NENÍ KAŽDÝ DEN SVÁTEK. I KDYŽ ZROVNA JE.
Už víc než rok se chci podívat na Jedovou horu. Těžilo se tam železo, rtuť a rumělka. Poddolovaná hora a ještě jedovatá. Viděla jsem o ní dva krátké dokumenty nebo zmínky. A teď jsem si jako přípravu na cestu našla geologicko-historický článek. I s obrazovou přílohou.
A ráno jsem si řekla, že ne, že se mi nechce jet někam s přespáním venku. Ono totiž to nebude přespání ledajaké, ale jed-ajaké. A co potom v tomhle koutě Brd? Směrem k vojenské části nemám chuť jít; není mi příjemné být v místech, kde je nebo byl vojenský prostor, ani jedové doly. Tam se mi samotné nechce. A navíc – uvědomila jsem si, že otvírat léto samocestou se mi taky nechce. Asi nebyla náhoda, že jsem chodila vždycky až koncem léta. Na rozjezd to dobrý není.
Půjdu někam jen přes den, kde je tráva, stromy, slunce, voda a můžu si tam malovat, číst nebo fotit – Stromovka.
Na celé Stromovce mě asi nejvíc baví dva staré kandelábry (nebo je jich víc?), které jakobynic nenápadně stojí a předstírají, že jsou taky stromy.
A jedinou velkou stromovkovou vzpomínku mám z předškolního věku, kdy jsme tam chodili s dědou a babičkou krmit kachny a za tímhle velkým stromem na mě jukala veverka tu zleva, tu zprava:
A pak jsem jela domů pro nějaké věci a vrátila se s nimi do nemocnice. A pěšky šla zase domů a jsem tady s tím kocourem. Nálada pragmatická. S předpokladem, že teď je klid a ještě určitým způsobem zabezpečená pohoda. Bude hůř. Teprve bude. Na téma Jak dojít se sádrou na záchod a podobně.
Nejpitomější na tom je – co se týká mě, ne mámy – jak jsem se cítila, když jsem se to dověděla. Normálně. Ve své kůži. Na svojí parketě. Že je to přesně to, co v životě dělám a co dobře umím. Postarat se, dojít pro věci, nikam v létě nejet, zůstat doma a postarat se. A dát na sebe pozor, abych se mohla postarat. Dokonce mi naskočila jako první myšlenka: “Stejně jsem neměla program na zítra a na víkend a tohle léto mám plán jen na jeden týden; aspoň budu mít náplň…” starou známou, trpitelsky užitečnou. Takový zparchantělý křesťanství, naše rodinný. Prostě se přizpůsobíme a jedeme dál a nechumelí se a ještě s humorem. Záchranářský buňky a do toho humor, aby se rodinný standard udržel a šel žít. Přesně to, co jsem pro sebe nechtěla přesně proto, že jsem věděla, jak snadno tam padám.
Pojedeme s mámou stále obě rodinný standard, anebo na to půjdem jinak? Nevíme, jak jinak. A říkám si, že rodinnej standard je to vlastně dost dobrej! Na to, že nejsem zrovna rodinnej typ, jsem rodinnej typ. A po mně už asi žádnej nebude; v tom nejsem rodinnej typ.
.
Na druhou stranu – Liško, viděla bych to jako důkaz, že ani vrána nemusí vždycky vrtat úplně správně. Dost na tyhle “dneska mám něco pod kůží, že se mi nechce tam a tam jet, to a to dělat” věřím. Mělas v nose, že se ti nechtělo odjet tak daleko a přes noc. Stejně by ses vracela, a pocit z toho by byl horší.
Ale jinak – praktický život s esádrou na noze závisí hlavně na chtění mámy samotné. Když si tahle operačně-šroubovaně zlomila nohu Bohunka koncem zimy (pamatuješ? Psala jsem o tom u sebe. Byla s tímtaky napřed několik dní v nemocnici…), tak byla ráda, když se ostatní postarali o koně, ona se starala o sebe a čubu berňáka. Před odchodem z nemocnice si připlatila za plastovou sádru, aby ji měla lehčí, líp se s tím chodí. Zvaž to taky. Ze začátku je těsnější, napřed má člověk pocit, že neuděšlal dobře, ale pak se kolem nohy přizpůsobí (a noha pod ní) a je na pohyb podstatně snazší.
2. Okolnosti člověk neplánuje. Ty se dějí. Může se stát cokoliv co plán zhatí, máma i se sádrou může být relativně samostatná a ty taky. Takže uvidíte až to bude. Jedůvka je dobré jméno :-) My byli na Božím Daru, tam je to taky zcela rozvrtané jak ementál. A včera v Jáchymově, tam to bylo tísnivé…takové smutné.
1
to jo, taky na tyhle dojmy věřím, proto jsem si řekla, že mi za to nestojí někam se hnát na výlet, když nemám chuť.
A teď si připadám jak někdy ve čtrnácti – sama doma a pořádně mě nenapadá, co dělat, co číst, co pustit v televizi (a jde jen pár kanálů) nebo jestli jít ven a proč.
Takže asi budu vařit – je tu vepřové, květák a meruňky. Nevím, co s tím máma zamýšlela, když to včera ráno koupila, ale já bych mohla udělat třeba marmeládu!
2
Ten Jáchymov je pro mě prazvláštní – dlouhá chmurná ulice a někde vedle lázeňské velké budovy. Takový nepoměr mi to připadalo. Před 20 lety. Pak jsem tam už nebyla.
Jéje, tak ta operace dnes nebude finále, prej na cca deset dní tohle a pak další operace. Extenze, říkala… nějaký železo. Zlomenina je pod kolenem.
extenze:
natažení, roztažení, rozšíření
2. léčebný postup při některých zlomeninách, který má zabezpečit správné postavení kostních úlomků a jejich srůst. E. se dosahuje tahem zabezpečeným různými způsoby, např. intraoseálně zavedenými dráty (např. u zlomenin femuru), svorkou (např. Crutchfieldova extenze při fraktuře krční páteře), zvláštními druhy obvazů.
zdroj: http://lekarske.slovniky.cz/lexikon-pojem/extenze-4
Aha, takže ten týden 16.-23.7. s kamarádkou nepojedu nikam. Protože pokud bude máma v nemocnici, musím hlídat kocoura (proto bych si já osobně už žádnýho nepořizovala…). Nebo bude čerstvě doma a to asi taky nepůjde, aby byla sama. Takže hovno, taška na malířský plátno byla šita zbytečně. Navrhnu kamarádce, ať přijede ona k nám v tom termínu.
Rulisu jsem chtěla pozvat, až bude máma na Šumavě (zatím to byla “druhá polovina srpna” bez bližší specifikace). Jenže asi nebude na Šumavě… tak pozvání odkládám, ale nějaký určitě vidím reálný!
“taška na malířský plátno byla šita zbytečně”
Že by v Praze a okolí nebylo co malovat?
Přestaňte fňukat a konečně něco změňte.
Peníze, bydlení, plnotučný vztah.
Je to smutný čtení, tenhle blog.
Naopak,u takových šestek ja se můžu smíchy potrhat.
Protože co už s blbostí lidskou,navíc podtrženou duchem doby, plné (nejen)mladých aparátčíku naočkovaných systémem vše měnit k obrazu svému konzumnímu,zištnému.
“plnotučný vztah”:-))
To se obzvláště vyvedlo:-)
RK
Ono to evidentně vyznělo, že fňukám, ale ne – jak jsem psala, nálada pragmatická.
V Praze a okolí je co malovat – ovšem pokud “konečně něco změňte,” tak by to znamenalo nechat matku matkou, svého jediného blízkého člena rodiny, a vypadnou aspoň na chvíli ven z práce a z Prahy. Tejden je moc? Víc nemám. Málo? Pro zachování zdraví a vlastní funkčnosti, která bude potřeba? To já si nějak rozhodnu a uzpůsobím, pravděpodobně podle svých kolejí jako každej.
A vztah s mužem je to poslední, s čím bych teď mohla operovat ve hře.
Opřu se o to, co mám k dispozici – buď týden venku svobodně, a když to neupřednostním, tak o svobodné bytí doma sama nebo s přizváním přátel či příbuzných. Není to snad poslední léto mýho života.
Saule,
snad jsem to pochopila dobře.
A RK asi myslel želení po plnotučném vztahu (?) – které u mě přichází pouze v případě, že jsem ve vztahu neplnotučném. Když nejsem v žádném, je to pro mě nerelevantní a je to mimo mě. Želet můžu jen uplývajícího času, kterej by uplýval i v plnotučnosti.
Rk bude ženská.
Plnotučný vztah je termín typický pro dámičky z cukráren,co srkají kávičku s malíčkem nahoru a ve vztahu mají …hovno.
Jestli je to chlap,tak je to ještě horší.
Já myslel,ze tu plnotucnost jsi už vyřešila svým odporem k želatině:-)
Saule 10,7
aha – ten termín “plnotučný vztah” jsem tady použila párkrát já.
Plnotučný míněno se vším všudy, tělesným i netělesným a nejen krásným, i vším všudy, co přináleží k tomu dotyčnému a nějak se s tím společně vypořádává ten pár. Společně bylo pro to klíčové slovo, lepší než plnotučný.
Omlouvám se za mystifikaci termínů.
Dopíjím flašku bílýho, takže jedu nízkokaloricky. :)
Ja dnes taky musel výrazně pozměnit plány.
Chtěl jsem být na Sázavě a jsem v Přerově.
A docela mne to ráno nasralo,ze v 7 ráno už neseženu u CD mistenku na kolo.
Cyklisti zasrany:-)
Tak jsem aspoň obkroužil Ol,tu svoji padesatku co mam min. slapnul,našel hlavně novej park tady o kterým jsem kupodivu vůbec nevěděl a ten Zubr vlastně vůbec není špatnej.
No ty mas ty změny plánů asi víc dramatický,tak sem se za tu ranní nasranost i trochu zastydel.
Mně jen máti volala,ze se pokazila lednicka.
To má někdo starosti:-)
12 :)
Jo na kolo je teď už potřeba místenka?? To jsem netušila. I do panťáku -dvoupatráku?
A v sedm ráno shánět cokoli, to teda nasere!
Ad12
Nejhorší je,ze jsem byl na tu alternativu vyprodaných místenek připravený a stejně mi to nepomohlo.
Vytisknul jsem si dvě ma-pičky,naplánoval dvě trasy a když jsem uslyšel tu jobovku,ze do Kolína ne,tak jsem se sebevědomým úsměvem a štěrcháním mincí v dlani žádal lístek s kolem do Hodonína.
Slecinku jsem na moment zmátnul,ale vrátila mi to hned ,když mi sdělila,ze tam je to vyprodaný taky.
Tak jsem jen bezmocně zatřepal raminkama v cyklodresu a spolknul otázku”no tak co ja dnes vlastně budu dělat”?
Ale poradil jsem si:-))
14
:-)
Já si zatím taky poradila a večer si dokoupím nějaký další nápoje.
Ještě k článku. Proč vlastně to rodinné (zparchantěle křes´tanské) nechceš?
16
to tam je – protože je to rodinná kolej a nechci jet v koleji samospádem; chci buď v ní nejet, anebo v ní jet ze svýho rozhodnutí. Nebo jízdu pozměnit dle potřeby.
A není tam (v souvislosti s tím výše) jednoznačně, že nechci. Je tam, že to není špatný a že jsem zvědavá, jak pojedu.
17. já to tentokrát pečlivě přečetla, abych se zeptala správně :-)) no našla jsem že nechceš protože tam snadno padáš, tedy asi že ti to vyhovuje a nechceš aby ti to vyhovovalo. Tedy rozumím tomu, že chceš něco měnit nebo mít podle seb a ne dle zvyklostí rodiny. Ale je to opravdu tak… že děláš něco jiného když nejsi s rodinou, a že by jsi to co děláš bez rodiny jinak… nedělala jinak i s rodinou? Jen by jsi měla navíc zázemi. Tedy ty výhraddy mi nejsou zcela jasné. až tak moc divoce svobodně se mi nejevíš… že ty rodina spoutávala nebo omezovala.
18. že by tě rodina… :-)
18
“snadno tam padáš” – to neznamená, že mi to vyhovuje. To vyhovuje jen mé jedné části, té, co se chce vézt bez přemýšlení a změn; takovou má každej, víc nebo míň.
