Do Zbraslavic

HONÉÉM

IMG_0644rano-500

Vstala jsem až v půl desáté! A vyšla v 9:50. Moc dobře se tam spalo. V ochranném trojúhelníku tří stromů, ze strany ještě chráněném mladšími hustými listnáči.

V noci se rozpršelo, to je pravda, ale následky žádné. Srolovala jsem karimatku se spacákem pod sebe, pod strom, kde jsem měla batoh, krytý igelitovým pytlem, dřepla si na to, roztáhla deštník a bylo. Za chvíli déšť naštěstí přešel, lehla jsem si a spala dál.

Potom jsem postupovala lesem a potokem, seznala, že místní lesní pěšinky jsou pouze zvířecí – končily nahoře v řepkovém poli, kam jsem nešla. Narazila jsem na zahrnutou skládku a našla z ní nakonec cestu ven, k silnici, hurá.

IMG_0652-pole-500

Přesně jsem na mapě rozpoznala místo, kde se nacházím. Dokonalé! Je to velká zatáčka, jinde to být nemůže, je to jasné. A bylo. Akorát

NECHÁPU,

proč jsem po té silnici šla doleva, když jsem potřebovala jít doprava!!!

To se mi v životě nestalo.

To snad nikomu nemůžu říct!

Jak jsem blbá.

Chtěla jsem jít doprava, že si zajdu lehce na sever a podívám se do Červených Janovic. Houbeles. Petrovice římská jedna. Se to jmenovalo. A nebylo to na mé mapě. Přece nepůjdu zpátky! Po stejný blbý silnici. Té mám dost, potřebuju zase měkčí povrch. A hlavně potřebuju na západ! Co se zeměpisné šířky týče, už jsem tolik na jihu jako Zbraslavice. Tak jdu pokud možno cestami a necestami na západ. Hlavně už ne na jih!

IMG_0673komin-500

Ale žádné zoufalství nenastává, zůstávám v příjemném klidu, protože vím, že do cíle dojdu nebo v nejhorším dojdu do jiného cíle. Mě to baví. I když chvílemi si připadám jak oplácaná paňmáma nesoucí nůši na trh.

IMG_0669-jdu-500

No prosím, Vickovice. To fakt na mapě nemám.

IMG_0674-obce-500

Bludov. Jako by věděli, jak vesnici  pojmenovat, když do ní vcházím. Nebo takových lidí bylo víc? Ha – tady je ukazatel „naučné stezky Putování po vodních plochách“ a říká, že rybník Katlov je odtud 3 km! Sláváááá! Ten mám na mapě. A už dopoledne jsem od rybníka Katlov byla 3 km – ve chvíli, kdy jsem se vynacházela v památné velké zatáčce. A pak šla na jihovýchod.

Rybník Katlov by se mohl jmenovat spíš Kaprov. A je tu cedulka, že vedle ve Zdeslavicích, při cestě, je staročeská hospůdka! – Jo to jsem neřekla, že už mám jen litránek vody a jinak nic… Ráno jsem měla jedno kafe, jedno jablko a jednu kuřecí bagetu. Hodilo se, že jsem vstávala hodně pozdě – „Kdo spí, obědvá!“ jak říká d´Artagnan. Bagetu jsem snědla až po poledni, takže zhruba do čtyř odpoledne bych vydržela bez jídla. Ale když je ta možnost… hlavně ji neminout!

A je to tady!

Kácovská jedenáctka, krásně chlazená (pivovar Kácov je blízko, vedle Zruče), k ní kotleta na houbách ve smetanové omáčce s knedlíkem.

IMG_0681zdeslavice-500

Ani Red Prince si nemůže stěžovat.

 IMG_0682noha-500

A šup do Štipoklas.

Kombinaci fialové a žluté těžko odolávám:

IMG_0693fialova-500

Odtud nebudu riskovat žádné zkratky, koneckonců mi v cestě stojí pole a také letiště. Jdu do Zbraslavic kousek po silnici. Letiště po levoboku. Kamil Lhoták by zaplesal. Možná by vytáhl ten akvarelový blok a vodovky, co nesu celou cestu v batohu.

IMG_0698letiste-500.

A vypadá to, že jsme tu.

IMG_0696zbraslavice-500

Pod sebou, asi 150 metrů, vidím nádraží, stojí tam žlutý motorák. Čumákem domů! Pamatuju si, že zhruba každou sudou celou hodinu jede odtud vlak. Tak to budou asi čtyři hodiny, to by odpovídalo. Zastavuju se a kontroluji čas. 15:58. Kdybych se rozběhla, vrazila do nádražní budovy, koupila si lístek a vběhla do vlaku, asi bych ho stihla – jede pár minut po čtvrté.

Nastává rozhodný okamžik.

Hlavním důvodem, proč to neudělám a nepojedu, je, že nevím, v kolik přesně vlak vyjíždí – mohl by mi pláchnout a já bych to jako blbec těsně nestihla a cestující by na mě shora z vagónu koukali. Fuj. A já bych se smála jako že nic, že jsem celá šťastná a že jsem ani nepočítala, že pojedu, kdepak, chacháá, jen si jeďte, takhle je to lepší, zůstávám!

Na to nemám. Hezky si řeknu: To by nebylo opravdové dosažení cíle, kdybych hupsla na vlak a nedošla ani ke kostelu na náměstí. To by neplatilo!

Takže stoupám dál obcí po docela frekventované silnici, hnusnej kopec je to a daleko. Kostel vůbec nevidím. Ani na náměstí ho nevidím. Aha – vpravo nahoře nad ním. A tvrz, částečně v opravě. Rozlehlá. A pivovar! Jenže mají otevřeno jen dvakrát týdně do čtyř, pro neobjednané odběratele piva. Před dvaceti minutami zavřeli. Odpočinu si.

IMG_0706-lezim500

A mám hodinku na to, jít do třeskutě zelené hospody U datla, původně ve staré poště. Dva velmi krásně chlazené kozly jsem si dala a z kopce na nádraží už cestu znám, minutu před šestou jede vlak. Přes Kutnou Horu jedu domů. Jó, tohle jsem potřebovala. Být venku.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zákoutí a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

186 komentářů u „Do Zbraslavic

  1. To pole! Chrpy, vlčí máky, pastelová jemnost obilí… to miláuju, tady takjy. Dnbesk ajsem byla na borůvkách, zítra jdu do práce, ale v neděli si udělám zas výlet s kolem kolem polí.

    A na poslední fotce ti to děsně sluší. :-)

  2. obrázek kombinace žluté a fialové je jako namalovaný….

  3. Krása!
    a přidávám se k Ru, moc ti to na té poslední fotce sluší!!

  4. ….a zjistila jsem v práci, že nám zablokovali internet :-(
    sice jsem z práce na net moc nechodila, není na to čas, jen o noční chvilku si číst a trošku psát, ale především si tisknout mapy, spoje….tak už s tím vším je konec. :-(

  5. Flešku, doma uložit na flešku, v práci vytisknout.

  6. 5. vytisknout a v případě potřeby i zalaminovat :-)))

  7. :-) ono s těma mapama, je to vždycky malinko práce. my máme jen černobílé tiskárny a já když tisknu mapy mám většinou štěstí na docházející toner, takže pak si to ještě vybarvuju fixama ty trasy, cesty a dělám si k nim poznámky….abych aspon malinko věděla a v reále na cestě já a mapy to je taky něco….mám jít doprava, nebo doleva….ještě že jsou ti pocestní :-)

  8. ..no, vlastně co já budu povídat…já a cesta ke stanu…. tam je to uplně jasně vidět, jak na tom jsem.

