Čelní útok

ANEB ZRANĚNÉ MÍSTO PŘITAHUJE DALŠÍ RÁNU

Znáte to? – Když vás bolí noha, přesně na to bolavé místo vám někdo šlápne. Ne na druhou nohu, ale přesně na to místo. Aby se rána připomněla. Oživila. Zákon přitažlivosti. Ono se to dá vyložit i tak, že vám ten člověk šlápnul právě i na tu druhou, zdravou nohu, a k tomu vás ještě kopnul do stehna a bouchnul do ramene, ale toho jste si vůbec nevšimli a odeznělo to; vy jste si ostře bolestně všimli, že zásah dostala opět ta pochroumaná noha. Do černého.

Nahoře na pravém nártu mám odřeninu. Už se pěkně hojí, řekla jsem si dopoledne s uspokojením. A nějak mi problesklo hlavou: To by bylo blbý, kdyby dostala nový zásah; přece se to stává… Nonic, obula jsem si sandály a vyrazila na Bulovku. Napřed na odběr krve, potom na každodenní ozařování. Byla jsem ráda, že to zvládám tramvají. I když jsem na ni docela dlouho čekala a to není moc příjemné, postávat a čekat, když vás něco v břiše tlačí a nejste úplně v kondici. V kondici jsem nebyla hlavně den předtím, v úterý. To jsem na ozařování jela tam i zpátky taxíkem, protože bych to od tramvaje nedošla. V pondělí mi totiž dělali prvně vnitřní ozařování, v narkóze. Jmenuje se to brachyterapie. A po té jsem se cítila oslabeně. Naštěstí ve středu už celkem dobrý, byla jsem ráda, že jsem schopná jet tramvají a dopochodovat na odběr krve do pavilonu 8. Přes ten hnusnej areál.

Normálně jdu totiž po klidné boční cestě v zeleni a pak nahoře popojdu kousek po silnici kolem protonového centra, sejdu po kovových schodech a šup a jsem tam. U pavilonu 6. To je onkologie. Tam je chemoterapie. A vedle je budova B a v ní jsou ozařovny.

Dnes jdu tedy hlavním vjezdem. Za ním je jediný obchod s potravinami v areálu nemocnice, pokud vím, a on má nahoře na domě takovýhle nápis:

Pohřební ústav. To je strašlivý. Ještě jedna pohřební služba je hned na kraji areálu, před hlavním vjezdem. Děsný. Já vím, že bývají v blízkosti nemocnic, ale tohle je trochu moc. Někdo jde navštívit svého blízkého do nemonice, bojí se o něj, a vidí tohle. To mu na náladě nepřidá. A kolemjdoucímu pacientovi s rakovinou asi taky ne, žejo. Mě to štve. Navíc to dělá beztak ošklivý zarostlý areál nemocnice s nepěknými budovami ještě hnusnějším, méně estetickým. Všude jezdí jen auta, pěšky se chodí po pozemku nemocnice dost špatně, člověk si připadá jako ve Spojených státech, všechno je to v kopci, na slunci… a plevele jako v Polsku. A jak tak jdu, koukám, že dost kolemjdoucích je dost divných. Už na stanici Bulovka se vyskytují podivní lidé. Na špinavém místě si sednou do trávy hrubé ženy se psem nebo tu postává hlouček špinavých, do hněda opálených mužů s lahvemi. Však taky jsem v té čtvrti nikdy předtím nebyla a dobrovolně bych tam v životě nešla. Jen jsem tudy párkrát projížděla tramvají cestou nahoru do Kobylis. Asi od té doby, co tu zabili Heydricha, to dostalo nějakej prokletej nechutnej šmrnc. Že by i pro čtvrti ve městě platilo, že zraněné místo přitahuje další ránu?

