Čchi-kung: 7. lekce

MĚ BAVILA!

ruka-500

Začalo to tím, že jsme se dvě pověsily na žebřiny a zavzpomínaly na cviky ze školy. Přišlo nás míň a to hrálo roli – líp jsme se dali do řeči. Lektor přišel zas jen jeden – ne ten hlavní, co minule, ale ten druhý, co má stejné jméno jako ten první. A ukázal, že umí dobře pracovat se skupinou.

Na prvním lektorovi vidím, že je to moc laskavý člověk, je veselý, pohyblivý, drobnější – připadám si trochu, jako kdybych psala slohové cvičení v páté třídě – než ten druhý lektor, který je také milý a dodává víc klid, což konkrétně mně teď vyhovuje.

unor_tyna 032v_500

Cvičili jsme všechny pohyby; už si možná pamatuju i těch několik posledních. Sedmá lekce z celkově osmi pro začátečníky. Dostali jsme už minule nabídku předplatit si i třetí měsíc, květen; asi že to ještě dost potřebujeme. Jsme rádi.

Říkám MY jsme rádi, poprvé od doby, kdy se scházíme. Poprvé jsme byli trochu skupina. To bylo znát; taky jsem se snažila k tomu přispět. Menší počet přítomných tomu nahrával. A vycítil a využil toho i lektor nebo to záměrně podpořil, když navrhnul nehybné postoje provádět tentokrát v kruhu a blízko sebe. Do té doby jsme vždycky stáli každý sám – a cítila jsem se přitom dost sama; čelem k jedné stěně, vedle sebe s rozestupy a za sebou ve dvou, třech řadách, abychom se dobře do tělocvičny vešli. To moc příjemné nebylo, nepodpořil nikdo nikoho navzájem, nebyli jsme tam spolu natož jako celek, skupinka. Možná i to byl jeden z důvodů, proč jsem se na postoje netěšila a snadno v nich ztratila klid, což vede ke zborcení postoje a žádná snaha ho nevrátí.

Snaha je docela blbá věc. A dá se od ní ulehčit, jak vidím, tím, že se lidi k sobě vztahují. A ne když každý je sám a ještě hůř než sám – ještě v přítomnosti cizích všude kolem. Takový pocit mizí, když jde o skupinu a ne soubor cizích elementů. Dneska to bylo prostě potěšující. Lektor ještě víc podpořil vztahovost, když se rozhodl zařadit v závěru namísto meditace pro změnu experimentování s čchi, ošahání si, jaká je, interakce ve dvojicích.

hlina_08_ruka

Bylo to zábavné i zajímavé. A každý své zážitky potom v kroužku rád slovně reflektoval, snáz, než když jsme byli rozptýleni po tělocvičně. V kruhu se udělalo špatně jen jedné osobě, musela ven, na ni byl těsný kruh naopak přílišná koncentrace lidí vyvolávající v ní pocit zavalení, paniky. Ostatní pokračovali dál a lektor dotyčnou citlivě podpořil, věnoval se jí chvíli, nabídnul tipy, co dělat a jak se znovu mezi ostatní pomalu a postupně zapojit, jak si může sama regulovat blízkost. Podobně by jednal skupinový psychoterapeut. Lektor má evidentně pro práci se skupinou předpoklady – všímavost, klidnou citlivou dovednost a zkušenost.

hlina_06_ruka

Doufám, že mé nadšení neulítne a že si dnes i další dny budu zkoušet čchi-kung. Ta dlouhodobá pravidelnost, nejlépe každodenní, je pro mě hrozně těžká až nemožná. Cokoli zavání disciplínou, totiž nedělám. Mám potíže se účastnit spořádaně a bez projevů vlastních nápadů nebo názorů, když disciplína přijde zvenčí, např. organizovaná zábava. No fuj. A disciplína, kterou bych nasadila sama na sebe? No to bych si přece neudělala!

Nezbývá než spoléhat, že mě to bude bavit. Jinak čchi-kung nebude.

.

Pozn.: Fotky rukou jsou pouze ilustrační; prostě jsem chtěla nějaké fotky rukou. 

