Jaraplný den

LIŠČÍ OHOZ – 22.3.2012

z11 Jarní svršek


Jaraplný den. Vzpomínám na něj a mám rýmyplný nos.

z11 Jarní svetr

V měsíci dubnu nebo květnu nebo obojí se dám trochu přistřihnout, aby má hlava měla nějaký tvar. Chaosu ve vlasech už bylo dost. Potřebovala jsem ho zažít a teď zas potřebuju logický útvar, řád, jasný směr, když je to jaro. Potřebuju udělat plány. Jsem totiž neplánovač, danost / předplánovanost se mi obvykle protiví. Ale už tak dlouho, že naopak životu nějakou strukturu teď chci vtlačit. Chtěla bych být podnikavá. Podle svého vlastního návrhu. Jenže jsem nikdy nebyla; možná ještě trochu jako teenager, pak to usnulo. Kde se projevuje to, co je do mne vloženo? Zdá se mi, že to teď neroste. Nebo neroste radostně naivně jarně.

Přitom mne jaro fascinuje, je to moje nejoblíbenější část roku. I předjaří. Fascinuje mě síla života. Síla klíčku deroucího se vzhůru. Rychle. Bez pochybností. Sebevědomě. Z kuličky semínka, v němž je obsaženo všechno, a vyrůstá to, rozvětvuje se od celku k částem, do nového individuálního vyjádření krásy.

z11 Jarní kabelka nebo valcha

Tričko: Esprit, bazárek v práci (2009, 5 Kč).

Sukně: Promod (2009, cena – nevím, hádám 900 Kč).

Svetr: Promod (2003, cena – nevím už).

Kabátek: Marks and Spencer (podzim 2011, dárek od mámy).

Boty černé kožené, Rumcajsky zvané: via Leiser obuv (asi před 10 lety, asi 2500 Kč).

Kabelka kožená s vlisovaným vzorem: Cromia (2010, dárek od mámy).

Příspěvek byl publikován v rubrice Kožíšky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

30 komentářů u „Jaraplný den

  1. Jsem na jinem kompu a tak mi ty obrazky prijdou nejake vybledle, urcite je to zivejsi, ale stejne bych tomu dodala nejakou pecku, nejaky cerveny detail, abys na ulici pritahovala zraky. Mas dobrou postavu a s temi vlasy je to dobry napad, a co je obarvit na zivy odstin, to nic, to ja jen, ze mam slabost pro narezle odstiny, nyni tmavsi.

  2. utěkáček se mi líbí a taky se mi líbí kombinace nátělník a sukně. žlutá ladí se žlutou. koukám že ty šňůry patí k tílku že? ty bych asi ustřihla nebo nějak svázala k sobě vzadu

    svetřík je takovy nemastný neslaný. nahoře ledabyle nesedící, kus límce utek a zip je taky nějaký křivý. nedrží to fazonu. to je asi osud úpletů, jsou hezké chvíli a pak už jen různě plandají.

    jo, úpravu vlasů plně schvaluji. máš krásnou barvu vlasů, nech si svoji barvu, jenom si nech udělat hezký šmrncovní účas aby vynikl tvar hlavy.

  3. No to šedivé se mi teda nelíbí, navíc to má i divnou délku, a pročš máš na nohách zimní boty?
    Pokud jde o barvu vlasů, tohle je tvoje přírodní barva? Jinak je to ta nejhorší délkam, ani tak, ani tak, já bych počkala:o)

  4. 3. no předpokládala jsem že to jsou odrostlé vlasy, alespoň půlroku. takže barva pokud byla nějaká už asi taky odrostla.
    na co má čekat s tou hlavou?? :o))

  5. hahoj!
    svetr –
    na té fotce to je míň vidět, ale ten zip je úplně šikmo, schválně, ne omylem. Fazónu drží furt stejnou, ale už ho nosím míň a míň, je postarší. Koupila jsem si ho po tátově mrtvici, k tomu šedé manšestráky, jela jsem v tom šedo-bleděmodrým vlakem a teprve v tu chvíli si uvědomila, že ten svět je volaký depresívny.

    vlasy –
    mívám víc dočervena, tenhle měsíc byly dohněda, protože jsem neměla doma vínovou hennu. Moje barva je tmavohnědá (ale s měděnými odlesky, takže ta dočervena mi nepřipadá nějak přehnaná nebo cizí). A moje barva je taky bílá. Nebo stříbrná, to zní líp.
    A když se to nabarví hennou, dělá to zajímavej melír. Na bílé vlasy chytne odstín totiž světlejší a řvavější.

