Dobrý, nebyla jsem ten, komu se motala hlava. Bavil mě pohyb propínání křídel, resp. asi první fáze toho pohybu. Ten jsem byla schopná dělat docela plynule, narozdíl od jiných pohybů, kdy se mi jedna ruka dole na chvilku zastaví, protože se moc soustředím na tu druhou víc v pohybu.
Hlavní lektor nebyl přítomen, se dvěma instruktory to bylo dobré.
Co mi dělalo potíž: na začátku setkání se hrozně dlouho vestoje koncentrovat na vnitřní úsměv. Něco jako postupná relaxace částí těla. Ta mi jindy potíž nedělá – jenže vleže. Vestoje trochu nepříjemné, mnohem horší pro uvolnění. Krom toho potřebuju vždycky spíš stručnější, rychlejší pokyny; např. nácvik autogenního tréninku by mě iritoval tím, že se několikrát opakuje, že je ta a ta část těla uvolněná. Já to potřebuju jen jednou a hned jít dál. Když je to na mě moc dlouhé, naopak to vyvolá nepříjemné napětí namísto uvolnění.
Stejně jako po první lekci jsem pak štrádovala pěšky velmi svižně asi 2 km do mírného kopce. A vyspala jsem se dobře, což je obvyklé, a k tomu ještě se mi ráno i dobře vstávalo, což je u mě velmi neobvyklé.
.
Co to je vnitřní úsměv?
To zní zajímavě, štrádování do kopce to jistí :-)
Petro,
ahoj, zatím s ním nemám jiný zážitek než ten jeden – cítit se tak, jako by tělem postupně prostupoval úsměv, poslat ho do očí, do částí obličeje, pak zase dál…
Aha :-) Stejná metafyzika jako povel nadýchni se do kyčle. Těším se na shledanou v Lajce s Vlněnžmi sestrami :-)
4. ano tak, v tom smyslu, nechat tělo, jeho části a orgány ať se usmívají… :-)
Petro 4
taky se těším, že se tam uvidíme. A můžeme spolu dýchat do kyčle :-DD
P.S. teď se mi dvě věci pletací nějak nevyvedly. Z jednoho pleteného trička udělám polštářek a 2) začátek vesty s barevnými Fair Isle vzory vypářu, je to moc řvavý. A to jsem myslela, jak to bude světlé málo kontrastní, chachááá.
Všimla jsem si, že ti stačí krátká instrukce :-) (Viz můj článek s Duškem :-)). Já mám zase potřebu slyšet jedno a totéž klidně stokrát, protože někdy mě až tatáž instrukce, ale jinými slovy, dokáže docvaknout :-)
Poslední dobou mám pocit (osobní i jako instruktorka), že narážím na lidi, kteří spíš než by si Orla v hnízdě užívali, tak se v něm z různých důvodů trápí a prožívají spíš náročnější pocity, než uvolnění…. zajímavé…
Vnitřní úsměv vestoje je vpravdě náročnější. Ale Orel je prostě náročný :-))
Četla jsi ten článek o krizích? https://zitjak.wordpress.com/2016/02/21/kdyz-prijde-krize-1-dil/. O problémech při čchi kungu je spíš ta druhá část…
7 aves passeri,
jé, to je dobrá poznámka s tím Duškem – ono to je pravda, uvědomuju si na základě tvé poznámky, že to zapadá do mojí vlastnosti:
během života mě právě irituje, když někdo mluví zdlouhavě nebo o věcech, co už jedna věta vyjasní a pro mě netřeba to dál rozmazávat. Kdežto tu potřebu rozmazávat mají jiné typy lidí, možná to rozmazávají spíš ze sociální potřeby – vědí, že rozmazávání něčeho s někým znamená zajištění pozornosti, kontaktu, rozvíjí to vztahy. Kdežto na to já se vyprdnu, to je pro mě příliš nekomfortní investice do rozvíjení vztahů; radši to asi dělám jinak nebo tu komunikaci zkrouhnu a zisk je ten, že mám klid, pokoj, nikdo mi nehučí u hlavy třikrát za sebou furt to samý, co já vím už dvacet let dvěma slovy.
Jo, občas někoho odbydu poměrně nevybíravým tónem (během celého života), stručně.
Protože nechci aby do mě někdo hučel a já tím ztrácela čas, kdy se můžu cítit příjemně.
No, vůbec nějak hůř vydejchávám lidi, hlavně ženy, co moc mluvěj v mé přítomnosti, mám ráda ticho a podobně jako pověstný manžel na gauči se schovám za imaginární denní tisk a vypnu :-)
Jó, dobrý!
Třeba se v tom trochu zkultivuju, kdy jsem to téma tady vyřkla :)
… ono je za tím ještě jedno a to jen při kontaktu s někým, kdo mluví o tématu, které já mám v malíku a on ne:
například na základce když jsem byla zrovna v lavici s někým, co měl asi tak jen průměrné IQ, se to stávalo –
totiž můj nárok na mne nedělat z něj blbce a s respektem a slušně mu říct “Ne, je to takhle, jak říkám.”
