29 komentářů u „Dobrý den (6)

  1. Spoření nemám, nevěřím na něj a jsem protin ěmu, jestli se chceš zabezpečit na stáří, vem si půjčku a pořiď si vlastní bydlení. Nebo si kup aspoň pozemek, kde si na důchod zaparkuješ maringotku. Žádný zdravotní a penzijní pojištění ti žádnou extra jistotu nedává, jen pěknou naději, na níž se živí něpěkných pár lidí.

    Na vyndávání stehů se neumrtvuje, to jen tak štípne a je to venku. :-) Ale popravdě, taky si radši stehy vyndavám sama, než abych kvůli tomu musela podstupovat to čekání a koukání na přípravy u doktorů.

    Jinak s trím závěrem jsem na tom obdobně. I k tomu svátku jsem ti chtěla popřát. Asi pětkrát.
    Dycky někdo přišel.
    Už aby bylo po Dušičkách.

  2. jo dušičky přicházejí. jinak to stejně jako Ru, poslat všecky pojišťováky někam a spíše si pomalinku střádat a pak si něco koupit. Malinky byteček nebo kousek půdy na tu maringotku. Tak aby to vyšlo. Stehy si vybírám sama, všecky a všude. I kočce jsem vybírala stehy a držela :-)

    co se týče posledního. je to fajn, když člověk uvěří (nebo pozná záleží jaké slovo má kdo rád) že nemusí všecko sám a že to vlastně ani není žádoucí. že to po něm nikdo nechce a ani to neočekává. to byl můj celoživotní problém. myslet si že jsem na vše sama a že mi nikdo nepomůže jen já sama. Tak to si teď nemyslím a je mi mnohem líp.

  3. Půl desáté a nová lampa svítí!

    Díky za přání; svátek – nesvátek, těším se na týden od 26. do 3.11., kdy rulisy budou nejvíc finišovat; to budu mít volno, budu asi část času s tátou, trochu si zas odpočinu. Možná si konečně něco koupím na sebe nebo někam vyrazím; někam, kde to nemá nic společného s prací. I teď dobře, že je víkend – byť bude pro mě spíš aktivní: sejdu se s kamarádkou v sobotu a s druhou v neděli, na nedělní oběd půjdu zas k našim a tam asi zůstanu na noc, abych měla večer bez přejíždění. Snad se nic nenadálého nestane.

    Ještě ráno vyluxovat, rozšroubovat stropní svítídlo a vyměnit žárovku (teď už to snad s tím mým palcem bude schůdné), možná vyprat druhou várku a jít nakoupit další jídlo, co jsem už nepobrala dnes, dopoledne přijede kamarádka s holčičkou …
    Uvidíme. V zásadě je to v klidu.

    Jo, při vyndavání stehů vím, že se neumrtvuje :)) a že to nebolí – před třiceti lety mi vyndavali stehy z kolena. Na špičce palce ruky ale dost hnusně tahalo, když doktorka kolem modrého uzlíku strkala tyčinku s dezinfekcí ze všech stran, ble, než modrý provázek přešmikla. Ještě byla ráda, že jsem nepřišla hned za týden, jak jsem měla psáno, ale o dva tři dny později, protože ta špička prstu je prý citlivá a blbě to srůstá. Však jsem se do toho taky každý den pořádně praštila… Ten tekutej obvaz je docela příjemnej!

    No dost o chorobách.
    Já jsem si říkala: když člověk žádný pojištění nemá, tak na to nemyslí a ani se nic nestane. Kdežto když ho má a existje alternativa, že by ho čerpal, víc na to myslí – co by se v jaké situaci mohlo stát a tak :( A to mi vždycky hovořilo proti tomu pojištění mít.
    No a mám ho a dost drahý. Pojišťovačka: Uvidíme, jak dlouho vás to bude bavit. Kdyžtak to zrušíte.
    :-))
    Ale dostanu peníze i při naraženině. Snad i při odřenině.
    Můj plán je počkat několik let a když se ukáže, že nebudu mít děti, tak to zruším nebo snížím některé složky. Mám tam totiž nějakou složku Pro ženy a platili by mi např. při rizikovém těhotenství (což asi čtyřicetiletý matky mívají – i když já jsem zatím dost zdravá, doufám) plus po měsíci na nemocenský a tak různě se to sčítá.

  4. ratko,
    ano, není člověk sám. Je to hezký zjištění. Zatím to funguje …
    Střádat já nemám z čeho, takže asi v mém případě je snad dokonce to pojištění výhodnější – protože bych nenastřádala tolik, jako by mi v případě zdravotních potíží a pracovní neschopnosti zaplatili.
    Uvidíme v dalším životním stádiu :)
    Taky uvidím, kolik mi vydělají ty vedlejšáky! Oběma jsem slíbila poslat výkaz odpracovaných hodin, ale žádnej nemám, musím to dohledávat a to jsou další hodiny práce … :)

  5. Jo a ještě mám už několikátý běh stavebního spoření – ale platí to celé ty roky máma na moje jméno a já tedy počítám s tím, že je to pro ni nebo pro oba rodiče, kdyby něco. A taky mi platí to životní pojištění spořící už skoro 15 let, po troškách, tak to je taky taková rezerva.
    Vlastně to nepočítám do svých peněz.
    Já nemám vůbec nic, ale moje máma se takhle vlastně docela postarala o určitou rezervu. Ó, blahořečím jí!

  6. 5. kdyby jsi si chtěla koupit nějaký byteček tak by ti to třeba dali. Třeba to šetří pro tebe.

