Čekání

Z NOTESU

notes 003-500

Následující obrázek už tu byl, ale dávám ho sem kvůli návaznosti.

p12-notes

notes 002-500

notes 004-500

Obrázek ranní níže vyznívá dost vulgárně, ale původně to ani tak nebylo myšleno. Leč nějak ty věci do sebe zapadly …

notes 005-500

notes 006-500

Doufám, že jste v Klokanovi poznali Souseda a v obrázku skutečnou příhodu ze života, nakreslenou těsně po tom šampaňském mejdanu, který jsme uspořádali.

A něco z pracovní sféry (aby se to nepletlo, viz komentář 1):

notes 008-500

notes 009-500

Hu

hu

hu

hu

hurá,

dopadlo to přiměřeně!

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Comics a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

29 komentářů u „Čekání

  1. Aha, ono u obrázků není žádné vysvětlení, že poslední dva se týkají pracovních věcí. Takže Souseda ne.
    Radši to tam připíšu, dík za upozornění za nejasnost :)

  2. Aha, takže falešná stopa.
    Já souseda viděl jen na minutu v předsíni. To budete opravdu navždy kamarádi?

  3. Navždy kamarádi? Já nevím, třeba si někdy v budoucnu sejdem z očí. Zatím předpokládáme, že i když časem nebudeme sousedi, zůstaneme v kontaktu.

    A ty myslíš jestli si spolu něco nezačnem erotického! Do toho se neženu, protože co potom s tím, kdybychom dál bydleli spolu jako sousedi? Co potom s tím, kdyby to dopadlo tak nebo onak. My se máme dost rádi, ale já bych radši zůstala dál v kamarádění. Nevylučuju něco jinýho, ne že by to nešlo a ne že nás to nenapadá, ale přece jenom mám pocit, že hrnout se do toho teď by nebylo vůbec dobře.

  4. osvěžující… šmrncovní obrázky :-) pracovně tady dlouho nic nebylo…soukolí.

    Zaměstnání, co dělám… jak trávím čas a jak to vnritřně snáším. To je dost zásadní téma, zda dělám to co považuji ve svých očích důležité, povznášející a smysluplné pro okolí. Nebo zda dělám něco nesmysluplné nebo dokonce zbytečné….a ostatní nepovznáší. Naopak je ubíjí nebo posiluje v sračkách

  5. ratko,
    ke všemu pro mě je pracovní sféra (včetně vztahů v práci) významnější než pro ženy, které mají děti, vnuky, domácí kolotoč plný rozmanitých lidí, věcí.

    Jo a je to zásadní – jakmile si připadám málo platná nebo že v porovnání s jinými dělám něco méně významného nebo méně náročného, není to ono. Nějakou snesitelnou nebo dokonce příjemnou polohu si v tom najdu i tam, to jo, ale delší dobu je to pak takové ubíjející, utlumující, zakydnuté, neveselé, nemotivující.

  6. svoji „polohu“ hledám celý život. potácím se ze strany zneuznání (pocitu podcenění vlastního potenciálu) k pocitu totálního přetížení a neschopnosti… To co me fakticky ted hodně pohlo směrem jinam nebo spíše vyhodilo z kolejí je porozumění tomu že práci dělám pro „něco venku“. že je to činnost… kterou vykonávám Tam venku a tudíž nejde vůbec o to zda jsem spokojená nebo šťastná já… nýbrž o to co stou prací venku způsobuji okolí… a najednou mi to zpětně celé proběhlo vůči mojim rodičům, dětem všem jedno po druhém, manželovi a přátelům… až k dněšnímu povolání které teď opouštím protože ho nesnesu. Neunesu. Ačkoliv bych teoretickymohla a jsem chválena a mám autoritu a jsem na vrcholu sebeuspokojení… možná i proto se otevřely klapky na očí a já sama zvolala (pro sebe) Proboha, co to děláš??

  7. Je to docela komplikovaný.
    Stačí jen ta drobná komplikace, že člověk prostě potřebuje bydlet a jíst a sehnat na to prachy. A teď jakým způsobem. Jaké možnosti zrovna jsou… Do toho politický věci, pokud se vyskytuje v totalitním režimu nebo pokud v kapitalismu nechce podporovat nadnárodní výrobu zbytečných sladkých limonád. A tak.

    A ty myslíš, ratko, „co tou prací venku způsobuji okolí“ – myslíš, co způsobuješ ve společnosti, jaké výrobky nebo služby podporuješ tím, že pro ně pracuješ, anebo myslíš, co tím způsobuješ ve svém okolí rodinném, jaký příklad ukazuješ synům, jaké hodnoty?

  8. Je to mnoho vrstevna vec, a nevim zda dokazu vsecky ty patra popsat… Pokud clovek potrebuje jist…je pod existencnim talkem tak moc si nevymýšlí…hledá práci s co nejmenším energetickým výdejem protože Doma na něj čekají hladové krky. Něoc jako v přírodě… řídí se instinkty. A toho uspokojuje. Vydělává peníze a navíc k tomu jestě je motivován protože to dělá pro něco a pro někoho… třeba pro rodinu, aby byl dům, Auto a mohlo se jít na dovolenou a třeba ještě na večeři a tak….proto vydělává peníze a chodí do práce a má radost jak mu to jde.