  9. paradoxně z dětsví to mám v sobě, takový to introvertní toulání po horách nejlépe o samotě….takže na tři dny do Jizerek s aktuální mapou a spaní pod širákem a zvolit si malinko trasu, kde to znám, kde se to sice změnilo, ale ne až tak uplně…..
    prostě mě napadají věci jak za mlada….

    si pamatuju v těch Julských Alpách, jak se mi tam pletly ty červené, všude jen červená, přehlídla jsem ty kamenné mohyly směrovníky….ted ty změny počasí….dobrodrůžo, vzrůšo, trochu strachu a taky tý hodně radosti, že jsem došla, živá, zdravá, nezraněná a jé velké překvapení jdu správně :-))

  10. 1 první odstavec
    Taky mě napadají stejný věci jako zamlada. A celej život napadaly, takže mě naopak nikdy nenapadlo, že by to,c o mě napadá bylo věkem, myslím, ež ej to prostě povahou. Takže koho už nenapdá to, co zamlada, tak se akorát nechal předělat/utlouct/zadusit vnějším světem. Ten tah někam jít, sama, hledat cestu jen přibližným směrem/námětem a nebo jít úplně nablind, to musí být v povaze.
    A si není náhodou, že se tady na netu a bez manželů setkáváme podobně postižené povahy. .-)

  11. omlouvám se, chybí mi tam čárky a překlepy už ani neřeším, píšu v polední pauze v práci, obědvám u toho rohlík se sejrem a vyřizuju telefonáty kolem aut. :-)

  12. 12:
    já taky nemám manžela:-)
    Jezdit jinak než sám už mi dělá čím dál větší potíže.
    Před časem jsme byli s partou v Jeseníkách a děs běs.
    Předem dohodnutej plán,ale najednou chtěl jeden jít tam,druhej jinam…nakonec jsme se sice nějak dohodli,ale naplno si to stějně asi neužil nikdo.
    A na kolo už s někým ani náhodou.
    Buď honí někdo mne,nebo já někoho…
    Úplně na blind bych sice už asi nejel nikam,ale zase nejhezčí vzpomínky mám na cesty,kdy jsem z cesty sešel,nebo sjel a musel začít improvizovat.

  13. Dospěla jsem k témuž, stran kola. Chtěla jsem napsat včera článeček, ale už jsme neměla sílu. .-)

  14. 15:
    otázka je Ru,jestli by s tebou na tom růžovým kole vůbec někdo chtěl jet:-0)
    Ale třeba se na Roštence obětuju:-)

    A s tou partou v Jeseníkách je to vlastně každej rok stejný.
    Letos to byla ještě pohoda,někdy jsme se i porafali a zapřisáhli se,že už nikam spolu nepojedem,ale další rok jedem stejně a je to tak dobře.
    Každej si tam nakonec může jet i kdykoliv sám a dělat si co chce.

  15. Liško, to je tak krásně a mile popsaná tvá dobrodružná samocesta ….. Fotky přenádherné. Statečnost obdivuhodná. Zážitky pravé a šťavnaté jak utržené třešně. Jako bych tam byl člověk sám ………. akorát ty ošlehané nohy, au, to bolelo! A ty na to lípneš ještě red princ, se na to vykašlu. Obdiv. Neznám žádného muže, který by se vydal na tak nepohodlnou a obyčejnou cestu a měl z toho tak neobyčejné zážitky a ještě tak hezky podané.
    Zavoláme si? Už mám volno a cesty pryč budou jen krátké …. tak to snad půjde. Počítáš doufám se mnou …… ?! :-)

  16. krásna cesta! Liško obdiv, neviem, či by som sa nebála sama v takom civilizovanom lese…..v horách ok, tam sú len medvede….
    fotôčka poľná a maľovaná žltofialová – zarámovať!

  17. Lenka 19: „Neznám žádného muže, který by se vydal na tak nepohodlnou a obyčejnou cestu a měl z toho tak neobyčejné zážitky a ještě tak hezky podané.“ ja hej. dokonca viacerých. aj ženy ;-)

  18. Rulisa 12: manie alebo nemanie manžela myslím nemá žiadny vplyv na boty toulavý, ono sa to časom vždy na povrch vyplaví ;-)
    btw, aj mňa napadajú stále rovnaké veci (čítaj hovadiny ;-) ) ako za mladi, a tuším je to čím ďalej horšie ;-)
    a nejaké preklepy nerieš, ja ich vôbec nevidím.

  19. Liška, na poslednej fotke si wellmi estetická! ;-)
    (to ja po túre vyzerám yakzwer!)

  20. inak teda slovo muž a slovo pohodlnosť mi vôbec nejdú dokopy…….

  21. aj ja sa furt niekde stratím, ale vždy sa nejako nájdem.
    ale neviem ako, som topografický pablb, nemám vôbec žiadnu priestorovú orientáciu, a neviem čítať mapu ;-)

  22. 23
    Nejde jen o ty boty toulavý, ale spíš o potřebu si občas (či častěji) dělat věci sama. Jen podle sebe a sama se sebou.

  23. 26
    :-)))
    Já o sobě tvrdím, že v mapách číst umím, ale občas se správně dočtu taky až po pár kilometrech křivo. :-)

  24. Rulisa 27: ale to predsa nie je stav s partnerstvom inkompatibilný, partneri nemusia byť na sebe furt nalepení yak magnetky ;-)
    a ak má niekto potrebu si dělat všetko furt len sám a len podľa seba – no tak to mu asi žiadny partner nechýba ;-)

  25. 29
    Teoreticky. Není inkomapatibilní.
    Prakticky daleko spíš mají partnery ty ženský, co si moc podle sebe dělat nepotřebujou nebo dokonce z toho mají strach. A potřebujou k tomu muže.
    Mužům to víc vyhovuje.
    Těch, který vedle sebe chce mít partenrku samostatnou, na něm nezávislou, je podstatná menšina.
    Bez ohledu na to, co hlásají.

    Nedávno jsem se s jedním s eznámila. Tvrdil, jak nestojí o závislost na někom ani o závislost někoho na sobě. A
    první, co bylo, když se dozvěděl, že jdu ve svátek do práce, že mi začal říkat, jak si to mám v práci zařídit, abych do práce nemusela, nebo aby mi za to šéf dával dvojnásobek platu. Když jsem mu řekla, že si s tím nemá lámat hlavu, že to v práci prostě nějak máme nastaveno a je to po dohodě, rozhořčeně vytáhla zákoník práce. Po sdělení, že můj volný čas je můj a já si tudíž můžu rozhodovat, jak s ním naložím, klidně třeba jít do práce – bylo po zájmu o seznamování se.

  26. On rozhořčeně vytáhl, ne já vytáhla.
    Jdu zas pracovat. :-)

  27. 31. takhle to chlapi dělají… dělá to i ten můj, vypadla by mu slinivka kdyby to neudělal. má to tak nastavené. a protože jsme partneři tak ho vyslechnu a buď poděkuji za dobré rady jdu si po svém nebo kopnu do prdele… záleží na náladě. Ono se nedá zabránit tmu aby ten druhý něco povídal… ale lze to vydržet (snést) pokud mám zájem partnerství udržet.

