Kdy se cítím opravdu svobodná Já

LIŠČÍ OHOZ, HÁDANKA A FOTOKOMIKS

z12 Pohled přes řeku

Fotohádanka: Na které město kouká Liška přes řeku od autobusáku?

Kdy se cítím opravdu svobodná Já, to není foto-hádanka, ale foto-odpověď:

Když mám na zádech batoh. Zjistila jsem to až loni a několikrát ověřila. Jakmile si nasadím batoh a vyrazím ven ze dveří, popadne mě radostná nálada a vnímám, že tohle jsem Já. S nějakým malým batůžkem na jednodenní výlet to nefunguje, není to ono, není to úplné Já. I když je batoh těžký a působí určité nepohodlí, mně to nevadí (aspoň zpočátku ne, protože nelezu nikam do krpálu). Rozhodující je, že mám s sebou všechno, co potřebuji, a že tak mohu jít a žít delší dobu a nemusím se večer nikam vracet.

Ten radostně svobodný pocit má více komponent:

1) jak jsem, vystačím si nějakou dobu;

2) nemusím se nikam vracet na noc, jen jít dál a spát, kde to vyjde;

3) cítím se sebou jistá, mohu cokoli budu chtít.

Třetí bod neumím popsat stručně. Mohu ilustrovat příkladem: Když jedu ráno s velkým batohem úplně stejným autobusem jako jezdím jiná rána do práce, cítím se jinak. Pevnější, jistější, schopnější. Asi jako kdybych jela se skupinkou dětí – jako organizátor, na kterém cesta visí, který všechno zařídí, rozhodne, nezklame a bude to hezká společná cesta a ještě si užijeme legraci a uvidíme něco krásného.

Otázka možná je, proč se takhle výtečně necítím i každé jiné ráno, s kabelkou přes rameno. Proč necítím tu radostnou zodpovědnost za svůj život, když nemám na zádech sbalený batoh. Protože bez něj nejsem v situaci, kdy mohu jít, kam chci, kudy chci, zastavit se kdykoli na jak dlouho chci?

z12 S batohem

LIŠČÍ OHOZ O VÍKENDU 23.-25.3.2012:

Bunda anglická: Hooch (2002, dárek).

Sukně anglická zavinovací s příměsí teflonu: MD (2002, dárek).

Triko pruhované: Marks and Spencer, po mámě (od 2010, zdarma).

Punčocháče: Next (2011, cca 75 Kč).

Podkolenky shrnuté: Tomi (2009, cena příznivá).

Farmářky nostalgické: Pracovní obuv (2011, cca 750 Kč).

A první pokus o foto-komiks níže. Na to, že nemám stativ, je to dobrý…

z12 Fotokomiks

… zkrátka opravdová Já!

Příspěvek byl publikován v rubrice Kožíšky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

60 komentářů u „Kdy se cítím opravdu svobodná Já

  1. Já toho také nachodila hodně sama takhle s batohem, ale z nouze, jen proto, že nebylo třeba s kým jít. I když jsem introvertka, nikdy mě to tak netěšilo jako jít s větší partou. Nyní mě to samotnou netěší chodit ani za mák ( i když i nyní chodím sama když není s kým jít) – miluju nejvíc výlety ve dvojici, a je mi jedne jestli je to kamarádka nebo kamarád. Nevím kde jsi focená, ale zajímá mě mnohem více jak a kde jsi o víkendu putovala než co máš na sobě. Tak to naprav, joo :)

  2. Ahá!
    Já se s tím batohem cítím skvěle, i když jedu jen ke kamarádům na návštěvu, vystoupím z vlaku nebo busu (nebo jejich auta) před jejich domem a víkend strávám uvnitř :-)

    – stejně jako když putuju sama nebo s někým, to je fuk, hlavně, že mám ten batoh s věcmi.

    Takže jsem nikde moc neputovala, jen přestupovala v nejmenovaném městě, k němuž se váže fotohádanka, a pak doputovala ke kamarádům do jiného místa také nejmenovaného, protože by bylo jasné, kde jsem přestupovala, a vyzradila by se fotohádanka.
    Turistické zklamání, co? Liška má batoh zabalený, ale nikam s ním nepochoduje!

  3. Ohoz vzorový. Přesně podle modní návrhářky: Co si vzít na cestu s batohem letošní jaro: vedou odstíny medové a krémové, svěží jarní zlutá dodává celému outfitu radostný ráz. :-)) Dobrý.

