Blatiny 1 – Kvítí

SPOUSTA LEGRACE S JEDNOU KYTICÍ

b_0837-kytice-tuzka-500

A já ji ani nevyfotila.

Připadalo mi, že ji mám tolikrát nakreslenou, že ani nepotřebuju srovnávací foto. Ještě že jsme ji natrhali! Hned potom tři dny pršelo, takže byla ideálním domácím motivem. Spolu s výhledem z okna a krátkými procházkami v mezideští. A vůbec nám na stole dělala radost. Luční kytice jsou mi nejmilejší.

Napřed jsem jen do kreslicího bloku šoupla pár jejích květů. Vodovkami. Barevnost pro mě uspokojující. Takový obrázek bych si dala třeba na obal sešitu.

b_0834-kviti-obr-500

Pak jsem do miniaturního akvarelového skicáku A5 provedla totéž:

b_0836-louka-obr-500

No, to by ušlo, ale přímo dělat ten akvarel mě baví víc než výsledek.

Když už mám s sebou obří skicák 45 x 60 cm, který není z papíru, ale z ohebného plátna, určeného třeba i pro olejomalbu, a když jsem si vzala i tempery v malých kalíšcích, musím je použít! Na kytici.

A to zas taková legrace nebyla. Nějak nejsem zvyklá malovat na klouzavý podklad, který skoro nevsakuje. Ani míchat barvy jiným způsobem než vodovky, které jsou všechny pohromadě jako na podnose. A jak si vybavuju tempery v tubách ještě ze školy, měly jiné vlastnosti. Chovaly se celkem normálně, a ne jako gel. Tyhlety v kalíškách spíš připomínají sliz.

b_0828-tempera-500

A barvy pro mě vyznívají moc řvavé.

b_0831-tempera-500

Na tu klouzavost si asi už nezvyknu. Natož namrskat stíny jako první a přes ně dát světlé tóny. Nebo že dva odstíny prsknuté na sebe se v obraze nesmíchají! Zlatej akvarel!

Když jsem nevěděla, jak nějaké místo zachránit, udělala jsem tam bílé puntíky. Takhle to dopadlo:

b_0829-tempera-500

Toho nepropracovaného popředí a pozadí si nevšímejte – kdyby to nebyl jen trénink, ještě bych něco položila na stůl. Můj děda tam dal popelník s kouřící cigaretou. Teda ne na tenhle stůl v Blatinách, ale na stůl ke kytici, kterou namaloval a která visela nějakou dobu v mém pokoji. Teď jsem ji už sundala. Kam ji dám? Nic proti ní nemám, docela se mi líbí; jenže proč ji mám mít na zdi spolu s pár dalšími kyticemi, když k nim nemám vztah a můžu si vyrobit vlastní. A k těm zatraceně budu mít vztah, když vidím, jak blbě se mi to temperou maluje!

Dědova kytice:

b_0866-dedova-500

Vidím svou zkušební kytici jako hrozbu pro dosažení cíle; možná se vůbec nepovede – obraz krajiny 90 x 120 akryl. Určitě do toho skicáku plátěného dle plánu vyrobím nějaké akryly – hlavně krajinu, na zkoušku. Pět kyblíků akrylových barev (červená, modrá, žlutá, černá, bílá) jsem koupila a dotáhla, ale ještě jsme je neotevřeli, nemíchali. Počasí se totiž v druhé polovině týdne zkazilo a nechtěli jsme pracovat s barvami uvnitř a opatlat to tam. Míchání nás čeká s kamarádkou za týden. Venku. Máme pro tento účel už docela dost prázdných flaštiček, šroubovacích.

Spravila jsem si náladu opět v kreslicím bloku:

b_0840-kytice-tuzka-500

Nedalo mi to a kresbu tužkou jsem vybarvila.

b_0841-kytice-barva-500

b_0842-kytice-barva-500

.

43 komentářů u „Blatiny 1 – Kvítí

  1. mohla by jsi dělat kursy malování :-) tedy rychlokurs na setkání??

  2. Hezký to máš,ale dědova kytice s popelníčkem rozhodně vede,to je na Louvre:-)

  3. Saule,
    jo, děda maloval z nás asi nejlíp (z trojice můj otec, jeho otec a já), nevím přesně; něco podobnýho v tom způsobu je u všech, akorát každej maluje nebo kreslí trochu něco jinýho. Oni jsou chlapštější než já a i konkrétnější a v tom lepší (ve figuře), kdežto mě lákají i abstraktnější pojetí, oni to nedělali.

