Jeden klokan, tři prasátka a dva čůrající sprayeři

BILANCE DNEŠNÍ PŮLNOCI

Ve čtvrtek v hospodě s kolegy to bylo povedené, v pátek jsem přijela z práce a volá soused Klokan, jestli zajdem někam spolu. Takjo. Jen poblíž. Tři prasátka. U vedlejšího stolku, velmi těsně vedlejšího, sedí pár krásných mladých lidí. Klokan je družný. Já naopak zastávala názor, že pravděpodobně chtějí večer strávit ve dvou, když přišli ve dvou. Je to jejich první rande, znají se ze školy – zjistila jsem od slečny u stolku a Klokan od mládence u pisoáru. Klokan dále zjistil, že si dali Tullamorku. Objednává čtyři Tullamorky pro všechny. Mládenec se osměluje, drží dívku za ruku. Hlava mu padá. Kdyby se za tu ruku nedržel, možná by celý spadl pod stůl – pořád znova usíná.

L: „Ale je roztomilej!“

K: „No, on je trochu… říkal, že skončil vztah po dvou letech, to ho nějak vzalo a od té doby sem chodí každou sobotu s jinou.“

L: „Ale dneska je pátek!!!“

Kolem prochází číšník, staví před mladíka neobjednanou sklenici s vodou a říká: „aby vás to postavilo na nohy.“ Slečna je sympatická, rozkošná, trpělivá a galantní podporu si zaslouží. Už bude potřebovat jít domů. Soused nenuceně přispěl k probuzení spáče. Mladí lidé se velmi zdvořile loučí, odcházejí.

A Klokan ubírá na teatrálnosti, gestech a žoviálních legráckách a mluví vážněji. Jeho otevřenost je vždycky veliká. Jeho srdce vždycky na dlani. A někdy nám nastane ten kouzelný okamžik ryzího setkání s člověkem. Není tak časté být součástí takového setkání. Nebo jo? Jeho podstatou je zdá se silná bratrská náklonnost člověka k člověku. U klokanů a lišek zřejmě ano. Nebo to záleží jen na jednom z účastníků, na jeho otevřenosti? Nebo na srdečnosti obou? To by taky bylo možné. Každopádně jsme to zažili, rozloučili se vesele a každý z nás se vydal k domovu.

Na konci naší ulice stáli dva chlapi. Dělali si tam mejdan. A že mi pustí hudbu. Nebo ať na jejich telefonu nějakou vyberu. Na parapetu měli mejdanové propriety a nabízeli jointa, tabák, pití. Nic jsem si nedala, ale ještě půl hodiny jsme se docela bavili, než se šli někam ohřát. Asi jsem byla obzvlášť vstřícně naladěná ze setkání s Klokanem.

„Nám je třicet, ale jsme jako děti, chceme bejt jako děti.“

„Potkal jsem se kdysi s jedním sprayerem a ten mi zavolal: V pět hodin buď tam a tam. A udělali jsme metro! To už se dneska nestává.“

„A já jezdím mezi vagónama.“

„Vadilo by ti chodit s někým, kdo jezdí mezi vagónama metra?“

„Nechal bych tě počkat na nástupišti a pak bych přijel z druhý strany.“

L: „Né, to by mi nevadilo, mně to připadá dobrý, dobrodružný. A nijak mě to neohrožuje, tak co.“

„Dneska jsem byl přijatej do crew. My jsme vlastně sprayeři a pracujeme společně.“

Vytahuje černý fix a něco píše na odpadkový koš. I moje jméno.

L: „Jé, nedávno jsem byla v Dačicích a tam byl na odpaďáku nápis HONZÍKOVA CESTA! A teď jsem tam taky!“

„Já mívám značku SOE. To znamená Strašnice-opravdu-existují.“

L: „Hahaha, to je dobrýýý! Strašnice moc neznám.“

„My ti něco pustíme, natočili jsme pantomimu. To už je dlouho. Kousek odtud.“

Sledujeme video.

V polovině čtvrté minuty: „Jo, zápalka, ta byla dobrá!“

Bere černou fixu a píše na vršek elektrické budky naše jména a ještě něco. Nakonec větu UŽ SE NEKOUKEJ. Vypínáme video.

napis-bedna-500

„Já půjdu do jatek Kosteleckých uzenin a pustím všechny kuřata. Pak si to odsedím a budu si  říkat, že sedím pro dobrou věc.“

Druhý do toho rapuje: „Mám k tomu dodatek. Půjdu do jatek. A budu dojatej…“

Potřetí za půl hodiny šel čůrat vedle té počmárané kastle. Loučíme se vesele, že půjdem někdy spolu na pivo. Moc pěkný mejdany to byly, včera i dnes.

napis-kos-500

.

135 komentářů u „Jeden klokan, tři prasátka a dva čůrající sprayeři

  1. Líšo…krásný…fakt!….mě tady smíchem i dojetím (jak se střídají příběhy lidí a tím i pointy v tvém článečku) tečou slzy….

  2. Barčo,
    fakt? Já se taky hrozně smála, když jsem došla domů, ale já u toho byla naživo a myslela jsem, že pro jiné to taková prča nebude.
    Vida, ani nemusíme bejt sjetý. :)

  3. Jo. Je to moc fajn článek (ala reportáž tvého večera) vším – právě těmi zvraty a dotknutí se jiných běžných světů lidí.

