornili zas úplně jinými způsoby na tu ošemetnost (nebo někdy přímo blbost) vybrat zrovna tenhle termín, takovej divně sterilní a od-subjektivizovaný.

    Ale nemusí být; dá se používat podle mě i celkem schůdně – samozřejmě s vědomím té subjektivity a neměřitelnosti a mnohovrstevnatosti a … a když o tom takhle začnu řečnit, tak už to zas padá spíš do toho divně sterilního dojmu ze slov "kvalita života"

    No je to zajímavý, jak někdo to bere jako subjektivní, široký, schůdný, zahrnující víc pohledů, a někdo úžeji z toho terménu cítí spíš tu umělost, sterilitu, vědeckost, povrchnost, honbu za kvantitou, vydávanou za kvalitu třeba…
    každej má ten dojem, jakej má :-)))

  118. Anino,promiň, ale nerozumím, nač z mého komentáře reaguješ?
    Reaguješ vůbec na můj komentář?
    Můj komentář směřoval zejména k závěru Liščina článku.

    Aha, až teď dočítám, že už se někteří nad tím slovním spojením v diskusi pozastavili.

  119. Liško a Chris, jsem prostě obyčejná ženská, co není nijak někde zvlášť vzdělaná. Spíš jsem zvídavá, ráda se dozvím pohledy na něco od jiných lidí, a sama spíše používám selský rozum a ituici. Nelze vždy a na vše..ale..skoro bych někdy řekla, že se mi alespoň do toho selského rozumu nepletou všelicí uznávaní učenci, co mají vše zformulované, jistě mnohaletým studiem a prací. Nepohrdám jimi. Ale mohou lecos asi proukoumat poměrně dost obecně, často navazují již na jiné, veřejností osvědčené autory. Velmi si jich vážím, že dají lecos dohromady, to vážně ano. Ale vše to beru orientačně a dle sebe, toho co jsem zažila, viděla, slyšela. ŽIVOT SÁM JE NEJVĚTŠÍ UČITEL se vším co nám přináší..je to konrétní a autentické, což je velmi cenné.
    Prostě si myslím, že poješm kvalita života z nás nakonec vykukuje neustále ve všech podobách, že až pak by se mohla dělit na kvalitu v životě toho, či onoho.
    Doufám liško, že jsem vytušila proč jsi svůj čl, nazvala jak nazvala. Pod tíhou dvou paralel, které zrobna prožíváš, snad i s tím, že jsme tam mluvili o tom, kdy má život ještě smysl, myslím tím u kocourka..chtěla jsem říct, že i v takové situayaci se nad tím člověk logicky zamyslí, co je ještě ok a co už by bylo utrpení.
    A každý to vidí jinak..

    Chris, ano vyjádřili se tu i jiní s jinými názory..proč by nemohli, když je zastávají.. Proč bych nemohla i já., když jsem se nad tím nepozastavila :)
    Kromě toho, jsem tě v jednom pochopila špatně, jako když to, co si tu píšem do kvality života nepatří.
    A jistě, že tam patří i úsměv a láska, jak jsi psala, od které se vše odvíjí.. to se ti omlouvám. A jen dodávám i láska k zvířeti.

  120. Anino, jsi velmi moudra zena s citlivymi antenkami. vidis daleko a hluboko. Zivot te hodne naucil.

    Rozumim tvemu komentari, clanek i cela diskuse je o kvalite zivota. a pod tim terminem kazdy vidi kus zivota sveho. svoji vlastni kvalitu… vnimani a uvedomovani si sebe. subjektivni… presto rozhodujici.

  121. Anino, ano, to jsi pochopila špatně. Asi sis do toho projektovala nějaké vlastní úvahy.
    A také jsem nikde nepsala, že by někdo nemohl vyjádřit svůj názor, tak to jsi pochopila také špatně.

  122. 130. tohle je tvoje pochopení Aninho chápání. Je toto tvoje pochopení dobré? Si projektuju vlastní uvahou, že si asi myslíš že je dobré. Když to druhé je špatné. ale s jistotou to nevím protože do tvy hlavy nevidim. třeba si uvedomujes, že tvoje pochopení je taky špatně :o) pak je moje projekce taky špatně.

