Něco by to chtělo, řekla jsem si.
Pochmurné barvy zimní ulice mě otravují. Šedá, černá, antracit, šedá, tmavě fialová, tmavě šedá … Do toho přišla smradlavá mlha. To už je moc. Chce to žlutej kabát!
Žlutej kabát – to zní jako zplozenec kapel Kabát a Žlutej pes. Prostě hard rock.
Nejprve jsem se rozhlížela na Googlu a Pinterestu kvůli inspiraci. Jestli vůbec žluté kabáty existují. Žádný neznám. Něco žlutého jsem našla, častěji hořčicového. Dokonce jeden zajímavý žlutý kabát s kapucou byl k mání na internetu, v přepočtu i s poštovným za 1700 korun, no bezva, jenže měl jen jednu žlutou pertličku pod bradou a odtud se volně rozevíral. To by mi byla zima na břicho.
A navíc vyrobeno v Číně – co když to bude příšernej hadr, byť inzerují, že je kabát vlněný. A co když mi daný odstín žluté nebude slušet, budu jako vybledlá mrtvola. A vůbec. Jdu do města!
To bylo v pátek. Víkend si nebudu potřísňovat nakupováním, jdu v pondělí. Z práce vycházím sice až před půl osmou večer, ale včera byla stříbrná neděle, tak musí být v centru otevříno a hotovo. Šup na Příkopy. Na vánoční dárky je ještě týden čas, základ je koupit si něco pro sebe. Tuto tradici jsem založila před 12 lety, když jsem si k Vánocům věnovala úchvatný atlas ptáků na lesklém papíře asi za 500, a tehdy to byly jinačí peníze…
Nakukuji do všech obchodů na Příkopech a probíhám je. Mají prd. A Mango má dokonce už zavřeno. Je pět minut po osmé. Ještě skočím do Kotvy – aha, také zavřeno – půjdu tedy poprvé do prapodivného Palladia. Je tam prý vééliká švadlenka s bohatým výběrem pletacích přízí, tam stejně musím!
Švadlenku jsem nezpozorovala, mnohé obchody bleskem probádala ze žlutého, hořčicového nebo aspoň oranžového hlediska. Nic, jen nekvalitní hadry a ještě k tomu pochmurné. Snad jen Marks&Spencer použil poměrně kvalitní materiál, ale ne na všechny svrchníky. Šustivé jsou vyloučené, šustění mě ruší, to nenosím a většinou bývá spojeno s buřtíkovým provedením, což nesnáším a je mi v tom vedro.
Ne, to ne!
Pietro Filipi. Šla jsem kolem něj před chvílí už na Národní, ale nic barevného na mne nevykouklo. Teď ano! Hned v první řadě se skvěl zlatě hořčičný štíhlý elegán. Vida! Přece u nás existují barevné kabáty! Kvalita se zdá dobrá. Vlna tvoří 60 %. Ale kabát je asi úzký, menší číslo…
Ne, je to moje číslo i věk, osmatřicítka – sympatická slečna už bere kabát a nese mi ho do zkušební kabinky. Jo aha, ta cena, nojo, není zrovna nízká, ale teď na konci roku jsem dostala své extra vydělané peníze, takže jestli chci žlutý kabát, budu ho mít!
Musím vám říct, že střih Pietro Filipi umí. Sedne. Délka i šířka rukávu perfektní, v pase a ramenou také. Připadám si v té barvě bohužel trochu vyblitě. Vybledle. To je škod- … ale nevadí, slečna běží pro kabát oranžový!
Není špatný, 80 % vlna, ale na mne je ta barva moc … teplá. Řvavá. Řvavé barvy já snesu, mám ráda syté barvy, ale zrovna tahle není moje. Pásek je trochu nepohodlný … a slečna přináší fuchsiovou!
Pietro Filipi má kabáty různých barev. Hurá, jsem tu správně. Fuchsiová by šla, kabát má zajímavě sešitý límec, jenže na mne moc velký. Ve velkých límcích vypadám divně, jako bez krku; asi protože mám malou hlavu. A vůbec jsem dnes nějaká vybledlá… Kabát mi jinak sedí, ale možná se řvavá barva rychle omrzí?