  4. lehce to pluje, přirozeně…..vesele, zjímavě, místy dojímavě, místy lehce k zamyšlení….a místy jemně hladí srdce. Jo. moc se ti povedl.

  5. Díky barčo. Já jsem si předtím říkala, že je asi kostrbatě nesrozumitelný to opěvování klokaní ryzosti.

  6. Tricetileti sprayeri????
    No ne ze bych ve triceti nedelal kraviny a ne ze bych je nedelal jeste dnes a ne ze je nebudu delat dal,ale …zamrznout ve triceti na sprayerstvi,to chce asi pravidelnej prisun hodne kvalitniho matrose.:-)
    Ale asi bych s hochama taky v pohode pokecal,pokud by mi teda necmarali zrovna na muj barak,nebo auto.
    Presneji pokud by zrovna necmarali po nicem,co neni jejich.

  7. Saule,
    nojo, oni přímo deklarovali, že jsou jak děti. Matroš asi byl :-)))
    Kupodivu čmárali docela neškodně – na koš a nahoru na elektro-kysnu.

  8. 7. čtu to a říkám si že jsme stará zapřklá rašple. Když posprejovali moje děti barák, musely to jít osobně umýt…to byla potupa. posléze to nezkoušeli. sprejeři jsou dobří… pokud to umí, a nestříkají jak kreténi.

  9. ratko 8
    osobně umýt je výborný!

    Já počmárala křídou jen jednou dům – taky v naší ulici. Dům, kde bydlela Helenka Vondráčková. Asi v polovině 80. let. Nakreslila jsem na něj plášť jehlanu. Tenkrát jsme ho měli za domácí úkol vystřihnout z papíru a slepit a my cestou ze školy o tom debatovali a já asi měla u sebe křídu, tak jsem ho nakreslila na barák. Ale řekla jsem to pak tátovi. Protože jsem neuměla lhát a on se mě zeptal, jestli čmárám po zdech. A vzápětí jsem mu slíbila, že už to dělat nebudu. A dodržela.

  10. jinak souhlasím s barčou, že je to skvěle popsané… jako živé :-)

  11. Tak ja chapu,ze ten clanek nebyl o sprayerstvi ani o spayerech,ale o setkavani s lidma.
    A je pravda,ze tihle typci dokazou byt chytlave bezprostredni.
    Jednoho podobnyho jsem potkal kdysi v Avignonu(to uz mi bylo kolem 40),drogy bral,pasoval…proste existence na posrani,ale po par chvilich jsem vedel,ze to je Pritel.
    Dodnes na neho moc rad vzpominam.
    Jo,takovy prerostly decko to bylo.

  12. K nám jednoho takového, vlastně již u nás byli dva přivezl střední syn. Oba byli Přátelé… ten první se mi líbil víc. Vypil veškeré zásoby vína… a šel si lehnout na zahradu. Přijel na vinobraní ale byl jako dělo celou dobu a v setrvalém stavu opět odjel. A já věděla že je to výborný přítel, dodnes na tento pobyt vzpomínáme a on nechce věřit že zanechal výborný dojem.
    teď zde byl opět jeden přítel… podobného typu, zcela free a zcela cool ale tomu jsem to tak nevěřila jako… tomu prvnímu.

  13. Bylo to krásný setkán, a jestli jejeich cílem byl náraz na současnou legislativu ve jmén u dobré věci, tak jim možná tímhle přispěješ, až si někdo spojí poškozování cizí věci s autorstvím jejich videa či přímo s tvojí osobou jako svědka podezřelého ze spoluúčasti.
    No vida, já sice sprejovat neumím, ale strašáci na zdech mi jdou skvěle… :-))

  14. A H. Liska uz je ted dohledatelna nejen ve virtualu,ale i po popelnicich.
    Pak se divme Richardum:-o)

  15. Tak jak bylo Ru,po kolika ctvrtkach jsi zacala padat z kone?:-)

  16. 14 :-)
    13
    novidíšto – teda ty to právě vidíš, já ne – jak jsem zase nenapravitelná a dělám zas to samý jako před pár dny, opět tady zveřejňuju něco kdovíjak směřující k něčemu, co mě vůbec nenapadne.
    Já vidím jen mejdan a veselé brachy a ostatní věci naivně nevidím, jdou mimo.

  17. 13:
    To jsi mi trochu pripomnela tu mati,jak jsem o ni u tebe nedavno psal.
    Ta by jeste pridala barvite vyliceni,jak stojim u soudu v poutech a s hlavou sklonenou si vyslechnu xxxxxxx let tezkeho zalare:-))
    Proste zivot je riziko,kazde rozhodnuti je riziko,kazde setkani je riziko….
    A jestli to bylo krasny setkani,tak cert vem rizika.
    Rizika zacnou byt nebezpecne rizikova az se stanou zavislosti.
    Do te doby se na ne da doplatit taky,ale to je obycejna smula.

  18. Tohle Liško nečti, je to jen pro názornost Saulovi.

    19
    Nejde o to setkání, ale o to, že když je určitým způsobem zveřejním, odanonymizuju, nesu odpovědnost za to, co z toho pak vzejde. Neříkám, že vzejde. Jen že tuhle odpovědnost by člověk měl na mysli, když už nerozhoduje jen za sebe.
    Na místě tvojí máti bych ti sdělila, že ty si klidně do toho těžkýho žaláře vhupni, tvoje rozhodnutí a tvoje právo na ně, ale když ti s těma lidma bylo tak dobře, tak je tam netahej s sebou.