Furt být diplomatická a používat věty jako “Já myslím, že to bude spíš takhle.”
Nebo zaníceně: “Nedávno jsem o tom četla, takže úplně náhdoou vím, že je to tak a tak.”
Neříkat: “Ježkovy zraky, tohle vím od první třídy, co se mě to ptáš za blbosti.” Zejména ne jako dospělý dospělým.
9
A ten s tím průměrným IQ ti tu jednoduchou verzi “Vím, že je to takhle” věří a respektuje? :-)
7
a teď se kouknu na ten článek o těžkých chvílích v čchi-kungu.
I když jsem ho pravděpodobně už asi četla, to neva!
Tohle je případ, že o čchi-kungu si klidně budu číst tentýž tvůj článek nebo tu knihu Orla v hnízdě po každé čchi-kungové lekci znova, protože vždycky tam najdu něco trochu novýho, postupně.
ru 10
no, na základce jo :-D
Protože to byly danosti, jasný věci.
Pokud se týče témat jako jsou uprchlíci valící se do Evropy, tak tam ne, tam takhle ani nejednám, protože to není jasná věc, ke které by kdokoli měl dostatečné množství vstupních informací.
Ale popravdě mě obtěžuje, když to někdo začne valit v mé přítomnosti. Zvlášť kamarád – nechci přijít ani o jednoho kamaráda z důvodu lehce odlišných momentálních politických názorů a proudů, to teda ne.
Snažím se vyhnout hovorům o politice s lidmi naživo. Po internetu jsem trochu ochotná, ale s přesvědčením, že jakákoli informace z jakýchkoli médií je pravděpodobně tendenční. Já to beru s velkou relativizací. Takže se se mnou ani o tom moc mluvit nedá :) Spíš můžu nadávat na neschopnost našich médií. To klidně. To můžu.
10 ru
hele, za chvíli přijde ratka a oběma nám řekne, jako už jednou, že jsme nějaký vysazený na IQ a jestli náhodou se necítíme nadřazeně vůči některým lidem. A je to dobře, takový hlas je taky dobrý slyšet (např. ústy ratky) – ale já si ho zprostředkuju sama, nemusí mi to nikdo říkat.
… jó, ave spasseri tomu tady dala drajv a můžem rozjet divokou debatu:)
13 :-))
Politika mě v tuhle chvíli vůbec nenapadla, tu mám v jiným šteláři – asi jako ty.
inak v rpáci mívám spíš problém s ím, že něco řeknu a ono je to oovažování za svatý, ale já POTŘEBUJU aby mě někdo taky občas trochu ohlídal, přeprověřil to, co dělám, tak ty alibisitický slovíčka radši cpu i do prostých sdělení – jenže šéf už mě prokouk a tak mě stejnak smete “Ty si poradíš, ját i věřím, v pondělí šest nula pět k odvozu.” – a jsem namydlená.
Joo, zrovna předělávám jednu gravírku, páč jsem na první pokus blbě odhadla možnosti jehly. :-)
“Možnosti jehly” to zní hustě! Jako název dramatickýho filmu.
Liško, tak cvičení dobrý, lepší bych řekla, než minule, co? si říkám, že všechno nemůže být uplně ideální – ale cvičení jako takový dobrý, byt třeba s ne uplně tobě sednoucími instruktory.
co se týče mě, tak já si čas od času sama šmudlám doma jogu – jsem takový věčný začátečník – podle takové pohodové knížky s obrázky a popisem. prostě protože s těma mýma nepravidelnýma službama nikam pravidelně chodit na cvičení nemůžu.
19 barčo
ajo, ty nepravidelné služby, to je teda věc!
A nešlo by je zpravidelnit třeba jen na dva měsíce a najít kurz něčeho, který běží takhle krátkodobě, třeba jen 6 setkání, a pak už indivindi? – To mě napadlo jen kvůli tomu, že ten můj čchi-kung je jenom dvouměsíční, osm setkání, během kterých se člověk naučí základy, aby sám mohl pokračovat dál nebo si vybral další semináře.
Ona to není jehla, jen tomu tak říkáme, zneužíváme zubařské nástroje:
http://st2.depositphotos.com/1020634/5861/i/950/depositphotos_58619659-dental-drill.jpg
Jo, to chápu – “Možnosti vrtačky” zní hůř :-).
Když my to nevsazujeme do vrtačky. :-)
Používáme jen to malý s diamantovou kuličkou na konci, držák je jinej. :-)
Správně je to frézka.
24
to zní spíš jako kytka. Frézie. Jaro.
No, ještě chvíli nějaký asociace a obě budem roztoužený :)
Dneska je tak pěkně! Cestou z práce se projdu, rozhodla jsem se. Třeba něco vyfotím nebo mě někdo sbalí :). I když v pátek vpodvečer možná lidi spíš někam spěchají.