  123. Jeste bych se Lisko vratila k ty kvalite zivota. Jak poznam kvalitu (jakost) sveho zivota. mého žití. Uplne se mi zatočila hlava z ty představy. že kvalita bytí existuje. Jak ohromne tajemství! Jak se teď dozvím jaká kvalita (jakost) života jsem… Jsem host nebo hostitel? Jesti jsem hostitel a muj zivot je host, copak serviruju svému hostu. ale co když jsem pouhy host. jak vím jaké lože mi hostitel připravil, co mi servíruje, kde spím? Znám svého hostitele? Vím co mi nabízí, co žiju? Jakou kvalitu?

    Obe varianty jsou mozné. je to mystérium – tajemství kvality života :o)

    Doufam Lisko že tvemu kocourkovi se daří a že se cítí opět ve své kůži. Přeji mu brzké uzdravení a hodne radosti.

  124. ratko,
    vlastně se to dá brát, že existuje kvalita (nebo kvality) života – a asi i naopak, že žádná kvalita života neexistuje, život je prostě život a hotovo :)
    A obojí může být mystérium, anebo taky prd, podle toho, jak k tomu kdo přistoupí:-)))

  125. kočičákNo … dýchá s námahou. Tedy vydechuje s námahou, silou.
    (Kdežto naopak, když byl po kapačkách, tak s námahou nadechoval.)
    A táta začal včera chraptět, když už jsme u těch propojeností.
    Kocour sice zvedá hlavu, což vypadá optimisticky, jenže asi ji spíš zvedá z nervozity – neví, jak si ji položit, aby ho to dýchání neotravovalo :(

    Tak já nevim. Dám mu čaj na spaní, směs s kozlíkem, to kočky rády. Ale asi budu muset zase stříkačkou, nechce sám nic pozřít :(

    A že bych mu znovu začala podávat antibiotika, jako druhou sérii …? Rulisa říkala, že to moc smysl nemá, když mu nepomohla ta antibiotika předtím.

    Zítra chci jít na celý den do práce, po dlouhé době.

  126. Kvalita života člověka je taková, jak ji sám cítí a prožívá. Někdo má na první pohled velmi bohatý luxusní život, ale může si stěžovat na vnitřní prázdnotu, nespokojenost, stres, na nelásku apd. A naopak spousta lidí žije stereotypní život – z práce do práce, rodina, kolotoč – ale na druhou stranu to vše je naplňuje, nebo přes šeď všedních dní naopak mají velmi bohatý a intenzivní vnitřní život.

  127. Liško, jen tu jeho dušnost pozoruj. Jak trvá dlouho a jestli se zhoršuje. Jistě si kocourek úlevovou polohu najde. ATB mu zatím nedávej, zkus vyčkat. Psala jsi o kozlíkových kapkách -tak mu je nakapej na nějakou jeho hračku, třeba ho to potěší.
    Dávat mu stříkačkou do tlamičky vodu – to bude pro něj stres a nebude se mu to líbit a bude dušný ještě víc. Liško, zkus ještě počkat.

  128. Tak zkusím napřed ty kapky kozlíkové kolem, ty mu občas na koberec stříknu. Ale asi je v nich šnaps, jsou takové dráždivé. Dám mu je,

    Že zalejzá pod ten stůl je blbý, to dělá, když se cítí blbě. A už hodně dní to neudělal.

    Stříkačkou do tlamičky se mu nelíbí, ale jakž takž to zvládá, trochu se pere a docela rychle po akci se celkem zklidní – ta homeopatika mu tak dávám. A vývar jsem mu dala ráno.

    Dušnost má teď asi víc, protože probíhá v kuse; dřív to po chvíli ustoupilo a předl atd.

  129. Ha – hned jak jsem blízko něj kápla kozlíkové kapky, začal tiše příst. Možná ho uklidnilo i to, že má hlavu pod stolem; snad si tak sám pomohl… ví proč.

