Bez kapesníku a bez – čeho?

DO HOSPODY MUSÍŠ ZÍTRA! 

notes-hosp3-500

V pátek 2.1. večer jsem se vrátila domů. Celý víkend před sebou, hurá, a jídlo doma skoro žádné. Navrhla jsem sousedovi, že bychom mohli jít v sobotu na oběd do vedlejší vesnice přes les mou oblíbenou trasou. Souhlasil.

Vyrazili jsme ve dvě. Foukal dost silný a ledový vítr. Čepice mi byla málo, v kombinaci s kapucou kabátu dobrý. Pokud neodfoukla. Aha – a nemám kapesníky! Zjistila jsem. Ani soused papírové neměl, jen svůj použitý plátěný. Copak o to, nouze byla taková, že bych si ho klidně půjčila, ale soused ho bude asi taky potřebovat. Do svých pletených šedo-bílých heboučkých palčáčků smrkat nebudu, tak co teď? Jediná možnost – velká oranžová nákupní taška IKEA. Vzala jsem ji s sebou pro případ, že se na zpáteční cestě stavíme v Žabce pro víno a jídlo. Mám doma jen špenátový štrúdl, co jsem upekla ráno – no nevím, jestli do té tašky dám nákup… Co chvíli jsem kus tašky vytáhla a vysmrkala se. Takový velký kapesník si dám líbit! Škoda jen, že klouže. Je z šusťáku.

Z šusťáku, černého, jsou i návleky, co jsem si vzala na nohy. Šila je maminka mého bývalého manžela a jsou bezva. Do těch smrkat taky nebudu. Přece si nebudu utírat nos do lýtka. No a ke všemu zabahněného! Vzala jsem si návleky, protože mám na sobě nové kalhoty. A co myslíte? – Měly ho tam! To bahno. Soused si kalhoty vůbec nezabahnil, ale já návleky zezadu děsně. Pak se při chůzi třely o sebe a rozmazaly bláto odzdola až nahoru a až NAD návleky! Bahno u kolen. Achjo.

Jdeme po zledovatělé hrbolaté cestě, vítr hučí v uších a už přicházíme do vesnice. Kdo by to byl řekl, že po těch sotva čtyřech kilometrech ráda spočinu v teple v hospodě. Hospoda číslo jedna má zavřeno, škoda, ale vím o jiné dobré hospodě číslo dvě. Sláva, mají otevřeno.

„Dobrý den.“

„Jdete na ping-pong?“ vítají nás.

Rozuměli jsme jim „jdete na pivko“ a přitakali jsme. Dala jsem si Únětickou dvanáctku, soused Tramín. Potom jsme se ujistili, že nemusíme hrát ping-pong a že něco k jídlu mají. Výběr je dnes omezen – asi že je víkend a není léto – a máme na výběr guláš, řízek a smažák. Takže guláš. A předtím výborný kuřecí vývar. Soused něco šudlá na počítači, já si kreslím. Popíjíme. Zahráli jsme si na počítači šachy – remíza. Věděla jsem, že coby divák fotbalového utkání vykřikuju velmi sprosté nadávky. Ale netušila jsem, že v roli aktivního hráče šachu je to stejné. Jó, sport prostě není pro mě, já to říkám pořád. Po utkání jsem vzhlédla – byla tma. Půjdeme lesem potmě, ale to nás neleká, cestu snad najdeme. Tu kratší. Zaplatíme.

notes-hosp1-500

Ne, nezaplatíme.

Nemám peněženku. Buď jsem ji nechala doma, anebo ji vytrousila ve větru při jednom ze svých vytahování oranžové smrkací plachty. Soused peníze má, ale jen 300 korun a platební kartu. Chybí nám 180 korun. Karty neberou, nejbližší bankomat je za lesem. Číšnice se šla poradit s majitelem, ano, to je ten, co jsem ho kreslila, když seděl naproti své matce-majitelce a jedl:

notes-hosp2-500

Verdikt: „Zítra?“

Takže už vím, kam půjdu zítra na oběd. Zase sem. Zase přes les. Je to přece moje oblíbená trasa.

