Jsem princezna na hrášku!

FRANCOUZSKÉ SÝRY, PAŠTIKY A HOLE!

Dva týdny jsem teď byla doma s vyvrtnutou nohou a nalomeným prstem ruky. Je to trochu blbá kombinace hlavně ve chvíli, kdy si chcete na záchodě sundat kalhoty – byť jsou jen na gumu, bez zdlouhavého zapínání – a děláte to jen jednou rukou a stojíte přitom jen na jedné noze. Mimo prostor záchoda je složité či nemožné i přinést si hrnek pití, protože zdravá ruka obsluhuje berli a ta méně použitelná má hrnek pevně držet. Až tak desátý den se to začalo oboje zlepšovat. Podpořila jsem to dle pokynů lékaře tím, že jsem občas chladila nataženou nohu ledem, lépe řečeno pytlíkem zmrzlého hrášku. A můžu ho jen pochválit, vydrží chladit docela dlouho, trochu ho přesypete jako polštář, pak zas chladí ještě líp. Doporučují čtyři z pěti princezen.

Ven jsem nechodila vůbec. Už při první návštěvě lékaře jsem poprvé v životě zjistila, že chodit bos po bytě je něco úplně jiného než chodit v botě a ještě po chodníku. Nikdy jsem si neuvědomila, že chodníky jsou plné nerovností. Až teď. I teď, kdy už chodím od pátku bez hole, je to dost problém, kulhám hrozně pomalu.

Jak jsem k tomu přišla? Konkrétně jsem měla výron a vyvrtnutý kloub v nártu, zvaný Chopartův kloub. Na levé noze. A nalomený prsteníček levé ruky nahoře v posledním článku. Upadla jsem cestou po schodech dolů (naštěstí v práci, kde jsou schody překryté měkčím linoleem), protože se mi po nasazení respirátoru zamžily brýle. Jojo. A šlápla jsem do prázdna a spadla. Praštila jsem se i do pravého kolene, ale naštěstí to hned odeznělo, to by jinak už byl průšvih, mít obě nohy nějak omezené v pohybu. Svůj podíl na tom měly také měkké boty Skechers, které jsem si v poslední době oblíbila. Měkké, teplé, ale stačí šlápnout na něco křivého a už jsem letěla na hubu potřetí, tentokrát s následkem. – Prostě já, co nosím respirátor vždycky jen pár minut, jsem na to dojela.

Ale už je to dobrý, dva týdny jsem luštila křížovky a poslouchala Harryho Pottera, můžu se už příští týden pomalu dobelhat i do práce a na nějaké rehabilitace. Spíš mě zajímá, jak to máte v lednu vy. Jestli přelom roku a leden je měsíc větší nepozornosti a více úrazů. Protože oba mí kamarádi, se kterými nejvíc chlastám, byli na přelomu roku napadeni, jeden si odnesl zlomený prst na ruce a druhý několik stehů nad okem a na víčku, brr. A sotva se moje zranění ze 13. ledna začalo zlepšovat, hlásí kolegyně, že má nohu ve škrobáku?! Jak to míváte v lednu? Víc úrazů, víc deprese, víc odpočinku, víc apatie nebo jak?

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

22 komentářů u „Jsem princezna na hrášku!

  1. Mražený hrášek se mi osvědčil při trhání osmiček. Skutečně skvělý prostředek! :-) A úrazy ve svém okolí nemám teď prakticky žádné, zato covid má snad každý druhý.

  2. Ano, soused vyhnul sníh z chodníku do silnice, nějak to minulý týden zmrzlo a natáhnul jsem se i s kolem – ale naštěstí jsem si jen namočil džíny na koleně, než jsem do jel do fabriky, tak to uschnulo!

  3. Za me je leden spise jednou velkou otevrenou frakturou dobre nalady. Ale kosti dikybohu drzi. Preju uspesne zrehabilitovani, to byla teda debilni nahoda! Co vidim na znamych s brylemi, tak riziko respiratorove slepoty hrozi furt.

  4. Brýle a respirátor jsou smrtící kombinace.
    To mohu potvrdit, i když jsem si neublížil,
    Jen byl považován za tápajícího opilce (zrovna já, téměř abstinent :-)
    Kam se na to hrabe covid.
    A ani ses Liško nedostala do jeho statistik

  5. Zdravím :-) …a cítím s tebou.
    Jestli ti to pomůže, tak si představ můj dnešní nástup do auta:
    Otevřu dveře, nastupuju, sedám si na místo řidiče a v tom zaduje větřík a nenápadně mi foukne do dveří tak přesně, že se za nos pověsím na rám dveří a ve stejné vteřině dosednu na sedadlo a přivřu si mezi střechu a dveře hlavu tak, že jsem většinou uvnitř, ale tou citlivou částí mezi předníma zubama a nosem ještě venku. Mně se okamžitě rozsvítilo před očima, v nose ostrá bolest, kombinovaná s nutkáním kýchnout, což by byla katastrofa, a do toho začínající smích vlastního já, které si říká, jak asi tohle muselo vypadat zpomaleně zvenčí. Teď večer si říkám, jak musel hitlera svědit ten čtvercový knírek. Asi budu mít strup podobnýho tvaru pod frňákem.

  6. Samý hezký komentáře. :-)
    Liško, jako bych to tvoje viděla naživo…
    Už je únor, ne leden, ale mně právě dneska opuchlo příuší a vypadám jak sysel, tedy poloviční. V pátek máme odjíždět na třídenní akci…

  7. Psice,
    otevřená fraktura dobré nálady, to je tak veselá (potřebná) a přitom tak černohumorná a přitom tak originální hláška, že to nemohl nikdo jiný říct, než Psice!!

    Saule,
    no, to by ještě chybělo, být za opilce!
    Jeden kamarád k tomu poznamenal drsně: “Kdo nezemře na kovid, zemře na roušku.”

    Jirko
    no tak to néé, to zní hrozně, v obličeji. : (

    ru,
    šmajráá, taky něco na hlavě, to je blbý. Poloviční podezření, že v té půlce hlavy sis nasyslila zásoby na tu třídenní akci…

    Já teda s tou nohou ráno dojedu a dojdu do práce pomalu, ale ok, jenže pak po celém dni mám pak cestou domů od zastávky hromadný dopravy dojem, že zbývající dvě třetiny pěší cesty snad už nedojdu nikdy. Včera hrozný. Tak jsem dneska vystoupila na jiný zastávce trochu blíž a šla jen do večerky pro rohlíky a pivo a dokulhala domů o dost líp než včera.

  8. V lednu jsme spadla na ksicht při chůzi na běžkách. žádný běh nýbrž chůze d kopce, podsmekla se mi lyže na ledu a já spadla přímo na nos a brýle a cítila jsem jak mi něco v obličeji křuplo a zatmělo se mi a pak jsem si lehla s hlavou na stranu aby mi valila krev na zem a ne na bundu. Ono se to pak postupně zklidnilo a vypadala jsem jako když někomu zmalují obličej a ještě mu udělají zvětšné rty, tedy jak po operaci rtů, nos bambulu a pod očima takové fialové brýlé. Ale dobrý, ono se to vstřebalo a nos mě nědávo přestal bolet a rty splaskly.¨

    A dobrá zpráva, přestaly mě bolet paty. Nakonec jsem šla k ortopedovi a ten mi předepsal vložky do bot na míru a ultrazvuk. Oboje mi pomohlo, takže jsem nadšená a nechám si udělat ty vložky ještě jedny ať je furt nepřendávám z boty do boty. Tedy musím si je nechat předepsat.

  9. Ratko,
    nofuj, hlavně že dobrý. Ty druhý vložky na míru ti asi nepředepíšou, to asi budeš muset zaplatit, ne? To jsou ty z paměťové pěny? Nebo je to vždycky jen na předpis a vždycky se to i zaplatí, bez ohledu na množství?

  10. Jsou to vložky z nějakého přírodního matrošu a dělají se na míru. To si člověk stoupne na desku a ta vezme nějaké informace a vylisují se vložky které zéhlední jak stojíš. Myslím že to stojí celkem dost peněz ale platila jsem 300 Kč doplatek. A na rok by měl být nárok na 2 páry. Takže jeden pár mám a ještě bych jeden chtěla :-) ale musím zase za ortopedem, je to na předpis.

  11. Liško, na ty vložky ti stačí recept od doktora a dělají je na Ípáku. Mám je taky za doplatek 280,- a jsou super. Vydrží mnohem déle než ten půl rok.

  12. Tak my doma fraktura holenní kosti s nechodící sádrou 1 ks (z lyží) a covid omicron 4ks (asi ze školy). Takže nám se leden únor povedl parádně.

  13. F
    Né! Fraktura, to bude na dýl : (((
    Covid je naprd, ty karantény dětí taky, jéé, snad jste se doma nějak všichni na hromadě snesli! To si musím jít někde najít…

  14. No jo, jen že tenhle víkend byl taky katastrofickej, aspoň kolem mě.

  15. Kolem samé katastrofy. Taky mi volala kamarádka asi po 3 letech, že mi musí říct všecky katastrofy co ji potkaly. Tak jsem ji vyslechla. U nás doma dobrý.

  16. Liško, my se doma snášíme celkem dobře dlouhodobě, covid necovid. Oba pracujeme v podstatě homeoffice furt, jen ty děcka odesíláme do školy a na lyžařský výcviky…kdyby byly radši doma, že jo? V obýváku by se jim nic takovýho nestalo :-) Ale sádra jde za dva dny dolů, tak snad se to v dobré obrátí.
    Ne, vážně, jednu dobu odcházela ráno z domu jen Trudi, do mateřský školky. My pracovali z domu a Horsta jsme měli na domácí výuce. To jsme si říkali, že je fakt divný, že jedinej, kdo odchází do procesu, je pětiletý dítě :-)))

  17. F.,
    a tak sádra jde dolů asi dnes.
    Tyjo, oba na home office a do toho to koviďácké období s karanténama, ty brďo, to jste dobrý! To si neumím představit.
    I když docela to šlo, když jsem byla na vejšce a bylo zkouškový nebo jsme psala diplomku, tak jsem byla přes den dost doma a táta pracoval už taky doma, každý ve svém pokoji, ani jsme o soě nevěděli, jen v poledne jsme se sešli a řekli si, jestli si něco ohřejem, anebo jestli mám skočit pro sekanou a bramborovej salát. Po obědě jsme se zase každej uchýlil do svýho pokoje.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.