A přece se točí – vrtule

24-06-1a-500

24-06-1-500

24-06-3-500

24-06-4-500

24-06-5-500

24-06-6-500

Vrtule se jen tak nevzdává. Nasadí do boje i libý potěšující hlas a odkaz na vztah nejvztahovatější.

Ani nevíte, jak mi v tu chvíli přišlo vhod, když jsem měla deset minut čas a právě přestalo pršet a přede mnou se zjevila lavička. Hned jsem si na ni sedla a nakreslila kousek komiksu. Po tom jsem prahla. Je to úleva, je to zabrání se do činnosti a přinese to malé poodstoupení, člověk vybředne z bláta. Přitom to vůbec není útěk. Pak jsem šla na poradu (se samými ženami) a odpoledne po práci na další setkání (opět jen ženské). To taky zvedne náladu.

24-06-7-500

24-06-8-500

Jdu třeba bavit se s ženama. A zítra na celodenní seminář. A pozítří, v pátek, taky do hloučku milých lidí – kamarádů a kolegů zároveň. Pak asi navštívím rodiče a v sobotu odpoledne pojedu ke kamarádům na víkend a budeme s kamarádkou opět kreslit školní pomůcky. A mezitím si nutně musím koupit nový notes, protože tenhle už nabízí jen pár volných stránek. A to je zatrachtile málo, při současné denní spotřebě.

.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Comics a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

72 komentářů u „A přece se točí – vrtule

  1. perfektní. obdrod růžo je velmi filosofické…kdo je tam? volání a naslouchání, vrací se ozvěna :-)

  2. to je tak dokonale absurdní, že se nemohu přestat kochat :-)))

  3. Liško, je to za tebou, prožívala jsem to jakobych byla v tvém kožíšku, zase znovu :). Říkám, udělala jsi dobře, krátkodobě jsi se osvěžila, ale na dlouhodobou radost tohle není… utekla :) jsi včas. Chlap má být spolehlivý a charakterní. Když to není, tak je lepší být sama, než se trápit nad něčím co změnit nejde a ani se nejde tomu přizpůsobit, aniž by si člověk nepřestal vážit sebe sama. Měla jsem velmi podobnou známost a trvalo mi dva měsíce, než jsem se pochlapila a utnula to. To co popisuješ – partnerovo chování, i ty své vnitřní hlasy, je nemlich podobné tomu mému románku s ukrutně milým ale již morálně zdevastovaným chlapíkem. Zpočátku jsem si ho omlouvala, myslela jsem, že nám bude dobře a ty jeho excesy nebudou už potřeba, ale on ze svých zvyků neslevil.
    Myslím si, že není v pořádku slevovat víc a víc z požadavků na partnera a vůbec na všechno, i slevovat z „požadavků“ na sebe sama. Doba tomu teď přeje, ale v pořádku to není. Když padnou nepsané zákony morálky a začneme se chlácholit a slevovat, půjde všechno do kelu a nastane chaos. Liško, jsi taková malávelká hrdinka, žes to nevzdala a prapor lidstva neseš hrdě dál. Bolí to, ale jinak to zřejmě nešlo… A ničeho se neboj.

  4. Dobřes udělala, to bude dobrý, přijde někdo mnohem suprovější ….. PRÁVĚ JSI K NĚMU UDĚLALA PRVNÍ KROK! :-)

  5. Liško, zuzi a ostatní: Můžu se zeptat, co je ještě z vašeho pohledu u partnera morálně akceptovatelné a co už ne? Liška tu psala, že se jí nelíbilo, že dotyčný ukradl čokoládu. To bych taky neschvalovala. A závažnější krádeže už vůbec ne. Taky násilník, děvkař, lhář, alkoholik je špatně. Jenže někdy je ta hranice dost tenká – co když se občas někdo rád napije? Je to už alkoholik, nebo je to ještě ok? Liška má přece taky ráda pivo a mám pocit, že si dá poměrně často (ale jen pár kousků).
    Kde už je tedy ta morální devastace a kde se to ještě dá snést? Lišku například vzorňáci nebaví, to je hned jasné, ale zas aby přicházela o nervy s nějakým „bad boyem“, to je prostě o nervy. (Jo, a ptám se samozřejmě i kvůli sobě, protože mám pocit, že k výběru podobných typů mám taky tendence).

  6. 7) Safra, to jsem si naběhla :). Tyhle „zásady“ se nejen těžko formulují, ale i kdyby šlo nějaké jednoznačné poznávací znaky pro výběr potencionálního partnera z mysli po zkušenostech vyšťourat, tak stejně nikdo nezaručí, že to bude klapat… Přišla bych si jak na novinkách.cz, kde podobné texty produkují.. Na několik zákliků dostaneš cca 6 (víc ne, to už netrpělivého uživatele unavuje a také vyděsí, že by měl vyvinout i nějaké úsilí..) zaručeně dobrých rad pro různé situace.
    Musím využít počasí a posekat a vyplet zahradu, 3 týdny zanedbanou, ale pokusím se k tomu vrátit. To je však téma na psychologické pojednání. Však nevím zda jsem ta pravá. Také nejsem žádný svatoušek, v čase jsem také musela tak nějak slevit a ve snaze nebýt sama jsem též hřešila. Vždycky je to risk. Stejně riskoval i můj současný partner se mnou. Díky za to.

  7. 7. Evo dík. jsem ráda, že tu nejsem za štourala jen já :-))

  8. 7. hodnotový žebříček ve smyslu nedělej druhým to co nechceš aby oni dělali tobě. TAkže u té čokolády třeba zkusit mu vzít něco z baťůžku a sníst, vybrat peněženku, vypít pivo a sledovat co se bude dít…. jestli zůstane v poho tak je to dobrý. jestli se ale phorší tak je to pokrytec co měří dvojím metrem. on může brát čokoládky a tak… ale na jeh věci se šahat nesmí. znamená to že se jedná o sebestředného sobce. toto je podle mě nelepší rozlišovací schopnost…. pokud si třeba utahuje z druhého tak se podívat jak reaguje, když si z něj utahuješ ty. zda to unese.

    sebestřednost, zaměřenost jen sebe, obdivování sama sebe za svoje názory… pozorování se v zrcadle zda vypadá dost dobře a je dost obdivován… to jsou špatné vlasntosti pro partnerství. nezávisle na tom zda ukradl čokoládu nebo ne.

    i odpovědný může sebrat čokoládku… ale to je cítit, že to bylo z lásky. že právě neměl peníze a že sám by ty peníze dal taky … velkorysost. chlap musí být velkorysý. nad věcí. nenimrat se v pi..ovinách.

  9. 7. ad hranice: hranice si určuje každý sám, i právě někdy bez ohledu na to – jaký on je sám.
    hranice – jako – líbí, nelíbí. je jedno jaká jsem já, vždycky je to lepší vidět u druhých, než u sebe .u druhých je to viditelnější.

  10. Určitě někde slídí šikovný a kreativní Lišák, který hledá parťačku do života. Tak škoda omlouvat a snažit se pochopit sympatického lapku čokoládových tyčinek. Teď jen jak se najít…

  11. zuzi,
    12
    ano, nemusím sympatického lapku pochopit. Můžu to nechat tak.
    Naopak on píše, že to nechápe a má z toho hlavu v pejru (parafrázuju). Zatím nereaguju.

    5
    jo. A díky za tvůj příběh!

  12. 1, 2, 3, 4 ratko a barčo,
    já ten obrázek moc nechápu – můj záměr byl, aby Liška osahala hranice zevnitř a pak se ocitla znovu venku a ani nevěděla, kdo všechno byl taky uvnitř. Během toho vyrábění obrázku spolupůsobí nějaké neviditelné síly, takže výsledek nezáleží jen na mně, ale prostě něco vznikne a vypovídá to víc, než kdybych to měla celé pod kontrolou naplánované.
    Takže jestli vám to něco řeklo, je to skvělý a evidentně jsem vlastně prostředník, spíš než autor.

  13. 14. Liško přesně tak. proto je ten komiks geniální.

  14. Evo 7
    asi co kdo snese, jakou vlastnost je schopen tolerovat v klidu a ze které je vyklepanej nebo naštvanej. (To si říkám teď pod vlivem nedávných událostí, možná jindy bych viděla jako důležité něco jiného, nevím.)
    Plus je asi důležitý, aby ti dva partneři o věcech, co se týkají jejich vztahu, mluvili spolu nebo spíš byli v tom spolu, a ne jen mluvit o tom zvenčí s kamarády. Což s tím dotyčným by asi šlo v zásadě dobře, tojo. Jenže mám obavu, že jeho a moje pojetí odpovědnosti se míjí, takže ani nejotevřenější hovory by nepřinesly rozpuštění těch nejistot nebo neshod.

    Pivo si dám ráda, přesto mi připadalo už dost – začít pít pivo od konce pracovní doby až do chvíle, kdy jdu spát. Kdyby se uvážilo, že je muž a kolik toho vypije (aniž je namol) a že já žena vypiju míň, možná bych se blížila jeho (relativní) spotřebě, ale myslím, že ne moc často. Každej den nepiju.
    Neměla jsem možnost to sledovat několik dní po sobě, to je pravda. Ale i když není alkoholik:
    Předtím jsem nikdy nezjistila a nevěděla jednu věc – že vedle kluka, co pije na rande pivo, se necítím nijak pěkně. Párkrát jo – jdeme na rande, je letní večer, dáme si venku v parku pivo, povídáme si, nacházíme společná témata hovoru, ten plyne příjemně … Ale když při každém setkání je to podobný, není na tom nic povznášejícího, nic gentlemanskýho – byť by to pivo koupil gentlemansky on a přinesl mi ho.
    Neumím to dobře popsat, je to pro mě fakt novinka :) – možná lahev vína dává pocit něčeho společného a plechovku piva má každý svou…? Ne, v tom to nebude. Víno jsme taky pili a připadalo mi, že do něj padá docela rychle.
    Jo, to je to – on pije rychle a to mi říká, že nepije, protože mu to chutná (já piju, protože mi to chutná a samozřejmě i pro uvolňující efekt – když se necítím dobře nebo necítím vesele, nepiju vůbec). Pije asi pro ten efekt odlítnutí, odlítnutí od starostí, to si myslím.
    Důkazy nemám :)

