Blatiny 2 – středa

SETKÁNÍ SE ZUZI A JEJÍM MUŽEM V KOSTCE

st_0930-500

Ráno volá Zuzi a předběžně se domlouváme, že se odpoledne sejdem. Hurá. Přijedou!

Dopoledne se chceme s Lenkou vypravit k potoku – dodělat, co jsme začaly malovat při minulém pobytu:

b_0851-potok-obr-500

Je středa. A to znamená co?

V našich končinách to znamená co? – Že Koloušek už má otevřeno! Koloušek nahoře a hospoda U Kosků dole jsou nejbližší podniky. Ke Kolouškovi se jde horem přes kámen. Ještě nevíte, že vedle vztyčeného kamene s vyrytými osmitisícovkami, které všechny horolezec R. Jaroš zdolal, je jiný kámen s prohlubní. S vodou.

kamen_0925-500

Dáváme si bramborové placky. Hřmí. Přes kámen jdeme k potoku. Je to hned za rohem. Jenže jsme tam nedošly. Otočily jsme to, protože začalo lejt. Máme sice deštník, ale sandály mokré. Ble.

st_0935-nehty-500

U domu je sundavám a moje mokrá noha se krásně otiskla před prahem:

st_noha-0937-500

Máme asi půl hodiny do setkání. Nakonec to bude dole v kavárně.

Pořád dost prší. Pohled od stolu z okna na ptačí budky v dešti jsem kreslila už minule:

b_0796-budky-obr-500

st_1013-okno-500

A už prší mírněji a jdeme do kavárny! Konečně se vidíme naživo, to je fajn. Díky, že jste přijeli! Před rozloučením se ještě venku fotíme, neprší! Moje fotky nic moc, ale Zuzi i její muž to umí lépe a na jejich fotkách vypadám i já jako člověk! To se hned tak nezdaří!

Vzhůru do chalupy mokrou trávou opět ve čvachtajících sandálech. Škoda že nemůžu najít boty, co jsem si tu minule nechala. Asi mi je někdo omylem odvezl. To zjistíme.

Večer jsme si pustily televizi, protože dávali příběh nějaké ženy. Jmenuje se Effi. Je to propadák. A najednou skončil ve chvíli, kdy jsme čekaly, že Effi něco podnikne. Slabota. Je možné, že to není špatný film a není ani tak úděsně nudný, jak nám připadal. My z něj totiž vytřískaly sotva půlku; Effi byla valnou část času kostičkovaná. A bez zvuku.

Effi ve svých lepších dnech:

st_0938-efi1-500

A Effi v našich očích po většinu hrací doby:

st_efi2-0939-500

Od Effi jsme žádné tipy, jak na muže, nepochytily. Navíc udělala tu chybu, že byla kostičkovaná i v obličeji. Zřetelně se mi vybavilo, že v jednom ze článků o svádění se psalo, že podle výsledků výzkumu muže upoutá zejména žena oděná do puntíků.

Fakt to tam psali.

A já nic puntíkatého nemám. Leda šátek. Mohla bych si z něj vyrobit čelenku. Tu chci vyzkoušet a taky žádnou nemám. Nebo něco s puntíky seženu. Pokud budou ty puntíky malinký. Já je totiž nemám ráda. Pruhy jedině! O pruzích jsem žádné rady nečetla. Asi evokují přinejlepším námořníky a ti pro muže sexy nebudou.

Nojo a to souvisí s otázkou: Je puntíkatá žena jednak sexy a jednak stejná osoba, o kterou mají muži skutečný zájem? A hlavně: Jak rozlišit mužské signály myšlenky na sex od signálů zájmu o sex s přítomnou ženou a od signálů, že by měli zájem s dotyčnou chodit? Nebo je to všechno snad v zárodku totéž?

O signálech mužů se píše zde.

No, zítra to ještě probereme, až dorazí feromonová zásilka!