  28. 29:
    „a ak má niekto potrebu si dělat všetko furt len sám a len podľa seba – no tak to mu asi žiadny partner nechýba “
    A když chýba,je to po jeho nalezení pro vztah poněkud „smrtelná kombinace“pro oba.
    31:a kdyby Ru řekl,že je mu to šumák…?
    Nicméně sdělení v poslední větě a jeho reakce naznačuje,žes o nic nepřišla.
    Zase:-)
    33: asi tak:-)

  29. 34. …jak jsme si to po sobě přečetla tak mi to i přišlo líto, že jsem tak zlá. Někdy si poradit nechám…a ráda. Jsme partneři tak si radíme vzájemně a snášíme se taky vzájemně. nedělá to jen on (to radění) děláme si to vzájemně a víme o tom. někdy si to vyčteme a někdy ne.

  30. 33
    Mně nevadilo, že to dělá, vím, že to dělá každej, a nijak mi to žíly netrhá, asi jako radění, jak mám zařadit jedničkuv autě a že na kraji křižovatky z vedlejší mám přibrzdit. Nešlo o stěžování si, že to tak dělají, ale o informaci, že když zjistí, že se podle nich nehodláš řídit, natož omdlívat nad tím, jak vědí, co se má správně dělat, tak že od tebe utečou. Oni reál neunesou, ne já.

  31. 33
    Ale vidíš, jak briskně posuneš debatu úplně jinam, protože ve sděleném zas čteš ta svoje klišé – jak my single žijící jsme single, protože neumíme vyjít s druhým člověkem, tolerovat jeho přirozenost, snést, že chlapi jsou takoví a makoví – a přitom se tady píše o pravém opaku.
    Chápeš, že to člověku fakt přijde, že z něj děláš pitomečka neschopnýho? Ze svojí pozice zasloužilé nadosmrtní manželky, po rameni sama sebe za to neustále poplácávající se? :-)

  32. 37. nevím, moje rady ty druhé taky netakujou tedy nehodlají se nimi řídit a kdyby, tak mi to ještě vyčtou :-)) takže podle sebe beru, že ten druhý to tak snese když si to udělám podle sebe. U nových bych ale byla opatrná s výrazivem, jakože nevyděsit hned ale až postupně… jakože díky, a uvidíme a ne hned běž do prdele:-))

  33. 34
    Kdyby mu to bylo šumák, tak by to přece nerozebíral.
    Jo, o nic jsme nepřišla, taky myslím.

    31
    Pravdu samozřejmě měl, neb se to tak dá dělat v případě nutnosti se proti svému zaměstnavateli hájit, a kdybych do té práce jít nechtěla a šéf mě nutil, tak bych samozřejmě tyhel argumenty použila, znám zákoník práce (bývalý) líp než on. Ale šéf mě nenutí a já do práce o svém volnu jdu, když usoudím, že můžu a chci, tak mám pravdu i já, že se mi do toho sere(te) zbytečně. :-)

  34. 38. no tak jo… beru to :-) chápu a jedu po svém, protože za ta léta tak nějak vnímám a cítím že mi bude odpuštěno. stejně jako ve vztahu jiném… že ať jsem jakáchcu kráva nebeská, jsem naše
    Tedy tak vnímám tu debatu, v tomto smyslu chápu i problematiku, jasně jste single … vlastně všichni diskutéři kromě mě a Fouska. Vysoko si ceníte rozhodování se svým volným časem sami/samy. to já nemůžu. když mám muže, musím všecko rozhodovat s ním.

  35. 39
    Kua, kde čteš, že jsem ho poslala do prdele???

    Ty jo, a dost už. Nebo zas budeš plakat, jak jsem na tebe zlá a dělám z tebe blbku, přitom ji tu ze mě děláš ty.

  36. 42
    Pvní odstavec – no, to jo, bezpochyby, já tě mám ráda!! I když zrovna nadávám. :-))

  37. 42
    A napadlo tě, že to může být i naopak? Že to rozhodování se svým volným časem člověku tak nějak zůstane, když zůstane single, tak se ho prostě super naučí a pak už ho má jako jeden z mála kladů toho single, takže ho nechce obětovat kdejakýmu joudovi, co by si rád zašukal?

  38. 45. toto naprosto chápu, a tak tomu rozumím… a přesně tak to vyjádřila i SV, že vlastně to tak chceš… že chceš být single. a to kolem je jen omáčka.

    kde jsi ho poslala do prdele? TAdy přece :-))) Cituji: Po sdělení, že můj volný čas je můj a já si tudíž můžu rozhodovat, jak s ním naložím, klidně třeba jít do práce. Copak to není jinak vyjádřeno… jdi do prdele se svými dobrými radami? :-))) tedy slova se mění smysl zůstává

  39. 46:
    já tak třeba to Ru sdělení nechápu Ratko.
    Na to právo měla,poslat ho takto do prdele při řešení tohoto konkrétního problému a konkrétního svátku.
    Pokud to ale bylo myšleno obecně,potom jo,potom je to na singl na věky věků,protože jen tak si může někdo přivlastnit svůj volný čas a rozhodování o něm jen sám pro sebe,navíc to je položeno jako podmínka.
    Ale jak to Ru myslela,to ví jen ona.

  40. 46
    A ty mě chceš přivést do hrobu, abych si to tam mohla sama klepnout!

    Takže každej, kdo nejde do postele s kýmkoli, kdo projeví zájem, a nevěnuje mu okamžitě všechen svůj volný čas, chce bejt single?
    Úžasná logika, vpravdě ratkovská…

    A kde jsem ho poslala do prdele? Jak? Protože jsme mu sdělila, že věci se mají tak a tak? Že je na mně, jak vyplním svůj volný čas, je poslání do prdele? Klidně mě mohl někam pozvat, když nechtěl, abych šla do prácea a šla místo toho někam jinam, nijak jsem mu nebránila.

    Ratko, poslat do prdele není totéž jako poslat do prdele s nějakým přemlouváním, hučením do hlavy. Snažila jsem se ho přibrzdit několikrát, jel dál svou, takže na ostřejší zásek jsme měla právo.
    Až spolu budem spát aspoň rok a budem spolu trávit ten volnej čas, pak ať mi do té hlavy tu díru vymluví. Do té doby je to cizí člověk a nemá nárok.

  41. 47. jemné nuance toho… jak moc poctivě brát „svůj“ volný čas za svůj. Tu konkrétní situaci si dovedu živě představit protože se odehrává dnes a denně… v každé komunikaci. Někdo něco řekne a ten druhý se na hned něj vrhne s dobrou radou

  42. 47
    Ru to myslela tak, že SV komentář zč. 29 o tom, že dělat si občas svoje a rozhodovat si občas jen o svém čase nemusí být s partnerstvím inkompatibilní, je spíše idealistická teorie než realizovatelná praxe. Protože chlapi ji špatně snášejí.
    A nebo jinak – jejich míra toho, kolik času a který čas by si měla ženská nechat jen pro sebe, se většinou liší od nazírání téhož ze strany ženy.

    Osobně vím, že jsem schopná muži, kterého cítím jako partnera, podřídit naprostou většinu svého volného času a klidně sama pro sebe vyjít i jen s tím zbytkem, co mi zbude, protože se mnou nechce být on a chce být taky chvíli sám on.
    Ale na to napřed musí být to partnerství. Za cizím vošoustem na konec světa nepůjdu.

