Hádanka s jablky

Hm, foťák se mi nakřápnul už před čtvrt rokem, ale doplatil na to až tento týden – nejde otevřít objektiv. Takže focení nemožno. Prokloktáme, uvidíme.

Škoda, nemůžu si vyfotit tři zvonky a jeden rmen ve vázičce. Natrhala jsem je u domu, v rohu pozemku. Je to už moje čtvrtá kytice na stůl – jednou za týden obejdu zahrádku podél plotu a natrhám, co najdu. Kdybych nešla podél plotu, ale po proužku trávníku, natrhala bych vždycky jen sedmikrásky a mrňavou jetelinu. Kdežto u plotu čouhá hrachor, nějaké žluté kvítky a jiné plevely. Živý plot také moc pěkně kvetl, v malých bílých latách. Jenže jen asi týden a jsou pryč a vyfoceny je nemám.

No nic. Pugétky sem dám někdy jindy, dnes jen jejich torzo v popředí. V pozadí vidno čtveřici uměleckých děl. Hádejte, která to jsou! Nebo kdo jsou čtyři autoři.

hadanka-jabka1

Jsou to magnety, co jsem zakoupila v galeriích. Vystavené na topení. Důkaz toho, že je /není důležité mít obrovský byt, aby se do něj vešla velká umělecká díla světových mistrů a patřičně zazářila. Na druhém snímku září více, tam už by se mohlo někomu podařit něco rozpoznat.

hadanka-jabka2

Rozpoznali jste? Ano, jméno výrobce topení je Ecoflex. A kdo uhodne autora obrázku, ze kterého zpoza jablka vyčuhuje jen modrá obloha a špička – čeho? – je světový machr jakbysmet.

 

71 komentářů u „Hádanka s jablky

  1. Je to modrý, ale není to Van Gogh. Tak víc nevím. :-)

  2. … silné pastózní nánosy barvy, 3D rozvrásněné, nejsou na magnetu vidět, tak to tě asi zmátlo, ale skrytý Vincent tam je.

  3. No toto…
    Já právě myslela, že to Vincent je, když to je modrý. Navíc když mi to tak přijde pocitivě. Jenže pak jsem hledala, kterej by to mohl být, a nic jsme nenašla. Tak nevím.
    Nejsem znalec výtvarných umění. :-)

  4. Což mi al epřipomíná, že někam na nějakou kulturní akci či prezentaci bych docela zašla, třeba i nad rámec tématu vody. :-)

  5. ru,
    proti modré obloze se tyčí špička něčeho … a není to vraní křídlo …

    Jó, na něco pěkného bych se šla taky podívat, na něco místního, co neznám a má význam pro místní lidi. Takže muzeum trilobitů nebo pamětní síň pěstování brambor nebo na výstavu místního všeuměla. Nebo na fesťák.

  6. Začátek naší celozávodní dovolené se kryje se začátkem folkového léta. Jenže vstupné je tady hnusně vyšroubované. Dát dvě stě pade nebo tři sta za koncert, na který se jinde dá jít za stovku, mi přijde na hlavu. Jen proto, že je to tady v té Unescem posvěcené T….

  7. Eště mě pak napadlo, že to je směs Gogha s Gauginem. :-) Hvězdy a snědá kráska včervené sukni… :-)

  8. Hvězdná noc to zrovna není a postava tam taky není … leda že by dívka s plodem manga procházela pod cypřiškem :)
    Teď jsem ten magnet odlípla a koukám, že stál tři libry!
    To je jako nejmíň šest pohlednic … těch jsem si tam koupila víc, různých děl, co se mi líbí nebo jsou převratná nebo obojí. Ušetřila jsem na jízdenkách – chodila jsem po Londýně pěšky. Musím ale přiznat, že z valné části mě tam sponzoroval budoucí bývalý manžel. Tomu náleží dík.

    ad fesťák: ideální by byl metalovej koncert zadarmo. Třeba se přichomýtneme k nějaké motorkářské párty; ti mívají takové koncerty. A striptýz.