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zákoutí a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

44 komentářů u „Blatiny 2 – středa

  1. Tak už je to jasný, proč nemám chlapa. Nemám ráda puntíky, mám ráda proužky.

  2. Liško, ježíšmarjá, doufám, že nehodláš vyjít vstříc signálům mužů popisovaným v tom článku!! To je přesně popis toho, před čím prchám, sotva to na mě dopadne. Jsou i muži, co dokážou mít o ženu zájem, aniž by ze sebe dělali pitomce, věř mi…

  3. Jinak fotky se mi líbí i tvoje, nejsou tak překontrastěný.

  4. Zuzi s manželem jsou velmi sympatičtí, pořád mě překvapuje jak pestré jsou internetové známosti.

  5. 4
    Neboj, nejsem padlá na hlavu a znám Lišku, nemyslím si, že by to myslela vážně. Jen jsem měla potřebu cosi sdělit. .-)

  6. 4
    Taky si doufám nemyslíš, že jsem myslela vážně jedničku. Tak proč dvojku…

  7. protože tam vylo jasné že vtipkuješ….. Ve dvojce si pravila moudře radíce :-))

  8. Eště bych mohla Lišce tedy moudře radíce pravit:
    Tak až nějakýho chlapa nebudeš chtět, vem si místo puntíků proužky!
    Doufám, že to veme vážně.

  9. „Jsou i muži, co dokážou mít o ženu zájem, aniž by ze sebe dělali pitomce, věř mi…“ to zní moudře

  10. 11
    Ok, takže když napíšu něco, co zní moudře, je to proto, že nechápu
    Dobrá.

  11. Ratko, víš, mi to přijde prostě pořád totéž, že máš pořád pocit, že ty lidi kolem tebe (specificky ženský) jsou hloupější než ty, míň zkušený než ty, míň znalý, míň zažily, míň věcem rozumějí, míň je chápou…

    Jako jasně, že jsem to napsala jako doopravdy, ale přece se fakt, fakt známe, i naživo a ne jen z nějakýho jednodenního setkání, tak jak můžeš předpokládat, že bych já předpokládala… U Lišky, která je na laciný gesta a průhledný tahy chlapů vostrá jak meč a navíc školená…
    No nic.

  12. Máte blbě přechodník :)

    Ad věta2 a 11
    „Jsou i muži, co dokážou mít o ženu zájem, aniž by ze sebe dělali pitomce“ – já ale chci, aby ze sebe udělali pitomce, když mají o ženu zájem. Podle toho se pozná, že mají zájem a něco dělají nevědomě. Já ze sebe dělala pitomce kolikrát a pak se tomu smála, směju. (Znám situace, ve kterých jsem se tomu pak nesmála a nesměju, ale ty se netýkaly mužů.)

    ad 2
    Já ten článek popravdě řečeno už znova nečetla, takže nevím, co tam je za ptákoviny. Podívám se.

  13. He, hledám přechodník…
    Jo, radíce. já to brala jako Ratčinu frázi, tak jsem to nechala. Páč se to hezky rýmovalo/rytmovalo.
    Moudře radíc nemá ten rytmus. :-))

    Některý pitomosti, co muži dělají, jsou milý. Ale některý mě děsí, protože je to jen snaživostní křeč. A taky mě to baví sledovat, jen pokud o nic nejde. Pokud mi o toho muže nejde. Pokud se jen kochám tím,jk ještě pořád na opačné pohlaví funguju – tedy masáž ega.
    Když by mělo jít o něco víc, podvědomě couvám od přehnaných snah „být nějaký“, protože je jasný, že pak to opadne a nezbude z toho nic. Vadí mi moc nadšení ze mě okatě dávaného najevo, moc hrr do všeho se mnou a kývání mi na všechno, téměř poskakování kolem mě.

