Čchi-kung: 8. a 9. lekce

DALŠÍ CVIKY

06-05-2016 009-orel-500

Kromě orlí sestavy, kterou si už víceméně pamatujeme a začínáme ji provozovat o trochu plynuleji, přicházejí další cviky. Mají jedno společné: Hned je zapomenu.

Pamatuju si jen jeden, dát ruce nahoru – jo, vzpažit by se to asi jmenovalo – a pomalu se rovně předklánět, v rovině zad se zemí dát ruce dolů, protáhnout je a hodně pomalu se zvedat zase nahoru.

Jinak nic nevím; zdá se jen, že v souvislosti s čchi-kungem víc vnímám svoje chodidla. Může to být i v souvislosti s tím, že už měsíc chodím v teniskách s tenkou podrážkou. Připadá mi ale, že i líp držím rovnováhu, když zatížím jen jednu nohu, a že kladu nohy na zem trochu jinak. Víc rovně asi. Víc celým chodidlem? Stabilněji, řekla bych.

Už mi letí hlavou, že asi ZASE nestihnu dnes cvičit, protože musím ještě něco pracovního dodělat. Celý pracovní týden jsem hodně ospalá a teď v pátek to jen graduje. Pomůže mě dobít čchi-kung? Ráda bych zítra šla někam na výlet, někam poblíž. Kam? – A tam si zacvičit v zeleni by bylo ideální. Jenže to bych dnes musela ještě uklízet svoje přistěhované věci, zejména distribuovat oblečení do všech skříněk; a jen ta představa už vzbuzuje únavu. Obávám se, že v sobotu budu spíš spát, než se někam kodrcat na nádraží. To jsem zvědavá.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 komentářů u „Čchi-kung: 8. a 9. lekce

  1. Nakonec jako nejbližší les byl vyhodnocen lesopark v Hostivaři, tak jsem tam v sobotu jela – usnula jsem v tramvaji cestou tam i cestou zpátky – a zacvičila jsem si tam v chroští čchi-kung. Chroščchí-kung. Včera. Dneska jsem necvičila.

  2. Já chodila včera, po T. a okolí, dnešek víceméně prospala.
    Únava ukrutná.
    Občas to potřebuju. Ani nejíst, jen se napít a spát dál.

  3. 2. jo, taky jednou za čas mívám tyhle pyžamové spací dny.

  4. A na takové dny je nejlepší, když člověk bydlí sám.

  5. 5. souhlas. :-)
    já právě třeba i takhle potřebuju když někdy marodím – marodit sama.
    prostě zvířátko, zalízt si, natahat si do pelechu co potřebuju a nechat mě být.
    je mi tak dobře a pomáhá mi to. :-)

  6. Jo.
    Těším se, až budu mít vybalené věci. To mě napadlo u „natahat si do pelechu co potřebuju.“ Protože já bych tam natahala, cestou kdeco přeskakovala a z pelechu bych viděla krabice s knihama a pytle s pletením. A to není vono. To není žádný pořádný marodění.
    Nezbývá než být zdravá, chodit do práce a tím pádem nemít čas nebo sílu na úklid :)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.