LIŠČÍ OHOZ – 17.2.2012
Dopřála jsem si trochu nenáročného oddechu s prohlížením obrázků. Obrázků oblečení. A podnítilo to mou chuť taky si vyfotit svoje oblečky. Včera jsem to zkusila, podívala se na výsledek a první, co mě napadlo, bylo: “Rozcuchaná bába.”
Čím jsem starší, tím mám vlasy divočejší. A ochablejší rysy a tělo a vůbec, takže toho musím rychle hodně nafotit, než to bude vypadat úplně neesteticky a nebude to žádný oddechový pohled na obrázky, ale pohled buď velmi tristní, nebo velmi legrační. Buď bába v nudných hadrech, nebo padesátiletý diblík. No a co, stejně si budu nosit, na co budu mít chuť.
Oblečení je na povrchu, ale zájem o něj nemusí znamenat povrchnost. Může – pokud se člověk obléká z důvodu, aby byl “in”, drží se toho zuby nehty, je to jeho životní zájem a v hlavě má jinak vymetýno. Mně dělá radost, když si obléknu něco, co mě baví. Něco s vtipem. A přidám k tomu třeba barevné vlastnoručně uštrikované rukavice. Když si obléknu džíny, moc mi to radost nedělá. Kalhoty a nějaké jakékoli triko k nim si beru, když se mi ráno nechce vstávat a nechce přemýšlet o ničem, natož o nějakých kombinacích hadrů. A to potom není žádný extra den. Ale zas je to den, kdy nemám v hlavě hadry, ale méně povrchní věci. Co vy?
Kdežto včera jsem si dopřála oblíbené pruhované punčochy – ano, obzvlášť pruhovaných mám za posledních 10 let spoustu – no a zbytek svršků už se pak vždycky dotvoří k mojí spokojenosti. A hned je den lepší. Pokud na mne někdo na ulici koukal, tak mi připadalo, že ne na pruhy, ale nahoru. Možná kvůli mému liščímu ohonu? Ten jsem si upletla před šesti lety, je maxi dlouhý. Prima. A že mám na nohou farmářky koupené v pracovní obuvi, to mi neva. Až nebude tolik sněhu, vezmu si drahé kožené botičky, no. Den předtím jsem měla červené punčocháče, červené boty na podpatku a tvídovou sukni, červený svetr a červenou tašku a byla to příjemná kombinace, ale v pruhovaných punčochách jsem víc ve svém živlu. Celá já. Minulý týden jsem si zase pro zlepšení nálady (kolemjdoucích) nasadila svou čepici se šťopkou, co jsem uháčkovala. Ačkoli háčkovat vlastně neumím. Vždycky zapomenu, co mám na hlavě, a divím se, že se na mne na ulici lidi smějí, řidiči tramvají na mne cinkají a mávají. To dělá ta kouzelná čepička, co vypadá jako středověká přílba s anténou. Těšte se, někdy se v ní vyfotím. A dám to na půl roku opomíjený flickr. Ostatně jednu svou čapku tam už vyfocenou mám, i jiné krásy, roztodivnosti a nemístnosti.
Největší inspirací, když chci zrovna líně očumovat oblékání, je pro mne blog návrhářky jménem Jessica Quirk. Vyzrála jsem na to tak, že jsem vydedukovala adresu jejího archivu a tam vždycky zalezu a smejčím. Autorka má svůj blog jako své povolání a co ji zaujme jinde, píchne si na nástěnku. Také blog na pomezí nebe a země stojí za to. Pro milovníky pokoukání na mladé děvenky je tu tahle medička a pro rozohněné kritické a plamenné jazyky máme masově navštěvované módní peklo. Co peklo jednou schvátí …
Člověk nemusí být mladá štíhlounká kočička s dokonalou pletí ani nemístný diblík, ale nebát se a jet si po svém. A vyzkoušet si pro změnu trochu se producírovat, to nezaškodí. Tak co bych do toho neskočila, když Američanky nic jinýho nedělaj.
A ještě musím poznamenat, aby to bylo all right:
Oranžové triko: výměna se známou (napodzim, zdarma).
Fialový svetr: dárek od mámy (před 18 lety).
Fialová sukně: HaM; second hand (letos, 180 Kč).
Punčocháče: vietnamský obchod v Soběslavi (před 3 lety).
Kabátek s kapucou: Promod (teď 27.12.2011 sleva za cca 1200 Kč).
Šála: “Liščí ohon,” vlastnoručně upletená, příze MarLen (před 6 lety).
Návleky: dárek od bývalého manžela (před 10 lety).
Boty: farmářky koupené v pracovní obuvi (loni v létě, cca 750 Kč).
Brýle: Carry optik (před 8 lety, 11500 Kč).
Náhrdelník stříbrný: dárek od známých z Izraele (asi před 15 lety).
Teda, teda… Tobě to sluší, Liško!:) A máš krásné brýle. A vůbec.
Já se ti v poslední době nějak přistihuji, že jdu cíleně po proužkovaných věcech. Tuhle jsem tahala z tašky oulovky z jednoho úžasného anglického sekáče a proužky či pruhy to mělo skoro všechno!:D Jestli já bych se nad sebou neměla zamyslet.
Liško,to jsem si početla, na odkazy raději později,ano, to bych odsud jen tak nevylezla a já musím dnes pracovat! Jsem taky takovej blázen do oblíkání, sekáče a výprodeje nejraději, to je dobrodružství! Moc ti to sluší, krásně ladí, a brejle jsou kouzelné, tak na hraně. Nenápadné aby nepřerazily oblečení a přece tak krásné a universální. Paráda. Já už pruhovaný punčochy nenosím, ale kostkovanou skládanou školní sukni nad kolena ještě jo a bílý punčocháče s barevným vzorkem oblíknu taky. Dnes jsem si koupila bílý přiléhavý kalhoty roury, už se těším na jaro…. Už dávno jsem si tvého stylu všimla, a nejenom v oblékání, tvoje komiksy a fotografie. Jsi zkrátka děvče se skvělým citem pro umění, míru a přece vystupuješ z rámce. Nejsi běžná, jsi odvážná a přece harmonická…
.. chtěla jsem napsat…brýle .. universální a přece tak krásné a nevšední. Spojují decentnost a akcent originality…
Ado,
jasně že jsi lemuří! :)
Pruhy jsou bezvadný! Zrovna mám na sobě výrazný pruhovaný svetr: oranžovo-červeně. A ponožky mám taky pruhované :)
Někdy se to sejde a sedíme v práci na poradě a čtyři vedle sebe máme pruhovaná trika. Sranda.
… no a lemur samozřejmě něco pruhovaného potřebuje!
To ses nám tedy ale vybarvila:o))
Moc pěkný!
Když tak přemejšlím, odjakživa jsem si libovala spíš v chladných barvách, nemyslím tím studené, ale spíš chladné odstíny teplých barev:o)
Krom džínů jsem nikdy myslím neměla nic modrého, možná 2 kusy hnědé, nic oranžového.
