Plavala jsem půl hodiny v rybníce, a to je teprve duben, hurá.
Plavala jsem za potápkou. Poznala jsem ji podle dlouhého štíhlounkého krku. Pak na nás rybář na protějším břehu volal, že tam má nahozíno, tak jsme s potápkou změnily směr. Připadala jsem si jako na dovolené, i když to bylo jen jedno krátké odpoledne. Teplý vzduch, vůně borovic, písek, v trávě šišky a kuličky jmelí, vleže u vody… už dlouho jsem nezažila takové malé letní štěstí. Asi jsem to jaro už potřebovala. Budiž pochváleno!
nádhera, my jezdili na kole a líbilo se. Včera taky hrozně foukal vítr, málem mě to zvedlo za helmu a já letěla prostorem :o)
dobry fotky, ta druha obzvlast
ratko,
ty máš helmu s velmi širokou krempou? Představuju si to a sluší ti to. Akorát pozor na kolemjedoucí kamióny, aby o tu krempu neťukly.
ore,
To jsou jen tak z místa, kde jsem ležela. Dík. Ta druhá fotka mě baví. Jen škoda, že kuličky jmení tam nejsou vidět; mohla jsem je posunout o pár centimetrů, ale vůbec mě nenapadlo něco nějak narafičit, něčím posunout, upravit scenérii. To je zajímavý, fakt mě to nenapadlo. Asi to nemám ráda umělý. :)
oprava:
jmení = jmelí
to klidne muzes. taky jsem obcas utrh kousek travy kdyz stinil..
ale tahle fotka mi prijde uz dostatecna tou siskou-siskama.
dost mozna by to s dalsim prvkem uz bylo preplacany.
ale to je na tobe. ja mam nejradsi jednoduchost.
ta druhá fotka se mi líbí víc. nevím co krempa, ale moje helma mi na hlavě trochu viklá, něco jako viklan :o) takže jde i podfouknout, a to se cela helma nadzvedává i s mojí hlavou
Mě spíš zaujalo, že jsi vydržela půl hodiny ve vodě ….. a nevidím nikde záchranáře, jak tě balí do těch stříbrných termodeček kvůli podchlazení. Já jsem tedy kachna, co musí vlézt i do 17ti stupňového irského moře, kde jsou jenom surfaři v neoprenech, ale půl hodiny? A ještě můžeš ťukat do klávesnice? No to je tedy něco!
BTW: Kde je ten rybník? Nejsou tam termální prameny? :-)
Rybník se jmenuje Ovčáry, je to blízko Kostelce nad Labem, kousek za Prahou. V létě je prý obsazen davy lidí.
Ono to nebylo zas tak studený, že by to bolelo – do řeky nebo jiné tekoucí hýbací vody bych se koupat nešla, to by bylo ledový.
Když už tam člověk vlezl, uááá, tak bych tam vydržela plavat klidně hodinu, to šlo.
mě by se nachladily ty věci :o)
Na to bych si taky dala pozor, kdyby mi byla zima na útroby, ale nebyla. Voda měla určitě 15 stupňů nebo víc.
Jééé, Ovčáry, Lhota apod. u těch vodních ploch jsem vyrostla! Liško, to nejsou doopravdické rybníky, to jsou jezera vzniklá těžbou písku kolem Labe (i když Ovčáry jsou už dost zarostlé, takže to jako rybník vypadá). To jsi mi udělala radost, žes mi je připomněla. Za mé doby tam byla kouzelně čistá voda. Ale teď už je to asi jako všude.
Jinak 15 stupňů je málo, tedy pro mě. Aby se mi nestahovaly útroby uvnitř těla, potřebuji minimálně 18, 19. Příště prosím s sebou teploměr, ať tu máme na blogu jasno! :-)))
jujúúú, no to je skvelé! si dobrá, že si do takej studenej vodičky vliezla ;-) príjemné fotky, také…letné….chvilka čistej radosti.
SV,
ano, chvilka čistej radosti, to sedí.
Lenko,
nojo, to je pravda, není to rybník, ale pískovna.
Voda byla dobrá, ale dověděla jsem se, že v létě už tak pěkná nebude, že sinice tam bývají (nebo jak se to jmenuje).
ad 13: Tak to je škoda, že sinice jsou už i tam. Takže nám zbývají na koupání jen prudké řeky, horské potoky a nádrže. Na dlouhé plavání nevhodné. Já byla zvyklá plavat několik km někam, pak se ohřát na břehu a několik km zase zpátky. Nemáte někdo nějaký tip na pěkné koupání v Čechách – bez sinic a tobogánů?
Lenko,
k tomu se připojuji!!
Trochu tápu, co počít se svou lyrickou náladou.
Už mi jde hlava kolem, jak pořád myslím jen na toho onoho johoho (ještě že muži to tak nesjíždějí dokola a neprožívají jako ženy, myslím si, jinak by to byl oblouzený svět :-))
Musím to vtělit do něčeho jiného, něco dělat, někam vypadnout. Dokonce jsem včera vyluxovala, nevídáno! Snažila jsem se o činnosti, výlet, plavání; no a co s tím dál… možná začnu psát básně nebo ošahávat stromy nebo číst historický román. Chm. Nechci se z toho zvencnout, ale být trochu nad věcí aspoň část času :), takže nějakou činnost musím podniknout.
Jo vlastně chci ušít záclonu a záclonku!
A přitom neumím šít. Tak to bude vyžadovat velké soustředění a odvede to pozornost od zamilovaného poblouznění. Juch.
Tak to já jsem vzala kamarádky, šli jsme zapálit do pustiny oheń. Načež se spustila příšerná bouřka, tu jsme přečkaly v hospodě. Poté jsme blátem dorazily na mnou vybrané místo, podařil se rozdělat oheň, u něj jsme rituálně zatančily a pozpívaly čarodějnické tance, zahnaly všechno špatné a pak krásným lijákem a polotmou lesem jsme dorazily zpět. Já myslela, že mě holky pošlou někam, ale akce se dost líbila.
Tobě nabízím pravidlo "nikdy nebýt zamilován více než protějšek". A přebytky citu štosovat na zimu do konzerv. :-)
u nás by teda mohlo zapršet taky. vše vyprahlé
ratko, tady taky zatím neprší.
Lenko,
jéé, ale to jste netančily nahé jako čarodějnice, že ne? Každopádně to byl pěkný počin! Já jsem si opekla nad ohníkem buřty a pak odešla dřív, než se zapalovala velká hranice.
Ano, ano, netřeba být zamilován míň než protějšek, ale hlavně nedávat mu to znát, přehnaně. Radši čekat, co on. To dělám. Jsem pro nechat víc na muži, co bude, nějaká vyjádření, plány, vyprávění o minulosti a tak.
Nutkání posílat mu sms jsem vymýtila. Hurá :) Naštěstí zrovna večer, když už se mi nějak zastesklo, napsal on. Uf.
Tak to jsem ráda.
krása. já jsem byla na pískovně u příležitosti těch prvních veder, ale jen jsem si smočila chodidla a pelášila se vyhřát na kameny. teď jsem se vrátila z bílých karpat, kde je mimo jiné nádrž ke koupání, v létě nepochybně natřískaná lidmi a tam už jsem chodila po kolena, ale půl hodiny celá, na to si ještě tak měsíc počkám. ale ty karpaty byly skvostné, nikde nekončící rozkvetlé barevné louky – ráj pro travníkového povaleče, jako jsem já:)
ad 19: Proč bychom tančily nahé? Dyk byla zima! My jsme sice potrhlé, ale jinak dobře začleněné a rozumné ….. Ne ne, my jsme si nehrály na čarodějnice, naopak jsme spalovaly všechno špatné. Tak to bylo.
ad "Ano, ano, netřeba být zamilován míň než protějšek, ale hlavně nedávat mu to znát, přehnaně. Radši čekat, co on."
– hele, Liško, nejsi nějaká trapná? :-)))))))
(bývám trapná stejně, tak si to mohu dovolit říct)
Ale je mi líto, že to tak musíme dělat (aby se pánové necítili našimi city zaskočeni, zatlačeni do kouta, válcováni ….. protože marná sláva, je v nás zpravidla té citové složky více než v nich. Chjo).
ad 20: ad "nikde nekončící rozkvetlé barevné louky ….."
– to je ale sadistické !!! psát o tom, když to tu čte člověk, který musí psát nějakou mocstránkovou práci a nemůže běhat po horských loukách, jenom na chvíli se může proskočit za vsí… :-))
psice,
v Karpatech byla určitě studenější voda. Hmmm, louky, ty mám taky ráda. Někdy si jen tak představím, že ležím na louce a koukám na stébla a kytky, vánek povívá, je slunečno … a hned mi je příjemně i uprostřed šedého města.
Za chvíli pověsím prádlo a jdu si lehnout na trávu pod okno.
Lenko,
[21]: "Ale je mi líto, že to tak musíme dělat (aby se pánové necítili našimi city zaskočeni, zatlačeni do kouta, válcováni ….. protože marná sláva, je v nás zpravidla té citové složky více než v nich. Chjo). "
– žejo! To je přesné! Proto musíme všechno probírat s kamarádkama :)
To uleví.
Mně to připadá od nás slušné, že ty chlapy nezahlcujeme a neválcujeme hned od začátku. Vkusné a slušné. Možná trapné :-))) ale ne nedůstojné.
Citová složka, ženská nádoba, přetékající džbán, jó, a ty fantazie do toho… ty fantazie nechávám procházet, vymýtit je nejde, říct je tomu chlapovi taky nejde (to by bylo, kdyby spousta holek říkala klukům hned při seznámení, že si představují, jaké budou mít svatební šaty a jak se budou jmenovat jejich děti :-DD … kluci taky neříkají hned, co si představujou, že sexuálního s těma holkama provedou, to by vypadali jako sprosťáci :)
k ohňům[21]první odstavec
Lenko, to se mi líbí – spálit to staré, co chci spálit. To jsem udělala na podzim. V ohni, venku. S dalšími lidmi.
Spálit symboly toho, co už nemá mít na mne vliv, co už je pryč. Abych mohla jít dál. To funguje. Každý sám si tiše spálí to svoje, hodí do ohně, je sám se sebou. A pak to kolem ohně oslavit, zazpívat, nahlas, spolu s druhými.
ad 24: A tak v podstatě nemáme jinou šanci, než zatajovat, jaké jsme bloudky a jací jsou oni sprosťáci. :-) No nazdar.
Muž, se kterým si mohu povídat jako s nejlepší kamarádkou, je pravda, že pak on začne (v legraci) "a teď ti povím, co si představuju já …." (to, cos říkala o sexu) a já řvu, ať si toho nechá.
A to si máme jako rozumět a žít spolu …… a nemáme jinou šanci na výběr ….. Nebyl by nějaký jiný živočišný druh? Co třeba delfíni! ……. Neznáš náhodou nějakého příjemného delfína? Třeba to není sprosťák a před našimi představami neuteče. :-))))))
To by možná šlo. :) Napřed bych radši zkusila toho pána.
Kupodivu právě delfín se u mě pojí s velmi nevkusnou hláškou z úst jednoho pitomce:
Bylo to jen velmi krátce po jeho svatbě. A stalo se to na další svatbě, našich společných kamarádů. Obřad skončil, ten kluk stál po boku své novomanželky, já stála vedle a ještě někdo a on začal nahlas bavit společnost vtipem:
"Víte, který tvor je na světě neinteligentnější hned po člověku?"
??
"-Delfín! Ženská je až třetí."