    Takový způsob pití je pro mě další varovná věc, další strach za něj a další z faktorů, který mi říkají: Pozor, když se něco semele, tenhle kluk bude asi fér, nápomocnej a podrží druhýho, ale bude toho vždycky schopnej, i kdyby chtěl? Nebude zrovna moc napitej? Nebude zrovna bez peněz neschopnej pomoct nebo naopak bude mít hodně peněz a všechny je někomu dá? Nebo je utratí za pití a tabák? Nic si nedá stranou,i když zrovna mít bude sumu, ze které by něco stranou dát mohl?

  15. 17. LIško, měla jsem kamaráda který byl podobný a byla jsem do něj moc zamilovaná, ale nevzala jsem si ho právě pro ty vlastnosti kterých jsem se bála. Pití piva furt, pocit nezodpovědnosti, intenzivní vzájemná přitažliivost. Jo byl to strach. On se oženil a má tři děti a je naprosto normální a příjemný. žádný alkoholik :-) a jsou jiní, kteří nepili vůbec a jsou divní nesnesitelní protivové.

    Peníze dostatne pod kontrolu tak, že třeba začneš spravovat společné finance. To z mých známých dělá hodně žen. Příděl na pivo i na kouření. zbytek schovat. taky jsem spravovala finance a u toho skvělého pivového kluka to taky jeho žena se starala o finance. Oni ti chlapi jsou rádi, když žena převezme tyto věci… pijou často z nudy a protože není co jiného na práci. Až mají měnit plíny a na krku jim visí dvě děcka tak kmitají. a rádi. ale to se neví předem.

  16. ratko 18
    jo,to je výbornej příklad! Tak to mnohdy chodí, je to tak.
    Jenže já právě nejsem ta odolná drsná žena, co drží finance. Ale bylo by to fajn. Ještě nějakej čásek a budu taky víc taková, co“má věci v rukou.“ Snad :) Zatím ještě v tom chodím poměrně nesměle. Ale aspoň už to vím a vím, k čemu to patří, jakej obraz jakýho typu člověka to je / jsem.
    Je to člověk inklinující k depresi.

    – v kontextu toho, že každej člověk inklinuje někam. Ne že by v tý depresi furt byl :)Nemusí do ní dojít nikdy. Jednou stačilo :)

  17. … takže vzniká otázka:
    Kdybych byla už podnikavější typ, co drží věci víc v rukou a už je to pro něj známá parketa,
    – mohla bych s tím mužem zůstat? To bych to možná zvládla a souhlasila s takovým druhem risku.
    Kdybych byla někdo jinej :)

  18. 20. a co když je to úplně jinak. že se bojíš vztahu protože jak říkáš inklinuješ k depresi, a třeba se podvědomě bojíš že tě ten muž neudrží nahoře a ty nebudeš moci uniknout. budeš chycena do pasti a v depresi. a stáhneš jeho i sebe do potíží… scénář co se opakuje. a ty víš co ti pomohlo… být volná, nevázaná.

  19. pro mě bylo setrvaní ve vztahu torturou… utrpením. vykoupené dětmi, rodinou, pozdější harmonií… ale ze začátku jsem myslela že se zblázním. i proto si myslím, že není nic jednoduché… bez trápení.

  20. 21
    Né,to nemá nic společnýho s depresí.
    A nechápu „že tě ten muž neudrží nahoře“ – kde by mě měl držet kdo? Mě nikdo ať laskavě nedrží! To spíš já jsem zvyklá lidi držet. Tenhle typ člověka nikoho druhýho do potíží nestahuje, naopak spíš vyhoví, dokáže upozadit svoje věci a pomáhat druhým jako nikdo jinej. Takovejch lidí jsou mraky!

    Žádná deprese tady o čem mluvíme nehrozí – prostě jeden typ člověka (z mnoha typologií) jako mnoho typů definován ze strany patologie a ne ze strany kladných rysů, je typ, co se nazývá depresivní.
    To neznamená,že by někdy musel zažít depresi. Znamená to nějaké rysy – například větší přizpůsobivost, o to jde. Neudělá si hned všechno zdravě agresivně po svém, ale spíš trochu čeká, co ten druhý, a podle toho se zařídí a má to pak po svém jen částečně,ale nic se nemusí dít špatného,může to tak jít k všeobecné spokojenosti.

  21. 23. to je divné… nechám si to projít hlavou. vůbec mi to nesedí s tím co píšeš. nezdáš se mi nějak extra přizpůsobivá… ehm. přece není normální být zdravě agresivní po svém. to je spíš bezohledné nebo ne?