V mém současném šatníku převažuje už desítky let černá, bílá, občas do dorazím šedivou, fialovou, růžovou.
Chvílema mám období khaki, ovšem zas s bílou, nebo černou.
Hezky, zuzi,
ta tvoje sukně musí určitě taky vyvolávat dobrou náladu!
Brýle jsou pěkný, jenže přes skla už dva roky skoro nevidím, jak jsou poškrábaný. Pořád mžourám a kroutím hlavou, abych se na něco podívala mezi dvěma mlžnými šmouhami. Už z toho začínám mít vrásku mezi očima.
Během dvou týdnů plánuju nové brýle! Jenže levnější. Všechny peníze jsem utratila za zvěrolékařství, ale nové brýle mám v plánu a hotovo. Asi nějaké obyč, jak už pár let všichni nosí – úzké obdélníčky. Kamarádi mě nutili si je vyzkoušet a vypadalo to super, pořád mě nutěj, ať jdu do toho a za tři týdny se s nimi uvidím, tak musím uposlechnout a přijet v nových okulárech. Ono se mi hodí, že mě hecujou, protože opravdu už dlouho přes ta skla nevidím…
Mně se tyhle brýle nelíbí, ale určitě to není směroplatné:o)
Mod,
to mě hrozně zajímá!
Já modrou celkem vítám až poslední rok. Pokud jsem nosila modrou předtím, tak jedině námořnicky, modro-bílé pruhy, a nebo tmavomodrou v kombinaci s červenou. Jinak mě modrá nebavila, připadala mi taková anonymní, davová, jako džíny.
Oranžovou mám ráda už dlouho, protože je teplá a veselá. Dřív jsem ji nosívala v kombinaci s khaki. Teď už mě zas khaki nebere, tak jsem k oranžové frkla fialovou, to je docela příjemné. Fialovou jsme zamlada neměla ráda. A teď mě sere vojenský a khaki styl,který mě zas jako teenagera bavil.
Jinak třeba zelenou na sobě nenosím, jediný odstín,který jo, je světlounká jablková žlutozelená. Protože je teplá. Studený barvy moc nemám ráda, zkrátkA.
Červenou nosím celý život. Jako pro mě běžnou barvu. Teď už ji nosí víc lidí, ale dřív se jí dost báli – já měla klidně červené kalhoty a červeně kostkovanou skotskou vestu přes červený svetr a na ulici na mě holky koukaly jak na exota, ještě před 10 lety.
Bílá a černá se vždycky hodí.
Mod 8,
no vida, sláva. Však se těším na nové! Ony tyhle jsou takové nedrsňácké.
Uvažuju, jestli si ještě domluvit ostříhání vlasů, anebo to zas přišmiknout sama jako minulý měsíc, ehm. Je to potom patřičně divoký :-)
No pokud jde o ty khaki věci, nenosím je asi nikam do světa, maximálně, když jedo do městečka narychlo pro mlíko. Používám je více méně ke koním, nebo když jedu někam koukat k jiným koním, prostě barva oddychovka.
Červenou? jo, mám jednu červenou nepromokavou větrovku, ke koním:o), kterou jsem vylovila vloni v humanitární katastrofě.
Vlasy máš moc pěkné!:o)
Ještě mě napadlo, že ta černá a bílá vypadají po 5ti minutách v hnoji, nepěkně, khaki to ustojí:-D
Mod, tojo, khaki jsme nosívala do lesa.
A záviděla kamarádce, že měla khaki vaťák :) Když nám bylo patnáct.
Lišzičko, vlasy jsou ok, tobě se líbí, když někdo vypadá, že právě přišel od kadeřnice ? Já si to vždy přečesu, třeba blbě a rozcuchaně, ale tak, abych se cítila dobře.
No a sluší ti to.Docela tě v dobrým závidím, že si můžeš ještě v poho vzít proužky na nohy, to já už ne, ale o nějaké barvě jiné, než černé přemýšlím. Červenou nosím taky a ráda a taky dlouho..snad mi dobíjí energii. Džíny se mi asi nepřestanou líbit nikdy, jsou většinou slušivé a i když ne vždy pohodlné, ale PRAKTICKÉ. Na už starších a neforemných postavách některých žen, nejlépe zastrčených ještě dovnitř s větším břichem, mám sto chutí je ze sebe servat.
Bohužel málokdy se mi v sekáči podaří ulovit jiné zajímavé kalhoty, co by se mi líbily a když, tak nesedí :(
Jak se oteplí mám moc ráda, raději sukně..kratší, delší, dlouhé, šaty taky. Mám ráda ženskost a ležérnost s trochou elegance. na chatě si libuju v těch nejvytahanějších teplácích..fajn změna :))
Ladění oblečení mě vyloženě baví a mám vše, tak jako ty, za pár korun. V butiku se oblíkne dobře většinou každá..
Je fakt, že co má čl, na sobě, není zdaleka tak důležitý, ale ten pocit, když se z mála něco povede.. a ještě ti to jiná ženská pochválí je fajn.
To svrchní se asi povrchním stívá, jen za určitých okolností, což ti nehrozí a taky ne.
jask se oteplí, je den
opravy si domysli jo :)), nemám brejle zas..po ruce
anino,
jó, mně překlepy nevadí.
Já ani nemám záměr mít všechno levně -mně udělá stejnou radost něco levného i něco drahého nebo po kamarádce zadara. Oblečení se dá schrastit úplně levně, je ho všude hromada.
Boty teda mívám drahý, ovšem relativně, pro někoho jsou třeba boty za 2-3 tisíce levný, já nevim. Nejdražší mám za 4000. Potřebuju mít kožený nebo v létě plátěný, nic umělýho neberu,to akorát tlačí, dělá neplechu a blbě vypadá, navíc :-) Takže si boty kupuju málokdy, až když na ně zrovna mám a zároveň je už potřebuju místo nějakých, co dosloužily.
K fotkámBaví mě, jak na fotkách najdu prvky, co k sobě nějak ladí, patří,korespondují. Zvlášť na fotkách jako tyhle, které jsem dělala samospouští a nevěděla přesně, co vyleze:
na fotce jedna jsem já vertikální a nějaký ten stromek taky, navíc je dobrý, jak jsme oba došikma od sebe.
na fotce dvě ty pertličky, olivky nebo knoflíky nebo co to je, mají podobný tvar, zužující se, jako má můj malíček! A to jsem předem nevěděla, pak intuitivně vybrala tenhle snímek a teprve nakonec vidím, proč jsem ho asi vybrala – že to prostě k sobě srandovně ladí.
No a na dalších fotkách různé úhly, směry k sobě jdou …
Jiné méně dobré fotky jsem zase vymazala a nepoužila.