Slečna přináší tmavý kabát s tím, že jí pro mě připadá příliš tmavý. Ano, mně také, já chci přece barevný, nejlépe žlutý. Zkouším znova žlutý. Slečna přináší světlý duffle coat.
To mi neměla dělat. Střih je perfektní, cítím se v něm ještě lépe než v předešlých, pohodlně, jako doma. Sluší mi. Připomíná mi mě. Připomíná mi i barvou klokanku s kapucou, co mi upletla máma, když mi byly tři. Dětství … olivky mi zase připomínají červenou zimní bundu, co jsem měla ve stejném věku se stejnými pertličkami … Když jsem šla s babičkou ze školky, na Vinohradské byla u jednoho obchodu taková hezká papírová bábrlata – čerstvě natřeno. Musela jsem se na ně podívat. Na bundě se mi tam nevímjak udělal bleděmodrý flek od barvy. Achjo, to mě mrzelo. Bylo po bundě.
Co teď? Slečně se také nejvíc líbím v duffle coatu. Povídám jí: “Člověk si jde koupit barevnej kabát, původní plán byl žlutý…” oblékám si zpátky svůj tmavomodrý krátký kabátek a v zrcadle vidím, že mi vážně sluší, zvlášť s tou tkanou, drobně kostičkovanou šálou. No jasně! Sluší mi pěkně – narozdíl od žlutého, oranžového a fialového! Neporovnatelně. Ani před dvěma lety, když jsem si ho pořídila, mi tak neslušel:
Jsem spokojena. Vyzkoušela jsem si několik svršků, nakonec si oblékla před odchodem z obchodu ten svůj starý a jsem nadšena. Co víc chtít?!
Co víc chtít? Přece ten nový kabát, pro který jsem přišla!
Takže kupuju duffle coat. Vždycky jsem ho chtěla. Pertličky mě baví. Kontrast světlé a tmavé ke mně ladí. Není to sice zrovna sexy styl, spíš klukovsko-studentský, potažmo námořnicko-vojenský, ale to je jedno. Novej kabát je novej kabát, i když není žlutej. A je drahej…
Až při placení u pokladny vyšlo najevo, že původní cena neplatí – kabátek je zlevněn o 1300 korun! No, ten můj slušivý modrý, co mám na sobě, nestál ani těch 1300 korun. A vydržel neodřen dva roky a to jsem ho několikrát prala v pračce. Nový kabátek v barvě ecru musí tedy vydržet deset let … Vydrží, je to český výrobek!
Napsat tento svrchní /povrchní článek mi zabralo dvakrát tolik času, než jet do města, oběhnout obchody v centru, vyzkoušet několik svrchníků, jeden si koupit a vrátit se zase zpátky k internetu.
Z toho vyplývá … ?
Foto: Pietro Filipi a já.
a proč si svůj parádní kabátek neoživíš nějakou barevnou vlněnou šálkou? to hned vypadá kabátek jinak, a těch šálek různě mají (hladké, s copánky, s flitry, melírované….) a nejsou drahé.
máš hezkou postavu, klidně bys mohla mít kabátek zvýraznující pas. tak zase třeba jindy, příště, když máš ted ten studentíkovský :-)
Šály, co mně se líbí, drahé jsou, co by nebyly.
Jasně že na krku vždycky něco mám a nejoblíbenější mám asi jen tři, zajímavě barevné, tkané, taky z dobrého materiálu, dvě z nich byly drahý, víc než 500, jedna zadarmo.
Upletených mám několik, ale je to na mě moc tlustý. Malé hedvábné šátečky jsou zas moc malé :) , šátky se divně hrnou a nejlíp se cítím v hladkých, těch tkaných šálách – nemám moc ráda ozdobné věci, ani třásně ani copánky ani nic, spíš jednoduchost a drobnej jemnej vzor.
Letos jsem si chtěla koupit nějakej čtvercovej tunel, měli je celkem levně, ale narazila jsem jednak na to, že umělej hadr je mi na krku protivnej, cítím se v něm hnusně, a za druhé mě nezaujme hned tak nějakej vzor a barva – s tím jsem moc nepočítala. Taky mi bylo proti srsti dát dvě tři stovky za umělej hadřík.