    Co se týče onoho pocitu svobody, kdy mám na zádech "celý svůj dům" (a není to jen deka a rum :-) ) tak ten znám taky. Mohu kamkoli a vše důležité mám s sebou. Samostatná jednotka na nikom nezávislá.
    Nyní si tohle užívám v transformované podobě v autě. Tam možná ještě víc. Mohu kamkoli, kdykoli, nemusím čekat na žádný bus/vlak ….. jedu si kam chci, s plnou nádrží a pár dalšími stovkami ….. kdyby něco, v autě se zavřu a mohu tam i spát, ani déšť ani mráz ani blesk mě tam neohrozí …. a lze kdekoli zaparkovat a projít se nebo si najmout pokoj v hotelu nebo nebo nebo …… Svoboda, svoboda, svoboda.

    Co je za město na fotce úplně přesně nevím, je to zezadu, ale jako bych slyšela někde v dálce "Kdož jsú boží bojovníci…" ???

  4. Lenko,
    s božími bojovníky nevím, ty jsem tam nikdá nepotkala; ale že to město bylo prohusitské, to bych si tipla, že ano. Jen tipla. U horní brány (= ta věž na fotce) prodávají už léta zmrzlinu. A je to ve středních Čechách.

    Ten pocit v autě – aha, to nejsouc řidička neznám, ale je to jasné, to je ono!

  5. … aha, asi jsem si tipla dost dobře, protože to historické náměstí se dokonce jmenuje prohusovitě / pohusovitě!
    Ale na stránkách města ani na wiki jsem se o husitské době ve vztahu k dotyčnému městu nedověděla ani slovíčko :(

    A myslela jsem, že město bude mít ve znaku mědvěda, ale asi ho mají jen na vlajce, v erbu ne.

  6. Liško, to není zklamání, když jsi jela za kamarády. Nedávno jsem tak jela za Miladou, a před týdnem za Zorkou. Cítím se s batohem také dobře, myslím tím, že nepoužívám tašku nebo vysouvací kufr. Jen bych mohla podle tvého vzoru ty přesuny opticky vylepšit sukní :)

  7. Myslela jsem, žeměsto je Tábor, nevím proč mi ta věž evokovala husity asi z nějakého filmu?, ale podívala jsem se jaký kostel má Tábor a uklidnila se.

  8. ten ohoz je fakt skvělý, palec nahoru. Chybí mi popis ruksaku. typ, vleikost a cena.

    jedinou výtku možná k těm farmářkám. nevypadají moc pohodlně.

  9. Hádanka – městoTábor má větší věž, s hodinami, co jdou pozpátku (byla jsem tam jen jednou).
    Písek taky né, sice má řeku, ale není to on, tam by se do obrazu jistě vloudila ještě nejedna další malebnost.

    Není to v jižních Čechách, ale ve středních. A je to menší než Písek nebo Tábor, ale má to víc než 10 000 ob.

    Akorát jsem se spletla v tom, že na fotce je sice brána, ale ne ta, co u ní prodávají zmrzlinu. Ovšem to na uhodnutí hádanky snad nemá vliv … na funkci to nemá vliv. :)

  10. Mě velkej batoh spíš otravuje, protože s ním nikdy (pohodlně) daleko nedojdu. Jsem schopná ujít docela dálavy, ale nalehko. Navíc když už někam jedu s krosnou, mám tendence do ní namuchlat i přebytečný věci a pak se s ní soplím jak šnek po sérii genetických pokusů.

    Ale jinak baťůžky, to je jiná věc, ty já můžu. Balit je na výlety stejně jako na víc dnů a chystat svačiny, to těšení se je skoro stejně dobré a radostné jako cesta sama.

