Chvíli si odpočinu?

Začala jsem psát článek zkoumající a sebereflexní, protože moje současná situace je šance, co k tomu vybízí a já ji nechci nechat utéct. Šance domáknout se svých starých vzorců a učinit nové objevy. Právě v té oblasti, kterou jedinou potřebuju rozložit a složit, aby žádný dílek nechyběl. Pak budu skoro dokonalá :-)

Zatím to téma nedotáhnu, potřebuji si od toho odpočinout. V hlavě mi to moc šrotuje. A to mi neumožňuje mít kapacitu na jiná, odpočinková a zklidňující témata. Dát si voraz a jít na to s odstupem, uceleně. Času dost, copak o to.

Jen mi nejde rychle skočit do klidu, zrušit napětí natošup. Nedivím se.

Nejlepší by bylo pustit se do nějaké činnosti. Můj rejstřík činností ale zahrnuje samé takové, co podporují přemítání, ne ty, co zaujmou a uvolní. Žádná uvolňovací mě nenapadá, jen hraní na hudební nástroje. A k těm se dostanu až zítra večer. Do té doby se snad uvolním i sama od sebe.

Jo ještě mě napadla modlitba nebo meditace nebo imaginace. To je asi nejlepší cesta.

Takže relaxace.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

82 komentářů u „Chvíli si odpočinu?

  1. Potřebuješ-li činnost, tady se přijímají neplacení brigádníci na svépomocné rekonstrukční práce zednické, dlaždické, obkladačské a malířské. :-)

  2. Tak na malířské to bude až za čas. Ale na víkend to klidně může být i tak. :-)

  3. fakt moc premejslis. to si nemuzes jit normalne neco nepotrebnyho koupit?

  4. ore,
    ne, to není ono. Něco vyrobit je aktivní a nabíjející, ale jít si něco koupit je pasivní a ubíjející.

    Náhodou jsem v pátek předvčírem něco koupit šla. Jarní boty. Ale ne abych si udělala radost. Protože mi to radost neudělá. Šla jsem je koupit, abych je měla. Prošla jsem šest až osm obchodů a nic. Ani na dvou osvědčených místech. Nic zajímavého pro mě. Jen lžíce na boty. Ta mě zaujala a koupila jsem ji. To byl jediný světlý bod, jinak mě celá akce nebavila. Nenakupuju moc ráda.

  5. Ale bajó – ore, přece jen si něco koupím!
    Koupím si pár polštářů, abych na ně mohla aktivně šít nové potahy bílo-červeno-modré vzorované.
    A asi i kus látky si na to koupím, hohó. Tojó.

    Vida, ore, díky. Tos mi nakonec pomoh.
    A rulisa taky, jdu jí napsat, jaké nástroje potřebuje obkladač a jestli ona potřebuje obkladače.

  6. „Něco nepotřebnýho koupit…“
    „Něco vyrobit je aktivní, nabíjející…“

    A proto jsem si koupila sektorovou kuchyňskou linku. Z čehož se postupně vyvinula nejen nutnost poskládat tu linku dohromady, ale koupit ještě i obklady, dlažbu, pracovní desku, baterii, dřez, materiál na výrobu zvýšeného soklu pod část linky, nová světla a podhledy na strop…

    Nabíjející nádherně. Jen nevím, jestli mám dřív aktivně tvořit, nebo radši makat ještě dvakrát tolik přesčasů, abych ty nepotřebné věci měla čím zaplatit. :-D

  7. Já jsem si říkala, kdes ty peníze vydřela.

    Já zas vzala v lednu jeden vedlejšák a tenhle týden ještě jeden ten samej s jinými osobami, ale trochu náročnější, protože to bude víc zařizování a i s angličtinou. Platba na hodinu ta samá. Jenže spíš víc práce teď v začátku a později skoro nic. A začátek prvního vedlejšáku už jsem odpracovala a pak už se z něj moc nevyždíme.