Já sem si letos koupila holinky za 2.9 a zdály se mi drahé:o) no už je mám i do rakve:o)). Původně jsem si je koupila do Londýna, aby mi nebyla zima na nohy, ale pak jsem je nenosila, protože mi v nich bylo horko.
teda ze me zadny hodnotitel obleceni asi nikdy nebude. libi se mi ta treti fotka. v ty zurivefialovooranzove kombinaci. napadlo me, jak kulatou mas podprsenku. Kdybys ju nemela tak by to tricko vypadalo asi divne. modra, cervena, zluta. cervenomodra plus zlutocervena. dvakrat cervena.
Kabatek by me asi trochu stahoval. mam rada prostor pod kabatem a dlouhe rukavy.
teda snad to pohodlne je. a dobre se to nosi :o) jinak jsem uplny trouba co se tyka mody.
ten kabatek ti dodal chybejici modrou. takze mas na sobe vsecky barvy
ratko,
pohodlné to je.
Jakto všecky barvy? ty říkáš všecky a já si to zas redukuju na dvě: oranž a fialovou :-)
Černá se nepočítá, to je takový podklad. A modrý blazer (nebo co to je, v tom názvosloví se nevyznám) se taky nepočítá, to je zase neutrální tmavý svršek (i když ty návleky mají podobnou barvu…). No a žlutý boty jsou vlastně skoro oranžový. Takže mám na sobě oranžovou a fialovou. Zelená je na zdi jako vhodný doplněk do počtu :-)
… protože oranžová, fialová a zelená jsou všechny tři sekundární barvy.
oranzova je prece cervena se zlutou
filaova je modra s cervenou. zluta, modra, cervena jsou zakladni barvy. zadne jine nejsou. a mas na sobe vsecky
Já moc nemám ráda barvy nevýrazné nebo takové, které nejdou pojmenovat, nezřetelné. Třeba zelenkavou.
Připomínají mi nezřetelné předměty a lidi, kteří jsou nepřímí, nezřejmí nebo u kterých člověk neví, co si má myslet.
24 ratko viz23.
Zelenou na sobě nemám a červenou taky ne.
… a předstírám, že boty jsou oranžový :-)
sekundarni jsou sekundarni :o) (znam je jako doplňkové) ale to jsou fakticke jen odvozeniny od těch zakladnich. jakoby nebyly.
mam rada kombinaci zlutá – tmavemodra(cerna) asi pro tu zlatou barvu
ale i fialova – cerná
ta cerna je tam nevimco. cerna jako doplnek aby se brava ukazala. aby byla videt.
cervenouvidim 2x. ve filaove a v oranzove. nedokazu videt barvy jinak. vidim je jako duhu zakladnich barev a ty kombinace si odvozuju dodatecne.
ale to je jedno jak to vidim jak. ze tu cervenou tam vidim 2x. dulezite je jak se v tech barvach citis ty.
me dela dobre zluta, ale ta cerna by tam mela byt taky.
červená tam není – oranžová a fialová nejsou červená; sice se z ní michají, ale nejsou červený. Sekundární barvy jsou fialová, oranžová, zelená.
Doplňkový neboli komplementární barvy jsou něco jinýho, to jsou dvojice barev, jakoby opačnejch (dohromady dají čirou nebo černou, podle toho, jak se to vezme, jestli je vduchu míchám dohromady, anebo barevné světlo skládám dohromady)- žlutá s filovou, červená se zelenou, modrá s oranžovou, ale jen vždycky ty určité dva jejich odstíny a jiná dvojice zase trochu jiné odstíny (ae čert ví jaké přesně :-)
Ty na to jdeš vědecky, ratko, a pak vidíš všude červenou :-))
Žlutá ti dělá dobře? Jakože dělá ne-temnou náladu?
Mně se žlutá většinou zdá moc jedovatá. To už by musel bejt nějaký vybraný odstín, aby se mi líbila Vlastně jeden jo, jeden mám na jednom tričku a kostkované sukni … ale to si vezmu až zjara, to si musím počkat :)
jo presne, jak rikas. rikas to spravne. doplnkova je vzdycky kombinaci k zakladni. fialova k zlute, zelena k cervene a oranzova k modre. takhle me to ucil tatinek a musela jsem mu to odrikat, tocil mi to na bubinku :o)
uz mi z tech barev jdou oci dokola
cervene mam tri svetry. jeden cerveny nosim porad, vsude protoze je pohodlny fleace. ostatni moc ne protoze jsou s vlnou a blbe se perou.
barva hraje pro me tretoradou roli. nejdriv pohodli, pak prani a taprve pak jak to vypada (ci jakou ma barvu)
Mně se hrozně líbí, když je někdo tvořivý v oblíkání. Když umí vzít něco z tohodle výprodeje, zkombinopvat zcela odvážně a neteradičně s tím zděděním po Milče, odopnit tím uštrikovaným ze zbytků po svetru pro tatínka – a odohormady je to naprosto úžo.
Hrozně dobře s emi kouká na lidi, co jsou takhle oblečený.
sSama to neumím.
Já nemít džíny, tričko a vytahanej svetr (obvykle do rozpadnutí asi tři ty samý modely furt dokola), tak jsem ztracená. :-))
odopnit = doplnit
Meju si klávesnici, člili jsem si zatím pučila synkovu, nenaklopenou,a navíc si mezitím namazala ruce. Trefuju se sporadicky. Zdaleka né dycky.
Taky obdivuju lidi co dokazou zkombinovat ruzne veci s vkusem a slusi jim tak jako Lisce.
NOsim jen veci ktere na me zbydou. Prijde mi zbytecne si neco koupit kdyz je doma pytel neodnosenych veci.
ratko 32
nejdřív pohodlí, pak praní a pak barva – no to mě zaujalo! Vida vida! těžko takhle rozdělit, jaké pořadí a jakých kategorií bych dala já.
Zaprvé asi materiál.
Zadruhé barva.
Zatřetí střih.
těžko říct.
ru 33
vždyť každej je tvořivý v oblíkání, to ani jinak nejde. Protože každej má k dospozici jen nějaký výběr, omezený. Vytahanej svetr je taky tvořivej materiálek.
jo material. to ja taky. mel by byt prirodní. a ne hedvabi a ne vlna.(blbe se perou)
ratko 35
a co na tebe zbyde? :)
Nebo spíš co by sis nevzala ani kdyby to na tebe zbylo? Růžový klobouk, lakýrky se srdíčky, tričko Hello Kitty? Nebo kožich? Nebo nějaká firemní značka nebo vzor na látce, kterou zásadně nepropaguješ a nevezmeš?