  9. Hned jak jsem viděla tu špičku, napadlo mě tohle, i když řešení už tady vlastně zaznělo.
    http://www.allposters.cz/-sp/Pshenichne-pole-s-cyprhishi-cca-1889-Plakaty_i2549125_.htm
    Ale naletěla jsem na zmínku o vyfocení třech zvonků. Myslela jsem, že domovních :-)))
    To někdy dělám já, že v cizích velkoměstech koukám po domovních zvoncích a někdy jsou tam neskutečné věci, nejen jména, ale i různé vzkazy nebo instrukce. Paříž je ne to skvělá. Ráda si to fotím.

  10. 10
    To by se mi taky líbilo! To jsem totiž zatím nikdy neabsolvovala, tak by to bylo pro mě úžo nový. :-)

  11. Jo, a ta hvězdná noc s postavou byla jako ta druhá, víc vpravo. :-)

  12. Báro,
    to bude ono!
    http://en.wikipedia.org/wiki/Wheat_Field_with_Cypresses

    V životě by mě nenapadlo, že někdo uhodne ten obrázek za jablkem dřív než ty dva vpravo. Nojo, to je vidět, že van Gogh je prostě jednička.

    Domovní zvonky zajímavé k vyfocení jsem viděla asi jen jednou. Málo po nich koukám! To je dobrej tip. Začnu víc vočumovat jména na zvoncích.

  13. 13
    jo ta nahatice, aha.

    Striptýz jsem taky ještě neviděla. Tedy leda ten, co jsme dělalay my tři s Žirafkou u snídaně v Itálii v lesíku.

  14. není ta nahatice Modigliani? Snídaňový striptýz, wow. Nechceš to rozepsat více? Nebo nahrát fotku, že bychom hádaly jména podle vašich pozadí místo obrázků v pozadí?:)

  15. psice,
    trefa! Nahatice je od Modiho!

    Fotka nahraná byla u rulisy, dokonce přeskakovací – nebyla vidět prsa a když naskočil přes první ten druhý snímek, kde jsme zvedly ruce k zamávání, tak byla ňadra myslím opatřena černou páskou jako cenzura, tak nějak to bylo.

  16. … mimochodem svoje prsa na svém blogu mám. Akorát na ně nebudu extra upozorňovat nebo odkazovat, radši :) Za současného kontextu by to působilo obscénně. Tehdy to působilo nevímjak, ale myšleno to bylo asi radostně naivně. Taky už nevím a snad to nebudu ani sama hledat, protože dneska nechápu, proč by si dával někdo prsa na blog. Natož já.

  17. Tak já si tipnu ten třetí, … Marc Chagall, ten trochu kubistický, čtvrtý neznám a ani nerozeznávám styl :). Bára je jednička, myslela bych si na oblaka od Dalího, nevidím tam ty hrubé tahy.

  18. zuzi,
    jo, tipovala jsi pochopitelnou cestou, ale není to Chagall, je to trochu víc hranatý a barevný, ale něco se surrealismem to společného má, protože ten obraz je na téma sen. A je tam dům, kůň a žena a to u Chagalla myslím je často.

    Ten čtvrtý, dole vpravo, je můj oblíbenec, ale jsou pro něj typické obrazy ještě na úplně jiné téma. Ačkoliv pro něj téma právě nerozhodovalo, bylo úplně jedno, CO je na obraze, hlavní je ztvárnění a osobitost toho, co je na obraze, ať je to třeba cukřenka. No teď jsem napověděla.

    Teď vypadám jak nějakej znalec, ale kdybyste někdo dal hádat obraz úplně z jiného soudku, tak jsem asi mimo.

  19. No to je teda gól – obraz vpravo dole uhodl Saul, ale píše to u ratky na blogu, protože sem přece psát nechodí.
    http://ratka.blog.cz/1306/pribeh-ze-zamestnani#108363236

    A já vzkaz zrovna našla a ještě si ho sem sama píšu za Saula, protože jsem možná úplně pitomá, ale zrovna mám srandovní náladu – na poradě na mě někdo nebyl schopnej mluvit přímo, ani jednou, a přitom rozhlašoval, že chce, aby se jednalo přímo. Haháááá, to byla prča. A připomnělo mi to vzkazování, tak jsem si ho chtěla vyzkoušet :))

  20. ad prsa
    Článek s prsy jsem právě uložila jako soukromý, takže ho vidím jen já. Saul totiž – číman jeden – prohlásil, že jde ta prsa hledat a pak na ně bude všudemožně odkazovat. To zas by bylo příliš – aby moje prsa ukazoval světu někdo jinej než já, hohó, takový bonus jako moje oblíbená prsa není pro masovou spotřebu :)