Radši jsem vyhrabala vlněnou kostkovanou šálu z dětství, abych měla změnu. Sice vypadá spíš pánsky, ale to je fuk. A sešila jsem šedo-bíle melírovanou (získanou loni zdarma už nevímodkoho), abych měla dlouhej tunel.
Depak, se šálama jsou potíže! :))
Jsem zvědavá, co půjde nosit k tomu novému kabátu. Nejspíš červená jako obvykle…
ty štrikuješ vid?, nevím, nemám představu kolik dnes stojí vlna, ale když máš ráda hladké věci, není nic snazšího, než jít a vybrat si vlnu a uplést si šálku, tunel sama.
vlastně si psala, že ty pletené jsou na tebe moc tlusté, promiń, přehlídla jsem to. opravdu jak vidím, se šálama to není jen tak. :-)
Ten zlutej se mi moc libi! :) Skoda ze vlna, to ja nemuzu :/
barčo
ad2 :) Nojo, užší pas je lichotivý, ale značně omezuje, co se nosí pod ním – jen úzké věci a jen určitá barva k třeskuté barvě.
4, 5
je to bezesporu klíčový problém dnešního světa – teď to jasně vidím. Mělo by vzniknout několik diplomek a konferencí v Dubaji na toto téma!
Pravděpodobně v Dubaji už mnoho konferencí o tloušťce šály proběhlo.
Jo a ještě se celá věc nevýslovně komplikuje jinou věcí světového dosahu
a sice:
nemám ráda roláky, jsou mi na krku protivný.
Ten, co sis koupila, se mi líbil na první pohled ještě před přečtením článku úplně nejvíc. Na tebe i na mě. :-)
Taky si jednou takovej koupím. Až dodělám kuchyň, splatím byt a zrekonstruuju topnej systém. :-))
Wien,
vida! Máme to s těmi kabáty strašný trápení, co ? :))
Ten můj zakoupený je jen 25% vlna.
ruliso,
tak to mě uklidňuje – v tom případě je kabát určitě intelektuálně sexy i bez dámské siluety :-))
člověče Ru, aby ses toho kabátku vůbec dožila…. já tyhle až žila hodně dlouho a na nic, ted to vidím zpětně.
11
Já takhle žiju celej život. :-)
Furt je na co se těšit. :-)
To bylo teda napínavý vyprávěný, mám skoro pocit, jak kdybych ten nákup absolvovala taky :-))
Ta prodejna s přízema je schovaná v úplně spodním patře. Skvělá je i prodejna naproti přes ulici v Kotvě, myslím, že to jsou dokonce pobočky té stejné firmy.
annamae
ááá, výborně!
Taky mám oblíbenou prodejnu MarLen, už léta jsem tam nebyla, ale ještě jedno oranžové a jedno červené zbylé klubko od nich mám.
A v Břevnově jsou asi tři švadlenky, jedna na kulaťáku.
Barčo 11,
tak už si ten kabát kup! Jakou barvu?
já mám kabátek z lonska z povánočního výprodeje – z takka. tmavě šedivý, vypasovaný, dvouřadý, nad kolena. objevila jsem ho náhodou, neplánovaně a prostě vyzkoušela a byl to on. moc jsem si ho oblíbila, nenosila jsem už pak ani zimní bundu. před tímto kabátkem jsem měla podobný kabátek jako máš ted ty ten nový – jen v černé barvě a trochu jiné zapínání a hlavně mi byl už velký. nosila jsem ho spousty let a vloni šel do sbírky na charitu.
Mám zuřivě žlutou bundu. Kamkokliv v ní přijdu vzbudím zaslouženou pozornost. Původně si tu bundu koupili moji starší kluci, prý tyhle svítící barvy byly moderní a že to nosí techno freak. Jenže pak si ani jeden netroufl ji obléct a tak v ní chodím já :-) Protože mě je jedno co mám na sobě.