38 no to je pravda,
to hedvábí je horší. Protože ještě aby to člověk žehlil. I když mám jedno tílko a to nežehlim, je takové, že to jde i bez toho. Ale vlastně těch několik hedvábných věcí, co mám, ani nenosím.
hehe, cokoliv si vemu pokud je to z bavlny. lakyrky nejsou pohodlne. kdysi jsem je nosila do prace i se slusivym klobouckem a sladenym kabatkem. dnes kdyz to vidim, tak se musim smat.
lodicky jsou v popelnici a misto nich pohodlne tenisky a sandaly. ta promena byla pozvolna ale je do oci bijici. Lakyrky mozna na blaznivy vecirek, abych ukazala ostatnim ze jeste nejsem stara baba a ze kdyz chcu tak jim to natru. ale pak bych si opet vzala svoje oblibene.
kozichy mam ve skrini dva (z drivejsich dob) nenosim je protoze jsou tezke. divam se na ne nekdy a rikam si. Proc jsem te chtela? Prvni mi koupili rodice kdyz mi bylo 18 let. Vybrecela jsem si ho. Spluzacka mela podobny kozisek a ja chtela mit stejny. Jemny beranek, z malinkych ovecek. srdce se mi nad tim svira a kozich je jako memento. Druhy jsem si koupila na VS, bíly a s dlouhými chlupy. dovezli ho MOngolove z hor. nosila jsemho na VS, vypadala jsem jak lehka deva :o))) ted uz bych neoblekla zadny.
nejradeji nosim veci, ktere mi prinesly sousedky v Breitenbachu pro me syny (Tirolsko) Pry jim je lito to vyhodit, ze je to malo nosene. Ruzne mikiny s napisy, tricka a teplaky. Nosim je doted a pokazde si vzpomenu na to, s jakou nadeji a dobrym pocitem to ty sousedky nesly mym klukum.
takze oblecu si cokoliv pokud je to pohodlne a z bavlny (nebo lnu). a vemu si to klidne i do prace :o))
Bavlnu mám taky nejradši.
Ale ne svetry pletené z bavlněné příze. Jednak se vytahujou a taky dlouho schnou po vyprání a proto nevoněj.
Já si ráda kupuju pěkné oblečení, pravda ovšem je, že většina oblečení je nejhezčí do velikosti 38, resp. 10,:o) což už mi dávno není:o/
Miluju třeba kašmírové svetry, ty jsou pěkné i ve velikosti 14:o)
Jinak se oblíkám v takovém nějakém polosportovním stylu.
se svetry je to tezky. mam nejradeji takove ty sportovni fleace. Jenze to neni prirodni vlakno a tak kopu. (jsem nabita)
mam takove svetriky asi 4. ruzovy, bledemodry, sedy a cerveny.
pak mam uzasne vlnene svetry (adidas) ale bohuzel tam je problem ta vlna. co s ni? jak to vycistit?
Já svetry peru na 30 jako vlnu, taky je ždímám jako vlnu a pak je normálně pověsím jako svetr:o)
nojo, ale mas jich asi vic. ja peru 3 pracky tmaveho (mraky pradla) a v tom mam treba jeden max. dva vlnene svetry. ty svetry se furt vali kolem nez se nad nimi slituju a nejak je vyperu :o( teda ty dva svetry. zdimani jako vlna je v me pracce uplne mokré.
a prasek asi taky nemam ten spravny :o/
Jo tak, já peru nejčastěji na 40 stupňů pod ikonkou vlna (i když neperu zrovna vlnu, ale směs všeho možného od punčocháčů po trika a svetr) a prací tekutý prostředek na jemné.
No a jindy peru delší program bavlna s tekutým prostředkem na bílé,anebo naopak na černé. Nebo barevný, ale to častějc neperu na dlouhý program, protože se bojim, že je to nešetrný a ošoupe se to :)
60 bavlna na ložní a podobné
40 syntetika na kdeco ostatní
vlna jen na zcela jemné, vyjímečné případy, třeba na huňatý svetry nebo s příměsí zvířecí srsti libovolné
Všecko se zvýšením vody na máchání nebo dokonce s opakovaným máchacím cyklem, skoro všecko s aviváží
Vzhledem k tomu, že silonky na sebe vemu jednou za dva roky a okamžitě je roztrhnu, jejich praním se nemusím zabývat. :-)
ru
a na to má moje kolegyně fígl: nové silonky napřed vyprat nebo namočit a pak teprve oblíknout a prý je menší šance, že se rozervou napoprvé.
silonky taky vyhazuju nebo peru s normalni bavlnou s predpirkou :o) syntetiku nepouziam vubec protoze mi prijde ze nepere ani nemacha.
peru fakticky 2,5 hod. protoze je v tom cely cyklus opakovaneho machani. avivaz vubec.
zkousela jsem ty koule :o)) ted davam koule i prasek ale jak rikam mam v tom asi 10x plachani aby se mi vsecko vyplachalo a nic nezbylo v pradle.
Jo víc máchání? Toho asi neumím docílit, bojim se, že bych zmáčkla jinej čudlík navíc, než chci, a pak to neměla vyždímaný. :-)
Aviváž používám jen občas.
dam vic vody (čudl) a když dopere tak ještě zopakuju cyklus machaní.
Nojo když víš, jak se spouští cyklus máchání, tak je to hračka, ta pračka :)
Taky je to pračka od pračkY troChu jiný, nastavování i prací účinnost na jednotlivý programy. :-)
budu nutne potrebovat novou :o/
…p://www.eproton.cz…162896.html
Moje pračka je pro totální blbce,jako jsem já:o),každý cyklus má svůj obrázek, jediná chyba kterou má je, že je o 5 tisíc levnější od doby, co jsem ji koupila :-/
http://www.eproton.cz…162896.html
To je normální, říkají, že prý když člověk něco z elektroniky koupí, nesmí se pak už dívat na nabídku dál. :-)
Jo, už smí koukat jen na ty svoje čudlíky a ikonky.
ratko,
vlastně jsem měla červenou! Achjo a já furt, že jen oranž a fialovou :-)
Měla jsem červenou koženou kabelu. Mám i oranžové zavazadlo, ale bylo pro ten den moc malé a hlavně má rozbitý zip – musím si tam dát nějakej sucháč nebo knoflík. Nebo to celý vyhodit, možná.
Moc ti to sluší, Liško. Opravdu moc. Ty nejsi Liška, spíš kočka! Moc pěkně sladěné, s tím kabátkem. Farmářky jsou v tomto počasí velice vhodné.
Jenom ….. nemohla bys mít kvůli mně ten kabátek zapnutý? :-) Oranžová s fialovou je pro mě nejhorší kombinace z možných, víš? :-)))
Jinak co se týče mne, do práce nosím montérky – jak tomu říkám – čili kalhoty a sako nebo něco podobného. Ráda bych nosila i sukni, ale jenom dlouhou, ke kotníkům, nebo nanejvýš nad kotníky. Kratší jsou mi nějak proto srsti, připadají mi sprosté – na mně, ne na jiných :-), a navíc mám nehezký tvar lýtek. A oblékám se hlavně pro druhé, z ohleduplnosti, aby nemuseli odvracet zrak. :-) Mně je to jedno, když na sebe nekoukám. Většinou zapomenu, jak vypadám, jakmile odvrátím zrak od zrcadla. :-)
Barvy jsou pro mě důležité, ty vnímám silně energeticky, i když je nevidím. Takže se stane často, že se obleču a najednou to musí dolů, protože dnes mám náladu na tmavě zelenou a ne na červenofialovou, třeba.