  11. zuzi,
    jo, s taškou nebo kufrem se daleko nedojde, proto je nevlastním. Vzpomínám si, jak jsme dětem z oddílu a jejich rodičům kladli na srdce, že i na letní tábor mají mít opravdu batoh. Od vlaku jsme šli totiž 6km pěšky no a samozřejmě jsme krom svého batohu naloženého i společnými věcmi nesla napůl s někým neforemnou taštici. A pak se ještě cestou ztratilo plyšové kuře a vraceli jsme se a hledali ho… jó a dobře to dopadlo :-))

    ratko,
    jo ták, ruksak můj potrhaný! Má myslím 65 litrů, je to značka Doldy, protože na dražší s vymakanějšími zády jsem tehdy neměla – asi v roce 1996. Předtím jsem měla pět let kletr pamír, ten byl ještě menší.
    Kolik ten můj batoh stál … kupovala jsem tehdy i spacák, ten byl za 1800 a batoh už nevím, nepamatuju si tehdejší ceny batohů. A dnešní radši nechci vědět :-)

    Tyhle farmářky pohodlné nejsou, jsou horší než před 20 lety. Ale nějaké líp ušité určitě v nabídce jsou.

  12. Dík zaodpověď. Určitě jsou i lepší farmářky v nabídce :o) ja jen že když už člověk v tom musí chodit, tak jsou možná i tenisky lepší než pracovní boty.

  13. psice,
    pro mě je nejtěžší nebrat s sebou žádnou (těžkou) knihu.

  14. ratko,
    né, tenisky jsou pro mě moc placatý. Však se ukáže – zase půjdu příště v sandálech, protože ty farmářky jsou nemožný a výdaj za normální boty na chození letos určitě bude taky nemožný; bohužel mě napadá nepříjemná představa, že když nebyly žádné plánované odměny v prvním čtvrtletí, nebudou ani v dalším a i kdyby byly, pokryje to jen tak tak moje vzdělávání, hoho.

  15. já chodím v botách typu Gladiátor, nějak se nejsem schopná přenést přes obludnost trekových bot (a kalhot Rejoice s kytičkou :)). Tvůj outfit se mi moc líbí, město mi malinko připomíná Jílové, ale jistá si rozhodně nejsem, zato místo na druhé fotce poznávám velmi dobře.
    A fotokomiks je roztomilý :)

  16. Nazdáár, dewbery, já věděla, že modrou lávku určitě poznáš!

    Boty gladiator jsem chvíli googlila a v kotníčkovém provedení by to mohlo být dobré! To musím podrobněji prozkoumat. Záleží, jestlio mají dobrou a neklouzavou podrážku.
    Kalhoty s kytičkou kdepák a nějaké goretexové tvrdoboty z divné hmoty taky nechci.

    Jílové, tam bych si zas ráda zajela, to je nápad na jarní výlet!! … Takže na fotce to není ono.

    Shrnuji (chabou) nápovědu: medvěd na vlajce, nad 10 000 ob (což byla dolní populační velikost pro bývalá okresní města…), jedno pěkné náměstí, brána, řeka, střední Čechy

  17. nevím liško, je mi blbě, a asi plácnu blbost..není tam Husitské nám., řeka Berounka a pak tedy Beroun ?
    Asi blbost, ale ta střecha lichoběžníková s dvěma věžičkama.
    V sukni, jedna z mých kamarádek, co jsme jezdívali s partou a dětma na chalupu odchodila vždy celé léto. Tu a tam jsme ji pak některé následovaly, jen sukně byly delší..

  18. anino,
    huráá, je to Berooooooun!

    Gratulujeme
    a kutulujeme se dál odpočívat od kocoviny a divokých tanců a nočních promoklých pochodů. A prší. Chce se mi spát a jedovaté bejlí ke kolenům stoupá (to je jedna ze dvou vět, co si pamatuju, že říkal Hamlet).

  19. Taky jsem překvapená. Já v tu stranu nejezdím do měst, spíš vím, jak kouzelná je tam krajina.

  20. Krajina pěkná. Taky taková hustě osídlená v pravěku a za Keltů, jako ta severněji tady na SZ od Prahy a dál k Ohři, jojo. A ještě ti trilobiti do toho :-)

  21. Fotky od ledničky mě rozesmály.:-)) Povedený komiks.
    Zamyšlení nad batohem a kabelkou v bodě 3: Když máš tu kabelku, jdeš ráno do práce, tam je to dané. Kdežto s tím batohem a výletem je to jiné, protože vlastně nevíš do ho jdeš a co potkáš a uvidíš. Do práce chodím pěšky mám to asi 20 min. A na té cestě jsem se naučila relaxovat. Do práce mě ta cesta naladí, probere a když jdu domů, odkládám na ní věci z práce a více si všímám té samotné cesty – tím si čistím hlavu. Dívám se na stromy, na řeku, někdy na hvězdy. A když dojdu domů, mám většinou v hlavě klid a mír.