Odcházíme k lesu.

„Doufám, že máme aspoň klíče.“

V hospodě jsem si nabrala ubrousky, ale jako na potvoru jsem cestou ani jednou nepotřebovala smrkat. Vítr úplně ustal, bylo teplo, zpátky jsme byli cobydup, zašli do Žabky pro malý nákup na kartu. Soused mi ho zakázal dát do tašky IKEA, raději víno nesl sám. Večer si pustíme film, dáme si k němu víno a špenátový štrúdl a zítra nevím, jestli si dám k obědu guláš, řízek nebo sýr.

.

.

85 komentářů u „Bez kapesníku a bez – čeho?

  1. Nádhera. Úplně se vidím – poměrně nedávno jsem nechalal na benzínce v zástavě vlastní dítě. Vůbec tam nepochybovali, že se vrátím – lidé jsou v zásadě dobří.

  2. liba:
    :-D :-D

    Liško, a co ta peněženka, doma jako u sebe doma? Našlas ji někde už?

  3. Jo, a únětická dvanáctka, to mi zní až českoexoticky…
    Nevědět souvislosti, myslela bych si, že je mladší sestřička velký kunratický.

  4. libo
    :-))

    žejo, že jsou v zásadě lidé dobří?! – Když jim samotným o nic nejde.
    I když … mohlas myslet taky sebe a tobě o Něco šlo a vrátila ses pro to :-) Takže seš v zásadě dost dobrá.

    ru,
    jo, peněženka byla doma, připravena k odchodu. Tolik se těšila na výlet a nic! Takže ji vezmu na stejný výlet zítra.

  5. mě nejvíce zaujalo to smrkání… do plastové tašky. Tento problém mám taky. Smrknu taky do čehokoliv když potřebuji smrknout a nemám kapesník. třeba do vnitřní strany kapsy :-) ale když jsem venku v přírodě tak o zem. ale ti co mě neznají jsou z toho v šoku a tak si musím dát pozor abych nepobuřovala. abych nepobouřila tím že smrkám do všeho – takže to musím udělat tajně a nikoliv veřejně jak mi to nutí moje otevřená povaha.

    co se týče společných kapesníků – můj muž snese společný kapesník se mnou. Jinak synové ne. když potřebují kapesník, tak jim musím lhát… že jsem ještě do něj nesmrkla, pak si ho vezmou :-)

  6. Když nemám do čeho, smrkám na zem. Tedy venku. V baráku pak pod tekoucí vodu do umyvadla. Špatnej není ani toaletní papír, ten mají kromě nádražních pajzlů všude.
    Plastová taška – to mi přijde, že bych si to všecko akorát rozšmudlala po půl ksichtě kolem nocu. :-)

  7. Takový fyzilogicko-technologická debata. :-))

  8. 8 ratko,
    do trika od pyžama smrkám. Někdy. Když nemám v posteli kapesník a jsem někde jinde než doma. Asi bych se vysmrkala do trika pracovního, při nějaké větší práci – jako je malování stěn, nějaké natírání apod.
    Když jsem byla malá, obdivovala jsem dědu, že smrká venku do dlaně.

  9. Když jsem doma tak se moc nehlídám, ale moje děti jsou přísní kontroloři. to najednou slyším: fúúúúúúúúúúj mamko, ty jsi humusák, aaaaaaaa to je hnusnýýýý, to nepřežiju :-) taťkooooo, viděls co udělala?

  10. 12
    To jen v předklonu postupně zmáčkneš z boku nosu palcem jednu dírku, frkneš, pak ukazováčkem druhou dírku, frkneš, pak oba ty prsty stiskneš k sobě a jen pošoupneš dolů, a je utřeno. Akorát ty prsty pak někde dotřeš, ale na to už stačí tráva, lupen, sníh, nebo v nejhorším i jen bota.
    Na oblečení se mi to příčí. I kdyby to nebylo vidět, já bych o tom věděla.