Jakmile přijdu domů a jsem doma sama, okamžitě musejí montérky ze mně dolů a potřebuji na sobě mít nějaké hadry, ideálně vytahané, roztrhané, mám ráda na sobě roztrhané odrbané věci, s patinou. Ráda je i nosím ven, do přírody nebo i na neformální akce, jako je třeba nákup. :-) Na náves (či na hlavní náměstí) či do banky by se mi v nich moc nechtělo. Prostě tam jsem persona, tam jsem v práci. O kilometr dál jsem v domácím prostředí. :-) Mám to tak zavedené. :-)
V secondhandu jsem byla asi pětkrát v životě, vždycky jsem se hrozně styděla a ty věci, co jsem si asi dvakrát koupila, jsem stejně nenosila. Nějak se nemohu sžít s věcmi jiných lidí.
Obávám se, že až mi doslouží auto, což je pro mě taky hodně osobní věc (asi jako kabelka), budu si muset zase koupit nové, protože do věci, do které dal energii už někdo jiný, by se mi nechtělo. Třeba by mě ani neposlouchalo?! Bohužel stojí o dost víc, než kabelka :-), takže to není jen tak.
Lenko, ty dáváš tolik věcí do pranice!
Ty vypadáš – podle mých skrovných průzkumů – vždycky úhledně a hlavně jiskrně.
Ad domácí hadry – některé mám ráda a některé mě štvou, protože mi připomínají, že jsou z dob před mnoha lety, z jiného období. A taky mi připomínají, že jsem doma, nejdu ven, jsem zalezlá – a z toho mám většinou radost, ale občas někdy i pifku na sebe, že nikam nejdu do víru velkoměsta a nepotkávám lidi. A pak si řeknu: a co je pasivní, být doma a dělat si své věci; je to opravdu pasivnější než jít někam po obchodech nebo dělat diváka na nějaké akci?
A tím se dostávám k sekáčům a obchodům: nerada nakupuju. Na nákupy jídla jsem si zvykla, ty mi nevadí :)
Málokdy jdu a koupím něco na sebe. To už musí bejt. Buď že už mi nějaký kus oblečení nebo typ bot chybí v garderóbě, anebo musím být dost nabuzená nějakým hovorem, až z toho dostanu chuť si udělat radost a koupit si něco.
Oblečení ze sekáče obnošené by mi taky moc nešlo pod nos a dopadlo by to, že bych ho nenosila. Byla jsem v sekáči v poslední době (posledním roce) jen jednou a získala tu sukni a jedno fialové triko a vypadalo to oboje nově. Tak si prostě říkám, že je to nové a věřím tomu :)
Oblečení od kamarádky mi nevadí, protože ji znám. Mám hodně kalhot od kamarádek. Zrovna ve chvíli, kdy jsem zjistila, že mám jen asi jedny kalhoty a ostatní jsou mi malé (před 3 lety), dostala jsem od tří kamarádek asi sedmery kalhoty, co jim už nejsou.
Auto nové nebo po někom – to si neumím představit, jestli by mi nevadilo mít auto po někom, ochmatané a obroušené. Nevím. Téma je to zajímavé – i když já nejsem schopná cítit z něčeho něčí energii, speciální stopu. Asi.
Není to všechno podobné jako bydlet v pokoji, kde už někdo bydlel? Nevím, co je víc nebo co vnímám víc – jestli že po někom je oděv, nebo byt, nebo auto, nebo manžel…? :-))
Jo mně vadí mít špinavý vlasy.
Mnohem víc než mít na sobě starý potrhaný hadry.
I teď doma mi to vadí. Tak já jdu do sprchy.
Věci jsou jen věci. A mají mi v první řadě sloužit.
Nikdy jsem neměla a nebudu mít na nový auto/nový byt (kdoví, jestli se ještě zmotám aspoň na starý). Krom auta tatínkova, prastaré škodovky stovky, jsem nikdy neřídila auto, které by nebylo po někom.
Není to problém, stejně jako věci z hrabáku (tam vidím akorát problém zdravotní, možného přenosu něčeho, trošku, ale to stejné může být i u vietnamců nebo v jakékoli jiné kamenné prodejně, kde si budu zkoušet třeba tričko chvilku po někom před sebou).
Auto jde do prodeje uklizené, vyčištěné. Pokud kupuju přímo od předchozího majitele, není problém si je vyčistit nebo nechat vyčistit. Je cítit cizotou, ale to vcelku po krátké době užívání zmizí – zejména u mě, kde se velice rychle smísí pachy mých svršků v autě převážených, občas zvířat či jejich "svršků" tam převážených a barev, ředidel a lepidel, co tam vozím v sezóně kvůli práci v terénu.
Oblečení z hrabáku jde vždycky napřed do rpačky, do aviváže a do skříně, kde chvilku leží, takže pak už taky smrdí po mně a ne po někom předtím. :-)
Předělat si věc na "svou" není problém. Když chci, protože ta věc se mi líbí, adoptuju ji s trochou péče možná líp, jak věc úplně novou. Protože jsem jí tu trochu péče musela věnovat a to mi ji přiblížilo. :-)
Navíc: Oblečení z hrabáku už je ověřené, vytahané, vybledlé, sražené a pod. takže mě změna v tomto směru nemůže zaskočit jako u oblečení nového. Stojí pár korun, tak se nebojím, že je zničím – zejména zase na práci. Například od těch barev, ředidel a lepidel (v pátek jsem si neplánovaně lokálně odbarvila další pěkný tričko savem.)
Cena auta zcela nového je pro nepodnikajícího smrtelníka, který si nemůže odečíst DPH, zbytečný luxus. Prudce klesá okamžitě po ujetí prvních pár kilometrů. Daleko výhodnější je slušná zachovalá ojetina.
Opačný extrém je příhraniční – "dojezdná" dotaženina: Auto za dvacet třicet tisíc, žádný extra luxus, spíš křapka, ale s menšíma výměnama některých dílů (rozvody, sem tam nějaká neoriginál hadička či trubička, brzdový destičky, vejfuk…) poslouží na tři technický v pohodě, případně i víc, když se nechá ještě vyvařit, což je za cca 4 – 6 tisíc.
A zase – nebojím se v tom jezdit kde všude po cestách i necestách a nikdo mi to nikdo hřbitova neukradne. :-))
Mám tyhle starý věci většinou hodně ráda.
Spousta, ne-li většina, těch, co jsem si koupila nový, mi nikdy nepřirostly k srdci.
No, auto je veliké téma. Samozřejmě, že vím, co říkáš ty, Ruliso. Ano, rozum tak velí. Je nerozumné si kupovat nové auto, když se ti neválí miliony po bankách. Však taky několik kamarádů z toho nespalo, že si chci kopupit NOVÉ auto, hučeli do mě jak mohli. Ale "když něco miluješ, není co řešit".