  19. 20:
    Kdyz pises o sobe,automaticky odanonymizujes i vsechny kolem sebe,vcetne svych blizkych.
    Tak jako co?
    Smaznes si blog a doporucis to jinym?
    Nebo jen vetsi opatrnost?
    Muze byt vetsi,nebo mensi,ale kdo chce,ten si te najde a to riziko tam furt je.
    Takze zadnou nazornost nevidim.

  20. A nedelejte si nikdo iluze,ze se nekdo musi odanonymizovat odhalenim nejakych realii.
    Kazdej ma svuj styl vyjadrovani a to se da identifikovat po precteni par vet.
    Nikdo te nemusi hledat,ale obycejne nahodne najit.
    ale OK,ta 20 smysl ma.

  21. 21
    Ano, a svědomím tohoto pak pokud píšu o něčem, co by někomu mohlo zkomplikovat život, píšu to tak, aby se nedalo prokázat, kdo z lidí kolem mě to je.

  22. 22 myslíš? Mně vždycky připadalo, že písemnej projev by někdo musel číst nějakou delší chvíli, než by moh něco poznat a spojit si to s ústním projevem nějakýho člověka. No ale ta témata, obsah, to je fakt, že … i když já znám Helču osobně ze kdysi a na jejím blogu jsem nepoznala, že je to ona. I když jsem znala její povolání a psalo se tam o něm. Asi jsem ji znala málo na to, abych ji poznala.

  23. domnívám se, že kdo se pouští do virtuální reality … automaticky bere na sebe i riziko nejen odtajnění, že se na něj někdo nalepí, že chytne stalkera etc. Když vyjdu ven a vlezu na ulici, může na mě spadnout cihla. TAky můžu sedět celý den doma.

  24. 23
    kdybych vzala jako příklad ty dva kluky z půlnoci, oni můžou vždycky říct, že kecali, že ta jména napsali na koš cizí, že je někde viděli a opsali. Nebo že to nepsali vůbec a že kecám, že jsem si jen vymyslela historku. Nebo že jsem to psala já. Beztak si to dost možná ráno nepamatovali.

  25. 27. nevidím na té historce nic závadné… vypovídá spíše o tvých zájmech.

  26. 26
    O tom řeč nebyla. To je vcelku jasné. Řeč byla o možnosti, že s sebou stáhnu někoho, kdo mi k tomu svoje svolení nedal.
    Právě s ohledem na to, že virtualizace neexistuje skutečně anonymně, je průšvih mnou způsobený někomu jinému moje zodpovědnost, protože jsem si toho rizika měla být vědoma a podle toho psát.

  27. 28
    Ok, v pohodě, ty nevidíš, já závadného taky nevidím, jen rizikového.
    Je logické, že jsme každý jiný a situace taky posuzujem každý jinak. Napsala jsem svého strašáka na zeď, snažila se ho na porýpnutí vysvětlit a dále na to seru, neb to očividně dále nikam nevede, jen opět k pronášení oponentur.
    Mařenka ráda vozí kočárek, Pepíček radši hraje fotbal. :-)

  28. 25:
    Nemyslim.
    Vim. A mohl bych to i potvrdit,ale nechci a nebudu vytahovat stary veci.
    Ona je cela ta virtualni realita vcetne blogovani dost ujeta….a ta opravdova realita to pak urovna.

  29. 31:
    Klid Ru.
    Az bude Liska davat na mejdanech s nahodne potkajicimi bomby do kosu v MacDonaldech a jeste se pri tom udelaji selficko,tak to bude vazne:-)))

  30. 33 Saule
    tyjo, když tu začínaly McDonaldy, před dvaceti lety, fakt jsem měla chut jít do Mostecký a hodit jim kámen do výlohy.
    Ale neudělala.
    Mladí a bouřliví…

  31. 34:
    proc mladi?
    To ja tam i se svyma 5 krizkama najit opustenou dlazebni kostku,tak po par pivech …nevim,nevim.
    Jenze s tim vekem pribyva,nebo mel by pribyvat i ten smysl vykonanych cinu.
    A jakej by to melo smysl?
    Vydesit ty blby decka?
    Nasrat jejich jeste blbejsi rodice?
    McDonalds se urcite jednou rozbitou vylohou nenasere .
    Je to proste tahani za kratsi konec provazu a to ti mladi nevidi.

  32. 37
    nevim, ale vůbec mě ani nenapadlo to dělat, když tam budou lidi. Byla to akce vs.McD, ne těm lidem.
    Tedy nebyla.

    38
    mě ty akce taky míjejí. jen myšlenky tehdy byly.

  33. Myslela jsem choutky jako mylenky.
    Proč zrovna mekdonald? Káefcé taky? A hypermarkety taky?
    Nejsem tedy nějaká politicky zamrzlá, když mě víc sere štvanice na kohosi nahoře než ten nahoře osobně, byť je odpudivý?

  34. 38:
    kolik tech Mecacu v T. mate Ru,abys byla tak nad veci?
    A to nejsou jen MecD.,KFC….vsechny ty sracky.
    No,jeste budes mit vnoucata nezapomen.
    Kdyz tak budes takova novodoba Babicka ,tak tem spratkum nezapomen rict,ze stryc Saul a teta Liska do takovych pajzlu nechodili.
    Doufam,ze budeme stejne autority,jako aspon knezna Zahanska:-)

  35. 40:
    tys to myslela dobre:-)
    Jenze nahore nikdo osobne neni.
    Je tam par schovanej lidi,ale o tom radsi nepremyslet.
    Tak se vykecavame,no….

  36. 41
    Myslíš jako že jsem od osmadevadesátýho v T. a nevystrčila jsem paty?
    Nic proti meku ani kfc nemám, jsou mi fuk, občas tam zajdu. Vnoučata k tomu nepotřebuju.
    Proč by mě měly štvát?
    Jinak jednou jsem v kfc byla i s Liškou, takže coby Babička budu vnoučátkům tak akorát vyprávět, že jsem znala jednoho Pohádkovýho Dědečka…

  37. Nějak mě včerejší diskuse minula, bohužel :-))
    31. jo rizikového… o riziku jsme psala. že virtuál má v sobě něco rizikového a to je vzrušující. tedy tak to cítím, nechci se hádat a priori, spíše jsem zvědavá…. takže napíšu, protože komunikace je vzrušující…. očekávám reakce i s rizikem že to nebude příjemné. příjemné je to očekávání. pochopila jsem, když píšeš že člověk nesmí stahovat druhé sebou…. to nesmí, stejně jako nesmí být blbej. blbosti se nedá zabránit. že jsem něco jednou napsala bylo jen proto že jsem si to nedala do souvislosti, narážela jsem na něco jiného…jinde. Nelze to vzít zpět. nebyl v tom úmysl. TAdy vidíš že se to může stát i při nejlepší vůli. takže pokud někdo něco tajného „má“…. musí počítat s tím že se to prokecne.

  38. co se týče rychlých občerstvení….děcka je mají rádi, rodiče moc ne a babičky už zase do nich chodí. Přeedevčírem jsem byla v KFC, upavená paní na podpadcích si objednala kýblík s 12 stehýnky a v extázi je do sebe házela. bylo vidět že dlouho nejedla :-)) mě tam taky chutnalo. 3 kousky prsíček, hanolky a bezedný nápoj. Ten jsme si dělili – pepsi. Byla dobrá a dali jsme si ji si 5x.

  39. 47. a pokud někdo dá vlastní foto, odkazy na práci … může si být na 100% jistý že si to kdokoliv zjistí. když jsem začala psát na blog… znala jsem identitu těch s kterými si píšu aniž by mi ji řekli. Tedy telefon a adresu ne… ale zaměstnání a jméno jo :-)) byla jsem zvědavá s kým si píšu a neviděla jsem na tom nic špatného. jen jsem neřekla že to vím. taky jsem na tom neviděla nic špatného. asi má každý svoji vlastní etiku, tedy kterou on sám považuje pro sebe… že to stačí. Věděla jsem že moje jméno si taky najdou dle indícií, počítala jsem s tím, JIný třeba by ani nehledal…

  40. 49
    Když jsem „chodila“ s panem Divným a zmínila jsem se mu, že by neměl mít jednu mejlovou adresu na všechno, ale jednu oficiální jinou na nejistý stránky s nejistýma lidma, jako třeba pro seznamky a pod., tak se hrozně nabublal, že on nemá co tajit a že přece snad je otázkou slušnosti nikomu nešťourat v soukromí.
    Nepovedlo se mi mu vysvětlit, že je to ochrana nejen jeho, ale i jeho blízkých, zejména když si na tom, soukromí a informcích o jeho blízkých tak ukrutně zakládá, protože co je na netu za informace nezaheslované, to je veřejné a žádný zákaz zjištění takových informací neexistruje, ani faktický ani etický, a že já v tom „soukromí“ zejména kontaktům ze seznamek šťourám především v rámci preventivní sebeobrany, abych věděla, co kde jak píšou na netu a jak se projevují i jinde, tedy jací cca jsou, když jim nejde o získání baby či sexu, případně v čem mi lžou a pod. Prostě jsem pro něj už navždycky zůstala slídil a šťoural.
    Nicméně je zajímavé, že zrovna v jeho případě to šťourání pro zjištění pravdy bylo docela na místě. :-)

  41. Ale stejně jsme s enmedozvěděla, proč Liškus e Saulem popuzovaly kdysi ty meky. Co jim nanich vadilo.
    Mně to přišlo jako docel afajn, že se konečně i u nás objevily, v Brně na Svoboďáku byl mlíčňák a pipigril a dole u nádraží naproti Padovcu hotovky (nepamatuju si, jak s eto jmenovalo,a le chodila jsem tam na skvělý játra na cibulce za pár korun), taky rychlý občerstvení s obsluhou u okýnka, tohle bylo podobný jen zas trošku jinak zaměřený, necítila jsem to jako špatný… Proto jsem se ptala.

  42. 40ru
    tehdy přišel jen McDonald, jiní ještě ne. A zabral si dobrý místa, takový „naše“, kde „žádnej McDonald nechceme.“

  43. Jo, i na tom svoboďáku byl mek první a zabral ten bývalý mlíčňák.
    Trošku líto mi bylo. Ale říkala jsem si, že se všecko mění…
    Když jadranská a italská kopečková zmrzlina postupně vytlačila točenou šizenou kávovou u hitlera (to byl zmrzlinář taky na svoboďáku), taky mi bylo trošku smutno za tou šizenou hitlerovou. Ale spíš ze sentimentu a lítosti z mizení věcí v čase. Ta jadranská mi chutná víc.

