Jedna věta v únoru

KAŽDÝ VEČER JEDNA VĚTA

Ta věta, která přijde. Dlouhá nebo jednoslovná. Šroubovaně odtažitá nebo živě prostá. Prostě věta. Nápad jsem přejala od zuzi a je to projekt Revolver Revue.

V lednu to bylo ještě zábavné, v únoru už moc ne, takže věty nejsou ani zvlášť zajímavé. Pro mě. A asi pro žádné čtenáře, když ani pro mě :- )

1.2.
Neuvěřitelné, jak rychle jsem v noci – když je poplach v práci – připravená k odchodu; podprsenku a ponožky hodím do tašky a běžím ven.

2.2.
Je fajn si lehnout
ve svém pokoji
do své postele.

3.2.

DALA BYCH SI JEŠTĚ JEDEN VÍKEND.

4.2.
Uf, byla jsem na návštěvě v nemocnici, kde nejsou kliky,
a nechápu, koho napadlo, že by elektrošoky mohly pomoct…
no snad vědí, co činí.

5.2.
Moje metoda /styl krizové intervence – totiž nechat dotyčného dost dlouho mluvit – sice v tu chvíli pomáhá, ale dlouhodobě má až příliš nedostatků, co se hranic  týče.

6.2.

u06

7.2.
Jsem zvyklá,
že musím věci dělat sama
posvým
a že taky bude
pomým.

8.2.
Vejce natvrdo jsem uvařila a ráno můžu jít na seminář.

9.2.
Hurá, zítra je neděle a můžu si (ne)dělat, co budu chtít!

10.2.

u10

11.2.
Pokecala jsem přes internet se skořicovým pánem,
co je nakloněn mému otci.

12.2.

u12

13.2.

Udělala jsem zkoušku z neuropsychologie a další odměnu nepotřebuju, je to odměna sama o sobě:
tegmentum posílá signál do nucleus accumbens
a odtud ho GABA přenáší vedle do ventrálního pallida.

14.2.
Už usínám;
sotva jsem si dala
ořechovou zmrzlinu,
neudržím oči otevřené.

u15

16.2.
Dneska přišel přednášet prof. Halík
a nebyl to žádnej halík belík,
je přívětivej a má velkej přehled.

17.2.

Připadám si trochu ostřejší než dřív,

ale přitom snad soucitná, tak to není zlý.

18.2.
Nechci se úplně flákat,
ale pondělí prostě není plnohodnotnej pracovní den;
natož večer doma ohledně vedlejšáku.

19.2.
Nečekané pivo odpoledne s profesorem tance bylo super;

příští úterý se přidá další spolužačka a my čtyřicátníci si ten studentskej život vychutnáme!

20.2.
Jít na setkání, kde se zpívá s několika dvanáctistrunkama, mandolínou, ukulele, flétnou altovou, klarinetem, kontrabasem, to je fajn, i když tam dávají podměráky.

21.2.
Netušila jsem,
že velká odpovědnost
je až velká mocenskost
a že ta se týká mě.

22.2.

u22

23.2.
Na zítřejší drama-seminář půjdu
se svým aktuálním tématem moci, odpovědnosti, nepokory.

24.2.
WORKSHOP je dramaterapeutický,
není dramatický,
spíš mě příjemně uklidnil.

25.2.
Tak za mě zaplatili a prý jsem teď jejich otrok, :- )
to jsem zvědavá, jak s tím naložím, protože doposavad jsem nikdy nemohla tu pozici přijmout a vždycky jsem si vyrobila pocit vnitřní svobody.

u26

27.2.
Sladký už skoro nejím,
ale vzala jsem si ke čtení knihy před spaním velké balení plněných trubiček
a ty byly hodně přeslazený, mlask.

28.2.
Cestou domů jsem potkala spolužačku z dálkového studia, kterou jsem potkala už jednou na Václaváku; šla na kroužek izraelského kruhového tance i pro nežidy do základní školy, kam jsem chodila.

.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Jedna věta v lednu

Jedna věta v březnu

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

51 komentářů u „Jedna věta v únoru

  1. 7. 2. – !
    11. 2. – čtu: “Pokecala jsem se přes internet skořicovým párkem…” Je zvláštní, že člověka napřed věci napadnou a až potom mu nedávají smysl, asi to má takový smysl, aby člověku delší dobu docházelo, že je to nesmysl…
    17. 2. To se asi nemusí navzájem vylučovat, možná právě naopak, soucit od bačkory měkkoty je k ničemu…
    21. 2. – !
    24. 2. mi připomnělo, že můj starší syn chce dělat diplomku z dramatovýchovy, či jak se to jmenuje – prostě ho okouzlil seminmář vedený jakýmsi panem mimo jiného i arteterapeutem dramaterapeutem a myslím i supervizorem. Jméno jsem zapomněla. Ale je z Brna.
    25. 2. – ! (Výroba vnitřní svobody a její způsoby.)