  22. To mě zaujalo, Barčo.
    Cesta z práce.
    Někdy si ji prodloužím – myslím tu pěší konečnou fázi – a to zpravidla, když se cítím dobře, chce se mi procházet nebo něco promyslet, dokončit. Nebo se dívat, příp. fotit.

    A jindy je cesta zpátky větší "hardcore" a katarze a bývalo to tak i když jsem bydlela jinde. A to většinou když už je tma, zima, jdu nejkratší cestou a ani se mi jít nechce, nejradši bych už byla v cíli. V takovém rozpoložení se mi potom cesotu vynoří něco spíš nepříjemného, co jsem ani nečekala, ale vlastně to bylo někde na pozadí zasuto a působilo to tu mrzutou neprocházecí náladu. A cestou se to objeví, projeví, ukáže, emočně na to nějak reaguju a když dojdu domů, je to pryč, katarzička maličká dílčí dojede a pak buď jdu do postele, protože je hotovo, anebo napíšu třeba příspěvek na blog, protože se zjevilo téma.

  23. ty nové brýle ti moc sluší.
    K Ratce radši nechoď:-))))

  24. júúúú, krásne, najlepší Liščí ohoz, čo som tu videla! ;-)
    chápem ťa. tiež mám pocity podobné.

  25. len ten batoh by mohol byť samonosný ;-) teda aspoň pre mňa, bo po horách sa veľký batoh nesie dosti blbě ;-)

  26. Lenka 3: každého teší niečo iné, a tak je to správne, tak to má byť ;-) ale s tým autom to nie ta pravá romantika, a pravý kontakt s prírodou ;-)

  27. Liška, zaujímavé, ani ja sa necítim cestou do práce zďaleka tak dobre, ako cestou na výlet ;-)

    okrem iného to iste bude aj tým, že ľudí na výlet si človek vyberá sám. a kolegov väčšinou nie.

  28. Barča 24: "Dívám se na stromy, na řeku, někdy na hvězdy" no to je krásna cesta z práce! úžasné. to ja keby som sa cestou z práce dívala na hviezdy, tak ma do 5 sekúnd prejde auto, v lepšom prípade vrazím do kandelábra ;-)

  29. :-)
    Cestou do práce koukám na psy, kočky, hrdličky a kytičky.

    Cestou z práce koukám na psy, kočky a hvězdy. Teď koncem zimy jsem chodila napřed proti Orionu a potom zatočila doprava ke Kasiopeie. A ještě víc vpravo byl vylitý rendlík alias Velký vůz.

  30. … akorát vlastně nechápu, co se vám zrovna na tomhle ohozu líbí – je jednoduchý, jednobarevný – tlumená khaki a tlumená bílá. Mně víc baví pruhy a divočejší kombinace, na hranici vkusnosti. Jinak je to pro mě takové fádní.

  31. nos to, v čom sa cítiš dobre. napr. kolegynka si pokojne navlečie pásikaté gate, na to si dá kvetinkové šaty a ide do práce ;-)

  32. ad 30: SV ad k tvému "ale s tým autom to nie ta pravá romantika, a pravý kontakt s prírodou ;-)"

    – chi chi, to je PRAVÁ ROMANTIKA! :-)…. jenom o nějakou tu desítku let později, víš? :-))))) …. Po tom, co člověk pod širákem zasněží …. Po tom, co si musí propíchat několik obrpuchýřů, aby se mu vešly nohy do bot ……. Po tom, co cestou do kopce odhazuje vařič, rendlík, jídlo….. protože už to prostě nemůže unést (často to seberou za mnou mladší a silnější kamarádi) ….. Po tom, co stráví 3 dny v dešti v mokrém oblečení a botách, nemůže se v noci zahřát, do stanu začíná zatékat zezpodu a provlhají švy i svrchu …… Po tom, co zažije takovou vichřici, že je se stanem téměř odnesen …….
    ….. většinou končí "na stará kolena" v horké vířivce hotelu a moc jezdí rád autem :-))))

  33. Taky jsem chtela napsat Beroun, ale uz to tu nekdo rekl. Pamatuju se, jak jsem tam jednou cekala u reky na autobus, abych jela na vycvik a rikala si, jak je u nas krasne.