    … a to mi připomíná, že dnes nebo zítra jsem chtěla barvit a zas nemám vínovou, zas bude mahagon plus hnedá, takže to bude světlejší. Protože na nákup nejdu, jsem teď dva dny doma s rýmičkou. Pět dní včetně víkendu jsem s ní běhala v práci a už to bylo hrozný a posílali mě domů.

    Mod – výpis z účtu teď někdy přijde a pak se uvidí :)

  6. Boty jsou podzimně-zimně-jarní a je to :-))

    Zas takový vedro nebylo a v ještě vyšších podpatcích – lodičkách se mi ráno moc nechce běhat na autobus, protože chodím na poslední chvíli a někdy běhám.

    Ale je pravda, že jarních bot mívám málo. Vlastně mám jen dvoje, jedny na podpatku a jedny bez a ty jsou modro-bílý :). A černý lodičky, který mě nebavěj (obecně me nebavěj žádný černý lodičky, ale je nutný je mít). A pak tenisky, které asi už jsou oboje potrhané. A tělové pantoflíčky, které mi připadají už letní a na běhání za autobusem naprd.

  7. PodnikavostA vy jste v životě podnikaví a s jarem ještě podnikavější?
    Já nejsem. A pořád mám pocit, že "nic nedělám," ale snad trochu dělám, jen to blbě rozpoznávám :)

    A všichni mi říkají, že období, kdy byli ve výcvikové skupině, bylo období nějvětších změn. Tak uvidím, kdy to přijde a co – zatím za ten rok umřel kocourek náš zlatej a já se chystám na rozhovory s mámou o financích a pocitech a alkoholu. Připravuju se.

    Někdy mám pocit, že jsem hrozně pomalá. Jednou jsem to řekla a kolega se smál a pravil, že jsem nejvíc hyperaktivní z lidí, co zná.
    To překvapilo zase mě, protože on je pořád někde na seminářích a koncertech a výletech a stydím se trochu, že nejsem tolik aktivníá jako on.
    To jsou věci.

  8. 7. ne, nejsem podnikava. ani na jaře a ani na podzim. větsinou se musím do aktivity nutit. jakože je dovolená, takje třeba se nekam podívat. a přicházejí vvánoce takje třeba nachystat stromek. a přijde návštěva, takje třeba uklidit.
    jakože sama ze sebe jen tak bez důvodu bych něco smysluplněho dělala, není můj připad.
    když nemusím dělat vůbec ale vůbec nic, tak si tancuju pro sebe, hybu se a cvičím cviky které mě přivádějí do vytržení. a v tom stavu setrvávám. klidně i hodinu. nemusím jíst a ani pít. prostě jen čumím.

  9. chtěla jsem napsat hodiny. nemusím dělat vůbec nic, jen čučet, cvičit a ležet.
    když je ale potřeba něco dělat, tak jdu a v pohodě a v klidu i s nadšením to dělám. Když mě někdo u toho začne honit, tak zkouším zrychlit ale moc mi to nejde zrychlit :o)) když mě pak někdo honí úplně moc, tak koukám tupě jak debil a vypnu. nějaké koncerty, semináře a výlety dělám abych něco teda měla podněty. ale většinou se opakuje to samé. málokdy vstoupí do děje něco úplně nového a neznámého, že bych řekla. TAk tohle pořád opakovat a nikdy jinak. Mám ráda klid a ticho.

  10. Aha, dík. Já si vždycky říkám, že se flákám, ale když se nad tím zamyslím, zjistím, že se vlastně neflákám nikdy.
    Protože třeba čtu odbornou literaturu. Nebo si povídám se zajímavým člověkem (včetně povídání na blogách). Nebo něco píšu a promýšlím. Nebo upravuju fotky (i když kdybych fotky nedělala, nic by se nestalo a měla bych kapacitu na jiné neflákání, třeba uklízení).

    Podnikavost jsem myslela spíš pracovní – pustit se do něčeho nového, vymyslet vlastní seminář, uspořádat nějakou svoji akci, založit sdružení nebo firmu nebo web, napsat s někým knihu …
    … takové věci dělám jen v mírné formě, v náznaku, neviditelně, nic převratného, nic veřejného, žádný humbuk; říkám si: podniknu já něco vůbec někdy?
    – a utěšuju se: Jo. Na konci léta podniknu čundr, naplánuju trasu a pozvu všechny, kdo mají chuť, aby se přidali třeba jen na jeden den. Mohlo by to být zajímavé setkání.
    Dám vědět – asi tak v květnu to začnu vymýšlet.