    Souhrn – Vůlec mi nepřijde, že by věty nebyly zvlášť zajímavé.

  2. 1

    24.2. Ři-háček? Vybíral, ti jsou oba jistě výborný, ale vlastně přesně nevím, jestli jsou v Brně, asi jo. Znám jednoho super, co tam je a to je můj učitel a je skvělej, na mezinárodní rovině, v teorii i praxi – a uvidím ho myslím na 4 dny v březnu, hurá, ale ten nevím, jestli je drama… je to tenhle: https://www.muni.cz/lide/203735-jan-roubal/zivotopis
    Toho doporučuju, to je špička.
    Akorát je dost podivný, když je někdo zároveň arteterapeut i dramaterapeut, skutečnej. To asi nikdo není a není žádoucí, aby byl; to jsou jiný přístupy, u nás z jiný pozice pojatý, moc to nejde dohromady.

  3. 1
    pokud náhodou to není spíš z Olomouce, co se jmenuje myslím V-a len ta a vede to tam, tak to je prý teoretik a skutečný drama t erapeuti ho nemají rádi a zloběj se na něj, že je mimo – a ty já znám, to jsou mí kolegové a představitelé dr ama asociace v ČR.

    … jo ale ono jich je toho jména víc, asi tři a každej jinej :- ))

  4. No, možná jsme to spletla a je jen dramaterapeut. Jen vím, že dělá tu výchovu a učení, i terapii.
    Někam jsem si to psala, akorát nevím kam, třeba to ještě najdu.

  5. A není ani supervizor. Nějak se mi to popletlo, kam se na mě hrabe Ratka. Už jsem to jméno asi našla a dělá arteterapii, ale spíš jako vedlejší obor ke společenským vědám, mj. kulturní antropologii. :-) Kulturoterapie, kultutorlogie a estetická výchova, to jsou jeho současný hlavní přednášky.
    Já si to blbě spojila – věděla jsem, že je to něco, co se prolíná s tebou, akorát se mi to šouplo.
    Teda, a teď si ani nejsem jistá, jestli mám napsanýho toho, co ho měl teď syn na semináři, nebo toho, co u něj chce dělat diplomku… To jsou asi dva různý lidi…
    Herdek, tohle je asi ten, co u něj chce dělat diplomku.

    Zpátky na stromy, neber ode mě nic v tomhle směru vážně. Píšu rychlejc než myslím.

  6. No vidíšto, tak 7 a 8 neznám vůbec. Tak to budou asi fajn:-))
    To jsem si oddychla, že o nich nic nevím, ani jak jsou skvělí, ani jak jsou mimo. Takže asi budou bezva; ono v tom Brně na univerzitě je to určitě dobrý!

  7. Když jsem to četla, měla jsem pocit že čtu poprvé…a pak odkaz na leden, opět pocit jaký leden? Nevím, neznám. Tak jsem si to přečetla a opět nic. Teprve v diskusi jsem si všimla že jsem komentovala. Věty mnou prochází skrz… nic se nezachytí.

  8. Vidíš, tobě to připadá jako všední komentáře ke všedním dnům, ale mě teda vůbec. Zpívání setkání s ukulele, studentská párty, večery zsakončený masovýma topinkama a zajímavé workshopy. Super únor!

  9. 9
    Prý je to místy dost maso, ale zrovna tady ten směr studií se synkovi zalíbil tématem i lidma.

  10. 12. vidím že synkové mají podobný osud :-))

  11. 12
    Tohle je ten starší. Mladší – stejně mladý jako tvůj nejmladší – jezdí balíkovou službu, ten na studia není. :-)

  12. 15
    To nevím, mně přišel tvůj nejmladší problémama na základce atd. podobnej spíš mýmu problémovýmu mladšímu. Můj starší je hodnej, zodpovědnej až seriózní, spolehlivej, svůj směr vývoje nijak zásadně zatím neměnil…

  13. 19
    Aha, ten jsem nepovažovala za osud v uvozovkách, ale za výraz spřízněním potěšeného úsměvu nad podobností našich dětí. :-)
    Na Masaryčce studuje strašně moc lidí, tisíce. Tak mi to přišlo takový zvláštní.

  14. 20. hmmm, možná mi něco uniklo a minula jsem se. Nenarážela jsem ani tak na typ školy jako spíše že si studium prodlužují neboli nevím. Tedy řeknu to takhle, syn studoval strojárnu na VUT a teď tam studuje něco jiného. určitě bude studovat ještě dlouoho

  15. Zkrátka si svůj i cizí smajlík vyložíme pěkně každý posvým nebo radši nijak. Aby byl srozumitelnej aspoň někomu? :- )

  16. Jo, prodlužují. Ale můj syn ne proto, že by měnil obor.
    A je to téma, které mi není příjemné, ehm. Asi ten kolaps neprodejchám, dokud to úspěšně nedodělá až do konce.

