V BELFASTU…
Nebojte, Ten hnědý flek nebyl od kafe. Byl to takový hnědý flek, jak si představujete.
Bylo to v Belfastu. A to město nedělá dojem fekální, ale funerální.
V oknech domů mají vystavenou všelikou výzdobu. Živou kytku ve váze jsem viděla v okně jen jednou za týdenní pobyt, přísahám. Zato bílé nebo stříbrné kytice na každém kroku. Takové hřbitovní:
A pohřebáci. Bylo jich hodně na ulici Falls Road (kde probíhalo dost bojů v letech Nepokojů, cca 1966-1996). Usoudili jsme, že důvodem je sousedství několika nemocnic. Až pak jsme zjistili z mapy, že v blízkosti jsou velké hřbitovy. Tak asi proto. Na obrázku zrovna nejsou pohřebáci, ale kameníci. A hned vedle cukrárny! Napřed jsem myslela, že je to vtip, že je to emo styl pro děti, aby měly u cukrárny výhled na dětské hrobečky. Asi to ale vtip nebyl.
Hned první večer jsme zjistili, co všechno se v domečku, kde jsme byli ubytovaní, strká do zásuvky. Například jedna z těch bílých kytic u okna. A koukali jsme jak blázni – ono to měnilo barvu!
Především byla v každé (!) místnosti v zásuvce zástrčka s vůní. Omamnou. A bohužel v každé místnosti s vůní jinou. V předsíni zřejmě skořicová. Hned jak odešla paní ubytovatelka, vyndali jsme všechny ty hrůzy ze zásuvek. V koupelně resp. na záchodě byl efekt naší akce znát a bylo to OK, protože to víte… sprchové gely voní jen jemně. Kupodivu zrovna v předsíni se vůně skořice držela celý týden a přecházela také velmi jemně do vůně plísně. Asi proto byly všude ty smrady v zásuvkách – ze strachu, aby někde nebyla cítit plíseň.
Domeček to byl totiž jinak dosti načinčaný. V jedné ložnici na posteli plyšová ovečka, v druhé nic (v té mojí, ale kolegyně mi vnutila svou plyšovou ovečku) a ve třetí ložnici, kde shodou okolností spal kolega milující dekadentní sexy bizár, měl medvídka, černou tapetu s evropskými metropolemi, černé poličky a tak podobně. Bohužel to vyfotil jen jednou a tu fotku nemám. Vzhledem k přítomnosti různých figurek a ozdob a blízkosti bojovné Falls Road, plné připomínek násilí na republikánech, jsme měli za to, že bydlíme v domku katolíků. Je pravda, že žádnou mariánskou figurku tam neměli, zato jeden obrázek sepjatých rukou, budících asketicky protestantský dojem.
Domácí pohoda – miniaturní sádrový retriever, hlava na klacku, vánoční růže se světlíčky a tak. V poličkách a na stěnách bylo dost rodinných snímků, ale ty jsem si nevyfotila, neb jsem decentní. Krom toho mě trochu dojalo, že jedna členka rodiny je zřejmě nějak handicapovaná.
A ne, nebyla to katolická ulice ani čtvrť. Byla to Village. O dva domy vedle byly malby na domě, jenže protestantské, a vlála tam vlajka, jenže ne republikánská / nacionalistická / katolická, ale loyalistická / unionistická / protestantská a to teroristické organizace UVF. Přes ulici vlála vlajka britská. Náš domek byl řadovka, jenže zcela netuctová, protože na fasádě měl babočky a na zídce vydry:
Nyní je již každému z vás, milí čtenáři, jasné, že domek byl velice dekorativní. A to jste neviděli polystyrénové štuky kolem zavěšení květového lustru. Koupelna byla malá, asi jako ve vinohradském činžáku u nás doma. Vana, úzká ulička podél ní, umyvadlo a to je všechno. Tady měli navíc i záchodovou mísu a jiný záchod v domě nebyl. To nemám ráda. Aby vše působilo útulněji a po sprše aby člověk nešlapal na holou zem, podél vany byl natažen zářivě modrý kobereček s dlouhým chlupem. Mohu zopakovat, že nemám ráda, když je hajzlík sloučen s koupelnou, ale není mi to nic platné.