  22. … radši bych se tím dál nezabývala, nebo tady budem probírat různé koncepty a typy čtrnáct dní.
    Asi jsem o tom neměla začínat, pojmenovávat – ale když já su taková nezdrženlivá :)

  23. A nechceš Liško třeba spíš probírat, co se ti obecně na mužích líbí?
    Já třeba zjišťuju, jak dobrá vlastnost je pozitivní přístup k věcem, lidem …. k životu. Takový člověk nenadává a nehraje neustále hru „všichni jsou blbci jen já jsem letadlo“ ani „já chudák nebohý“, anýbrž když je problém, postaví se do čela a klidně řeší a vyřeší. Řekne „neboj, to zvládneme“ a jde a něco udělá. Umí jednat s lidmi, protože je má primárně rád. Dělá práci a baví ho to. Takže odpadají kompenzačky typu alkohol, nemoci (všeho druhu), agresivní projevy ……………Jasně, že si někdy postěžuje a pak má nárok na pohýčkání, ale není to v devíti případech ze sta. Takový člověk taky zpravidla mívá dost na život pro sebe, potažmo i dokáže uživit rodinu. S takovým člověkem se žít asi dá, i když třeba má slabost na …………… lepení letadel? :-) :-) :-) Na to jsem přišla (formulovala si to) teď. Pozitivní a aktivní přístup k životu, práci a lidem. A to je základ, na kterém se dá stavět. V mém konkrétním případě. Nevím, zda je to zajímavé i pro ostatní …………. dobrodružky. :-)

  24. 27. je to zajímavé pro mě. teď jsme byli na horách s dvojicí, kde on se snaží, uživí rodinu, nemá nějakou nápadnou vadu a…. lepí letadla :-)

  25. můj muž se snažil, uživil rodinu, neměl nápadnou vadu a … sbíral známky, teď dělá rodokmen… takové úchylné koníčky. já třeba žádné koníčky nemám a přijde mi to hodně divné.

  26. Lenko 27
    dobrej nápad – zabývat se pěknými stránkami.

    ratko 29
    :-))) to je pane shoda!

    30
    máš taky koníčky – už jsi propátrala východní filosofie i cvičení, chodila a chodíš po horách, cvičíš s ženami, píšeš si zážitky na blog, něco občas vyfotíš … to je víc věcí.

  27. ad 29: Neznám nikoho, kdo lepí letadla, to byl příklad. Jen můj brách, když byl dítě a teenager, to dělal a byl d tím děsně protivnej. :-)
    Ratko, chlap bez koníčku je hoooooodně divnej. :-)

  28. Mně ty koníčky nepřijdou úchylné. A u chlapů už vůbe cne. Chlapi jsou hraví a svými koníčky si kompenzují tu potřebu hravosti v sumě všech tíživých, balvanům na krku podobných seriózností, co je v tomhle pro chlapy náročném světě zavalují. :-)

    A jajko obvykle více než s Lenjou uvedenými fakty mám problém s Lenkou užívanými pojmy, takže mi trochu drhne ten už dávno zprofanovaný pozitivismus a mírně i požadavcek aktivity („jsme mladá dynamicky se rozvíjející firma a hledáme aktivní a flexibilní spolupracovníky, nabízíme zaškolení, perspektivu osobního růstu…), nicméně zaměním-li to za „pohodový, leč nikoli pohodlný“, tak je to přesně to, co mi drhne na mém současném vztahu – pesismismus, preventivní naježenost vůči lidem a na všem vidění jen toho, co je blbě nebo co blbě určitě bude, jen co se to dovyvine – je únavné a beznadějné., i kdyby jinak byl dotyčný ze zlata.

  29. 17. Liško, díky za vyjádření. Doufám, žes to nepochopila nějak zle s tím příkladem s pivem.
    To jsem zmínila jen jako příklad něčeho, co člověk dělá ještě v únosné míře, i když víc oproti někomu jinému, ale zase míň, než aby to bylo už moc.
    No pokud tam byly tyto varovné signály, tak je dobře, žes to zabalila hned zkraje.
    Dá se za depresivní typ považovat i někdo, kdo ti na rovinu neřekne, co ho žere?
    No a jak psala ratka (10), tak bych se asi měla rozejít sama se sebou, když se často pozoruju v zrcadle, hm. :D
    A vlastně mě napadají méně zřejmé případy takového rebelování proti společenskému řádu, než je kradení čokolád (tp je až příliž dětinské).
    Aspoň v tom máš jasno, já si připadám, že jsem v jakési šedé zóně, kdy jsou věci nejednoznačné. Bohužel už jsem v ní dlouho, tak ztrácím soudnost pro to, co je ještě v pořádku a co ne.

  30. ad 33: poznámka na okraj: Ruliso, mluvím s Liškou, říkej si samozřejmě to svoje, ale bude lepší, když na mě nebudeš reagovat. Dělám to taky, protože jsme tak celkově rozdílné, že jsme si dlouhodobě protivné a těžko bychom se shodly i v tom, že A je A.

  31. Evo,
    taky bych neřekla, jak snadno se může stát, že člověk zaváhá, jaké chování druhých ještě patří do jeho normy a s jakým nic nechce mít.

    pivo byl dobrý příklad – dokonce se mi kvůli tomu všemu na pár dní znechutilo (ale pak přišel pracovní mejdan a raději jsem pila pivo, protože po něm můžu ráno normálně fungovat,kdežto víno je silnější,nemám přehled, kolik jsem ho vypila, a je možnost, že bude ráno člověku nevolno).
    Možná s tím pivem je to blbost, ten muž vypil třeba pět piv, ale myslím, že pod čtyři nikdy. Čtyři jako nic. A když mi to vrtalo hlavou, asi na tom něco bylo :)

    Výstup pro mě z toho je: není dobré na každém rande si dát trochu alkoholu, protože pod jeho lehkým vlivem si rozumím skoro s každým. Lepší je být vícekrát střízlivá.

  32. 33. jo, nejdřív ten věčný pesimismus a věčná nespokojenost otravuje a v dlouhodobějším měřítku stahuje, tíží.

  33. Evo 34
    „Dá se za depresivní typ považovat i někdo, kdo ti na rovinu neřekne, co ho žere?“

    Může být – takovej člověk, co sám není tak ostře vyhraněnej vůči druhým, že si netroufne to říct. Nebo aby „neublížil druhému.“ To znám :) Takovej falešnej ohled, kterej ale ten člověk vnímá jako opravdovej, zarazí se, brání si v tom, otevřeně druhému říkat takové věci, „aby se něco nepříjemného nestalo.“
    Ale já myslím, že to může dělat kdokoliv, úplně jinej a i z jiných důvodů – třeba stud by mohl být jiný důvod u někoho jinýho (ten je mi vzdálenej, ale taky může způsobovat mlčení, nesdělování).

  34. 40. ubírá energii a chut. přiznám se, že s lidmi, takto neustále negativně naladěnými neumím dlouhodobě být. jsou pro mě jako energetičtí upíři. zažila jsem to jeden čas ve svým manželství a také s bývalou koegyni na pracovišti. víkend s ní – utrpení – 24 hod posloucháš jak je všechno špatně. zpočátku jen jemně vysvětluješ, pak raději přejdeš na jiné téma a doufáš, že to bude lepší – marně no a pak raději mlčíš a defakto od všech hovorů utíkáš. a když po čase nabereš odvahu a řekneš ji narovinu, že je zbytečně pesimistická, tak se urazí, ale aspon je ticho a nic nikdo neřeší a ta atmosféra je najednou vzdušnější, žádný černý mrak.

  35. 41. a byla tady řeč o chlapech, co se mi na nich líbí….. tak jedna z věcí, když umějí téma, nebo sebevětší problém jemně vtipně odlehčit, provzdušnit. přestože třeba se vše nevyřeší, nebo sami neznají řešení, nebo to řešení není vidět na blízku hned. ale už jen to odlehčení mi pomáhá, dává sílu.

  36. 39
    doháje, nojo, pořád jsem takový tele jako v osmnácti – přímo mu říct, proč s dotyčným nebudu chodit, jsem nedokázala. Furt jsem rozplizlá a neostrá. Zvládla bych větu „děsí mě tvoje zacházení s penězi.“
    Už předtím jsem mu říkala, že mě by ty dluhy děsily, byla bych ve stresu. Ale když došlo na věc, na přímou otázku jsem mu řekla mlžné věci jako
    „myslím, že by to nešlo dohromady, my dva“
    a „jsou to takové dojmy,“
    „jsem vyděšená.“
    A že je to škoda.

    Se nedivím, že nechápe.

    Proč jsem nebyla konkrétnější a přímější, čeho se bojím, co mě zastavuje, říkám si.
    Zastavuje mě, že nechci,aby se rozvinula diskuse, debaty na to téma a nějaké vysvětlování a argumenty z jeho strany. Nechci teda slyšet druhou stranu, aby mi nenarušila moje rozhodnutí? Znamená to, že to je nepevné rozhodnutí a bojím se, aby mě „neutlouk argumentama“ jako mě vždycky argumentama utloukli rodiče?
    Schválně jsem mu neřekla nic jako „protože jsi šlohnul čokoládu.“ Protože jsem nechtěla poslouchat jeho vysvětlování a argumenty? A protože jsem se nechtěla cítit jako blbec! Jo, jako blbec, kterej vytahuje banální příhodu jako důvod k rozchodu a neumí to vysvětlit.
    Takže si furt nejsem jistá svými důvody k rozchodu?
    Jsem si jistá tím, že by to nešlo dohromady a hotovo. Snad mu nemusím nic dovysvětlovávat. Teď jsem nějak zpitoměla, bóóže, proč nejsem geniálně dovyvinutá a furt jedu totéž?!