    Teda my šetřili pro všechny děti. Teď už jen na nejmenšího, až vyroste tak bude mít startovné.

  7. Ahoj Lištičko, tak si mysli, že je 17. dnes a k svátku ti přeji včas a jen to nej, nej, jak jinak.
    Stehy taky sama mockrát sobě a v okolí tomu, kdo se dá..
    Jednou jsem si je vyndat nemohla, protože byla kontrola a měly se vytahat při ní, ale doma jsem po 3 dnech zjistila, že mi něco v kůži dost píchá, tak jsem to dovytáhla..

  8. Áá, to je krása, já se najednou cítím zcela odpočatě!
    A to jsem přišla domů až kolem deváté a s nákladem … Mám tak rychlou regeneraci? :)
    Čím to, prostě tím, že vím, že je pátek?
    Přitom já zítra nebudu vstávat později než ve všední dny. Budu mít co na práci a vím to předem.
    Že bych měla takovou radost z té nové lampy? Asi jo. Z toho, že jsem po dlouhé době šla a zařídila něco kvůli sobě a ne pracovně. Pracovního bylo dost. Kontinuálně. A ten náš rozkol na pracovišti…

  9. Tak to Líšo vypadá, na pěkný pohodový podzim (máš kolem sebe útulno a je o tebe jemně s citem pečováno) a ještě si na všechno můžeš posvítit pod novou parádní lampou :-) Též jsem si na Tebe ve čtvrtek navečer vzpomněla – viz. mail.

  10. 3
    Rulisy nejvíc finišujou teď, na dušičky už se na hřbitově nedělá, to už je tam svátek a klid a nerušení. Takže tenhle týden nejhorší, možná tak ještě ta sobota na nenápadný přidělání nějaké malé destičky nebo černého skla někde na pomníku, ale to bude maximum.
    Chcípám taky už teď.

  11. jo, a lampu závidím a gratuluju k ní, přeju si ji dokuchyně do rohu ke stolu. Časem. :-) Zatím ještě nemám ani tu led lištu nad pracovní deskou.

  12. 12. Led lištu mám nad deskou a nepoužívám. Vlastně jsem ji nepoužila nikdy.

  13. To já taky, ale na pracovní plochu vedle dřezu nedosáhne.

  14. Aha. Tak to já jsem bez toho světla přímo nad pracovní plochou poloslepá.

  15. To je zajímavé. Uvědomila jsme si že vůbec nepotřebuji světlo k vaření. Většinou se řídím citem. Asi bych uvařila i ve tmě :-)

  16. Asi bych to taky zvládla, ale netěší mě to, chci vidět, co dělám, jakou to má barvu, jakej řez, jak se maso chová pod nožem a jak opaleskujou brambory, když se krájí… Stejně jako mě netěší vařit, když mám rýmu. Protože necítím, jak co voní nebo smrdí nebo prostě jaký to má svůj pach…
    Asi jako bych potmě bez čichu jedla. :-)

  17. bez čichu by mě to vadilo víc. a hmat. hodně se dá zjistit i podle hmatu. i maso když se krájí… jak se u toho chová.

  18. no tmu nemám, kecám. ale mám velké světlo uprostřed kuchyně, pak mám světlo na odsavači které zapínám když chcu vidět do hrnce. a mám i světlo pod linkou. ale to z nějakého záhadného důvodu nezapínám Možná mi stačí to velké světlo

  19. Á, teď jsem si sedla. Pěkná sobota to byla, s návštěvou u mě. Měly (dvě ženy a jedna holčička) jsme palačinky a dva dorty. Náhodou jsem měla celkem uklizeno už předtím a teď je to ještě lepší. Svítí lampa, svítí nová žárovka ve stropním svítidle, lampa u postele taky svítí, ale tu rozsvítím až později. Jsem připravena na podzimní a zimní večery!

    Přesně tak, barčo ad 10
    a díky za mail, aha, ještě jsem ho nečetla, dík.

    Rulisy snad už budou finišovat jen hodně krátce
    a ratka snad dobře vidí a maká na maso :-)

    – jéje, teď jsem si vzpomněla, jak jsme s rulisou a Žirafkou v jediném normálním lese v Itálii krájely v noci na víčku od ešusu chobotničky a podobné součásti jídla. Nikdy předtím ani potom jsem chobotničky ani nekrájela ani nejedla a ani nechci, ale v té tmě to bylo moc dobrý.

  20. Liško, k těm chobotničkám. ZA určité situace je asi poživatelné a dobré cokoliv. Chobotničky taky nemusím, ani dary moře, langusty a podobné potvůrky s očima a tykadly. Sním to jako cokoliv co je poživatelné a neprorazí útroby srzeva, ale nijak mě to neoslovuje :-)

  21. 24, 23
    Je zajímavý, že já to dřív milovala, tyhle potvory. A teď se po nich taky neutluču. Asi je to i otázka psychiky, jakoby ty exotický pochoutky měly příchuť naplnění něčeho jiného ve mně než jen chuťových pohárků.
    A to něco už teď asi tak nepotřebuju.

  22. Chobotničky ani langusty s nohama a tykadlama – přesně, ratko – nechci.
    Ale dneska mám pocit, že bych radši ty chobotničky než svoje exotický pracovní dobrodružství.

  23. Vymazala jsme to z komentáře, dám to zase jako extra článek. Mletí mě nese zas o kousek dál. Doufám. Nechci to prošvihnout :-)))

  24. 28
    už to tam je. Novinky ne, ale moje rozpoložení se mění a to je výzva se ho chopit, dokud to jde.
    Furt dokola :)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *