Jak jsem dělala opravdickej plakát

NA UŽITEČNÉ TÉMA DEINSTITUCIONALIZACE

deinstitut 007-500

Od kamarádky, které si vážím a která šéfuje jedné organizaci, jsem dostala dotaz, jestli mě napadá plakát na téma deinstitucionalizace (sociálních služeb pro lidi se zdravotním postižením). Hned se mi vybavila představa ponorky. Ústav je ponorka a žít venku co nejvíc samostatně je pestřejší a neponorkové.

Dobrá. Nakreslila jsem si černou fixou na bílém papíře náčrt. Ten pak zdigitalizuju a budu dál upravovat v počítači. Nojo, jenže když náčrt vyfotím foťákem, co mám k dispozici, rozměry digitálního plakátu budou cca 3500 na 2500 pixelů. To asi není moc pro digitisk na velký formát!

Musím se snažit to zvětšit.

Vyfotila jsem proto náčrtek na tři části – první vidíte výše. Druhá část byla ponorka a třetí domeček. Části jsem v počítači (v Gimpu) seskládala zpátky k sobě, získala obrázek o velikosti cca 6000 x 4000 pixelů, vybělila ho, aby nebyl zašedlý, a bylo to:

deinstitut_bila-500

A teď barvy.

Aby to mělo smysl, ponorku udělám pochmurně šedomodrou a bude plout v pochmurném moři. V kontrastu k tomu bude svět venku pestrobarevný. Dveře domku otevřené, na nebi ptáci jako naděje na svobodnější život. Postavičky v pestrobarevném světě se budou usmívat a budou se věnovat různým činnostem, ne jen sedět v ponorce a nic. – I když v ponorce plují lidé společně, rozsah jejich činností a společných činností je menší. Naopak v pestrobarevném světě vidíme i milenecký pár, sběr plodů (života) a panáčka na samostatné cestě (životem).

deinstitut_barev-500

Nejsou ti panáčci příliš infantilní? Nebo dokonce ufonský? Nevím, odesílám k posouzení. A přichází odpověď:

deinst_Scan1-500

Změnit chlapce na dívky. Aha, zakázka je pro soc. služby pro dívky. Nechat jen jednoho muže – partnera.

deinstitut_bez-500

Rozšířit ponorku a napsat na ni ÚSTAV. Rozšířit domek a napsat na něj CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ.

deinstitut_bez-tlus-500

Přidat některé z textů do ponorkové části:

NECHCI STEREOTYP, CHCI ZMĚNU. ŽIJE NÁS TU 40 POHROMADĚ – JE TO NORMÁLNÍ? NEMÁM POKOJ SAMA PRO SEBE … NEMÁM SOUKROMÍ. CHCI SI NA VÍKEND POZVAT PŘÍTELE A NEJDE TO. CHCI JÍT DÁL A ZAŽÍVAT NOVÉ VĚCI.

Přidat texty do pestré části:

ŽIVOT MĚ VÍC BAVÍ. ŽIJEME JAKO OSTATNÍ, TZN. BĚŽNÝ ŽIVOT. KONEČNĚ MÁME SOUKROMÍ A SVŮJ POKOJ. CHODÍM DO PRÁCE A JEZDÍM AUTOBUSEM. SBÍRÁM NOVÉ ZKUŠENOSTI.

deinstitut_final-500

Bavilo mě, že SBÍRÁM NOVÉ ZKUŠENOSTI  se do obrázku skvěle hodí pro dívku, co sbírá hrušky. CHODÍM DO PRÁCE A JEZDÍM AUTOBUSEM jsem zkrátila na JEZDÍM DO PRÁCE AUTOBUSEM a vložila do úst postavičce, která vesele kráčí od domu s batohem. KONEČNĚ MÁME SOUKROMÍ A SVŮJ POKOJ se nabízí pro pár na břehu, který dává sbohem ponorce. CHCI JÍT DÁL A ZAŽÍVAT NOVÉ VĚCI říká ta postava, co z ponorky kouká směrem do pestrého světa.

Jo a koukám, že ponorkovské texty jsem dala do hranatých rámečků, kdežto ty veselejší do oblých bublin. A je to. Prima! A přitom docela práce, určitě 10 hodin času. A poprvé za peníze! Sláva. Jen aby to nebylo naposled.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Ars Vulpeculae a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

24 komentářů u „Jak jsem dělala opravdickej plakát

  1. a)změnil bych barvu vody.
    Třeba jen prohodit s barvou ponorky.
    Ta je světlejší než voda,ačkoliv problém je v ponorce,ne ve vodě,takže tmavší ponorka by měla asociovat problém.
    Ale zas aby barva vody nesplývala s barvou oblohy.
    b)na trávu přidal nějaký zvíře,psa,pasoucí se ovci…
    c)něco mi nesedí s bublinama.
    Ty hranatý mi hned praštily do oka,ale ve srovnání s těma oblýma na souši to má svůj význam,ale i tak…
    Možná změnit pozadí,nechat bublinu,ale pozadí stejné jako na malbě,ne bílé.