  11. A náhodou se mi na té první fotce líbíš, šmrncovní, mladistvý vzhled ….. :-) Akorát by to chtělo třeba aspoň vínovou rtěnku nebo tak, s nabarvenými vlasy a maličkým akcentíkem by to bylo už dokonalé. Ty ostatní fotky jsou taky fajn, ale škoda té vybledlosti. Jasné syté barvy by to chtělo. Ale jinak je to už jiná třída než to jak ses fotila předtím. Asi tak o dvě patra.

    Dle mne je tvá aktivita velmi slušná. Povzdechy typu: Kdy už podniknu něco, za co dostanu njemíň nobelovku, bych klidně nechala být. V důchodu času dost. Teď máš výcvik, práci, práci na sobě, pomáhání mamince, řešení finanční situace a pak! …. plánování vandru, na který pozveš i průvodce. No to je bezva nápad. Představuji si to, jak vycházíš z domu s batohem a v každé ulici, kterou procházíš, se přidávají další a další lidé a ty procházíš celou republikou a za tebou davy ….. jak běželi za Forrestem Gumpem. A budeme tě zvát svou guruiní, guruukou (sakriš, jak se to řekne) a následovat tě až …… až řekneš třeba moudře: Hele, dál nejdem, bolej mě nohy a už mě to nebaví. :-)))

  12. 10. u nás plánuje manžel. Plánuje po mě, pro děti i pro přátelé. naší přátelé jsou (byli) pokaždé úplně nadšení protože výlet má hlavu a patu.
    Až na to, že při posledním velkém výletu s přáteli, se manžel složil. DAlo se to očekávat. Výletníci jsou jak skákací blechy. jedni chtějí to a jiní ono, jenden víc vlevo a druhý víc vpravo. a jíst a pít… a z relaxu, prožitků a poznávání nových věcí je hov..o. V určitý moment plán přeroste svého tvůrce a zabije ho.
    tohle je pravda pravdoucí zažitá do morku kostí.

    plánovat, proč ne. ale být pořád ve střehu a v centru palby :o))

  13. naopak moje švagrová je organizátor jak řemen. ta si umí skupinu srovnat a všichni za ní pajdají jak o život berle neberle :o))

    uspořádat vlastní akci je pro me očistec na zemi. když něco organizuju, nemůžu pak uhnout a utýct. jsem hozne zodpovedná. jsem chycena do pasti vlastní akce a musím nést odpovědnost za veškeré reakce. a to v dlouhém sledu a řetězu… asi snad navěky nebo co :o))

  14. Vlásky si hezky uprav, zkus k tomu nějaký zábal, ať jsou zdravější. Píšeš, že máš ráda chaos, ale myslím si, že nějaký definovanější účes by ti spíš slušel. Beru to teda podle svého osobního vkusu (jak jinak), sama mívám na hlavě něco podobného, když mě to přeroste. Akorát mě to štve, že je to takový neupravený.
    Šedý svetřík se mi moc nelíbí, asi i v kombinaci s tou sukní mi to přijde nesourodé.
    A co se týče podnikavosti- je potřeba taky energie na to pokračovat v započatých věcech. Nějaký nápad, jak se posunout, přijde časem sám, pokud zůstaneš otevřená možnostem. Tlačit na pilu asi nemá smysl.

  15. Lenko,
    focení ještě potrénuju; jsem ráda, že mě to zase po roční pauze začalo bavit.

    Jo, tu nobelovku … bude lepší ještě odložit.

    Davy néé :-) Účastníci se budou plynule střídat (na písknutí jeden odjede domů a druhý se přivalí :-))
    To jsem zvědavá, s kým z vás to cestovní setkání nastane. Si nemyslete, že se vás to netýká! :)

  16. ratko,
    to jo, uspořádat akci nebo výlet je zodpovědnost jak bič. Pro oddíl dětí to bylo už zaběhané a s malým rizikem, protože nenáročnost ubytování byla nedílnou součástí. Uspořádat něco pro dospělé je děsně ošemetné, protože každý chce vlastní pokoj a navíc s koupelnou, kdepak sprcha na chodbě nebo dokonce žádná voda v domě, žádná elektřina, jen spacák a karimatka a les… na výletě chce jeden to a druhý ono; dětem se to dá naplánovat a předložit, ale dospělí se průběžně rozhodují sami i společně a je to zdlouhavé atd.