V tu chvíli jsem mu hrozně chtěla nahlas říct: "Tak proč ses neoženil s delfínem, ty debile?"
Ale s ohledem na jeho novomanželku, co se k němu tiskla, jsem radši mlčela. Ani nevím, jak se j
Tak tomu se říká nevkus ze strany chlapa.
oprava:
NEJinteligentnější
Takovej blbej překlep by mi zlazil pointu :)
… zkazil… :-)))
Konec oprav.
Né, to není konec oprav, achjo.
[27] Mělo tam stát: "Ani nevím, jak se j " – ejich vztah vyvíjel, už jsem se s nimi nikdy neviděla a jeho ani vidět nechci.
tak trochu mne zarazilo to půlhodinové koupání a dnes jsem si u nás v rybníku ověřil,že voda má skutečně červnovou teplotu a ani po půlhodině plavání zima nebyla cítit …
ad 28,29,30: to neopravuj, inteligent to pochopí hned správně a překlepy odfiltruje :-)
ad 27: Mělas to říct!!! :-)
ad 31: zima použila asi dobrý deodorant … :-)
Hned jak budu moci tam taky zkusím vlézt!
:-DDD
já se směju, až slzím, že se tu koment 33 zobrazil pětkrát …
ale už to jdu promazat.
Václave,
ano, červnová teplota, to sedí. Snad se v červnu dočkáme také červnových teplot a ne třeba březnových :)
hehe, na tom opakovanom komente som sa taky dobre pobavila. Lenka ti wellmi výrazne chcela naznačiť, že si to mala povedať, Liška, hehe ;-)
Liška 16: no s lyrickou náladou je treba žiť ;-) a tešiť sa, že ju máš, to sa nestáva často ;-)
inak to je pekné výrazivo, že lyrická nálada! to ja keď som zaľúbená, tak sa cítim ako kompletný pablb ;-)
SV,
kompletný pablb taky. Kompletný pablb v lyrické náladě!
To jsem teď. A těší mě to, jsem ráda, že nejsem zatvrdlina, že se dokážu zamilovat. Jéé a Akční hrdina snad též.
Jsem dnes lyricky zvědavá; podle mých předpokladů by se dnes mohl ozvat s dalším plánem setkání.
ad 34, 35: no, když vás to tak baví, tak budu duplikovat komentáře častěji :-)))
Já jsem to nechtěla říct velmi, jen jsem velmi vytrvalá, tím to je. Když něco nejde, zkusím to ještě tak desetkrát, nikdy se nevzdávám! :-)))))))))
Máš recht, Lenko!
My se klonovaných komentářů nebojíme :-)
Akorát mi pořád chybí nějaká omluva od admina nebo prostě nějaká reakce na hlavní stránce bloguje.
Liška 38: no to je peknučké! prajem vám veľa lyrickej nálady, tebe, aj AH ;-) btw, vie to tom, že ho takto voláš? ;-) to je romantika yakzwer ;-)
To neví, ale asi mu to řeknu.
Jenže on už teď v oboru akčních hrdinů nepracuje, přesedlal na duchovní rozměr … ale evidentně si uchovává návyky předchozích let :), takže dobrý.
Nějaké klášterní bledničkové povolání od dětství až nadosmrti by mě teda nerajcovalo.
42. a je svobodný?
Mám dojem, že jo, ale zrovna na tohle se radši přímo přeptám, jestli je momentálně neženatej.
… spát se ženatým se mi totiž vůbec nechce. To bych mu asi řekla, že je docela překážka.
Právě takovéhle informace ještě potřebuju získat, potvrdit, ujistit.
42. a v jaké oblasti teď dělá? znám jednoho ze speciální jendotky (jiného než předtím) který dělá v domově důchodců a cvičí taichi. oni většinou tito ranaři vemou zásadní obrat v životě.
Lisko, mám odborný dotaz. Existuje nějaký psychoterapeutický kurz či vzdělávání se zaměřením na důchodce a invalidy?
V domově důchodců to není, ale o taichi něco říkal – asi ti akční hrdinové mají taková různá cvičení, já nevim, jsem v tom mimoň. :)
Je to zajímavý! Já mám ráda lidi, co udělají pracovní změnu v životě, zajímají mě.
ratko 47
já myslím, že jo, že práce se seniory určitě nějaké kurzy má, semináře jednotlivé a možná i něco dlouhodobějšího, nějakou sérii seminářů, nevím. Asi bych to hledala na netu, nic konkrétního neznám.
Studovat se dá asi andragogika, práce s dospělými nebo nějaké volnočasové věci. Ale to je "jen" studium.
A pokud jde přímo o terapii, zaměření psychoterapeuticky, pak jakýkoli psychoterapeutický výcvik a k tomu praxe se seniory. Nebo prostě s tou určitou skupinou.
Nebo studium psychoterapie na Pražské psychoterapeutické fakultě + k tomu jejich výcvik nebo jiný psycho-výcvik pětiletý, anebo v Brně mají psychoterapii jako obor.
… + neustálé celoživotní chození na různé semináře s tím zaměřením a konference s tím zaměřením.
…..spomenula som si, ako som sa raz snažila taktne naznačiť, že ten krúžok na prste ma v určitých aktivitách predsa len kvapátenko ruší. dal si ho dole. prekrásny príklad toho, že muži myslia úplne inak ako ženy ;-)
Liško děkuji, už jsem se rozhlížela, uvidíme. mělo by to být součástí cvičení. něco navazujícího k uvolnění mysli. zjistila jsem, že starým lidem se otvírají rány z dětství a tyto rány hrozně bolí. vlastně celý život to měli zazděné a teď na stáří se jim vracejí traumata a oni nevědí co s tím. najednou se otevřou a já nevím jak jim odborně pomoci. a oni si s tím taky neumějí poradit.
SV 51
achjé, ať mě tohle už mine!
ratko,
to je zajímavý. A závažný.
Asi něco s tělem, pohybem by byl dobrý (minimálním, u seniorů a méně pohyblivých) nebo jestli by jim to bylo nepříjemné, s nějakým předmětem něco, kterého se dá chytit nebo papírem nebo jiným materiálem – arteterapeuticky. Těžko říct, v tom se nevyznám.
Uf, ten Akční hrdina mi dal.
Hezky se ozval, jenže navrhnul (asi trochu i pro něj překotně) setkání dnes v podvečer. Já na to, že jdu teď poprvé v životě na jógu, tak můžu až v sedm. No a že teda druhá možnost je zítra, to jsme se shodli. Načež ticho po pěšině.
Až před půl osmou já teda že jsem připravena nebo jestli radši zítra a jestli by nezavolal (prosím), abychom se hezky domluvili.
(tohle přetahování po sms totiž nesnáším, mám z něj předem obavy, protože je to zdlouhavé a navíc může docházet k dost blbým nedorozuměním – lověk něco napíše jiným tónem nebo jinými slovy, než si to přečte ten čitatel a na neštěstí je zaděláno :-((((
A sláva, vyřešila to jeho sms, že se mu vybil telefon a musel jet domů a teď teprve má nabito a píše a sejdem se zítra.
No bezva. Uf, tak jo.
Ale stáloto za to napětí?
Né, já mám radši přímý hovor a jasnou dohodu beze změn termínů a nenadálých návrhů mezitermínů. Uááá. Oni ti chlapi asi tohle berou s větším nadhledem. Mě přesně tohle vyvolává nežádoucí chvění.
Fffff. Klid. Domluva učiněna na zítra.
Jenže tyhle sice milé, ale nečekané mezinávrhy končívají nepříjemně, protože mě nemůže nenapadnout:
aha, tak se sejdem zítra. A co teda dělá dneska, když se mu během odpoledne vytvřil čas? Jak ho stráví? Musím se to nedovědět, nechat to být, důvěřovat a blablabla a to je těžký.
Kdybychom se jedním hovorem jasně domluvili: zítra večer, ok – tak to by nevznikala žádná pitomá napětí. Vrrr.
… no dobrá, to k tomu patří.
Eh, už jsem doma a s nadhledem.
Určitě to myslel dobře, ano, je to potěšující; to se ví, muselo to být nepříjemné, když se mu vybil telefon atd atd a šlus, jdu si číst, abych taky myslela na něcojiného :)
Liš, ty se máš.:) Já ještě letos ani pracku nesmočila. Zato jsem vzala foťák na procházku a krásné dvě hodiny se plazila podrostem.:) Bylo to moc hezké.
Ada 56: fíha, plazenie s krásnym výsledkom! super fotka!
Liška 54: jasne sa domluvit? s chlapom? 8 – ) hehe ;-)
58. podobná zkušenost – s mužia ale i se mnou. mám různé teorie :o) jakože tak trochu jako princip neurčitosti. že když je přesně určený termín a místo a co se bude dělat a kolikrát, o to šeději a nevýrazněji dopadne probíhavší prožitek. a když nění jasný termín a už vůbec ne zcela jasné místo a vůbec není jasné jak to dopadne, o to zajímavější je pak děj.
mám teorii, že když není žádné očekávání tak je to mnohem lepší :o) no tak moc složité to není. ale hodně můžu to ví, a snaží se vyhnout určenosti nadoraz.
Omlouvá trochu jen vybitý telefon. Může se to stát, jednou. Když vidím, že mi dochází šťáva, vezmu si nabíječku s sebou, ne? – Já jsem na spolehlivé chlapy. Když si řekneme, že sejdeme, tak víme přesně kdy a kde a jestli půjdeme do přírody nebo do města (je to potřeba kvůli obutí, oblečení). A když máme rande v pět, tak tam přesně dorazíme oba v pět, případně on tam má být minutu před. Očekávání s tím nemá co dělat.
A může se stát, že se jeden nebo druhý opozdí (máme k sobě často daleko a několikahodinová cesta se nemusí taky přesně načasovat), tak se samozřejmě volá, jakmile se zjistí, že nepřijedu na čas, že to nemohu stihnout a vybere se místo, kde ten druhý může počkat a zabavit se (kavárna, výstava …)
Spolehlivost je základní vlastnost. Jednou (se opozdit) je nikdy, dvakrát je zvyk.
Lenko 60
spolehlivost ano. Ten vybitý telefon chápu, protože sama jsem se včera obávala, že se mi vybije ten můj :). Ovšem když už nemám nabíječku, tak podniknu obvykle jiné kroky: napíšu si na papírek číslo toho, s kým se potřebuju spojit, a zavolám mu nebo napíšu z jiného telefonu, pracovního nebo půjčeného od někoho známého. Takový záložní plán mám vždycky.
Děsí mě totiž (dost), že by se mi telefon vybil nebo bych ho někde nechala a (kdokoli) druhý by nevěděl, co se děje, byl by v nejistotách.
ratko,
to zní docela dobře, to by mě i uklidnilo.
Ale asi bych musela být víc typ, co se rád zmítá v chvějivém nejistém vzrušení, furt ve střehu, kdy druhý uhodí, jestli teď nebo co. Překvapení ano, to je milé, ale ne v oblasti dohadování termínů, pro mě. A pro ženy asi většinou tak. Aby to bylo ze strany muže slušné a gentlemanské a ne zapískat a holka přiběhne, ať to ten muž myslí jakkoli jen dobře a natěšeně.
… a ne že bych to nějak křečovitě plánovala, ale to je prostě realita: že ten den už nemám čas, už mám nějaký jiný plán a nemůžu všechno odhodit a běžet, bohužel.
Jójó, to jsou ty počáteční dohady a domluvy schůzek. S tím je většinou spojené napětí a lehká nedorozumění, protože člověk ještě přesně neví, jak to myslí ten na druhém konci drátu :)
ad 61: "Děsí mě totiž (dost), že by se mi telefon vybil nebo bych ho někde nechala a (kdokoli) druhý by nevěděl, co se děje, byl by v nejistotách."
– no, to je typicky ženská vlastnost, myslet na druhé. U mužů to často shledávám jinak. Oni mají svou práci, vždy jen jednu prioritu, na kterou se upnou, té věnují pak celou pozornost. Až když udělají projekt či skončí v práci, teprve si vzpomenou, že by mohli jít třeba na rande. Oni – jak dobře víme – neumějí myslet na víc věcí najednou, tedy často nemyslí ani na nás ani na děti ani na kohokoli jiného, jen si občas vzpomenou – a pak se ptají: a vzpomeneš si někdy během dne na mě? odpověď zní "ne" (páč je pořád na pozadí všech mých myšlenek, jak si na něj mám vzpomenout, když na něj myslím pořád?). Jim to nedává logiku. Oni myslí furt jen na jednu věc. :-)))))))
Ba ne, už se lepší, už pěstují svou ženskou složku v sobě samých, ale jde to ztuha.
Jo, jinak hádala bych, že AH nedělá taiči, ale spíš aikido, to je sport současných AH. Ze ho zeptej, ať tu netápeme. :-))))))))
Lenko,
to je přesně ono.
Dost těžko se přivyká té myšlence, že muži to mají trochu jinak. Je to něco jako víra, jako obrátit se na víru – přijmout tohle :-))
Akční hrdina říkal něco o taiči a středu těla podle taiči, ale jistá si tím nejsem, neznám ani taiči ani aikido ani judo ani karate; a jiu-jitsu jen z knihy Saturnin.
Trochu jsem před 14 dny gůglila a vyšlo mi, že akční hrdinové asi dělají … kráva mág … aha, už vím: krav maga. Jsem si to zapamatovala podle krávy a mága.
krav maga je úžasný název :o)) jo a k ty spolehlivosti. myslím si že jsem spolehlivá až příliš a můj muž ještě víc než já :o)) přesto jsem napsala to co jsem napsala jelikož. ta nejistota neznamená přece že se dohodneme a ten druhy nespolehlivě nepřijde. ta nejistota znamena že nemusí být vše řízeno nadoraz a že je možné dát šanci i nečemu nečekanému, spontánnímu. možná to souvisi s tím že řízení sebe a jiných už mám za svůj život dost.
přitom na schůzku, která je dmoluvena v 17,00 přijdu určitě přesně anenechám druhého čekat. a očekávám že on taky přijde přesně. pokud ne chvíli počkám a pak jdu něco dělat jiného. nebo zkusím zjistit co se děje.
takže znovu, to že někdo nezavola přesně ve stanovenou lhůtu je sice nemilé ale neznamená to že já tam budu stát v pozoru a čekat na zavolání. pro to je život příliš krátky :o)) stejně tak když se dmomluvím se sousedkou na kafé, neznamená to že přesně v 15.00 ona bude nervozně klepat nožkou a vyhlížet mě z okna, kdepak. ona si bude v klidu číst knihu a a ja prostě až dodělám nádobí tak vyrazím.
k mamince chodíme na obědy – někdy. ona se zeptá a kdy přijdete. a my na to, nooo kolem dvanacte. ale spíše o něco později. je přesně 12,00 a maminka volá: kde jste??? jídloje postavené na stole a budete ho mít studené. no mě to zas až tak nevadí když bude jídlo studené :o) těch pět minut je ale drama. a když přijudeme o pět minut dřív: jeeee už jste tady ještě to nemám hotové.
Jak to dělali lidi dřív když neměli hodinky? to teda mi není jasné. anebo se má čekat za dveřmi a přesne v OO zaklepat? :o))
když kamarádka řekne že přijde odpoledne takklidně ryju zahradu, a a ž prijde tak vyskočím a jdu dělat kafe. nesedím u rozdělaného servisu přesně ve 14,00.
tohle je podle mě dost šikanozní. a jak já tak můj velmi až extrémně spolehlivý manžel tohle teda něděláme.
ale umím si představit že když mi na někom tak hrozně moc záleží že na nic jiného než na něj nedokážu myslet a těším se až v 17,00 zavolá a on v 17,00 pořád nevolá a já furt čekám kdy tedakonečně zavolá tak to musí být pakárna jaksviňa. to už je tak trochu opruz.
chápem všetky komentáre ;-) teda holky, keď ten AH zistí, že sa tu o ňom vykecávame, tak dúfam, že nerobí karate! ;-) jaj, aha, Liška tu už prezradila, že pracuje s nejakými magickými zvieratami ;-)
ratko,
jo, já souhlasím s nečekanými věcmi, překvapeními, já jsem totiž velmi spontánní. Ale při domlouvání termínů to podle mě nemá místo, to ne, to je potom nerespekt nebo neslušnost a vzniká nepohodlí, zbytečné napětí a očekávání a to je škodlivý. Pro mě teda.
– a nečekat v pozoru na zavolání, no právě! – to je to, co si potřebuju umět troufnout úplně v klidu. Já si to troufnu jen hodně málokdy, bohužel, a musím si schválně říkat, že je to OK. Přece jen mého altruismu je ve mně furt ňák příliš na můj vkus.
Když je to domluveno volněji, že někdo přijde "po třetí hodině", tak to je v klidu, to je jiná, to je jasně dané a není nepohoda.
SV
magické zvieratá :)
Náhodou to on je dost přes zvieratá.
… eh, musím se mírnit v tom konkrétním vykecávání. I když s mojí nezdrženlivostí si předem odpouštím, že se mi to zase nepovede.
Koneckonců to všechno říkám v dobrém, tak snad je to polehčující okolnost.
Anó, na tomto místě opět chválím Akčního hrdinu: Ozval se dnes s předstihem a gentlemansky a dává prostor atd.
jééé, ten vyzerá nádejne ;-) je vhodný do lesa, aj ako ochranka, má rád zvieratá, má duchovní rozmer, mmmm…
Zaťukat, nezakřiknout, těšit se, klid, – říkám si.
jasne, Liska spontanni, ale zbytek sveta hezky podle liskopravidel.
….to je takový ten hezký neklid ;-)
ore,
kecáš.
Podobné, vlastně stejné, kecy jsi už tady několikrát psala. O chvění a nepohodlí.O čekání…. haf, haf
Podobné, vlastně stejné, kecy jsi už tady několikrát psala. O chvění a nepohodlí.O čekání…. haf, haf
ne, o tom to neni. tos nepochopil.
To je ale napínavý seriál :)! Já měla včera také zážitek z tohohle ranku. Po cca měsíci se mi ozval ten, k kterým bych se chtěla více přátelit než nej jednou, dvakrát za rok… to je vždycky událost když zavolá; volá kdy chce a trvá to tak dvě hodiny. Sbližujeme se už 3 roky?? a intervaly se zkracují :), je to také napínavé, ale už mě to nedrtí. Je to jen malá část reality, co mohu a chci napsat v tomto pozoruhodném fóru, ve skutečnosti to má ještě další zákruty a skutečnosti :). Ale vzdala bych se ledačeho co mám ráda, kdybychom patřili k sobě. Ten vztah by nemusel být nutně intimní, ale takový přátelský a spiklenecký. Však ono by se to v něco přetavilo. Předpoklady tu jsou, ale já už na pilu netlačím a do ničeho se neženu. A také už na něho myslím jen velmi okrajově. je to holomek :)
ratka mi určitě promine, viď :)
Souhlasím s Lenkou a liškou a taky s humorem SV, ŽE JAK SE S CHLAPEM DOMLUVIT..to může být docela fuška. Já vím, oni si říkají něco v růžovém o nás. Co se nám většině zdá důležité, jim jako krávovina. Asi za to nemohou..my taky ne :)
Jasně, že mobil se může vybít, může přijít někdo pozdě-to oba, ale docela mi vadí, je-li to často a br8no jako normál. Je fakt, že ženská by asi neměla čumět na mobil, a zdravě se naštvat, ale osobně, když už od toho nejsem daleko, dostanu strach, že se něco stalo a já ho v tom ještě nechám.
ad. 60, ratko, cos psala o sousedce, myslím, že to je trochu o jiném..než o randeti. Ke kamarádkám chodím na čas, jen když o něco jde, pokud záleží na tom, abych přišla na čas.
Myslím, že liška tu psala, že člověk přece s něčím počítá a když se na něčem domluví, zařídí několik věcí okolo toho, včetně toho, že se podle toho pak i oblékne např. a je v tom třeba celý den.
A má pak z chlapa páčit, když najednou mlčí, zatímco ona se těší, a nic moc jasného neví. A když vědět chce a stejně se nedoví nic jistě, diví se on, že je protivná, naštvaná, že je jí to líto a cítí se poněkud nejapně, tak má vztek.
Kde je pak nějaká spolehlivost, když je něco předem domluveno poměrně dlouho..
Ano, mám ráda spolehlivost, záleží mi na ni. A jasnou domluvu, ať už je jakákoliv, třeba nepříjemná, ale VÍM.
RATKO, NADHLED..JÁ TI HO DOCELA ZÁVIDÍM, ale v určitých věcech mám radši přece jen jasno.
Pocit dobrodružství nedomluveného má jistě něco do sebe, a někdy to vyjde docela fajn, to jo :) Častěji to ale končí konfliktem a úplně zbytečně. Ale to není jen úplně o chlapech, spíš oni to berou asi častěji na lehčí váhu..
A vůbec pravda to nemusí být, jen to tak vidím a cítím.
Jednou kamarádka řekla velmi moudrou větu: "Kdyby ženský nebyly tak pitomý a nenenechaly si kdeco líbit, nebyli by chlapi takoví holomci."
Jiná známá byla po zkušenostech tak neústupná, že i když potkala konečně skvělého muže, že ať dělal co dělal, ona mu jen opakovala "až se rozvedeš a vyřešíš si kompletně všechny záležitosti, tak teprve přijď". Trvalo to několik měsíců a pak teprve spolu začali komunikovat jinak než pracovně. A jsou spolu šťastní už několik let.
zuzi, jo, je to holomek ! nj., ale máš ho ráda no..co naděláš..a my už jsme takové, že jsme rády, když můžeme mít rády..a když nás vůbec někdy mají rádi ;)
Leni, pravda..někdy jsem neskutečně blbý, a kolikrát na to ani nevypadáme :)))
A někdy i vypadáme, že neumíme ani do pěti počítat, ale jsme zatroleně chytré! :-))))
To mi připomíná, když jsem měla dělat první školení pro top managery a musela jsem říkat: "Víte, já mám takový dětský obličej ale je už ….. let a nejsem tak hloupá, jak vypadám." :-)))) Strašný.
Leni, ale ještě víš, on ten živ ot není zas tak černobílej že..do takový situace se může dostat člověk, který si říkal, že to by nikdy nesnesl a najednou přece snse s tím, že je např. upozorněn, že nic nikomu nekazí, že už se stalo..kdysi.Tak si to ani nevyčítá, i když mu ta situace příjemná není. A hlavou běží lecos..proč tedy vlastně to či ono..Znám hodně takových, ale znám i pár chlapů, konkrétně dost jednoho, který je v situaci, kdy je s jistou ženou moc rád, nabítel ji mnoho. Trvá to dost let a ona není s chopná, nedokáže odejít od rodiny, i když děti už mají své rodiny, zase proto, že má strach, že svým způsobem ztratí vnoučata.
Jedno z dětí s tím nesouhlasí, druhé chápe, že by si mohla užít jeěště něco štěstí..těžký to je..
A trápí se ten chlap, co je sám např. o Vánocíc.tedy není sám, má děti, ale není s ní a moc by o to stál.
Po letech si našel rotvedenou, co s ním chtěla být, ale znovu vyhrála u něj ta vdaná..
tentokrát plně souhlasím s Lenkou 82 :o)) Kdyby žensky nebyly tak pitomy a nenechaly si kdeco líbít…. jenže jak to udělat a nenechat si kdeco libit když mám toho holomka ráda a chci být s ním? a nechci to ukončit i když nedělá věci správně a "dle mých představ".
otočit to. nebýt tou čekající kuňkou v jedněch šatech "pro nej" celý den a púak z něj páčit kde byl (promon Aninko, prostě to nedělat). Dokázat vyrůst skrzeva svůj stín a otočit to. nebo alespoň se zrovnoprávnit a čekat co se stane. Z vlastní zkušeností vím že to funguje velmi dobře.
TEda nikoliv: jak mi to mohl udělat, to já bych mu nikdy nic takového neudělala. tůůůdle, udělala a bastafidli.
od doby co nejsem pořád za hodnou si můžu dovolit být hodná. jen tak protože a pronic. protože mi je tak dobře. je to velká úleva.
81. ještě jednou jsem přečetla tu 81, vůbec si nedokážu představit jak se může žena dostat do pozice čekanky, jak to může dopustit. že ona natešena na něco, on a ona páčí proč nic. chtěl on? a jak to ona vnímala? šla by i bez něj? teda chtěla tam vůbec jít nebo to věe bylo jen aby ho viděla. a chce on vůbec vidět ji… jakmile si človek (ať žena nebo muž klade lubší otázky) tak nejde jen o neuskutečněný výlet. jde spíše o sdílení prostoru. chce být ten druhý s ní (ním) pořád nebo jen někdy.
on nic (vypadlo mi)
ad 86: Anino, Nikdy bych do sebe neřekla, že si dokážu začít s někým ženatým, a přesto mám zkušeností se vztahy mimomanželskými docela dost. Teď už to mohu říct. Jako mladou a nezkušenou dívenku mě oblbl profesionální sukničkář, zprvu jsem netušila, později se nedalo vyklouznout.
Pak jsem se vdala a byla samozřejmě vzorná manželka. Ale jednou jsem šla okolo jednoho člověka, podívali jsme se na sebe a zamilovali se jak blázni. On byl volný, já vdaná. Nevěděla jsem, že se kvůli lásce mohu rozvést, navíc když nemáme děti. On také cítil pocit viny. A tak jsme se rozešli. A sešli zase, když jsem byla rozvedená a on nějakým omylem ( :-)))) ) ženatý. Takže zase průšvih. Byly různé peripetie, ale povinnost a samozřejmě děti ho stáhly.
Nyní stojím za tím, co udělala ta moje známá, když řekla jasně, ať to máte mezi sebou jakkoli, dokud bydlíš s bývalou v jednom domě, tak nic, nezájem. Přestože doma hryzala pomalu polštáře, jak moc se jí panáček líbil a věděla podle horoskopu, že se pro sebe narodili. Riskla, že už ho nikdy neuvidí. Ale to je právě to. Vztahy jsou hop nebo trop. Jakmile začneme dělat v tomto kompromisy, nikdy se pořádného vztahu enmůžeme dočkat. Byla jsem vždycky dost nekompromisní, pak jsem poznávala, jak je život nečernobílý a tohoto byla účastna. Nyní se vracím ke svým nekompromisům V TÉTO OBLASTI. Nelze být "tak trochu ženatý nebo zadaný jen trochu", stejně jako nelze být "tak trochu těhotná".
Uvidíme, co bude dál. :-)
Holky, máte obě pravdu. Já tedy v podstatě pro kompromisy jsem, myslím, že bez nich by se nepohlo nic, pokud beru kompromis, tak, že každý z něčeho "svého" sleví. Tedy myslím tím ty celkem rozumné kompromisy. Ne ty podrazácký a falešný.A myslím globálně i mezi přáteli, partnery.
No, Lenko..kdo by to do tebe řekl :),přeju ti ten minulý čas,nj. od dětí je fakt těžký se odpoutat, nevidět je růst. určitě děsně těžká volba, asi to tak, mělo být. Taky jsem pár možná šancí, ale možná kopanců prošvihla, nemohu vědět..
Jo, myslím, že je náročný žít vše jen tak trochu..určitě. Každý by měl být s tím, koho má opravdu rád a bylo by mu líp a vůbec by bylo líp.
A dostávám se k ratce..jj.ratko měl by čl. tu a tam dát najevo svou cenu, nebo tak nějak nechat se event. ocenit, co pro druhého znamená, když najednou není, kde měl být. Taky to ale nejde vždy jen tak..a jak jsem psala, opravdu ví čl. houby, co se kde stalo, dokud ten druhý nedorazí..
Další věc..ptát se a zjistit, je-li vůbec ten zájem oboustranný, nebo jen od jednoho a pro druhého spíše opruz.
Totiž s těmi kompromisy..V partnerství přece logicky a většinou nastane třeba i tichý malý boj o to, co jak bude, jak má kdo co nastavené. Asi kdyby neslevil ani jeden, třeba z lásky pro druhého, nutně by se jeden cítil utlačený, o něco obraný jen on. To by se mu přece nemohlo dlouho líbit.
Když je čl. sám může tím strádat. Když má rád a sám není mměl by vidět a brát i zvyky druhého.
Vždyť kolik už hlavně starších lidí s určitými zkušenostmi má to štěstí, že se náhodou vzácně sejdou na úplně stejné vlně ve všem.
Děti, vnoučata mít je fajn, ale ony mají právo a žijí především své životy, ve svých nových rodinách.
Nezastoupí a má to tak být, že jsou jen na blízku, kdyby něco..
Ale dobrýho parťáka pro časy dobrý i zlý nenahradí. Je to o jiném..jiná láska.
Ha, se tu dobře koupu, dobrou :)
ad 93-ještě oprava
Když je čl. sám může tím strádat, ale vše si zařídí jen a jen dle sebe. Když má rád a sám není, už to tak nejde. Měl by vidět a brát i zvyky druhého.
asi ten největší dar který si člověk sám sobě může nabídnout je vnitřní svoboda. ale to už jsme tady ze všech stran probíraly. a vše další se pak odvíjí od toho. Deti, vnoučata, mám vnitřní svobodu se rozhodnout že pro to abych viděla vnoučata a děti měly o mě TO mínění které chci aby o mě měly, dělám něco co mi je cizí a co bych jinak nedělala. chovám se účelově. ale pak bych si již za mým rozhodnutím měla stát. vědět PROČ to tak dělám, že to bylo moje rozhodnutí že jsem svobodný člověk a takhle to můžu udělat. anebo se rozhodnu jinak, a pak si za tím opět budu stát protože jsem svobodný člověk a SMÍM to udělat jinak. jakékoliv zklouzávání do role oběti, který trpí protože nemá to nebo tamto, protože ti druzí mu něco dělají nebo nedělají je špatně. vytváří špatné prostředí a zamotává se do pavučin sebelítosti . můžu cokoliv a když to neudělám nebo udělám tak je to moje rozhodnutí amoje odpovědnost. nikoliv toho druhého, ten druhý – ti druzí tohle rozhodnutí nějak přijmou ať tak nebo onak to předem nevíme a s tím musíme dokázat žít. nic není jisté
Jj.ratko, samozřejmě miluju své dětia vnoučata. S vnoučaty jsem velmi ráda, i když někdy unaví, nabíjejí mě. Ale jsou se mnou v případě,když je děti potřebují pohlídat, nebo si to vnoučata někdy sama řeknou, že chtějí být se mnou. Ale obě dcery vědí, že pokud se to nehodí z nějakých důvodů mně, odmítnu to a hlídá někdo jiný.
Když se kjecdná o nějakou větší akci, co se jich týká, vyžaduju, abych to včas věděla a mohla se zařídit. zařídím se ale podle svého rozhodnutí, totiž dle toho, co se mi zdá důležitější, ale také schúdné pro mne.
Vyhovím ráda, ale musím chtít a nesmí mi to zasahovat do věcí, které mám už v plánu dříve a jsou pro mně důležité.
Tam problém určitě nemám. Děti berou hodně v úvahu, že si žiju svůj život. S nimi i bez nich, tak jako ony.
Např. maminka mého zeťáka je naprosto jiná. Pro mě by život co vede nebyl a nechápe ho většinou zrovna její okolí. já nych její život žít nechtěla, nevyhovovalo by mi to, ale chápu, že má právo říct, vy jste si dítě udělali, tak se starejte..je to její volba a její život. Nemá práci a přijde, že ji musejí jako děti pomoc a dávat 3 tisíce měsíčně, protože je bez práce i druhý dospělý syn.
zrovna tak je právo dětí, jak se rozhodnou, jak to mají a vidí oni. Pokud měli peníze vždy ji vypomohli nějakou jednoráz. částkou, ale z měsíční apanáže, když je dcera na mateřské, a sami mají co splácet, sešlo.
ad 98, překlepy a překlepy, ale tento tu opravím..schůdné..:)
99. Aninko, všecko co člověk dělá by měl dělat v dobré vůli, s glubokým vnitřním přesvědčením že je to takhle chce. Pokud mu jeho vnitřní pocit, neco hluboko uvnitř našeptává že tam něco drhne skřípe a píská, že vlastně by to chtěl jinak tak je nejvyšší čas se podívat co to tam skřípe.
Mám stovky příbéhů z okolí, kdy někdo dělal dobré skutky které se nakonec otočily proti němu. protože to vlastně žádné dobré skutky nebyly i když se to tak zdálo. Oni totiž podporovaly lidi, kteří tuto podporu zneužívají a fakticky parazitují.
Stačí se podívat do přírody jak žije hostitel a parazit. Parazit po troškách odsává a odsává a když se hostiteli udělá špatně, třeba dostane infarkt, nebo už nemůže nebo se rozhodne osvobodit, tak je za toho špatného. Protože parazit se za celou dobu nenaučil samostatné existenci. Umí jen vysávat toho druhého. neumí žít sám ze sebe, žít sám v sobě, a brát ze svých vnitřních zdrojů. Takový parazit když cítí že jeho hostitel slábne tak ho od sebe odvrhne, zapudí a ještě mu vyčte jeho slabosti,neschopnost (nekdy ho dokonce označí za zlého) a hledá si nový zdroj. většinou někoho najde prože paraziti jsou skvělí manipulanti. umí to s lidmi, hlavně s těmi kteří je mají rádi.
Kdo může za to že parazit se stane parazitem. že toto savé stvoření se furt kolem někho musí vinout a z někoho sát energii (nebo peníze, nebo pozornost) Může za to ten kdo to dopustí. kdo se nechá takhle využívat.
77 a stejná 78 je hajzl lži-or, myslím:
IP: 88.103.111.17
Host: 88.103.111.17
A or mu odpovídá 79, jestli jsem to dobře pochopila. To je obdivuhodné.
Jinak ad74 pro ora:
jaký svět podle liškopravidel? Tady je omyl: Liška podle liškopravidel (ovšem s tím, že Liška má jenb málo pravidel právě proto, že je docela spontánní).
Svět je jinde, já znám, kam sahám.
Poměrně se dost už znám. Trochu se teď cítím překvapeně, protože mám dojem, že mě podceňuješ.
Nebo si podle svých or-pravidel něco myslíš, napíšeš stručný komentářík a z toho opět co? Opět to, že to luštit nebudu, protože nelze ze dvou slov poznat, co všechno ty si myslíš. a bohužel musím získat dojem, že mi něco podsouváš, k tomu jedině to vede. A v dalším levelu, jak ty říkáš, k tomu, že je mi úplně jedno, co si myslíš a netoužím po vysvětlení. Zároveň toužím i po eliminaci stručných nevyluštitelných komentářů, které dělají leda neplechu.
… a to není jen informace pro mne, jak by se možná zdálo, ore, ale je to informace o tobě, ore, o tom, co vyvoláváš v lidech – ve mně opakovaně, tak možná se nabízí, jestli také ne v jiných… to já nevim.
Co vyvoláváš často ve mně je: pocit, že chybí vysvětlení, rozvedení myšlenky, což je iritující a moc se s tím dělat nedá, takže nadchází rezignace a pocit ochuzení. Pocit, že je to škoda, že komunikace vázne, a zároveň odpor k tomu se nějak angažovat, aby se to změnilo.
Ty lákáš lidi, aby se angažovali v poznávání toho, co s řekl, a zároveň to děláš takovým způsobem, že je to úplně odradí ode všeho. To je můj dojem. Ten pocit: "škoda a angažovat se nebudu."
Netvrdím, že existuje jediný člověk, ve kterém vzbuzuješ podobné pocity, ale už se mi to tolikrát opakuje, že si skoro myslím, že takových reakcí budeš mít kolem sebe víc.
vím že to není zcela přesná analogie, ale včera mě napadla když jsem byla s mojí maminkou cvičit
mluvili jsme opět o jejím traumatu, o dítěti které ji umřelo a o hlubokém žalu který ji sužoval celá léta a který blokovala, zavírala v sobě aby mohla "normálně" žít. Maminka pak z mrtvého děcka přeskočila na mě. já jsem ten důvod proč její život je jasný a krásný a proč se vše v dobré obrátilo. a ja cítíla mrazení v zádech a věděla jsem že je to špatně. Řekla jsem ji, že mě se taky může něco stát, že taky mohu umřít a že také umřu. všichni odejdeme.
Protože se tohle téma pořád vrací, zkusila jsem to s logikou. buddistickou. říkám jí, někdo žádné deti nemá a je šťastný. přestav si že by se ti žádný syn nenarodil, pak by jsi neměla ani žádnou zkušenost s umírajícím synem. tato zkušenost je životní zkušenosti. když neco nevznikne tak ani nezaniká. co vzniklo to taky odejde. základní zákon.
v každé rodině je nějaké trauma, nějaká bolest. člověk který nezažil bolest ze ztráty neví jak se to cítí. něco dostat a opět odevzdat. tohle vše patří k životu, učení, osvobození, nelpění. nechat odejít. prožít, zažít a nechat odejít. naučit se pouštět. stejně takto jednou musíme pustit svůj život. naplněný zkušeností. uzavřený a odžitý.
Zuzi [80]
téda, to vypadá na zajímavé dobrodružství a jsi dobrá, že tě to nedrtí.
Právě když si člověk / žena :-) uvědomí, že "předpoklady jsou", jak píšeš, tak je hodně těžký zůstat nad věcí. Nebo na začátku do toho spadnout a pak zas vylézt "nad věc" a být tam.
Přeju, ať se to vyvíjí taky víc podle tebe, tvých přání. Nebo ať přijde jiný úžasný muž a je to najednou všechno snadné a jde to jako po másle a je to ono!!!
Liško 102, myslím že tě Or nijak nepdoceňuje, nekteré věci nejdou vyjádřit slovy i já to dělám neuměle. Or by mohl taky jen vykříknout.
on si jen všiml z tvých komentářů, že sice o sobě píšeš že jsi spontání ale od vnějšího prostředí (od druhých) očekáváš… řekl to vtipně. prostě si pouze všiml rozporu vnitřní-vnejší a napsal to. možná se pletu taky, ale zkusila jsem to :o) Or je hledač upřimný.
ad 101, to URČITĚ ratko..
***Kdo může za to že parazit se stane parazitem. že toto savé stvoření se furt kolem někho musí vinout a z někoho sát energii (nebo peníze, nebo pozornost) Může za to ten kdo to dopustí. kdo se nechá takhle využívat***
Za to nemůže nikdo někomu dávat vinu, když mu to sám dovolí.
Pak asi mu to až tolik z nějakých důvodů nevadí..
No, pokud někde něco skřípe jistě je dobré přijít na to, co to je.Někdy to dost dlouho trvá to najít, někdy se to zdá prkotinou, nad kterou převáží věci jiné, jindy se ten vrzot nedá snést. Myslím, že pokud snad každý, kdo se dostane do té už poslední fáze pro ten skřípot v ní nezůstane.
107. Snad nás tady Liška ještě chvíli nechá :o) proč ten skřipot člověk přehlédne? protože se řídí pravidly které mu byly natlačeny zvenčí, pravidly "správné morálky" většinové společnosti.
takže když zůstanu u ty maminky co si nárokuje peníze na dětech, zatímco by mohla jít sama do práce nebo se uskromnit tak ten vnější společenský tlak je enormní. vidíte? vlastní matku nechají v bídě a sami si cpou bricha. hladovci. a ještě i matka to může rozviřovat a děcka jsou jak ve svěráku. tady musí přijít síla zevnitř, vnitřní přesvědčení a pocit odpovědnosti za vlastní jednání. vnitřní síla "stát se zlým", to je věc s kterou jsem celá léta zápasila. být zlou a ustát to. nepoložit se z toho. neonemocnět z toho. udržet si furt jasnou hlavu. věřit že mojé dobré úmysly dojdou naplnění i když to zvenčí vypadá úplně naopak a kdekdo si o mě otírá boty. protože zvenčí to vypadá že moje ubohá matka strádá, a lidé se dívají spatra a cítí se oprávnění. ale uvnitř bylo ticho, rajský klid a je věděla že jdu správně.
Nj. asi se mi nechce nijak ora rozebírat, nerada to dělám konkrétně a do druhých nevidím. Znáš ho ratko zdá se mnohem víc, věřím tomu, cos napsala, že myslíš upřímně a jsi o tom přesvědčená. Ok.
Já už jsem to vlastně orovi psala. I to, že samozřejmě mohu být někde tak blbá, že prostě nechápu, co píše, tedy často.
Konečně nemusím všemu rozumět a pídit se po tom hodiny :)
Ale je fakt, že ani tebe, ani lišku rozhodně nepovažuju za blbce a vidím, že liška taky vše od ora nechápe.
A jistě jí to vadí. Mně taky, protože když už se o něčem diskutuje ráda bych věděla..ale už jsem to vzdala s tím, že na to prostě nemám.
ad 101: naprosto přesně.
Hostitel může za to, že na něm žije parazit. Ať už je tím parazitem tchýně, dospělá dcera/syn, manžel/-ka …… nebo taky ženatý či milenec, co neví, kterou ženu by radši.
106 diky Ratko
74 a kdybych ti Lisko 74ku prepsal do formy 106-Ratka, vzala bys to ode mne?
ad 110: oprava: "ženatý milenec" tam má být
ad Or: mile překvapil kom. 136 u minulého článku. To mluvil jako člověk. Po několika letech napsal něco srozumitelného. Jinak se mu rozumět nedá, takže na něj nereaguji. Jen když lži-or napsal invektivu vůči Lišce, ozvala jsem se, ať si toho nechá. On se tu normálně nijak hezky vůči Lišce nevyjadřuje, takže to celkem zapadlo do kontextu. (Jen jsem si řekla, že mu asi ruply nervy.)
Jinak to byl on, kdo před lety odhalil Saulovy lžikomentáře (ještě než se stal Slaulem) na mém blogu, stejně jako zde a postavil se na mou stranu (že nemohu mazat to, co tam předtím nebylo a na co bylo jako reagováno, protože se to nedalo fakticky stihnout), což jsem velmi ocenila.
no to sou veci. or na jeden koment clovekem.
no ale ok, diky za zpetnou vazbu.
jinak ale jestli by mi mely rupnout nervy z tak mala, tak to by bylo na reklamaci a vraceni buddhisticky legitimace :-)
ad 113: No, abych pravdu řekla, tak dle mého názoru a náhledu z toho, co tu můžeme z tebe pozorovat, ti ta buddhistická legitimace trošku stoupla do hlavy a nastavila frňáček poněkud dost nahoru, takže případný pád a rupnutí nervů by byl jen logickým následkem.
Neprojevuješ se tu upřímně, tedy pravděpodobně nejsi upřímný ani sám k sobě, takže ….. ještě není zdaleka všemu meditování a slupkyodhazování konec, obávám se. :-)
Omlouvám se za přímou, ale upřímnou zpětnou vazbu. On to někdo říct musel a já už nemám na tebe asi maila. Samozřejmě nic ve zlém, naopak.
dej mi priklad. vem nakej z mych komentu, vysvetli mi co na nem je neuprimnyho a ukaz mi jak ma vypadat uprimna verze.dik.
no, otloukam se mezi lidma ktery jsou mnohem dal a diky tomu
mam pojem o tom kde jsem ja, kde je nekdo jinej, komu budu nosit pantofle a komu ne.
a jakkoli hodne se snazis aby tvoje komentare vyznely jakoze "za vsechny", na tenhle jejich nadech nemas pravo a mela bys podle mne tedy svou vlastni pychu drzet na uzde tim ze budes mluvit jen za sebe.
a jako maly dukazicek ze nemluvis za vsechny jsem si vybral posledni slova z Ratcinyho 106…, diky Ratko.
116 rádo se stalo, Ore :o)
no a kdyz to vezmeme logicky a do dusledku,
tak pokud je Lenka uprimna,
pochvali mne za uprimnost 116tky.
—
:-) seberte mi uz tu klavesnici :-)
AD 115: No, nemusela bych vyhovět tvému rozkazovacímu způsobu, ale udělám to, protože mi to nic neudělá (akorát mám trochu vztek, že na to nemám moc času, mám spoustu práce)
Tak jestli jsi psal kom. 79, tak třeba
"jasne, Liska spontanni, ale zbytek sveta hezky podle liskopravidel."
– je typický (I kdybys to nepsal, tak to psal někdo, kdo tě dobře okouknutýho)
je to takový "dloubnout a utéct". Neříkáš nic svého, k ničemu se nepřiznáváš, nic nevysvětluješ, jen si myslíš, že když tu plácneš do vody, tak tím někomu prokazuješ dobrodiní (????) nebo jsi nějak zajímavý (?????).
Ono to zní jako že útočně, ale tak to nemyslím, vůbec ne, jenom to neumím napsat tak, aby byla srozumitelná. V osobním kontaktu bych z toho udělala legraci, řekla to jiným tónem, který to zlehčí ….. teď mě nenapadá, jak by se to dalo teď pro tebe vyjádřit.
Možná to okecám takhle: Přijela jsem ke známým, kteří si pořídili nový dům kdesi mezi horama v dáli. Půl hodiny jsem to heldala. A když jsem přijela (naštvaná), tak jsem jim hned mezi dveřma vynadala, kdeže si to koupili nový dům a jakotože mají tak velkou chodbu, takže je to dům nevytopitelný a vůbec že se mě nezeptali, že u nás je tolik krásných domů :-)))))))) No a kamarád mě laskavě vzal kolem ramen a řekl chlácholivě: "Hele, neštvi nás, jo? My jsme rádi, že jsi tady." A to bylo přesně ono. Rozchechtali jsme se všichni.
Takže chci ti to říct s podobným účinkem, jako že "hele, ore, jsi dobrej, tak neblbni", ale ode mne bys to nevzal, páč nemáme mezi sebou tak přátelský vztah.
dloubnout ano, utect ne.
ad 116: ad "no, otloukam se mezi lidma ktery jsou mnohem dal a diky tomu mam pojem o tom kde jsem ja, kde je nekdo jinej, komu budu nosit pantofle a komu ne."
– a kde jsou ti lidé? Vy někam jdete? Odkud kam? A ono se dá změřit, kde kdo je? A když je někdo dál, tak mu nosíte pantofle? To je nějaká divná společnost. No, nic, tvoje volba. Já je říkám, jak na mě působíš ty a to proto, že mi na tobě začalo záležet práv v té chvíli, kdy jsi zareagoval na Aninu a projevil se (zase) jako člověk.
"a jakkoli hodne se snazis aby tvoje komentare vyznely jakoze "za vsechny", ….."
– můj komentář 114 začíná slovy: "abych pravdu řekla, tak dle mého názoru a náhledu …"
ad "na tenhle jejich nadech nemas pravo"
– opravdu jej tak ostře vnímáš? pročpak? Taky si nejsem docela jistá, zda na to právo mám či nemám. Nemluvila jsem za všechny, ale za sebe. Vždy mluvím jen za sebe. Taky neříkám, že tam ten nádech pozoruješ neoprávněně, páč jsme tě drbaly dávno, mimo jiné se Anina i Liška vyjádřila i zde v nějakém duchu. Ale co vyjádřily, je jejich. Já říkám to své. Tomu nádechu souhlasu s nimi se však nem ohu vyhnout, to bych nebyla upřímná. :-))
"a mela bys podle mne tedy svou vlastni pychu drzet na uzde"
– no, podle mého názoru bych si svou pýchu měla odmeditovat nebo něco, to jo, to každopádně. Neříkám, že se tu také neprojevuje, ale zase tak přísná, abych se za to tepala, nebudu. Třeba někdy, až se mi bude chtít, s tím něco udělám. Nebo ne. Nevím. Mám ráda i svou pýchu, jsem kamarádky, tak ještě uvidím. :-)))
ad 116: Já vím, že si s Ratkou rozumíte.
Mohli bychom si o těch jejích slovech popovídat – s ní. Ale je hloupý si povídat o někom s někým jiným, když si můžu rovnou popovídat s ním, ne? Proto jsem do toho ….. šlápla.
tak prosim te hlavne neuklouzni. je to tu asi hezky namydleny, podle toho kam uklouzavaji odpovedi.
promin Lenko ze uz moc nebudu reagovat, pomer ja vetu ty deset mne vydesil, tak jenom zhodnotim ze vyhrava hlaska
"že mi na tobě začalo záležet práv v té chvíli, kdy jsi zareagoval na Aninu a projevil se (zase) jako člověk. "
ad 124: takže dloubnout a (přece jenom)… utéct! :-)))))
Jsi chtěl předvést upřímnou komunikaci, ne? :-)
111 ore,
já tu ratky 106 nechápu – nechápu, jak sovisí, že tvrdím, ýže jsem spontánní, s něčím jiným. Být spontánní přece ještě neznamená "být spontánní v každé situaci." Já asi teda myslím spontánní jen v některých ohledech, jak tak na to koukám – neposuzuju spontánnost v některých situacích; jen v nějakých, co už mám asi zaběhané, nevim.
Jinak ke 106, že or je hledač upřímný, to jo, to já věřím!
… teď jsem u ratky [87], ano , nebýt čekající putka, ale dělat si svoje, souhlas; jenže když už je to stereotyp, nejde to hned, člověk si to furt připomíná, nejde to napřed samo (pak to může vypadat jako křeč) – a je to spontánní (obecně)? Vždycky ne…
[89] je asi ve skutečnosti složitější a už bych ty naše dohady dál nehrotila :-) Nejsem přeborník přes obecnosti, jen přes svoje konkrétnosti :-))
Lisko dik za reakci na 111.
Doslova ok, mas pravdu, mezi spontanni a liskopravidla je prerusena logika. Dost jsem to prehnal s "zevtipnovanim" a "zironizovanim" a "skakanim ob dva schody".
Logika je prerusena mozna az "o tri schody" :-), a preskocit je dokazala jen Ratka. Moje chyba.
Chtel jsem rypnout do liskopravidel, do tvych ocekavani,
jenze propojeni v jedne vete se spontannosti bylo nesrozumitelne.
spontánní je v mých očích (možná se pletu) pravdivé, odpovídající okamihu. to co v daném okamihu vnímám a na co v daném okamihu reaguju. žití TED. to je spontánní. jakože oči a uši otevřené a mysl v pozoru :o))
co konkrétně by to mohlo být? neutíkat do představ. když žehlím tak žehlím, když telefonuju taktelefonuju a když mám schůzku a jsem s mužem tak jsem v ten moment s mužem. ale to mezi tím je svobodné, spontánní, přijímající to co zrovna je.
ovsem tahle spontannost tam pasuje dokonale. zadny tri schody.
nicmene tuhle definici spontannosti priznavam jsem nemyslel a i myslim ze Liska ji nemyslela, co Lisko?
a opovazte se po tom nekdo uklouznout
jakoze "kdyz ocekavam, tak ocekavam" !
:-)
setkání č.3Ha, [91] Lenky!
S tím souvisí moje včerejší rande. Napřed jsme jen seděli, mluvili o všem možném, nic jinýho, nedotýkali, já byla trochu vytuhlá, pravda, začala jsem být racionálnější; pak jsme se zase přesunuli do toho onoho bytu (zalejvání kytek kamarádům), já myslela že jen na chvíli tam něco necháme těm nájemníkům a jdem. No a tam Akční hrdina docela hrdinně a přitom vkusně bez nemístných detailů a celkem otevřeně vyprávěl, jak to teda všechno bylo a je:
– já se ho ptala, jestli je ženatej. On že ne, ale že po letech bydlí zpět s první manželkou; což jsem si myslela a už při prvním setkání hned říkal, že vracet se tam po letech kvůli odrostlým dětem nevyšlo. Řekla jsem, že je teda blázen, když tam furt bydlí. Tak to ví, že mně se to nezdá.
Ale jinak jsem byla tolerantní, protože to, co dělal během života, se mi zdálo dost pochopitelné, vzhledem k okolnostem. Vypadá to, že neudělal nic blbýho, naopak. A že jeho postoje – pokud jsou mi ovšem známy – byly dobrý. Říkám si: Ať si tam bydlí, prosim, v nejhoršim… Říkal něco jako že neměl nějakej velkej impuls jít zas bydlet jinam.
No tak uvidíme.
Rozhodně je hodno ocenění, že takhle vyprávěl (konkrétní podrobnosti samozřejmě popisovat nebudu, už takhle to stačí, mám už trochu blbej pocit, že žvanim).
Čím déle mluvil, tím jsem se teprve začla uvolňovat a cítila se s ním zase tak dobře jako při dvou předešlých setkáních. Takže pak jsme se přesunuli na šmajchl pohovku a už jsem zas byla spokojená :-)
Připadá mi, že je fakt dobrej chlap,podle toho, co vyprávěl a jak to říkal. Ovšem nebyla jsem u toho, žejo :) ale důvěřuju mu dost. Nojo, já jsem totiž taková dost oddaná osoba, no :))
129 130
jo, pod spontánností rozumím to, co ratka 129 plus to, že se rozhoduju v daném okamžiku, podle toho, jak to je, jak to jde, jak to cítím jako celek (jak bych to nejlíp řekla, takový celkový pocit).
Jo já mám totiž to slovo "spontánní" spojený jednak hodně s rozhodováním a jednak trochu se svým raplovstvím :)
:-)
odpojuju se, mozna i na dyl, nevim jak se co stihne, mejte se.
teď čtu aniny [96] o partnerství a přikyvuju hlavou. Pěkně řečeno.
a čtu ratky [97] o svobodě a zase souhlasím a říkám si, jak dobře řečeno.
To je štěstí, že jsem chodí samí lidi-poklady, takové obohacení vůkol!
ad 132: Líšo, nezapomeň, že se na něj díváš růžovými brýlemi… :-)
O to víc, když tě tak čtu, oceňuji přístup té mé známé: Ta by řekla: "Hele, nejdřív si to vyřeš doma a jestli to dopadne tak, že se odstěhuješ, případně přijď. Ať neutíkáš od ní ke mně. Mám zájem jen o svobodnýho a volnýho chlapa."
Proboha, nic ti neradím, samozřejmě!!!! To ani nemá cenu, jen ….. zamyšlení ……
…. a stejně by mě zajímalo, jak rovnej a odvážnej je to chlap, kterej když mu ten vztah nevyhovuje, odejde. Anebo zůstane za pecí, že tam je mu líp, dokud nepotká někoho jiného.
Jsem hnusná, viď? :-) Já vím. A vím proč.
68:
ta zkratka "AH" pro Liščina akčního hrdinu není zrovna šťastná:-0))
ale pokud by měl pod nosem malý černý knírek a vedl plamenné proslovy…:-0
jééé, probíráme ora
Lenky 114 že se neprojevuješ, ore, upřímně, chápu – je to asi to, co pořád dokola opakuju celá říčná; že karatelé / kazatelé mi nevyhovují a že si velmi cením osobních výpovědí lidí. To je to upřímné, to osobní.
A v souvislosti s tím asi vzniká nedorozumění, kdy tobě se zdá, že někdo mluví za všechny, ale já to vnímám stejně jako Lenka ad119 a 121 – my ženy tady zpravidla mluvíme za sebe, upřímně, s kůží na trh a velice osobně, a ty často tak stručně, že není poznat, jestli to říkáš ty za sebe nebo obecně (což ale neexistuje) nebo kdes to vzal a co to je.
Lenko 136
ne, vůbec nejsi hnusná, já souhlasím s tím, co říkáš.
Jen je v tom bydlení ještě to (ale může to být jen jeho omluva pro sebe nebo moje omluva pro něj, tj.růžové brýle), že šel zpátky, protože se chtěl víc podílet na výchově dětí a to tak, aby se ta výchova neubírala určitým blbým směrem v jednom ohledu, který tam nasadila ta matka. A ona to odsouhlasila, že to taky chce, resp.ona navrhla, aby se on vrátil, to byl její návrh. Jenže nedodržela, neudělala, nezměnila to chování.
– samozřejmě neznám její stanovisko přímo, mám informace jen z jedné strany jako obvykle…
Tak ty vejrostci jsou to, co mi vrhá pochyby na to, jestli opravdu není dobré, aby s nimi byl a otcovsky na ně působil. Podle mě to ale jde i bez toho, aby tam bydlel, co myslíš??
139 divné, moc divné. nedodržela a nezměnila se. Lisko, co ty na to?
no už v tom pěkně plavu, jak tak koukám na to, co píšu, chm chm. Dobrý, dobrý, už se klidním, přes víkend se zklidním úplně a za týden v tom zas budu lítat trochu jinak :-)
140 já na to, že on možná je na tahu, aby něco ve vztahu k těm dětem změnil (to je jedno, co, to já nemůžu úplně vědět) a aby chlapsky nastolil, že se na výchově podílí parťácky a že se bude spolupracovat, a ne aby jeden mařil úsilí druhýho, to je naprd.
puberťaci jsou neřiditelní, mám zkušenost se třemi a vím to na 100%. tam není co zkazit.
Jáák není co zkazit?
No já si taky myslim, že s ním prostě budou bojovat, co jinýho maj dělat, že jo :-)
… co jinýho jsem tak dělala já…:)
… ale já jsem husa pitomá, jak jsem toho plná, furt bych to ventilovala. Sice to potřebuju já, ale nevím, jestli je to ode mne úplně fair (je, ale nevím, jestli tenhle způsob). Je?
nevhodné chování matky? co to je? chování otce je asi vhodné. no teda Liško, to jsi mi nasadila klín do hlavy.
Lisko, vnímám to jako tvoji hru sama se sebou. on hraje pouze okrajovou roli. takže klidně ventiluj, neventiluješ jeho :o)
147 tak to by šlo :-)) Jenom aby :)
146
ne, to bych nerozebírala – je to něco konkrétního, ale nebudu to už specifikovat a asi je to i fuk, není to nutný vytahovat. Je to něco, co jeden (ona) dělá, a jemu se to nelíbí, protože si myslí, že to není dobrý pro zdárný vývoj dětí (nebo jak bych to řekla ne přiblble). Ty jsou na to zvyklé a troufají si. No.
Tak si myslím, že na tahu je otec. Ale to už není moje věc, do toho mi už není vůbec nic.
148. není důležité co to je. jedno vím jistě, otec to nijak nezmění. prostě to není možné. decka po 13 roku jsou naprosto hotové – tam se nedá ani nic zkazit a ani nic vylepšit. jak vyrostly, tak jak byly ovlivněny ranným dětstvím tak to budou posléze válčit v životě. Otec může dělat ramena jak chce, oni se ho třeba budou bát a obcházet ho. ale to je taky všecko, jak otez zmizí tak děcka opět budou stejné jak se v dětsvi naučily.
kolem patnactého roku již děcka nastupují definitivně vlastní cestu, pokud se jim povedlo osvobození v pubertě a rodiče je moc nebrzdili.
Tak jo.
Náhodou mi tohle pomohlo slyšet, protože můžu jít teď od toho, nebudu na to už myslet.
Akorát ještě si naopak říkám: jsou mladí, ještě se můžou změnit. A vztah s otcem ne že se může, ale ten se JISTĚ ještě bude měnit.
A je to. Díkas.
Tak uvidíme dále, s tématem bydlení nebo bez nebo cokoli :)
– naprogramovala jsem (asi poprvé),aby se tu po jedné hodině ranní zítra publikoval další dílek kocourova deníku. Tak schválně, jestli se to povede. A pak hned zítra si sem dám další téma z neutuchající sféry muži a ženy; to jsem pak zvědavá na vaše názory!
povede, už se těším. JInak ještě ke vztahům s otcem. Moje starší děti byly na mě moc fixované a teď mají s tatínkem skvělý a rovnoprávněpřátelský vztah. Nemůže to být lepší. Prostě dospěly a komunikují na úplně jiné úrovni.
a malý mazánek miloval tatínka a teď odvrkuje tatínkovi jako správný puboš :o)) s humorem ale důrazně. jakože ať si uvědomí že má zavírat dveře v jeho pokojíku zvenčí a neruší jeho kruhy. respektujeme to a nemluvíme spolu téměř vůbec.
Víš lištičko, znáš ho krátce. Ale myslím si, že lidi, když se zamilují, tak je to jak magnet. Dokud drží, funguje to.
Určitě je dobrá opatrnost, ale málokdo, a především ženy na ni myslí. Leda tak, až když nastane první kolize, a něco bolí
pomyslí i na tu opatrnost..jestli to či ono ještě nějak vezmou,nebo už raději ne, aby se vyvarovaly něčeho horšího včas.
I tak se to málokteré povede. Magnet se přiblíží, nějak uchlácholí a nemusí lhát, a ženská je ráda, že mu stojí za vysvětlení, že ji nechce ztratit. Platí ale i opačně. Vůbec nic není jednoznačné, ani jisté. To poznáš až časem, nebo vytušíš..proč jedná zrovna tak či onak, a co ho k tomu skutečně asi vede.
Nejsem chlap, ale poznala jsem mezi kamarády dost těch, co ztrátou dětí opravdu trpěli. Dlouho se smiřovali s tím, že už nebudou s nimi jako předtím. Ve většině případů je to spíše matka, která tu výchovu lépe a přirozeněji zvládá. myslím si taky, že v tý pubertě, už se toho zas moc nespraví, dítě se vybarví jaké je až po ní.Někdy matky skrze děti lákají otce zpět v naději, že třeba ještě..Ale tak to vůbec míbýt nemusí, ona může být opravdu jen pragmatická a žít si i tak každý svůj život. ti popřeju, aby si k tobě přisedlo tohle lidské štěstí a zůstalo jím. Vůbec totiž nelze takhle odhadovat, jen se dohadovat, o co jde, jak to je opravdu. Můžeš počítat např. s tím, že někde budete, vše v pohodě a ona zavolá, že jsou s dítětem problémy. A on pochopitelně se omluví a půjde..nebudeš vědět,jestli to bylo opravdu tak, že jeho pomoc byla tolik nutná, pokud ti to neřekne sám.
Já úplně fakt jen za sebe..vůbec si neumím představit, že když už jsem se rozvedla, bych bývalému volala, že jsou s dcerami problémy.
Jednak bych se cítila nemožná, ale naštěstí jsem je s nima neměla nijak extra.. A pak ještě aby se mnou bydlel, no to vůůůbec, kdyby bydlel sám, třeba bych se ani nerozvedla, dokud bych nepotřebovala..nevím. Tohle mi tam nesedne, ale co já vím..
Chtěla jsem tlustou čáru se vším všudy.
Ale jak píšu, nevíš nic, tak se to snaž brát tak, že je ti s ním příjemně a pokud to potrvá oboustranně, pohne se to nějak přirozeně, bude to chtít sám.
Ale vím, ty nejistoty hlodají, když vedle tebe není, pěkně ;)
Asi by člověk měl jít za láskou, když už na ni narazí a pokud mu v tom nic nebrání. Nestává se to tak často a tak zkusit to..jestli zrovna.. jistě za to stojí.
anino,
díky, no tos vystihla. Jsou to dohady a u některých věcí nevím, co druhého k něčemu dovedlo.
Mně to taky nesedí, vracet se k býv.partnerovi – a mluvili jsme spolu o tom a řekla jsem mu to. Už i předtím. Ale že přitom chápu, že se někdo změní atd. Ono ho to taky nenapadlo se vracet; ale že na to přistoupil (což na první pohled se mi zdálo nevídané a divné), kvůli těm dětem, to jsem dost pochopila z toho, jak on měl vztahy otec-syn atd, co k tomu vedlo, to vidím, to neřek, ale nějak mi to bylo jasné a pak mi to potvrdil.
Což mě potěšilo :)
No bylo to celkem odvážné, že vyprávěl. Si myslím. Tak uvidíme, jak se to zas o kousek dál vyklube a vyjasní.
anino 154
no že jo!!! Jůůů.
Pokud žijí rodiče spolu, ačkoli mají rozdílné představy o výchově a i jinak se to doma se to "tluče", je to děsivá atmosféra pro všechny. Podle mě by bylo logické, kdyby si otec najmul byt třeba v tom samém paneláku nebo někde hned vedle, když mu na dětech tak záleží, aby mohly přijít téměř kdykoli, věnoval by se jim o víkendech, tahal je na cyklovýlety apod….. tak jim dá víc, než když je doma jen kvůli nim. Zdali je to tak, ovšem.
Ale to je problém cizího pána, který se nás na nic neptal. Pokud bych byla v situaci Lišky, věděla bych, že tak leda můžu říci svůj názor, ale jinak jsem mimo a hlavně, hlavně nemohu chtít vyřešit problém někoho jiného, do čeho v podstatě nemám co mluvit. Takže bych řešila problém za sebe, jestli se chci užírat tím, zda jsem jen povyražení či opravdu životní partnerka. Zda je on slaboch nebo dobrý otec, co se snaží, jenom ho nenapadla ideální (moje :-) ) varianta.
157. Liška ještě podle mě není ani jedno a ani druhé. ono se to vyrýsuje samo a velmi brzy tuším.
ad 158: ale jo, jistě. To jenom že s touto situací mám zkušenost, takže jsem přeskočila nějakých pár kapitol. :-) Dyk říkám, že nemám co radit, nikdo z nás.
Jen si potřebovala Liška ulevit, s tolika emocemi to nemá jednoduchý. A my zase můžem něco říkat ze svého života. A ona má zase svůj. A tak Liška podšitá a všemi mastmi mazaná to všechno vyřeší úplně nejlépe, daleko líp, než bychom to dokázali my, obyčejní smrtelníci! :-))))
Lenko,
souhlas! Přesně.
ratko,
jasně, vyrýsuje, a taky mám dojem, že ne za dlouho, ale včas, protože plácat se v nejasnostech nemám chuť už v životě asi v ničem. Když jsem se ho mohla přímo zeptat, jestli je ženatej, tak se můžu – když nebude zbytí :-) – zeptat třeba, jaké má úmysly. ¨Teď si připadám dobře, že to asi dokážu. Se uvidí.
Spontánně :-))
Až po uši :), je to hezké, ale náročné, tak to dobře ukočíruj, Liško. Také mi přijde zvláštní, že se vrátil "domů". Ale nelze to jednoznačně posoudit. Hlavně zda s ženou nespí. Možná byste to mohli zkusit spolu bydlet, pokud bude dobrá konstelace, neotálet s tím. Já jsem se jednou takhle nechala dva roky? možná víc jedním jičíňákem vodit za nos. A jak jsem věřila, že ho zmůžu! A prd!
Lenko 159
no snad to nebude průšvih, ze kterého bych se hrabala léta, to už nechci dopustit.
Zuzi 161
Jičíňák jeden! Takoví chlapi jsou asi všude, když už i v Jičíně ;-) Ti nám dovedou zatopit – a ne že bychom byly úplně naivní ženský, ale prostě některé věci vyhodnotíme jinak než oni, achjo, to je práce s těma chlapama.
S býv.manželkou nespí. Jediná informace, kterou o tom mám, je z jeho úst, samozřejmě. A to já mu důvěřuju. A vlastně jedna kolegyně, co ho zná a tu býv.manželku, ta taky něco takového naznačila, že spolu nejsou. Ona je zřejmě kamarádka té býv.manželky, což snad mně může bejt jedno. Akorát to znemožní, abych se s tou kolegyní bavila, jaké bylo rande; řekla bych. Ale já tutlat nehodlám, že jsem se s Akčním hrdinou sešla – pokud dojde na dotaz, jestli jsem byla na rande, tak to té kolegyni zkrátka řeknu, ať to někomu komplikuje komunikaci nebo ne.
No, myslím na tu Lenky známou [91], co stála za svým rozhodnutím a sebehodnotou a riskla to hop nebo trop.
Můj případ to zatím není, ještě je moc brzo na cokoli. I když … asi se mi nechce s ním spát (tedy chce se mi, ale… :-) nechtělo by se mi, kdyby to mělo pokračovat dlouhodobě s bydlením tak, jak to je teď.
Zatím je brzo, je brzo, je čas, klid a snad dobrý, nešílím úplně, zatím dobrý, říkám si a nic nepříjemného se mi tudíž ohledně toho vztahu teď nemůže stát. Jen dobře.