  43. 49
    Dobré rady jako důvod nevlastnictví volného času už sem radši prosímtě nemontuj. Ty to musíš mít s tímhle motáním věcí do sebe v reálu už úplně strašně na bednu, když si to představím, tak mi naskočí pupínky. :-))
    Ono to stačí i docela jednodušejc, fakt. :-)

  44. 47
    No a nejhorší na tom bylo, že to byl svátek, co už minul. Kdyby byl maník aspoň řešil nějakej svátek budoucí, tak bych to pochopila, třeba jako že by měl zájem být se mnou a já místo toho chci jít do práce, no a to jsem psala výš, že kdyby mě někam pozval, na výlet, koupání, koncert, kolečkový brusle… tak bych do té práce nešla.
    Ale tohle bylo něco, co už se ho vůbec netýkalo as čím už vůbec nic nešlo dělat.

  45. 48. hmmm, nějak jsem to opravdu nepobrala. někomu odmítnout jeho dobré rady… je vlastně odmítnutí dotyčného. může se urazit že ho nebereš vážně. že ti chtěl pomoci.

    „Že je na mně, jak vyplním svůj volný čas, je poslání do prdele?“ ano, tak to chápu. Je i jemnější varianta, jakože do té práce chceš jít, protože…tě to baví třeba. že to budeš dělat i zadarmo protože máš výborného šéfa a uspokojuje tě jeho pochvala :-)) Kecám, prostě jednáš nelogicky a chlap tě na to upozornil. a ty jsi mu řekla že je to voje věc a jeho zbytečná starost. tečka. máš na to nárok. ale je to divné…vypadáš divně, když to nezdůvodníš nijak i když máš na to právo. Je to jako jít v dešti se zavřeným deštníkem. můžeš ho mít zavřený. je to tvoje věc

  46. 51. ne nevlastnictví volného času nýbrž ten způsob… jak si o něj říkáš, jak na něm nástojíš.

  47. 53
    Ale to jsem mu všechno řekla.
    Proč myslíš, že ne?

    Znovu, on mě neupozornil. On se rozjel a nebyl k zastavení na téma „hloupá ženská se nechá vykořisťovat svým uzurpátorským šéfem“.
    Jednám vysoce logicky. Vím co dělám i nedělám a proč. Jen nejednám podle zaběhlých klišé „zaměstnavatel je úhlavní nepřítel zaměstnanců“.
    A s tím si ti, kteří tohle klišé potřebují pro svoje ego pošramocené tím, že jsou malá hovna a nic víc, musejí poradit sami. Jejich problém, ne můj.

  48. Zcela vyjímečně Ratce rozumím a souhlasím s tím vším co píše a jak to píše, bez omáčky.
    A protože jsem dlouho single, tak za sebe píšu, ano, jsem tak dlouho single, že už to dobře nezvládám přijímat druhéhose vším všudy – takže konkrétně, druhého snesu jen občas, ale ráda.

  49. já ti teď Ratko zcela výjimečně nerozumím.
    Zasekla ses na jednom sdělení,vytrhla ho z kontextu a necháváš ho žít svým vlastním životem.
    To je sice taktika,kterou ženský(některý) velmi často a velmi úspěšně praktikují,protože tím soupeři(což bývá většinou partner)dokonale vymyjou mozek a dostanou do pozice,kde ho chtějí mít,ale to se pak nediv,že Ru při takové diskusi,která hraničí s podsouváním, chytá amok:-)
    Vždyť jsi sama napsala,že manžela taky sem tam pošleš do prdele.
    Tak znamená to,že jseš,nebo chceš být taky singl?
    Nebo si prostě do něčeho a někdy kecat nenecháš a jindy necháš?
    Tak jako každá normální ženská v každým normálním vztahu.

  50. ad58:
    Nebo si prostě do něčeho a někdy kecat nenecháš a jindy necháš?
    Tak jako každá normální ženská v každým normálním vztahu.

    nebo aspoň předstíráš,že necháš.
    To nám většinou stačí:-)

  51. 57
    Já Ratce taky rozumím a i souhlasím s tím, co píše, akorát nesouhlasím s tím, že to, co píše, je relevantní k tomu, co jsem psala já, protože já psala o něčem jiném a to, o čem má potřebu psát Ratka, tam četla akorát Ratka kvůli té svojí potřebě obracet sdělené do ukazování, že stěžovatel na někoho si nemá co stěžovat, prooože vinen je on a Ratka je ta povolaná zkušená, která mu to musí… no prost ěmusí! – ukázat.
    Akorát by už mohla občas vylízt z té kukaně sledující, kde je příležitost nachytat někoho, jak si na někoho stěžuje, aby mu to mohla obrátit srstí dovnitř pěkně mu v tom vymáchat čenich. Pak vidí černochy v prázdných tunelech.

    Je jasné, že pokud bys ty psala o sobě, tak by to Ratčino na tebe pasovalo, ale ty jsi ty a já jsem já. Psala jsem o sobě a já se to užívání si single života a jen svého panování nad jen svým časem musela docela dost snažit učit. Celej život jsem to měla založeno jinak. Byla jsem vždycky týmová.

  52. 57
    A omáčky tam teda má docela dost, ale to vy v komentářích míváte obě, tak je to asi za sotázka osobního nastavení. :-)

  53. 54
    Jako ty, nebo já?
    Pokud ty, tak je to tvůj problém, že si o něj říkáš tak, že máš s manželem konflikty.
    Pokud myslíš mě, tak můžeš být v klidu, kvůli tomuhle jsem s manželem ani jinými partnery nikdy konflikty neměla. :-)

  54. Lišku zas bude přecházet zrak, až se vrátí z dovči. .-))

  55. 58. nepřijde mi to, vytržené z kontextu – kontext 27. 29. a dále vysvětlovací 31. a obhajovací a vysvětlovací dále.
    Ale at si každý z toho vezme, co chce. co v tom vidí a vnímá.

  56. je to vytržené z kontextu.
    27 neznamená,že chce,nebo musí být někdo singl.(viz SV ve 29)
    ,jak to Ratka Ru podsunula ve 46.
    A na podsouvání jsou holt někteří alergičtí,dokonce i rapl je třeba chytá:-)

  57. ad66:
    toho rapla si Ru nevšímej,to nebylo na tebe,ale na mne.
    Tobě jsem podsunul jen amok:-)

  58. amok se marně snaží v rozčilení vysvětlovat,rapl se už jen marně rozčiluje:-)

  59. 66. ok. tak jsem diskusně negramotná :-) nechci nic a nikam a nikoho projektovat – ale v tý 46. druhý odst.
    poslední věta: „tedy slova se mění smysl zůstává“
    takhle to vnímám tu diskuzi celkově.

  60. 65
    Ale Barčo, 27, 29 ani 31 Ratka nepsala. A ano, tyhle komentářže za sebou jdoucí kontext mají.
    Mimo je až to, co napsala Ratka, viz Saul výše. A viz moje jízlivé dekonspirace Ratčiných kukaní čekajících na příležitost se ukázat, jak to vidí líp z té druhé strany. :-)

    Čehož důkaz je třeba i to, že automaticky předpokládá, že jsem ho rovnou poslala do prdele, a naprosto nepředpokládá, že by ta pochybená pomýlená kritizující Ru s tím chlapem o tom chvíli mluvila a snažila se mu to sdělit i nějak jinak. Určitě ne, Ratka ví svoje. :-)

  61. 71
    46?
    Jistě. A na tom si stojím. Ale nemá to naprosto co dělat s tím, jestli jsem, či nejsem single a jestli dokážu, či nedokážu svůj volný čas podřídit partnerství.
    A tím „dokážu“ myslím nejen to udělat, ale aji to udělat, aniž bych to cítila jako stres, tlak a zdroj konfliktů.

