OSOBNÍ ŘETÍZKOVÝ…
Měděný náramek – v podstatě řetízek – na obrázku výše jsem vyrobila před rokem, na kurzu práce s drátem – za jeden večer jsme stihli spirálky, očka kolem korálků, kroužky, základní zapínání. Prima. A teď, když jsem všechno dávno zapomněla, můžu směle pokračovat. Ve filmu nebo v časopise jsem kdysi viděla náramek z řetízku, na který si majitel-ka postupně přivěšuje další komponenty. Zlaté nebo stříbrné nebo diamantové sloníčky, srdíčka, kotvičky, křížky a klíčíčky od srdénka. Co si tam tak přivěšovat předměty se symbolickým významem z osobního života – zátky od piva a tak?! To by se mi líbilo. Občas mi tenhle řetízkový náramek zachrastí v paměti. A nedávno zase zacinkal, když jsem viděla na netu náramek ověšený mincemi z různých zemí. Přišel čas výroby náramků a nejméně jeden osobní přívěskový musím mít!
Kousek utrženého řetízku ve správné délce a dokonce i s karabinkou jsem měla po ruce. A co si na něj dám? Škoda že jsem zase ztratila malinkého stříbrného slona, co jsem našla na podzim na zastávce… ale jistě vyštrachám několik jiných vhodných věciček, které pro mě znamenají mnohem víc vzpomínek. Našla jsem červený špunt od trapistického piva. Moc vzpomínek se k němu nepojí – mívám po mejdanech okno – zato je pěkně červený. Krása. Probila jsem do něj hřebíkem dírku, ale nakonec se rozhodla ho na náramek nedávat. Raději jemnější věci. Zátku dám zase na jiný šperk, tónovaný dočervena. Už se můžu těšit.
Co tu máme dále? Placička jako kytička, původně součást roztrženého řetízku, co byl použit jako základ náramku. Dám ji tam! Je to totiž (nedávný) dárek od (dávné) kamarádky mých rodičů. A tu mám ve zvláštní oblibě, protože si pamatuju, že tahle teta mi dala jednou vodovky. Nové krásné vodovky, nejlepší dárek! Byly mi asi čtyři roky a tenkrát mě to uchvátilo, takže tahle paní má v mé paměti své místo. Zhmotněné placičkou na náramku. Výborně.
Čínská mince velmi malá se mi válí na stolku u počítače od léta. Jeden návštěvník vernisáže v práci mi ji dal – obdarovával tak víc lidí. A čínské mince mají díru! Čtverec na kruhu, nebe a země, mužský a ženský princip. Šup s mincí na náramek. Beztak mám jen jednu a ne tři, které jsou potřeba na věštění podle Knihy proměn, I-ťing. Házím se třemi evropskými mincemi. I-ťing mi připadá pozoruhodný, něco pro mě znamená a dodá náramku trošku duchovní východní prvek.
Á, našla jsem notně ošoupanou přetrženou tkaničku se dvěma malinkými rolničkami. To je důležitá památka. V roce 2008 jsme slavili v práci desátý rok jednoho skvělého projektu, sjelo se mnoho desítek lidí i ze zahraničí, pořádali jsme velké vystoupení a my domácí organizátoři jsme měli na ruce tkaničku se dvěma rolničkami jako poznávací a stmelovací znamení. Byl to pro mě hodně intenzivní týden a vůbec jsou zúčastnění lidé v mém životě docela důležití. A rolnička to všechno symbolizuje.