    Ale bez toho zas by to bylo moc direktivní. Mně by to třeba nevyhovovalo, vézt se podle výběru někoho jiného a nemít mapu a jít. Proto ten čundr uspořádám já a trasu vymyslím já, chachá.

  17. Evo,
    přesně tak, "definovanější účes". Hned zítra si domluvím stříhací seanci, uvidím se se stříhací osobou.

    To je dobrá poznámka, že je potřeba i energie na pokračování v započatých věcech! To sedí a takhle jsem si to zatím neformulovala. Je to dost užitečné a taky úlevné. Díky!

  18. 17. přijde mi, že tot co se započne z vlastní vůle (vnitřní rozhodnutí) již běží dál samospádem a to tak dlouho dokud se vnitřní vůle (vnitřní rozhodnutí) nerozhodne jinak.

    je to podobné jako s u těles. ťukneš a těleso jede setrvačností tak dlouho dokud neťukne něco jiného a změní směr i rychlost.
    vnitřní energie je velice záhadná věc. není to jen cukr který se spaluje v tkáních. je to i něco navíc, něco co čerpáme z neviditelného světa (žeby temná energie?) a tuto energii získáme motivací (chtěním)

  19. Liško, mně se svetřík křivák líbí, ale úplně nejlepší je ta sukně.
    Jarní podnikavost – no, jakmile mě pustí jarní únava, tak mám vždycky spoustu energie a trpím takovým jarním neklidem, roztoužeností, chutí něco dělat – ale většinou máloco zrealizuju.
    Držím palce na ty vážný hovory s mámou.

  20. napadlo me, ze jsem jako dítě nesnášela chození a spaní v lese. nebo chození s někým někam bylo pro mě a ostatní takové utrpení že mě prostě nechali být. a ja chodit nikam nemusela. změnilo se to teprve, až jsem začala chytat kormidlo do ruky. jak píšeš, v ruce mapa, oči upřené na cíl a vědomí "tam chci dojít". a bylo to raz dva jinak. pak jsem vodila spolužáky po Tatrách a Roháčích a "divila se" že nemůžou a jejim špatně. bodejť, byli vlečení mnou :o))

  21. Liško, tebou zvaná podnikavost (jít do svého vlastního projektu) zahrnuje 130% investici ve formě času a energie, to znamená taky utříbení a vyřazení určitých činností, které děláš doteď (a podle popisu mi nepřijdeš jako lenoch-netečník).

    To si myslím jen kvůli tomu, že jsem sama chtěla do něčeho vlastního jít, ale pak jsem si uvědomila, že by mi bylo líto ztráty času s nejmilejšími, knížek, potulkách po parcích nebo "jen" zajít na víno s kamarády. Takže já se k něčemu velkolepému s tímto přístupem nedokopu snad nikdy.

    A teď na jaře o tom přemýšlím čím dál víc, že žiju ze dne na den a v systému co nejméně "bolestných" změn. A vůbec na mě nepůsobí nijak bujaře sluníčko, zelený stromy a pářící se psi, připadám si zatím trochu přepadlá jarem. Tak snad to brzy přejde.

    Suknička se mi líbí, a ty kapsy! Taktéž kabátek, to vanilkové tílko pěkně ladí a jen ten svetr kouká nějak vyžvejkle jak zapomenutý na několik cyklů v pračce:)

    Ten čundr je super nápad. Myslím, že se zapíšu do přihlášek, jen počkej abys pak nemusela být na cestách kvůli velkému počtu frekventujících potkávačů třeba půl roku!:) A logisticky to bude náročné, panž se budeš na cestě zasekávat. Co si rovnou sednout někam do jeskyně a přijímat poutníky s obloženými sendviči jak poustevnice?!:))

  22. svetr křivák
    – mé vztahy k němu jsou taktéž rozporuplné. Sice jsem po něm tehdy skočila, protože měl šikmý zip a manžety takové, že se nevytahají jako jiná pletenina, ale ta šedomodrá barva mi moc nevyhovuje a taky kocour nějaké nitě vytahal a svetr už je stařík.