  11. A doma totéž v umývadle při tekoucí vodě, patřičně hluboko v předklonu, aby člověk nenaprskal okolo, prsty pak spláchnout vodou.

  12. 14. to je smrkání o zem, ne? odfrkneš před sebe… takže to musí spadnout někam dole.

  13. v čínsky mluvících zemích se smrká do odpadkových košů. přijde chlap… zvedne víko a nakloní se nad koš. a smrká a smrká a chrchlá, pak víko zavře. na zem se smrkat nesmí. teda je to velmi nezdvořilé, stejně jako do kapesníku ne :-)

  14. No kdyby byly smrkací koše, smrkám do nich!
    Ale popravdě, Ratko, instalovat smrkací koše třeba po lesích pro houbaře, bajkaře či koňovyjížďkáře – to si úplně předsdavit nedovedu. :-)

  15. v čínsky mluvících zemích nic takového neexistuje… teda tam kde jsem mohla pozorovat tyto koše. teda neexistují lesy pro houbaře, bajkaři či koňvyjížďkáře. není tam vůbec žádný kus „svobodného“ prostoru. někde v dáli na horizontu, ale to nestojí za smrk.

  16. Jéžiš, já jenom slyším souseda za plotem, jak chrchlá a táhne až z hloubi nosohltanu a Eustachovy trubice všechny možné hleny a mazy a pak per huba ven, tak mám po obědě, hnus, hnus. Několikrát se u nás sprchoval kamarád a pak to zůstalo v takovém tom košíčku na chlupy, který se mně ekluje už sám o sobě, ale je jaksi nezbytný, všichni jsme doma dlouhochlupatí. Do trička bych smrkala jen tehdy, kdybych měla něco pod ním či na něm tak, abych si ho mohla sundat a pak nosit ne na těle. Jinak nevim – asi v předklonu čekat, až to vyteče bez chrchlání a pak prudkým pohybem krčního obratle do strany odhodit, utřít do prstů, sakra, to je zapeklité. Ale – pořád lepší, než když člověka zastihne strašlivý průjem v končině sice hustě obydlené, avšak dostupného hajzlíku prosté – tak jsem jednou vpadla na rumiště v právě vznikající proluce mezi domy, kde chválabohu ležel karton od lednice, ten jsem držela ze strany od chodníku coby paravan – strana od dvora mi fakt byla putna – no a teď co se zadkem? Tak utřít nahrubo kalhotkama a pak hned o kousek dál do řeky vyprat a nenápadně omýt na splávku, no, bylo to dobrodružné, už je to 20 let, ale na tu úlevu si dodnes hmatatelně vzpomínám a nelituji ničeho. V takových chvílích se obzor zúží jen na jednu věc a člověk hned ví, kde je jeho místo a nemá přehnané ambice.

  17. 20
    A proto jsem ráda tady.
    I bez smrkacích košů. :-)

  18. 21
    Košíček na chlupy je odpoivědný každý sám po své vanové očistě očistit.
    Když zapomenu, taky si to doma od syna (krátkochlupého) vyžeru.
    A taky když se sprchuju při menses, košíček napřed vyndám, neb se to z něj pak blbě vymývá.

  19. Ale jinak s tím zakončením 21 souhlasím z plna hrdla, též znám. :-)

  20. 23,24 – souhlas, nevím, kdo za kamaráda tuto zodpovědnost přebírá jinde, já bych mu sprchování u nás ráda zatrhla, ale to taky nejde, tož to s odporem vyčistím v rukavici

  21. můj syn má dlouhovlasou přítelkyni. vytáhla jsem ze sprchy asi půl metru vlasů….. nehnusí se mi to (jsem humusák) ale běžela jsem je hned ukázat manželovi a synovi, ti šli do vývrtky a opět jsem dostala vynadáno že jsem bleeeeeee

  22. 21 jo
    26 bych ten košíček rovnou vyhodila a koupila si zásobu nových.

    27 Nojó, vlasy. Dneska ještě budu muset zamést a vytřít koupelnu. Je bílá a mé tmavé vlasy tam vynikají, padají totiž z osušky a z vypraného oblečení, které tam právě teď suším … a zítra je prac.den, já v koupelně budu až večer, ale přes den tam budou chodit různé osoby, i když do mého sprcháče ne.

  23. 27
    No to teda…
    Nejde o ty vlasy, ale o to, že jak tam držej, tak se na ně okamžitě nachytá bordýlek vytýkající z vany a udělá se na nich takovej ten sliz, to úplně vidím ty kolonie na sebe nahňahňaných bakterií a kvasinek…

    28
    Mám náhradní a střídám, ty hnusné strkám při mytí nádobí na dva tři mycí cykly do myčky.

    Jo, a problematiku černých vlasů (a u mě ješte k tomu dlouhých) na světlé (nejen) koupelnové podlaze znám více než důvěrně.
    Zvykla jsem si při chůzi se ohnout a jet rukou po zemi kolem zdí, dycky nasbírám, dycky…
    Moje dlouhý černý pěkně proložený krátkýma hnědýma, bílýma a mourovatýma… Kočka je záludná, krátký, z výšky stojícího člověka neviditelný, ale mnoho, mnoho.

  24. To se mi zrovna dneska stalo! A utírala jsem si nudli pěkně nenápadně do vršku rukavic. Vypadá to, jako by si člověk chtěl přivonět, jestli má na zápěstí parfém. Já bych si asi prosmrkala rukávy, ale čoveče do šusťáku si to nedovedu představit. To je jak s tím bahnem, že se ti to akorát rozmaže po obličeji, ne?.)

    Ratko, jak se smrká o zem? Vy jste všichni strašně kreativní. Já si smrknu občas do vody pod kohoutek, ale jak koukám, jsem proti vám jen pouhý usmrkanec!

  25. Jo, my jsme přímo pověstný kreativitiou na smrkání a na čůrání… :-))

  26. 31.) rulisa: ale bacha, na čůrání taky oplývám jistými talenty. Třeba jednou rukou držet dveře, druhou sukni a rychle čůrat do pánského pisoáru, to patří mezi má vrcholná čísla (prostě jsem na tu frontu na dámských fyziologicky neměla, no).

  27. Na pánských jsou i mísy, též hojně využívám, chlapa nechám hlídat před kabinou, na to, abych si nechala otevřeno jako oni, nemám. A není tam tlačenice kolem umývadel, baby neplkají.

  28. Liško, to, co tu povídáte o nedostatku kapesníků, je pro mě černá můra. (Doufám, že se mi o tom nebude opravdu zdát.) Pro nás Panny je NAPROSTO NEMYSLITENÉ nemít kapesník. Proto mám v každé kabelce a v každém batohu a ve většině kapes (občas s tím i kalhoty nebo mikinu vyperu a to je potom žůžo s obíráním.), v každé učebně náhradní, kdyby někdo neměl. Lidi, co vyjdou z domu bez kapesníku (někdy i vědomě, jako že nemají rýmu!!! :-) ), jsou pro mě prostě nepochopitelní, nezodpovědní a vůbec zavrženíhodní, protože mě nutí všechno nosit dvakrát – ještě pro ně. Jistěže lze tolerovat sem tam nějaké pochybení, ale tak jednou dvakrát za život. :-) Fakt, to tak mám. ……… a nějak za to nemůžu :-) ….. je to silnější než já :-) ………… A pak mě nemá bolet hlava z kdejaké blbosti, nedokonalosti. :-)

  29. 32
    Týjo, já už delší dobu vím, že sukně (na rozdíl od toho, co jsem si myslela v pubertě a adolescenci) vůbec není špatná a nepraktická věc, ale že má až takovéhle výhody… V gatích na půl žerdi bys to nedala!
    :-))

  30. Ale vlastně jsem chtěla napsat, že jsem ráda, když trávíš takto čas se sousedem. (Nosí zodpovědně kapesník i peníze, to bude asi charakter. :-) )

  31. 34
    Pche, jakýpak Panny, já jsem blíženec, a když otevřeš kteroukoli mou kabelu, kabelku, ruksak ba i tašku na foťák, když šáhnbeš do kterékoli bundy nebo vesty s kapsama, ze všech se ti vysypou rozdrolený zbytky papírových kapesníčků. (Páč ty mrchy nemají žádnou životnost, jak ten balíček jednou člověk načne.)
    Taky to mám jako paranoiu – kapesníčky nebo toaleťák, všude s sebou. Ideálně obojí, i když funkčně je to zástupné.
    Přítomnost role toaletního papíru v autě soukromém i služebním kontrolovaná nesrovnatelně častěji než přítomnost lékárničky, rezervních žárovek, výstražného trojúhelníku a bezpečnostní vestičky dohromady.

  32. psice 30
    hahahaha – přivonět, jestli má na zápěstí parfém!

    Ten jsem měla.
    Na tý IKEA oranž tašce nebyl – přivoněla jsem k ní několikrát.
    Nějak to všechno šlo spíš otřít o šusťák než o obličej.

    Ve smrkání si kreativní nepřipadám :) V naší rodině jedině děda smrkal rukou do vzduchu, zakončil to vždy ladným pohybem ruky, který se mi coby předškolákovi tolik líbil! Připadlo mi to jako krásná dovednost, asi jako být pilotem. No a druhý zajímavý způsob jsem odmala pozorovala u dědovy dcery, mojí mámy. Ta často v koupelně sáhla do pytle se špinavým prádlem, vytáhla jedny ze svých kalhotek (bavlněných) a vysmrkala se. Možná brala i jiné kusy, ale většinou to byly bílý bavlněný kalhotky, na kterých bylo na mrkání místa dost.
    Do ponožek jsem ji neviděla smrkat nikdy :-) Ale je pravda, že tehdy nosívala jen sukně, takže by musela smrkat do cizích ponožek.

  33. Lenko,
    já taky nosívám kapesníky papírové a k tomu leckdy i plátěný. V zimě většinou jo. Jenže já si na ten výlet vzala neobvyklou tašku, ve které nejsou kapsy. A nestihla jsem do ní v tom odchodovém fofru dát ani peněženku, natož kapesníky.
    Hlavně že jsem měla blok na kreslení a deštník. Hlásili totiž, že bude pršet. Bohužel vůbec ve zprávách v rádiu nehlásili, že si nemám zapomenout kapesník a peníze a doklady, když někam jdu. Možná by to do závěru zpráv mohli zařadit – když říkají počasí a objížďky a už vynechali ten rosný bod a hektopaskaly. Ono by se jim to tam vešlo.

  34. Jo a když jsme u smrkání – tuhle zimu už jsem dvakrát jela autobusem s někým, kdo dost popotahoval. To byl ekl. To nesnáším, nemůžu se přitom soustředit na čtení knihy, pořád čekám, kdy ten chlap zas popotáhne a jestli udělá zas tak odpornej husně nespolečenskej zvuk jako před minutou. Ble. A pokaždé si říkám: Mám ho tady ztrapnit a obrátit se na něj a říct mu nahlas něco (co?) nebo vyndat balíček kapesníčků, podat mu je a říct: „Tady máte, nechte si celý balíček!“

    A to jezdím autobusem v dost dobrých lokalitách, se samými sympatickými cestujícími. Ale někdy přece jen…

    Jednou se mi loni stalo, že jsem ráno neměla kapesník. Cítila jsem se dost blbě. Hlavně nevydávat zvuky! A hlavně nenápadně! Nenápadně vodičku setřít prsty do ruky, jako kdyby nic…

  35. 38. do kalhotek smrkám taky. v noci nebo ráno. vím že je pak hodím do koše protože jsou již použité a je na nich hodně místa na pořádné vysmrkání (i na utírání všeho možného – lepší než kapesník). Tvoje mamka mi je velmi velmi sympatická :-)

  36. Spadají hovory o soplu a vlasech v odpadu taky pod fekalismus?

  37. 38
    Ha, do špinavýho prádla taky smrkám. Zejména v kotelně, když roztápím kotel a dejchnu si popele. Eště že prádelna je hned jedny dveře vedle. :-D
    Je fakt, že taky šahám po bavlně, tedy svých spoďárech (neb vím, co od svého můžu čekat) a nebo synových tričkách, ale ne bílých. Ty bílý kuchařský hadry ukrutně smrdí. Ukrutně.
    Kdybych věděla, jak strašně smrdí kuchaři, když přijdou domů – celí, nejen komplet oblečení, ale i vlasy a kůže – vší silou bych se mu tuhle profesi snažila vymluvit. :-( Horší už je jen prasečák.

  38. 43. to neni mozne. Kuchar musi vonet. vsemi temi dobrotkami

  39. 43. znám :-) s kuchařem jsem kdysi v mládí chodila :-))

  40. 44
    Ratko, když se ty dobroty sejdou dohromady s výpary ze všech pařáků, kovenktomatů a fritéz, dobře zamíchají a spojí s pachem kůží všech kuchařů na pracovisčti, je z toho na konci pracovní doby kvalitně odleženej smeťák.

    To ti přijde dítě domů, usedne k PC, ty ho zezadu pošmudláš na uvítanou v jeho údrbu na ježka – a jdeš si umejt ruce, protože v tu ráno smrdíš taky.

    45
    Hurá, někdo, kdo mě chápe a soucítí…

  41. 46. přesně, fritákovo mastnej nasládlo – upocenej uleželej pach všude. :-))

  42. proboha… copak na ucnaku nekdo dovoli fritovat? neni to zakazane? to uci nevinne mlade lidi – takovy hnus

  43. podjakživa jsem si přála dělat kuchařku…těch vůní, mám absolutní ňuch. vyčichám Kolik dní je mléko staré, vyčichávám manželovi potravu zda ji může jíst… co j ev kterém oleji. miluji jídlo a miluji vaření. obklopuji se vůněmi a kochám se nimi, opájím se vůní jídla a vaření, pečení a míchání… ochutnávání a ladění.. K vaření fritéza a smažení nepatří.

    Omlouvám se za tu vsuvku, miluji jídlo.

  44. 49
    Po praxi na učňáku se nesmrdí, to až po praxi nebo brigádě přímo v praxi, totiž v normální restaurační nebo hotelové kuchyni.
    Nadechni se někdy, až půjdeš kolem oken z kuchyně velký hospody, kde hodně vařej.

  45. 50
    Řešíš to z trochu jiného pohledu. :-)
    Doma taky friťák nevedem.

  46. 51. mám přecitlivělý nos, v hospodě co smrdí friťákem si nedám nic.

  47. 50
    Ale na druhou stranu, máš-li takto poeticko idylické představy o všem, tak už chápu i ledacos jiného u tebe. :-))

  48. 52. ja vim,. nic me po Tom neni, a kluk nemuze tyto veci ovlivnit.

  49. 5o. bramboráčky, krokety, steaky, základy omáček ve velkém – tuny cibule na oleji, ryby…..pečená masa ve velkém…..dusno, pára, různé pachy, a pot kuchařů – protože ve velkém a to už je dřina.

  50. 54. to ne, idylicke predstavy nemam, jsem velky humusak… dokazu na druhe strane velmi jemne…. uplne jemne vycichat kdeco. i jak se kdo citi, jakou ma nemoc treba (zhruba), kdyz me neco prasti pres nos, nic se nedeje. vydrzim jakekoliv pachy… i smazene, stare nohy, prdy, nakadeno od stareho, upocenost mnohodenni, strach, uzkost…. jen ze me smazenina nedrazdi k jidlu. ale snesu ji v nosu. jako vsecko.