    Nebo tobě přijde normální, aby ti cizí chlap dělal přednášky o tom, jak si to máš zařídit v práci? Ty bys k němu zdvihala obdivný pohled, jak se ti obětavě věnuje, a byla z toho rezolutního znechuceně odsuzujícho tónu vděčností navlhlá? Trávila bys popracovní relaxační čas tím, že by ses cizímu chlapovi snažila vysvětlovat, něco, o čem víš, že je to tak, jak tobě v danou chvíli vyhovuje, a že ty s tím nemáš problém?
    Ani já s tím (svou prací a časem jí věnovaným) nemám problém, a ani potřebu si to před kdekým obhajovat jen proto, že on to má jinak.

  62. 59. to by mohlo pasovat :-)) v tom zbytku jsme se definitivně ztratila

  63. 75. podsunuté si prosím pěkně zase vysuňte. pokud kontext vyzněl černobíle /jakože poslání do prdele dělá singlem/ tak to prosím vymažte. Jde spíše o určitou nakrknutost apriori kterou čtu z psaného textu, ale v reálu třeba není…

  64. 72. 74.
    Moje chyba, že jsem se nechala vplést do diskuze. Právě ta 31. druhý odst (příběh) je zavádějící. Ted vidím, že to bylo zcela zbytečné se chytnout toho příběhu, který je dál a dál víc rozepisován a vysvětlován a tím se vlastně to celé mění.

  65. Je zavádějící, to uznávám. Navíc jak to tak po sobě čtu, tak jsem to napsala v budoucím čase „jdu ve svátek do práce“, a přitom to blo myšleno „chodím“… no nic. Měla to být jen ilustrace toho, že ani muži, kteří hlásají časovou a prostorovou nezávislost, nejsou zárukou, že ji unesou u ženské. Ale je fakt, že bez toho příkladu by to celé asi bylo jendodušší.

  66. Na druhou stranu to bl hezký příklad toho, jak snadno dostane člověk cejch. Mužatky, feministky, záměrné single…
    A protože takové jsou škatulky.
    A nikdo už nekouká za roh, že každý bojuje s těmi zbraněmi, které má k dispozici. Když se to s nimi nenaučí, nebude mít žádné a chcípne.
    Ale nikde není psáno, že kdyby se dostal k jiným, neseděly by mu líp.

  67. 78. považuji to za normální běžnou věc, možná proto jsem mimo. to že se nevyjádřím na 100% přesně exaktně i to že muži (i ženy) nemají rádi (nebo neunesou záleží jaké slovo zvolím) když ten druhý si dělá něco nezávisle (bez zohlednění) jeho zájmů. tedy ani se nezeptá :-))

  68. 79. s tím souhlasím. je to tak. tedy ten cejch… co se týče těch zbraní, tam si nejsem jistá.

  69. hehehe, tak včera som sa tu rehotala nad vetičkou: Ru 27: „potřebu si občas (či častěji) dělat věci sama“
    a dnes zase toto: Ru 32: „On rozhořčeně vytáhl“

    chachacháá, baby, ja z vás uschnem! :-))))

  70. nouff, chvíľku mi trvalo sa zorientovať, kto čo (na) koho vytáhl ;-)

  71. 82,32:
    mno,takové vytržení z kontextu myslím Ru nerozhořčí:-)))

  72. Ratka 46: „a přesně tak to vyjádřila i SV, že vlastně to tak chceš“

    SV sa vyjadrila: „ak má niekto potrebu si dělat všetko furt len sám a len podľa seba – no tak to mu asi žiadny partner nechýba ;-)“

    SV nikde nepovedala, že to tak Ratka chce….

    btw, prečítaj si Ratko u Rulisy: „Růžovému kolu se štanglí“………

  73. Ratka 42: „jste single … vlastně všichni diskutéři kromě mě a Fouska“
    a SV – SV je šťastne rozvedená a ešte šťastnejšie opartnerená – 10 let ;-)

  74. a úplně single my ostatní včetně Ru taky nejsme.
    To že někdo nemá partnera ještě neznamená,že je úplně single.
    Většina z nás přece jen s někým žije a předpokládám že cítí,že to tak má bejt.

  75. Rulisa 50: „SV komentář č. 29 o tom, že dělat si občas svoje a rozhodovat si občas jen o svém čase nemusí být s partnerstvím inkompatibilní, je spíše idealistická teorie než realizovatelná praxe. Protože chlapi ji špatně snášejí.“

    no, ale pretože nepotrebujem hárem, tak je mi srdečne štyri čo chlapi snášejí nebo nesnášejí ;-)
    a (idealisticky ;-)) verím (a prakticky žijem) že to realizovatelná praxe je.

  76. 85. SV, mě je totiž vyčítáno že ničemu nerozumím, jelikož nejsem single a tak se v tom různě plácám protože nechci šlápnout na kuří oko stejně šlápnu :-)) to single je spíše pošťouchnutí, jakože se srocují proti mě :-)

  77. 86. no, já jsem uplnej single. bez dětí, bez rodičů, bez zvířete.
    ale vdaná jsem byla 12 let.

  78. Rulisa 31: „Těch, který vedle sebe chce mít partnerku samostatnou, na něm nezávislou, je podstatná menšina.“
    ano, to máš asi bohužiaľ pravdu. bola som dosť dlho single, tak viem.
    a btw, onen pán nestál ani za (a asi ani o) záujem…..

  79. Ratka 89: „nechci šlápnout na kuří oko stejně šlápnu“
    to protože něčemu nerozumíš ;-)
    niektoré skúsenosti sú neprenosné…..

  80. 91. otázkou je i množina možného výběru. ale to je jiné téma. Vím že jsem si vzala muže, který byl ochoten se mnou být…měl šílené muchy (z mého pohledu) a furt mu něco vyčítám etc. Ale já jsme taky velmi osobitá a málokdo by se mnou vydržel. asi nikdo. tedy není to ani tak otázka kvality muže, tedy zda jedná, mluví, myslí či vypadá tak nebo onak jako spíše…. schopnost vydržet přímo se mnou. J emožnéže jiná žena by s mým mužem nevydržela ale úplně stejné je to i z druhé strany, že žádný muž by nevydržel se mnou. Tedy se jedná o náhodu a by se zrovna sešli lidé takoví dva, kteří se chtějí.

  81. 91:
    no,jenže naopak zase podstatná většina chlapů nakonec tu závislost partnerky na sobě(hlavně psychickou) a její nesamostatnost stejně nesnese,takže jako ve všem platí „zlatá střední cesta“.

  82. 93 pokr. bohužel z tohoto pohledu „ber co je pokud chceš a nevymýšlej“ strašně lezu na nervy. Protože tomu naprosto věřím, věřím že když se člověk ukáže takový jaký je tak muži (většina) utečou, a zůstane třeba jen ten jediný.. ten pravý. ovšem ti druzí taky nejsou špatní ale jsou pro jiné prostě… není to jejich chyba nebo nějaká špatná vlastnost. „špatných“ vlastností máme nas….áno všichni. Některé jsou opravdu těžko snesitelné. Vím že lezu na nervy, ale chlap taky.

  83. 94. není to ta vlastnost… je to nakonec ta konkrétní osoba, s kterou chci být. ono se vypendluje do střední cesty časem. na začátku to téměř vždycky skřípe – tedy opět se dívám z mého pohledu, jak to skřípe některým párům ale časem se to srovná.