Další hmotná vzpomínka s dírkou probitou hřebíkem: Rozlisovaná pence příjemně měděné barvy s vyraženým obrázkem lodi admirála Nelsona, HMS Victory. Portsmouth, England. Část přístavu je areál přístupný pro návštěvníky; můžete se projet na člunu kolem zakotvených moderních bitevních lodí, podívat se do tísnivého podpalubí lodi Victory a do muzea a na spoustu věcí a když to nestihnete všechno, přijeďte jindy, vstupenka platí celý život. Však také není levná. Já měla to štěstí, že můj bývalý manžel pár měsíců pracoval v Anglii, jeho plat byl nezanedbatelný a on byl nezanedbatelně štědrý ke mně. A to penny už jsem si do automatu hodila sama. Vypadlo rozmáznuté do podlouhlého oválného tvaru a s obrázkem. Hrozně se mi to líbilo, před deseti lety. Letos jsem takový automat viděla i v Praze. Ovšem nevypadne z něj loď, ale panorama města. Když vhodíte padesátikorunu.
A ještě jednu vhodnou věc jsem vyšťárala – přívěšek ve tvaru mince s Pražským Jezulátkem. Je to nalezenec. Ten přívěšek. Jezulátko snad ne. Moc se mi zatím nezdařilo být katolička, ale Jezulátko pro mě význam má. Symbol dítěte je důležitý universálně. Jako nový začátek. Dětská spontaneita. Narození. Nebo znovuzrození. Ať jako nová etapa jednoho života, anebo jako znovuzrození do nového života nebo do smrti nebo do nicoty nebo co to po smrti je. A Jezulátko považuji za působivé zosobnění toho všeho. Líbí se mi. Už jako dítě jsem ráda chodívala k Panně Marii Vítězné do Karmelitské, podívat se, jaké má toho dne Jezulátko šatičky. A potom když mi bylo devatenáct, pracovala jsem hned ve vedlejší budově rok jako družinářka. Bavilo mě to a nemálo dětí potom přešlo ke mně do oddílu, kde jsem dělala vedoucí, a jsou to prima lidi. Tehdy to byla sedmiletá jezulátka. Milé Jezulátko, ráda tě budu nosit při sobě.
A CO SE PŘIHODILO…
Měla jsem na ruce náramek v uvedeném složení, šla na podvečerní akci, která pokračovala diskusí v restauraci. Tam jsem pravda diskutovala prakticky jen s jedním člověkem, ostatní si také vystačili a postupně odcházeli a my dva jsme tedy taky šli. Bylo půl jedné, takže jsem mířila na tramvaj s cílem přespat v práci. A na zastávce se ukázalo, že můj společník jede na stejnou stanici, zalít kytky kamarádovi.
Nakonec tam dorazil až po snídani. Když jsme šli tmou od tramvaje kolem budovy, kde jsem se mínila odpojit, zeptala jsem se, jestli chce zajít na noční prohlídku. Zná se totiž dobře s mojí kolegyní – přes kterou jsem se zúčastnila večerní akce – a ví, kde pracujeme. Tak mě to napadlo, no. Částečně zdvořilostně a částečně kdyby ho to zajímalo a částečně proto, že se mi s ním dobře bavilo, úplně uvolněně, plynule, ideálně. A on že jo. A po prohlídce se k odchodu neměl, pořád jsme se dobře bavili, asi dvě hodiny jsme přitom stáli u dveří a v půl čtvrté už jsem si teda sedla na pohovku. Pořád jsem si ještě myslela, že budu v noci pár hodin spát. Po dalších dvou třech hodinách družné zábavy jsme se trochu líbali a šli na snídani.
Chvíli jsme se v noci bavili o synchronicitě … anebo o mém náramku a synchronicita byl výsledek? Nevím, ale stalo se, že Akční hrdina – protože on je opravdový akční hrdina, nyní obrácený k více duchovní dráze, no ohromně zajímavý! – sáhnul do kapsy a vyndal peníz s hodnotou 2, který nalezl toho večera před budovou, v níž jsme se my dva vyskytli ve stejný čas, abychom pak spolu strávili celou noc. Pěkný souběh událostí. Aspoň mně se dost líbí. Radši jsem to nerozmazávala a minci jsem prostě hned zabavila, že ji umístím na náramek. A potom později před snídaní, jen co jsme sebou na pohovce párkrát mrskli, utrhnul se mi z náramku dílek s anglickou lodí. Pravda, byl přidělán měkčím drátkem než ostatní součásti, ale není to také synchronicita? Asi na náramku nechtěl už figurovat – právě ten jediný kousek, který byl spojen ještě s mým prvním partnerem. Spojen s náramkem a tedy mým příběhem už být nechce, naivně jsem si to vysvětlila, a už ho na náramek vracet nebudu. Ráda tam dám ten dvoucent.