  51. 56. to bych mohla… cibulku, stejky… akorat bych se zajimala jaky olej. jaky druh… a zda neni moc rafinovany. sadlo moc nemusim.

  52. 57
    Tenhle nos mám taky.
    A proto bych kuchaře profesionála nikdy dělat nemohla.
    Kluk má naštěstí chronickou rýmu, na nos je otzpělej, tak to přežívá.
    Ale jsou holky od nich ze třídy, co už dneska, před doučením, vědí, že radši budou jen pinglovat a vařit nikdy.
    Už jen to, že si musíš pokaždý po práci umejt i vlasy, a přesto to z tebe je trochu cítit, je dost odrazující.

  53. pohybovat se mezi pachy je jako pohybovat se v hluku. pro me. cicham vsecko mozne… a kazde zvlast. jednotlive Tony (pachy) ted si prinesla pani sekanou… tady voni. maso chutna dle toho co zvire jedlo, jak se citilo i jak bylo zabito. vlastne speju postupne k vegetarianstvi :-) no zu radeji koncim s vunemi a pachy… je to vlemi pestre.

  54. 60
    Teda ten nos mám takhle citlivej.
    Ale ne že bych snesla všechno.
    Je to třeba absorbovat postupně, čich se přizpůsobí.
    Ale když se přizpůsobí, tak už zas pak nemá tu citlivost.

  55. Vida, já taky moc nejím smažený. Skoro vůbec.
    Ale včera v hospodě jo a měli to nebývale chutné.

  56. 59
    No, zajímat by ses mohla. Ale to je tak všechno. Dostala bys k vaření to, co by ti nakoupil(a) provozní podle ceny, a šmytec. :-))

  57. 63
    Smažený čas od času špatný bejt nemusí. Fakt hlavně záleží, jak je to smažený.
    Doba přepálených friťákových vyjetých olejů už je povětšinou v hospodách pryč.
    Jenže pach toho smažení se na kůži v těch uzavřených prostorech a v koncentraci všech kuchyňských výparů chytá tak jak tak.

  58. to chyta i na zdi a vsude kolem. pokud se treba vari na plynu tak se to cele propojuje v mazlavy film. obcas si smazene taky dam. manzel nemuze vubec, ze smazeneho by ho hned vezli… takze neco na smazenem divneho je.

  59. 62. jo, člověk si na ten pach a smrad zvykne až tak, že si není právě vědom toho, že smrdí. dříve byly agresivní smradlavé dezinfekce – chloramin a hlavně lyzol, takovej octovo nasládlej pach – když jsem jela autobusem z práce domů lidem jsem smrděla :-) a já už necítila nic. nepřišlo mi to. dnes už to v nemocnicích nesmrdí, jen na izolacích při epidemiích.

  60. 64 navarit se musi levne a z toho co je. je to hodne kreativni.

  61. Tak jako kuřáci většinou nesmrdí sami sobě.

  62. 65. přesně, dnes a denně v tom být, spoustu hodin……zažere se to hluboko. není šance to pořádně smýt.

  63. Ratko, víš co, dej výpověď ve fabrice a jdi dělat provozní někam do hospody. Škoda nechat ležet ladem takové znalosti, schopnosti a nadšení pro věc. :-)

  64. 67. v nemocnicich to smrdi furt :-) jedovatou dezinfekci. Lyzol už to není ale je jsou to jine smrady. Místo chloru se dezinfikuje jinými látkami, které nejsou tak cítít a josu přebíjené voňavkami. Dezinfekční voňavka mi páchne mnohem hůře (více) než přepálený tuk nebo staré nohy. Je v Tom cítit divnost.

  65. 69. to je přesný. ani jim nesmrdí jídlo načichlý cigaretama – máme kolegyni kuřačku a vánoční cukrový měla přenádherný, ale jíst se to moc nedalo – úplně nasáklý kouřem, jako kdyby vanilkový rohlíčky byly v popelníku.

  66. 71. nech me Ru žít, já nejsem tak hrozná jak se zdám. jen blbě kecám. :-)

  67. Každý uzavřený prostor smrdí. V každém se hromadí typická směs pachů, na kterou „místní“ už nereagují, ale každý příchozí cizí ji vnímá jako smrad. Cizí cizímu.

  68. 74
    :-)))
    Já vím, ty se dycky akorát zaboříš do svých interních představ a pak je hrneš před sebou hlava nehlava, ten tvůj buldozer už chronicky známý. :-)

  69. nekdo se prevlika do pracovniho a to pracovni si nikdy nevypere. takze furt chodi v Tom jednom treba pul roku, da si to do skrinky – prevlece se a pracuje, pak se prevlece do cistiyho a jde domu. to pracovni…. to je maso.

  70. 77 z toho zmírá můj manžel – na šatně mezi chlapama je takových fůra, už jenom ty boty a ponožky, mně stačí, když přiveze po týdnu ručníky, které měl vedle šatny u sprch, to je smrad strašný – a řev čistotných nemá na humusáky žádný vliv, oni sobě prostě nesmrdí! Hnusný smrad pro mě je třeba sedět někde ve vlaku nebo i na koncertě blízko někoho, kdo používá ty šílené koncentrované aviváže ve větším množství, pak to oblečení špatně uschne, takže lehce zatuchne, ten dotyčný to pak zahřeje a zapotí, přestříkne voňavkou, takže paradoxně ač čistotný, tak mně smrdí, nechápu, že někdo má tak ochromený čuch. Já ale myslím, že hodně je to prostředím, kde člověk žije a pracuje, já mám štěstí bydlet v čistém vzduchu na malém městě a ještě u lesa a v práci jsem sama v kanclu, tak smrdím maxmálně sama sobě a mám zpovykané čichové buňky, cítím všecko a není mi to příjemné většinou. Má to zase výhodu čichové paměti, stačí závan a vybavím si situaci starou i léta. Ale když dovařím, převlékám triko, kór třeba když peču vepřové s česnekem a cibulí, tak to strašně načuchne.

  71. Taky mám čichovou paměť.
    Jo, ženský mají od přírody citlivější čich, jako všechny samice savců.

  72. 79. taktak. musim cichat k ostatnim clenum na pozadani…. zda si maji vymenit to triko nebo je to jeste dobre

  73. 35) Rulisa – nedala, to máš recht. Ono i přičapnutí v křoví je se sukní tak nějak decentnější. Já jsem je v mládí taky nenosila, ale teď mě spíš prudí, když musím v zimě nosit z praktických důvod víc kalhoty, protože na delší prochajdě promrznu i se silnýma punčocháčema.

    40) Liška: no vidíš a v Asii je veřejné popotahování a polykání smrků jediná slušná varianta. Vsadím se, že o tvém smrkání do tašky y se tam psalo v místním bulváru. Šok! Bílá žena při sobě nosí tašku plnou smrků!

  74. 81
    Sukně mám ráda, když nemusím punčocháče. (Doma nenosím nic jinýho.) A když není potřeba podávat pohybové výkony či používat kalhoty jako odrazovač jistých pokusů.

    Tedy v zimě sukni ano, ale tlustou, teplou a dlouhou, aby pod ni ty punčocháče nebyly potřeba.
    Jinak už radš ty kalhoty a pod ně bavlněný elasťáky.

    Nemám ráda punčocháče v žádné podobě, nemám… :-(

  75. 80/79
    Na druhou stranu je to vcelku uklidňující fakt, protože je jasný, že co jen taktak zlehka nepříjemně cítím já na sobě, můj mužský protějšek cítit nemá šanci. :-)

  76. 84
    No, to taky, ale to jsou víceméně jen specifické situace. :-))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.