  84. se obávám, že tohle v tom vztahu moc vymyslet dopředu nejde – zvláště, když se neplánují děti. jsme všichni starší, existenčně zajištění – tady jedině už může být motivace akorát tak dát se dohromady na stáří – na vzájemné opečovávání se – prostě normální strach ze smrti a nemohoucnosti.

  85. 80
    A kdo se měl zeptat – já, jestli mám chodit do práce iv esvátek, nbo on, jestli tam chodím proto, že chci, a jestli bych nechtěla někdy radši místo toho někam s ním?

  86. Barča 90: taky bez mláďat. vdaná polku, 6 let. so zwerom – partner ;-)
    my sme také dvě zvířata z pohádky Zvíře a zvíře ;-)

  87. 94. tedy konkrétně, když má chlap závislou partnerku (vidím z konkrétního páru) tak ji prostě týrá, jede si sám s kamarády a směje se ji do očí, nebo ji nechá dma s dětmi a vůbec nepřijde etc. manželka ho vytáčí a dává ji to sežrat. a ona dělá tím vetší chudinku čím víc se ji chlap snaží setřepat. a apleuje na jeho povinnosti se o něj starat a nakonec ona vyhrožuje rozvodem a on se jen směje. ví že ona se nerozvede, že je na něm závisla…. hnusny vztah ale pořád je. Protože ona se nesebere a nejde něco podniknout sama, nevšímat si ho… ona vše dělá ve vztahu k němu, aby mu ukázala… furt ho řeší.

  88. 97. takže my co žijeme tak nějak bez partnera, většina z nás si umí užít to hezký, udělat si program ve volnu a jsme rádi, že nějaký volno je :-) a pak je blízkost – pohlazení, sex (milování) – může chybět.

  89. 98. tam musel být nějaký kontext….proč přišlo toto téma. Třeba chtěl s tebou někam jít a ty jsi řekla: nemůže jdu pracovat :-)) a bylo to

  90. 96:
    někdy vypendluje,někdy ne.
    To je to(myslím),co se ti tu nejen Ru snaží pořád naznačovat.
    Prostě někdy po letech pendlování je to k té střední cestě pořád dál a dál.
    Já jsem to sice osobně tak natvrdo nezažil,ale dovedu se do toho vcítit,ale ty mi připadne,že s tím máš pořád nějakej problém.
    Prostě někdy to nejde a člověk musí začít s prázdnýma rukama a co hůř,s prázdným srdcem a jít dál.
    Nějak,někam.

  91. Saul 94: ano, úplný súhlas. presne to som práve chcela napísať.

  92. Ratka 96: „ale časem se to srovná“ nebo nesrovná……žejo…..
    ne Ratko, ono se to nesrovná časem.
    ono sa to srovná láskou, toleranciou, alebo proste tým, že tí dvaja spolu proste byť chcú……

  93. 82, 83
    Huš babo…

    A teď si představ, že tady v tom kraji (možná i jinde, nevím) s erozmohlo slovíčko „pojímat se“ ve smyslu zabývat se něčím, soustředit se na něco, investovat do něčeho čas a energii…
    No a mně jako původním vzděláním a zaměřením zootechničce při každém použití výrazu „pojímat se“ (někým něčím) vyskočí představa dotyčného, sedícího na zádech druhému (nebo té věci, třeba tuněnému autu nebo zahradnímu jezírku) a konajícího kopulační pohyby jako kohout na slepici.

  94. 103. ano, souhlas. Někdy to nejde. a pak to znamená jít sám a prázdné ruce. Srdce nevím. Může milovat… ale nemusí to být konkrétní žena (muž). Ale může. Jistě. Ale nemusí. Není na to nárok.

  95. Ratka 100: chudinky deti….bohovský vzor fungujúcej svorky…..ľudia sú divní…..

  96. 108. vyřešila to snacha, zakázala svému muži stýkat se s matkou, a zabavila i telefon vnoučeti (aby nemohl volat babičce) rychlý proces. Syn tam teď chodí tajně, ale je to celé hloupé

  97. Rulisa 106: to som ešte nepočula! hehe, díky za dôležité rozšírenie mojej slovnej zásoby českej! To by se mohlo hodit :-))

  98. 112. taky ne, naskakuje mi u toho slovičko „užívat“

  99. Ratka 111: e? nerozumiem tomu prípadu, ale veta „zakázala svému muži stýkat se s matkou“ znie desne…..
    neviem si predstaviť, žeby mne môj muž niečo zakazoval, a už vôbec nie stýkať sa s mojou vlastnou matkou…..
    a predstava, žeby som ja svojmu mužovi niečo zakazovala, a ešte k tomu stýkať sa s jeho vlastnou matkou je snáď ešte desivejšia….

  100. a čo to vlastne znamená pojímat se? akože páriť sa? čičo?

  101. 114. setkali se k sobě „stejní“ lidé. Podle mě i vnouče vyrůstá ve stejném duchu. Znám rodinu i snachy, všichni jsou si podobní. Podle mě je to karmická… osudová záležitost. Určitý osud se táhne z generace na generaci protože se stejné věci pořád opakují.

  102. 115:
    ta slovenčina je taky nebezpečná na překlepy:-0)

  103. Ratka 33: „takhle to chlapi dělají….“
    prosím neber to ako tebakritiku, len reagujem na tvoj komentár.
    kde spomínaš niečo, čo mňa teda dosť vytáča ;-)
    neznášam také to zovšeobecňovanie „takhle to chlapi/ženy dělají….“
    nikto predsa nežijeme s nejakým „chlapmi/ženami“ ale s tým jedným (obvykle jediným ;-) ) chlapom/ženou a ten/tá to dělá takhle!
    a to treba nejako riešiť. prípadne neriešiť ;-)

  104. 93
    A jsme tam, co vždycky – Ratčina mantra.
    Nevybírejme si muže. Vezměme jakéhokoli, který s námi bude ochoten být a nepátrejme proč o to tak stojí (třeba aby měl kde bydlet, když sám kvůli dluhům přišel o byt a rodiče ho vyhodili, aby ho měl kdo živit, protože on je věčně bez práce a žádnou si nikdy neudržel a neudrží, aby s eo něj měl kdo starat, prát mu vařit skákat kolem něj, když maminka, co to pro něj dělala do pětačtyřiceti, mu znenadání umřela, aby měl naplněnou svou potřebu souladu a soužití, protože věří v těžké duchovno a mysticismus a až přijdou ti z nebes, tak budou z hynoucí Zeměkoule zachraňovat jen ideální páry, žádný single…)

    Každý, kdo si vybírá, dělá chybu a zůstane single, protože se vlastně neumí a nechce správně partnersky přizpůsobit.

    Baj baj.

  105. 118. máš pravdu, chtěla jsem jen poukázat že to není nic zvláštního, nezvyklého…že to dělám taky, lidé kolem mě taky…že to neumím odstranit. že se to dělá. Jistě, leze to na nervy a otravuje. mohu se nad tím rozčilovat. přesto to opět někdy udělám. Ale máš pravdu že zovšeobecňovat se nemá a připomínka je zcela oprávněná :-))

  106. 95
    Ratko ale to si protiřečíš.
    Tak máme s esnažit přizpůsobit a sbnést kohokoli a neodhánět – a nebo být samy sebou, aby zůstal ten pravý?

    Já byla sama sebou, a když jsem to sem napsala, setnulas mě jak ratlíka.

  107. 119. tak to není, to u podsouváš :-) přece během časové osy si o sobě hodně řeknete, poznáte se …a konkrétní lidé s konkrétními zájmy se vyloučí automaticky. nebudou mít o tebe zájem.