    Ale když pro mě skočí oblečenej do kašny nebo spadne ze střechy, tak to klidně. :-))

  14. 13
    já nejsem vostrá jak meč, já si ráda nechám zalichotit, když mě někdo pozoruje nebo vzdáleně voblejzá (nebo jak to říct). Ale ne moc. Hlavně nenápadně!
    Školení žádného druhu neuplatňuju v soukromé sféře. Nechám se unášet. Navíc by to stejně nepomohlo :)

    Vostrá jak meč jsem víc písemně. Hlavně když přijdu jednou za čas na facebook a vidím tam ty špatně umístěné čárky v pozvánkách na akce atd. Tam mi to nedá, tam to k nezdrženlivosti hrozně provokuje. Hehe, tuhle jsem konverzovala s Michalem Horáčkem :)) Že jako je lepší psát něco za sebe a ne kritizovat jiný. Jsem psala já a tím jsem nepsala za sebe a kritizovala jiný. No sranda.

  15. 15 ru
    týýýjo!

    To je užitečný – jak píšeš, tak si uvědomuju, že si všímám jen těch, co zajímají mě. :)) Takže šmírák jsem já a ne oni.
    Ty jiné moc nevnímám. Respective dřív jsem je dlouho nevnímala, pokud mě rovnou neoslovili na ulici. Později jsem vnímala aspoň něco a v poslední době jsem si řekla, že už se o mě asi nikdo zajímat nebude, když jsem ve středním věku, a přestala jsem se rozhlížet.
    Akorát nedávno mé oko spočinulo příliš dlouze na mladíkovi v tramvaji a on pak pořád na mě koukal, protože myslel nevímco. A to mi bylo nepříjemný, už jsem se tím směrem vůbec nekoukla, aby mě neoslovil. Vypadal divně sportovně vymatlaně.

    Tak já nevim.
    Teď nenápadně sleduju jen jednoho, vidím, že on taky nenápadně sleduje, ale nejde mi rozpoznat, jestli je to z důvodu kamarádského, anebo erotického anebo zakoukacího.

  16. 15 ru
    snažit se být nějaký (jiný než běžně) – no to né, to dotyčný myslím že nedělá.

    Jak píšeš
    „Vadí mi moc nadšení ze mě okatě dávaného najevo, moc hrr do všeho se mnou a kývání mi na všechno, téměř poskakování kolem mě.“
    To mně by asi ani tak nevadilo u toho, kdo by zajímal mě. U ostatních by mě to trochu otravovalo nebo bych to ignorovala, protože by mi to bylo jedno. Ale co opak?
    Co popichování nebo dokonce trochu jízlivost?

    To bych potřebovala trochu prozkoumat. Kdy je to milé a kdy už je to příliš a despekt?
    Nesnáším třeba, když něčí partner říká své ženě“ „Nojó, nějak tloustneš, budeme tě honit s bičem po stráni“ a podobné poznámky, sice se smíchem, ale mně tohle nikdy nikdo neřek a neřekne, protože s takovejma chlapama se míjím. Odpuzují mě.

    Lehké popichování má ovšem něco do sebe. Akorát jak já jízlivá nejsem, těžko se mi hledá hranice u jízlivějších lidí, jeslti je to despekt a ironie (což nesnáším), anebo je to hra a jejich způsob kontaktu a pobavení a veselé komunikace a projev zájmu!

  17. 18 ad poslední odstavec
    ideální řešení je se těch lidí prostě v tu chvíli přímo zeptat.

    Ale to s každým není možné, zabředávat do osobních věcí, třeba i před jinými lidmi. A i v soukromí to vyžaduje nějakou odvahu. A vystavení sebe ztrapnění, že se tak ptám, žejo :)

  18. 18
    Popichování a trochu jízlivost jako výraz zájmu a náklonnosti beru. To mi sedí a vyhovuje.
    Dá se říct, že tak vícero vztahů mých začlo.