Pili jsme pivo, některé měli dost dobré. Hop House. A irskou jsme pili. Spoustu druhů. Ale na kvalitě hovna se asi podílí víc pivo, řekla bych. A byli jsme dobrý, zvládli jsme se podílet o jeden záchod v jedný koupelně. Pak jsme si říkali, že bychom spolu mohli na starý kolena bydlet. Těm dvěma jsem zatím neřekla, že jednou jsem kadila s následky. Seděla jsem si na míse, všechno proběhlo úspěšně, tak jsem v pravý čas sáhla po papíru. Utřela jsem se a vynesla výsledek na světlo boží, abych se podívala, než ho lupnu do záchoda. Jenže vy to možná nevíte, ale mně mazlavé věci často padají. Nejmíň jednou denně. Kafe na tričko, špekáček na kalhoty, pomazánka na zem, příloha na podlahu, paprika vystříkne na stůl a spolustolující. Kolega to ví, ten se nediví. Ovšem u toho, kdy se mi papírek překlopil na zem, u toho nebyl. A namazanou stranou dolů. Na modrý kobereček s vysokým chlupem. Naštěstí já už to taky znám, takže jsem rychle papírek sebrala a hodila do záchoda, odtrhla čistý papírek a urychleně jím vyčistila hnědý flek na modrém.
A to je konec malé historky o hnědém fleku.
Kdo jsi bez viny, hoď hovnem. :- )
.
Jé, tak přece jen! Já byla přesvědčená, že je to jen šidítko a hnědej flek bude kousek zorané země v okolní zeleni na fotce, nebo tak něco. :-))
Bohužel ne. Jsem živočich napěchovaný budoucími odpady, i když bych byla nejradši věčně čisťoučká, abych se nemusela mejt a chodit na záchod. Bylo by lepší víc s tím tělem počítat, jenže mě pořád nebaví čištění zubů, stíhat doběhnout na záchod a všechny tyhle sebeobslužný vyřizovačky.
O tom nepochybuji, ale ze souvislostí a naznačování v předchozím článku mi to přišlo, jako že nás trochu natahuješ a popichuješ. Prostě srandička.
10 bodů z deseti, že nešlo jen o marketingový trik, ale opravdové hovno! A navíc na modrým koberečku, to jsou bonusové body navíc, protože kolem našeho záchoda se ovíjí…počkej si…modrý kobereček! Dovedla jsem se teda vc ítit i do vůně přerážející plíseň. Já už jsem v tomhle směru podezřívavá, že se bytový pičifuky používají přesně kvůli tomu, že tam s tou plísní něco nehraje. V létě na chatě byla v našem pokojíku veliká dubová skříň, taková ta babičkovsko-rustikální. A na ní trůnil velkej vanilkovej voňavec – lahvička, ze který koukají špejle. Nejdřív jsem si myslela, že kýchám z rýmy, pak se kýchání lokalizovalo jen na ten pokoj a nakonec jsem ve skříni objevila plesnivou peřinu. Do který prorostla plíseň ze skříně přes zeď. Fuj. Je to stejný, jako když někdo přehnaně používá voňavku, aby se přerazilo oblečení, co patří do pračky.
Deodorant místo mytí.
Ru: Přesně, takové to těžké pižmo, jako když se vačice zpotí v jasmínovém hájku. Ještě horší jsou takový ty sportovní silný vůně, to se mi hned vybaví hokejová šatna:) (neznám, ale tak nějak si ji představuju…)
V jasmínovém hájku :- ) Plesnivá peřina v jasmínovém hájku…
Pro mě bylo jasné poučení naživo, když mi bylo čtrnáct a chtěla jsem si vzít do školy své oblíbené červené tričko. Jenže jsem ho měla i den předtím, protože bylo oblíbené. Tak jsem na něj nastříkala parfém:
https://www.arome.cz/parfemy/gres/pastel-de-gres/
nebo možná ještě něco citrusového, co mi dala nějaká návštěva…
A ráno jsem přišla do šatny (a to já chodila do školy 20 minut z kopce čerstvým vzduchem) a spolužačka říká: Co to tady smrdí? Cítíš to taky? Nějaká hrozná voňavka.
Od té doby přehlušování smradu vůní radši nedělám.
I když ten kocour za vlhčích večerů v obýváku stále posmrádává, asi je to ve dřevě stolu.
Tak jsem nakonec ráda, že nevyhrádla bílá místa.
Jo, já jsem v malým bytě měla pičifuk do zásuvky, aby nebylo cítit kočičí hovno.
Belfast je ostřílené revoluční město a určitě i tuhle událost zvládne bez větší újmy – tedy kdyby to nějakým způsobem odsud prosáklo. Co se stalo, už nejde odestát – ale někdy je dobré, že to lze vyčistit :-)
Šlo samozřejmě o nehodu, ale mám takový dojem, že existují lidé, co jezdí po různých, pro ně exotických místech jenom proto, aby tam něco podobného zrealizovali záměrně. Netuším, jak by se jim mohlo říkat, ale asi to není moc daleko od Tverpů z Knoflíkářů, což mi naskočilo při přečtení úplně nejdřív :-)
9.
Vybavili se mi ti, co snad ve Francii nebo kde objížděli aquaparky a bazény za tímto zcela kronkrétním účelem. Po výzvě na internetu.
9,10:
Neříká se jim teď “influensteři”, nebo tak nějak?
Jakože to poserou úmyslně? Kam ten svět spěje
Asi mají potřebu ukázat světu, co v nich je.
13 :-)))
Už jsem to našla, Španělsko, ne Francie.
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/bazen-fekalie-vyzva-hacer-caca-socialni-site.A190812_212618_zahranicni_zaz
https://megazpravy.cz/novy-trend-deti-na-socialnich-sitich-vykonaji-potrebu-do-verejneho-bazenu-vykaly-si-nosi-i-v-saccich/
Já bych Hacer Caca rozšířil na open offices.
Pro mne ideálně upřímné a osvobozující sebevyjádření vnitřních potřeb.
Když tam ráno vstoupim, mám vždycky pocit, že se z toho poseru. :-)
Jirko* 9
“ostřílené revoluční město,” to docela sedí!
Ještěže nevím, kde tam mají bazén. A ještěže nemám vůbec ráda bazény, snad se tedy vyhnu těm rozmetačům hoven.
13
:)
Mi to připomnělo Lorda Hoven – dokonce i zfilmováno:
https://vimeo.com/85906688
Sejre,
ohó, to by mohlo leckoho z nás zajímat. Mě určitě. O víkendu se na to podívám!
Jen škoda, že jsem nepochopila, jak se dávají do chytrého telefonu sluchátka. Jedny náhodou mám, někdo je u mě zapomněl, když u mě přespával (nevím, kdo). Jinak mám někde počítačové větší, ty asi taky jdou do telefonu, doufám.
18
Bych řekla, že se dávají do chytrého stejně jako do hloupého – strčí se do dirky.
19
žejo. Jenže nehrály zvuk.
Přepnout nastavení výstupu zvuku v telefonu.
21
nojistě, jenže to jsem nikde nenašla. V kategorii Zvuky a vibrace t nebylo, jiná zvuková nenalezena.
Nevím, jestlis to dělala při připojených sluchátkách – to by mělo být, dokud tam nejsou telefon je neřeší, a když tak se podívej, jestli nemáš v Dalším nastavení nebo v nějaké podobně pojmenované složce zvlášť Sluchátka.
On ten soft má každý výrobce, dokonce i každý typ telefonu od stejného výrobce jinak.
No a nebo máš zapra… špínou ucpanej vstup a nebo sluchátka fakt nemají kompatibilní konektor, i když tam jde strčit.
https://www.yourdictionary.com/images/computer/_TRSTRRS.GIF
řekla bych že to nejsou správná sluchátka, tedy konektor není správný. taky koukni jestli tam není ještě nějaká jiná dírka :-))
ru
díky!!
No zrovna včera jsem se o tom s kolegou v práci bavil – mobily jsou tady s náma cca 20 let a ještě jsem neviděl výrobce, který by vyřešil u mobilu nutnost sluchátek při poslechu FM rádia.
Znáte nějaký mobil, který hraje nahlas analogové rádio, aniž by potřeboval anténu ze sluchátek?
Já ne a výše popsaný jev jsmem s údivem zjistila až po pár měsících cestou v autě s kolegyní, která měla autorádio mimo provoz. :-)
Zvláštní je, že hloupé mobily to uměly/umějí i bez sluchátek.
Tedy myslím, protože jsme nikdy žádfná sluchátk anepoužívala, ale rádio jsem na některých poslouchala.
Já měl většinou Nokie, vlastně dodneška mám, a ani na těch nechytrých nešlo chytat rádio, dokud se nezapojila sluchátka jako anténa – pak teprve jsem mohl přepnout na hlasitý odposlech, ale sluchátka musela zůstat v telefonu. Stačilo třeba vymyslet nějakou anténu, která by míň ve zdířce překážela, nebo ji schovat do pouzdra, krytu.
Jde mi totiž o to, že chci někdy na chatě poslouchat bez dosahu internetu FM rádio přes bezdrátový bluetooth reproduktor a jakmile zastrčím sluchátka jako anténu, tak se blokuje ten rádiový přenos do reproduktoru.
Ještě jsem to nezkoušel s novějším telefonem, ale počítám, že to bude stejný.
Tak možná kecám. Nokii mám prajednoduchou, ta ani nemá rádio, ale měla jsem pocit, že to uměl kdysi jeden můj Sony Erikson. Ale fat je možný, že si jen pletu pojmy s dojmy.
Flek? To už i těstoviny mají barvu ornice?