  108. 102
    Kontext byl, že vykládal, že byl tehdy a tehdy v noci v práci (rozváží cosi) a já řekla, že já byla v práci zas v jinou dobu, kdy jiní nebývají.

  109. 121. kde jsme tě setnula? jsem taková hodná:-) jdu raději vařit. mám určité strategie…to je pravda, vždycky jsem je měla. nelákat nikoho na med. nesladit… na druhé straně, řeč byla o sobotní práci. neodpověděla jsi mi jak došlo k tomu nešťastnému rozhovoru… proč. Chtěl být s tebou? A ty raději v práci?

  110. 124.. aha,ak to ho opravdu nemuselo vůbec zajímat. jen se dělal chytrým.

  111. 102
    Ale proč potřebuješ kontext? Proč potřebuješ, abych já tobě zdůvodňovala, proč jsem co řekla a že jsem udělala to a to, ačkoli jsem to přímo sem nenapsala, a a že jsem naopak neudělala to, co ty si myslíš, že jsem udělala, přestože jsem to sem nenapsala?

    Proč nemůžeš vzít to, co jsem napsala k něčemu jinému, prostě jen jako to, co jsem naspala, tedy ilustraci k tomu něčemu jinému, a nehledat v tom možnost mi ukázat, jak dělám všechno špatně, a proto jsem single?

    Chápeš, oč mi jde, nebo ne?

  112. 103
    „Prostě někdy po letech pendlování je to k té střední cestě pořád dál a dál.“
    Přesně.

  113. od veci k veci: mne raz jeden kamarát (a potenc. milenec) povedal: SV ty si úprimná tak na rozbití huby!
    no. ono to nie je milé, ale je to wellmi praktické. a hubu mám stále živú a zdravú ;-)

  114. Rulisa 127: „jak dělám všechno špatně, a proto jsem single?“
    no. určite poznáme všetci kopu ľudí, ktorí dělají všechno správně.
    a taky jou single…..je to aj o náhode, a o šťastí……
    a btw, mne sa, naopak, zdá, že Rulisa dělá všechno správně ;-)

  115. 122
    A opět jako obvykle – ale ty Ratko, svým mužem a jeho schopností vydržet s tebou neargumentuješ v rámci debatě o časové ose, dlouhodobém partnerství. Debatujem o seznamování se.

  116. 131
    Nedělá, ani náhodou, jen mi vadí, jak Ratka každou debatu o partnerství stočí tímhle výchovným směrem. Tak kopu.

  117. 127. jsem upřímná jak píše SV, napíšu co mě napadne… necítím to v ten moment že bych ti ukazovala jak děláš všecko špatně. i když ted když vidím že to tak bereš, vidím že se zastávám mužů. asi je to proto že znám víc příšerrných žen než mužů, tedy hrozných žen a nechtěla bych taková být. zníto nelogicky ale mě to logiku dává. jeví se mi často, že ty trosky z mužů udělaly ženy. přístupem… především suverénnosti . jakože to mají pod kontrolou a nenechají si nic líbit. a chlap je vůl.

  118. 134. tedy vypovídá to víc o mě než o obě Ru. že já jsem ta hrozná žena co dělá z muž trosky. asi si každý bere z diskuse to svoje. pro měje to memento a valké varování abych se k muži chovala ohleduplně s láskou. Zrcadlíš se ve mě.

  119. 134
    Nezní to nelogicky, cítím to podobně – potřeba distancovat se od těch hrozných, hloupých, hašteřivých, zahořklých ženských, co za všechny svoje průsery a neschopnosti vždycky viní muže. A co si léčí svoje komplexy pomlouváním chlapů, házením jich do jednoho pytle atd.
    Stejně jako to dělají hloupí, zahořklí a zakomplexovaní chlapi ženám.

  120. Takže pokud něco vyznělo jako kritika Tebe Ru, nechtěla jsem tě v žádném případě kritizovat. Je to jen projekce. Nesouvisí to s tebou.

  121. 129:
    taky jsem SV pár upřímných potkal a dokonce i jejich upřimnost ocenil.
    Problém ale dost často nastal,když jsem začal být upřímný i já směrem k nim.
    Ona se ta upřímnost často daleko lépe poskytuje,než snáší.
    A já ji poskytuji už většinou jen na vyžádání a asi to rozšířím o notářsky ověřený dokument:-)
    Ale to si neber osobně samozřejmě,to je jen takový soukromý postřeh z některých upřímných.
    Obecně vzato,první musí být člověk odvážně upřímný sám k sobě a pak možná opatrně k druhým.

  122. Saul 138: „Ona se ta upřímnost často daleko lépe poskytuje, než snáší.“ ano.

  123. Saul 138: „Problém ale dost často nastal, když jsem začal být upřímný i já směrem k nim.“
    hm. tak ja osobne daleko lépe snáším úprimnosť (aj keď nepríjemnú) ako keď mi niekto (hoci aj s dobrým úmyslom) klame…..
    proste potrebujem vedieť, na čom som. neistota ma stresuje a vyčerpáva.

  124. Saul 138: neboj, neberiem si nič osobne, však som ťa v živote nevidela, nič o tebe neviem, ani ty o mne ;-)

  125. 141. jediná istota je že ešteě žijem pretože dýcham :-)

  126. Saul 138: „Obecně vzato,první musí být člověk odvážně upřímný sám k sobě a pak možná opatrně k druhým.“
    ano, presne tak!
    no, a preto treba riešiť konkrétne vzťahy medzi konkrétnymi ľuďmi, a nie sa schovávať za všeobecné kecy o tom, že toto síce nie je ok, a vadí mi to, ale však to treba nejak skousnout, bo veď „všetci chlapi/ženy“ sú takí…….

    (Ratko to fakt nie je narážka na tvoju osobu, proste si v komente spomenula vec, ktorá ma všeobecne celý život vytáča – a kolegynky ma za to asimilujú ;-) )

  127. Ratka 143: hm, ja som už zažila aj také, že som mala pocit, že vôbec nežijem. a asi som dýchala……

  128. 145. to je dobré spojení „zažila že nežije“ :-))

  129. Ratka 143: btw, nehovorím o istote. hovorím, že potrebujem vedieť, na čom som.
    v súvislosti s partnerskými vzťahmi, o čom sa tu bavíme.
    ale môžem použiť aj iný príklad. napr. som sa chirurga pred operáciou na rovinu opýtala na dg. na šance. to nie každý chce počuť…..každý sme iný, niekomu pomáha to, inému ono. mne napr. pomáha, keď viem, na čom som.

  130. 141
    Naprostý souhlas.
    A cítěná neupřímnost hrozně znejisťuje, staví do pozoru, vyvolává napětí.

  131. 149. ale proč třeba… můj nejmenší hodně lhal jako děcko, vlastně to považoval za zcela normální, odpovídalpřesně to co si myslel že chceme slyšet :-)) Díky němu jsme si uvědomila že jsem to dělávala taky… později méně, ale něco jako cesta nejmenšího odporu. Je to dětinské, nezralé… ale tak nějak nekonfliktní.

