Blatiny 2 – čtvrtek

USPOKOJUJÍCÍ DEN

ct_0942-maliri-vysociny-500

Snídáme každá vajíčko natvrdo a malý krajíček chleba. Víc ho nemáme. Proto hned ráno jedeme do Sněžného na nákup. Abychom se nevyčerpaly a chtělo se nám pak chodit ještě malovat, vezmeme nakupování autobusem. Jede v 8:28 a zpátky v 9:36.

Ha – máme do odjezdu 16 minut!

Běžíme dolů mokrou trávou. Ale ne v sandálech! Našla jsem ty svoje boty! Takže jsou hned mokrý. Šviháme lesem po silničce, nevíme, jestli nám to neujede, cesta k zastávce má tak ke dvěma kilometrům. Neujelo!

V Jednotě zvané nyní Coop jsme koupily chleba a další věci a dokonce dvoje náušnice! Za 19 korun! Objev! Existují náušnice na magnet! Malé kulaté. Pro lidi, co už /ještě nemají v uších díry. A já už svévolné dodatečné v těle díry nemám a už nechci. Náušnice v obchodě měli dohromady troje. Všechny v barvě černo-stříbrné. S ksichtíkem, jin-jang a se čtyřlístkem. Ty třetí jsem tam nechala. Dokoupila jsem si je pak v pátek. Mám všechny! V nejhorším se magnetky hodí na náhradní díly nebo kdybych si vyrobila nějaké vlastní z kovu. Za 19 korun mě to baví.

V chalupě jsem je vyzkoušela a měla jsem dojem, že vypadám jako chlap, co si vzal náušnice. Pirát. Prostě nějak hrubě to vypadalo. Lenka říkala, že vůbec ne, že naopak. Tak uvidíme. Trochu blbý je, že jak nejsem zvyklá mít něco na uchu, v jednu chvíli jsem se lekla, že tam mám nějakého brouka a ohnala jsem se po něm a náušnici odpinkla. Ale našla. I když je tak mrňavá. No, má to svá úskalí.

ct-blat1-500

Zajímavé: tady v okolí se kolemjdoucí nezdraví. Divné. Jakmile ale nesete obří plátno, pozdraví vás úplně každý! Bez výjimky!

ct-mladi_0947-500

A jsme na místě. To jsou naše Sedmistromky. Je jich devět. Vlevo mládež kráčející do Sněžného pro nápoje. Je to odtud jen asi kilometr po cestě.

Obhlídly jsme motiv ze všech stran a našly nejlepší místo. U cesty. Skládací stojan, co mám, je lehký, ale nechala jsem ho v chalupě. Stačí tahat barvy v batohu, vodu, svačinu, protidešťoviny a plátno. To jsme nesly společně, na něm položen velký karton na malování. Šlo to dobře.

Malovat na provizorní trojnožce šlo také dobře. U stojanu bych musela stát a to tedy ne. Nebo si snad ještě nosit židli.

ct_0975-trojnoz-500

Lenka je kreativní ve vynalézání nových metod práce se štětcem. Mě by to nenapadlo.

ct_0992-lenka-500

ct_0993-h-stetec-500

Já prostě dělám různými barvami čáry nebo tečky štětcem na 2D podklad. Ona umí dobře 3D tvorbu, kdežto v tom já pouze improvizuju.

ct_1005-platno-ctvrtek-500

ct-sedmistromky1004-500

Přijeli dva myslivci. Asi na srnce. Prý jak dlouho tu ještě budeme. Pak nám zmizeli za loukou:

ct_0999-mysliv1-500

ct_1000-mysliv2-500

Slunce zapadá. Malovat jsme začaly v pět. Jdeme. Tentokrát neseme své dílo každá sama a je to náročnější na úchop. Zvlášť předloktí mám posílena.

ct_1006-maliri-vysociny-500

Pohlížíme zpět na Sedmistromky a zítra přijdem zas!

ct_1010-slunce-500

Co jsem si dnes ještě zaznamenala do bloku:

ct-blat2-500

ct-blat3-500

.

37 komentářů u „Blatiny 2 – čtvrtek

  1. To je tolik úžasných informací :-)) úplná smršť, jedna zajímavější než druhá. První obrázek, sestry jsou do lesa a hádanka: Která je která? rozuzlení viz dále

    Obrazy jsou moc pěkné, Ten tvůj se mi líbí víc. Je na něm nebe a zářivá země jako slunce. Asrovnání těch dvou obrázků… to je neskutečně krásné. Velmi se mi to líbí. A pak jak jdete každá s tím svým výtorem a ví se kdo je kdo :-))

    Co se týče toho posledního odstavce, měla jsem to tak když mi bylo dvacet. pak už ne… protože pak jsem se do takové situace nedostala.

  2. Díky moc, ratko!

    Jestli posledním odstavcem myslíš to seznamování a nadbíhání, tak už bych taky radši provedla poslední úspěšnou akci a pak nikdy více. Čím dál míň je to nabité, nabuzené; letos vidím, jak je to mírnější, ale i jemnější, což mi zas připadá pozitivní. Už ne tak zběsile, jak bylo pro mě typické :)

    No, včera jsem si koupila šaty s ptákama a dneska je mám na sobě.
    Celou cestu do práce jsem se těšila, že první věc, co udělám, bude, že k sobě přišiju cípy špičatého výstřihu, aby se pořád nekontrolovatelně neotvíral a nemusela jsem každých 30 vteřin ho pohledem kontrolovat nebo rukou upravovat. Na to už nějak nemám, chci si v MHD v klidu číst a nezabývat se výstřihama. Ani nechci, aby na mě někdo koukal. Z toho je vidět, že už žádné nadšení, prsení, poskakování a nadbíhání ze sebe nevykřešu. Aspoň se neztrapním. Možná…

  3. Dvě sestry – malířky! Na první fotce bych vás od sebe ze zadu nerozeznala! :-)
    Obrázky jsou oba moc pěkné! K tomu poslednímu bločkovému zápisku:
    1. 2. stejně. 3. jak kdy, někdy lehce navrhnu (vyplývá podle momentální situace, jestli se zrovna bavíme spolu, nebo ne) a uvidí se. viz. 4.

    jinak – před lety jsem tyhle seznamovací – flirtovací věci řešila mnohem víc – jako co tím třeba myslel? co to znamená, jak mi to řekl? Bude z toho něco? dnes už to je volnější, hlavně pro mě, netrápí mě to. Bude bude, nebude nebude, ozve se, neozve se – nic se neděje – jede se dál. Prostě jen tím chci říct, že mě to dříve mnohem více zaměstnávalo v hlavě a zbytečně i trápilo.

  4. á, barčo 3
    díky za podněty!

    Mě spíš mrzí, že mám tendenci se zaměřit na jednoho člověka a potom na nikoho jiného, ostatní muže přestanu brát jako možné muže k seznámení, jakémukoli, dávám i neverbálně najevo, že nic nebude, nic nechci, nechte mě bejt, nezajímají mne. Brzda.

  5. 4. a ještě k „ztrapnění se“ – dříve jsem byla neskutečně stydlivá a plachá. dnes o něco mín a hlavně si už z možného“ztrapnění se“ nedělám takovou hlavu jako dřív – dříve to byla uplná katastrofa, pak panika a řešila jsem to několik dní v sobě – prostě zalízt do díry a nevylízat. dnes si řeknu, no co, stalo se a jdu dál a taky jsem se přistihla, že nejenže už tolik nepanikařím, ale zasměju se sobě – je mi psychicky líp.

  6. 4. ještě k prvnímu odst. brzda by to neměla být hlavně v tom smyslu – že „jé ted je tady chlap pro mě“ a už tím pádem nic jiného neexistuje, ted nemyslím jen okolní lidi (chlapi), ale tvoje plány, tvoje „vize“ do budoucna apd. naopak. prostě nezaháčkovat se zbytečně tak, aby si tím jakoby nezahodila uplně všechno, co jsi doposud bez chlapa dělala, žila – co tě těšilo. prostě „nepověsit“ se chlapa i tak uplně mentálně.