Taky jsem dřív jezdila v ojetých autech, ale nebyly moje, byly "naše". Ale když jsem měla pár set tisíc na účtu z majetkového vyrovnání a neměla si za to co koupit….. Autu jsem se bránila (protože auto pro jednoho člověka je docela zbytečné, když je v dosahu hromadná doprava), ale pak přišel prožitek – najendou jsem se s těmi těžkými taškami plnými dárků na Vánoce pro rodiče – zastavila a projelo to mnou jako blesk: "Jsi už velká holka, peníze na to máš, to auto si zasloužíš." Najednou mi těch peněz nebylo líto (stejně hnily bez užitku na účtě), šla jsem, objednala jsem přesně, co jsem potřebovala. (Soukromě, žádné slevy, jako podnikatel nemám moc kam jezdit, mám vše v našem městě, tak by mi to stejně neuznali jako náklad.) Za tři měsíce, když mi ho přivezli, jsem si do něj sedla a věděla jsem, že je to auto pro přesně mě, že mi sedí jako ulité. :-) Zní to asi divně, ale spolu s mým počítačem je to má nejbližší "rodina", je pro mě symbolem svobody a dospělosti (nezávislosti). Když se mi zachce, sednu si do auta a jedu si třeba na Šumavu nebo do Jizerek, kde to mám ráda.
Liško, že mi moje auto sluší? :-)) Je malé, oblé a důležité jako já. :-)))
Jenom to oblečení s ním sladit vždy neumím. :-) Protože je červené a já mám raději na sobě fialovou nebo tmavě zelenou. Ale červená je nejvíc na silnici vidět, tak tady převládl rozum.
Staré hadry mi nevadí, "starší" auto už jo, "starší" ženská nemůže mít starší auto, protože chlapů, kterí zastaví, když je třeba, nějak postupem času ubýýývááá:o))
ad 67: :-)))))))
No jasně, starší žena má mít pěkné auto, aby tam vozila zajíčky. :-)))))
Ruliso
A některé úlovky ze sekáče jsou radostnější, protože si člověk může domýšlet příběh, který už prožily. Kdežto když si něco koupím v Promod, Camaieu, Orsay, kdekoli, tak za tou věcí je odžitý u všech stejný příběh: vyrobili mě v Číně poloděti, co pracovaly 14 hodin denně v hluku, davu a v horku, vydělaly si za to pár korun a cedulka s cenou byl dodána až jinde, bay se oni nelekli, za jak málo vyrábějí jak drahé věci.
Sekáčové kusy už prožily i radostnější minulost, už tuhle čínskou překryly.
Možná.
Do asijských obchodů nechodím, protože to tam je divně cítit. Byla jsem tam asi dvakrát a vždycky mě tam někdo zatáhnul, sama bych tam nešla. Například v Soběslavi. Když už jsem tam byla, tak jsemsi koupila tyhle pruhované punčocháče do sbírky a dvě srandovní trika jako dárky. Z nichž jedno jsem si nechala, je z dost pěkně husté bavlny a má na hrudi cingrlátkového kocoura s houslemi, tak to mě pobavilo. Asi ho brzo vyfotim.
Lenko
Moje paměť je děravá, co se aut týče. Asi jak nejsem řidič a nikdy jsme auto neměli (jen s manželem auto, co měl po tátovi napůl se svou maminkou – takže jsem se v něm s nimi cítila blbě; myslím, že to byl starej Favorit).
Sice si pamatuju, Lenko, že nějaké auto máš, pravděpodobně červené, ale jaké, to nevím. Pamatuju si spíš pěkné zelené lesy (kolem toho auta).
A teď se směju, že jsem jela v autě už se třemi řidičkami-bloggerkami Rulisou, Žirafkou a Lenkou.
oprava69
-i -y shodu podmětu s přísudkem si opravte buď na -i, nebo na -y nebo na něco jinýho.
ad 69: To je dobře, že si pamatuješ lesy, jasně že jsou lepšejší. :-) Auto je přece jen plechovka. Pro mě ovšem kvůli čemusi důležitá.
V Praze je auto akorát na překážku, navíc je to ekohřích. V Praze, když nejezdíš nutně a často jinam, samozřejmě.
… což většina lidí jezdí. Na víkend, na dovolenou, aby nemuseli balit do báglu a nosit ho na nádraží nebo k někomu, kdo je odveze jeho autem. Na nákup jednou týdně, aby nemuseli tahat flašky a brambory jako moje máma nebo já. Nebo když mají malý dítě, aby se nemuseli tahat s ním a jeho šesti taškama věcí na zádech. I ve velkým městě většina lidí to auto užije.
nebo když někdo bydlí v Horoměřicích, užije ho taky dost :) nemusí šlapat sněhem na autobus a čekat na něj na mraze. Ne že by to bylo nějaký děsný, vůbec neni. Ale velká část lidí takovému životu už odvykla. Ušetřený čas strávěj sami v autě v dopravní zácpě.
Jaký vliv to má na módu – abych se držela tématu (-:
lidi co jezdí autem mají zmačkanější šaty na sobě.
Ale zato můžou mít lehčí boty, nemusej v nich chodit sněhem.
Mimo téma o jídle:
začali dělat ledové kaštany, ale V BÍLÉ ČOKOLÁDĚ. Zrovna je jím a je to úžasný!
– Došelk mi totiž chleba. Jinak na sladký moc chuť nemívám. :-)
A ty kaštany si musím nakoupit.
Takže budu tlustá a budu se fotit jen v dlouhých sukních :)
… a ten chleba mi došel, protože jsem ho před chvílí dojedla, několik krajíců. Byl to žitný celozrnný, Penam, takový nesuchý i když jsem ho snědla suchý.
Konec reklamního okénka.
Já taky budu brzo tlustá. Už jsem začla. Ale co mám dělat, když řeším, jestli nervový výkyvy jsou ještě následkem rozvodu a vzdání se koní, nebo už příznakem přechodu… A chlapi v práci mi furt raděj frťana nebo čokoládku, dokonce mi obojí i nosej…
Ach jo. :-)
Tlustá alkoholička. :-))
No brýle máš nádherný! Stejně jako liščí ohon. Jsi vůbec pěkná ženská. Na můj vkus jsi hrozně rozverná, já mám nejradši černé triko s černou dlouhou sukní, trochu fádní, ale překvapivě se v tom cítím nejlépe.
Liška je úplně liškovatá.:-) Krásně Tvé oblečení ladí s čtvercovým obrázkem lišky na blogu.
Já takhle krásně liškovatá být neumím. Mám raději tlumenější spíše tmavší barvy. A když tak třeba na to oživení jen výrazný šátek. Na Tobě vidím výrazné vše. Moc Ti to sluší!
Liško, na ty ochablé třepající se laloky kůže si ještě pár let a třeba i desetiletí počkáš. Vypadáš lišácky!!!