    Tyjo, musím se na ty jejich obrázky víc podívat. Nezkoumala jsem ještě tu podobnost stylu, co tam je – jen zatím vidím takovou podobnou jistotu linie, která když dosáhne jen trochu odlehčenosti (ne úplné lehkosti a jemnosti, ta není vlastní mně a zřejmě ani jim dvěma), je to dobrý (na tom džbánu, co maloval děda), když je pevná, je to taky dobrý, ale snadno se stane na druhé straně humpoláckou.

  4. ratko 1
    těžko, protože to neumím, „správné postupy,“ základní řemeslo. Umím, co každej, kdo má nakoukáno hodně hodnotných originálů, kdo celý dětství kreslil a kdo něco o malířství později přečet. Rychlokurs neexistuje, musí se to dělat pořád a pořád, nic jinýho nezabírá :)
    A já nemaluju skoro nikdy nic. Prakticky nic, takže v tom nejsem honěná; jen si na to troufám, protože aspoň nějak v paži to mám, můžu si důvěřovat. Ale umění to nebude.

    Trochu mě vyvedlo z míry, že ten obraz, co si udělám nad postel, i kdyby měl uměleckou hodnotu nula (jakože ji mít bude), tak jen ten materiál koštuje asi 700 Kč.

  5. Dědův džbán je dobrej,dekor hezky ladí s kyticí a má ho pěkně vystínovanej.
    Na tvém bych ubral té trochu moc razící modré…,ale tempery jsou ostrý svině,ty jsem vyhodil po dvou obrázkách a akvarel raději vůbec nezkoušel,protože furt musím něco předělávat a dodělávat.

  6. 5:
    no a kdybys sis ho chtěla ještě zarámovat,tak si můžeš přidat další cca 2litry.
    Nakonec aby si člověk koupil sám svůj vlastní obraz:-)

  7. Jediný návod na trénink malování pro ty, co kreslí tužkou, ale nikdy nemalovali:
    1) zkusit změnu – nakreslit motiv ne tak, že dělám čáry, obrysy, ale naopak tužkou kreslit plošky tmavého stínu kolem světlých míst, vystavět tak obraz ne pomocí čar, ale ploch.
    To jsem vymyslela, dobrý, co? :)

    2) Pro zájemce o akvarel: koupit si akvarelový papír s gramáží kolem 250 g/m2. Shromáždit různé jiné papíry, protože každý podklad vsakuje nebo klouže jinak. Zkoušet je. Natřít horní část papíru lehce vodou. Pak hned namíchat vodovou modrou a zapouštět ji tam – vznikne obloha. Přidat šedou (tj. modrá plus hnědá). Nepoužívat jen dané odstíny barev, míchat z nich svoje. A nepoužívat jen jeden odstín modré, ani na to nebe. Dát jich tam trochu víc. Plus efekt tzv. vzdušné perspektivy – úplně nahoře udělat nebe tmavší než těsně nad obzorem.
    Potom si rozvrhnout, co na ovraze bude, kde budou světlá místa, ty nezamalovat, nechat zatím bílá. Tmavá namalovat – stromy, sloupy, části domů. Zase si předtím papír navlhčit. Pak dodělat další věci. Pokud chci ostřejší detail, nevlhčit ten papír.
    A to je celý, víc asi ani neznám.

    Jo – pokud jde o krajinu akvarelovou, postupovat odzadu, od nebe a zadního plánu kupředu. Bezpečné je vzadu mít barvy studenější a světlejší než v popředí. Super bezpečné až přizdisráčské je vyladit úplně celý obraz do jednoho dvou tónů, např celej hnědozelenej nebo celej modrošedej a vyloučit jiné odstíny nebo je použít jako malinké detaily. Ale člověk přijde o hodně zábavy s pokusy s doplňkovými barvami.
    Efektní fígl je např. v obraze mít něco malého jasnou barvou někde umístěného a pak k tomu dodat tou stejnou barvou něco ještě menšího jinde, nejlépe šikmo od toho. Vypadá to děsně umělecky :) Ale já to nedělám – i když někdy dělám, že pokud je v obraze např. hodně žlutý, je dobrý ji lehce trošku prsknout i někam do oblohy. Použít jednu barvu jen jednou v obraze na jednom místě je podezřelý, takový nesourodý. Ale dá se to udělat záměrně.

  8. 8:
    tos vymyslela špatně:-)
    Je to právě naopak.
    Při kreslení se má stínovat právě čarami.
    Já teda toho moc nenakreslil,ale to je první věc,kterou na různých kurzech vtloukají do hlavy,stínovat čarama.

  9. Saule 9
    já to myslela jako tip pro lidi, co kreslí, už to mají zaběhaný a chtějí přejít k malbě. Aby pak jen nekreslili štětcem obrysy a šlus.