  7. 2. ještě k tomu „prsatění a vyzývavosti“ …
    šaty chválím! ženskost – malinko přirozená vyzývavost – vítána. Kdy si vlastně uvědomíš, že jsi ženská – když ne právě v přítomnosti chlapa? Chlapi mají ženskost rádi. a další věc – jak píšeš stárnem, gravitace a povadnutí :-) takže dokud to jde, proč ne trochu té ležérní ženskosti a jemné „malinko koketní“ vyzývavosti. – ale samozřejmě tak, že ty se především cítíš dobře – žensky a přirozeně a pohodlně. Nemá smysl na sebe brát upnuté šaty, kdy nemůžeš dýchat a vysoké jehlové podpatky, na kterých neumíš chodit – tady končí přirozenost, uvolněnost, jemná zábava a flirt a začíná stres.

  8. 7. šaty, sukně ted v létě vůbec ideální….pro někoho přes většinu roku nemyslitelné brát punčocháče, punčochy v jiném období, tak aspon si užít šaty a sukně přes léto.

  9. Jéé ad7
    Vidíš to „chlapi mají ženskost rádi“ musí být pravda. To zní logicky a mě to ani nenapadlo, přece jen jak jsem byla dlouho zamlada zadaná, něco ke mně nedolehlo :) Protože ženy mají rády na mužích mužnost (resp. každá ty vlastnosti, které považují za mužné), tak asi bude platit, že muži mají rádi na ženách ženskost! Hohóó!
    Ještě zjistit, co onen jeden považuje za ženskost, žejo…

  10. ad ztrapnění
    Přepadla mne myšlenka, že větší ztrapnění před určitým druhem muže (najmě psychoterapeuta) je nechat všechno být a nedat najevo, že se mi to odehrává ve vědomé rovině, a ne v nevědomé. Že mě asi čeká něco víc vybalit a jakoby zvenku oznámit – třeba že se mi líbí nebo takovýho něco, aby to bylo ve hře, řečené. Jinak si představuju, že budu vypadat neschopně a to nemám ráda :-)) Ale to je na druhou stranu MOJE vlastnost a ne jeho, takže snad to můžu nechat být a chovat se jako k mužům nepsychoterapeutům. No, nějak si o komplikuju, do háje.

  11. 9. přemýšlet o ženskosti, nebo o tom, co by ti slušelo a cítila se v tom dobře hlavně ty – je v pořádku. takové to – co „jeho rajcuje jako echt“ bych řekla, že spadá do další fáze vztahu – třeba pradýlko a tak….a zase přirozeně spontánně časem se to objeví, třeba o tom začne mluvit sám….jako přání…..takže pro tebe jemná inspirace.

  12. ještě horší než „ztrapnění se“ je pro mě spíše „nevědomky“ ranění nějakou poznámkou.

  13. 10 „tvá neschopnost, bezradnost“ nahrává mužům – žena v nouzi! je třeba jednat, pomoct….a uvidíš.

  14. 13. jsou orientovaní – na řešení problému – tam se mohou předvést a ukázat své kvality. :-)

  15. 14 barčo
    ajó. to je pravda, nemusím být dokonalá po všech stránkách.
    No, každopádně mi to připadá na dlouhý lokte s nejistým výsledkem a to mě vyhodí z trhu s ostatními muži tak na tři čtvrtě roku, takže si neštrejchnu (jak by řekl táta), mno, je čas zkusit jiné přístupy než tohle připoutávající.

  16. 16 ratko
    možná jen na jedné straně. Počkáme a uvidíme. Ještě se dost hodně seznámíme.
    :-) Anebo že by to bylo tím, že jsem sice měla na sobě feromon, ale ne v kombinaci s parfémem (to jsem zapomněla)?

  17. Teprv teď v klidu dočítám celý článek aji s tím psoledním odrážkovým dovětkem seberozboru – jo, dost dobrý.
    O kohokoli budeš mít zájem ty, nevyjde to, protože dík svému chování („nesmím ho odradit přílišným upozoirňováním na sebe, přílišným vnucováním se mu“) působíš spíš jako že ho nechceš, takže ho de facto odpudíš a tobě pak vyjde, že zájem nemá on.