    Jsem to vzala, abych měla na květnovou dovolenou. Na ni nakonec nejedu a ještě ke všemu se ukázalo, že mi ten vedlejšák tak tak pokreje letošní náklady na psycho-výcvik. Skoro. No a jídlo je nějak dražší … a odměny v zaměstnání tento rok nebudou. Takže relativně mám stejně peněz jako loni nebo předloni bez vedlejšáků. Hm :(

    To totiž znamená, že na dovolenou nemám prakticky nic. Jen na místní luhy a háje a příbuzné a kamarády. Což není málo, že! :)

  8. Ru,
    to máš dobrou práci, když máš prachy za přesčasy!!

    Víš, co mám za přesčasy já? Náhradní volno :-))
    Takže prdlajs.

  9. Mám hodinovku. Jedna sazba, ale všechno mezi příchod-odchod. Kolik měsíčně udělám, je jen na mně, práce je dost. :-)

  10. A mně na dovolenou taky asi nezbude nic, takže variantu místních luhů a hájů taktéž vítám. :-))

  11. Večer po práci chci zkusit potiskat nějakou látku a šít ještě polštář, ale teď mě přešla chuť na všechno – jak jsem se dověděla, že u Národního divadla na FAMU vybouchnul plyn a ještě nevědí, jestli tam někdo není mrtvej :((

    Každopádně do města dneska nepojedu, protože tram 22 jede zřejmě jinudy, bude tam uzávěrka, mumraj a všude sklo… No to je fuk, ale kupodivu se mě ten výbuch nějak smutně dotknul. Asi že to je „v mém“ městě. V mém rajónu. Jsou to „naši.“

  12. 17. Taky se mě ten výbuch hodně dotkl. V první chvíli mě napadlo, už je to tady – jako v jiných velkých evropských městech, teroristi, bomby, výbuchy v metru … Snad to byl opravdu jen ten plyn.

  13. Liško, ad 17, já jsem v centru dopoledne byla. Dozvěděla jsem se o výbuchu před cestou, ale mluvilo se o tom v obchodech, na zastávkách, zkrátka všude. Mělo to i pozitivní přesah – lidi k sobě měli v centru blíž, přes policejní bariéry padaly bariéry mezi lidmi, málokdo měl nezúčastněný výraz v obličeji. Celkem reálně jsem si představila, jaké by to bylo, kdyby to nebyl „jen“ plyn. A z praktické stránky, cesta zpět z centra domů teda stála za to, uff…

  14. psice,
    aha. Ano, to pozitivní je, že lidi začnou spolu víc komunikovat, tím se vzájemně podpoří a uleví si od napětí. Přesně to jsem si dneska uvědomila v práci. Jak pomáhá, když k sobě „lidi mají blíž“, jak říkáš.
    Ty ještě nerodíš? Zatím k sobě s Č. máte proklatě blízko :-)

  15. Psice,
    jo mimochodem jsem si dnes na tebe vzpomněla v drogerii a koupila jsem si lesk na ty s jahodovou příchutí. Dřív jsem si kupovala s třešňovou. A teda musím říct, že třešňový byl aromatičtější a měl i chuť. Ta jahoda mi chutná nijak nebo jak sádlo. (Nic proti sádlu.)

    ad17
    mě od potiskávání látky nakonec neodradila „výbušná nálada“, ale fakt, že jsem už podruhé nenašla svoje barvy na textil v tubičkách. To mě štve. Našla jsem jen metalické v nádobkách a ty teď zrovna nepotřebuju. Tak si asi zítra koupím buď látky, nebo textilní barvy. Dle okamžitého odpoledního rozhodnutí.

  16. víš jak to bývá s tím mým rozením – velké přípravy, pár výjezdů a potom vrhnu někde na tajnačku. Poté, co šuškandy kolem termínu utichnou, protože všichni zapomenou, nebo se smíří s prohlášením, že má březost je sloní;)

    jo, mohla by ta blízkost vydržet déle, než jedno dopoledne…

  17. … nebo to jde v přiožralé společnosti.

    To mi připomíná, že mám za úkol svolat pracovní mejdan.