  132. 150:
    můj nejmenší hodně lhal jako děcko, vlastně to považoval za zcela normální, odpovídalpřesně to co si myslel že chceme slyšet :-))

    he Ratko,doufám že jste ho to neodnaučili,to se mu bude jednou v práci hodit:-))

  133. 150
    Proč třeba co? Proč třeba to zbnejisťuje(mě), nebo proč třeba ten tvůj malej lhal?
    Můj mladší má taky lež jako první verzi odpovědi, nejjednoduší, vždy po ruce. Přijde mi, že jakoby měl nstaveno podvědomě zvůlit tu odpověď, která bud enjméně konfliktní, nejmíň povede k ntunosti o dané věci hovořit ještě dál.
    Mluvit pravdu se učí jako dřinu, až s věkem začal chápat, že pro jeho okolí je i nelíbivá pravda daleko příjatelnější a jednodušší a že mu sice třeba v danou chvíli přinese komunikační nepohodu, ale výhledově ušetří daleko víc komplikací.

    U nás doma se diskutovalo vášnivě a rádo, takže jsem neměla problém říkat svoje a stát si za tím, takže mě ani nic nenutilo lhát.
    U vás se nediskutovalo, ale plesalo a oslavovalo, nebo naříkalo, lkalo a manipulovalo, tak bylo pro tebe volitelnější říct tu lež a mít klid.

  134. 155/152
    To se nedá odnaučit. To je povaze.
    Dá sej en naučit, že člověk po první odpovědi počká, až tomu druhýmu sepne, že se čeká na pravdu a opatrně tu původníverzi poopraví, aniž by mu v tom byl vymáchán čenich.

  135. 154. u nás se diskutovalo, tedy myslím ne u nás v mojí původní rodině nýbrž v nynější rodině. Nejstarší mluví jen pravdu, neumí lhát… a my nikdy nezdůrazňovali že se má říkat pravda etc. bylo to normální že si říkáme pravdu. ani druhý syn nelhal, později nám vyčítal že se to musel pracně učit. Protože u nás se vlastně všecko říkalo.
    Ale ten nejmladší lhal od začátku, nevěděla sem proč… diskutovali jsme, hádali jsme se… a on nám pořád chtěl dělat radost :-)) lhal i mezi dětmi, vymýšlel si historky a chtěl být zajímavý. Dnes je to v klidu, nemusí říkat nic, alni lhát ani říkat pravdu. řekla bych… že jako děcko byl přetížený houfem dospělých a nároky

  136. 157
    Píšu, má to v povaze. Můj starší taky nelže, nikdy. Když něco, tak prostě řekne, že o tom a tom nechce mluvit.

  137. 157
    „přetížený houfem dospělých a nároky“ jako ty coby dítě.

  138. 159/157
    Ale co si vybavuju, tak jsi vždycky psala, že na toho malýho jsi žádný nároky nekladla, že na rozdíl od těch starších si malej vyrůstal tak, jak v podstatě sám chtěl.

    Já na toho staršího ty nároky taky měla daleko větší a taky vyrůstal v podstatě mezi samými dospělými, mladěí už měl sourozence – ale taky pocit, že ten sourozenec je ve všem lepší, ve věku i v umu. A kamarádi staršího, co k nám chodili, tomu nepomáhali. Tak to lhaní měl mladší jako preventivní obranu, záplatu na to, že si připadal hloupej.

  139. 159. jojo, zkopíroval mě… ale líp si s tím poradil :-)

  140. 160. ano, jevilo se mu (asi) že nestačí… ono se to tak časem i vykrystalizovalo, třeba ve škole. najednou se to zrealizovalo že nestačí, že to není dost… nikoliv od nás. společnost na něj kladla nároky a on si s tím neuměl zpočátku poradit. tedy jinak než lhaním a vymýšlením historek.

  141. 162 ale nechávali jsme ho … žít volně. nezměnilo se to. myslím že to zvládá dobře a podle sebe.

  142. 162
    Jo, škola byla i u nás pro mládě a jeho charakter smrtící.

  143. 164. to se pozná časem, veřím a moje zkušenost to potvrzuje že charakter se formuje v ranném věku… tak do 3-4 let. pak jsou jen přechodné vlny a ustálí se to na původním vpečetění.

  144. 165:
    to se formuje povaha,myšleno jako sklony k něčemu.
    Charakter se pak formuje celej život a nejlíp přemáháním těch vrozených,nebo v dětství nabytých sklonů.
    Takže i se špatnou vrozenou povahou může vyrůst charakterní člověk.
    Když se to ustálí na původním vpečetění,tak to je stagnace.

  145. „nejlíp přemáháním těch vrozených,nebo v dětství nabytých sklonů.“

    nebo naopak rozvíjením.
    To záleží komu co sudičky nadělili.

  146. tedy celou dobu to byl jeho život, ale my se mu pletli pod nohy…

  147. Je neděle a už jsem připravila fotky z Blatin.
    Vrátila jsem se v sobotu v jednu po poledni, zapojila muziku i baskytaru a celkem asi 6 hodin uklízela, byť to na pohled není znát.

    A jdu si číst komentáře /blogy; to jsem zvědavá, co jste dělali vy.

  148. ratko 2, SV 20
    právěže nezarámovat, jen se inspirovat a namalovat.
    Na obraze krajiny, co vyvedu za 14 dní, fialová tráva nebude chybět! To je zatím jediný jasný plán.

  149. Lenko 19
    jo, počítej se mnou, já taky počítám!
    Jak mi teď při douklízení padnou do ruky nějaký moje starý popisy her a tak, dám je stranou, pak to prohlídnu, vezmu…

  150. SV 25
    to je ironie, nebo ne? Muži a pohodlnost. Všichni a pohodlnost :)

    SV 26
    Já právě mapu ovládám celkem dobře, protože je 2D. Orientace v terénu je 3D a to už je se mnou špatný.
    Proto mě šokovalo, že jsem šla na druhou stranu, když jsem šla podle mapy :-))
    Jinak chodím na druhou stranu a nepřekvapí mě to, bez mapy.

  151. ad poslední fotka
    sluší? Protože jsem umně skryla obliny a boule. Takže díky, hurá, podařilo se!!
    Ve skutečnosti už nevím, co s těmi dvouboulovými boky a zadkem dělat. už mi asi nejsou ani jedny kalhoty! Ani ty plandavý. Vypadá to hrozně boulózně, už to je pro mě za hranicí vkusu :( To dřív nebejvalo takový divný boule. Furt to nějak šlo, mělo to normální tvary, jen kypřejší než dřív.

  152. Sláva, Liška se vrátila. žádné boulové boky a zadek nemáš :-))

  153. 31 ru
    žejo! Holka, co neumí ani vyndat baterku z přístroje a ani to nezkusí, má doma dvoumetrovýho chlapa.

    36 ratko
    no tak skvělý! Už to máte zajetý a drží to, tak ať vydrží!

    43 ru
    hehe, zase :-) Baví mě, že jak je to už dlouho od napsání a nebyla jsem tady, tak mě to nežene k reakci. Takže upřímnou (sou)strast.

  154. 91 SV
    dlouho single jsi byla? Já myslela (nebo si představovala), že týden po rozvodu jsi jela do hor na chatu v lesích a tam tě hned potkal On!

  155. SV 144
    samozřejmě, přesně, to je můj základ. Proto jsem se nerada bavívala s blogery, co kecali obecnosti. Je zbytečný se pak bavit, nelze se základem na nekonkrétních, neosobních věcech.

  156. 184. no ehm, jsem někdy až příliš konkrétní a osobní, což neznamená že SV nemá pravdu…napsala jsem „oni to tak dělají“ ale ten kontext jaksi utekl… jakože když jím tak pohybuji čelistí.

  157. Saule 166, 167
    jo, to by asi sedělo.
    „Přemáhání“ mně taky nesedí, spíš to rozvíjení nebo otevírání možností jiných cest než té jedné ustrnulé z původní rodiny.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.