  21. Tak jsem se netrefila… Špála taky né, co?? tak už nevím.. Prsa… měla jsi tam kdysi červenou podprsenku, vzpomínám si :)

  22. červenou podprsenku mám v komiksu z Itálie, tam je to OK, to je kreslený.
    Možná tu byla i jinde, už nevím, v nějakém zanícení pro červené podprsenky je dost možné, že jsem se v ní vyfotila a pověsila ji na web. V tom se poznávám, bohužel.

  23. ta prsa jsme viděla :-) pak jsi se zlobila a Ru je zamalovala nebo sundala nebo tak nějak.

  24. ratko,
    prsa mi nevadila. Mě jenom šokovaly tehdy ty snímky, kde naopak mám oblečení a něco z něj trochu čouhá a je to zvěčněno a vidět, a ne jen pro ten moment v Itálii, ale navždy. Mě to hrozně tehdy vzalo, tohle uvědomění si, že je to navždy a zobrazuje to trochu nepatřičnou situaci. Kdybych se dala vyfotit nahá, tak by mě nepřekvapilo, že jsem na fotce nahá.
    Prsa jsem si dala na net sama a doteď jsem je tam nechala, dávno jsem na to zapomněla – což asi není úplně běžný, dobrá – ale můžu je kdykoli smazat nebo uklidit na čas do soukromých. A to jsem teď učinila. Mám nad tím vládu a to mi připadá v pořádku.

    Asi některé celebrity se cítí blbě, když je někdo vyfotí a pak to dá do novin, to chápu. I když ten fotograf nebo čtenář se nad tím nepozastaví, je to normální. Ale přesto pro tu vyfocenou osobu to může být zrovna z nějakého důvodu snímek nepříjemný.

    No nevim.
    To je určitě téma k probádání, ale nevím, jestli to tady mám rozebírat. (Ještě bych musela dodat podrobnou fotodokumentaci a to by byl místo blogu erotický magazín :-)))

  25. stejně je to zajímavé. nestydím se. na pláži se klidně převleču s vrškem i spodkem před lidmi. v sauně se budu procházet mezi muži i ženami stejnou měrou.

    to pobuřující je pro mě zneužití této situace druhými. že mé tělo které je fakticky bezelstně odhaleno, někdo uchopí jako záminku k onanii a zneucťování.

  26. Karbaníci! To bylo to, co jsem myslela hvězdnou oblouhou s postavou! Jakože dvojice modrých Goghů dole!
    Ale Cézanne by mě nenapad.

  27. Hvězdní karbaníci :-). A existuje jich několik verzí, určitě tři.

    A svištímedo finiše, už zbývá jen uhodnout vlevo nahoře, kdo namaloval barevný sen.
    Nápověda: padnul v 1.světové válce.
    Mám trochu radši jeho mlašího současníka a soukmenovce jménem August Macke, ale od něj asi magnet neměli, jinak bych si určitě koupila jeho. Zato mám o něm knížku z nakl.Taschen. Takže autorem obrázku není August Macke, ale národnostje stejná a oba padli ve válce. Macke do ní myslím nechtěl a byl odveden a padnul hned, kdežto hádaný autor snad šel i dobrovolně a padnul u Verdunu až těsně před tím, než by ho propustili ze služby.

  28. ratko 29
    Moneta mám taky docela ráda (a taky mám od něj knížku od Taschen, tentokrát v češtině, ne v angličtině jako ad Macke; a o van Goghovi mám velikou, ale v němčině – a jiný malíře už vlastně neznám a německy skoro neumím, nelekejte se).
    Monet je starší generace než hledaný XY.

  29. … jo ještě mám knihu o Matissovi a o Kleeovi, ale to jsou furt ty dvě generace, co mě zajímaj. A o Zrzavém mám knihu, to je taky podobná generace. Zkrátka mě baví impressionismus a následné směry do 2.světové války, resp. u těch malířů, co se dožili vysokého věku, i dýl. třeba Braque, Zrzavý, dejme tomu Picasso a tím už fakt končím.
    Jo a Dalího moc nemám ráda, jen asi dvě tři věci. A ty mám na pohlednicích, juch.

    Hm. Koukám, že najíždím na letní výtvarnou vlnu. Foťák nefachčí, budu muset kreslit a malovat a příští týden mám dovolenou a budu s kamarádkama keramičkama vyrábět porcelánové panenky. Ony mi ukážou, jak na to.

  30. expresionisty mám ráda. moc. i ty nahotinky. prostě to k tomu patří.

  31. tak si ho naklikni v tom odkazu :-))) německý expresionismus

  32. Koukám na web na Otto Muellera a musela jsem ho vidět Pinakotéce v Mnichově, ale neutkvěl mi, asi ho přetloukl Kirchner a Grosz a ten … Beckman (musela jsem se kouknout do své pohlednicové galerie na jméno) – ten měl zrovna výstavu, když jsem tam byla.

    V Pinakotéce jsem byla, když ještě byly jen dvě a tu třetí zrovna dostavovali. Ale obrazy „moderní“, co jsou teď v č.3, byly v tý Pinakotéce č.2. Asi. Nebo jsou tam furt.
    Asi to jednoho dne zkontrolíruju, nicht wahr.

  33. Sehr geehrte Rulisa,
    wir koennen nach Muenchen auch gehen. Und die Ausstellungen sehen. Aber es ist nicht … jaksetořekne … no že to je daleko, no.

  34. no to jsem fakt zvědavá kerý němec to bude, našla jsem si celou galerii asi 30 malířů.

  35. … A v Mnichově je bezva park. Blízko tý obrazárny. A nejlepší atrakce je taková vlna na potoce, na kterou naskakujou surfaři na prkně a někdo se udrží chvíli a jinej ho vystřídá, někdo spadne hned. Na to se dá koukat dlouho,jako na jez v Krumlově. Podobná show :-) A je to téma voda.
    Ale že bych kvůli takové čumendě musela jet až do Mnichova…

  36. 39
    ratko, seš nejpilnější!
    Fandím ti!
    Ty to dáš!
    :-DD

    Je to ten, co často maloval barevný zvířata. Třeba koně. Modrej kůň. Blauer Reiter.

  37. syn bydlel v Mnichově, takže jsme tam pákrát byla. vlnu jsem neviděla. obrazárnu ano.

  38. Franz Marz? ale to už jsi mi přímo napověděla :-)

  39. jsem z tech obrazů úplně na větvi. doufám že hledám tu paní v bílých šatech vpravo nahoře.
    našla jsem místo toho rozkošné kočičky. úplně jsem paf

  40. 42
    aha a mně z celýho Mnichova utkvěla ta vlna, pak Peter´s Kirche s andělíčkem, co vyjede z boudičky, když se vhodí fenik (a nahoře ta věž sebou děsně cloumá, když zvoní zvon), ten hlavní cihlovej Marien kostel s náměstíma obchod s doutníky. A štrúdl z různých druhů ovoce, ke kterýmu mi dali umělohmotnou bílou vidličku a tou to nešlo jíst. Ačkoli to nebyli soudruzi z NDR, dali mi takovou děsnou věc. Musela jsem to jíst rukama. Prasata :-)))

    A o víkendu se zcela změnil ansámbl v centru města a chodili tam občas lidi s pérem na klobouku a v kamizolce a pumpkách a podkolenkách.

    Nic jinýho si z Mnichova nepamatuju, už ani ty obrazy ne. Nebýt mých pohlednic. Jo maj tam jedny slunečnice od van Gogha, s tyrkysovým pozadím,to si pamatuju.

  41. 43
    jó, Franz Marc.

    Hurá a máme to komplet a můžem se zas bavit o tom, jak mě sere ten projekt v práci :) a bylo další povídání o něm dnes v temu a už se tomu akorát směju.

  42. pamatuju si návštěvu u číňana „sněz kolik můžeš“ (teda sežer a zemři)

  43. a co teda hádáme? :-)))) to co není vidět za jabkem?

  44. 51
    nic už nehádáme, už jsi to celý uhodla.
    To poslední, co jsme neměli uhodnutý, byl Sen od Franze Marca.
    Ten visí v Madridu. Ten Sen.