    A pak jakoby plíživě se mu to stane samozžejmostí… protože si řekne že musí chodit dopráce a vydělávat, že přece ty peníze potřebuje…. a začne si lhát do kapsy. protože děit jsou již velké, hypotéka není, Auto nepotřebuje… nejí a nepije, zjistí že nejde o peníze . protože o sovji rodinu, rodiče přátelé a kolegy se přece taky stral bez peněz. … ve svém volném čase a rád. Anajednou se začne zajímat co to vlastně dělá celé dny….k čemu to slouží. proč to dělá když ne za peníze amá problém :-) Ano co způsobuji svoji vlastni aktivitou (delanim ruznych veci) lidem kolem sebe…

  9. Jo, takže si víc všímáš nebo uvědomuješ, co tvoje činnosti dělaj s ostatními lidmi, co vytváříš kolem sebe, a taky zároveň, co tvoje činnosti znamenají pro tebe uvnitř a přemýšlíš, k čemu je vlastně vztahovat – jestli ke svojí spokojenosti a z čeho ta se rekrutuje, nebo ještě hlouběji k Bohu, anebo pak navenek ke společnosti a ke konkrétním lidem. Asi.
    To je teda hodně velkej balík, takovej podstatnej.
    Do toho já se u sebe nepouštím, to je na mě moc široký a hluboký zároveň, na to teď nemám. Nechávám to svoje jet bez přemýšlení a bez pořádného uvědomování.

  10. Zu driv jsem premyslela nad tim zda by pro nektere lidi nebylo lepsi kdyby nedelali vubec nic. jenom lezeli, spali, mlceli a jedli… zda by to pro jejich okoli nebylo pozehnanim…. jakoze neotravuji ostatni. A samozrejme jsem to vztahovala i sama k sobe. nakolik otravuji a vyuzivam ostatni. Ve spolecenstvi to tak je…. ze jsou ruzni clenove, kazdy je jiny a ma nejake misto kterym se vztahuje k ostatnim. Koberec vzajemnych vztahu. Ted jsem se dostala do bodu, ze existuje neco mnohme mnohem mnohem hlubsiho…. ze ta osa hlubiny jde kolmo na bod v kterem jsem a tim se okoli stava necim statickym…. nikoliv ze by se nic nedelo a nemenilo…. ono se deje a meni. ale nikoliv rozhodne pro zivot Zivot na kolmici v bodu v kterem prave jsem.

  11. Mozna to neni dost zrozumitelne… zkusim jinak, rekneme ze kazdy bod, kazde hnuti, kazda emoce a kazdy cit , kazdy krok a kazdy vjem ktery citim v kazdou vterinu je bodem nula fiktivni vztazne soustavy… takze porad stojim v bodu nula at se deje a hybe cokoliv. Jakmile zustanu a setrvam v bodu nula, rozvine se novy „rozmer“ který nazvu Zivot.

  12. 15 a to na Zemi existuje? Nebo od čeho je to abstrakce? Proč konstruovat obraz bodu nula, když je všechno pořád v pohybu a život je dynamický?

  13. Protoze ta dynamika ti fakticky (dopravdy a realne) zakryva dalsi rozmery…bezpodminenou Lasku, Radost, Pravdu… spoustu veci ktere jsou videt teprve az ostatni je v bodu nula. Jinak proste nejsou… je to stejne jako korona slunce. Ukaze se teprve pri zatmeni.

  14. ono to vypada slozite ale neni… kdyz si stoupnu do bodu nula…tedy vztahnu vse do bodu nula… to ostatni ukaze svoji pravou tvář protože moje City to neovlivní, moje Emoce to neovlivní a můj rozum to také neovlivní…. Ale jako u každého principu neurčitosti já v ten Moment neovlivním běh světa…musím nechat vítr ať věje odkud kam.

    Když teda v momentu zatmění slunce spatřím koronu… (pravdu) musím se rozhodnout a toto rozhodnutí má dalekosáhle následky. protože pak se rozhoduju pro ANO nebo pro NE. zda budu následovat to co dělat mám jasně to vidím …. nebo ne, a rozhodnu se jinak. Mám svobodnou vůli

  15. Ale jinak, jestli se ta všechna kola týkají práce, tak to máš supr, že tam jsou určité naděje a nadšení.
    Lepší, než tichá, pragmatická rezignace.

  16. 20. jak u koho. nekdo tise a pragmaticky odpracuje 40 let v klidu. ..a neřeší nic navíc. Třeba zemědělci. každý den vstát a podojit, nakrmit… ani jeden den nevynechat. neptat se zda je to dobré… nebo zda se chce. udělat se to musí, jsou to živé bytosti. Pořád dokola. furt.

  17. 21: je to pravda, že když si člověk moc zvykne dělat věci s nadšením, je těžké dělat nudnou práci.

  18. 22. stereotyp. udrzovani se nazivu. tedy delat presne tolik aby moje telo dostalo ziviny a teplo.

  19. 23 to je žalostně málo pro dobrej pocit z mého života.

    Ad poslední dva obrázky
    Dopadlo to, sláva, přiměřeně, ale ještě se to nedovědělo soukolí – celej tým. Takže za dva týdny sa hukáže, co se vyvalí zdola. Shora OK.

  20. tot otazka prave… kdysi se chodilo do pouste, do ustrani…. samoty. hloubat.

    jiz samotne Slovo hloubat… znamena ze clovek hloubí.

  21. hloubat … mě to připomínalo vždycky spíš dloubat (se v nose)

  22. A mně slovo hloubat připomíná
    koukat hrdlem do tmavozelené lahve.

    nevímproč, ale mám tenhle obraz, když slyším slovo hloubat. Lépe řečeno je to obraz medvídka Pú, jak kouká hrdlem do tmavozelené lahve.

  23. a me koukat skvirou v okne kdy se objevi krava…. jak v jednom zenovem pribehu :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.