Čchi-kung: 4. lekce

A zrovna v den, kdy po městě popojíždí čínská delegace a před ní postává tlupa Číňanů s červenými transparenty, že vítají čínského prezidenta. Vypadají tak mírumilovně, žejo! Na první pohled slušní lidé.

Už vím, proč je těžké důvěřovat lidem z druhého konce světa. Asi je to jeden faktor vzniku rasismu ve společnostech. – Mně ti Číňani připadají všichni slušní, usměvaví, konformně oblečení. Nepoznám nic. A najednou se ti lidumilové a prezidentamilové vrhnou na ulici na českého jednotlivce, který vyjádří nahlas jiný názor (říkala kolegyně; a taky říkala „Co si to dovolujou, jsou tady na návštěvě“ – jenže nejsou, třeba mají české občanství jako my, že). Br. Prostě se neorientuju v orientálních lidech. Na bělochovi poznám trochu něco podle obličeje, postavy, podle šatů. A dost poznám, když promluví. Když promluví Číňan, nepoznám vůbec nic, jsem vedle. To sice neimplikuje rovnou rasismus, ale opatrnost jistě. Odůvodněně.

Svět bude ještě pěknej maglajs. A čchi-kung se pro spokojené žití bude hodit všem. Jenom aby tu nebyl povinnej na školách.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 komentářů u „Čchi-kung: 4. lekce

  1. Poslední věta :-)) To by bylo zajímavé, místo skákání přes kozu by se ohýbaly dlaně. Nesnášela jsem běhání, tedy zejména to dlouhé na kilometr a tak… bylo mi špatně. To by byla výhoda, v chikungu se neběhá :-))

  2. 2
    Taky s tou interpersonální orientací mám u orientálců problém, ale když s nějakým chvíli mluvím, soustředím se pdovědomě na něj, tak to začíná jít. Asi by se to člověk naučil.
    Přemýšlím: jak je teď internet plnej té Ekmanovy metody, jestli platí i na orientálce, nebo pro ně bude vyvinutá druhá speciální verze. :-)

  3. ratko,
    přesně jako já – běhání nebrat! A nikdo mi nikdy neřek, jak se správně běhá. Běj´hám jen z radosti na horách nebo za prostředky hromadné dopravy, obvykle oba případy s velkým batohem.

    ruliso,
    internet je plnej věcí, na který jsem nenarazila!

  4. Já ti nevím, mně připadají čeští Číňani docela v klidu, i když Vietnamci jsou mi víc sympoš. Většina z nich stejně jako Vietnamci dře od rána do večera v restauraci, nebo ve večerce a rozhodně se každý den neprosakují zprávy, že by kradli, vraždili, ničili, nebo nějakým jiným způsobem škodili. A když už, tak si to většinou vyřizujou v rámci své komunity. Pár viditelných blbečků se najde kdekoliv, ale konkrétně my máme v sortimentu určitě víc nácků, než zuřivých Číňanů:)

  5. Mně hlavně přijde, že ti, co mají potřebu lízt na ulici mávat nějakýma vlaječkama (jakýmakoliv, na jakýchkoli stranách barikády), mají něco společného…

  6. ru 6
    jo, to mi taky připadá. A nemyslím to hanlivě.
    Někdy se tomu divím a nechápu, proč pro někoho vůbec ještě nějaké vlaječky něco znamenají.
    Řeknu si, že i ta vlajka Tibetu a to heslo Free Tibet je pro mě jen symbol odporu proti útlaku. A pro lidi, co těmi vlaječkami mávají, předpokládám, že je to taky symbol útlaku – protože velice pochybuju, že vědí, kde je Tibet, jaká je jeho historie, jaké bylo a jaké je jeho politické uspořádání, jaké tam byly zákony tehdy a jaké teď a jaké tam kdo chce mít v budoucnu, jací tam žili lidé předtím, jací teď, kdo co a proč udělal a kdo kdy proč kam šel, odešel, přišel…
    To ví jen malinká část lidí. Já ne. Znám jich osobně jen pár. Dva. Co do těch končin opakovaně jezdí plus i něco vědí.

    No a jindy si řeknu: je to dobře, že takoví lidi jsou! Je to skvělé a hravé a mírumilovné jít ven, do ulic, na místo, kde se něco děje, něco, co nechci, a mávat tam vlajkou nebo vymyslet nějaký jiný výraz odporu nebo nějakou akci dle možností. Ať jsou, takoví živí lidi!

    A pak si zas řeknu, nojo, ale větší část z nich jsou trochu extrémní nebo extrémně zcitlivělí na tu určitou problematiku, na základě své osobní historie.
    A tak ať jsou, to je přece živé, normální – pokud to nevidíjenom venku okolo, nereagují pořád jen na ty podněty jako na vnější, venku, jako by se to netýkalo jich samotných. A přitom týká, jinak by tam nešli.
    Nonic.

  7. psice 5
    JO.

    A kdo je ten, kdo je vidět, žejo?
    Někdy je to úplně někdo menšinový, co nevyjadřuje hlas většiny,
    a to právě je dobře, že se ukáže i hlas menšiny.
    Jenže tím pádem je pak hlas malinké menšiny slyšet /vidět mnohem víc než hlas většiny :)

  8. Učím teď anglicky malou Korejku. Často mi velmi připomíná japonskou učitelku baletu mé dcery :-)) Tak asi tak :-))
    Cokoliv povinně je ta nejlepší cesta, aby to většina nesnášela :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.