  10. ráda bych malovala, ale vše co namaluji je hnusné :-))

  11. 12:
    no tak to máš Ratko správně nakročíno směrem k těm nejprestižnějším galeriím.
    Doufám,že nás pozveš na vernisáž:-)

  12. 10
    to je spíš grafický.

    Jo hurá – po pěti letech jsem teď našla svoje linorytečky, spíš mrňavá razítka. Celý pytlík.

  13. dnes hrály u nás po městě různé kapely, všelijaký folk a takové různé, a v parku hrála lidovka (dětska) dvě děti asi 7 let kluk a holka na malou basu, kontry housle, cimbál, druhé housle, první housle a ještě tam bylo něco. primáš byl kluk co je dával dohromady, úžasné… taky jsem takhle hráli, ale oni v tom měli šmrnc, úžasný rytmus, ty maléděcka přesně chytaly kontry… takže se to neslo ve skvělém dětvanském rozvrzaném duchu, kdy jde o ten rytmus…. doprovod na druhou dobu a zpěv. to bylo tak krásné :-)) taky jem hrála kontry i druhé housle, ale takový rytmus jsme nedokázala nikdy jako ty dvě malé děcka

  14. 14:
    no však.
    To je právě ten důvod,proč se učit tužkou čárovat.
    Protože koho to chytne,tak u té tužky nezůstane a perem,nebo rydlem už to jinak prostě nejde.

  15. 15:
    tak už máš na tu vernisáž i kapelu.
    To je důležitý!
    U nás posledně foukala jakási klarinetistka či co a během těch pár minut jsem vypil všechno víno pro hosty,abych si umrtvil buňky a sluchové vnímání.
    Hosté poté jak zjistili že víno není,tak odešli aniž by se na obrazy podívali.:-)

  16. 17. vernisáž zní tak vznosně… a je to chlastačka :-))

  17. tedy nikam nechodím… ani na vernisáže ne, obrůstám mechem a hložím, padá na mě suché listí a za chvíli se zcela ztratím z povrchu země

  18. první barevný obrázek se mi líbí… kvůli lehkosti s jakou je malovaný. šlapte to a má šmrc v lehkosti a přesném naznačení, stejně jako dětská cimbálka… neí třeba (podle mě) dotahovat věci nadoraz, dobarvit, vykreslit, domalovat kontury. jenže ja jsem lajdak amatér, líbí se mi když věci nejsou přesně podle předlohy

  19. Saule 16
    aha, v tom případě je nejlepší dát tužku na chvíli stranou a jít do perokresby. Ta mě taky bavila. Tak od 10 let bych řekla že jsem začala, že je to schůdný začít s perokresbou a vyžívat se ve šrafování. :)

  20. 15 ratko
    novidiš, to já neumim! Chci v srpnu kurs! Potřebuju, to by se mi hodilo.
    Ale cello mít s sebou nebudu, takže jen teoreticky.

    20
    jo, prima, lajdák amatér jsem taky, takže skvělý – pro případ, že bych ten obraz krajiny radši nedodělala, abych ho nedomrvila přílišnou péčí, budu mít přinejmenším od tebe podporu v tom, nechat ho nedotažený, nedodělaný, nahozený.
    A příští rok ho můžu celej přemalovat a dát tam něco jinýho!

  21. 18:
    vím o jedné co se zvrhla tak,že mistrovy obrazy nejen zvrhli,ale i povrhli :-)

  22. 20 ratko
    no, mě ten první barevný obrázek jen do bloku taky nejvíc bavil. Ani nevím, proč me to bavilo víc, než malovat do toho akvarelového, „pořádného.“ Asi že – jo už vím – mám pocit, že je to jen náčrtek, je to v pohodě, nemusím dělat pozadí, nemusím to dotahovat.
    To pak dělám na tom akvarelovém papíře, aby to byl nějakej celek, a výsledek už je umrněněnej. To potom jde právě jen když to má člověk najetější a nedělá jen jeden, ale víc verzí. Pak už ta lehkost zase přijde.
    Jenže jsem taky flákač amatér a nebaví mě dělat stejnou věc víckrát.
    Tenhle případ kytky byl jedinej, kdy jsem dělal něco víckrát, a to ne stejně, proto to šlo.

  23. 25. ten druhý je taky moc hezký, hned bych ho použila jako ilustraci…

  24. když už jsme u toho kreslení…
    Teď jsme řešili s kolegyní z Italie,jestli tam ten kosočtverec s čárkou znamená to samé co u nás.
    A ona že ne,že tam se kreslí na zdi jen čtverec.
    Ale velmi ocenila naše biologické znalosti,prý jsou „more closer to reality than italian version“
    A to je prosím Itálie kolébkou renesance.