    Přímo něco říct by mi šlo u lidí vzdálenějších, s kterými jsme se osobně nenamočila. A nebo pak u člověka úplně blízkého, v důvěrnou společnou chvíli.
    Ale takhle „mezi“ mi to nefunguje.
    Akčnímu Hrdinovi jsme byla schopná říct nakonec přímo důvody, tojo – s tím to bylo důvěrné, společné.
    Tak to je pozitivní. To je důležitější.

    Říkat někomu,koho málo znám a neodhadnu reakci, něco napřímo, je vlastně vošajslich. Takže z téhle strany to není mimo mísu a neschopnost.
    No aspoň tak.

  37. 43
    Super vyjádřeno.
    Totéž vnímám i u sebe.

  38. Když neumím něco přesně vyjádřit, zdůvodnit, ale cítím, že vím, tak se nerada pouštím do diskuzí tam, kde současně i cítím (nebo se obávám), že by mě ten druhý přesvědčoval ke změně mého názoru.
    Protože vím, že by mě asi nakonec přesvědčil.
    Nejsem si tak (sebe)jistá, abych vydržela bez štítu/krytu na svých názorech trvat i v přímé palbě od někoho, na kom mi přeci jen záleží.

  39. Zrádné je možná to, jak rychle jsi to ukončila… Nevidělas náhodou film Klik:život na dálkové ovládání? Hlavní hrdina si pomocí urychlovače začal postupně zkracovat nepříjemné situace, až je nakonec úplně přeskakoval. Přestal mít zájem na vývoji té situace, na možnosti ji nějak ovlivňovat…a přišel o půl života. Vstoupila jsem do sikuze, protožes mi připomněla moji dceru, před dvěma lety potkala nějako šíleného blázna, to ani nemůžu popsat, problémový kam se podíváš, peníze nebyly, když byly tak na nějaké různé jiné věci, bydlení v kobce, do toho se jim podařilo mít dítě, no už jsem z toho byla na hromadě…a víš co, pořád jsou spolu…a celkem nedávno se mi kluk přiznal, že se nad sebou zamyslel, že ho ten společný život donutil k něčemu…no nebudu tomu říkat zásáadní zlom, to si radši ještě počkám:-). Chtěla jsem jenom říct právě to, že vztah, to je vývoj, vzájemné ovlivňování obou dvou zúčastněných, a je škoda tomu nedat šanci, třeba jenom zkusmo. Bojíš se že možná někdy nebude mít peníze…ale přitom nejsi na něm fiannčně závislá, takže tenhle strach nemá racionální základ. A že tě možná nepodrží- ale to nevíš, dokud nezkusíš, a přitom zase – vůbec nejsi tak slabá, a sama říkáš že všechno zvládneš sama :-) Rozepsala jsem se až moc, promiň, do ničeho tě samozřejmě netlačím, ale tak zajímavě si rozporuješ, nedalo mi to:-)

  40. 43. mám to podobně. :-)

    ale prostě ses rozhodla v tu danou chvíli tak a tak si to i nějakým způsobem udělala.
    a je to. vyřízeno.

  41. 46. Vero, Klik jsem viděla – dobrý film a hodný k zamyšlení. ale co se týče tvé dcerya Lišky – vnímám tam rozdíl, pro mě podstatný. Tvá dcera se do toho blázna zamilovala, kdežto Liška napsala -že se nezamilovala….at už to bylo samozřejmě způsobené nějakým jejím vnitřním blokem.

  42. vero 46
    Naopak,to je výborný!
    Je to pravda, je to ukončený ode mě rychle.
    V tom hraje roli i to, že od začátku je to valený navážno a nebylo tam pomalé zahajování a zkoumání, jestli z toho bude krátký vztah nebo dlouhý nebo nic. Rovnou se řeklo že dlouhý – „když to půjde“, tojo, bez tlaku – že nemáme zájem o krátkodobé známosti. A to přece jen vytvořilo tlak a dojem, že jde o „buď-anebo.“ A zkoumání proběhlo až potom, během dvou týdnů. Takže to vypadá jako rozchod,ale ve skutečnosti je to rozhodnutí, že nechci vstoupit do tohoto vztahu.

    Ten kluk, co popisuješ, byl předpokládám o dost mladší než ten můj.
    Tam je skvělý a šťastný, že se mu stalo něco, od čeho se mohl odpíchnout a dobře fungovat, že ten vztah dokázal dobře využít pro svoje zrání.
    A skvělý je, že jeho partnerka je takovej držák a odhadla ho, že to půjde nakonec líp.

    Kdyby mi bylo dvacet, taky by to šlo snáz v tom zůstat, byla by to výzva ke zkoumání a žití života, k dozrávání.
    Myslím, že ten věk hraje roli. Už nemám na to bydlet v nějaké maringotce a chodit pro vodu (zamlada to pro mě bylo dobrodrůžo, svoboda, zkoušení svobody a samostatnosti a někde v lese jsem byla každý víkend), potřebuju mít bydlení bez starostí, abych se mohla zabývat jinýma věcma. Zkoumat svoji samostatnost ohledně chodu domácnosti už nepotřebuju, to už je běžnost, kterou potřebuju mít co nejsnazší a nejkratší.

    Věk a druhá věc – zkoušení, jak to mám já a jiní lidé s hospodařením, to taky nepotřebuju. Spíš potřebuju od toho ulevit. Nechci se starat o finanční situaci druhý osoby. Uživím se tak akorát a podrobnosti nemusím druhým vyprávět – a obtěžovalo by mě, kdyby mi pořád někdo říkal, jak zrovna má nebo nemá peníze a že budou nebo nebudou a co si koupí nebo nekoupí. Já to nechci vědět, je to jeho věc. Ať si to zařídí a netahá mě do toho. Já mám s málem peněz svejch starostí dost a nezatěžuju tím ostatní. Může to tak zůstat a úlevu uvítám, ale přikládání ne.

  43. … prostě si nechci nakládat zátěž,
    už pro mě není hodna dobrodružného zkoumání a radosti z přemáhání překážek,
    už je to prostě jen zátěž.

  44. Nebo nevim, něco jinýho je to s člověkem, se kterým chci být a věřím, že společně zvládneme i zátěže, co přijdou.
    Ale dobrovolně se hnát do těžkostí, to je ten blok, co stopnul zamilovanost – jak říkala barča ad 49.

  45. 50. věk a předešlé zkušenosti – také hodně znamenají, ovlivnují, souhlasím.

  46. rozum to je… touha spouští. a rozum brzdí. uvnitř je touha. něco vidět, něco zažít, žít…. cítit, tančit obracet obličej k nebi. a rozum říká, dyť tam nic není, viděl jsme to už, zažil jsem to už, jen oštara… neotravuj

  47. 53. Jo, asi ten věk. A ta zamilovanost. Zkušenosti přijdou s tím věkem, když to člověk furt zkouší a zkouší a pak je zklamanej a ví, kolik ho to stálo energie. Ví se, že svět nekončí, čekají další dobrodružství, ale současně víc strachu.

  48. 56. jasně :-)) čím starší… tím je to horší. je třeba občas rozum poslat do háje… a ztopořit se (jak říkávám ačkoliv žena)

  49. 52. anebo přichází věk… kdy zamilovanost není hlavní spouštěč aktivity. kdy aktivitu spouští něco jiného a je třeba zjistit co

  50. Lenko, ad 35.

    Nechala jsem si to docela dost projít hlavou a ráda bych ti napsala, že:

    Nepovažuju za nutné na tebe nereagovat. Tak jako nepovažuju za nutné, aby tys nereagovala na mě.
    To, že jsme tak rozdílné, až jsme si občas nepříjemné, nepovažuju za důvod pro nekomunikaci, právě naopak. Pomocí tebe jsem si ledacos ujasnila, i když to třeba byly souvislosti ne zrovna hezké, ale taky se zajímavě oddělily od podstaty a na druhou stranu spojily s něčím jiným v mém reálu. (Nejen teď stran pozitivismu a pesimismu.)

    Jestli sis všimla, nenapadám tebe jako tebe, ba dokonce se střídavě vyjadřuju s tebou souhlasně a nesouhlasně. A když nesouhlasně, tak akorát otevřeně napíšu proč, přičemž třeba teď v tom posledním takovém komentáři jsem výslovně napsala, že mám s něčím problém já, a taky jsem napsala proč, že to mám s něčím jiným spojené.
    A měla jsem vážně za to, že si i těch mých souhlasných vyjádření všímáš a že ti tedy dochází, že nejde o osobní nevraživost. Popravdě byla jsem kolikrát fakt ráda, že můžu upřímně napsat, že s tebou souhlůasím, že jsem mohla ten společný můstek mezi námi „nahlas“ oznámit.

    Je mi jasné, že já držka od krav a kamene nemám a nemůžu mít stejný vyjadřovací systém jako ty, kterou to živí, a která tudíž má zažitý onen hladký, populisticky motivační způsob, bez nějž to uživení se v tomhle oboru prostě není možné.
    Takže se akorát poctivě snažím oddělovat si pro sebe formu (pro mě sice mírně iritující, ale po separaci od obsahu nepodstatnou) a obsah.

    Pokud ti to vyznělo jinak, tak se omlouvám, ale věřím, že když si to necháš projít hlavou jako já, tak to při svojí profesionalitě zvládneš nahlídnout aspoň na chvíli i z mojí strany.

    Totiž že mi přijde fakt na hlavu dělat tady na sebe takový vopičky a pózičky, na místě, kde se kecá a kecáním má k něčemu dojít.

    Hezký večer přeju.

  51. ru 60
    Pěkněéé.

    Stejně jsme dobrý, že už dlouho spolu koexistujeme. A je to užitečný, můžem si dovolit tohle všechno – říct, že si nerozumíme, se spolu bavit nechceme nebo že chceme – a ještě přitom něco zažívat,co ani napsáno není.