Já mám naprostou závislost na barevných punčochách, ty proužkované mě tedy tak neberou, ale jasné odstíny žluté, červené a oranžové, ty jsou moje. A k tomu sbírka různobarevných, různosezónních a (e)motivních sukének, což je jediná část oděvu, kterou umím na mámině oldschool šicím stroji ušít (stejně konečný výrobek vypadá "navrch huj, vevnitř fuj" (změť stehů, zacuchaných nití apod., ale snad se mi pod sukni tolik lidí nedívá:)
Já se nejradši zasním na fler.cz – je tam záplava ostudných kýčů, ale mám tam už své favourite tvůrce.
Sem to nepatří, ale čtu tvé příspěvky se zpožděním – dodatečně tedy pozdrav srdnatému panu Kočičákovi do nebe plné ho uzených ryb a měkkých sofá. Snad to máš v sobě už zpracované i ty a kousek toho statečného kocoura bude navždy v tvém rozhodování.
psice,
týjo, to je úplný moudro, ta poslední věta! Tu si musím ještě párkrát přečíst.
K ochablosti: příště se v tom oranž triku budu fotit před obědem a ne s narvaným žaludkem po návratu z čínské restaurace a budu hned o 10 let méně ochablá :)
To jsem sem původně nechtěla psát, aby to nepřipoutalo nežádoucí pozornost na ten plný žaludek.
Dneska mám modré punčochy. Oranžové taky vlastním a červené, tím jsem zatím skončila. Žluté – to jsi teda odvaz!
Musím dnes zase vyfotit ohoz. Třikrát hurá módním blogům exhibicionistických egocentriček.
S tím šicím strojem jsi mi nasadila (hezkého) brouka do hlavy. Já v životě ušila jen asi deset indiánských oděvů, před 15 lety a pak už zase nic. Ale už mi to docela šlo, někdy jsem si dokonce nepopletla rub a líc…
Sukýnka z nějaké super látky, to by bylo ono! A ještě bych mohla zapojit tátu a udělat ho důležitým – že by mi jako z postele radil. On umí šít na stroji, našil spousty kostýmů pro lidi i pro svoje vojáčky – pajďuláčky.
fler sjíždí moje kolegyně, já si to zatím nechávám na horší časy.
ru,
to je dobrý, jak si tě chlapi hleděj! To hned tak někdo v práci nemá – ještě že už neděláš tu učitelku :-))
Lucienne
to dík!
Jsem si všimla, že už tady moc nekomentujou mužský, narozdíl od dřívějších dob. Už maj kocourů a hadrů asi plný zuby a někteří už mě viděli naživo a je po tajuplosti :-))
Asi jsem neměla fotit ty svoje podprsenky – ale když mám novou, ta se neudržim. Nojó, ještě že tady na blogu liška nelovi zajíčky, to by na tu musela jít jináč!
barvyBarčo,
taky jsem si včera všimla, že ta ikonka nebo blogavatár neboco má podobné barvy.
A to ho chci už dlouho vyměnit – že by ta liška byla červená a měla jen jeden bílej flek, dohromady čumák i náprsenku, a ne dva. Ale už jsem zapomněla, jak a kam jsem ten obrázek nahrávala, tak se na to asi vyprdnu.
Takže tmavé barvy.
tlumené.
a černá.
To nosí hodně lidí. A vypadá to dobře.
Akorát já když jsme celá v jedné barvě nebo černé nebo celá v tmavém, tak se cítím hodně blbě. Vůbec to nesnesu. Černý džíny a černou mikinu si někdy vezmu, ale jen když někam jedu s batohem, jinak bych se cítila jak v pytli. Nebo jako kluk.
Černé nebo tmavé kusy oděvu je nutné mít, ty se hodí a používám je – kabátek, kostým a tak, ale celá jen v tom, to vůbec nemůžu udělat, všechno se ve mně vzpírá, takže místo elegance do toho frknu schválně aspoň pruhy nebo něco červenýho. Sice to pak není tak slušivé, ale cítím se hned lépe.
To je zajímavý, ajk kdo pojímá abrvy svého šatníku a jak se to mění.
Třeba některé barvy mám ráda, ale na sebe bych je nedala. Zvlášť ne velkoplošně. Nebo naopak se bojím některých vzorů, třeba puntíků nebo kytek. To má jen od každého jeden kus. Ale mám plán:
koupit si pořádné americké kytkované nebo třešňované nebo puntíkované šaty ve stylu 50. nebo 60. let, v létě. Přes internet. Když budu mít prachy.
jé, vy píšete všichni tak pečlivě a já jsme samý překlep. Kde je moje bývalá preciznost a kontrola! :)
Já jsem v oblékání dost decentní – třeba šedý, hnědý svetr, ale také vínový. Mám i černý. A k tomu hodně nosím rifle. Oživím to šátkem na krk. Ale také nosím bižuterii a naušnice. Prostě zvýrazním jen detail. Mám ráda spíše jednobarevné věci. Kombinuji jen dvě barvy. Např. šedý svetr, modré rifle a tyrkysové naušnice a přívěšek na krk.
V létě je to jiné. Tam ty barvy patří.:-) rozkvetlé jednoduché šaty, tyrkysová tunika se vzorem. Barevné tričko s potiskem. To vnímání barev se u mě dost mění i v té sezónně. Teď si uvědomuji, že vlastně podle ročních období i oblékám svůj byteček. Ubrus, prostírání, doplńky, přírodniny.
Obdivuji právě u lidí to vrstvené oblečení. Sama na to nemám odvahu a neumím to zkombinovat. Mám ráda jednoduchost. Ve vzorovaných, nebo pestrých vícebarevných věcech se moc dobře necítím.
To je pravda, že barvy oblečení se podle sezóny mění – je to tak i "oficiálně" u těch, kdo módu tvoří.
Taky mám nejradši co nejmíň kusů oděvu na sobě. I proto že by mi bylo horko (oblékám se spíš míň) a cítila bych se moc obalená. Ale hodně tlusté věci taky nevedu kvůli horku, třeba péřovku, takže v zimě mi to s jednou vrstvou dole a jednou vrstvou kabátu většinou nevyde :)
Roláky a kozačky, natož nacucnuté, už jsou na mě moc, připadám si jako ve vězení, moc zavřená.
Moc pekny blog. Koukam, ze resis taky podobnou "svrchne povrchni" otazku jako ja: kterak nebyt oblecena jako baba ani jako padesatilety diblik :-). Myslim, ze ti to fakt slusi! Ja se tesim, ze budu ve Francii zase okukovat, jak na to jdou Francouzky, od nich se pekne kopiruje. Jinak jeste k tomu oblekani primerenemu veku, myslim, ze az na vylozene diblikovosti by clovek spis mel myslet na postavu nez na vek. Obcas potkam nejakou "baba cool", ktere je jiste nejmene padesat, a myslim, ze ji to moc slusi!
Jooo, Francouzky!