  17. 24. my strojárnu synovi rozmlouvali, není žádný strojař…a jediné co mu vyčítáme je, že to trvalo tak dlouho (2 roky) než na to přišel. Teď je spokojený, dělá ekonomku

  18. Mně připadají hodně zajímavý ty věty. Takovej minimalistickej deníček. jsem ráda, že jsem sem zase nakoukla. Můžu. Páč se hojím. Nechala jsem si odstranit konečně od dětství pěstované žlučníkové kameny. Ony mi moc nevadily, ale najednou se mi začalo zdát, že mi tam hodně překážejí a že chci už s tou minulostí skoncovat a že by mě mohly ohrozit na životě v pozdějším věku ……. a najednou se mi to zdálo jako jediné řešení. ……. Takže z čeho se hojím vysvětleno. A zrovna jsem si cestou do koupelny dnes říkala, jak je každý den jiný. A teď ty věty, které jsem si říkala ještě dávno před tím, než jsem sem vpadla: Út: Nastupuju do nemocnice a těším se, že si odpočinu. Sláva, vyšel mi samostatný pokojík! Čtu knihu, je mi fajn. ST: Odvezli mě. Střih. Vezou mě zpět a jsem jedna bolavá hrouda masa, která smí jen ležet v jedné poloze. Kapačky a injekce proti bolesti a zvracení. Čt: Můžu se postavit a dojít si na toaletu. Úžasné! Ale břicho mám jako jeden nafouknutý bolavý krunýř. Pá: Můžu chodit a pouštějí mě domů. Mám v sobě první rohlík! Musím se naučit si sama píchnout injekci. So: Mohu spát jen v sedě, nedokážu si lehnout, bolí to. Ne: Těžká pohoda, i když břicho má několik průstřelů, sešitých. Procházka! …….. Takhle to jde rychle. Ale ty první dva tři dny byly hodně blbé. :-)

  19. 27. přeji brzké uzdravení, už by to mělo být dobré… uvědomila jsem si u tvého komentáře Lenko, že tu pestost způsobily potíže a odstraňování těchto potíží. Kdyby žádné nebyly, život by plul jako jedna rovná linie :-)
    Hezký den přeji

  20. Lenko,
    brrr, tak to takhle bolí, aha, no fuj :(
    Ať to přinese dobré výsledky, nové období bez vláčení kamení!

  21. Lenko, přeju též brzké uzdravení. A ať je to každým dnem lepší a lepší!

  22. Liško, zajímavej únor, mě přijde hodně akční.

  23. 31. místama opravdu hodně, poplach v práci, náročná zkouška, návštěva nemocnice kde nemají kliky, workshop, společenské akce… paráda!.

  24. Ahoj všichni, moc děkuji za přání uzdravení. :-) Docela to jde, nato, že mám týden poo. :-) …………….. Ale ještě k té linii, Ratko, to tak není. Každý den i mimo dny operační :-) je spíš smršť událostí a vypíchnout z ní jednu větu, je zajímavé. Většinou mi zazní vždycky ta, kde je největší emoční náboj. Všimli jste si? Nebo Liško, je to u tebe taky tak? Zkoušíte to ještě někdo???

  25. 33. asi to zkusím, jen tak mohu zjistit která věta nebo co mi utkví v mysli v průběhu dne.

    Asi by to chtělo každý den tu větu napsat: U mne to asi bude totální nuda. Protože věty jsou tohoto typu:

    Venku svítí slunce, akorát na sázení brambor

  26. ahoj holky,
    mně připadá, že záleží na tom čase, kdy větu píšu. Mám ten diář u postele, takže si ho všimnu až večer. A napíšu to před spaním, kdy už je to, co se dělo přes den, setřený; takže často ta věta vypovídá o večeru a ne o dni.

  27. 35. ono se to má psát až večer dle zadání. Takže večer už je tma, říkám si že zatopím. V poslední době si beru do postele podklady k provázení, jak začnu číst ihned usnu.Jedna věta večer by asi byla pravidelně: usínám… usínám zhasnout.

  28. Já bych téma rozšířil na osobní přiznání v jedné větě na zhodnocení dosavadního života.
    A poctivě taky každej večer:-)

  29. 37. zhodnocení života nebo alespoň dne, týdne roku by bylo taky dobré… To bych si řekla, dnes jsem byla poctivá :-))

  30. Mně to furt nejde do hlavy. Copak mě večer napadá jen jedna věta? Usínám ve smršti…

  31. 33. Lenko, já jsem se nad tím zamýšlela už v tom lednovém článku s jednou větou. Nejde mi to. Večer mi jede před očima den v obrazech a spousta pocitů. Od pidizážitků až po ty větší…a vše má nějaký význam pro mě. Jedna věta mi rozhodně nejde.