  52. 60. Ru. dobrý! Přesně tyhle třecí plochy (někdy nepříjemný) jsou užitečný lekce.

  53. byla tady řeč o dluzích:
    mám dojem, že scénáře (mých známých a nebo kamarádů) chlapů po rozvodu, jsou dost podobný (alespon v mém blízkém okolí a ve své společenské třídě, kde se pohybuji) to znamená muž po rozvodu si prošel majetkovým vyrovnáním, nežije ve bytě, nebo v domě v OV, naopak, žije v pronájmu, nebo u rodičů, splácí leasing na auto, které potřebuje a platí alimenty…..samé dluhy…… takže v této situaci mu zbývá po odečtení toho všeho pár peněz na své malé volnočasové aktivity (kterými jsou i jeho děti půjčené na víkendy) a koníčky a rozhodně se nežene do toho pořídit si další ženu – která samozřejmě zase něco stojí, pokud si chce udržet její zájem.

  54. 63. je to takový přechodový stav, trvající několik let……než si ten dotyčný ujasní co dál se životem, nebo nabyde, našetří víc peněz a rozhodne se, sebere odvahu na „nový“ „plnotučný“ život a vztah s novou ženou.
    a nebo naopak, zjistí, že mu to takhle vyhovuje s občasnými nezávaznými schůzkami se ženami.

  55. 63
    Vidíš, a scénáře mých známých nebo kamarádů jsou taky dost podobný – chlapovi po rozvoduzůstává dům či byt a žena odchází…
    A nebo sice zůstává, protože bydleli u jejích rodičů, ale vyrovnání pro muže je bohatě dostačující na koupi jiného pohodlného bytu i s garáží.
    A chlapi už jinou ženskou domů nechtějí, protože děti už maqjí a konečně po letech už mají čas (i prostor) na svoje koníčky a na spaní, kdy se jim zachce.

  56. takže v obou případech zbývá – se s tím smířit, slevit (ze svých představ) a brát tak jak to je (teda pokud chci nějakýho chlapa sem tam občas si užít) a samozřejmě, že do budoucnosti člověk nevidí, kde koho ještě třeba potká ….

  57. 66. no a tohle mi taky chvíli dalo, se v tom trochu zorientovat a brát to tak (bez toho vnitřního zranění, „ublížení“)….a roky letí….

  58. 66, 67
    „…se s tím smířit, slevit (ze svých představ) a brát tak jak to je (teda pokud chci nějakýho chlapa sem tam občas si užít)…“
    Zrovna to dělám a užívám si (ehm…) s někým, o kom vím, že k trvalému soužití není a nebude, ale je to fajn, takhle, aspoň duší občas někoho mít blízko…
    Jenže tohle prostě není to, co chce Liška.

  59. ano. Ru, já vím, že to takhle Liška nechce. Respektuju to (beru na vědomí)
    jen prostě mi to naskočilo (volná asociace), s těma dluhama a s mojí životní situací….

  60. ad 35,36, 60:
    Nebyla jsem o víkendu doma, tedy ani ne u svého počítače, proro odpovídám až teď.
    V 36 se ptáš, v čem je ro přínosné. Prostě mě nebaví obhajovat opakovaně, že dýchám, že nějak mluvím, že nějak myslím, že nekradu čokolády ……..
    Tvoje postoje a slova mě někdy děsí, jsou to pro mě ukradené čokolády, ba dokonce někdy nepřijatelné „smrtelné hříchy“ (jakože na hříchy nehraju, ale potřebuji to ke stručnosti vyjádření). Neotravuju tě s tím. Jen se musím ohradit, pokud si moje slova vysvětlíš jinak nebo se o mně nějak nevybíravě otřeš (ano, tady je to košér, v mé světě nikoli), prostě mě to otravuje, zdržuje, nic mi to nepřináší. Mluvím, jak mluvím, je mi jedno s kým, jestli je to „holka od krav“ nebo univerzitní profesor, mým kamarádům je 5 i 89, nedělám mezi nimi rozdíly, hlavně když „nekradou čokolády, neubližují pro zábavu a zdraví starší lidi“ (taky jenom podobenství, nebrat doslovně). A když jo, někdy řeknu, že se mi to nelíbí, někdy ne, když se mi to zdá zbytečné, ale jinak je respektuju a nechávám být a jsem ráda, když oni dělají to samé a nenutí mě „krást čokolády“ nebo dokonce obhajovat, že je nekradu. A vůbec nechápu, proč tohle musím psát, když jsou to takové nad slunce jasné banality. Doufám, že to takto na vysvětlení stačí.

  61. No, nerozumím tomu, ale samozřejmě tě do ničeho nenutím.

  62. 71
    Protože já bych třeba stála o tvoje sdělení, kdy ti co mého přijde jako smrtelný hřích nebo kdy tě to děsí.
    Pokud bys napsala proč, samozřejmě. Pro mě to přínosné je.
    Ale v tomhle jsme prostě jiné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.