O víkendu jsem dala minci do svěráku a vrtala čtyřmi nebozezy (svidřík se někam ztratil a kolovrátek byl moc tlustý) a také mlátila mnoha hřebíky, ale díru neprorazila. Tvrdý kov. Nakonec jsem si dala do kabelky jeden nebozezízek, že budu ve volných chvílích pošťourávat v důlku, dokud se neudělá otvor. Taková činnost se bude hodit na odreagování – přece jen je to napínavé, jestli Akční hrdina zavolá dle dohody a kdy a jak to bude příště…! Podle mého odhadu bylo optimální, aby se ozval v pondělí. A to je dnes. A stalo se. Napsal. Schůzka domluvena a teď mám několik dní na vrtání do dvoucentu a fabulování fantazijních scénářů, jak to bude všechno pokračovat.
Celé je to pěkné…………. Dvoucent je hezká symbolika. Jde o to, zda to bude víc o číslici dvě nebo zda to nebude stát "ani za pětník". Být tebou, nic nefabuluji, nic nevymýšlím, ale nechám se překvapit. Kdo očekává bude zklamán. Jsi nic neočekávala a co příjemného se stalo? Ty nejlepší věci nevymyslíš. Jako bychom to už tisíckrát nezažily ….. Nechť nás vesmír a život překvapuje ….. umožňujme to! :-))))
Jo jinak já myslela, že ty měděné náramky budeš vyrábět na zakázku, když to umíš. Komerčně. Proč ne?
Tak přeju štěstí, ať se zadaří a naleznete v sobě rvalejší zalíbení!
Jó, sláva, nechám se překvapit, to se ví.
Sjíždění scénářů jde víc a víc zamezit s postupem dnů, ale zapomenout na tu noc nejde, hohó :-)
ad výroba náramků:
já to neumím, to byl můj první výrobek z drátu. Tak počítám, že takhle vyrobit to umí každý a není třeba to dělat za něj. Je to v cuku letu hotovo.
Dobrá, možná bych mohla zkusit pár podobných dalších a pak je střelit v jednom obchůdku, to je pravda. Jenže mě asi nebaví něco vyrábět pro někoho, koho neznám! Mě to baví jen pro sebe nebo jako dárek konkrétní osobě. To jsou mi zase zjištění… mně podobná.
[2] zuzi,
díky! "Rvalejší zalíbení" je perfektní překlep, to se mi náhodou celkem líbí. Ale trvalejší je ještě lepší, to jó.
:) zda se, ze to bude muz tezko proniknutelny :).
Joták, jako ten centík. Néé, to snad né. Mně připadá úplně úchvatňoucí, ale samozřejmě má něco za sebou atd. Sice se jeví ryzí, ale nějaké riziko (jé, podobnost ryzí a riziko je čistě náhodná) a nedostatek informací tam je.
Jó, "zas ta trapná nejistota", jak říkávala babička, když skončil díl seriálu v nejnapínavějším okamžiku…
Obávám se, že ve vztahu a v životě vůbec není jistota nikdy žádná. Ano, často je i trapná. A o dostatku informací se také skoro nikdy nedá hovořit.
Já jsem si tedy pro sebe stanovila pravidlo, že se nebudu řídit tím, co kdo říká, ale tím, co dotyčný skutečně dělá. Velmi často jsem byla udivena, jak moc se slova a činy mohou u mužů lišit.