  18. čaute decka, nemám tč čas to tu celé čítať, ale Lišinko, mne sa osvedčuje takéto traumy rozchodiť.
    je jar, vypadni niekam von, choď a ňuchaj vône ;-)

  19. Anó, akorát před týdnem jsem šla na procházku do lesa
    – jen jsem se po návratu z práce přezula a polní cestou byla v lese za deset minut. To bylo krásně. Teď je chladno a pošmourno, ale zítra mám sraz s kamarádkou nebo dvěma a o víkendu budu čuchat lepidlo, omítku, cement, jedu na Maltu do Rulisína.

  20. A dneska pojedu do Ikey. Plán je koupit dva polštářky a nějaké hadry bílé – modré – červené (zrovna takových moc nemají; třeba zas u pokladen ve slevě něco bude…) a pokračovat v šití povlaků. Nemám nic kytičkovaného. V nejhorším můžu někde získat bílou látku a vyrobit si tiskátka kytičková.

    Nenapadá mě skrýš, kam jsem dala barvy na textil a pytel svých linorytových razítek. Ta by se mi hodila. Malinká. Několik druhů ptáčků jsem tam měla, lištičku, srnku, kometu, sněhovou vločku, kočku, spirálu, list a už ani nevím. Hodně motivů.
    Linorydla mám, ale ty linoryty ne :(

  21. Obkládat eště nebudem a lepidlo pod ytong je cementový. :-))

  22. Cement vím, to je takovej prášivej bílej prášek v papírovým pytli 50 kg.
    Ytong nevím, toho jsem ještě nepotkala, ale je to pro mě zajímavej týpek, protože začíná na Y. A končí na G. Což mi vnuká ideu, jestli ho nenapsali pozpátku.

  23. nemám žádný vztah s mužem, tudíž nemám ani takové problémy s muži, co máš Ty. Ale to rozhodně neznamená, že o vztazích s muži nepřemýšlím. Někdy mě to také rozesmutní, zasáhne, rozněžní. S těmi rozlítanými a rozháranými myšlenkami je těžké se soustředit na jednu věc. Takže klidně tu mysl nechám lítat, ona mi začne plánovat co všechno bych mohla udělat, pro sebe, pro jiné, pro kamarádky, takže nakonec z toho vznikne seznam činností na celý měsíc. Kam bych se mohla jít podívat, s kým se z holek sejít, co si přečíst (knihy) , co vyrobit, co vytvořit, ( zutulnit domov) co si koupit na sebe (pozvednout sebevědomí). co zkusit (cvičení, nový recept na buchtu, , vyrobit pro někoho dárek, ale také zajít si sama na přednášku, na masáž) všechno si to píšu a pak už je jen ten seznam. Tím vlastně vytěsním ty myšlenky na muže.

  24. barčo,
    anó, takových naplánovaných činností mám taky kupu. Teď jsem se sešla s kamarádkou. Další polštářové povlaky jsou v plánu, včera jsem zakoupila tři polštáře, chachá. Kam je dám… :)
    Ale jeden z plánů je i muž.
    Doufám, že ho moc neserou polštáře. Mně totiž vždycky připadaly jako zbytečná debilnost. No a teď jsem si je začla pěstovat :)
    Jinak moc dekorace nemám ráda. Hlavně ne dekorativní dekorace, jejichž jediný smysl je dekorativnost.
    Pro mě musí mít i prachsprostá dekorace ještě smysl navíc, třeba skrytý. Však taky není žádná náhoda, pokud si vezmu na sebe nějaký konkrétní šperk – vždycky mi buď symbolizuje náladu nebo kýženou náladu, anebo představuje vzpomínku na někoho konkrétního, kdo mi ho dal atp.

  25. :-) mám malý byt, 47 m2. i s balkonem, nemůžu si ho tady zastlat nesmyslama, jen proto, že jsou dekorativní. Rozumím Ti naprosto i s těmi náladami, které skrývají jednotlivé věci. Polštáře, proč ne. Ukřižuj příštího muže na tvých polštářích. :-)

  26. To mám rozhodně v plánu. :)

    Zatím jsem vybalila jen jeden z nových tří polštářů a nějak je tu plno. Buď anebo – buď polštáře, anebo může přijít někdo na návštěvu. Nebo obojí – pokud návštěva bude sedět s polštářem na klíně nebo pod zadkem.