Došla jsem na odběr krve a odtud nahoru do budovy B – jo pozor, vede tam tajná podzemní chodba! A ta se mi líbí. Vede tam tedy jen z vedlejší onko-budovy číslo 6. A já ji používám. Hlavně když je vedro. Proč jít třicet metrů po slunci, když můžu jít sto padesát metrů dobrodružně tajnou suterénní chodbou, že. Ona tedy ta chodba není pro každého. Ukázala jsem ji kamarádce a ta seznala, že možná trochu trpí klaustrofobií, protože se jí v té chodbě nelíbí a sama by tam nevlezla. Přitom ta chodba je široká. A světlá. A dokonce ji někdo vyzdobil, aby se jí lidé nebáli chodit. Jenže tím z ní právě udělal strašidelné místo. Na stěnách visí několik fotografií, pravda, na jedné jsou dámy v lázních Toušeň, na další pes, ale na většině jsou vyfoceny prazvláštní vyšetřovny a aparáty, které v divákovi zabijí veškeré zbytky důvěry ve zdravotnický systém:

A za rohem:

Tak jsme došli.
Nazdar, babi.
Jsme v cíli, v čekárně před ozařovnami. V suterénu, na stejném podlaží jako podzemní chodba. Čekárna je prostorná a osvětlená, docela fajn. Jsou v ní nové barevné sedačky. A po dnešku se jedna sedačka bude viklat. Ale nepředbíhejme.

Patřím do ozařovny hned na kraji, před kterou jsou v čekárně proti sobě dvě řady sedaček oranžové barvy. Dalším ozařovnám přísluší jiné barvy sedaček. Sedám si spořádaně na oranžovou. Na úplně krajní, protože pár sedadel už je obsazeno. Ob jedno ode mě sedí starší pán, čeká na někoho, kdo je právě uvnitř. Naproti sedí další lidé, ti už odchází. Vytahuji lahev s pitím a leju ho do sebe. Už jsem si lokla cestou jako základ; na ozařování se musí s plným močovým měchýřem. Musíte si vykalkulovat, kdy asi tak vypít aspoň půllitr vody – kdy dojdete do čekárny a kolik lidí tak bude před vámi, abyste neměli močák plný k prasknutí moc brzo, ale aby nebyl ani ještě poloprázdný, než do něj tekutina z ledvin dorazí. To by vás totiž po kontrolním CT z ozařovny vykázali a museli byste se obléknout a venku dál čekat a pít a pak jít do ozařovny znova, snad to vyjde a nepočuráte se…

Sotva jsem si sedla na krajní oranžovou, přišel pán s paní. Automaticky předpokládám, že jde o partnery, manžele, ale už vím, že někdy je to dcera a otec, ačkoli by to jeden neřekl. Tak tentokrát klidně řekl, vyšší dívka kolem 25 let vypadá dobře, intelektuálně, s ní ještě vyšší muž sportovní postavy je zachovalý, vypadá nejvýš na padesát, klidně by to mohl být její partner. Ale je to otec, jak zjistíme za chvilku. Pan Novák, řekněme. Jsou tu asi noví – odchytli jednu sestru z ozařovny a ta jim vysvětluje, že mají jít na ozáření a pak vedle na kontrolu k lékaři (to se chodí jednou týdně). Tam jsou fialová sedadla. Ještě jsem neřekla, že v ozařovnách personál sleduje svůj úsek čekárny přes kamery. Vidí, kdo tam sedí. Hlavně ale každý ozařovanec má u sebe každý den identifikační náramek. Ten vypadá jako dětská atrapa chytrých hodinek – je to malá umělohmotná krabička přidělaná na tkaný páseček. A na té krabičce není nic vidět. V ozařovně ale poznají, kdo v čekárně je, ta krabička nějak vysílá identifikační údaje. Na základě toho si z ozařovny volají jménem dalšího čekajícího, který má jít na řadu. Pán se slečnou si sedli asi pět metrů proti mně, na protější oranžovou. Já mám ještě čas. Trochu mě dráždí, že slečna pánovi šeptem rychle cosi vypráví; kdyby radši mluvila hlasem jako všichni, znělo by to přiměřeně, takhle je to paradoxně nějak invazivnější. Tu se otevřely daleko za mými zády dveře ordinace a lékař zvolal: “Pan Novák!”

Pan Novák slyšel na své jméno a slyšel ho rád. Vztyčil se jako nadšený vítací pes v celé své atletické výši 190 centimetrů a dal se do běhu. Přímo kupředu. Na mě. Když se mi celý svět zakryl řítícím se panem Novákem, zaječela jsem cizím stoupajícím hlasem: “Co děláteeee?!!!”
Zabrzdil až o mě.
Ozval se monotónní rezignovaný hlas dcery: “On si vás táta nevšimnul.”
Cože?!
Jak?
A běžel dál.
Žádná omluva, nic.
“Dobrý, nic se mi nestalo,” řekla jsem. Ze své iniciativy. Nikdo se mě nezeptal.
Čekala bych, že budu v totálním šoku z té nenadálé smršti, ale dobrý.
Odřenina na mém pravém nártu se bujaře rozkrvácela. Dostala zásah. A můj pěkný nehet na palci je rozkřápnutý.
Ano, byla jsem v oranžových šatech na oranžové sedačce, ten běžec mě mohl přehlédnout, ale zároveň i tu sedačku?! Asi má nějakou vadu zorného pole a nevidí dolů, ale proč potom proboha běhá? Nemůže chodit normální rychlostí?

V ozařovně jsem je varovala před tím pánem, aby nedošlo k další nehodě – že asi špatně vidí, ať si dají pozor. Odpověděli, že to nasedá na jeho diagnózu. Tu nevím a vědět nechci a nechci, aby na mě nabíhali lidi s jakoukoli diagnózou. Po ozáření jsem si dala příjemnou procházku podzemní chodbou a bylo zase dobře.

A od té doby se krajní oranžová sedačka viklá.

.

SOUVISEJÍCÍ:
Pád a další ženské komplikace
Tento způsob hubnutí…
Šťastná to žena, jež hadice nemá!
Kdo jsem bez prášku? Život vlkodlaka.
Chvíli se cítit normálně!
Závany z vany

.

Odzbrojující hlášky

OD SLEČNY MARPLOVÉ…

Bloček trochu zahálí, ale kocour vypadá dnes stejně jako před půl rokem, takže je všechno v pořádku. Stejně jako před půl rokem i teď si ráda poslechnu staré audioknihy s případy Hercula Poirota. Případy slečny Marplové taky. Ale té filmové slečně Marplové jsem tolik na chuť nepřišla. Na jaře jsem o některých sobotách stihla vidět pár dílů jejích detektivních triumfů a vida – zjistila jsem, že slečna Marplová neváhá použít geniální hlášku, na kterou není odpověď!

V pravou chvíli. Například když někdo jiný řekne úplnou pitomost. Hláška slečny Marplové mu vezme vítr z plachet, umlčí ho a zároveň neurazí. Je fikaná. Vypsala jsem si tyhle odzbrojující výroky do bločku a podělím se o ně s vámi, mají totiž širokou praktickou využitelnost:

“To je zvláštní, jak snadno lidé podléhají vlastním dojmům, viďte?!”

“Vy hodně přemýšlíte, viďte?”

“Člověk se musí ptát, proč.”

.

Ze starých konceptů a odkazů

NAŠE ŘEČ, SRANDA Z PŘEKLADAČE A CÍL ŽIVOTA.

Projeli jsme názvy konceptů příspěvků, co mám uložené na blogu. Některé obsahují odkaz někam jinam, na zajímavý článek na internetu, jiné rozepsaný text; těžko říct, co všechno, protože jsem otevřela jen ty, které byly v komentářích odhlasovány jako nějakým způsobem lákavé. A byly to: “etymolog naše řeč!!” a “Srandovní texty z překladače” a pak “Cíl života.”

ETYMOLOG – NAŠE ŘEČ
Koncept obsahoval jen jednu větu a odkaz:
slovník vojáků za 1.války: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=757

A ten docela stojí za to. Jde o slovníček podle abecedy, takže hned zkraje na nás vykoukne “antifrontin.” Být očkován antifrontinem = nedati se vystrnaditi do pole. Slovníček je hlubší než jen pro pobavení; mezi řádky je cítit celá tragédie mnoha lidí, kteří museli jít někam, kam vůbec nechtěli… a víc než to.