  18. 10
    A ty mi vykládej, že „Školení žádného druhu neuplatňuju v soukromé sféře. Nechám se unášet. “ :-))

  19. ru
    20,21 :)
    18 jóó, přijeď, to proberem názorně. Půjčím ti kousek feromonu, i když ho nepotřebuješ.
    Takže (ptám se jako tupý puberťák) když jsem se na křesle rozvalila s nohama přes opěradlo, myslíš, že to bylo děsně nenápadný a připadá to muži běžné, že se ta žena /já nepředvádím?

  20. 23. kdybych tam byla já, tak bych si myslela že se předvádím :-)) tedy n tyto situace mám čich a předvádím se. Ale nedělá mi to dobře, cítím se pak jak zbitá fena.

  21. 23
    Přijedu! Už jsem to oznámila doma, bus jsem našla, máš v mejlu. Jen potřebuju doladit taky návrat domů, abych to zavčasu nahlásila šéfovi, pokud by to bylo až v poondělí.

  22. 23
    Sezení s nohama napříč přes křeslo je vyzývavé. :-)

    Ale třeba moji kolegové by to nebrali nijak. Ti by to vůbec neřešili. Nic by je na tom netrklo. Prostzě ženská, důležitější je, jaký má kozy zadek, než jak si sedá do křesla.:-))

  23. 26. :-)) a jestli jsou jí vidět bradavky přes tričko :-))

  24. 27
    :-)))

    Nčedávno jsme n adílně u frťana s dvouma kolegama řekla, že bych asi už ve svým věku měla začít nosit i pod pracovní triško šprndu.
    A dvouhlasně poplašně se ozvalo: To neeeeeéééé…! :-))

  25. 27,28,29 Tak néééé a je to v pohodě.

    Vychází mi z toho spíš, že vyzývavosti podnikat nebudu, spíš přibližování a poznávání a na to beztak dojde a musí se přece ukázat, jak jsem úchvatná, důvěryhodná, nepostradatelná, zajímající se, podpůrná, nedostižná, oživující i zklidňující a nezbytná :).

  26. 26. :-)) my máme v práci kolegy dolńáky – a k tomu ty naše průsvitný šaty, takže každou chvíli člověk slyší narážky na kalhotky :-)) a když už je hodně práce a hodně vyšetření a ti naši kluci lítají s lidma na vyšetření sem a tam a nevědí co dřív a tečou jim už nervy – občas slyším: „baru, nezlob už, nebo dostaneš kousavý kalhotky“ :-))

  27. 31
    kousavý kalhotky, to zní jako rafinovaná erotická pomůcka.
    Lepší by bylo , aby kousaly toho, kdo se blíží, a ne svou nositelku. Leda do zadku.

  28. 31. Liško, :-)) ono stačí, možná to znáš taky, že když si vezmeš na sebe kalhotky, které ti zrovna uplně nesedí a už je to prostě špatenka :-) při práci (hodně se hýbu) to otravuje.

    no, naši kluci, co na to říct…už jim z nás hrabe a myslí na nesmysly….takže se prostě baví tím, kdo jaký má kalhotky a jakej kdo zadek a nechci si představovat na co při tý svý práci myslí. :-))

  29. a nejsem tak odvážná jako některé kolegyně – které nosí opravdu jen tanga.

  30. Hurá, liškomiks! A co je ten feromon, parfém? Koukám, že jsem zameškala fůru obrázků.
    A s těmi signály to mám podobně, že bych si k sympatickému člověku nikdy sama nepřisedla, a radši se bavila s někým jiným bezstarostně. Není to nějaká evoluční nedodělávka? Vždyť by to mělo být přesně naopak…!

  31. 36 psice
    Evoluční nedodělávka – to zní hrdě!
    Nevím, kde se ten stud bere – jestli aby si člověk „nezadal…“ Na druhou stranu to umožňuje, aby dva lidé měli na sebe lepší výhled; když nesedí vedle sebe. Nebo to umožňuje bavit se právě bezstarostně s někým jiným před očima toho onoho.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.