  27. S polštářem pod zadkem se sedí nejlíp. :-) A nebo za zádama. V kříži.

  28. Já koupila včera v Ikee tři polštáře „pro spaní na břiše.“ 50x60cm.
    Stály totiž polovinu toho, co nejlevnější čtvercový polštář 50x50cm.
    Ten mám jeden už koupenej odminule. Červenej. Ale bude mít taky obal.

    Pro „sezení na zadku“ tam neměli.

  29. 26 Liška: „a o víkendu budu čuchat lepidlo“ no ejha, tak to bude skvelá nálada! ;-)

  30. Liška 31: „Ale jeden z plánů je i muž.“ hm, nič ma po tom nie je, ale možno by bolo dobré dať si chvilku pauzu?

  31. 37
    nerozumím otázce :)

    Přece „pauzu“ mám teď a za druhé to nejde naplánovat, jestli pauza nebo nepauza. Můj dojem ale je tentokrát naopak, že žádnou pauzu nepotřebuju, že spíš žádoucí není – pauzu jsem měla předtím před rokem dost a dost. Teď mi k ničemu novému není, vůbec ji nepotřebuju k ničemu. A stejně to nejde naplánovat, takže je to fuk. Pravděpodobné je, že „pauza“ nastane dlouhá i proti mé vůli.

  32. Liško 9: a viete holky, čo mám za nadčasy ja? nič!

  33. 38 Liška: no jasně, to nejde naplánovať. (skôr som to myslela tak, že ja som po rozchode nemala na vzťah žiadnu chuť. skôr som bol na smrť vydesená z každého chlapa, ktorý sa ku mne so vzťahovým nápadom len priblížil ;-) )

  34. Achjo. Co to je za svět, co to je za život, když jsem teď musela zavolat muži, co mám ráda a bylo mi s ním skvěle, a říct mu, ať už mi pořád neposílá ty své milé zprávy!
    Že je to pro mě protichůdné. Pro něj ne, jemu se nezměnilo nic, on psal dál, že mě chce objímat a vidět aspoň ve snu atd. Já to chápu a snad teď i on chápe mě.
    Kdyby to bylo v obrazech, ve filmu, tak celé kino vzlyká jako jeden muž. Proč takový filmy lidi vyhledávaj, vždyť je to nahovno, takový situace. Stejně nahovno jako plakat nad princeznou, co se zaplete s chudým pasáčkem nebo naopak a musej se rozloučit navždy. Titanic hadr.

    To jsem si nadrobila – muset odmítnout toho, koho odmítnout nechci, ale je to nutné, protože on sice tvrdí, že mě má rád, ale nehne se kvůli tomu ani o kousek, nebude se mnou žít. Musela jsem to udělat.
    To jsem si nadrobila se svojí odvahou chodit do vztahů se vším všudy a riskovat. Vždycky skočím na největší výzvy, nic menšího mě nebere, doprčic, pryč s tím. Tyhle výzvy mají jen jeden možný výsledek. Nojo, jenže moje máma to dokázala, to je to…
    To jsem si nadrobila a teď jsem to vyžrala.

    Každýho chlapa, co potkám v tramvaji, se budu ptát nejen, jestli je ženatej, ale kde a s kým bydlí a proč a jak to vidí do budoucna a co dává a co chce dostat a … a stejně se nic nedozvím nebo si to přibarvím a stejně vždycky do všeho polezu, protože vždycky radši dám něčemu šanci, než abych ji předem bez vyzkoušení zabila. Nejsem chcíplá. Ale ptát se jich budu! Budu si muset troufnout.

    No, už se mi ulevilo. Dobrý. Sláva. Nejsem takový tragéd, jen okamžitá reakce na můj večerní telefonát. Uf. To není špatný. A ještě si to idiotsky dokumentuju. Nenapravitelné zaměření na proces.

    Šít potahy a škrábat omítku – to budou lázně!
    Zítra je pátek a jedu. Možná ještě teď jeden povlak ušít stihnu.