A taky nejde o to, abych něco dělala cíleně proti zvyklostem rodiny (ne řečeným tou rodinou, ale mým domnělým zajetým). Koneckonců těch zvyklostí by byly tisíce.
A sousloví “divoce svobodně” mi nejde moc dohromady, to je spíš protitah, rebélie, zas jen vyhovění jen jedné straně.
Mně jde o to vědět o obou (nebo kolik jich je:-) těch pólech nebo tazích nebo stranách koleje a protikoleje. Pak si můžu přizpůsobit jízdu, jak jsem řekla v kom.17. Někdy můžu víc v koleji, někdy ne – když se pro to rozhodnu nebo když tam z nějakýho důvodu zajedu. Tak je to snad se vším, ne?
20. nevím. možná. čím jsem starší tím víc se mi jeví že svoboda je víceméně iluzorní, že ať zvolím co zvolím tak nejde ni tak o to “co si vyberu” jako spíše o vnitřní nastavení srdce… dělat to srdcem. cokoliv a kdekoliv. v jakékoliv koleji. že ta kolej se jakoby rozestoupí, dveře se otevřou samy… nikoliv tím co si zvolím, nýbrž jak…moc srdce do toho dávám nezávisle na tom co to je.
21. ale to asi taky jedu v tom rodinném standardu, tedy v koleji :-) a někdy mě napadne, jaké by to bylo žít sám a řeknu si že (asi) stejné. Ono nakonec každý je sám.
18:
probuh Ratko vzdyt ty jsi tady mezi nama ten nejvetsi rebel proti vlastni puvodni rodine .
Tak na co se vlastně ptas?
23. nojo, nakonec ji stejně zkopíruješ ehm zparoduješ :-)) dokonce i s manželem máme dodnes živé dědovy hlášky ve vzájemné komunikaci. například mobilu říkáme “prenosný telefonný prístroj” :-))
21
a to je v rozporu s kom.20?
píšeš o vícekolejnosti, pólech, výběru… domnívám s že ať si z různých možností konkrétní člověk vybere cokoliv, tak to pro tohoto konkrétního člověk a bude furt totéž. ať tudy nebo jinudy, v takové práci, s takovým člověkem, na té či oné dovolené nebo jiné dovolené pořád to bude totéž. tedy teď si to myslím, dřívě jsem si myslela že je důležité co zvolím. teď jsem klidnější… volím “něco” jen tak … bez rozvahy. stejně je výběr omezený :-) tedy pro mě. cítím to tak že nic speciálního na mě nečeká… nic osudového. žádná kolej která vede … jinam.
– ha, asi nějaké (buněčné?) spojení přece existuje, protože asi před deseti minutama se mi udělalo tělesně nepříjemně. Tak jsem volala do nemocnice a říkali, že asi před 20 minutami teprve mámu odváželi na operační sál.
26
Já nemluvila o žádných velkolepých věcech a osudových rozhodnutích ani o tom, že udělat výběr znamená jít nějakou novou cestou nebo něco speciálního.
27. ne, nemluvila. přemítám nad závěrem tvého článku. Pořád mám pocit určitého paradoxu, že nejsi zcela spokojená s tím že jsi rodinný typ a na druhé straně zas jo. že tě to vtahuje… do formátu rodičů i když jsi původně chtěla jinak. Tedy přizpůsobivost jo… ale zase ne tak moc. Jen nejnutnější množství. nejmenší nutné..
Liško,
nemyslím změnu zrovna teď, když se stalo, co se stalo.
Čtete někdy svoje starší zápisky?
To, že vyděláváte málo, se táhne vaším blogem celý čas. To, že jste nechtěla skončit v bytě u rodičů, taktéž. To, že byste chtěla “plnotučný” vztah (mimochodem, snědla sem kvůli vám v poslední době dost hořčice!:)taky.
Já mám taky práci, která zrovna “nesype”. Ale zvolila jsem si to sama a nestěžuju si, už proto, že mi ta práce zároveň dává svobodu a hlavně, přináší každý den čistou radost.
Pokud jste celé ty dlouhé roky nespokojená se svými příjmy, proč to nezměníte? Pokud je vaše práce ta pravá a nejvíc, proč vám to nestačí? A jestli není?
Proč, když jste se nechtěla vracet do bytu svýho dětství, proč jste pro to něco neudělala? Navíc, když to není žádný pohádkový bydlení, zanedbanej a studenej byt. Odtud to vypadá, že to prostě bylo pohodlné. Chápu, taky by se mi nechtělo řešit vyklízení a pod., ale to vás pravděpodobně nakonec stejně čeká, a bude to jenom horší, čím budete starší.
Co byste měla udělat pro vztah nevím, ale taky to bude čím dál tím horší :)
Co se tu dočteme, za 10 let? Co se změní?
A co je mi do toho?
Nic, samozřejmě. Jen jsem se trochu rozčílila, z pozice jednonohého, co právě doběhl maraton a nechápe, proč to nezvládne někdo, kdo dostal do života obě nohy a ještě mnohem víc.
28
tak to se ti zdá dobře, to já nejsem zcela spokojená. Protože pochybnosti trvají v podobě neustálýho drobnýho reflektování, jestli dělám to, co můžu nechat v klidu tak, anebo by bylo lepší “dělat víc.” To se furt opakuje.
Asi tak, jak říká
RK v kom. 29.
Že něco je pohodlné (a zaběhané, tím jsem myslela ty vyjeté koleje) a když to udělám, je dobrý právě aby to bylo rozhodnutí, pak to můžu nechat být a neříkat si, že by to šlo “líp” nebo “víc.” A to mi jde jen do nějaký míry.
A napadá mě totéž – že za 10 let se to zas o moc nezmění. I když se snažím. A když nezměním nic a řeknu si k tomu souhlasně, že je to v pořádku a beru to, tak to bude taky dobrý.
– ale já to nevim; nevím, jestli je lepší přijmout a nechat tak, anebo se snažit o vylepšení. Kterážto snaha nikdy nemůže jít ruku v ruce s pocitem spokojenosti; to je proti jejímu smyslu.¨¨
Co píšete, RK, je tak;
a navíc si nemůžu nevšimnout, že je to reprezentace toho mýho vnitřního kritika. Takhle on mluví a tohle říká. Taky by končil slovem “víc.”