    Ale jinak dobrý:-)

  2. Taky se mi obrázek líbí, je optimistický a veselý jako z dětské knížky. Jakože světlé zítřky. Takové pocity má asi obrázek navodit.

    Co se týče reality… tam to pak bude temnější. Postižení lidé (mentálně) to mají ve většinové společnost hrozně moc těžké…. přímo giganticky těžké. to je pak ta srážka s realitou. Od té jsou v ponorce uchráněni.

  3. no Ratko proto aby to nebyla srážka s realitou,ale hra na realitu je to bydlení „chráněné“,teda tak nějak to chápu.

    Ale i tak bych jim při výstupu z ponorky pro jistotu pustil Nohavicu(Vysockého),aby věděli zač je tady toho loket a jak rychlá je cesta zpět:-0)
    „Mám všeho dost, už se unavím snadno
    Ani ty písně mi nejdou jak dřív
    Kéž bych jak ponorka klesnul až na dno
    Někam, kde nikdo mě nezaměří“
    http://www.jaromirnohavica.com/jaromir-nohavica-mam-vseho-dost/

  4. 1. Saule
    a neruší tvé oči ta jednolitost barevných ploch? Jednolitých sytých a bez textury. Moje totiž jo.
    Aspoň jsem udělala každou tašku na střeše jinou a okno nemá jen jeden odstín žluté, obloha je nad ponorkou pochmurnějšího odstínu než nad krajinou, postavy mají různý odstín pleti. Ale ty velký plochy jsou jednolitý.

  5. 2 ratko
    none, o to jde reformě soc. (ev. i psychiatr.péče) – ne že bude někdo sám vržen do světa bez pomoci a tvrdě narazí. Samozřejmě (!) že právě ne sám a ne bez podpory atd.

  6. 5.Ta jednolitost ploch já prevěže super, jednak přispívá k řehlednosti (výraznosti promlouvajících prvků ) a jednak zdůrazňují fádnost světa okolo ponorky.

    A vod aklidně může být tmavší než ponorka, v opřírodě přeci na dálku bvývá tmavě šedohnědomodrá. Daleko tmavší než nebe. Zatímco ponorka je ze studené ocele.

    I význam osekané hranatosti / pohodové kulatosti bublin mi sedí.
    A nejvíc ta jedna postavička, co z chráněného obydlí vyráží s batohem dálk do světa. (A autobusem k tomu. :-)

    Jen tu ovečku nebo spíš kočičku či králíčka (malinký zvířátko-savečka) bych tam asi taky šupla, k pravému okraji, je tam nějak prázdno.

    Hodně se mi líbí ten plakát. Profi.

  7. 5. chráněné bydlení znamená že člověk dostane bydlení v kterém se může cítit bezpečně. Tedy pokud to srovnám s tím co jsem zažila v chráněném bydlení v Rakousku :-) Rozdíl venkovní mezi terapeutem a bydlícím byl opravdu nepatrný… kdyby mi to neřekli tak to nepoznám. Přesto následky to mělo gigantické. V domě bylo všecko dobrý…protože se znali ale venku došlo k srážce protože lidé jsou absolutně nemilosrdní. řekla bych až zlí ve svojí nevědomosti a výsměchu. Lidé z chráněného bydlení většinou nejsou svéprávní, ovšem ve světě se setkávají se svépravnými lidmi a chtějí totéž. chtějí si nakoupit, chtějí mít to co tam je a to co jim třeba bylo slíbeno.

    touží po lidech, po kontaktu… touží si najít přítele a přítelkyni. jsou to neuvěřitelné vnitřní konflikty mezi jejich možnostmi (realitou) a tím co by si přáli když vstoupí do světa. tedy když se dostanou ven z ponorky. Terapeuté denně řeší tyto rozpory mezi snem a skutečností. proč nejde to a tamto. proč oni nemůžou a jiní ano. Pokud je někdo zdravotně postižený tak to pochopí, pokud mentálně… tak má dost problém.

  8. Nakonec se vrátí do svého chráněného domu. Venku vyjou psi. Zážitky z chráněného bydlení u mě by vydali na celou knihu. Poprvé jsem volala policii, byla ohrožovaná nožem… přemlouvala slečnu ať nejde ven za násilníkem. Ale když on chce abych za ním šla… jaký protiargument? žádný. nelze zabránit aby opakovaně a opakovaně nevycházela ven. Koho si najde mentálně postižená dívka??? touží po lásce. najde si …vola.

  9. Mě na bublinách ruší, že jsou na rozdíl od všech ostatních čar udělané přímo v počítači. Jsou to, v kontrastu se zbytkem, příliš ostré, jasně definované křivky. Kdyby byly nakreslené v ruce, líbily by se mi víc. A taky by se mi líbil jiný font písma. Tenhle mi k obrázku nesedí.
    Ale samotný obrázek se mi líbí moc :o)

  10. obrázky jsou příjemné na pohled. i je tam bublina s rukou psaným textem. ale je pravdou, že pro zdravotně postižené může být složité číst text který není tištěný definovaným fontem. že by to třeba bylo méně srozumitelné. mě jako malému děcku vyhovovalo spíš tištěné písmo než psaný text. psaný text mě obtěžoval a nečetla jsem to.

  11. vím že v knížce o pejskovi a kočičce je dopis který psal pejsek a kočička nějakým dětem… a ten se mi blbě četl.

    a napadlo mě právě, že tvoje obrázky jsou velmi podobné pejskovi a kočičce. Přehledná čistá linie, příjemné na pohled. V knížce o pejskovi a kočičce byla i pohádka o noční košilce která plakala.

  12. 6 ru
    ano, ta jednolitost tam je, aby nezaniklo, co má být vidět, to jo. Asi až teď mi to tím připadá takové … placaté. Ale to vlastně taky bylo schválně – kresleno jako 2D, ne 3D domek atd.

    Takže zvířátko, no vidíte to. Ovečku asi ne, to by budilo dojem stádovitosti, pes zas nějaké vnucené věrnosti, tak leda kočka nebo králík. Asi králík. Nebo žába nebo nutrie :-) Nevím. Příště tam vrazím i zvěř. Hlavně ne jelena.

  13. ratko 7,8
    no, zajímavé zážitky máš.
    Já bych s takovými lidmi pracovat moc asi nemohla (ale vyzkoušela bych to, to zas jo, naopak aktivní narkomany nechci zkoušet), ale zatím jsem nepřišla na to a nepřemýšlela, proč tahle klientela mi asi nesedí. (Krom toho, že tam se moc psychoterapie neudělá.)

  14. 9 ave
    Ajo, to je pravda, jsou počítačové, stačilo tu linii trochu narušit a bylo by to míň mašinérní.
    Myslím, že ty bubliny jsem dělala už hrozně narychlo ráno, nakonec – jinak by asi ty ocásky u bublin byly udělané jinak.

  15. 14. no terapie asi moc ne, spíše se pracuje s příbuznými a tak… Je snaha umožnit tzv. „normální“ život. Samostatné bydlení, přítel, zaměstnání. Osazenstvo často trpí depresemi takže speciální výcvik na deprese. Pořád hlídat aby se někdo náhodou nezasebevraždil. Proto je v chráněném bydlení hlídání 24 hodin denně.

  16. ratko 17
    to zní dost hrozně. Nikdy jsem se nezabývala sebevražedností tříděnou podle IQ, například. Podle vzdělání taková statistika bude; takže to by se použít dalo, víceméně, s rezervou.
    Spíš bych čekala, že lidé s IQ výrazněji podprůměrným budou mít sebevražednost malou. Ale ohrožení sebepoškozením nebo zraněním z nedbalosti / blbosti zase velké, tojo.

  17. nechci to tady moc probírat… ale souviselo to zejména s otevřením se světu. Když ti lidé zjistili rozdíl a že mají hranice. dostali jsme školení… že nás budou lámat a zkoušet abychom jim vyhověli. ale to nebylo možné. většinou to končilo silnou frustrací postiženého. nerozuměl těm rozdílům a když porozuměl, tak to bylo taky zlé.

  18. Jo.
    Méně péče, více podpory.
    Takový náraz se dá zvládnout jen se soustavnou dlouhodobou podporou a trvá to dlouho. V případě lidí s mentálním postižením je otázka, jestli vůbec…

  19. … v každím případě soustavná dlouhodobá podpora nutná, byť by měla sloužit jen k udržení stavu, stagnaci a nezhoršování.

  20. Móóóóóc pěkný. Se ti to povidlo.
    (na těch hranatých bublinách bych netrvala, mně by se to líbilo víc jednolitý, ale takhle to je taky dobrý)
    Přimlouvám se za malého veselého zajíčka – též symbol nového (když někdo někam nastoupí, je často označen za zajíce) – někam k té maličké falové květince vpravo, aby nerušil pohled na dvojici.
    A úplně vpravo dole přece musí být tvoje umělecká značka či podpis – jsi AUTORka! – nezapomeň. :-) ….. bez legrace a s respektem – k sobě. – Stvoř vlastní značku, tvorba už přijde sama. :-)
    Tak hodně štěstí.

  21. Lenko
    ajó, podpis! A zajíc zastříhá ušima.
    nebo podpis ve tvaru zajíce a bude to dva v jednom :)
    Jsem totiž i zajíc, podle čínské astrologie.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.