  25. 28:
    no rhomb neříkala,ale to bysme stejně nevěděli co je.
    Každopádně prej bez čárky:-)

  26. 28:
    ale asi to fakt bude čtverec.
    Jinak by si tam Renaulta asi nikdo nepořídil:-)))

  27. Liško, moc pěkné, oba obrázky i ten výrazný i ten tužkou s mírnějšími barvami, oba mají něco do sebe.

  28. 28, 30
    aky doufám, že koso – jen čtverec, nekoso, nechápu, proč by byl symbol toho onoho.

    30,31
    Renault na lízink :) To je teda oplzlý, chachááá!

  29. Tyjo, mně nějak tlačej brejle. To už jsem tak ztloustla i nad ušima :(

  30. 25,26,32 ratko, Saule, barčo
    a díky za názor – mě to zajímá, co působí nějak a co vůbec ne nebo jako nepovedená křivá patlanina.
    I když ty u sebe většinou rozpoznám. Jen občas něco mi připadá přijatelný – a právě se hodící jen k něčemu, něco jako ozdoba sešitu nebo krabice, něco jako etuda nebo pokus o ucelenost, něco spíš jako sdělení bez ambice na přesnost nebo dotaženost, něco záznam, něco výraz (to málokdy, to už se blíží umění :-) atd.

    A vůbec, ať nám výtvarnej kurz udělá Saul! Já bych to brala.

  31. 35:
    dobře Liško,ale podělíme se,nejdřív dáme utkání kdo vypije víc Ježků a potom začneme účastníky zájezdu učit malovat(nebo zmalovat se):-)

  32. to budou abstrakce…
    Já tam to nádobíčko fakt asi po letech vybalím…to malířský myslím:-)

  33. Saule,
    tvoje nádobíčko se hodí, já se s ním tahat nebudu,budu mít jen cestovní verzi. A určitě mám jiný než ty :)

    Ježků asi moc nevypiju; kvůli podivným boulím v oblasti boků se pokusím přejít na dietu – bílé víno.

  34. Jen tak nakukuji…
    Mně osobně se nejvíc líbí poslední kytice dole, akvarel… krása!
    Já teď zápasím na jedné parcele s plevelem, a tak jsem už začala studovat, co to vlastně za plevel mi tam roste. A v té kytici poznávám mnohé z nich – mléč rolní, jitrocel kopinatý, krvavec toten, bedrník obecný, jetel luční, vikev plotní, rmen rolní – zajímavá jména…
    Před sečením si vždy natrhám kytičku do vázy. A za čtrnáct dní tam mám novou úrodu…

  35. Aleno,
    to se mi líbí – luční plevel do vázy mám ráda.
    A fakt je tam krvavec toten, jitrocel kopinatý, jetel luční (plazivý jsem netrhala). Vikev se jmenuje takovýto vpravo, aha. A jméno mléč rolní si nevybavuju – já ty žluté podobné pampeliškám považovala za nějaký druh jestřábníku a dál to neověřovala. Ale bude to ten mléč (květ vypadá hodně podobně).
    Bedrník je ten mrkváč – taky nikdy nevím, jestli je to on nebo všedobr nebo nějaký jiný mrkváče :)

    Akorát jsem evidentně odflákla ty kopretiny, protože to měly být ony a ne rmen.
    Ten tam ale taky rostl, někde u cesty.

  36. Ahoj Liško, ty tvoje obrázky jsou fakt dobré! Úplně ze všeho nejvíc se mi líbí kytice v tomhle článku (3. obrázek odshora) – prostě mi připadá, že jsi ty květy perfektně vystihla a líbí se mi ty barvy. A pak obrázek domu s velkorysou střechou (v jiném článku).
    Jen nechápu, jak se ti tohle všechno podařilo namalovat těmi školními vodovkami! Netušila jsem, že se z nich dají namíchat takovéhle odstíny a tak hezky s nimi malovat. Neuvažovala jsi, že by sis pořídila nějaké lepší akvarelové barvy? Rozhodně by to stálo za to, když vidím, co zvládneš i s obyč vodovkami! :-)

  37. ahój annamae ovec!
    To moc díky!!
    Zrovna před týdnem v pondělí kupovafla kolegyně barvy k nám do ateliéru a jedny koupila i mně – v akci v Lidlu :-) Takové dvoupatrové a za 70 Kč pouhých. Smrděj zatuchlinou, ale to snad vyvětrá. A jsou takové svítivější než běžné vodovky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.