SRANDOVNÍ TEXTY Z PŘEKLADAČE
Dneska jsou poněkud vyčpělé, protože už jsme je viděli tolikrát. V konceptu byly tři texty – dopisy nebo spamy, které mi přišly a já si je uložila. Zaujme “svědectví o tomto kouzelném karafiátovi,” ale číst celé to nebudu ani já a počítám, že ani vy:

Volám sa Tomá Petra Ondrušová a ja som od slovenčiny chcem použiť tentokrát, aby som povedal každému na internete o tom, ako som dostal môj úver po tom, ako som bol podvodník 3 krát som požiadal o pôžičku od Patricia Kingsman úverovej spoločnosti včera videl som ľudí svedčiť o Jej dobré práce a o tom, ako pomohla ľuďom, tak som sa rozhodol požiadať a povedala mi, čo som potreboval robiť Bol som strach, ale urobil som to dnes ráno Teraz som dostal upozornenie z mojej banky tam tam peniaze na mojom účte a ja som skontroloval Suma a to bola moja pôžička som tak šťastný. Takže chcem použiť tento čas a povedať každému na internete, že táto spoločnosť je skutočná, ak potrebujete pôžičku, táto spoločnosť je tá správna spoločnosť, od ktorej sa uchádzať, aby sa nedostal ako vy scammed, pretože tam sú podvodníci tam platí od tejto spoločnosti a Budete spokojní. Tam je mailová adresa patriciakingsman.loans2016@gmail.com

AHOJ!!!!!
Já jsem erickson, když jsem nakonec našel svědectví o tomto kouzelném karafiátovi Dr. ozalogbo, jak pomohl mnoha lidem, aby získali své milovníky a rozbité domovy zpět, kontaktoval jsem ho prostřednictvím jeho e-mailové adresy ozalogboshrine@yahoo.com, protože jsem byl naprosto zoufalý, Manželka zpět. Život bez mé ženy byl pro mě a mé děti opravdovým nepořádek. Chtěl jsem dramatickou změnu a myslel jsem si, že kouzlem může být řešení. Po projednání rozhodnutí s Dr. ozalogbo mi dal naději, že obnoví své manželství. Cítila jsem se jistě, že skutečně přiměje mou ženu, aby se vrátila domů a on to udělal! Je to fantastické to, co pro mě to skvělé kouzelnické kolečko dělá, jeho pomoc je neocenitelná! Nevím, co bych udělal bez pomoci Dr. ozalogbo, on dělá svou práci tak dobře, že je organizovaný a vysoce funkční, věřím, že je to nejlepší kouzelník, na který se mohu spolehnout, pokud jde o všechny druhy kouzla, já Byl na podlaze, že jeho kouzla pracovala, pokud potřebujete pomoc, kontaktujte jej na ozalogboshrine@yahoo.com nebo zavolejte na číslo +2348110745073

Jmenuji se Barbara a já jsem založil v Norsku. Můj život je zpátky !!! Po 1 roce zlomeného manželství mi manžel opustil dvě děti. Cítila jsem se, jako by se můj život chtěl skončit, skoro jsem spáchal sebevraždu, byl jsem po dlouhou dobu emoční. Díky kouzelníkovi nazývanému Dr. Isikolo, který jsem se setkal online. V jeden věrný den, když jsem procházel internetem, jsem narazil na řadu svědectví o tomto konkrétním kouzelníku. Někteří lidé svědčili o tom, že přivedl jejich ex lásku zpět, někteří svědčili o tom, že obnovuje lůnu, léčí rakovinu a jinou nemoc, někteří svědčí o tom, že může kouzlit, aby zastavil rozvod a tak dále. Také jsem se setkal s jedním konkrétním svědectvím, byla to o ženě, která se jmenovala Sonia, svědčila o tom, jak přivedl svou Ex milenku za méně než dva dny, a na konci svědectví ona upustila e-mailovou adresu Dr. Isikolo. Poté, co jsem všechno přečetl, rozhodl jsem se to zkusit. Kontaktoval jsem ho e-mailem a vysvětlil mu můj problém. Za pouhých 48 hodin se můj manžel vrátil ke mně. Vyřešili jsme naše problémy a jsme ještě šťastnější než předtím, doktor Isikolo, je opravdu nadaným mužem a nepřestanou ho publikovat, protože je to skvělý muž … Pokud máte problém a hledáte skutečný a skutečný Kouzelník k řešení všech vašich problémů pro vás. Vyzkoušejte High isikolosolutionhome@gmail.com kdykoli, může být odpovědí na vaše problémy. Zde je jeho kontakt: isikolosolutionhome@gmail.com nebo jej zavolejte na číslo +2348133261196