Lenko, svatá slova. Úplně mi mluvíš z duše a mé poslední zážitky = zkušenosti s jedním "příslušníkem té druhé skupiny" jsou přesně jak píšeš na konci. Akorát tak můžu si údivem nad tím rozporem ukroutit hlavu, ale se s tím více bezabývat..
8. a proto je dobré se na slova nespoléhat. v podstatě je ignorovat jakoby nebyly :o)
Klidně se tím zabývejme! Jestli ovšem chcete přispět do mlýna. Každá osobní zkušenost dobrá a zkušenost z doslechu taky.
Já jsem zatím rozpor mezi řečmi a činy moc u mužů nezaznamenala a určitě ne tu nepříjemnou stránku. I když vrátím-li se o šest let do minulosti… popřemýšlím!
Já myslím, že na začátku se cení nejvíc možnost zpřízněných slov, na činy dojde později:) Taky nemám špatnou zkušenost s rozporem mezi slovy a činy, ale to je spíš dané tím, že žádné velké činy neočekávám a vystačím si celkem spokojená jen se svými činy a potom jsem příjemně překvapená (jasně, pokud by to nebyl vyloženě nějaký pan Hnilička vrostlý na pelesti, ale na ty jsem naštěstí nenarazila nikdy…)
A taky mám dojem, že muže byť nevyslovené očekávání a dokazování činů děsí stejně jako předpokládaný gender slepičí vzorec děsí nás.
Kouzelné náramky umíš Liško! Skoro to připomíná šamsnské váčky se sušenými čumáky zvířat z tajgy, i zrovna když takový náramek by mohl vyděsit i otrlé nápadníky:)
ještě k teěm slovům, hodně mužů nevládne slovem a to může být třeba i ze začátku zklamání. jakože když není přítomno to správné slovo tak nic.
no na slova moc nedám :o)
na náramky taky moc ne takže bohuželk náramkům můžu říct tolik, že určitě chrastí a barví ruku. teda tu moji by zabarvily razdva protože kovové náramky na mé ruce oxidují.
Áá, psice,
tvoje slova jsou velmi výstižná – hnilička vrostlý do pelesti :)) a sušené čumáky z tajgy :-DD
Náhodou Akční hrdina zrovna vyprávěl něco o smradlavém exotickém zvířecím balíčku, který vezl vlakem a raději si odsednul do jiného kupé a nechal tam balíček s jinými lidmi, chudáky :)
Spřízněná slova jsou výborná, vládnutí slovem taky dobrý, všechno skvělostní, akorát s tím detailem, že oumysly nejsou známy; co by taky ženská chtěla po prvním setkání, žejo.
No já vím, co bych já ženská chtěla po prvním setkání – hned všechno mít ujasněno. Jenže to by zas nebylo napínavý a dobrodružný a vlastně by to nebavilo asi nikoho ho ho.
ratko,
Pro mě zrovna slova jsou důležitá dost. Podle nich se orientuju. Hned jak muž promluví, dá mi to ohromnou informaci. A ukecávači to u mě mají dobrý.
Málomluvní muži mi na druhou stranu nevadí, ale vadí mi ti, co o sobě nemluví nebo něco tají a vyhýbají se hovorům o svém životě. To je pro mě signál, že 1) něco není v pořádku 2) nic pro mě.
psice
teď se mi vybavilo, že se smradlavými zvířecími úlovky máš taky zkušenost! Něco o racích to bylo myslím… :)
nojo, mam muže co nevynechá žádnou moji špatnou vlastnost a chybu :o) takže se ji pokaždé dovím hned. ale má to jednu výhodu, nemusím nic skrývat, jelikož vše je ihned odhaleno.
je pravdou že takový muž je neomalený, prootže chyby a slabosti je třeba velkoryse přehlížet. no on je přehlídne ale až poté co mě na ně upozorní :o/
….želám príjemné pokračovanie, ňuf ;-)
Liška: no jasně, kupříkladní muži silných skutků beze slov byli třeba kromaňonci:) Když je
A s tím mrtvým zvířátkem máš pravdu, to byl ten nalezený mrtvý rak v lomu, co s námi usilovně prosmrděl celou cestu vlakem zpět do Prahy. Kdoví, kam se až dosmrděl a kde je mu konec.
