Den zkázy ve Francouzském institutu

FR. INSTITUT OSLAVUJE 100 LET U NÁS!

fr-4

Ve Štěpánské ulici v Praze sídlí Francouzský institut, kam jsme za studií někdy zašli na výstavu nebo filmovou projekci. Institut v úterý 4.3.2020 oslavoval 100 let. V úterý se někdy scházíme s Lenkou1, spolužačkou ze střední, tak proč nejít i na oslavu. Avizovali, že od 18 do 19 hodin bude na dvorku zdarma svařák a dort. Radši jsme se tentokrát sešly už v 16 hodin, sedly tradičně do hospody U Kotvy, daly si jak jídlo, tak alkoholické nápoje, a vyrazily z tohoto strategického místa pěšky deštěm do cíle.

Přišly jsme tam chvilku po šesté. Opuštěné nakloněné velké konve napovídaly, že svařák už v nich není. Právě dohrála živá hudba jako doprovod k promítaným trailerům starých francouzských filmů; těch, které my Češi známe. Neškodné komedie nám přece komunisti dopřáli. V mírném dešti někdo začal krájet dort. Nevrhly jsme se tam. Procházely jsme  přízemím a našly schody dolů. Vedly na malou výstavu. Tak jo.

Přečíst úvodní český text mi dělalo trochu potíže. Jednak jsem ještě byla pod vlivem Kotvy, jednak je ten překlad do češtiny špatný. Což bych ve Fr. institutu nečekala.

fr-1

Hned pod schody seděli dva kustodi a mluvili spolu. Kousek od nich na parketách ležel čisťoučký papírový tácek. V tmavším, francouzsky nediskriminačním odstínu. Asi někdo nevydržel čekat na dort, vztekle zahodil tácek a šel. Uprostřed podlahy byly vyskládané čtverce, trapně stejně velké, velikost strany á totožná s velikostí strany bé, jako šachovnice, slušela by jim nějaká změna. Kopla jsem do tácku správným směrem. A ještě jednou. přistál na exponátu. No vida, trochu diagonály to dodalo. Pěkné.

fr-3

Další exponáty byly čisté, minimalistické. I podlaha. A vida, ještě něco na ní leží, kousek celofánu. Sem s ním.

fr-2

Mně ty exponáty nevadily, jen jeden jo. Bílá síťka zavěšená od stropu. A nic. Bílá síťka proti bílé zdi. To teda už neberu. Jenže na podlaze se nic dalšího nenabízí, co by vhodně doplnilo tuto expozici. Co se dá dělat, musím sáhnout do vlastních zásob. Kustodi spolu pořád mluví, krásně se postavím do lajny kustodi – Lenka1 – exponát -já. Nevidí na mě. vytahuju z kabelky zvýrazňovač a zavěšuji ho vkusně do prostoru.

fr-5

Ještě posledních pár ohlédnutí, ještě se pokochat naposled výstavou, projít kolem nevšímavých kustodů na schodiště a jsme venku.
„Radši to nebudu dávat na internet na facebook. Možná by ty kustody vyhodili. Nebo mě stíhali za výtržnictví. Ale to bylo dobrý, že ti dva si ničeho nevšimli…“
„Oni se bavili o bisexuálech,“ odpověděla Lenka1.
Tak toho jsem si nevšimla zase já. Škoda.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zákoutí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 komentáře u Den zkázy ve Francouzském institutu

  1. Saul napsal:

    Neuvěřitelné!
    Už někdy minulý týden jsem doma dostal úkol odcizit v práci zvýrazňovač.
    A zelený!
    Vlastně ani nevím k čemu, ale každý den na to spolehlivě zapomenu.
    Takže už je v tašce, zřejmě jsem jen čekal na impuls vyvolaný tvým uměleckým počinem :-)

  2. Psice napsal:

    To se vydraží za statisíce! Trochu mi to připomíná ten případ, kdy si hlídač v galerii odložil na výstavní poličku brýle. Prý z toho byl taky strašný hit a výstřelek moderního umění:)

  3. Saule 1
    Jéé, tos mohl zajít do toho Fr. institutu a vzít si můj zvýrazňovač z toho exponátu. Ani by to nebyla krádež.

    Psice 2
    Haha, to musel mít pěkný křápy, ty brejle. Nebo stylový sluneční. Já mám nový, modrý, ty by jako exponát nebyly nicmoc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.