  44. Moje první zkušenost s Mc Donaldem byla v cizině na zájezdech po městech – wc. zadarmo. Jinak tady do Mc. chodím velmi málo – jsou na periferiích v průmyslových zonách – takže to chce auto. Takže jen asi tak jednou dvakrát do roka – s kamarádkami a jejich dětmi se tam stavíme ze společného odpoledne.

  45. 53
    Rusáky si pamatujdeš? Odkud, z vyprávění? Mně byl rok a nepamatuju.
    Rusáci nic dobrého nepřinesli. Jen omezovali. To mi přijde s mekem nesrovnatelný.

  46. 56. nic proti Mc. Donaldu nemám. míjí mě to v podstatě….

  47. Ono je to vždycky stejný – lidi jsou na něco zvyklí, že mají na tom a tom místě tu a tu věc – já v práci nářadí, maminka svou samoobsluhu a svého Vietnamce s levnýma botama před ní, někdo jiný mlíčňák, někdo jiný železářství nebo hospodu, kde se poznal se svou ženou – a najednou se to změní, rozhodne s o přestavbě, někdo bohatý to koupí a začne tam budovat něco jiného – a lidi mají pocit, že se ničí to krásné a buduje něco strašného, protože to krásné tam bylo „vždycky“ a „odjakživa“ a hlavně na to byli zvyklí, patřilo to do jistot jejich světa, kdežto to nové je vetřelec, nepatří to tam, nehodí se to tam…

    A za čas si zvyknou zas na to nové a zjistí, že to má svoje výhody, třeba že mně mizení a přednávání půjčeného nářadí přinutilo udělat si pořádek a přestěhovat si k sobě stůl se šuplatama, co se mi nakonec hodil i na jiný věci, mamince v nové samošce udělali prima akci na sbírání slevových bodů i drogerii, kde si nechává dělat fotky na počkání, i lékárnu se sympatickým panem magistrem a místo oplakaného vietnamce tam má úžasný Pepčo, a místo zaplivanýho ušmudlanýho mlíčňáku s oplakaným jahodovým koktejlem, ale taky s bezdomovcema, co ti sebrali z tácku na pultu nedojezenej párek, sotva ses chvilku nekoukala, je tam čistej mek s čistýma záchodama…

  48. Ale přemýšlím, jestli on tam kus mlíčňáku nakonec nezbyl, Saule, nevíš? Nevybavíš si?

  49. 52
    ad 53,54 – odpor k cizáckejm americkejm a hlavně zbytečnejm hospodám, když máme ty naše! Pak přijedou ty hordy zahr.turistů a půjdou k McDonaldovi, protože ho znají, a ne do pořádný hospody, aby poznali, jaký jsou u nás jídla. To mě sralo. A dávat lukrativní místa do cizích rukou, který mají velký vývěsní štíty. Tehdy první přišel jako symbol toho právě McDonald.
    Později už mi to bylo fuk jako každýmu, protože jsme si zvykli, že ndnárodní řetězce jsou prostě všude. Ale naše škoda, že jsme přivykli. Modernismus. Však na to hned vznikla postmoderní reakce, která se rozvíjí teprve touhle dobou (narozdíl od západních zemí) – výrobky v malých sériích, lokální zelenina a podobný hemuňky, který někdo za velký prachy jako velkej výdobytek dneska propaguje, kvalita a originalita, ne kvantita. Dobrý by bylo, kdyby tohle šlo rovnou, říkala jsem si tehdy, jenže nešlo, museli jsme projít fázema kapitalismu, který už dávno byly popsaný a na západě na ústupu nebo už stojící vedle jiných způsobů.

    Později mě nasral akorát Starbucks. Tam jsem nepáchla. Představ si, že máš ve svým městě jednp ze dvou nej nej náměstí, poklad. A na něm stojí nej kavárna, historická, kam chodili všichni možný lidi z historie tvojí země! A představ si, že do ní daj Starbucks!!!

  50. 57
    hahaha a co McDonald přines? Akorát nekulturu, obaly, papíry, neútulnost. Naopak si odnáší prachy, žejo.

  51. 60
    no jistě že se svět mění a kdo by chtěl zastavit čas, je v tu chvíli proti životu – to víme.
    Ale to neznamená, že to nemůžeme prožívat obtížně. Že je to jen tak jako prd. To by taky znamenalo, že je to proti životu.
    A proč mám dát zadarmo krásnej kus svojí země nějakýmu zasranýmu kapitalistickýmu mamonářovi? Proč mu to trochu neztížit? proč jen vítat cizí investice, když můžeme mít svoje podmínky a v některých uličkách to prostě odmítnout…

  52. 62. ale tohle není problém Mc Donalds ani Star. to je problém radních a města – asi si museli hodně namastit kapsy, když to schválili třeba právě v památové zoně. Tady v hk – některé věco neprojdou – lidi píšou petice a odvolání a prostě ne, na některých místech se prostě tyhle velký baráky, obchodáky neobjeví – radní si to nedovolí kvůli velkému odporu lidí, a ty lidi potřebují, aby zase byli ti lidé na město zvoleni.

    ale chápu, že v tomhle je Praha uplně jiná.