163. ono se to vystříbří, uvidíš. Měla jsem kolegyni která se rozvedla s mužem a bydleli spolu. to byl opruz. ona mu všecko chystala, prala a vařila a on ji kontroloval kam chodí. svého milence tajila. i když byli rozvedení.
ad 156, jasně liško, jsem o tom přesvědčená a dnes lituji, že jsem kdysi..když byl ještě celkem zájem a byla několikrát někým někam pozvaná, tak jsem s úsměvem odpovídala, děkuji moc, jste hodný, ale já jsem šťastně vdaná. Ono už to sice neplatilo, ale já nechtěla být tou příčinou. A bylo potřeba uvařit, úkoly, atd., atd.
Někteří mi byli pochopitelně sympatičtí..nj.;)
A taky..jsi svobodná a každá zkušenost je dobrá, pro strýčka Příhodu i..:) Jsme tak každý jiný..
ad 164, ratko, to tedy muselo být něco, teda to prádlo bych mu do pračky ještě dala, když už bych prala sobě, ale nechat se hlídat po rozvodu, to bych už nedala..
A opravdu hodně by mě ničilo, kdybychom spolu museli bydlet.
Rozvádí se čl. nerad, ale když už má ten důvod, že se rozhodne, pak hlavně s tím člověkem už nechce sdílet domov, chce si konečně život uspořádat podle svého..
166. oni tak žijí léta :o) on má myslím taky nějakou přítelkyni, ale zdá se mu že není vhodné pro dceru aby ona měla přitele. a tak dcera s mamkou peče a milence společně tají. prý by chtěla začít nový život, ale přítel nemá byt a ona má jen půjčky (proto to společné bydlení) takže nic.
ad 163: Jasně, všechno se vystříbří ….. bych to nechala být, hlavně nic neřešit, když jste ještě neřešili nic spolu.
Ale jen tak pro pořádek: Ta moje známá s tím mužem neměla jediný rande. Oni se setkali pracovně, on jí pak psal žhavé SMSky, ona mu nebrala telefony s tím, že až si vyřeší své vztahy a bude volný, tak ať přijde.
chlap co nemá žádný nebo jen minimální výdělek a to jsou všichni duchovní alternativci, je pro ženu dost velké riziko. nakonec se ona musí postrat i o něj.
ratko-nj, jak se říká..člověk někdy vydrží víc, než si myslí..
170. jenže účelem není vydržet, teda nějak to protrpět :o)) teda si myslím.
No, jasně, možná, než by se to vyřešilo, bych si už zvykla, teda pokud bych se v tom neudusila :))
Ratko, ta 169 patří ke 167? Nebo kde se vzali tu se vzali "duchovní alterantivci"? Osobně si myslím, že když je na tom člověk (žena či muž) skutečně duchovně dobře, tak se také dobře uživí. To ostatní nastává, když někdo ulítne a to duchovno přežene nebo nějak špatně pochopí. Se musím duchovních alternativců zastat, znám jich pár, co jsou dost slušně situovaní a využívají svých prostředků právě i pro rozvoj druhých. Je fakt ale, že spousta lidí podléhá dojmu, že vydělávat si peníze pro normální život je něco špinavého.
Myslím, že ti v té partičce z kom 167 mají všchni přesně to, co si zaslouží. (Ostatně jako my všichni. :-) )
Po rozvodu ve stejném bytě musí vadit věci, co vadily před ním, jen přijde ta úleva UŽ TO ČI ONO NEMUSÍM.
Dokud se člověk nerozvede, mnohé nějak spolkne, třeba už kvůli dětem, aby minimalizoval ty dopady na ně, ale pak už chce mít klid od té..už minulosti.
Mám teď malý byteček, měli jsme krásný a dost velký v Praze, ale i kdybych měla jednu místnost, raději bych byla v ní , ale v klidu.
slovnik rozlusten! uz vim co se vyzaduje pod pozadavkem lisko-uprimny or! sorry, slovo uprimnost si chci nechat pro opravdickou uprimnost dle slovnikoveho vyznamu.
liskouprimnost je totiz v mem slovniku bliz spis ke slovum jako sdilnost, svěřování se atd.
takze ne ne ne, zadne uprimnosti typu "lisko ty mas ale velke oci"
alobrz liskouprimnosti typu "mne orovi tece uz ctvrtej tejden z druhy diry do zadku svetla zvlastne pachnouci telesna tekutina" nebo mozna uplne nejlepe "a pripadam si z toho jako uchyl"
pochopil jsem to spravne??
ore
No, něco na tom bude :-)
V tom případě nutno uznat, že nejsi nevkusně sdílný.
ore, :-)
Na tom něco bude!
V tom případě nutno uznat, že nejsi nevkusný sdíleč každého prdu.
:-))) vkládání komentářů zase blbne.
anino, ratko, Lenko,
no vidíte, mně by bez vás ani nedošlo, že bydlet s někým znamená v případě chlapa, že je obsluhván, je mu možná vařeno nebo práno a tak. Já si představila, jak já bydlím s někým a starám se o sebe … aha, hm, tak to se mi vůbec nelíbí, spát s chlapem, na kterého žehlí jiná žena a skládá mu trika do skříně… Hm, budu muset jít do konfrontace dřív, než jsem myslela. Nebo se ho zeptat nebo … jenže jde to blbě, protože zatím je začátek. Ale můžu si snad dopředu vymezit teritorium, předem – říct, že se nechci dostat do takové pozice, kdy na něj pere jiná žena atd. Že by to bylo, jako bych sama sebe zneužívala a to už nemůžu dopustit, protože jsem taková duše oddaná, která si na to musí dávat pozor. Tím bych mohla začít. A zakončit, že kdybych to udělala, šlo by to celý asi rychle do kytek.
179. asi bych neřešila cobykdyby. jen otevřít oči a nastražit slechy. prostě koukat co se děje. to úplně stačí.
No, ratko,
to jsem si taky řekla, poté co jsem napsala ten komentář. Ono to s tím mým plánováním stejně vždycky dopadne tak, že se držím spontánně okamžiku, ne nějakého plánu. Ale zbytečné tohle předběžné šrotování není; jsem pak lépe připravena.
Mno, je toho zpočátku hodně najednou, no, teprve se to bude pomalu rozplétat.
liško..no právě..jsem spíš zpočátku taky pro tu pozorovací a naslouchací taktiku.
Ono si např. všimneš, že je nažehlený, napadne tě, a proč by ne, jestli je tak dobrý, že si žehlí sám, nebo ona ? Může klidně být obojí..
Nebo ti řekne sám, ne, to mi žehlila bejvalka.
Možný je fakt všechno..pokud stojí o to ho mít doma, asi neuvaří jen dětem a sobě, nevyžehlí jen dětem atd., atd.
Pokud se o něj stará, jako před rozvodem, neříkám, že to může být jen čistě kamarádská výpomoc..On možná zase odtáhne nákup.
Ale i tak, on k ní nemusí mít větší citový vztah, než kamarádský, kdy si vypomohou s domácností..NEVÍME..
Ale také neznáš ji, co o ni víš, může mít i ona jiného a brát to, že ve dvou se to lépe táhne..Může tam přečkávat to období hledání té, s kterou by mu bylo dobře a mohl s ní bydlet. I on může už být opatrný, má něco za sebou.
Já vím, je dost nepříjemný pro něj se ptát co a jak a HLAVNĚ FAKT BRZO.To důležitý, že sám nežije ti ale řekl.
A ty máš proboha ale taky nárok vědět, s kým máš vlastně tu čest..
Nezbývá ti asi , než si užívat to pěkný TEĎ, KOUKAT A POSLOUCHAT CO ŘÍKÁ, A JAK SE NĚČEHO MŮŽEŠ CHYTIT, PAK SE I ZEPTAT.
Postupně a pomalu, protože jesli to s tebou myslí vážně a není to jen odskok za jinou, ani pro něj to vysvětlování nebude lehké..Buď v pohodě, ty nejsi vdaná, nemáš děti, nežiješ s bývalým..
A teď nikdo nevíme, jestli to není ten, co na tebe čekal..tak bych nedělala rychlé závěry, oni jsou stejně především na něm, co časem uděla, nebo neudělá.
Jasně, že nejčistčí a nejférovější je to, co píše Lenka, říct mu, pokud máš zájem, vyřeš si své věci..
já jen, že někdo sice může blafovat dost dlouho, ale zase vše hned vyřešit nemusí každý hned umět a pokud by to pro něj bylo hodně složitý a bál se, že riskuje, mohl by to i vzdát, aniž by chtěl.každý si řeší věci svým tempem a každý je v jiné situaci. Je to těžký..já mám totiž představy, že pokud se dva opravdu mají rádi, udělají co nejdřív vše pro to, aby mohli být spolu pořád. To se mi zdá ok.
anino,
dík, já právě nebývám žádný nátlakář, na nikoho.
Líbí se mi tvoje formulace mít "taky nárok vědět, s kým máš vlastně tu čest.. "
To je pěkný, to možná použiju :-) nechám si to v záloze.
ad 106 – nějak nechápu, no to se stává :)), jak souvisí spontaneita s očekáváním. Já si spontánní chování představuji tak, že je člověk co možná to jde, bezprostřední, hlavně pak tam, kde je mu fajn, ale vůbec kde to jde. Někde se jaksi nehodí projevit se, jak by se mi chtělo..A tak to beru, že se jedná o někoho, kdo je svůj, i kdyby si deset lidí naproti myslelo co chce..Že taky reaguje bezprostředně, tedy, že nekouká, pokud to není vyloženě nutné a nezbytné na to, jak co kdo vezme, nebo ne.
Že tou bezprostředností nemá čas na vymýšlení něčeho, co si nemyslí, natož taktik, nebo intrik, aby zapadl..
Nevím, proč by člověk, co se chová bezprostředně, nemohl něco očekávat z vnějšího světa..Prostě, jak to s tím souvisí ??
Lištičko, hlavně bych ti nepřála, abys milovala někoho, kdo by už předem věděl, že nehodlá nic měnit. Že jemu to tak vyhovuje. A když by se ti to nelíbilo, čekala bys příliš dlouho jen na sliby, že řešit bude, a neřešil.
Nevím, nakolik o to stojíš, ale pokud ano, jde taky o to, abys měla ev. tu možnost založit si rodinu. Tohle by měl od tebe vědět, jak ty si představuješ svůj život dál. Ale už ti radit nebudu, druhým se to radí jako nezúčastněným a v jiné kůži, a sám si člověk kolikrát neporadí..ale i tak je dobrý znát víc pohledů odjinud :)
I tak se každý zařídí, dle sebe..to je jasný :)
No to bych si taky nepřála, anino, čekat a nevědět a nic, tahkle plácat se v tom nehodlám. Asi proto tak hodně teď uvažuju, co dělat, co na něj vybalit a tak, protože chci právě předejít plácání se v nepříjemné situaci, ze které bych nakonec mohla vyjít jako vonuce, jako hadr na podlahu. To nechci dopustit.
A nejde mi se vyhnout tomu přemýšlení předem, protože se obávám, abych neveltěla do takovéhp průšvihu. Chci happy end, tak nebo tak.
ad 188, jasně..a jak nemám ráda opatrnost v lásce, jako jsem na ní nekoukala mladá ani náhodou, po jistých zkušenostech, už jsem opatrnější ve svém zájmu..
No, já už taky nejsem extra mladá.
Koukám, že jste se tady pěkně vyjadřovali k počátkům s Akčním Hrdinou, já souhlasila,
a stejně jsem riskovala a naběhla si přesně do toho, o čem byla řeč.
Takže příště ještě jednoznačněji, prosím :-))
Prapor sebehodnoty pozvednu výš a výše a už si snad nenaběhnu; radši nepůjdu v první linii. Mno, ono se to vyvíjí, všechno mi dlouho trvá, tož lásce zdar.