    Jo, brala bych podobný červený, malinový, klidně se svislým zipem! Takový jsem nosila jednu sezónu. Zapomněla si ho jedna slečna u mne a věděla to a rok jsem na ten svetr nesáhla. Pak jsem ho nosila. No a pak ona si bohužel pro něj přišla.

    sukně
    – je tenká, ale ty kapsy jsou veliký bachory, ty jsem musela mít! Jednou jsem zatrhla o čudlík v práci, hned kapsu zašila, vstala jsem a zatrhla o čudlík znovu :-))

    jarní chuť něco dělat
    – ještě mám, ale zajímavý je, že ranního vstávání se to netýká. Do něj chuť nemám nikdy, za žádného počasí. jen když se zamiluju. To by mohlo zachránit mé pozdní příchody! No uvidíme zítra – vstávám dřív než jindy a sejdu se s jedním pánem, tak ho budu obluzovat, třeba se chytí :-)

    hovory s mámou
    – to je projekt celkem obří, myslím si. Ale nevítaný. Uvidíme, zatím studuju knihu o příbuzných lidí závislých na alkoholu, v sobotu opatrně zahájím první jednání.

    pochodování
    – snad nikoho nepovleču. Trochu se toho zpomalení obávám – že se někde zasekneme. Když to bude v hospodě, kde dobře vařej, tak to přežiju.

  23. 22. vlečení dítěte na zádech patří k těm k nejkrásnějším zážitkům z pochodovacího života. s žádným báglem se mi nikda tak krásně nešlo jako se spícím děckem na zádech.

  24. :-) Doufám, že mi žádná kamarádka k batohu nepřidá ještě spící dítě. Ale kdyby se nějaké děti zúčastnily, na chvíli, bylo by to fajn.

  25. U mě se asi taky projevuje chuť něco podniknout. Jenže je to jen maskovaná prokrastinace a neschopnost dotáhnout do konce dlouho rozdělanou a odkládanou věc, která je fakt důležitá (diplomka), při práci, kde se taky vyskytují úkoly, do který ch se nutím, je to o to horší. Tak mi nezbývá, než zatnout zuby a vydržet. Doufám, že pak se toho břímě zbavím a někam ten svůj život posunu. Pracovně i osobně, tento stav se mi dlouhodobě nelíbí. Ta předchozí rada evidentně vyplývá z mého aktuálního rozpoložení :) A nechceš, Liško, třeba zapracovat na arteterapii? Máš přece k výtvarnu vztah.

  26. Evo,
    to úplně chápu, dlouho rozdělané odkládané věci …

    Arteterapie:
    to není jen tak, že by mohl dělat kdekdo (ovšem realita je, že leckdo dělá leccos a nazývá to arteterapií). Já jsem takový člověk, co se do něčeho nepustí, pokud to nemá řádně nastudováno – na jednu stranu obdivuju ty, kdo do něčeho skočí a jedou a za pochodu se učí. jenže u terapie hrozí poškození klienta, samozřejmě. Toho bych se sice v mém případě nebála, protože se víc než 6 let pohybuju mezi lidmi s psychózou a nikdy se nestalo, že bych udělala nějakou poškozující botu; ovšem nedělám přímo echt terapii.

    Arteterapie jednak po ukončení výcviku psychoterapeutického plus ta děsivá škola v Budějicích, anebo ukončený arte výcvik pětiletý anebo jiné podobné kombinace. Já teprve dělám výcvik pětiletý a absolvovala jsem dost víkendových seminářů arteterapie a dvouletý jeden v podstatě taky, ale vůbec to neznamená, že bych mohla dělat arteterapii, ani náhodou. Ale šlendriánu a šantalů je v tom oboru dost – ovšemže třeba se seniory v domově důchodců to nevadí, ale např. s traumatizovanými zneužitými dívkami dělat arteterapii a nemít ani vzdělání ani praxi, to je podle mě hrozný svinstvo.

  27. Ale asi to nikdy dělat doopravdy nebudu, protože vidím ty vzory kolem sebe, moje býv. šéfka je jedna z nej nej guru arte u nás; moje skvělá nynější kolegyně je dobrá, to vidím a slyším, jak o tom mluví atd. Takže vidím, že já se v tom nevyznám, nejsem v tom honěná.

    Nějaké prvky arte do něčeho dát, klidně třeba na setkání kamarádů nebo v nějaké skupině, pořádně to promyslet, ohraničit, uzavřít, to bych snad mohla, ale není to jen tak něco – člověk musí vědět předem, co to udělá, co s tím udělat pak a proč to vůbec zařazuje do programu. Jinak je diletant.

  28. To jsem se nechala unést…

    Jinak psá diplomku při práci je pro mě nepředstavitelné a bodivuju kamarádku, která to dokázala, a všechny podobné!

  29. Už jsem pochopila, proč ty vlasy mám střapaté jak koudel – henna totiž vysouší, hlavně konce vlasů. To bylo tím. Koupila jsem si balzám / kondicionér a je to.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.