  53. Mě teď návazně vrtá hlavou to soukromí a anonymita nebo odanonymizování.
    Dva proudy – chut se na to vyprdnout a odanonymizovat a chuť se stáhnout, utajit, dál nemít dohledatelnej blog, když někdo zadá do vyhledavače moje jméno.
    Teď se totiž mám sejít s někým kolem komiksu Liška, vrána, sýr a udělat rozhovor. A co s tím. Jak se jménem. Asi nijak, asi nechat beze jména…

  54. 62
    Bylas na náměstí v Jihlavě? A to tam nepostavili emerikáni. :-))
    Turisti budou pořád dvojí – ty chudý, co si koupí na rfohu gyros nebo pudou domekáče – a ti bohatší, co si sesdnou na originální domáci stravu, bez ohledu na to, kolik mejkáčů a gyrosů na rohu se jin bude podstrkovat pod nos cestou. Vzpoměň si na naši Itálii – kolikrát jsme byli v jejich originální domácí restauraci na jiný jejich jídlo bež pizzu ze stánku na ulici?

  55. 63
    Změnu, otevření se dalším věcem, možnost ozkoušení, že tohle chci a tohle nechci. Máš možnost volby. Nebo jinak lezeš do všech obchodů a putyk, co kde stojí? Taky ne. Proč ti vadí zrovna mek, a ne třeba jiná začouzená hospoda, kam taky nejdeš?

  56. 66 barčo
    ano, to je teď, na začátku 90.let tohle nebylo, ta občanská společnost nejela, petice nebyly na netu apod.

    Ale ono je to ve skutečnosti vlastně jedno – protože McDonaldy později právě se začaly vyskytovat spíš v nákupních centrech (když vznikla) a těch všech obchodů ve starých ulicích je mnohem víc než v 90.letech, takže nějakej McDonald nikoho nezajímá, je neviditelnej. Tehdy to bylo jako červenej hadr, viditelnej bod, důležitej, protože první. Naopak teď právě už vznikají ty originální malé obchody jako kdysi, obnovuje se to a jeden typ obchodů je prostě jen jeden typ, není to tak výrazný. Mění se to zase dál, takže za chvíli možná ani McDonald nebude :-))

  57. 64
    Ehm.. a ty znáš nmajitele všech podniků v Praze, že máš jistotu, že tu a tu hospodu s českým jídleníčkem nevlastní cizinec?
    Italský pizzzerie a čínský hospody ti nevadí, to není cizí kapitalista? :-)

  58. 68,69
    jojo.
    ta Jihlava. no jistě, to taky nasralo, to je podobný. Neříkám, že mě sere jen McDonald.
    Navíc je mi skoro dvacet let ukradenej.

  59. 67
    I někteří autoři knih vydělávajících statisíce zůstávají vůči veřejnosti anonymní a pod pseudonymem, tak proč bys nemohla ty.
    Jen to chce tady z toho blogu vymazat všechna jména i odkazy na příjmení, třeba ve spojitosti s tatínkem.

  60. 70
    Přesně tak, což považuju za krásný důkaz, že nervovat se kvůli novinkám, cítěným jako necitlivé až násilné, netřeba, protože on se nakonec každej výkyv ustálí do té optimální rovnováhy. :-)

  61. 74
    odkazy jsem vždycky pojímala jako ok, že to nikdo prošmejďováváat nebude.
    No, zkusím, co vyhledavač vyplivne.

    75
    asi jsem větší vlastenec, než bych čekala. Myslela jsem, že to je u mě spojený jen s mládím – a ono asi i se stářím :)

  62. 76 ru
    tak to je pravda.
    Ale nezapomínat.
    trochu si to pamatovat.
    Jinak je to odtržení od vlastní historie dost hrozný a žádná kontinuita by nebyla, spíš ad hoc věci a to je škoda. Stejně zapomene svět na všechno, my zapomeneme, já toho už tolik zapomněla… tak aspon to, co mělo kdysi nějakej emoční náboj mi utkví.

  63. Mně třeba daleko víc, než jestli v nějakým baráku bude tenhle pajzl nebo jinej, vadí mánie „ekonomů“ topit krásný kusy republiky pod přehradama.

  64. 52:
    Liska to popsala presne,pod to bych se podepsal.
    Kdyz se tu mekace objevily,byl to proste symbol kapitalismu,konzumu….
    Dnes uz to nikoho ani netrkne,protoze v tom konzumnim raji stastne a spokojene fungujeme.
    Mekace v historickych centrech byla prasarna,zaplatpanbu ze aspon odtud zmizely.
    Ale co se mi na tomto odpornym retezci hnusi nejvic je ta zamerna cilennost na decka.
    Decka sou blbi,tak je nacpem hranolkama,zaserem jim huby kecupem z hambacu,nalejeme preslazenou colou,pridame k tomu nejakou hracicku a rodice budou calovat a pak s nima litat po doktrech,proc jsou nemocny,nebo aspon bachraty jak mali vepri.
    Jinam nez na hajzl bych do mekace nevlezl!

  65. Baráky jsou mi víceméně fuk, jsou mrtvý. Jejich význam je dán jen námi a našimi měřítky, ostatním živým organismům na světě jsou upr. I kdyby spadly Hradčana, moc by to se mnou neudlala, možná Petřín by mě torchu mrzel, páč jsme tam byla párkrát s dfobrejma lidma a ty vzpomínky by se hůř připomínaly, kdybyhc tam už nemohla nikdy zajít.
    Ale ty zatopený místa mi jako větší škoda. Nejen pro lidi.

  66. 82
    Nevím. My jako děcka jedli tuny párků v rohlíků, přemaštěných bramboráků ze stánku a cukrové vaty – taky nic moc zdravýho. :-)

  67. ad 84 ad 82
    Je na rodičích, aby měli rozum a korigovali to. Tlustý děcka nejsou vina mekáčů, ale rodičů.

  68. 61:
    Ja ani nevim,ze tam mlicnak byl.
    A to jsem byl v Brne na vojne.
    No ale to uz mne mlicnaky moc nezajimaly:-)
    To jsem tak jednou dojel do tech Reckovic nekde z centra,cepicu jsem zapomnel nekde v hospe a ten major Stepan tam na mne chudaka rval:saule,vy hovado,vy budete na vojne deset let jak za marie terezie,za to vam rucim,vy z basy hned tak nevylezete“:-)
    No nebylo to tak hrozny:-)

  69. Heh, tak tos byl v Brně, když já ještě taky, to jsme se mohli někde i potkat, ani o tom nevíme. .-)

  70. 81,83
    to je zajímavý s těma přehradama. Mě v současnosti štvou ty skladový zóny, protožeje to beton, nevratné a na kvalitní půdě, pro zvířata taky bariéry, ty dálnice…
    Ty přehrady se mě tak nedotkly, protože je nemám na očích.
    A mě berou ty symbolický budovy a vlastně celý moje město. proto ten srpen 68 jsem ráda, že jsem nezažila, tank v ulici já bych nevydejchala. Mě by to zničilo nebo bych šla vraždit. Doufám tajně, že bych s tím naložila líp a nešla do těch extrémů, ale do rizika bych určitě skočila. Když si představím, jenom teď když na to pomyslím, že by se něco stalo katedrále, hned je mi zle.

    – a to teď nemůžu potřebovat :-)) Protože mám asi něco s močákem („asi,“ protože to není to akutní rychlý bolavý řezavý, jak jsem to párkrát měla, ale spíš plíživý a otravný), ve čtvrtek mi foukalo na břicho i přes sukni a punčocháče, kupodivu, nečekaně, tak druhý den trávím s ohřívací lahví. Matka mi dodala brusinky, dávám si urologický čaj a kamarádka pravila, že má vyzkoušenou lichořeřišnici. Tak si pro ni dojdu do lékárny, to mám tři minuty, tam dojdu. Jen si musím trochu odpočinout, než vyrazím, protože malátnost sílí.

  71. 88
    A jejda, podzim, tak ať to přejde, přeju.
    Mě zahnal déšť ze zahrádky, ale do rozestavěnýho kompostéru jsem listí shrabat stihla. :-)
    A dostanu od tatínka ještě jeden stromek bílýho rybízu, přeci jen se jeden ujal, hurá, budu mít dvě různý odrůdy a zas další možnost něco zkoušet, studovat a porovnávat. :-))

  72. 91
    ru, ty seš tak pilná! Já si zrovna říkala, že dlaždičky asi nebudu mejt nikdy nikde, trávení času úklidem je běs. Ale kdyby to bylo s někým nebo s víc lidma, tak to by šlo, to já pak pracovitě jedu.

  73. 93
    Houby pilná, teď zas hodinu sedím u počítače a místo úklidu studuju odrůdy rybízu, jestli bych někde nesehnala ještě ten Jantar. Úplně zbytečně, jen že se mi nechce nic jinýho dělat.
    Ale zas – kdybych sehnala ten Jantar, tak bych nevzala tu tatínkovu Viktorii, ta je kyselejší a hodně semínková. :-))

  74. po mě byl symbol kapitalistického konzumu přerušování filmu kvůli reklamě. já o tom nejdříve slyšela a smála jsem se jací jsou to volové, že to není možné, taková blbost. a hup hup…. pár let a máme to tady a jakože normálka. nikdo se tomu nediví, jen nadává.

  75. 94
    Viktorie má lepší jméno, já bch se rozhodovala leda pode toho :-)

    95
    a já tomu přivykla. Když je film na jedničce, pořád čekám, kdy konečně bude reklama, že si dám pauzu, a ona není. Naštěstí na dvd se to dá zastavit.

    Už mám lichořeřišnicové kapky a požila jsem. Naděje neumírá.

  76. 97
    Viktorie je královna, elegantní, ale řízná, ostrá. Jantar je třpytivá krása pryskřice, pocitově se mi to jméno líbí víc.
    I když zlidovělo s malým j ve významu pitomeček. Ach jo.
    K lichořeřišnici hlavně hodně pít, ideálně vodu, promejvat promejvat promejvat.
    Jdu se podívat, jestli v Tescu zbylo něco na uvaření oběda nebo něčeho podobnýho.

  77. Tu Brněnskou už asi zvládnu.
    Ale maminka po tom zatopeným údolí pláče pořád.

  78. 100 tady se pláče… přes padesát let nad zatopenou přehradou, zatopili ji v roce 1966… včetně promenády, plováren i cestiček kolem řeky

  79. Jj. A já teď pláču taky, nad nedělí, protože už hodinu a půl řeším maminku vytopenou od sousedky odshora, která ale s maminkou odmítá komunikovat. A nikomu nikam se nemůžu dovolat, až moje nevlastní ségra, pro kterou je moje maminka naprosto cizí člověk, byla ochotná tam zajet a podívat se, co je vlastně potřeba, a případně aspoň nafotit škodu a vytřít. Na havarijní pohotovosti byli milí, ale zas jsem z maminky nebyla schopná vypáčit, jestli už ta voda přestává týct, nebo teče furt stejně, tak je zatím tahat na zastavení celé stoupačky ve dvanáctiposchoďovým paneláku nebudu.

  80. 102. to je opravdu drsné. Myslíš že to maminka opravdu neumí posoudit, nebo jen tak dělá… aby se kolem ní točili lidi. Já běžela k mamince zastavit zvonící budík, protože ji hučí televize :-)) a dnes ji bolí klouby… prý má nějakou nemoc, večer mi předváděla co mám cvičit důchodkyním. cviky které bych neudělala ani já.

  81. 102 ru
    noné, my tady o přehradách a zatopených údolích a už je to tady. Teda tam.

    99
    to si piš ratko, že dneska k žádný přehradě nejedu, ani do mekáče :)

  82. 103
    Ona je v tomhle hysterka jasná, jak se něco udá, úplně znepříčetní a není schopná komunikovat, odpovídat na jednoduché dotazy, ani na položené pro odpověď ano/ne, pořád jen chrlí svoje, vůbec nevnímá, na co se jí ptáš, jen dští a ječí a šílí a naříká a nadává všem okolo…
    Snad to ségra obhlídne, co a jak je potřeba. Na havarijním o mně vědí, takže kdybych zavolala, hned jedou.
    Že jí tam protekla voda, loupou se zdi a stropy a nejde elektrika v koupelně, kam ta voda natekla taky, jí věřím.

  83. 106. to se vyřeší :-) ale je to zajímavé, ty mohutné reakce. (omylem jsem napsala erekce )

  84. jsem to smazala… a pak opět napsala. třeba je na tom něco. reakce – erekce.

  85. malý podnět – mohutná reakce

    velký podnět…ještě větší? těžko pokud je maximum již na malý podnět… ty větší pak jsou bez odezvy.

  86. Protože erekce je většinou taky reakce.
    Co bych dala radši za tu erekci…

  87. 106
    Vyřeší, ale budu si asi muset vzít dovolenou a místo výletu někam na relax ji použít naúklid a zařizování oprav a brácha bude muset lítat po pojišťovně a právnickým oddělení družstva, přičemž samozřemě nikdo nic nebudem dělat správně tak, jak si bude představovat maminka, bud enám pořád šmajdat z aprdelí a chrlit ty svoje skučící vytýkající vodopády a možná ji některej v průběhu toho vyřešování zabijem.

  88. 106:
    na tu zateklou vodu v elektrice bacha!
    No,s maminkama se clovek nenudi…

  89. ru, to je teda nadělení :( Nanedělní nadělení. Sotva ty dušičky vám asi trochu polevily, tak todle.
    Ať maminka volá na nějakou linku důvěry (vždycky před tím, než k ní přijedete, to zní blbě žejo). Tam se může vypovídat a bude na chvilku upokojená. Možná. Mě napadlo.

  90. Ha, ta moje lichořeřišnice pochází z Brna a vyrábí ji veterinář Pantůček.
    Už si dám druhou ze tří dávek na den. Po čtyřech hodinách pauzy to bude akorát. Ale na pacientský manýry si zvykat jinak nebudu, nenene!

  91. Volala ségra, je to dobrý, omítla se neloupúe, umakartový bytový jádro zatím nepadá, ségra nafotila, vytřela, poskytla ucho a duševní podporu mojí mamince a odeslala ji na počítač, aby v klidu mohla vyřídit hovor se mnou. Je jednička, holt paní magistra z lékárny ví, jak je potřeba jednat se starými lidmi.
    Dovolenou na úklid si prý brát nemusím, jen musí brácha vyřídit na pojištovně náležitosti pro likvidaci škody a pak sjednat nějakýho elektrikáře na to světlo. A já prý mám v klidu přijet až na víkend.
    Uff.
    Ratka měla pravdu, informace o loupajícím se stropě a praskajících zdech byly budík v televizi.
    A já i brácha o nějakej ten měsíc kratší život ze stresu. :-))

  92. 118. a maminka zas má o nějakej ten den zase delší život :-)

  93. Akorát ze mě bude brzo alkoholik, protože tím vzalo zasvé moje přesevzetí dnes abstinovat – v pohnutí mysli v šestinedělí po jednom skončeném povodňovém hovoru s maminkou se mě mládě optalo: „Chceš víno?“ a bylo. Už jedem společně druhou flašku zrovna jsme se dohadovali, jak s kompotem do kompostu (chytl plíseň) a že mu seberu kola, preotože ty nový zimní gumy jsem na jeho autě platilá já a až zdědím tu půlku bytu, koupím si schválně auto s tažným zařízením na vožení hnoje na zahrádku a se stejnejma kolama jako na jeho puntu.
    Pak jsme šli tu čtvrtsklenici v lednici zplesnivělýho kompotu vylejt na kompost do fungl nově rozestavěnýho kompostéru společně, akorát že až na zahrádce jsme si vzpomněli, že tu sklenici jsme zapomněli na botníku.

  94. 124. hehehehe, omlouvám se. ale barvitě jsem si představila jak přichází někdo s erekcí. tedy nějaký snaživec, co si to tady přečetl. (Saule, nemyslím teď tebe) :-)

  95. Řekla bych, že kdokoli si to tady čte, tak než by sem dorazil, bylo by po erekci.

  96. kecka je jen hrozně ráda, že píšeš .
    a že to není o tom, jak smrdí kocour tvé matky…..
    i když se nevyjadřuju často, chyběla bys mi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.