jo, ta věta "když je" měla pokračovat "oboustranně obohacující téma rozhovoru, tak jsou kecky lepší než muži ostrých rysů, kteří obsáhnou v jednoduché větě celý večerní příspěvek do diskuze:)
No, já nevím, ale já mám muže hlavně na povídání :-))))))) A o činech hrdinských z mé strany tu nebyla řeč. Jen o souladu slov a činů. A pak taky jestli si pod pojmem vztah, láska, případné soužití ….. představujeme ty samé věci.
mě by třeba vadilo kdyby můj muž kromě mě měl i jiné manželky či milenky. nevím zda je to nějaký vlastnický komplex, nebo jsem prostě jen zastaralá konzerva. prostě se o něj nechci dělit. takže muž který má jiné závazky ve smylsu manželky či stálé partnerky je jaksi méně atraktivní. (pro mě)
21. nebo který střídá ženy jak na běžícím pásu. prostě musím cítit určitou ostýchavost vůči ženám. zábrany. ne že přijde jako velký borec, všude jsem byl, všecko jsem viděl, všecko umím a co chceš to ti udělám tak jaks to ještě nikdy nezažila :o)) je to neuvěřitelné, ale zažila jsem ženy který se zrovna něco takového líbí
ad 21: Klidně může být ostýchavý vůči ženám, a přitom třikrát rozvedený, pět dětí a šesté na cestě. Na takové se taky kdekdo chytá……….
Oni jsou vůbec lidi neuvěřitelní. Ženy i muži. Každý zvlášť i všichni dohromady. :-)
To je nádhera, jak každý chce něco jinýho a nakonec potká toho, kdo mu sedne. (Doufám, že já taky mám místo v té množin lidí :)
ratko, jo myslíš aby to nebyl suverén, takový ten typ, co ve skutečnosti je třeba prázdný poseroutka nebo nejistej kvůli nějaké své vlastnosti, ale navenek je to nejsuverénnější frajer. No to souhlasím – jediný rozdíl je v tom, že opak toho nenazývám ostýchavost nebo zábrany.
Na ostýchavé muže já nevěřím. Když je muž ostýchavý, znamená to, že nejsem jeho typ a hotovo a já se nebudu snažit získat jeho zájem, protože je to předem naprd. To jsem dělala tak do osmnácti let, že jsem se snažila a snažila a představovala si a nechápala, proč on furt nic neudělá, doprčic :).
Tedy co se týče sexu, tak to by si dala říct většina mužů (včetně "ostýchavých"), proč by taky ne, kdyby jim ho někdo zadarmo nabízel, ale na to kašlu. Je to sice hezký, mít v posteli krásného mladého kluka, ale co s tím. To mě už teď neba jako zvyšovač sebevědomí. Už asi zvyšovat nepotřebuju a moje hodnota už vůbec nepramení od mužů (ale často to tak bývá a chápu to, taky jsem to tak chvíli musela mít).
Teď jsem ve stádiu, kdy chci porozumění a parťáctví. A souznění a zábavu (což je téměř totéž jako předešlá dvojice). A vášeň a sex taky, to se na to samovolně napojí :-) A ten chlap musí bejt děsně zajímavej, v mém případě, jinak mě to nebaví.
Na tomto místě – i pro případ, že by to četl někdo z mých dřívějších milenců ;-) – prohlašuju na svou čest, že všichni chlapi, co jsem s nimi měla co do činění, byli zajímaví a milí a ještě k tomu měl každý nějakou svoji super vlastnost, co stála zato. Nikdo z nich nebyl vůl.
Hlavně prohlašuju, že jsem zvědavá na rande za pár dní, hohó! Vidím, jak jsem veselejší. Mám radost z Akčního hrdiny. Věřím, že mu důvěřuju správně a tomu vztahu taky. Prozkoumám to!