Pozoruju u sebe rozvinutou vlastnost – o něco se snažit a přitom nechtít moc makat (myslím spíš uvnitř). A umět vyklouznout jak úhoř a mít přitom radost, že jsem “na to” vyzrála. Jenže na co? Na sebe samotnou? Na pokrok, úspěch, změnu a podobně?
31. já bych třeba takhle jako R.K. ve 29 nemohla nikoho namotivovat, ani sebe ne. naopak, utlouklo by mě to. ale asi na každého platí něco jiného, jiné povzbuzení R.K. by zrovna taková slova povzbudila aby udělala něco víc.
asi je to každého vnitřní nastavení, někdo musí v životě brzdit aby z života neudělal kůlničku na dříví a někdo musí být kopán do zadku aby se hnul z místa. Tedy dva extrémy. A někdo se dívá…a žije aniž by musel být bržděn nebo okopáván.
31. ty přece makáš furt, všecky ty školení a kvalifikace.
Liško, mrzí mě to za tebe a hlavně maminku. Zní to dost stresově, ještě s tou reoperací. A co aspoň nějaká pečovatelská služba, po dobu, co ty budeš v práci? Nebo si bereš OČR? Držím všechny palce, a neboj! Když ne teď, tak v babím létě. Všechno má svůj důvod a v téhle situaci zrovna pro rebelii moc místa nevidím. To není rodinným, nebo nerodinným typem – prostě jsi jediná, kdo se může postarat, v tom si nevybíráš. Ale pokud je aspoň nějaká možnost opatřit si spolupomoc, vůbec nad ní neváhej.
ratko 32
jo, to se mi příjemně čte, cos napsala. To je realita. Takže to dává klid.
ratko 33
to je rozprostřeno do tolika let, že jsou tam několikaměsíční hluchá místa. Nojo, já bych taky chtěla “všechno hned a zadarmo…”
psice,
dík – před chvílí jsem volala zas do nemocnice a dali mi mámu k telefonu, je už úplně probuzena, operace proběhla bez komplikací. Tak to je dobrej začátek. Byla jsem taková napjatá jak před bouřkou, teď je to trochu lepší.
S pečovatelskou agenturou máme dobrý zkušenosti a někteří lidi od nich i mámu znají z dob, kdy chodili za tátou, tak to by bylo fajn. To ona by si mohla pak domluvit, to je pravda. Záleží, kdy půjde domů a jak s chozením a jaké pomůcky si půjčíme – to ještě netuším. Zatím to vypadá, že 14 dní určitě bude v nemocnici.
36. až pak půjde domů, bude s velkou pravděpodobností soběstačná :-) i se sádrou
A vida, právě je v televizi Nemocnice na kraji města. Tak jsem si ji na chvíli šoupla a zrovna na ortopedii říká Moučka (kterej bydlel blízko nás), že uklouz na schodech a zlomil si nohu.
37 no snad. Určitě budu chtít nástavec na záchod (aby byl vyšší). My ho měli, ale dali jsme ho jedné tetě, když táta už přestal chodit.
39. jj. vychytávky :-)
Ad 5:
V klidu, rulisa ani ještě netuší, jestli letos vůbec nějakou dovolenou ve smylsu výletování bude mít. Možná taky žádnou a bude jen budovat.
Ale věřím, že nějakej termín časem učitě najdem. To najisto. :-)
ad 12 a 14 – my jeli dneska s bráchou a jeho přáítelem na kolech do Slavonic, cestou píchli (jedno kolo) zalepili (na čtvrtý pokus, jedna záplata ještě kupodivu zbyla), nacpali se na náměstí vším možným a domů jeli vlakem. Bez místenky. Skvělý pan průvodčí, naprosto úžasný pohodový usměvavý postarší průvodčí – ideál, do vláčku bez místa vyhrazeného pro kola nám pomohl naskládat těch kol devět, pak ještě další cestou, taky bez místenky, vyslyšel, vyhledal, poradil a pořád se usmíval.. Bylo to tak úžasný pohlazení po srdci na konci krásného výletu, že na to budu vzpomínat do smrti.
Akorát si nemůžu vzpomenout, jestli měl služební číslo 50842, nebo 80542.
Nebo 3?
Však víte, jak jsem na tom s těma číslama…
S tou úplnou soběstačností úplně nevím. Máma byla před lety na (plánované) operaci chodidla a bylo to o dost horší, než na co jsme byli všichni díky plánovanému zákroku připravení. U nás teda tu pečovatelskou karmu vyžral táta v důchodu, a nejen noha, ale i jejich vzájemné vztahy se pak dohojovaly další měsíce. Ale určitě v tom hrálo velkou roli to, že většinu prací doma zastává (akční) máma, takže očekávala, že se jí to aspoň na měsíc vrátí. Místo toho byla s úrovní servisu hrubě nespokojená a dávala to tátovi sežrat, asi i kvůli bolesti a bezmoci z toho stavu. Takže vlastně stejně nakonecnevím, jak je na tom objektivně člověk se sádrou na noze se sebeobsluhou, ale máma závislá na asistenci – od blbosti typu spadnuté věci na podlahu po ohřev jídla atd. Držím palce, aťsi doma poradíte a hlavně, ať noha zdárně srůstá:)
28
Mně naopak přišlo, že Liška sice mírně překvapeně, ale docelaa spokojeně konstatuje, že rodinnej standard je vlastně docela dobre, a že ač si o sobě myslí/-ela, že (z určitého hlediska) není rodinný typ, tak že vlastně (z určitého jiného hlediska) rodinný typ je.
V čem vidíš kolizi, drhnutí, konflikt myšlení či představ s reálem? Natož nespokojenost?
Necítím v tom žádnou nespokojenost, naopak.
29
A proč se čílíte? Protože se něco nevyvívíjí podle vašich představ? Protože si myslíte, že když se Liška rozhodla neběžět maraton, tak že se trápí víc než vy, tudíž by ho běžet měla, aby se netrápila?
31
Skvělé.
39
Chtěj i tu plastovou sádru. Fakt.
čáááu holky.
Plastovou sádru, jo, já si to zapamatovala. Ona už máma měla nějakou odlehčenou sádru – před dvaceti lety když se s příbuznejma vybourali s trabantem. To měla naštíplý to druhý lejtko. nebo holeň; nevím, která kost to byla. To bylo v pohodě, ale jsou to už leta, no.
44 psice
Takže asi to nebude tak OK jako před 20 lety a kily a nějak to zmáknem. Hlavně aby to ona nepřepálila ve snaze, jak je zvyklá si neříkat o pomoc, snad bude přiměřeně opatrná. Na náš vztah to nějaký ten vliv mít bude – právě už tím, jak já jsem zvyklá se starat o sebe a ona taky o kdeco.
45. Vlastně všude, v celém projevu… vzpírání se “rodinnému typu” zuby nehty, žít jinak … volněji, nepodléht vzorům rodiny, vzepřít se zavedenému systému. Ale je možné že jen promítám a to co je humor, já vidím jako náznaky že takhle jsem nechtěla ale musela :-))
49. moje máma měla takovou sádru od kotníku až nad kyčle celkem 3x, Všude si s ní došla (měla tu těžkou variantu) ale nejhorší pro ni bylo, jak ji svědila noha. měla tu nejdelší jehlici jakou našla,pak drátek a tou se pokoušela si ulevit :-))
50
Ano, to jasně, dlouhodobě a přímo křičeně.
Ale já myslela, že se bavíme o tom konkrétním článku.
A v tom konkrétním článku mi to přišlo právě jako uspokojené zjištění, že oproti tomu dlouhodobému “jsem proti, je to hrozný” to zas až tak hrozný není, být ani nemusí a že vlastně ani Liška sama tak úplně stoprocentně proti není.
sd 52
Ale ani mi to nepřijde jako vyslovený jednoznačný odpor, spíš jako boj s tím, zmítání se v tom. Cítění se v tom uvízlá, až nucená do něčeho, což vyvolává potřebu se z toho dostat ven, ale současně si vědomá svých kořenů v tom bezpečně vrostlých, což zas svým způsobem dává jistotu sama v sebe…
Možná tohle je taky jedna výhoda založení rodiny s vlastními dětmi. Skrze ni se to řeší možná snáz.
49) Nééé, to jsem nechtěla tě s tím strašit. A zvlášť, pokud si máma naopak nechce říkat o pomoc, já mám úplně jinou mámu – a ta bolest a neschopnost ji dočasně navíc hodně změnily. Až jsem si uvědomila, jaký psycho by to bylo, kdyby tak zůstala napořád. Jako moje babička, která pajdala o berlích, protože měla zničený kyčle po dětech a máma kolem ní právě lítala a obsluhovala ji. Ačkoliv jsem ji skoro nezažila, vnímala jsem ji donedávna jako tu “zlou” bábrli, co v rozčilení házela po ostatních členech rodiny berle. Až pak jsem pochopila kontext a důvody. Takže ono šlo spíš o karmu naší rodiny.
53
tojo,
50
to snad ne (ale asi jsem to úplně nerozkryla, co myslíš) a pro mě všechno silná slova – jakej odpor , jaký zuby nehty… já se nemusím vzpírat tomu, že nejsem to, čemu říkám (trochu zjednodušeně, připomíná mi to komedie z dob normalizace) “rodinnej typ.” Já nejsem rodinnej typ, proti tomu se vzpírat tím pádem nemusím :-)) Naopak furt v tom nějak bruslit.
Říkala jsem si, že je dobrý vědět, kde se zhruba pohybuju a revidovat furt znova, kde jsem – kdy jsem víc v koleji a jedu ve starých daných postupech (na který nemusím myslet, protože jedou samy, ale já na ně myslet chci, abych o nich věděla a mohla si to usměrnit trochu jinak – v ideálním případě) a kdy si jedu po svým, protože už je to moje, už v tom jsem přesvědčená, že tak to chci a “přes to nejede vlak” tou kolejí. A to je málokdy, že bych byla vyhraněně přesvědčená, že tak to je a hotovo. Ale když se to stane, všimnu si toho, zaznamenám si to, protože se k tomu můžu v budoucnu vrátit jako k opoře.
A i k tomuhle celýmu odstavci je zas druhej pól – totiž naopak si toho nevšímat. Prostě jet ať v koleji nebo vyšlápavat cestu chroštím, ale nereflektovat to, nemyslet na to, neanalyzovat furt a jen to dělat. To je asi to, co říkáš, že je dobré, ty ratko.
Pro mě to ale dobrý není nebo třeba je, ale neumím to a nechci, protože mně tam něco chybí. Já svůj mozek nevymažu. A zodpovědnost taky ne. Já nechci bejt věčný dítě. A tenhle “život v přítomném okamžiku a plynutí” mi tak připadá. – Přičemž vím, že to, co u mě je zodpovědnost, je taky zkreslený a selektivní; někdo by řek, že jsem úplně nezodpovědná, protože např. nepředávám dál svoje geny, nezajišťuju si nic na stáří, nemám finanční rezervu, neumím nic ušetřit atd.
psice 54
ano, vzteklí “nemohoucí” se musej uchylovat k tomu, aby aspoň něco “mohli” a rozhodovali, tak hážou berle, nadávají a tak. Snad moje matka bude v tom zdrženlivá :-)) – tedy doufám, že dalších tak 10 let bude čiperka mohoucí, se zahojenou a rozcvičenou nohou a v lepší tělesné kondici díky rehabilitaci. Cha!
55. už ti rozumím, v tomto bodě to vidíme různě. nechávám věci a situace volně plynout. málo zasahuji… či koriguji.
Ratka 57: to znie tak nejak budhisticko-optimisticky. po európsky by som to vnímala akože múdry postoj, ktorý šetrí energiu a z veľkej miery vychádza z toho, že veci sú plus minus ok ;-)
Lišinko, si super, že sa staráš o svoju maminku! držím labky!
neboj, bude dobre, maminke je podľa všetkého vitálna, a labku rozcvičí.
len si ešte prever dôvod, prečo spadla – zakopla? závraty? to je dôležité.
Liško, výprava sa odkládá ne pre tvoj nezájem, ale pre tvoju intuíciu ;-) neboj, výprava bude. veľa výprav.
“na to, že nejsem zrovna rodinnej typ, jsem rodinnej typ.” – však si liška! ;-)
presne viem, čo tým chceš povedať, pretože to sedí aj na mňa.
58. důvěra ve vedení :-))
“A říkám si, že rodinnej standard je to vlastně dost dobrej!” je veľmi dobrej.
asi všetci poznáme ľudí, ktorí nič takého nemajú, pretože v pôvodnej svorke nič takého nebolo, alebo nebolo o čo stáť.
pripadajú mi ako odtrhnutý vagón a je na nich vidieť, cítiť, že im v živote niečo chýba. možno nie na prvý pohľad, ale je to tam.
si ten váš rodinný standard uprav na svoj obraz a je to! ;-)
fotôčky moc pekné, najviac sa mi páči tá posledná. romantika.
Liško, praktické je sedítko na wc, aj na vaňu (alebo stolička do sprchového kúta), chytátko na zdvíhanie vecí, jasneže barle, a bol by dobrý asi aj ten vozík, aspoň požičať, zváž chodítko vysoké zvané G-aparát, na domácu rehabitáciu – všetko zoženieš v zdravotníckych potrebách.
(naše mami chodí veľmi nedobre, mimo bytu len na vozíku, tak mám tieto veci už zmáknuté ;-) )
63. u nás se osvědčilo zvednuté WC a přivrtané madlo. Invalidní švagrová má taky madlo. stačí jedno a druhá ruka se opře o berli. operovali ji koleno u jediné zdravé nohy takže byla fakticky nepohyblivá, a přesto zcela samostatná. Jen nehty jsem jí musela stříhat :-) a pořídila jsem jí několik vytahaných ponožek, které si natahovala pomocí tyčky. :-))
DDojít na záchod, umýt se, umýt nádobí, uvařit… to vše zvládla. Jo, nakoupit jsem musela.
SV
sláváá!
63
přesně, vyšší sedátko na wc, chytátko na sbírání mě taky napadlo, jestli to existuje – něco jako na sbírání vajglů – tak ono to existuje jako pomůcka? To je dobře. Na berle mámu nějak zacvičej. Vozík mi připadá blbej v tom, že se na něj sedá a zase se zvedá a taky bych musela vybagrovat asi tři prahy v bytě; to to chodítko mi přijde lepší. G-aparát, hoho, dík, to si zjistím! Sedátko na vaně máme, to jsme si nechali, máme ho tam pořád a kocour na něm lehává a hodí se i případně při vyvolávání fotek (jednou za 6 let: -), na to jsme přes vanu mívali podobnou věc.
Teď jsem viděla, jaké tlusté železné tyče jí dali na třech místech do nohy, aby držela ve správný pozici. Ono to není zlomený pod kolenem, ale těsně už pod tím kloubem, takže je to prý zlomenina kloubu. To mi řekla teď; oni jí to asi říkají postupně a ona mně taky, řekla bych.
No, takže zatím nemocnice, na pár týdnů.
59 – jo proč upadla, to je pravda, to je důležité. No spěchala nahoru za příbuznou (ta právě přišla na návštěvu), nešla do výtahu, že vyběhne schody a nějak překotně brkla. To u ní znám i když byla mladá – párkrát zakopla na rovině a už ležela. Ale to se jí nic nestalo a nebylo to na schodech.
Díky za podporu. Přehodnotím to nepřesné klišé, ten termín “rodinný typ” ! :- )
64 ratko,
jééje, to je dobrá akrobatická vychytávka – ponožky natahovat pomocí tyčky! Naštěstí máma ponožky nemá ráda, tak je nechce ani do nemocnice. A stejně má nohy obvázaný (obě), jen prsty jí koukaj.
66. ponožky nepotřebuje :-))
Liško, tak jestli maminka je v nemocnici zabezpečená, domluv se s ní a dej si týden volno a něco vymysli, třeba si vyraž sama na Blatiny, jestli je volná chalupa :). Pak už si těžko vorazíš, tak to ještě riskni, však ono se to v práci nepoto…
Přečetla jsem, některé názory RK? i opakovaně. Je to natvrdo, takový apel k akci, nečetlo se mi to lehce, i když se to týká Lišky, ale za ta léta co se vespolek známe, jsme si myslím tak nějak vzájemně propojení, a tak to beru empaticky. Člověk se v tom životě kolikrát tak plácá a vypadá to mnohdy i beznadějně… řeknu to obecně, čas s tím vždycky nějak pohne, ale chce to také vyvinout jisté úsilí, něco změnit a být na sebe tvrdý. Hned to vidět není, nelze hned “druhý den” čekat zázraky, ale Liško popřemýšlej a třeba i s někým, kdo tě dobře zná. Teď se to zrovna nešikne, ale já bych šla do toho bydlet sama.
68
Ten návrh Zuzi je skvělej.
Teda myslím stran maminky a dovolené, zbytek jdu teprv dočíst. :-))
68. A co s maminkou? Pro maminku by to znamenalo změnu bydliště. Možná se tomu nedá vyhnout :-(
68 zuzi
to já jsem měla v plánu jet na týden tam, přespříští týden, ale budu v Praze hlídat máminýho kocoura, že…
Doma je kocour, kterej kadí dvakrát denně atd. Dneska zavolám tý kamarádce, že nikam nejedu, že leda ona může přijet k nám, ale to je v blbý Praze, která je v létě protivná, horká, kdepak tráva, louky, lesy.
Ledaže by existovala asistenční služba pro kocoury. To jdu zjistit. Ale prachy bude stát. Hodit to na sousedy se nehodí.
Ha, jmenuje se to catsitter.
Prej 270 Kč za den. O dopravě jsem ještě nečetla…
Píšu, jestli slečna hlídačka koček může v mém termínu.
A ještě jiným hlídačům.
No, mezitím jsem mluvila s kamarádkou a je pro, že by přijela ten týden k nám a můžem vyjíždět do kraje přes den.
Hlídači koček zatím neodepisují.
Plán doladíme, každopádně se těším, že ji uvidím už předtím na chvíli už asi za 5 dní. Huf.
Tak snad ti hlídači koček budou rádi, že k nám nemusej :-))
Zítra vyjedu s kolegyní se vykoupat taky mimo Prahu, tak to je fajn. Musím duělat takováhle malá krátká opatření, abych neměla pocit, že přede mnou jsou 2-3 měsíce léta a to celýho v Praze, br.