  35. Dneska jsem vodákovi, co mi tu udělal takovou pěknou díru krz naskrz, líčila program na víkend: „Budem pít a u toho pracovat.“
    On na to: „Ajé, to nebude pořádně ani jedno.“
    Tak jsem ho ubezpečila, že ženy zvládnou cokoli.

  36. Potvrzuji – u šití povlaku jsem dnes večer vypila dvě piva.
    Chlap by za tu dobu vypil šest a to už by na práci bylo vidět.

  37. Nabíjející tvoření mi pomáhá při smutku, to mám osvědčení.
    Dobře jsi to odhadla s tím ponořením do sebe. Já mám teď úplně čerstvý zážitek s hypnózou. Dostaly jsem se s dcerou přítele(22) do složité situace. Dlouhotrvající neřešené spory se tak vyhrotily, že jsem byla odhodlaná škrtnout si ji ze života, abych se zbavila stresu plynoucího z naprostého nesouhlasu s tím, jak žije. A to i přesto, že VÍM, ŽE MI PO JEJÍM ŽIVOTĚ NIC NENÍ. Řešení zbabělce, dala jsem si ještě jednu šanci, rozplést kořeny zla v hypnóze!
    Zabralo to stoprocentně. Po hodinovém přehrabování našlo moje podvědomí zdroj toho, proč reaguji neadekvátně na vše, co udělá. Našly jsem s terapeutkou, že vůči ní používám stejně odmítavý vzorec chování jako používali v mých dvaceti rodiče mého exmuže vůči mně. Úplně jsem se viděla, jak je kopíruji. A taky jsem si vybavila, jak bych chtěla, aby se ke mně chovali, i když jsem nebyla podle jejich představ. Jak osvobozující a úlevné!!! Vidím ji teď v úplně jiném světle.
    Ještě jedno, dvě sezení, abych ty pocity zafixovala a věřím, že k sobě cestu najdeme.
    Omlouvám se za OT, ale píšu to kvůli tomu, jak jsi zmínila užitečnost toho, když se člověk umí ponořit sám do sebe.
    Já to zatím sama nedokážu, ale posunuje se to dobrým směrem.

  38. Báro,
    tééda, to mi jako řešení zbabělce vůbec nepřipadá. Ani nevím, jestli bych měla na hypnózu odvahu – připadá mi, že jedině pod vedením někoho, komu důvěřuju, s kým jsem se už setkala, mluvila o tom předem a seděl mi. Jestli vůbec by se takovej našel :)

    Skvělý je, že to pomohlo! Že jsi našla způsob pro sebe, který funguje. Já myslím, že někdo ho nenajde nikdy. Dobrý směr je to určitě a asi i trochu závidím, že ti to tak dobře jde!
    Možná budeš impuls pro víc lidí, aby se do něčeho pustili!

  39. S tou psycholožkou to byla trochu náhoda, ale sedla mi. I když začátky jsme měly těžké. Začala vědomou regresí a to mě tak rozhodilo, že mi bylo po sezení hůř než předtím. To jsem nedala. Tak navrhla hypnózu a to funguje.

    Stejně jsi statečná, žes to dokázala tak utnout, i když se on k tobě stále chová mile… Já bych se v tom asi plácala jako ryba na suchu…

  40. Jsem se plácala předtím – pořád se to jevilo obojace a ve vlnách, víckrát jsem si říkala, že to nepůjde, že to budu muset utnout (chlap to neutne, proč by to dělal, to se mu do krámu nehodí…), vždycky se to zase převrátilo a nechtěla jsem předčasně utínat a nedávat šanci.
    Hoho, příště to buď bude zas podobný, anebo od začátku úplně jiný, když to ohlídám. Racionálně. Což se mi trochu protiví. Zdá se mi, že úplně na začátku je šance, ještě nenastoupí růžové brýle. Pak už to jede :)
    Nenene, každopádně to dobře dopadne a hotovo. Jsem v klidu. Ještě ušiju nějaké ložní prádlo a pak se uvidí :))

  41. Napadlo mě k tematu co píše Bára. Všimla jsem si (možná někdo to má jinak) že kopírování rodičů je součástí životní cesty. nejdřív se bráníme a nechceme být jako oni, pak nám dojdou síly a jsme jako oni a pak to pochopíme že jsme jako oni tj. pochopíme své rodiče a dokážeme se odpíchnout dál. Rozvinout je. To je pak ta přidaná hodnota života. Dokud se neproběhne tato smyčka odmínutí a přijetí, není možné se dostat dál. teda dál než naší rodiče.