  45. Vážení přátelé,

    všem vám srdečně gratuluji k tomu, že mi dobře nefunguje foťák a nemůžu vám nafotit některé perly ze své pohlednicové sbírky malířských děl světových i našich autorů.

    Teď si dám ještě jedno a půl piva a buďte rádi, že ten foťák nejde, protože to byste se divili,co to udělá. Ona bude stačit ta verbální smršť. Asi ji půjdu realizovat k vám na blog.

  46. Sen je dobrý, ale nevyvolává vě mě až takovou depku jako ty kočičky. kdysi jsem chodila do LSU malovat. teda snaha byla, pak jsem zjistila že jsem totální kopyto. a když vidím něco tak úžasného jako dvě spící kočky tak si říkám že tohle je snad dar z nebe. něco tak dokonalého mě pokaždé bere dech …odkud to ti lidé berou. jak to dělají? jak je něco takového možné?

  47. Jo, mě výtvarné umění taky fascinuje – jak je možný, že jde skutečná věc nebo bytost nebo krajina přenést na papír nebo plátno tak, že má svůj osobitý výraz a ještě osobitý výraz autora!

    Mně právě fascinuje ten přenos 3d do 2D. proto mě asi vždycky braly i mapy (a u těch vím i technicky, jakse to všechno přenáší, jaké typy zobrazení konstrukčně jsou – to jsme brali v prváku na kartografii a to byla obsáhlá a obávaná zkouška – a museli jsme umět ta zobrazení vypočítat a narýsovat…, umět prostě vyrobit opravdovou mapu, jak má být) .

    A abstraktní umění mě taky baví – to je taky přenesení výrazu nebo pocitu do 2D, jeho zhmotnění na papíře.

    Sochy mě berou jen některé, obzvlášť nápadité.

  48. A heleme, pan Blowing chtěl se zase sejít, ale jeho zpráva mi došla až tři hodiny po odeslání, tak už to snad dneska nestihne. Odpovím zítra a a. Že celý týden budu v prachu. Výtvarničit 3D a s kamarádkami přitom klábosit a s dalšími dvěma ve středu klevetit a s ještě jednou něco, to musím nějak časově naplánovat a pak zase 3D dodělat.
    Pak že nemám plán na dovolenou, bez chlapa. :))

  49. Mnichov je odsud daleko a v Drosendorfu jsem byla minulý týden pracovně, tak už se mi do dojčhatmatilkova moc nechce. :-)

  50. Kočičky mě nadchly, hned bych si i reprodukci někam pověsila, abych je měla na očích často, poslední dobou je u nás doma přepsáno (přepesáno?)
    Hezký článek a senzační diskuse :)
    Teď ráno jsem si uvědomila, že Cypřiše v pšeničném poli visívaly u babičky v ložnici, takže dneska u našich asi budu hledat. Nazaslouží si být někde za skříní!

  51. 59 ru
    jasně – zajímavé umění uvidíme i jinde a když nikde nic dlouho neuvidíme, tak si ho vyrobíme a bude to.

    60 Báro,
    cypřiše za skříní, to si ještě umím představit, ale mít za skříní celé pšeničné pole, to už je samo o sobě surrealistický obraz! Namalujte si skříň a za ní pole a bude to lepší než reprodukce!

    Tak postupuju já – velká díla na pohlednicích (a na magnetech, dobrá) a na zdi sypu jen originály. Někdy svoje (a často je měním), někdy různých dětí, ty mám ráda. Dětské obrázky, to je moje.

  52. mám všude obrazy mojeho tatínka. a pár kvalitních originálů od jiných malířů. svoje obrázky bych si asi na stěnu nezavěsila. ani kopie ne. ani obrázky dětí. asi by mě to rušilo. a co vídeň? Byly jste v Albertinu?

  53. 62 ratko,
    ne, Vídeň si nechávám na důchod. Půjdu na výstavu, dám si řízek, kafe, okouknu Hundertwassera a půjdu na víno ve Zwillingu nebo jak se to jmenuje.

  54. 62
    ad že by tě to rušilo
    – to chápu, určitě hodně lidí chce mít doma přívětivo, útulno, odpočinkovo a má na stěně radši kvalitní malbu krajinky než nějaké dětské obrázky nebo supermoderní řvavé věci. Mí rodiče taky.
    Ale já když si to teď uvědomuju, tak já ne.
    Já radši něco svého dočasně nechám působit a pak to vyhodím a dám další (protože to „dílo“ se beztak vztahuje jen k určitému období života, které pomine a už ho nepotřebuju vidět před sebou na zdi). A radši mám obrazy, které mě něčím i provokují. Uklidňující obrazy naopak vůbec nechci. Nejraději veselé, např. od dětí. Ty nechávám trvale, nevyhazuju.
    Prostě obrazy chci radši jang než jin.

    To je dost zajímavý!
    Protože to říká, kdo co chce od svého domova. Jestli odpočinek, nebo naopak si neodpočinout od svojí situace a furt ji vidět a pak když jí projde a ukončí, nasadí si před oči novou svoji současnost. Nojo, to jsem zase já – když už něco, tak se tím přímo zahltím a nedá mi to pokoj, dokud to úplně nechcípne a nepřijde nové malé životní paradigma.

  55. moderní řvavé věci miluju :-) třeba jenom dvě kostky. nebo žlutou tečku v modrém poli. když tak nad tím přemýšlím, mám smysl pro umění ale nedokážu ho sama vytvořit. chybí mi tvůrčí zručnost. celkově jak hudbu tak obrazy nedokážu brát jako kulisu.
    paradigma je co? v čem se ti může změnit náhled na svět?

  56. 65
    Ve mně to funguje jako ve vědě:
    Občas přijde nějaká situace, dejme tomu nová, která mě konfrontuje s mými životními postoji. Vlastně takových malých situací chodí denně několik, ale ty nebývají nové a tím výrazné. S těmi si poradím jako by nic, protože know how, jak si s nimi poradit, je obsaženo v mém životě a funguje to. Když ale nastane situace něčím výrazná, zejména pocitově, nějaká nasírací nebo smutná, tak je vidět, že je potřeba v ní být (a když v té době něco namaluju, prdnu si to na stěnu nebo do bločku) a přistoupit k ní vědomě nějak. Něco se odehraje a když už ta energie té situace zase zmizí (pro lidi, co rádi používají tyto obraty o energii – já moc ne ráda), všechno se uklidní, ta situace už nemá ten náboj, už je to fuk a už je to pryč, tak já ale nejsem stejná.
    Nejsem stejná jako dřív, jsem obohacená o novou malou dovednost nebo o nový pohled na věc nebo o novou strategii, jak jsem si poradila v té své malé konfrontaci. Třeba pro lidi okolo to neznamenalo nic a žíly jim to nervalo. Anebo to byla větší věc a působila i na jiné lidi – možná podobně jako na mě, ale ne úplně totožně. No a ti tím taky prošli a taky něco nového získali, už to mají napořád. Máme.
    A to je nové paradigma. Jako ve vědě – od té chvíle už je zahrnut ten nový přístup, ta nová dovednost do souhrnu všech existujících přístupů. Předtím neexistoval. A teď buď je zahrnut mezi ostatní, anebo dokonce nahradí některý starý a ten už je pasé.

  57. takže vidíš něco jinak? teda s tou dovedností vidíš něco jinak? jinak to vnímáš? jinak cítíš?

  58. Může být – někdy něco jinak vnímám, cítím, někdy jinak reaguju, když nastane podobná situace – řeknu si: aha, to je tohle, to už znám a udělám to a to, řeknu teď tomu člověku to a to, protože to považuju za nejlepší.
    (a dřív bych reagovala jinak)

  59. reagování ale podle mě není paradigma. pod paradignou rozumím světonázor. pohled na svět. jak ho vnímáš. jak ho cítíš. ty reakce josu fakticky jen odpadem toho co vnímáš.

  60. teda odpadem, možná líp řeknu důsledkem. to co řekneš a co uděláš je jen výsledek toho kolik toho vnímáš, jaké ti naskakují myšlenky jako důsledek vjemu. učení jen částečně. učení nabaluje nějakou slupku, nějaký algoritmus. že když mi někdo tady zatlačí tak to onde pípne. to je učení. vědět kudy co pípá. vnímání světa je bezprostřdný dotyk. jak chladí voda na rukách a ják hřeje slunce ve vlasech.

    MOžná se dá ucítit v jemnějších nuancích, ale nedá se to naučit

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.