A dneska mám taky narozeniny!

PROTOŽE JE ZELENEJ ČTVRTEK.

zel-1-500

A vzala jsem si jablkově zelený Citron, co jsem upletla. Měkkoučký.

Na Zelený čtvrtek mám lunární narozeniny. Na ty datové narozeniny, 27. března, jsem šla na výlet. Krásně jarní. Fotky budou. Dnes přidávám jen pár bilančních obrázků z téhož výletu:

40-500

Tady mi bylo ještě 39, protože jsem se narodila až před sedmou večer. V době Poslední večeře Páně. Proto celý život tak hodně jím – co kdyby tahle / každá večeře byla poslední?

Snad ještě nejsem tak stará

40-008-500

a vypelichaná Liška.

40-009-500

Nemohoucí určitě ne. Jaro chodí každej rok.

.

8 komentářů u „A dneska mám taky narozeniny!

  1. A peču velikonoční nádivku.
    Na sobotu. To budu narozeninová hostitelka. Přijedou čtyři holčičky ve věku 5-10 let. A dospělí taky. :) Troje.

    Dneska mi Soused poslal sms, že dělá k večeři kuřecí stehna s bramborovou kaší a zve mě, a jestli si dám.
    Jasně, to je moje oblíbený jídlo!!

    Už jsme povečeřeli a teď se peče ta nádivka (to bylo teda dost krájení – kilo a půl uzenýho, pažitka, místní lístečky z trávníku, 2 veky).
    Ještě se za chvíli kouknem na film. Máme už dva dny v plánu Harryho Pottera, čtvrtej díl. Koukali jsme totiž předvčírem na třetí.

    Jó, je to prima mít souseda.
    Jsem totiž odjakživa zvyklá kamarádit s klukem. Asi jsem o tom ještě nemluvila. To přijde :)

  2. Vařící a pařící Soused je výhra na plné čáře! Ta vykuchaná liška mi asociuje dětství – občas jsem takhle nacházela „nemocný“ hračky a pak je doma prala a léčila. Máma z toho nebyla moc odvázaná, ale celkem to tolerovala, asi si říkala, že je to lepší, než živý zvířata:)

  3. psice,
    taky mě nemocný hračky braly! Bylo mi přes dvacet, když jsem našla černýho pudlíka. Zašila jsem ho. A už nevím, kam jsem ho dala, možná ho mám mezi hračkama ve skříni doteď.
    Krátce předtím jsem našla živýho černýho pudlíka. Asi v jedenáct večer na Štěpána, cestou z divadla. Stál před domem na Vinohradech. Tak jsme zazvonili na nějaké zvonky, nakonec přišel nějaký pán a zvolal: „Aramisi, jsi to ty?“
    Prý před dvěma lety se z domu odstěhovala paní, co měla takovýho pudlíka. Tak možná to byl on a šel do původního domova.
    Buď jak buď, hlavně že si ho pán vzal do domu a my mohli jít domů.

    Pak jsem toho plyšového černého pudlíka prostě musela vzít a zašít a pojmenovat Aramis.

  4. Jo a jednou jsem ukradla malinkou panenku.
    A to já teda moc nekradla nikdy :-)

    Bylo to u jedný holčičky. Ta panenka byla nahá a měla na zádech skvrnu, co připomínala karamelu. To mi přišlo líto – že ta panenka je s flekem, poznamenaná a asi proto odstrčená. Tak jsem ji z lítosti čorla.
    Že jako u mě jí bude líp.
    Že když se bude válet pro změnu u mě, bude víc přijatá :)

  5. To je krásná story, s Aramisem! Já jsem naposled našla u separačních košů obřího medvěda, měl na výšku určitě něco přes metr a rozpáraný břicho. Tak to jsem se ovládla a nechala jsem ho tam, ale kdyby byl menší, asi bych neodolala a prala a zašívala. To by byl dobrej projekt – záchranná stanice opuštěných hraček. Taková plyšová opravárna. Akorát nevím, kam by potom putovaly dál. Btw. Opravárna skutečně existuje a držím ji ze všech sil palce viz http://www.opravarna.cz/cs/

  6. Ta opravárna je dobrá!
    Hned jsem měla chuť se zapojit, jenže jsem zjistila, že já neumím opravit asi nic!

  7. Odhozený a zapomenutý plyšáci ve mně probouzej odjakživa úplně hrozný emoce a lítost. Úplně nejhorší je to s medvědama :-)

  8. Vypadaj hrozně zuboženě.
    Chybí už jen, aby se objevil Srstka, zakoulel očima a řekl :“No nechcete hooo?!“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.