  42. ratko, dobrý!!
    jo, teď jsi to řekla pro mě srozumitelně. Takhle řečeno to ve mně trochu rezonuje.
    Ale v mnohých jiných případech, jiných způsobech, jak jsem si to třeba říkala sama,neúplně, to nemělo ten procítěnej význam.
    Teď má. Ale ještě asi kousek chybí, ještě to nerezonuje ohlušujícně :-)

  43. ratko, díky, žes ten můj myšlenkový polotovar dovedla k této úvaze! Moje vztahy i s vlastními rodiči jsou velmi složité, ale tohle je cesta, po které bych mohla zkusit jít.

  44. Myslím, že Ratka totéž už psala i u sebe, a ne jednou. :-)

  45. Liška 42: „on sice tvrdí, že mě má rád, ale nehne se kvůli tomu ani o kousek“
    on ťa má rád. lenže tým svojím sposobom. no……

  46. 55. pravda pravdoucí. s někým společně žít a někoho mít rád jsou asi dvě věci. Lidé spolu žijí většinou „protože něco spolu mají“ . Teda něco nerozdělitelného. Nějakou věc, zájem, děcko… něco, nějaký závazek.

  47. nedávno byl u mě bratranec se svojí šestou zenou. s těmi předchozímí 5 měl pokaždé dítě. Když se zamiloval tak si tu ženu ihned vzal a pak platil na ni alimenty. Všech 5 dětí jezdí k babičce.

    Tu poslední si nevzal, ona asi na to nespěcha. Je to lékařka, osoba velmi hezká, vzdělaná, jemná a příjemná. On hned se k ní nastěhoval a mají moc moc pěkný vztah. Napadlo mě, jí nevadí že je již jeho šestá žena? Ne, nevadi jí to. Byla krásná a zamilovaná a on byl taky zamilovaný a velmi fajn. Jakoby zmoudřel. Bylo vidět že se mají rádi a chtějí spolu zůstat. Obdivuji takové ženy. Vzala si ho k sobě a miluje ho. A on jí to oplácí. Ona se neptá proč je šestá a zda to bude takhle krásné napořád. Bydlí spolu 2 roky. Jezdí po světě, mají společné koníčky, pomáhají si. Vlastně to tak má být. Dva lidé se sezámí, zamilují a žijí spolu.

  48. To zní staršně krásně.
    Jako sen.
    Akorát:
    Jak víš, že ona se neptá?

  49. byli u nás pár dní. měla jsem z nich moc dobrý pocit. dva zrali lidé.

  50. Ale jak víš, že se neptala?
    I zralí lidé se ptají, jen třeba netrvají na odpovědi nebo se jen podle ní nerozhodují…

  51. no nevím. ptala jsem se jí na to … jak dlouho jsou spolu a tak. ona má dospívající dceru. společné dítě nechtějí. přímo jsem nevyzvídala, ale zdálo se mi že ona je naprosto klidná a vyrovnaná. i bez něj. a s ním je prostě jen šťastná. jakože bonus navíc. má s kým jezdit. předtím jezdila taky.

  52. To určitě může být i kdyby se zeptala.
    Ale ok.

  53. SV 55
    ano.

    ratko 56
    jo.

    ratko 57
    obdivuješ takové ženy … já jsem taky taková žena. Akorát se mnou chlap žít nechce (můj býv. manžel tehdy ano, zaplaťbůh, jsem mu vděčná za ten zážitek…). Nechápu, co je na tom za obdivování. Normálka.

  54. Asi to, že je současně i krásná. A že přestože je krásná, tak dělá takové normální upřímné věci jako ty obyčejné nekrásné ženy.