    Barčo, vida, tys na to kápla; na ty kozlíkové kapky! :)

    Jojo, stejně mi moc do smíchu není, pořád se to tak střídá, no.

    Homeopatika mu ještě dneska jednou budu dávat.

  130. Ano, střídá se to. Jednou vypadá lépe a o chvíli dýl máš pocit, že mu je hůře. Podobně jako u dlouhodobě nemocných lidí. Poslala jsem Ti mail. A je dobře, že mu dáváš vývar.

  131. Díky, Barčo!

    Možná bych měla ubrat a nechat toho kocoura i víc samotného (ale dneska byl půl dne), nehustit do něj klidným tichým hlasem ty svoje povzbuzující a uklidňující kydy :)

    Už vylezl zpod stolu (psacího, zpod šuplíků), dýchal tam pak lépe. Trochu ho pak znova rozhodila ta jeho omezená pohyblivost – máš pravdu, kolísá to asi kvůli tomu a jinak nelze.

    Dobrou noc všem! Pejskům a kočkám a potkanům a andulkám taky.

    A hlavně ať se všechny nemocné děti vylepší a potěší.

  132. Liško, tak jak to děláš je to báječný, protože to jde přímo z Tvého srdce a pak je to prostě opravdový. Též přeji všem u Lišků dobrou noc.

  133. Já taky zase všem u Lišků dobrou noc:o)

    A nezapomínej Liško, že nejhorší ze všech netrpělivostí, je netrpělivost srdce :-)

  134. Nojo, netrpělivost a napjatá očekávání a představy o budoucnosti, to je naprd.

    Kocour ještě včera poměrně obživnul – vylezl, sednul si (po několika týdnech, snad) a začal kejklavě hlavou zaměřovat, že vyskočí na stoličku. No a místo výskoku se svalil na bok, protože zadní nohy nic.
    Tak zas frustrovaně zavrčel a zakňučel a pak těžce dýchal.
    A ten pokus o výskok ještě jednou zopakoval, chudák.

    Až později se zklidnil a klidně vyspal.
    Tak to dýchání je asi psychika výhradně, ne tělesná bolest (ne že by to proto bylo mírnější, ale oboje najednou by bylo horší).

    A připadalo mi včera, že jeho kožich vypadá celkem normálně, ne tak bídně jako předtím.
    A víc se pere s "krmnou" stříkačkou, bouchá do mě packou a i kouše do prstů energičtěji.
    Tak doufejme, že to s ním jde k lepšímu.
    Snad najde nohama nějak časem rovnováhu, aby se pořád nekácel. Dost ho každá ta konfrontace s ne-pohyblivostí frustruje.
    Snad to bude veselejší…

  135. to vypada fakt mnohem lip. kocour ma tuhy kořínek. jen takho neco nezdola :o)

  136. No vida, jsme na konci ledna a kocourek se snaží vyskakovat a stavět na nohy. To vypadá, že se mu síla pomalinku a chuť do života vrací.

    Včera to zkoušel a nešlo mu to, tak z toho může být den, dva rozmrzelý a smutný, že se mu to nedaří, proto si zalézá. No a třetí den se o to třeba pokusí znovu. Mezitím si s ním pohraješ, nakapeš mu kozlíkové kapky pro potěšení, odpočine si, vyspí se, malinko nají a takto se připraví na další pokus.

    Časem jistě na to přijde, jak se pohybovat jistěji na třech nožkách. A pomaličku den za dnem se mu bude vracet nálada do života a potřebná síla.

    Liško, kdyby ho to bolelo, tak by se nepokoušel o žádné výskoky, naopak by si hledal nějakou úlevovou polohu, aby ho to nebolelo.

  137. Dneska večer je to horší, nepředl mi na uvítanou, dýchal ztěžka a dokonce několikrát mňouknul. Tak jsem mu dala poslední půlku prášku na bolest (hodně proti němu bojoval); uklidnil se z toho žaostného mňoukání – připadalo mi – dřív, než bych čekala,že prášek začne působit…
    Tak zas nevim :(

    Jestli ho nebolí ta jedna zadní noha, ta trochu lepší – když mu s ní hýbu,tak totiž hodně křupe.

    Ale nevim,nepoznám, jak to s tím dechem je, jaké souvislosti to má s čím… co znamená mňoukání …

    Tišila jsem ho s takovým odevzdaným těžkým klidem, takovým zatíženým (jak to jinak popsat).

    * * *
    Máma si zavdala whisky, sedí tu po večeři dost sťatá, pospává; řpedtím jako obvykle mluvila žertovným tónem – dlaa jsem jí najevo, že je ožralá. Je jí to fuk, protože je ožralá.
    A zítra jde do práce, vzali ji na poloviční úvazek, na dopoledne. To zní jako dobrá zprávfa, ale evidetně to nezapůsobilo jako tlumič jejího chlastání.

    To je mi teď koneckonců jedno. Vytvořilo to ve mně nezájem o její osobu. Mám na starosti kocourka, ne ji. Zní to asi divně, asi bych se mohla zajímat o ni. Ale nemám nejmenší chuť.

  138. Zkusím zítra sehnat nějaký prášek na bolest pro kočky. Lidské dávat kocourovi nebudu. uvidím, jak bude vypadat zítra navečer.

  139. NO lidské nééééé to už jsme si snad říkali, že néééééé.
    Kup prosím tě ten Alavis MSM pro kočky, to je proti bolesti, sem to říkala už vo Vánocích kurňa:o)

  140. Souhlasím s Mod. Možná ho bolí ta druhá zadní noha, protože v ní má tu artrózu, o které jsi psala kdysi na začátku a také to je tím, že tu jednu zadní nohu víc nyní zatěžuje.
    Alavis MSM je přímo na klouby na artrózu, ale není to analgetikum. Liško, ale s těmi analgetiky opatrně, ať z něj není závislák.

    Jak jsem psala o pár komentářů výše. Jeden den je lépe a další den to vypadá hůře. A další den zase může být o malinko lépe. Chce to trpělivost.

  141. Ajó, ten Alavis MSM.
    Já vás nemít … a nemít kocoura … :-))

    Zkusím to koupit odpoledne někde naživo, to bude rychlejší než přes net.

    Po neklidném večeru měl kocour klidnou, spokojenou noc a ráno.
    Křupavá noha je trochu nateklá.

  142. BarčoMSM je přírodní látka nahrazující analgetikum, Alavis MSM je vysloveně proti bolesti, některé jiné druhy Alavisů ( třeba pro koně Triple bland, možná o pro psy se to tak jmenovalo, jdu se podívat, tak Single a Kloubní výživa) léčí artrózu a záněty šlach.
    MSM má oproti analgetikům tu výhodu, že není návykové a může se tudíž podávat nepřetržitě i roky, navíc se dá v případě potřeby na čas i předávkovat bez jakýchkoliv problémů.
    S Alavisem mám 8 let zkušeností, 6 let jsem jim léčila a udržovala na nohou Gerinku, která v 6ti prakticky přestala chodit, svalstvo na nožce už neměla skoro žádné.
    Momentálně už rok střídám MSM a Triple Blandem (obsahuje i MSM) koňovi, který má zřejmě zanedbaný zánět šlach v pravé zadní ( 2 měsíce Triple Bland – 2 měsíce MSM – 14 dní nic – atd.).

  143. http://www.zbozi.cz…kocky-90-tbl/

    Já bych vzala tohle, obsahuje to MSM i ty chondroprotektivní látky a na té strnánce jsou i adresy, kde se to dá rovnou koupit. Jinak by to měli mít ve vet.lékárnách a rozhodně u veterinářů v ordinacích.

  144. Nene kůň jUrášek, Pepíno má "jen" ty boule :o)

  145. … jsem ten Alavis MSM radši objednala (kdyby ho nikde naživo dnes neměli), tak snad zítra dorazí.