  19. 18/20
    Hmm, jestli tam taky nebude souvislost s tím, na co taky pak vícero mých vztahů zašlo…

  20. ru 20,21
    :)

    Popichování je dobrý, takový sexy a je v tom vášeň, nedělají ho přichcíplý lidi. Mám dojem. (Ale co já vím, moje dojmy jsou poněkud slabší, asi reaguju až na silné podněty :-)

    Jo, už mi to došlo, pokud je v tom humor a je to v přátelském způsobu, je to bezva., je to popichování.
    Když je to zraňující, byť lehce, dotírající na slabé stránky nebo ženskost, je to jízlivé, ironické a to mi vadí.

  21. A já si furt snažím vybavit zážitky z cest s tebou a nemůžu se zbavit dojmu, že na vometáky jsi nebyla nikdy vlídná…
    Ale možná spíš na ty slizký. Vtěrky. Těch rozpačitejch, červenajících se nějak moc nebylo… :-)

  22. A nebo… Hele, je možný, že bys vydávala nějaký jiný signály, než co máš v hlavě,
    Na mě jsi v kontaktu s neznámými muži vždycky působila tak jakože odstupově, že s nimi sice plynně a neagresivně konverzuješ, ale držíš si je od těla. Nehraješ s nima očima, tělem. Jen mluvíš.
    A nebo jak mám jiným svým založením tuhle řeč jinou, nerozumím té tvojí.

  23. 24
    Na konci 1. řádku patří otazník, ne čárka.

  24. ru 24,23
    to nevylučuju, že vydávám kdovíjaký signály nevědomě, ty asi běžej furt.

    jo vometáky vtěrky, co neznám a mluvěj na mě? Tak od těch se držím dál, protože nechci, aby se na mě nalepil nějakej nekontrolovatelnej neznámej člověk. Většinou by se nic nestalo, ale ta možnost, že to bude blb nebo jen vůl, se kterým se budu muset bavit, když nechci, tak to teda ne, to nechci a nebavím se. Proto nepustím chlup a nic jim nedám – ani veselí ani slovo ani žádnej pohyb ani výstřih, nic. Nějakej vochometák nemá nárok. Jsem kruťas. To není pro toho, kdo to chce, ale pro toho, komu to chci dát já. A to může bejt jednou celý město, jednou nikdo.
    Akorát už těch věcí v repertoáru už mi věkem ubývá, už skoro ani nic mít co dát nebudu.

  25. tyjo, to je zajímavá diskuse :-))

    20. a co přátelské popichování stejnopohlavní. Jak snášíš? :-)))(ted nemyslím vajíčka) uff, to jsme třeskutě vtipná.

  26. Dneska po práci se porozhlídnu, jestli by nebyla nějaká slušivá sukně lichotivého střihu nebo puntíkaté šaty. Nebo radši místo puntíků kdyby bylyi malí ptáčkové. Přece jen ty puntíky mi nejsou milý. Podobně jako krajky nebo příliš romantické oděvy, volánky. Letos jsem si koupila hedvábnou indockou sukni zavinovací a dvě nová trička – jedno oranžové s pruhy, to je moje, a druhé modré s bílýma vlaštovičkama rozesetýma a to mě docela baví.

  27. 29
    Hedvábnou indickou sukni zavinovací!!! Kde???
    Už ji sháním několik let místo svojí vínové rozpadlé… marně…

    Heleď večer ti napíšu mejl, teď nestíhám.

  28. 31 ru
    sukně od kámoše, co jezdí do Indie a nakupuje tam a tady to prodává.
    Teď má nový věci, dá se to rezervovat, mají je nafocené na FB, jmenuje se to myslím „Muditá – sdílená radost,“ ehm.
    https://www.facebook.com/Mudita.Sdilena.Radost/

    Já předpokládám, že ale nafocený nemaj všechno a že si je odchytnu osobně naživo, až budou prodávat na nějaké akci. Naživo je to lepší. A i kvůli ceně, mám dojem, že to bylo výhodnější.

  29. Možná se dá s nimi domluvit i kontakt přímo v Praze, aspoň podle toho, co tam na FB probíhá za výměny zpráv. Třeba by to šlo, jestli pojedu za tebou.
    V kteréžto souvislosti jsem ti poslala ten mejl.