To bych jednou chtěla, hodit přes sebe ležérně šál a vypadat elegantně a ledabyle sexy. Ale asi jsem v oblékání spíš Němec :-)
Některé věkovité ženy jsou fantastické. A naopak potkávám čím dál víc mladých holek, co jsou rozkejdlý buchty a ještě nedošly ani k maturitě :(
Ale někdy mě to nenaštve, ale potěší jako poslední spása v den Blbec, protože vidět za den mnoho mladic, které mají nepěknou figuru, ačkoli jsou o 15 let mladší než já, to přece jen aspoň trochu zvedne pokleslé břišní svaly i sebevědomí.
To "za nás" jsme byli štíhlejší. Protože nešlo všechno dělat přes počítač vsedě jako teď. Ještě na VŠ – pamatuju, že na Přírodovědě za celých pět let jsme potkala jen jednu oplácanou holku.
… ale nic proti oplácaným (nebo jak se to řekne slušně a roztomile?) holkám, které mají takovou postavu odjakživa, těm to podle mě dokonce sluší. Třeba v rodině takové máme a jsou moc pěkný, neumím si představit, že by byly hubený, to by vypadalo děsivě.
Jen mě prostě překvapuje, že vídám víc hodně mladých holek takových rozbředlých, rozkejdlých; ne že to mají zakódováno v konstrukci své figury.
No ale krasavic na každý způsob jsou u nás pořád zástupy a zástupy!
jééé, pestrofarebná Liška! ;-)
nno, podľa farieb si skôr Afričanka, nie Nemka ;-)
tie pásikaté veci, ako sa to? aha, návleky, tak tie sú úúúúžasné! aj ten vlastnolabkovo popletený šál je skvelý.
mám rada originalitu v obliekaní. ale obchodníci asi nie, bo keď sú v móde napr. bedráče, tak sú všade v obchode len a len gate tohto strihu. btw, to vymyslel niekto, kto nenávidí ženské telo. ešte aj 45 kg kolegynka v tom vyzerá debilne.
Liška 90: ono je to naozaj rozdiel, či má niekto nadváhu typu medvídek grizzly, alebo rozkysnutá parená buchta ;-) hýbať sa môže každý. a potom je to na tej postave aj vidieť.
(bavíme sa samozrejme o zdravých ľuďoch)
SV 93
Nojo, kolikrát podsaditý člověk má tolik elánu, že hubeňour jen plandá někde vzadu a chřestí kostmi :)
– teda některej.
92 ano, člověk je ať chce nebo ne oblečený víceméně v mezích módního proudu; protože jiné oblečení není k mání.
Ještěže některé pěkné kusy, co nosím dvakrát za sezónu, skladuju klidně 15 let. Hodí se.
Většinou jde dobře rozlišit, co jsou jen módní hadýrky z tenké hnusné látky, s poločasem rozpadu na jednu sezónu. Podle střihu těch nekvalitních hadříků vždycky poznám, co přibližně za střih je asi v módě :)
To oblečení se dá vždycky nějak nakombinovat – to tvary bot mi připadá, že stárnou rychleji.
Nebo brýle – ačkoli v tom jsem se spletla: ty úzké obdélníčkové brýle, někdy s výraznými obroučkami, někdy ne, jsem tipovala že třetí rok už budou vystřídány jiným trendem. A nejsou. A já si je pořídím. Což je mi trochu divný, protože zpravidla buď na nějaký trend naskočím hned v zárodku, když ho ještě skoro nikdo nemá, nebo nikdy, úplně ho vynechám, protože mi nesedí. Takových je nejvíc.
obdélníčkové brejličky k těm farmářkám nedoporučuji.
To by nebylo šik,dokonce ani šuk.:-0)
A jestli nedostanu pochvalu za první mužský koment,tak dodám přirovnání,jak by ti to v nich slušelo:-0)
Hurá, muž, máš pochvalu.
Já ty farmářky nosím jen vyjímečně. Brýle denně. A ještě se neví, jaké budou, kdoví, třeba úplně jiný, než si představuju. Tak to bovykle dopadá.
Můžou být obdelníkové bez orámování, třeba :o), nebo zase i oválné bez orámování, mně prostě připadá zbytečný ten velký cajk nahoře, musí to být studené, když je studeno.
Studené? Brýle se nedotýkají těla. Jenom těma capičkama na nose.
Bez orámování, to by bylo v souladu s mým přístupem: ať ty zpropadený brejle nejsou moc vidět, když už je musím nosit – trauma z dětství, kdy byly všechny brýle hnusný, všechny nápadný a všechny prvoplánovým terčem posměchu.
Kdežto pro mě by bylo asi dobrý zkusit výraznější rámeček – ýže bych se jako oprostila od traumatu a troufla bych si na něco, na přiznání těch brýlí ("přiznané trámy" v půdním bytě :-) , na přihlášení se k nim.
… uvidím, jaké budou mít. Chci si vybrat během jedné návštěvy jedné optiky, nechci se s tím párat.
provázanost bloguje a flickruajé, chci sem dát další část svého šatníku, ale nějak jsem zapomněla, jak se to dělá, aby se fotka z flickru zobrazila na blogu a nemusela bych ten obrázek nahrávat i do bloguje, jen tam napsat odkaz. Ale žádný způsob z těch, co mě napadly, nešel :(
Vím, že už kdysi mi to dělalo potíže, ale přišla jsem na to. A pak to zapomněla.
jen takový ty obdélníkový jsou v pohodě,ale s tou širokou nožičkou…no jak nosila K.Kočí,to je děs.
Ale vypadá to,že bez nich se politikem,či manažerem člověk stát nemůže.
Ale to Liška předpokládám nechce.
Jó, tu širokou bočnici, ne, tu nechci, to je pravda.
hihi, ja nosím k vibramkám nenápadné bezobrúčkové okuliare,a či je to šik, či šuk, to mi je úplne fuk ;-)
Syn chtel nove moderni brýle, obdélnikové s výraznými černými obroučkami a úzkou bočnicí. Prý je to Retro styl. TAk sjem mu j koupili k vánocům a ohromně mu sluší. Vypadá úplně jinak, ty brýle mu obličej dotvářejí. Najednou je z něj student :o)
SV
správně! Určitě ti to sluší. Obojí.
ratko
jako retro je to prima, ale jako neretro tehdy to bylo utrpení. (V 80. letech myslím. V 60. jsem nebyla na světě.)
ad šatník: zítra jdu na operu,
to jsem zvědavá, jestli půjdu jako obvykle, nebo mě napadne nějaká nevkusná inovace :-))
Teď cestou jsem zjistila, že je dost vítr, jestli bude i zítra zima, budu si muset vzít dlouhej županózní kabát :(
tohle je fajn, líbí se mi to, a jde mi to k tobě :) Kabátek je pěknej.,boty tomu dávaj zas něco z tebe..jj, jen "pokusuj" a pokoušej, dokud to jde.. :)
Jo, teda já nemusím oranž v komb. fial., ale to je můj problém, jinak mi to přijde liščí :)
Je fakt,že to opravdu není životně důležitý, co má čl. na sobě, ale přece jen je fajn cítit, že je na něj, může být dobrý pohled..