Škoda že právě nemám u sebe dvoucent a nebozízek, mohla jsem si chvilku před spaním zavrtat…
23. no neco jako Kevin Costner v Ochránci. Ten taky nechetěl na ni skočit a držel se furt zpátky. jakože nemusí každou babu. A ona kolem něj poskakovala, kroutila se a on furt nic. Tohle se mi líbí. a pak, když konecne povolila, přestala se nakrucovat a poddala se, tak to šlo samo :o)) a jak ji miloval :o) to je jen přiklad samozřejmě a blbý. americké filmy nemusím ale nic lepšího mě nenapadlo.
prostě nemám rádá muže kteří ženě nadbíhají. proč by jí měli nadbíhat? jak na to přišli že zrovna tahle…. je ta pravá pro ně.
Vždycky říkám, že musí přeskočit jiskra. Pokud nepřeskočí, je veškeré nakrucování a očekávání a nahazování návnad a taky přemýšlení o tom, proč mu (jí) to tak dlouho trvá se nějak projevit – k ničemu.
Nepomůže tomu chození do kina, večeře, společné akce a ani dlouhé intelektuální rozhovory. Je to prostě marný :-)
Když přeskočí mezi těma dvěma tak jak má (oboustranně), jde všechno tak nějak úplně samozřejmě a samo… a tak to má být.
ratko, mischko,
jo, to jo. A právě že to jde úplně samo, uvolněně, plynule, jako samozřejmě.
Ještě je malé riziko, že je to jen jednostranný dojem ženy a mužův ne, ale on využije toho, že ona na něj bere a sbalí ji, přizpůsobí hovory a jinou "taktiku", takže žena si myslí, že on má taky dojem, že to jde jak po másle, a přitom to on konstruuje. Ale to doufám můj čerstvý případ nebude, mně to připadá oboustranný. To si musím ještě ověřit, spolu s ověřováním oumyslů.
A ti, co moc nadbíhají, ti to moc organizují a vymýšlejí, co a jak, ti to nenechávají plynout. A to mě tak nebere :) Jó, jenže natrefit na tu oboustrannou plynulost není tak frekventovaný jev. To spíš buď na nadbíhače, anebo na ty, jak píšeš výstižně, mischko –
"Nepomůže tomu chození do kina, večeře, společné akce a ani dlouhé intelektuální rozhovory. Je to prostě marný :-) "
JiskraAkorát mám ještě jeden dojem nebo spíš nedo-dojem:
by mě zajímalo, jak to máte s těma jiskrama.
1)
Protože u mě někdy je to jiskra, sexy tsunami, vlna jak dům, ale přitom někde vzadu vím, že ve skutečnosti mi na tom člověku něco trochu nehraje. A zároveň vím, že je to pro mě známý typ – že vím, jak se k němu budu chovat, že to půjde, ale něco trochu neladí, i když je to největší krasavec v okolí a i vnitřně bohatej, třeba i skrytě, ale ode mě rozpoznaně. Hrozně mě přitahuje, chci ho a nespustím z něj oči. Je to víc sexuální a bouřlivé. A napínavé.
2)
A pak je tu ten případ – a tak je to teď v současnosti – souladného plynutí, radosti, veselí, bez toho nejistého napětí. Je to naopak pocit velkého klid. Ne že "to je na háku", ale silný dojem a signály, že je to oboustranné, že se shodneme v tématech hovoru i způsobu hovoru i smyslu pro humor. A ne jako intelektuální diskutéři, ale jako parťáci, co mají radost, že jsou spolu a můžou volně mluvit, o čem je baví nebo očem jim připadá vhodné.
Nepřipadá mi to jako jiskra, ale jako řeka nebo hladký povrch – :-) nějak mě nenapadá žádná geniální metafora. Je to jako silný pevný hladký proud řeky, který jistě plyne a je jasné, že to tak je.
Liško, nevím zda k tomu můžu něco říct. sama mám máslo na hlavě :o) Ten bo d 1 znám celkem dobře, je to jako dát si dobrý biftek. pomlaskat si, otřít si omaštěnou hubu a těšit se z dobrého pocitu naplněného břicha. když je člověku třicet pět, tak by se stejkem nabouchal každý den. tady mi to ale udělalo jaksi klik a najednou se tohle všecko otočilo a proměnilo se. když člověka hloda a užírá nenaplněná sexualita tak je možné že ta příčina je někde jinde, ne v tom krasavci ale ve mě, neco mi schází…něco nemám, něco mám zavřeno, to něco ve mě žije a hlásí se. volá mě. je třeba se podívat dovnitř, otevřít tomu dveře…nechat se tím prostoupit. je to krásné i když se nenabouchám tím stejkem. On přijde TEN partner, s kterým budu moci svoji sexualitu – přítomnou energii sdílet. unášet se sním společně. vzít ho sebou – ukázat mu "svůj ráj" :o))
Ta 2. jo parťáci a přijemné prostředí. to by mohlo fungovat. Ve vztahu je hrozně důležité si nevadit, být spolu a cítít se volně, volně dýchat, být sťastný… jakékoliv známky stísněnosti prozkoumat. odkud a proč.
když je člověk sám o sobě šťastný a k tomu přistoupí ještě ten druhý a neomezuje, neotravuje, je příjemný a sdílíme společné zájmy, můžeme se dotýkat, milovat a nevadíme si u toho… tak to je podle mě štěstí na kvadrát :o))) prostě setrvávat spolu a nenarážet, nezra’novat se, hebce se prolínat. takhle to mám ráda.
Jo, ratka to vystihla – k tý dvojce.
Osobně si taky myslím, že ta druhá varianta je pro život mnohem lepší. Je to pocit klidu a jistoty a sdílení. Ta klidně plynoucí hladká řeka, kterou třeba občas rozčeří nějaké vlnky anebo se vylije z břehů, ale dřív nebo později se do nich zase vrátí…
A taky se mi potvrdilo, že strašně důležité ve vztahu je to, aby se představy těch dvou o budoucnosti (a to nemyslím ani společné! prostě o budoucnosti obecně) k sobě alespoň trochu blížily. Aby každý tak nějak čekal od života zhruba to stejné nebo podobné. Jinak to dřív nebo později někde začne dřít, narážet a tříštit se. Názorově, prožitkově…
K variantě 1 asi tolik, že je to krásné si takhle uletět do výšin, ale někde tam vzadu je vždycky ta myšlenka na pád…
Varianta 1 mě už přestala zajímat. Vlna tsunami se zvedla a když narazila na pobřeží, byly ve mně tisíce mrtvých (Touhy, iluze, představy, plány, radosti), všude jen zmar a zkáza …. a trvalo vždycky dlouho, než se z toho člověk zmátožil. Takže děkuji, na tohle už mě život nenachytá.
Oslovil mě, Liško, ten klid. Pokud uvnitř cítíš klid, že "tak to má být", tak je to to pravé zamilování, řekla bych. Když ten klid cítím já, vím, že je to dobré. Neznamená to ovšem, že ten klid se za čas neztratí a přijdou věci, které nejdou překonat a aby člověk v sobě vnitřní klid zase našel, musí se třeba i rozloučit. I s tím je nutno počítat. Takže hlavně vnitřní klid, řekla bych, že s tím se nejdál dojde. :-)))
Díky za vaše výpovědi!
ratko [29]
jak máslo na hlavě – jasně že k tomu máš určitě hodně, doufám :-)
ad1 – právě tak mi to taky připadá: v posledneím případě vím, že vlastně nechci žádnou realizaci s tím oním fešákem. A on taky ne, i když mě má rád a uznává a kdesi cosi. A jde o to, překonat ten úvod, tu touhu (nebo ne překonat, to ne, ale projít tou touhou a nenechat se tím zranit a zničit, ale prožít to) a říct si: To by bylo hodně jednoduchý se spolu vyspat. A bylo by to k ničemu. MNOHEM lepší je prozkoumat, když je na to čas, co to je, ta přitažlivost, proč vzniká právě mezi těmi dvěma typy lidí. To je to, co mě zajímá. Protože jak říkáš, taky myslím, že to značí nějaké věci, nějaké hluboko zakořeněné naskakující vzory cítění a jednání a tohle je jedinečná možnost, jak je odhalit!!
ratko, mischko, Lenko,
jooo,varianta ad2 je můj kůň.
Akorát teda – píšu si – ta budoucnost nejen společná, ale celková .. to je podnětný bod! Na to se zaostřím, až přijde vhodná chvíle.
Ten klid, to silné souladné plynutí je dobrý. A v minulosti ještě nedávno jsem si říkala, že věčný soulad stereotypní je pro mě nuda, ale to jsem si to představovala jinak. Bez té blízkosti souladné (to jsem znala).
Nojo a bohužel to rozloučení je v té variantě jako smutná možnost obsaženo.
Zjistím, nakolik v té mé konkrétní současné rozkošné :-) situaci. To právě záleží na souhře představ budoucnosti a tááák.
Koukám,že žádný "mužský" komentář-asi jsi nás vyděsila.
Po 32 se ani nedivím.
Tak já to zkusím…náramek ti nesluší,protože je z mosazi.
(to samé předešlý-ten "hajzl" řetízek)
Zkus dřevo,přírodní kámen…kovy jsou naše a děláme z nich zbraně.Proto je kutujem ze země,abychom se zabíjeli.Ty šperky jsou jen tak mimo-pro ty,co se jim to líbí…a líbí se to ženám,protože se to líbí nám:-0.
Tu druhou část jsem si přečetl až teď,fakt jsem myslel,že to je jen o náramcích:-).
Takže…pána pošli do hajzlu,protože pokud překlátí holku hned napoprvé,tak už budete řešit jen to klácení a vaše přiblblý intelektuální témata.Tedy ty témata budeš řešit ty,on už jen to klácení a jeho blbost.
Já třeba na schůzkách mlčím!!!!!!
A mám úspěch:-)
33. ještě nedávno jsi naříkal že ti to už moc nejde :o) a vidíš, úspěch. nojo, věřím tomu že mlčící muž má úspěch. teda beru to podle sebe. ale neměla by to být jen lákací finta :o)) teda ukecaný muž je katastrofa. na zabití. nesnesitelný.
Saule, jaký klácení a proč tak hrubě?!
Právě proto, že mi kovy připomínáají i zbraně, je chci. Má to jiný dojem, jinou myšlenku, jiný smysl než jiné druhy šperků, jak říkáš. A proto je to dobrý, a ne zavrženíhodný.
… a ty zbraně jsou u kovů náhodou dílčí. Ještě jsou jiné aspekty: rýče, kladiva, paličky na maso a jiné výrobní nástroje a pak taky ta investice: zaklít do předmětu nějakou hodnotu. Do cenné mušličky nebo nejépe do kovu, který se dá odlít do určitého tvaru a tedy kalibrovat. A z toho se vyvinuly prachy.
Jó, prachy, to je věc :-)
[33] Saule jo a mužské komentáře už tu nejsou dlouho – odstrašila jsem muže, jakmile jsem sem dala svoje fotky v oblečkách.
Ách.
:-D
35:
Jo,za hrubost se omlouvám.
Prostě jsem chtěl tak nějak citlivě vyjádřit svou zkušenost a to tu,že když mi ženská přijde zajímavá a přitažlivá,tak kalhoty hned první večer nesundávám a nevadí mi,že brod je ještě daleko.
Dokonce ani jako mladej a při síle jsem to nedělal.:-0
No ale jiní můžou být bujnější,to uznávám.
Liške prajem inšpiratívne akcie ;-)