  146. Druhý odkaz shora na té stránce DocSimon ( dokonce i dobrá cena) mají napsaných 5 výdejních míst, kde se to dá koupit rovnou, Krč, Bohnice, Vršovice, Smíchov….

  147. aha, chondroprotektivní … já vzala Alavis MSM s glukosamin sulfátem.
    Zeptám se i naživo. Kdyžtak ten objednaný věnuju někomu, kdo má psa.

  148. Kdysi bývala na Korunní taková Kanadská lékárna s těmito produkty a když jsem s tím začínala:o)) zavolali mi z jejich veteriny i doktorku s kterou jsem to všechno konzultovala, to bylo v době, kdy už se Gerinka nemohla vůbec postavit na nohy. Ta veterinářka mi tehdy řkala, ať ji na týden klidně předávkuju dvojnásobnou dávkou, že se nic nestane. Opravdu ji tenhle preparát postavil na nohy, ani jsme jí nenechali voperovat tu totální endoprotézu, kterou už měla vyrobenou, no a chodila a běhala v pohodě dalších 6 let, Alavis jsme vysadili asi na poslední měsíc jejího života.

  149. Liško, nic nevěnuj, můžeš to střídat, až dobere jedno, budeš dávat druhé, sama musíš vytestovat, co bude nejlíp vyhovovat. MSM s glukosamin sulfátem je taky dobrý. Ta chondroprotektivní věc je nějaká novější verze ( to obsahuje i to co dávám koni) , ale před několika lety se to nevyrábělo.

  150. á, docSimon .. Vršovice a Smíchov, to beru.

  151. Korunní taky beru :) to je kousek od našich. Jdu to ještě pohledat.

  152. Mám pocit, že v té Korunní už to není, onehda sem jela kolem a zdálo se mi, že je tam nějaký jiný krám ( bylo to až na konci za křižovatkou před odbočkou na Vinohradskou k Flóře.

  153. Jo dík, tak to tam asi není, internet vyplivl dvě jiné na Korunní.
    Tak Vršovice, projedu se vyhlídkovou tramvají 22 na Kubáň a k rodičům můžu jít do kopce pěšky. Do Vršovic jsem chodívala pěšky na gympl, dolů z kopce 20 minut rychlé chůze. Zpátka jsem to brala většinou s kamarádkou přes cukrárnu a přes Mírák tramvají :)

    To je hrozný, jak nemám už přehled, kde co je v Praze. Studentská doba a štrádování po centru města, to bylo úplně jinačí.

  154. Vůbec mě nenapadlo, že patříš do Vršovic:o)pořád tě mám situovanou někam na Prahu 6.
    Já bydlím, tedy občas v Donské.

  155. Ahá. Ve Vršovicích jsem "se narodila" a bydlela 1 rok života, potom 25 let nad nimi na kopci na Vinohradech (ale už Praha 3, u hranice Žižkova – mezi Jiříkem a Flórou). Rodiče tam bydlí pořád, já pak 8 let v Břevnově P6 a teď skoro 2 roky Horoměřice blízko p6 a pracuju v Břevnově 7.rok.

  156. Jiříkem = Jiřákem

    Ve Vršovicích jsem se vyskytovala hlavně během gymplu. A teď mám tip na oční optiku Petr Táborský ve Vršovicích, kde si chci koupit nové brýle (ale už mi asi nezbyly prachy; veterináři jsou drahý).
    To tam asi zajdu na průzkum cen dnes, když jedu pro ten Alavis. Hurá, to se hodí.

  157. POkud jde o ten Alavis, účinky by se měly začít pojevovat tak po 3-4 dnech, pokud bude pozitivně citlivý na to MSM, tak na bolení by to moho zabrat už zítra. Účinky těch chondroitinů se projevujou tak po 2 týdnech nejdřív.

  158. (156) Mod. pane jo, ty máš zkušeností se zvířátky. Měla jsem spíše na mysli, aby Liška do kocourka neprala ten Alavis MSM a ještě např. k tomu z té veteriny ten Tolfedine – což je podobné lidskému Brufenu, jen v jiné dávce uzpůsobené pro kočky a psy.