Hlásí se majitelka hořčičného…akorát jen můj je podzimní. A vzhledem k mé mimořádné zimomřivosti spíš tak na 14 dnů babího léta. Hořčicová se mi strašně líbí, od dijonské po medovou, to jsou zase nějaké moje vzpomínky na dětství. Už vím, měla jsem hořčicové tričko s modrým lemováním vespod a na kraji rukávů. V té lemovce šly v řadě za sebou bílé husy. Škoda, že už úplně zmizelo ze světa, kdyby bylo v mé velikosti, asi by bylo moje nejoblíbenější!
Líbí se mi všechny kabátce z galerie, jen v tom fuchsiovém bych asi zase já vypadala jako něco, co přelezlo hřbitovní zeď.Přitom se mi ta barva zamlouvá, jen spíš na olivovějších ženách s tmavými vlasy.
Barčo,
tak to jste se našli!
Zimní bundu taky nenosím, ani žádnou nemám. A ta stará, co mám a nosím jen když někam cestuju na zimní výlet, vypadá jako beránčí kožich. A je mi velkej.
ratko
joo, zuřivě žlutá, to je ono, to se určitě vyřádíš. Já být naštvaná nebo naopak otrávená a schlíplá, tak vezmu žlutou. Proto jsem asi chtěla ten žlutej kabát…
Psice,
úplně vidím, jak ty husy pochodujou! Hořčicová by mě lákala – aspoň návleky na nohy a na ruce si uplést. Když bude přadeno, jdu do toho! K tomu duffle coatu asi spíš budu potřebovat sytě zrzavou; ta mi tu hořčicovou taky připomíná, ani nevím proč.
Podzimní / jarní kabátek mám antracitový, takže mě určitě popadne nejpozději na jaře chuť na nějaký barevný.
abych se přiznala spíše se vyřádí ti druzí co jim oči přecházejí :-) mě vůbec nenapadne že je to divné. nejsem moc ovlivnitelná tím co mám na sobě. jsem víceméně nosič starých věcí po druhých.
Mám taky novej kabát! Liško, jsem zvědavá, co na něj řekneš. Takovej krásnej jsem ještě neměla. Brzo se pochlubím, jen co se k tomu dokopu:).
ratko,
“nejsem moc ovlivnitelná tím, co mám na sobě” – ty se chováš stejně ve starejch kaťatech, sedíš stejně a chodíš stejně, jako když máš na sobě minisukni a boty na podpatku?
zuzi,
joo, to se těším!
21 asi jo. teda v mém věku :-))
Nojó, prostě ratka :)
… jé, to mi připomíná “prostěrátka”, nějaké prostírání.
žlutá prostěrátka :-) žlutá ratka z prostěrátka.
mě žlutá připomíná kanára. kanára z konára.
Mně žlutou pláštěnku. :-)
Jo, žlutou pláštěnku – a proti té já nic nemám, líbí se mi, připomíná mi námořníky a klidně bych proto žlutý kabát měla ráda.
Fakte je takovej problém nemít podprsenku?
Je možný, že by mě vyhodili od té obchodní firmy, protože jsem nenosila podprsenku? :-))
28. proč? Proč tě to napadlo?
rulisa asi reaguje na koment pod jiným článkem:
https://liska.blokuje.cz/ranni-vstavani-dnes-i-jindy#comment-27430
téma – zapomněla jsem si ráno ve spěchu oblíknout podprsenku.
Ale nevysvětluje to, proč tě, ru, napadlo k podprsence zrovna to, že to byl důvod k neprodloužení prac.smlouvy.
V posledních cca šesti letech ovšem pozoruju dost jasně, že norma MOMENTÁLNÍ společenské slušnosti nezahrnuje chodit bez podprsenky nebo v podprsence tenkostěnné, která neutvoří kulovitý tvar bez výčnělků (řekněme :-) .
Já teda mám podprsenky v normě. Jen v létě chodím bez -v šatech, kde by podprsenka vulgárně a nevhodně a neesteticky narušovala výstřih, hlavně vzadu. Prostě čouhala.
Podle mě je lepší žádná podprsenka než podprsenka čouhající z oděvu. Tím se řídím a to je zase moje osobní norma. Jiný normy mi můžou bejt víteco.
asi jsem z marsu. ty to věci mě víceméně míjí. přijdu bez podprsenky kamkoliv i když podprsenka je (možná) známkou určité ohleduplnosti vůči okolí. málokdo je zvědavý na moje špunty. Ale zas tak moc ohleduplná zase nejsem aby mi to dělalo nějaký problém chodit bez. Takhle jsem dojela v noční košili v noci k nehodě mého muže. Zavolal mi ve tři ráno že má nehodu tak jsem vyskočila z postele a tak jak jsem byla jsem přijela na místo. protože mi to bylo úplně jedno jestli budu vůči policajtům ohleduplná nebo ne :-)
na druhé straně bylo pro mě uvolňující, že letos na večírku měla děvčata prsa zakrytá. letos tam nebyl nikdo vyzývavý, ne že by nebyly děvčata sexy. byly ažaž ale bradavky měly schovaná a prsa neměly vytlačené až k bradě. Nevím, jen tak prsa ledabyle uloženě v podprsence mě nijak nedráždí. Ale natlačená a nahoru vyvázaná prsa mě celkem rozčilují. zajímavé. člověk mluví s dívkou ale pohled mu klouže na ta vystrčená místa jaksi automaticky. a co mají pak říkat muži :-))
Jo, psala jsem v letu v práci a otvírala ze čtečky – blbě. Omlouvám se.
To neva – kabát a podprsenka je podobné téma;
“jak dole, tak nahoře”… :)
napadlo mě, že téma se stane zajímavým pokud by byl kabát a pod tím jen podprsenka anebo nic. Co by bylo zajímavější ? :-)
ratko 35
takhle si vyjít by mě bavilo akorát s milencem – že on by byl jediný, kdo by věděl, že pod kabátem nic není nebo jaké je tam prádlo. A ostatní by nevěděli … a teď se nedostat do situace, kdy se sundavá kabát … a tak.
Taktak, azjímavé by to bylo obojí, ale v obojím případě by to musel někdo vědět.
Ru,
v nejhorším se to dá prozradit a decentně nafotit na blogu. V nejhorším. :)
Prohlašuji, že zatím jsem pod novým kabátkem byla oblečená.
A vlastně by mi bylo nepříjemné – v jiných než v tomto tajno-erotickém případě – nemít pod svrchníkem nic. Vždycky si do saka, kabátu atd beru i něco na krk (šála nebo košile s límcem…), protože jinak se oblejská a zasviní límec svrchníku zevnitř a blbě to jde vyčistit.
38
To není ono. To chce vidět ty voči, pohyby, držení těla toho chlapa, když si představuje, co není vidět, a rajcuje ho, že ostatní nevědí to co on. :-)
Čímž prohlašuju, že vím, o čem píšu. ;-)
mě napadla akorát ta cesta nocí k nehodě. na bosé nohy boty a na noční košili kabát. teprve zpětně mě to zaujalo.
40
Však i to už bylo ikskrát použito jako motiv v knížkách či filmech – bezděčný sexy motiv, kdy hrdinka se ocitá z důvodu životní nouze jen takto provizorně oděna někde mimo svůj domov a ten, kdo jí poskytne azyl, je tím natolik okouzlen, že se do ní zamiluje. :-))
41
nenáročnej.
Ne divák; ten hrdina :-)
No vona samozřejmě taky nesmí bejt metr krát metr krát metrák a zezadu lyceum zepředu muzeum, žejo. :-))
Jestlipak měla nalakovaný nehty na nožkách…? :)
hrdinka má určitě nalakováno a vymalováno :-) jakože náhodou vyběhla z postele a kompletní make up.
to mám taky každou noc – nenamáhám se s odličováním.
Ha – dnes ráno jsem měla tenhle svůj kabát a proběhl okolo mě stejný! Zřejmě nějaká studentka ČVUT řítící se na přednášku v Dejvicích.
Doplnění: žlutej kabát, krátký, jsem si pořídila na konci roku 2016. Za stovku. Juch. Je mi trochu malý přes prsa, ale když si vezmu placatější podprsenku nebo ho nosím nahoře rozepnutý, je to OK. baví mě. K fialovým kalhotám.