Té školy bude letos hodně. Přesto nebo právě proto jsem se v neděli rozhodla, že se ještě k tomu jen tak naučím holandsky. Lépe řečeno vlámsky, oni míň chrochtají a některá slova jsou jiná.
V Belgii jsem se zamilovala do té vlámštiny. Do chlapa jsem se zamilovala, leč bylo to v rámci hry, takže to nebylo úplně doopravdy, ale stejně to byl mazec. Vlastně jsem se ještě zamilovala do jednoho kluka, co je gay, on je totiž hrozně heboučkej a můžu ho ošahávat (na rukou a na obličeji – nebo kde jste mysleli?!) úplně bezpečně – heterochlapa bych si tak ošahávat netroufla, protože z toho hrozí hned několik druhů nedorozumění. To by byl zase průšvih a mazec, jojo.
A sotva jsem přijela z Belgie, kde byla skvělá skupina lidí a velká sranda, jsem na čtyři dny na zakončovacím setkání nadstavbového gestalt výcviku. A tam jsem taky v dobré společnosti. Hned po konci a oslave 17.11. v neděli večer zajdu do rotundy za naší komorní skupinkou, taky prima. Pak se ráda vrhnu víc do dobré společnosti blogosféry. A taky do práce, tam jsou taky lidi k nezaplacení. Mezitím ještě budu hrát na cello v super hororo-legračním představení, kde je se všemi velká legrace a živo. Potom další sobotu bude škola, tam jsou taky bezva spolužáci. Mám velký štěstí!! Několik takovejch skupin a všechny tak báječný! Všechno tak krásný milý lidi a je s váma prdel a ještě všichni jsou takoví šikovní, každej něco umí… no a příbuzný mám taky fajn. Bóže, hlavně ať to trvá navěky!
Ať to trvá navěky! Tolik různých zážitků, a všecky dobré a veselé. A tolik aktivit, je to fajn
To zni jako skvele naslaplej podzim! Ty jednotlivy, nekdy se i prolinajici skupiny skvelych lidi jsou bozi. Od zari jsem se prolnula do jedny novy a mam z toho stejne nadsene pocity. Jeste tak mit vic casu na pohybovy divadlo a jogu smichu, to me ted laka dal.
2. joga smíchu, to zní pěkně praštěně :-)
2,3
Mně zní lákavě to pohybové divadlo!
3
To je Mr. Nešpor. Pan vždystřízliv nebo jak.
4. toho pána znám z internetu, on dělá takové ty legrační obličeje :-) už vím.
Přestože už jsem stropní erbovník několikrát viděl, nikdy ne na větším monitoru jako teď – to musela být hrozně náročná práce. Už jsem zapomněl, jestli to maloval tvůj táta, nebo někdo jiný, ale v každém případě musel být hodně zapálený :-) Jak dlouho to trvalo? Já nevydržím držet ruce nad hlavou dýl, než pět minut. Ještěže je mír, mě by za války ani nemohli vzít jako zajatce…
Mír je taky dobrý kvůli tomu, že se člověk nemusí tak často vzdávat – toho, co dělá. A to už s tímhle článkem souvisí víc :-)
6. Myslím že se maluje vleže na lešení, takže ruce jsou sice otočené nahoru ale ne nad hlavou.
6,7
Táta. Který měl fobii z výšek, byl do malování stropu tak zapálen, že na gauč (na dřevěnou podestu v gauči, pod kterou je úložný prostor) postavil stůl a na to ještě židli. Udělal si z papundeklu šablony, aby trefil velikost erbu, pak to domalovával. Tempery to jsou. A zlatá barva, z prášku. A to prosím v největším vánočním shonu. Moje matka byla svatá, ta měla být někde vyobrazena za odměnu : ) Mně bylo tehdy asi 13.
8. vidím to jako živé, svatá maminka :-)
Jo, tak já jdu slavit 17.11. do města.
10:
hlavně nechoď na Národní, ať nemáš jelita od pendreků:-)
11. předpokládáš že demonstranti se tam pendrekují navzájem? :-)
historie se ráda opakuje, Ratko.
Je třeba být stále bdělý a ve střehu :-)
13. no to jo, to se opakuje :-) a navazuje jedno na druhé. jako korálky
Páni Liško, ty teda jedeš :-) Tak ať to vydrží a je to stále fajn!
Liško, neměl tvůj tatínek nějaký šlechtický původ?
Nebo šlechtitelský?
16,17
:- )) Trefa! On si ho přisnil, ale matka (pocházející z rodu nejbohatších sedláků a majitelů pozemků nejmenované šumavské vsi) a já tomu nevěříme. Přisnil si i erb a ten později, až po stropních erbech, frknul nad dveře. Obýváku. Zjistil, že jedna větev jeho rodiny pocházela snad z Alsaska-Lotrinska nebo odkud, a tam umístil své snivé nižší šlechtictví – mimochodem mám dojem, že ti předci se jmenovali Marxovi. (Můžu se kouknout, mám strom rodu, který vymaloval… vlastně jsem ségře slíbila, že jí ho velkoformátově nechám naskenovat).
Kdo by nechtěl mít svůj erb… můj táta byl v tom štědrej, protože na chalupě, společné s partou kamarádů (když mi bylo jen pár let) vyrobil tzv. rytířský sál a každý měl tam na své židli svůj erb. Ty tam táta vymaloval. Každej z mých “strejdů” tam byl šlechtic. A hotovo.
Tu místnost si vybavuju jako většinou prázdnou, byl tam velikej stůl a tam jsem si nosila šachy a naučila se je postavit do výchozí pozice, jak patří, a řekli mi, která figurka jak táhne, to mi bylo tak 5.
Možná ten sál byl plnější, až když jsem už spala :- ))
To je paráda :-) úplně to vidím. Celou tu bohatost a hloubku původu. Která se nakonec přetaví v takový nějaký divný konec. Teď mluvím o tatínkovi svém, který sice neměl erby ale žil svojí rodinou, původem, zvyky a tradicí… a to mu dávalo plastičnost… podivuhodnost.
19) Je ti, doufám, jasný, že na chalupě musí být někde zakopaný poklad!?
Nebo zazděný, to nevím přesně… :-)
Pokladů tam bylo dost, třeba zaječí pacička v bílém pokoji pro hosty.