71
Proč? Maminka přece bude v nemocnici.
Až se z ní vrátí domů, vrátí se i Liška.
75
Jsou i psí a kočičí hotely.
77 to né, ať je kocour pěkně doma.
zuzi 68
to jsou věci; uvidím, jaký to bude později v létě – co mi bude připadat, že pro sebe potřebuju.
Být k sobě (někdy) tvrdý, to je potřeba, a být k sobě laskavý, taky, a co všechno konkrétně to znamená zrovna u mě, to tedy úplně všechno nevím.
Tady byla mezitím strašná průtrž s kroupama, některé jako malé ptačí vejce… A co Klokan, ten by kocoura neohlídal? Nebo někdo v práci. Já bych se zeptala. I když kocourům nerozumím, není to jak ohlídat křečka. Mohl by zůstat doma a Klokan nebo někdo by ho přišel nakrmit, to by asi taky šlo. Byl by ve svým. S tím bydlením jsem to Radko myslela vyřešit, až jak maminka se zmátoří. Liška má ještě život před sebou a maminka to jistě pochopí. Nějaké řešení se určitě najde. Nebude to lehké, ale stojí to za zkoušku. Tohle společné bydlení s maminkou je pro Lišku, která už není děcko, svazující. Znám podobný případ ve Skutči. Říkám podobný… Dceři je snad 45 let a čím je starší, tím je utrápenější. Pořád s maminkou, na hřbitov, na nákup… a s věkem se čím dál tím víc snaží z toho vymanit, ať už změnou oblečení nebo se snaží být živější, ale už je asi pozdě.
76. až se maminka vrátí. Reagovala jsem na Zuzi, že Liška by si měla hledat svoje vlastní bydlení (poslední věta 68). Vím že Liška to dělá kvůli mámě, aby jí pomohla. Kdyby se odstěhovala, musela by to máma pořešit taky.
80. vím Zuzi, pochopila jsem to, a reagovala na tvoje sdělení – viz 81 :-)
81
To je těžký dilema. Třeba by to tak bylo lepší i pro tu mámu, oč pozdějc se o takovým kroku začne uvažovat/mluvit/jednat, tím menší je pravděpodobnost, že k němu skutečně dojde.
83. Tak, tak.
83,84. vidím to stejně.
85. tedy kromě toho bodu jít na dovolenou, pokud je máma v nemocnici. Kdyby to měl předem domluvené nemohl to zrušit, tak bych to chápala. Ale jít cíleně na dovolenou, to bych neudělala.
Já to taky vidím stejně a je to samozřejmě hlavní součást mých kolejí, které říkají: buď tam, dokud ne ty, ale nějaká vnější událost za tebe nerozhodne, že budeš bydlet jinak/ jinde.
A řeknu si: musím zkontrolovat, jak se teď kolem toho cítím, co potřebuju, co se mi chce. A zkontroluju to a zjistím, že se mi nikam nechce. Tak nejdu. A to si v podstatě kontroluju denně. Takže má to smysl sledovat a připadat si v tom proto nějak “poctivě,” anebo si “ležím na kolejích, které nikam nevedou”?
– a je vůbec tohle zrovna důležitý? si řeknu. Pro mě teď ne. Každou minutu něco prošviháváme, ne?
86
Proč? Je problém mámě z dovolené volat? Stejně jí tam k ničemu moc nebudu, přijdu třeba dvakrát třikrát za týden na půl hodiny a donesu ovoce…
Bez toho se dá obejít. Nevím. Ležet tam já, tak si namyslím, co mi má potomek jednorázově donýst z domu, a pak bych ho na tu dovolenou odeslala příkazem, přímo s tím, ať jede, dokud se o mě stará někdo jinej. Na pár dní bez návštěv se nepotento.
A kdyby to se mnou naráz vypadalo na umřití, tak mu stejnak zavolaj doktoři, tak by pak přijel z dovči dřív, no.
Když byla moje máma ve špitále, jezdila jsem tam jen o víkendech a to ještě tuším jsem nějaký i vynechala. Co by Lišky maminka dělala, kdyby Liška pracovala sto kiláků od ní, jako bydlím já od svojí matky? Nebo i víc.
89. to chápu. u nás v nemocnici je to tak, že příbuzní donesou čisté prádlo, záchodový papír něco na čtení. Samozřejmě že to nemusí být kždý den, třeba jednou nebo dvkrát v týdnu. ale když není nikdo kdo by donesl hajzlpapír… vím jk mi z nemocnice volali, že si mám pro maminku přijít. hned…jinak ji dají na LDN. Přijela jsem hned.
Jak to píše Rulisa, a myslím, že maminka by to Lišce ráda dopřála, když jí čeká po příchodu domů docela šichta, jak to všechno zařídit, aby to klapalo a maminka se dala dohromady. Hned bych vyrazila a načerpala energii na dny, kdy to budu potřebovat a nikam se nebudu moci hnout.
92. to ano, přesto jsme optimista. Tedy i po návratu maminky domů… bude dost možností jít na dovolenou. Tedy před, během i po.
92. asi to beru hodně prakticky. když je nějaká mimořádná situace, zohlednit ji. Třeba péče o kocoura. Přijde mi praktičtější, postarat se o kocoura sama, zajít za maminkou do nemocnice než jet na dovolenou a řešit, kam dám kocoura… Až bude maminka doma, určitě bude možnost jet na dovolenou. Kromě toho nebude mít nohu zlomenou věčně. Je to jen omezená doba. Nepamatuji si jak dlouho to bude mít na noze. Ale je to otázka měsíce dvou. A pak bude volno.
93
Pak už bude po létě.
Nepřijde mi tvoje řešení o nic praktičtější, jen je prostě jiné. Záleží, co chceš, podle toho se zařídíš. Když se zařídíš tak, aby to, co ccheš, klaplo a na nic jsi nezapomněla, je to řešení praktické, když to zařídíš blbě a bude se to děsně komlikovat, je to řešení nepraktické.
Mně by třeba při vyhlídce, že budu muset trčet celý léto v Praze a ven se dostanu až někdy začátkem podzimu, bylo do pláče.
93 ratko
kamarádka si myslí totéž; že kdybychom spolu jely na dovolenou zrovna v době té druhé operace, že bych asi byla nervózní a neměla z toho tolik. A hned navrhla jinelj termín později :-) No tak uvidíme. To je fajn, takový nadějný. i kdyby i ten druhej termín byl moc brzo.
Já půjdu cestou: jednodenní akce, který ale budou pro mě vybočující nebo nějak občerstvující a pokecám na nich s různejma lidma, jejichž názor na věc mě taky zajímá (váš též :- ). Takže zejtra jedem s naší zdrav.sestrou se koupat na Kokořínsko, pozítří mám sraz s jednou známou. Pak týden v práci a asi strejdovy narozeniny a pak přijede ta kamarádka. Takže takhle podobně asi budu pokračovat a léto v háji nebude.Třeba tak bude občerstvující, i když nevypadnu na dýl ven.
96
V den operace to blbý je. To ten člověk ve špitále obvykle podporu potřebuje víc. A mít někoho “naživo” u sebe, hned jak to pude potom.
95
úplně do pláče mi z toho nebylo, spíš na mě padla otravnost představy toho léta v kamenným rozehřátým městě (teda
v bytě je docela příjemně, ale tam právě mám pocit, že léto běží a já v něm nejsem) a pak ta výzva: co teď vlastně dělám – věnuju svoje léto na dobrou věc a pro sebe, nebo ho právě teď obětuju a předstírám před sebou, že ne. Protože o to léto nejde, to je širší otázka.
Nonic, asi by bylo lepší večer pít alkohol; dneska jsem měla chuť držet se nealkonápojů.
To mně je smutno i z toho, že je tak úžasně krásný, slunečný a horký léto zrovna v tom roce, kdy bych potřebovala v létě budovat zavřená za zdí doma.
Tak to furt všelijak šmudlám a odkládám, jen abych mohla ven…
Pracovní morálka naprd.
97
jo.
To co mě plete a připadá mi debilní je ad 98 – že když si řeknu rozhodnutí “Já si to léto zařídím ke svý spokojenosti,”
tak nemůžu přesně rozpoznat, jestli je to ode mě dobrej počin, anebo jestli je to oběť, co si racionalizuje, že není oběť.
Mně připadá, že to je dobrý.
A pak se ozve nějakej druhej pochybovačnej pól a hned do mě vrtá, jestli je to tak doopravdy, anebo si to namlouvám. Nějak se mi teď víc věcí víc zrelativizovalo než obvykle! -asi nějaká moje reakce nan stres nebo co :-)))) jestli jen to, tak si můžu gratulovat.
100
Rozumím. Mívám to takhle v trochu jiných situacích.
99 ru
a koncem srpna budovat, to nestačí, to je potřeba tolik moc měsíců na to? Nebo to visí ještě na jinejch lidech co pak už nebudou mít čas?
Vyzdění s emusíé ještě omítnout a zamalovat a mezi vším nějaká ta technlogická mezer aqpro schnutí, navíéc ještě pořád není hotovej ten komín a pak po instalaci radiátorů ještě parapety…
No, ty se můžou dávat už i na začátku topné sezóny.
Jenže – já nikdy nevím, co jak bude v práci. Co se nahrne a bude honem honem potřeba nabouchat na nějakou dodávku. Třeba dneska jsem taky měla mít dovolenu. Původně. Teoreticky.
Jdu spát, Zítra musím jet koupit tvárnice a lepidlo na ně.
101 faakt?
No vida, tak to je super, že jsem normální :-)))
Zatím dobrou! Jdu spát, ať ráno vstanu na vejlet a najdu plavky.
104 a 105 dobróu! :-D
105
Já plavky letos ještě furt nenamočila.
Tak dobrou. :-)
107
já taky ne, koupala jsem se plně oděna v půlce května.
:-))))
100. Liško, domnívám se že léto se může vyvinout k plné spokojenosti i tak…bez velkých plánů. Nevíš předem co se stane, koho potkáš a v jakém stavu právě budeš. nezávisle n tom jestli budeš sedět v plavkách ve vodě nebo ne. Tedy jsem si jistá že si to nenamlouvám. Vím to na 100%. Můžeš mít ideální čas, všichni jsou zdraví, ty vénku na dovolené a přesto to “nebýt ono” i když jsi si to ideálně zařídil. Věřím, že můžeš i v tom kamenném městě spoustu podnikat, někam vyrazit, třeba na dva dny, nebo tři… spontánně nebo i plánovaně. A bude to fajn. S dobrým vnitřním pocitem, že je vše OK.
ratko,
jo!
Ahoj Liško,
Držím pěsti, ať maminka, ty i kocour letošní léto dobře zvládnete! :-)
104 Rulisa: som to prečítala, že “lepidlo na mně” ;-)
65 Liška: ano, chytátko to je taká palička s klieštikmi na uchopenie niečoho na konci. keď niečo spadne na zem, treba odniekiaľ niečo dočiahnuť a tak. taky s tým môžeš niekoho celkom dobre štipnúť do zadku ;-) niečo ako asistenčný pes, ale podstatne menej funkčné ;-) vozík som myslela na prechádzky vonku, to vyzerá na dlhšiu rehabilitáciu, tak nech sa dostanete aj mimo bytu. po byte to chodítko zvané G-aparát, vysoké, s oblúkom vpredu, štyri kolieska (nezabudnite odbrzdiť ;-) )
hm, pre mňa je nepredstaviteľné, žeby som išla na dovolenku, keby bola moja maminka v nemocnici…..
Záleží kam na tu dovolenou, na jak dlouho a s čím maminka leží v nemocnici.
SVlčica,
díky za podporu.
115 já bych šla, ale už by to muselo bejt později, dokončování, rehabilitace, a ne operace. A taky by bylo dobrý mít někoho, kdo by v případě nejvyšší nutnosti do té nemocnice šel. A takovej někdo v Praze není. Zas takoví pražáci nejsme :- )
116 Ru: jaj, no iste, ale u nás sa chodí do nemocnice zásadne len s vážnymi až život ohrozujúcimi stavmi, naše mami ide do nemocnice naozaj len vtedy keď ide o život, takže uznávam, že to mám trochu dosť skreslené – u mňa nemocnica = super vážny stav, poplach najvyššieho stupňa.