    Ten Alavis MSM je dobrá volba – dívala jsem se na něj podrobněji. Protizánětlivé analgetikum, antiflogistikum, pro bolesti a záněty kloubů a šlach + kloubní výživa (MSM) a dá se to používat bez rizika dlouhodobě.

  159. Já bejt kočka, hned si dám Alavis!

    Hlavně ať ten kocour ještě vydrží, aby si hezky Alavis mohl užívat. – I když s jeho přístupem k polykání prášků to bude zas poněkud nervy drásající. Včera mě zas trochu kousnul do palce :)

  160. Barčono jo, to mám, hlavně pokud jde o různě pajdavá zvířátka, proto jsem se tu s tím Alavisem snažila prorazit už v prosinci:o))
    Akorát moc nevím pro ty kočky které speciálně jsou, to se musí prostě poptat + některé ty preparáty doporučuje výrobce semtam vysadit, ale MSM se skutečně vysazovat nemusí / jedině kvůli tomu, jak říká naše koňská chiropraktička, kdyby se vyskytla nějaká krize MSM, tak aby byly zvířata zvyklé, že ho semtam nedostanou:o) /, mám prostě zkušenost akorát s pesama a koňma. Navíc mám zkušenost, že veterináři ten Alavis moc nepropagujou, zřejmě na něm mají malé marže. Několikrát se nám snažili nacpat jiné preparáty " zaručeně lepší", ale po týdnu vysazení Alavisu mi na každém jiném preparátu začala Gerinka znovu špatně vstávat a kulhat (ona měla ten kyčelní kloub a jamku v takovém stavu, že nikdo nechápa, na čem vlastně chodí, proto byla taky adeptem na tu endoprotézu, kterou nám dokonce sponzoroval Klub Agility ČR, měli jí to operovat v Plzni a měl to dělat na veterině lidský otrhoped, nějaký profesor to dokonce byl)

  161. Jsem to napsala nepřesně: Alavis MSM + glukosamin sulfát. To je to vše v jednom s tou kloubní výživou.
    Liško, píšeš, že měl tu jednu nožku oteklou a křupavou – to může být ta artróza + navíc právě to zatížení nožky navíc, když tu jednu nepoužívá.

  162. Liško, neboj vydrží, jak mu bude líp od nohy, bude mu prostě líp, no a pokud jde o aplikaci prášků, po roce už vám to pude samo :-D

  163. Barčono a pak se prodává ještě samotné čisté MSM.

  164. Jé, vy mi dodáváte lepší a nadějnou náladu. Už se úplně těším, jak ten Alavis budu kupovat.

    A jak potom půjdu v mrazu a tmě nahoru do kopce a v červené kožené kabele mi bude chrastit Alavis. A předtím cestou v tramvaji 22 budu spát; začnu sice číst Herriota, ale usnu u toho, to vím už předem :) Vzbudím se akorát v zatáčce Moskevské ulice, než budu vystupovat. Tam očíhnu oční optiku. Pak zas popojedu tramvají k té lékárně. Koutkem oka uvidím i knihkupectví (jestli tam na rohu ještě je) a tomu se záměrně vyhnu.

  165. Já se ve zvířátkách a nemocných zvířátkách nevyznám vůbec. Mám kamarádku a ta se navíc stará v nějaké stanici o ptáky.
    A k nim se dostal vloni poraněný čáp.

    Měl ošklivý hnisající otevřený defekt na noze, někde se poranil při letu o drát.
    Tak po mě kamarádka chtěla, abych ji z práce přinesla Inadine (to jsou takové plátky obvazu napuštěné léčebnou látkou na bázi jódu) a dává se to na ránu a nechává se to tam asi 2 dny, aby to působilo. A pana Čápa jsme ošetřovali ve třech lidech. Jedna mu držela zobák a křídla, druhá nožku a třetí obvazovala. Z pana Čápa šel opravdu respekt. Ale po 14 dnech se mu noha zhojila. Tak tolik moje veterinární zážitky.