  32. 38
    vždyť ta věta právě je zhodnocení dne nebo může být zhodnocení života v kontextu toho dne.

    39,40
    no a jednu vybrat nebo udělat esenci toho celého nebo najít, co je za tím – ta jedna věta může sloužit každýmu nějak jinak, podle toho, co potřebuje, jestli ubrat nebo přidat, zcuknout nebo si víc všímat, když obvykle ho nic nenapadá.

  33. 41. to je těžké, má to být věta která přijde. tedy asi tak nějak sama, spontánně. Jak začnu hodnotit, selektovat… už je to pryč. Na základě tvých článků se občas přichytnu, co mi běží právě hlavou? a je to méně a méně… stejně jako se děje méně a méně. Když čtu tu tvojí pestrost… tak u mne je to tak jedna desetina a možná ani to ne. Nepotkávám spolužáky, nechodím na akce, dny se odvíjejí jako korálky jeden jako druhý se stejnými lidmi a stejným způsobem.

  34. 42
    to není žádnej zákon: “věta, která přijde.” S tím si přece každej může nakládat jinak a jak se mu hodí a třeba každej den úplně jinak. Prostě věta. Nebo každej den napíše jednoslovně večer stejnou větu před spaním “zase hovno.” Třeba celej rok, když to tak chce.

    Moje pestrost je asi omyl – já chodím jen z domova do práce, v práci rozbordeleno na stole, doma rozbordeleno u postele, neuklízím nic, nikam jinam nestíhám jít a když stíhám, tak se mi nechce a nejdu. Pokud se vyskytuju někde jinde než v práci nebo přes noc doma, je to pro mě takovej svátek, že o tom samozřejmě tu větu napíšu!

  35. … když se kouknu na ten únor, tak mimo práci a večerní chvíli doma před spaním se věty týkaly něčeho jiného jen tyto dny:
    4.2. – na (pracovní) návštěvě na uzavřeném oddělení (takže to počítám do “práce a domů”)
    6.2. – zkouška na FF UK
    9.2.- sobotní výuka KTF UK
    13.2. zkouška na FF UK druhý pokus
    16.2. – sobotní výuka KTF UK
    19.2. – pivo v divadelní hospodě po přednášce na FF UK
    20.2. – sama jsem šla do partičky, kde se zpívá, kterou jsem rok a půl neviděla a takhle sama někam jdu max. jednou za rok
    24.3. a 25.2. – drama seminář, kde jsem ovšem byla se dvěma kolegy z práce, takže je to podobný jako práce, ale lepší a svěžejší; vzdělávání je prostě moje cesta k osvěžení.

    Takže 8 dní z 28 nebyly jen “práce a domů”. Byly místo toho 7x “vzdělávání a domů” a jen jednou výprava na cizí území do cizí partičky. Vypadá to pestře, ale pestrost byl jen ten jeden večer, který nebudu nejmíň půl roku opakovat.

  36. A dneska jsem byla doteď pracovně někde s někým a odpoledne pojedu na zkoušku. Takže stejný schéma jako obvykle.
    Zítra ale výlet! To bude bezva.

  37. 44. asi mi chybí větší kontakt s lidmi zvenku. Nemyslím tím turisty, kteří se pořád mění ale nějaká svěží společnost, s kterou se dá pokecat o filosofii, tak nějak pookřát. Zatím jsem sevřena rodinou zcela. Myslím že největší zátěž je maminka, ale tam je to zcela logické… když je tak stará, mladí jsou zase moc mladí :-))) NO navymýšlím si ptákovin. Přemýšlím také co mě láká k PC, komunikovat s vámi. Je to ta svěžest jinakosti. že to není furt co vařit, koho navštívit, co ještě není uděláno

  38. pekné! každý večer jedna veta? no tak ja dnes večer zvládnem akurát tak zvuk. bum!
    to ako padnem dole hubou do postele. alebo do ruksaku ;-)
    kolegynka tu na mňa dva týždne kašlala až som z toho ochorela. teraz je ona na PN ke a ja namiesto dovolenky v práci. aj s bližšie nešpecifikovaným ochorením horných dolných ciest dýchavých, ľudovo že hnusná chrípka. lejem do krku kávu a do nosa kortikoidy, snáď to nepoplietiem, rýchlo urobím vitálne urgenty a vypadnem sa lieičiť na tú zaplatenú dovolenku do Tatier ;-)

  39. SV,
    Tatry přinesou zdraví!
    Zaujala mě káva – když jsem nemocná, nepiju ji. Naopak když jsem zdravá, tak několikrát denně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *