Fotohádanka

CO TO JE:

hadanka

Dodatečná nápověda 23.3. v 08:41 je další čtverec z obrázku pomyslně rozděleného na čtvercovou síť.
Pokud první fotka byla řekněme čtverec C3, tak následující fotka je čtverec E3, trochu šoupnutej do strany. Nebo C5; já nevím, jestli písmena jsou sloupce a čísla řádky, nebo naopak:

hadanka-sq2

A tady máme celkový pohled na pana labuťáka:

hadanka-finale

.

Do Betléma a do Nicoty

ZA NADĚJÍ.

25-1

Chasidská vyprávění Martina Bubera, na která upozornil Saul a kde se psalo o Nicotě:
http://www.luzs.cz/martin-buber-chasidske-vypraveni.html
Snad jsou komplet; to nevím.

Úryvek o Nicotě:
Magid z Mesriče řekl: „Žádná věc na světě není schopna přejít z jedné skutečnosti do druhé, aniž by předtím vešla v Nic, to jest ve skutečnost „mezi“. Zde je ničím, a nikdo ji nemůže pochopit; neboť dospěla ke stupni ničeho – jako před stvořením. A zde z ní bude stvořeno něco nového, od vejce po koláček. V okamžiku, kdy je dovršeno tání ledu, a v okamžiku, než začne vznikat koláček, je Nic. Toto Nic nazýváme ve filozofii prvotní stav, který nikdo nemůže pochopit, neboť je to síla před stvořením a jmenuje se chaos. Tak i rostoucí semeno: nezačne růst dříve, dokud se nerozpadne v zemi a není ve své podstatě zničeno, aby dospělo k Nic, jež je stupněm před stvořením. A ten se nazývá moudrost, tj. nezjevená myšlenka. Až poté je z něj tvořeno, jak stojí psáno: „Je všechny jsi s moudrostí učinil.“

Ještě se k Nicotě na konci dostaneme. Na Konci asi taky, na konci tohoto článku jistě :- )

25-2

25-3

25-4

25-5

25-12-1-500

Nový perníkový strom byl nakonec umístěn na vrchol betlémské chýše, namísto anděla. Ten byl zapíchnut našikmo, jinak se tam nevešel.

25-12-2-500

Tak šťastný a veselý!

Tak šťastný a veselý kocour:

25-12-3-500

A jako na zavolanou paní Anička Hogenová, která umí rozebrat Heideggera slovo po slovu, filosofka, mluví v novém rozhovoru i o Nicotě. Spíš tak od 10. minuty. Celý rozhovor zde.

Vzala jsem si z něj chuť jít zase sama s batohem několik dní krajinou a tohle:

25-6

Zažili jste takový okamžik? Nebo víckrát?

Já myslím, že jsem to zažila. Tehdy, když mi bylo zle, nejhůř, před 15 lety, když jsem měla pocit, že už to nejde dál, že tohle nepřežiju a rozpadnu se na kousky teď hned, rozletím se na třísky, je to konec, protože takový pocit se přežít nedá, nedá se vydržet.
A v tu chvíli jsem přestala bojovat a řekla Takjo, tak se rozpadnu.
A teprve pak mi něco s naprostou přesvědčivostí řeklo jasnou větu: Nic se ti nestane.

No vidíte to a zase tu dnes stojím jako pochybující, jako skeptik. Ale ani pro svou duchovní obrodu ten zážitek obnovovat nechci. Snad stačí jiný, menší, kratší a držet si svou cestu. Potřebovala bych víc dní volna bez lidí – nejen na vyluxování svého pokoje a zlikvidování bedny tiskovin.

.