  55. ano, už něco má za sebou. je myslím v mojem věku. bratránek je o 3 roky starší. krásná ve smyslu svítící.
    přijde mi podobná spíše Ru. Protože v životě už si vybudovala zázemí, má vlastní dům, dítě.

    Tohle není jednoduché. Přivést si do „svého“ domu a k „svému“ dítěti cizího muže. Píšu to dost drasticky, ale vyjadřuje to sílu mojich podvědomých obav, které bych měla kdybych byla v její kůži.

  56. Ratko, to, co te´d napíšu, s evůbec nebude slučovats tím, co hlásám na všechny vsětové strany o svojí rozhdoné nezávislosti a neochotě s kýmkoli dalším trvale sdílet lože, stůl a majetek:

    Pokud je to člověk, se kterým je ženské natolik dobře, že se na něj těší, cítí hřejivé teplo, když na něj pomyslí, usíná vedle něj jako vedle zdroje klidu a jako klíč ve svém zámku (bože, to je patetický, to je tak hnusně patetický…) tak není vůbec, ale vůbec těžké ho přijmout celého a se vším všudy k čemukoli, co bylo před ním.

    Ono to je vlastně to, co si skoro každá ženská přeje.

  57. 66. a proto se chlapa, který je ochoten se mnou (s takovou jaká doopravdy jsem) vydržet, nepustím dokud budu živa.

  58. měla. velké. a anděla strážného. nebo i víc.

  59. Ratka 56: „s někým společně žít a někoho mít rád jsou asi dvě věci“ možu byť a nemusia. v tom peknom príbehu 57 ako vidíš, ľudia sú spolu aj bez závazkov, ako tvoj bratranec a jeho manželka č. 6. proste sú spolu preto, že spolu byť chcú a hotovo. a tak je to správne, tak to má byť ;-) aj láska a sex sú dve veci ;-) a možu byť pekne pospolu, alebo aj nemusia ;-)
    tých sposobov lásky je veľa. a keď sa stretnú dva také, ktoré spolu ladia, tak je to tak trochu zázrak.

  60. Rulisa 66: to si pekne povedala. a vobec to neznie pateticky.
    (a tak by to malo byť. mali by sme potom na svete viacej šťastných ľudí ;-) )

  61. 42 Liška: pýtať sa možeš. ale čo ti kto povie, to je druhá vec ;-) treba počúvať svoj inštinkt, svoje srdce (a trošku aj rozum ;-) )
    a hlavne, hlavne nedúfať že sa ten onen zmení! alebo veci fungujú hneď od začiatku (prípadne sa rýchlo zmenia k fungujúcemu) alebo nebudú fungovať nikdy. tiež mi trvalo, kým som na to prišla. a tiež mám kvoli tomu svoje jazvy na duši.

  62. No uf, komentujete tu zrovna ve chvíli, kdy jsme se sešli
    zase po dvou týdnech. Zase na jeho popud. Měsíc po rozchodu.

    Oba jsme zopakovali svoje. Podrobněji. On nechtěl tak radikálně utínat, jak jsem to udělala já. Říkali jsme, že všechno bylo hezké, všechno bylo opravdové, cítili jsme se spolu dobře atd atd, u něj se nic nemění. U mě vlastně taky ne. Prostě už dál nemůžu (čekat na nic) jako dřív. Znova zopakováno, znova já pořád v slzách. Takové klíčové věty, ty moje, takové pěkné, ty jeho, ve filmu by to byl doják.

    Mně přijdou věci snadné: „Říká, že chce být se mnou; tak proč se mnou není, proč pro to nic neudělal?“
    Jemu přijdou věci složité: „Všechno mám zkomplikované. Tam, kde bydlím, jen bydlím, nic víc. Bylo by to jiné, kdybych bydlel sám ve svém bytě? Moje zkušenost je, že s žádnou partnerkou to ani tak nevyšlo, nejde to dohromady s mojí holčičkou, partnerkám nakonec začala vadit. Pochybuju, že to jde. Jsem pořád víc opatrný.“
    Já: „A proč by to nešlo? To je přece normální. Já nemůžu chodit s někým, kdo bydlí s jinými lidmi, kteří o mně nevědí a kam nemůžu přijít.“
    On: „Ráno jak se probudím, musím rychle vstát a něco dělat, protože jinak začnu myslet na tebe – že bych chtěl, abys byla se mnou…“

    Pořád takhle dokola.
    Už si připadám po tom večeru vymletě. Ptala jsem se, co z toho vyplývá. Nic. Ale že pochopil, co jsem řekla. Já předtím chápala jeho postoj, ale naopak teď se mi zdá, že míň:
    Ptala jsem se“ „Myslíš teda, že soužití je nahovno?“
    Prý ne soužití / soubytí jako takové, když je nekomplikované dětmi z předchozího vztahu. Když je komplikované, nefunguje to.
    Já: „Když tomu předem nevěříš, fungovat to nebude.“

  63. SV 72
    taky si myslím – buď se věci vyvíjejí a změní hned, směřují někam, anebo když se nemění a nesměřují, tak ani nikam nedojdou.
    A v tu dobu už je člověk tak zavalenej tím druhým, jeho vyprávěním, jeho situací, jmény celé jeho rodiny… že je to těžký naráz „odklonit.“ Já teda chlapy tímhle tolik nezavaluju, tolik nevyprávím o dětství a rodině a neříkám jména, jako oni mně. Já zavaluju zase svojí inspirovaností a inspiruju je, vyrábím a dávám notýsky, komiksy a všechno možné. A toho se chlap taky hned tak nezbaví, nechce zbavit, chce si to okouzlení podržet.
    Jenže teď už nejde jak, leda ve formě tejrání, zdá se mi.

    Zítra jedu na psycho-výcvik.
    To mám zas téma. Doufám, že se jím celým neprobrečím, až to budu říkat.

    S Akčním Hrdinou je mi do breku.
    Když se nevidíme a beru to jako konec, je mi klidně, dobře.

  64. „Když tomu předem nevěříš, fungovat to nebude.“
    Ano.
    A to je podstata, proč mu to nefunguje.

  65. Ahoj. To jsem mu říkala už i dřív. Ono už mu to tolikrát nefungovalo, že ani když tohle slyší – že když bude pochybovat už předem, tak to samozřejmě nepůjde – tak to v něm asi nic nemění. Pořád nevěří. To je pro mě smutný zjištění a je mi to líto – ne kvůli mně, ale tohle je mi líto kvůli němu a taky obecně; že to do tohohle stádia s věkem a zážitky asi často spěje.

    Přitom mě furt přitahujou ti se zážitkama.

  66. Nevím, co bych dělala na tvým místě. Vážně nevím.

  67. Asi nic:
    Dneska jedu na výcvik a poslechnu si odezvy od lidí tam. (Předpokládám, že nic moc novýho, jinýho než třeba tady to nebude; uvidím.)
    Potom taky uvidím, jak se to za ten týden vyvine ve mně a taky v Akčním Hrdinovi (myslím, že ani v jednom nijak, že stále stojíme oba na svém – oba chceme být spolu, ale každý jinak).

  68. mé kamarádce a jejímu příteli trvalo pět let než se sestěhovali. Oběma jim je přes padesát, dospělé děti, společné zájmy a koníčky. Bydleli odděleně a užívali si. A tak nějak časem přišli na to, že by chtěli žít spolu a nakonec se i vzali.

  69. vím, že je to úplně jiný případ, ale při těch komentářích od Ratky a jejího bratrance jsem si na ty dva lidi vzpomněla.

  70. 73. Když to čtu, slyším tuhle písničku ….

    http://www.youtube.com/watch?v=2vIIih6P_jc

    Tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic
    z takový lásky většinou nezbyde nic
    z takový lásky jsou kruhy pod očima
    a dvě spálený srdce – Nagasaki Hirošima

  71. barčo 79 nojo, když už mají oba velké děti, zas je to snadný.
    Tedy obecně, jednotlivé konkrétní páry nevím.

    Nagasaki jede na výlet, balí notebook s sebou, doufá v silné wifi připojení. Po včerejšku je zas trochu rozbombardované, nemá na nic chuť, ale šestidenní společnost mu bude prospěšná.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.