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

23 komentářů u „Čchi-kung: 7. lekce

  1. barčo, to jsem ráda, mě to dění taky potěšilo.
    Hlavně se nám neupracuj; ať je ti práce dobrá i k čerpání energie, ne jen k výdeji!

  2. :-) Taky nesnáším disciplínu. Když není dobrovolná, protože mě baví, tak to prostě nejde :-)
    A s tím hodnocením máš pravdu :-)

  3. 3 aves p.
    Všaks to ty o hodnocení říkala už prve!

    4 zuzi
    Já tam mám nápis Den země.
    Takže máme všichni na Zemi svátek, asi.

  4. Já tam mám obrázel krásě zrzavé lišky mezi bílýma břízama. Asi ruská liška. :-)
    Nápis se mi objevuje jen při najetí kurzoru na obrázek jako „title“.

  5. Tak to je v háji, já tam mám slona v savaně. Noční scéna.

  6. Nebo jiný obr: v ledovém nápisu google lední medvěd na zadních. Předtím jsem si ho ani nevšimla.

  7. Taky mám.
    Asi se to mění po každým protočení.

  8. Protože teďmám želvičku mezi kytičkama. A po ní zas slona. medvěda., a slona… A lišku!
    Zkoušej, relouduj, nakonec ji uvidíš. :-)

  9. A chobotniuce, podmořský svět.
    Baví mě ty obrázky, oukat, co vyvádějí a kde má jak kterej napsanej ten google.

  10. 2: díky! nedám se upracovat! zdraví a život máme jen jeden!
    včera jsem se chytla v práci se staniční – že sice nemám děti, ale to neznamená, že každý měsíc budu mít 50 hodin přesčasů, a všechny víkendy každý měsíc zasekané prací, protože někteří to takhle prostě nemají a taky to jde. řekla jsem NE – no, znáte to, jednou řeknete „ne“ a je zle. A nenechám se ani právě vydírat tím, že ostatní mají děti a potřebují být s dětmi – to sice ano, ale to neznamená, že jeden blbec jako já – bude brát uplně všechno a jak to vypadá, za všechny! s minimálním nutným volnem – jen na vyspání po noční.

  11. ru,
    jo, obrázky pojímají hravě, uměj to!
    Ale po ledním medvědovi přišel dnes rovnou Shakespeare.
    Tak třeba tu lišku protočej ještě u jinýho výročí :)

  12. 14
    Jojo, koukala jsem po půlnoci. „Tak už to liška nestihla…“ :-)

  13. 13
    To, že ostatní mají děti, neznamená, že si v práci nejste rovni. Ten zvyk vycházem jim vstgřív je jejen zvyka dobrá vůle. Obyčejná lidská slušnost. Ale není možný, aby na ni dojel ten, kdo ji projevuje, ani aby si ji nárokoval ten, kdo z ní má prospěch.

    Nevím, jak přesně do jaké míry to tam u vás je nastaveno, ale můžu ti to srovnat třeba právě s tou živočisnou výrobou, s mým původním oborem: Taky se tam jede nepořetržitě. Pátky svátky. A taky občas lidi víc než běžně marodí a ostatní za ně musejí zaskakovat. Ale to, že nějaký ženský tam mají děti a nějaký ne, vcelku nic neznamená. Je na těch, co nechtějí do práce jít, aby si to domluvily s někým, kdo za ně zaskočí. Jinak všem stejný metr…
    Všichni mají doma dost práce.
    A komu to nevyhovuje, hledá si zaměstnání jinde.

    Ty holky věděly, jak to ve zdravotnictví chodí, ještě než nastoupily a ty děti si pořídily. Na holo – je to jejich zodpovědnost, jejich problém. Ne tvůj nebo staniční sestry.

    Tvrdit opak mi přijde asi jako bych si já pořídila jen dvoupokojovej byt, protože na větší nemám peníze na pořízení ani na provoz a ani chuť trávit hromady času úklidem, a někdo by přišel s tím, že když teda mám o víkendu tak málo úklidu, mohla bych jít pomáhat uklízet kolegům, kteří si místo bytu 2+1 pořídili chalupu 5+2 a hospodářství se záhumenkem, rybníkem a lesem.

  14. Myslím že ne, jen takový zvláštní kaktusokorály.- :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.