Běžný sen

SEN V NEDĚLI 10.1.2021

„Ty si vezmeš lyže?“ ptám se Lenky.
„Ne,“ odtuší.
Aha. Já si asi ty běžky vezmu, už jsem na nich asi pět let nejela, ale mohla bych to zkusit, tam snad nebude špatný sníh a strmé terény… Vlastně i teď jsme někde spolu na horách, toho jednatřicátého pojedeme jinam. Honza, manžel Lenky, byl přes den pryč, nechal nám tu puštěnou muziku ze svého přehrávače, pak se vrátil a je zvědavý, co jsme dělali, pouští si z mého foťáku nebo přehrávače, co jsme fotili a točili. I jednu holku někdo natočil, mladou, jak stojí ve svetříku u kuchyňské linky, je to cizinka Makedonka, asi vzal přístroj její kluk a natočil ji on, já ne. Tak to je dobrý, to se asi Honzovi bude líbit.

Už odjíždíme, (jdeme nebo jedeme na běžkách) doprava po cestě podél kolejí, takové bepečné, pěkné, kde nejezdí auta. V nádražní hale mají uprostřed podchodu vystavené jídlo – briošky a další takové lákavé věci, hned bych si dala… aha a platí se to hned vpravo u okýnka, tam je prodejna. Ostatní říkají, že si musí koupit vodu na cestu, je to devět hodin jízdy nebo kolik, to já bych si radši koupila ty briošky, už mám na ně velký pytel, naberu si je a zaplatím prodavačce, to snad stihnu, přede mnou jsou jeden dva lidi. Vybírám si trička, kalhotky a podprsenky, vezmu si toho víc, mám zrovna u sebe hodně hotovosti, několik tisícovek. Jsem na řadě, podávám prodavačce vybrané oblečení, spojené jedno za druhým do řetězu.Teď vidím, že jsem vybrala nějaké bílé prádlo a samá modrá a zelená trička a tílka, no co, to se neztratí, jedno tričko má malý zajímavý obrázek, to bych mohla dát kolegovi. Je na něm nalepená cenovka, dřív stálo víc, dvoumístné číslo, to je přeškrtnuté a je tam narazítkovaná osmička. Tak to je fajn, snad to nebude tak děsně drahé, osm – to je osmdesát, krát tři na české koruny? Je to v eurech nebo v librách? Jedno z toho, to je podobný, to je jedno, hlavně ať už mi to dají a můžu zaplatit.

Ostatní totiž už šli. V nádražním rozhlase zrovna hlásí o našem vlaku. Není to jen oznámení, je to přímo reportáž dvou rozhlasáků, říkají, že náš vlak už přešlapuje na kolejích. Přesto je snad ještě chvíli čas, jinak by přece nevysílali rozhovor, ale upozornění, že vlak je připraven k odjezdu. A vysílají v češtině, to asi nějak chtějí seznámit místní s tím, že odtud jezdí pravidelně vlak do České republiky a že je velký s velkou mašinou. Která přešlapuje na kolejích.

Ty dvě babky pořád v obchodě štrachají s mým nákupem, pomaličku, pořád to není hotovo, ale já potřebuju jít.
„Já už to potřebuju zaplatit,“ volám důrazně a nakláním se jim tělem co nejvíc do obchodu.
„Jé,“ uvědomuju si náhle, „já mám jenom české peníze!“ Možná se tím pádem obchod zruší a budu moct běžet. Sice nebudu mít nic, škoda, ale to je jedno.
„To nevadí,“ usmějí se pomalu babky, „My bereme všechny peníze.“
A pak říkají nevím proč:
„Musíme se chránit.“
Druhá přitaká pomalu s úsměvem: „Musíme se chráánit.“

Co to znamená? Jo aha, já jsem si nevzala roušku a nakláním se jim přes okýnko a vykřikuju. Rozepínám horní kapsu batohu, tu, na které je utržené držátko zipu, tam by nějaká zapomenutá rouška mohla být, ano, nahmatala jsem ji, je to jedna z mých roušek nastříhaných z trička, bez šití, jiné typy roušek odmítám, takže mám skoro všechny s červeno-šedým tenkým proužkem. Vezmu si ji a snad už to půjde rychle, v nejhorším mi ujede vlak.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Sny a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u „Běžný sen

  1. Je to typ snu, který znám – už dřív se mi zdálo, že spěchám na vlak a stihnu ho. A to právě bylo blbě, znamenalo to tehdy, že jedu ve vleku, že se vezu. Když jsem ho nestihla, bylo to asi lepší…nebo když jsem ho ani nedoháněla?? Tady se to nedovídáme, jak to dopadne, obojí je možné, otevřené.
    Další typická věc tam je obchodování. Vybavuju si starý sen, kdy jsem potkala venku dva odpudivé chlapíky a dávala jim za něco peníze, jindy to byl mladý narkoman v metru a ty sny měly pocit hnusu i strachu. Tohle je ale jinak – taky už nejsem v období traumatických snů jako před sedmnácti lety (mimochodem jsem začala číst na to téma knížku a přesně to sedí, o tom ještě napíšu, akorát se obávám, že ji dočtu kdovíkdy) – teď jsou tu dvě starší ženy, ne starší muži, a jsou celkem přívětivé. Možná ale lišácké… Jsou pomalé, usměvavé, vypadají pěkně, čistě, vedou si svou trochu jako ta žena, co říkala „Pleju len, pleju len“ v pohádce o Perníkové chaloupce a zdržovala tím ježidědka, aby nechytil děti. Aha, jo, to tomu bylo nejpodobnější (sny, pohádky, mýty a slovní hříčky jsou podobná sorta!). Zdržovaly schválně, ale jaké důvody k tomu měly, to nevím.

  2. Žádný komentář – takhle to dopadne, když „běžný sen“ přetlučeš „sváteční koupelí“ ve Vltavě, teda Labi :-)

  3. Jirko
    :- ))
    Tojo. Komentář tady ani není nutný. Nebo si počkám, až to někdo někdy najde… Asi si to vytisknu, protože teď jsem se domluvila, že navštívím za týden Lenku a Honzu, co vystupují na začátku snu. Ukážu jim to. S Lenkou jsme kdysi před asi 17 lety dokonce párkrát byly u nějaké paní, se kterou jsme rozebíraly svoje sny.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.