9 komentářů u „Mám audio parkety a nikdo mě nechce“
Brr, poslouchat vyprávění v rozhlase mě nikdy nebavilo, jsem na to hrozně netrpělivá. A navíc mi vadí, že textu dávají jinou barvu hlasu, jinou intonaci a jinde důraz, než bych si představovala já. Furt jsem za těmi hlasy bez obrazu viděla ty herce místo “skutečných” postav.
Proto jsem vždycky radši čtla. To bylo daleko rychlejší a intenzivnější, do toho jsem se fakt potopila.
Ani dneska nemám ráda rozhovory ve formě videí. Zdržující opruz.
No a co to má společnýho s tebou? Žeby totéž co s miliony jiných ženských, který taky nechce ten, koho by chtěly ony? :-)
:-) tak to by mě zabilo. poslouchat z rozhlasu knihy, hry….
ještě k tomu co to má společného s tebou…..běžná věc. on chce ji, ona ho nechce, chce jiného a ten zas nechce ji…..
Takže cajk? No, když to člověk vezme jako normu… tak uvidíme, co to hodí. :- )
Rozhlasové hry – mně vyhovuje, že u nich můžu dělat víc věcí. Jíst, kreslit, něco poklidit v nejhorším, upravovat fotky; dost věcí.
Čtení je lepší v tom ponoření a nevyrušování tím hlasem, co nerealisticky nesedí, ale beru to jako kolorit a mám postupem let víc pocit, že u čtení nemůžu dělat nic jinýho, a tím pádem začnu pochybovat, jestli svůj čas trávím dobře. V dětství jsem četla pořád, potom na studiích už skoro výhradně odbodné věcin a ú nich je ta hodnota informace navíc, takže od té doby když “jen” čtu, ozývá se ten můj kritik aspoň se slovy: “Když už čteš něco, co není odborná literatura, tak to čti v angličtině, ať se k tomu ještě v ní pocvičíš.”
V tom je můj kritik právě dost výkonovej: Víc, víc, víc činností, ne jen jednu (ke všemu nedejbóže volnočasovou!) věc půl dne.
Aha, tak na kulisu si pustím muziku. Teď od vánoc v kuchyni případně i tu televizi. :-)
Je fakt, že oproti – ehm – mládí už taky čtu hrozně málo, právě kvůli tomu času.
Mám to jednodušší o to, že číst zvládám jen v češtině a slovenštině, k anglické knížce bych potřebovala lsitovat ve slovníku a gramatice.
5
já sama nevím, proč si taky radši nepustím muziku!
Asi že na mě působí víc emočně, kdežto rozhlasový hry míň (i míň než ta četba, jak jsi říkala, že do ní se člověk víc ponoří), je to pro mě odpočinek, něco známýho, je to na zklidnní před spaním. Hudba mě nezklidnuje, ale buď ponoří, nebo rozbujaří. To mi nevyhovuje ani před spaním. ani když chci k poslechu dělat ještě jinou činnost. Tak asi proto.
no vida, konečně jsme se nad tím zastavila a zjistila to! předtím jsem si to neuvědomovala přesně.
6
Na mě působí rozhlasový hry emočně stejně silně jako muzika – silně mě serou. :-))
Před spaním mi nejlíp funguje ponořit se do vlastních myšlenek. Do vlastních představ.
Brr, poslouchat vyprávění v rozhlase mě nikdy nebavilo, jsem na to hrozně netrpělivá. A navíc mi vadí, že textu dávají jinou barvu hlasu, jinou intonaci a jinde důraz, než bych si představovala já. Furt jsem za těmi hlasy bez obrazu viděla ty herce místo “skutečných” postav.
Proto jsem vždycky radši čtla. To bylo daleko rychlejší a intenzivnější, do toho jsem se fakt potopila.
Ani dneska nemám ráda rozhovory ve formě videí. Zdržující opruz.
No a co to má společnýho s tebou? Žeby totéž co s miliony jiných ženských, který taky nechce ten, koho by chtěly ony? :-)
:-) tak to by mě zabilo. poslouchat z rozhlasu knihy, hry….
ještě k tomu co to má společného s tebou…..běžná věc. on chce ji, ona ho nechce, chce jiného a ten zas nechce ji…..
Takže cajk? No, když to člověk vezme jako normu… tak uvidíme, co to hodí. :- )
Rozhlasové hry – mně vyhovuje, že u nich můžu dělat víc věcí. Jíst, kreslit, něco poklidit v nejhorším, upravovat fotky; dost věcí.
Čtení je lepší v tom ponoření a nevyrušování tím hlasem, co nerealisticky nesedí, ale beru to jako kolorit a mám postupem let víc pocit, že u čtení nemůžu dělat nic jinýho, a tím pádem začnu pochybovat, jestli svůj čas trávím dobře. V dětství jsem četla pořád, potom na studiích už skoro výhradně odbodné věcin a ú nich je ta hodnota informace navíc, takže od té doby když “jen” čtu, ozývá se ten můj kritik aspoň se slovy: “Když už čteš něco, co není odborná literatura, tak to čti v angličtině, ať se k tomu ještě v ní pocvičíš.”
V tom je můj kritik právě dost výkonovej: Víc, víc, víc činností, ne jen jednu (ke všemu nedejbóže volnočasovou!) věc půl dne.
Aha, tak na kulisu si pustím muziku. Teď od vánoc v kuchyni případně i tu televizi. :-)
Je fakt, že oproti – ehm – mládí už taky čtu hrozně málo, právě kvůli tomu času.
Mám to jednodušší o to, že číst zvládám jen v češtině a slovenštině, k anglické knížce bych potřebovala lsitovat ve slovníku a gramatice.
5
já sama nevím, proč si taky radši nepustím muziku!
Asi že na mě působí víc emočně, kdežto rozhlasový hry míň (i míň než ta četba, jak jsi říkala, že do ní se člověk víc ponoří), je to pro mě odpočinek, něco známýho, je to na zklidnní před spaním. Hudba mě nezklidnuje, ale buď ponoří, nebo rozbujaří. To mi nevyhovuje ani před spaním. ani když chci k poslechu dělat ještě jinou činnost. Tak asi proto.
no vida, konečně jsme se nad tím zastavila a zjistila to! předtím jsem si to neuvědomovala přesně.
6
Na mě působí rozhlasový hry emočně stejně silně jako muzika – silně mě serou. :-))
Před spaním mi nejlíp funguje ponořit se do vlastních myšlenek. Do vlastních představ.
7. poslední dvě věty – mám to stejně.
8
tomu se chci někdy právě vyhnout.