    A tady jsem se dozvěděla také, jak se některé lidské léky dají použít u zvířat. Ale je to ošemetné v gramážích a také právě těmi pomocnými látkami, které se přidávají jiné do lidských léků a trochu jiné do zvířecích.

    Veterina je dnes dobrý byznys. A ta vyšetření, ošetření, léky jsou neuvěřitelně drahá.

    Jsem přesvědčená, že v tom prosinci nebyla artróza u kocourka primární problém. Tam ta intervence musela být intenzivnější a ta operace byla na místě. Protože tam byla diagnostikována vyhřezlá meziobratlová ploténka, která zasahovala do míchy, kde docházelo k útlaku míchy a kořenovému bolestivému dráždění. To by tablety nespravily, jednalo se o mechanickou příčinu bolesti – operace uvolnila míchu.

  166. Ano, Barčo,
    taky si myslím, že operace byla nutná.
    Plus že po ní nám měli vnutit – když už ty výdaje byly beztak velké – právě nějaký Alavis nebo něco takového. On ten doktor říkal, že po operaci je možní dávat nějaký podpůrný vitamín B či co, ale když ten kocour špatně snáší polykání pilulek, že mu ho dávat nebude. A já souhlasila.

  167. Nače zkušenost ve stáji – nic fungujícnějšího než Alavis není. Zabírá na chronické věci i na poúrazové stavy. Pro kočku lidský lék určitě ne (i když psům se občas nějaké dávat dají), ale co se týče Alavisu, tak kamarádka ten psí už dlouho jí sama osobně. Tvrdí, že kam se hrabe Proenzi…

  168. Mám Alavis!ruliso,
    jo, taky Alavis! Ještě že vy koňařky a fenkařky existujete!

    Už jeden Alavis mám,sláva. Napíšu o tom krátké pojednání, zahrnující přesné určení (geografického) konce světa.

  169. Barčo, já nepochybuju, že operace byla nutná, ale já se Alavis snažila protlačit už po ní:o)

    ruliso, on existuje Alavis i v lidské formě, jen se jmenuje tuším trochu jinak, jednou jsem ho kupovala mámě, ale ta to ani nevyzkoušela.

    Liško hurá Alavis:o)), tak doufám, že zabere!:o)

  170. Existuje, ale je nesrovnatelně dražší. :-)
    Kamarádka pracuje ve veterinární lékárně, tu humánní mají coby pobočku v patře nad sebou. :-)

  171. Jo ty lidské stojí kolem osmi stovek, to je pravda, já bych taky jedla ty psí:o))

  172. Ty lidské možná vyjdou levněji, protože ty zvířecí se dávkují asi podle hmotnosti … takže člověk by jedno balení vypotřeboval rychleji než kocour.

  173. Vit. B zřejmě veterinář myslel kvůli lepší inervaci. U lidí se dává např. Milgamma – to je celá řada vit. B.
    Mod. s tím, že by si jedla psí tablety jsi mi připomněla jednu historku před lety. Přijímali jsme bezdomovce se silným zápalem plic a on měl v igelitce psí konzervu Chapi. A já mu říkám a kdo se Vám stará o pejska a on mi povídá, že žádného nemá. A já říkám, ale tady v tašce máte psí konzervu a on mi povídá, že ji má pro sebe a že to maso je výborné.

  174. Barčo tak psí konzervu jsem teda nikdy nezkusila, já nerada lanšmít a ono mi to tak připadá:o)))

    Liško tablety jsou většinou v balení na 30-50 dní, takže ty lidské levnějí nevýjdou:o)
    Koňské balení stojí kolem 7mi stovek a je to cca na 2 měsíce.

  175. Aha.

    Jó a pak aby někdo hodnotil nějakou kvalitu života:

    Jeden si řekne" "No to je nejhorší kvalita života, když někdo jí psí konzervy."

    A jiný řekne! "Mňam, psí konzervy jedině, to je moje nejmilejší pochoutka, kam se hrabou bio potraviny, orientální koření, kaviár a ústřice ve snobské restauraci!"

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.