  30. Ahá. Už jsem ho našla. Před chvílí tam ještě nebyl, dneska jsem schránku náhodou otevírala.
    Jó, tak se snad uvidíme!

  31. Tak já nevím, jestli je to významný a podnětný, ale letos jsem dostala návrh k sňatku od dříve neznámého pána na tyto podněty: 1) vylila jsem na sebe kafe a místo, abych to skryla (flek na světlých kalhotách jak hrom) a vypadala jako blbec, jsem to demonstrovala, aby si nikdo nemyslel, že je to od něčeho jiného a vypadala jsem jako otevřenej blbec. Dále jsem se vytahovala, že jsem vyšla den předtím na Luzen (kopec v Němcích) a pak jsem pochválila danému pánovi bagr. Tím jsem ho už úplně dostala a nabídka na grilování, večerní návštěvu pokoje a pozdější sňatek byl tu. …………….. Tak třeba pochvílit bagr se musí ……. nebo vylít na sebe kafe … ??? :-) …….. ten Luzen asi nebyl tak významný …………… :-) :-) :-)
    ……… P.S. nic puntíkovaného jsem neměla, jen ten blbej hnědej flek přes celý stehno ……..

  32. Lenko 36
    jó, „otevřenej blbec“ je nejlepší!! Přesně, to je nejlepší metoda. Jen jsem nevěděla, že se jmenuje „otevřenej blbec.“ To se mi líbí.

    Protože bagr!!!

    No ty taky vypadáš zatraceně dobře, to by taky bylo tím.
    Já jsem asi skoupá na sdělení, kontakt s cizími lidmi,často vysílám: „Dejte mi pokoj.“

  33. „Já jsem asi skoupá na sdělení, kontakt s cizími lidmi,často vysílám: „Dejte mi pokoj.“
    deformace z práce? Mám to občas taky tak, když mám z práce dost – potřebuju klid.

  34. 38 jo, to asi lidi, co pracují s lidmi (nebo co mají hodně dětí) mívají,
    u mě je to ale jiný, je to nechuť něco dělat nebo něco začínat, podnikat, je to chuť zalézt do díry (a nebýt, stačilo by dodat, ale tak hrozný to není, přesto to přičítám depresivnímu typu reagování).

  35. 39. aha.
    řekla bych prozkoumejte to víc – tyhle stavy – strach ze selhání, neuspěchu? třeba.
    líná nejsi. ani nejsi ten člověk, co by netoužil občas po změně, naopak jsi dost akční.
    a nebo to může být mě napadá jen prostá unava z akčnosti. :-)

  36. únava z akčnosti… to je zajímavý termín

  37. barčo 40
    no, kdybys viděla, jak dlouho nemám douklizené zbylé pytle od stěhování, asi bys mě akční nenazvala. Nechávám to ležet. Ta nechuť je silná. Je to jeden depresantský způsob: čekat, nedělat to, čekat, že „se to“ udělá samo nebo přijde vnější událost a pak už to budu muset udělat, na poslední chvíli.

  38. 43. dobře.
    „čekání na Cargo (záchranu)“ moc nefunguje, dotlačení ke zdi – at už vnějšími okolnostmi, nebo až tě to naštve natolik, že s tím zatočíš – naopak funguje :-) a pomáhá i později psychicky – v tom smyslu: „jo, jsem dobrá, na sebe hrdá, překonala jsem to, dokopala jsem se k tomu a zvládla to – dobrý pocit ze sebe samé. a kolikrát se k tomu přidá ještě: „ty jo, nebylo to tak hrozný, mohla jsem to udělat dávno a mít to z krku a free“

  39. 43
    nojo, já si řeknu. udělala jsem to, ALE ne dost včas, nejsem zas tak dobrá, není to ono.
    U toho se přistihávám (což je dobře) a musím si to trochu přeformulovat, že jsem skvělá a tak.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.