CÍL ŽIVOTA
V konceptu byl překopírovaný celý článek – jednotlivé body Ericha Fromma týkající se života. Nemám moc ráda takové citáty, protože mi připadají vytržené z kontextu, ale tady mě asi něco zaujalo, pravděpodobně celkový styl a trochu pochybný překlad. Všechno je zde v původním článku. Většinou se tam dočtete, že je dobré být sám sebou, svobodně, když to nikomu jinému neubližuje, a něco o lásce. Čpí mi z toho, jak to čtu dnes, úporné používání jiné terminologie, než je už zavedená filosofická nebo teologická – například se nabízí (myslím že kantovský) termín nedělat “z člověka prostředek,” ale je to opsáno jinak. Také je tam znát ta Frommova silná levicová orientace, která se striktně vyhýbá čemukoli, co připomíná křesťanství, formuluje v podstatě křesťanské postuláty záměrně jinak a nemá filosofický přesah vztahující se k potenciálnímu nejvyššímu dobru.

.

Ještě v červnu

STIHNU PŘÍSPĚVEK…

Abych tak rychle něco spíchla. Pročež jsem se podívala v administraci blogu do konceptů příspěvků, které již dlouho čekají na zpracování. Některé zůstaly ve fázi konceptů trčet omylem, protože byly nakonec publikovány, některé byly jen zkopírované texty, které jsem si chtěla uložit pro inspiraci, další byly plánovány jako možný příspěvek, ale nikdy se jím nestaly. Zde je seznam všech:

vlaams vs nederlands 23.12.2019
molly 20.10.2019
Testy osobnosti 22.9.2019
supr staré texty o zvířatech 18.2.2019
lípa big tree hunters 9.1.2019
Vtipy v časopise 5.9.2018
Životopis 18.7.2018
Prstýnek – indikátor 10.11.2017
Páter Ferda o jídle 12.9.2017
Cíl života 23.8.2017
Souhry okolností 9.7.2017
potok v zahradě 30.7.2017
Srandovní texty z překladače 30.6.2017
co chci barbara cher 18.6.2017
Vyrobím náramek! (5) 25.1.2017
vztAH 25.12.2016
Vlastnosti žen atraktivní apod. 17.11.2016
Jak na to? 11.11.2016
zoe 28.5.2016
Notýsky z puberty (3) 8.5.2016
šaman, zvířecí duch – průvodce 14.10.2015
Mantry 17.7.2015
soc6 jak na to 19.5.2015
etymolog naše řeč!! 19.5.2015
Religiozita 19.1.2015
Mouchovej hrnek 9.6.2014
Ona umřela 4.6.2014

Staňte se rozhodující instancí a řekněte, u kterého názvu cítíte zvědavost. Já se podívám, co to bylo za text, vykopu ho z podzemí, potom ho publikuju a doplním a dohledám tehdejší i nové okolnosti. Některé názvy mně samotné nic neříkají, některé jiné mě oslovují až dost.

Nebo můžeme hádat, co se pod jednotlivými nadpisy skrývá. U některých to netuším, u jiných tuším, že to budou pěkný ptákoviny.

.

Žlutej sviňák malej

HÁDANKA.

“Jeho život je jenom ten žlutej sviňák malej.”

To jsem tenhle týden zaslechla. Říkala to jedna paní druhé paní a z dalšího kontextu bylo jasné, co tím myslela. Hádejte, hádejte, jinak se nedozvíte, kdo je žlutej sviňák malej. Je to virus? Co by to tak mohlo být…

Osm skleniček

A NEVÍTE, KTERÁ BIJE…

Doslova. Příspěvek pro milovníky moře.