25
Já jsem v danou chvíli spíš utahaný jak pes. Nevedlo se mi dneska, nejdu na víkend s úlevným příjemným pocitem dobře odvedené/ukončené práce.
Tak já jdu celkem v klidu, ale v neděli musím zuřivě něco rozepsat v počítači, pracovně, dřív to nejde, jiní lidi mají deadline v sobotu, takže já můžu pak až v neděli, aby to v pondělí bylo připraveno. V sobotu budu vyhazovat své staré oblečení a tak.
Takže teď chci procházku venku:)
Taky se mě dneska nevedlo. Dostala jsem hysterický záchvat, udělala scénu, někomu nesmyslně radila a moc mluvila.
13. sama mám máslo na hlavě, těžko budu dlabat třísku z oka bližního:-))
Já udělala ve dvou dnech na dvou gravírkách dvě různých technologický chyby – jedno podcenění oné frézky a jedno opomenutí zkontrolovat cosi v nastavení programu.
Čili dvakrát nutnost desku přebrousit a udělat znovu.
Jediný štěstí, že to pokaždý byly vcelku malý kusy kamene bez nějakýho spešl opracování a bez dalších nápisů nebo motivů.
Ale sere mě to, sem si poslední dobou zvykla bejt v práci za výrobní hvězdu, druhou v pořadí s nejmíň chybama a nejvíc geniálníma řešeníma nestandardních zakázek, a tohle mě teda hodilo v žebříčku značně dozadějc. :-))
A hlavně mi vadí, že si pak člověk nevěří a o to snáz udělá nějakou chybu další. Páč se křečovitě upne na to, co minule zvoslil, a přehlídne samozřejmě něco jinýho.
30
Přes to máslo je blbě vidět, žejo. :-))
Taky mám dneska pocit, že radši do žádnýho voka nelízt, nebo bych je mohla taky ještě vypíchnout.
30 jó, ratko,
to 13 byla lehká provokačka :)
Kdybyste věděli, co jsem prováděla v práci minulý týden…!
To ani nemůžu napsat, to se nesmí nikde veřejně objevit. :-)
Měla jsem poznamenáno, že termín odevzdání nějaké žádosti o dotaci je v neděli. V pondělí předtím jsem na to koukala s kolegyní a najednou tam byl termín už ve středu! Dřív! Tak píšu jiné příslušné kolegyni, ať se na to podívá, ona nic, já počítala s tím termínem ve středu, měla jsem ten den potkat tři lidi, co mi to mohli podepsat, jenže ani jeden z nich nepřišel, předem jsem jim neřekla, že potřebuju podpis, furt jsem myslela, že termín je ten den večer! kvůli tomu jsme jela večer zpátky do práce atd. a druhý den volá ta kolegyně, co se neozývala, že deadline je opravdu až v neděli… no a já mezitím dělala veletoče, ehm. nakonec to ona zkontrolovala, v pátek hl.ředitel podepsal a je to cajk. Uf.
34
Nojo, ale to dopadlo dobře, u mě by to určitě byla varianta naopak – že bych myslela až v neděli a ona by to byla už středa. :-))
33. taky jsem jen lehce zabrnkala na loutnu, jakože slyším :-)))
No, tak ze mě bys rostla, já kecám furt :-) Na hodině určitě. Říkala jsem si taky jednou, jestli to není moc, ale kámoška, která ke mně chodí cvičit už poněkolikáté mezi začátečníky, říkává, že někdy jí to právě docvakne až později. Opakování je ta… matka… :-) Ale když doučím, většinou mám chuť si někam zalézt a nemluvit a být sama někde, kde na mě nikdo nemluví :-)
A co se těch zdvořilostních frází na základce týká, připomněla jsi mi jednu mou studentku, kterou jsem připravovala na KET jazykové zkoušky (taky učím angličtinu). Když jsme se dostali ke speakingu a k té části v učebnici, která se toho týkala, tak úplně nadskakovala. Nešlo jí to na mysl, že by měla plácat takové fráze, když se to dá říct stručně a jasně :-)
aves 37
Ajééé, takže do začátečníků se chodí někdy i víckrát! Ajajaj.
Čchi-kung zřejmě vede k tomu, že člověk skutečně přestane tlačit na výkon, ještě podstatněji, než by si kdy představil.
Tu studentku si umím představit. Stručně a hotovo :) Ale přece jen má výhody být člověk,, co mluví “v omáčkách.” Je potom snazší být diplomatický. Já když chci něco slušně říct (a to spotřebuje mnohonásobně víc slov než prosté nebo dokonce sprosté odseknutí), tak si připadám, jako bych lhala. i když nelžu. Ale tou formou, tou lžu, protože diplomatické omáčky nejsou mně vlastní forma. kdežto to pitomý odseknutí jo.
38. mám to podobně, kroutím se jak žížala na háčku a uvědomuji si to celou dobu že se kroutím :-))