  34. Terezo, u nás je kráasně!

    Ve Francii je krásně.
    V Chile je krásně.
    Na světě je krásně. Někdy je to hnusná fuška, ale je krásně.

  35. Lenka 38: tak alebo nemám ešte dostatočne staré kolena, alebo som šiši ;-) obávam sa, že to druhé ;-)

  36. šiši se mi líbí.- To bude asi něco jako ňuňu nebo barbie nebo nevím, jak na tento překladatelský oriešok :)

  37. šiši je ve smyslu. "čo si šiši" anebo čo si "zošalela?" :o))

    teda znamená to na hlavičku padnutá.

  38. moc pěkný výraz, píšu si :-))

    Určitě jsem taky šiši, je to moc pěkné slovo. A kdybych náhodou nebyla, tak jí chci rozhodně být! :-))
    Šiši je můj cíl!
    Navždy šiši a nikdy jinak!

    "Ty jsi moje šiši!" …… že to zní hezky? :-)

  39. Ahá, díky za překlad, ratko.

    Šiši znamená mešuge, aháááá.

  40. ad 48: šiši nemůže být mešuge, Liško. Mešuge je ošklivé slovo, a tedy to musí být něco ošklivého. Kdežto šiši je mazlivé, čili to musí znamenat něco jako "roztomile bláznivá stařenka" nebo tak něco. :-)

    Jéžiš, jak já se těším, až budu roztomile bláznivá stařenka! :-)))

  41. čo ti šibe – jo, to je známé. Taky pěkné.

    Takže "starka pošíbaná"? :)

  42. ad 51: No jestli někdy budu stará (jestli se toho dožiju) tak budu stařenka, protože jsem malá a až se scvrknu, budu ještě menší :-)
    ……. a pak, slovo stařena jsem ještě nikdy asi neřekla. Stará paní, stařenka, ale stařena ….. ? Stařeny jsou jako staré čarodejnice, žádné neznám. To už je v mém seznamu "bába jedna". Bába jedna jedovatá, to jo. Ale to nebudu. To by mě nebavilo. Ne ne, já budu šiši, už je rozhodnuto. :-) (Ale Ratko, docela určitě později než ty. Pak až ši šundáme večer protéžy, tak ši pokesáme, jo?) :-))
    Každopádně si to nedokážu ještě představit, ještě na Vánoce si se mnou dával rande jeden překrásnej třicátník. (Marně.) Tak třeba ještě ….. Stáří asi nebude chřipka, kterou člověk uloví ani neví jak, ne? Budu mít čas se na to připravit. Našít šiši hábity a čepičky, vyrobit trpaslíčky, kteří mi budou dělat společnost a vymyslet tisíc legrácek, které budu provádět svému okolí, abych byla dokonale šiši. Šiši, to je styl, to není jen tak, stát se šiši! :-))))))

  43. Jo večerní pokec: "A kdepak šiši požídila tuhle sekši blůžišku?"

  44. "Jašně, ty ši ale šiši, dyk ši mi ji dala včera k švátku!" :-)
    – Šimi? Ona ti ji dala Šimi???
    – Ne! Ty ši mi ji dala?
    – Aha, takže Tyšimi!
    – Ne, Tyšimi, ty ši mi ji dala!
    – Tak Tyšimi nebo Netyšimi?
    – Ne Tyšimi ne Netyšimi, Ty!
    – Ty ši bláznivá.
    – Ne já, ty ši.
    – Ty ši šiši.
    – Já šiši, ty šiši, obě jsme šiši.
    – Šišišišišiši chichi šišišiši.

  45. to je hezky! ten fotokomix je dobrej. Kuchynska linka je dost retro, pripomina mi to moji nekdejsi garsonku v Cesky Lipe.
    A s tema pocitama s batohem se ztotoznuju, i kdyz je mam zpola zapomenute, pomohlas mi je oprasit, dik. Jen bych jeste pridala pasaz o autostopu. Tak ceste zdar! x

  46. spoon,
    ajo, autostop! Letos už jsme jely stopem s kolegyní z výletu. Bylo to dobrý. Ale stopování mi žádnou radost nedělá. Sama nestopuju nikdy. Zas takovej riskér nejsem. Spíš v jiných věcech – že chodím v noci sama po městě i po venku a nebojím se.

    Kuchyňský koutek je v práci.
    Vyčíhala jsem si vzácné okamžiky, kdy tam nikdo nebyl.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.