Osm skleniček. Acht glazen. Chtěla jsem si pustit starou rozhlasovou hru v nizozemštině. I když zvuk praská a je ještě těžší slovům rozumět. Na youtube je takových starších audio her vícero, samé kriminálky. Některé trvají dvě hodiny a to bych brzo usnula. Tak jsem si pustila krátkou. S názvem Osm sklenic. Možná bude v jedné z nich arsenik? Půjde o osm podezřelých? Uvidíme. Tedy uslyšíme.

Rozhlasové hry já měla vždycky ráda. Dávali je v rádiu každou sobotu. A v neděli za mého dětství (a tradice pokračuje až doteď) ve 13 hodin zase dávali pohádky. Když byl na programu Šťastný princ, věděla jsem, že to obrečím, a doufala, že nedělní oběd se odehraje dřív a nebudu si slzet do talíře před rodiči. Kazeťák jsem měla až od 18 let a některé rozhlasové hry a pohádky si pak nahrávala na kazety. Mám je pořád – třeba Pygmalion s Kopeckým a Bohdalovou, Ideální manžel s Hanzlíkem, Exitus s Munzarem, Levá a pravá s Hlaváčovou, Ray Bradbury: Město. A spoustu dalších. A posledních pár let v červenci a srpnu si pouštím audioknihy od Agathy Christie. Takže Osm sklenic znělo jako lákavá volba.

Na základě své mírně pokročilé nizozemštiny jsem při poslechu pochopila, že děj se odehrává na lodi. Hlavní hrdina je Jan, někdo ho tam péruje, loď má kapitána a starého kormidelníka, Jan se baví v přístavu s kapitánovou dcerou a pak plují do orientu na ostrovy a nakonec tam někdo vypráví nebo čte o tom, že “byl jsem nejlepší kamarád tvého otce” nebo “můj otec byl váš nejlepší kamarád” a je konec. A kde je těch osm sklenic rumu? Kde je vůbec osm sklenic jakéhokoli nápoje?

Tak jsem zapátrala na netu a dověděla se, že skutečně rozuzlení přichází nakonec jako překvapení k zamyšlení. Píšou to tady. Budu si hru muset pustit ještě nejméně jednou, abych pointu pochopila.

Ale těch osm sklenic? Při mém pátrání vyšlo najevo, že já středoevropská krysa nebo liška nemám ani ponětí, co to obnáší. Na moři. Kdepak osm sklenic rumu. Šlo o naplňování nějakých nádob vodou (nebo co?) a podle toho se na lodi měřil čas! Čas, jak dlouho trvá lodní hlídka, služba. To jste věděli? Já vůbec ne, a to jsem ještě ve 14 letech chtěla být pirátský kapitán… Ve článku Scheepswachten je to popsáno. Hlavně ten čas měřili boucháním do zvonu, aby věděli, která bije, ale asi bouchali podle toho, že se nějaká nádoba zaplnila za půl hodiny? Takže během čtyřhodinové hlídky to byly čtyři sklenice, pak se vylily a měření začalo znova? Jsem z toho ještě suchozemštější jelen než předtím. Anglicky je to nějak popsáno tady. Nebo stručně tady ohledně lodního zvonu – a tam píšou, že šlo o přesýpací hodiny, aha, na půl hodiny: “…watches were timed with a 30-minute hourglass. Bells would be struck every time the glass was turned.” Jooo, takže se to neplnilo vodou, ale přesýpalo, dobrá, to mě uklidňuje, že aspoň je to trochu suchozemštější než voda… Nojó, jasně, přesýpací hodiny! Ahááá. Osm rund přesýpacích hodin a pak skončila hlídka. V tom případě vznáším obvinění, že v knihách o plachetnicích a zámořských objevech se málo psalo o písku v přesýpacích hodinách. Nebo vy jste si pamatovali jejich důležitost na moři? – Já ne, furt nějakej sextant, oktant, kompas, ale o přesýpacích hodinách si nepamatuju, že bych četla.

Akorát jsem o nich poslouchala rozhlasovou hru, co si musím pustit ještě jednou nebo osmkrát, aby se mi dobře sesypala a zazvonil mi v hlavě zvon a já ji pochopila.

.