no nevím… toto mě nikam nevede. Jak můžu být sobě sluncem když tomu mám velkou nedůvěru… spíše věřím že my všichni v sobě jsme odrazem jednoho velkého slunce. Tedy v každém se to slunce odráží jedinečným způsobem tak, že zůstává součástí celku – odrazu jednoho jediného slunce.
to je pohled na jinou věc.
“Jsem slunce” pro mě znamená: Jsem zdopovědná za svůj život, takže beru do svých rukou víc aktivity než dosud. Chci vzít. Chci, aby to tak bylo. Nikdo jinej to za mě neudělá. Rozhodovat se je lepší než se nerozhodovat a jen reagovat způsobem ano / ne.
(což nevylučuje někdy nechat věci plynout, zastavit se a koukat nebo se chvíli vézt; ale ne furt a ne nevědomky)
Liškometa mě dostala :-)) (ten obrázek)
2. k tomu mě napadá taky hřejivost – pro sebe, tím pádem i ostatní.
… slunce – životní síla, vitalita….a taky světlo…takže směr na něco vidět, posvítit….
3. mě ten předposlední jak má v břichu slunce :-)) ten je úžasný :-)) opravdu raketová liška, pardon komentová :-)) ne překlep, kometová :-)
5. jo, ten předposlední taky :-)
Liška plná energie :-)
4 barčo
nojo! To je důležitý! Ještě že vás mám, vřelé ženy – žes mi připomněla hřejivost, laskavost… k sobě zejména.
5ratko
:-DD
teď si říkám, že ten obrázek je vlastně motivační. Jak jsem se bavili nedávno o motivaci… manipulaci.
9. jj. pokud spojuješ slunko s motivací… je to zajímavé téma.
8. proč to obracíš pořád k sobě? myslíš že hřejivost k sobě je důležitější než hřejivost obecně? tedy jako taková být hřejivá… nikoliv směrem k sobě.
11. tedy taky k sobě… ale to vychází z hřejivosti jako takové, nikoliv obrácené sám k sobě.
Lisko,napis rovnou ze chceš,aby kolem tebe někdo obihal a doufám,ze by stačil jeden a ne nejaka sluneční soustava:-)
Já bych nechtěl byt sluncem. slunce žije jen pro sebe,pro svůj zar.Planety se musí přizpůsobovat a nikdy nejsou ke slunci blíž než musí,protože by je to znicilo
staci,jak krehka koexistence je mezi životem tady a sluncem. Hodně tvrdá hra o život pro nás.
Ad14 proste slunce je alfasobec,to jsem chtěl vyjádřit..
Ad komiks…ehm… mně teda ten první obrázek evokoval zcela jiný obrázek nežli ten na notýsku.. pardon… :-))
Šmankote, a teď jsem se dočetla ke “Jsem slunce, to si budu říkat,” a bliklo mi, že je to dirka do nějaké zvířecí prdelky…
Asi začíná být čas na brejle.
A nebo jsem moc pod vlivem toho komiksu předtím, jak jsme všichni ve sttejný…
3
Jo, mě taky, hledala jsem, kde je tam nějakej text o vyfouklé Lišce. :-))
Aaa, tak už je to jasný. Barča a Ratka všude vidí hřejivo a slunce a energii, neb jsou hřejivé ženy.
Já vidím všude ty dirky an(im)ální a naturální, vedoucí v podstatě do temnoit, tak já jsem žena? Hvězda padlá již… :-))
…tak jaká jsem žena, tam patřilo.
15 – Skvělý výraz.
Už od začátku toho komiksu se mi vybavil a pořád do podvědomí vracel člověk-slunce Ludvík XIV.
Alfasobec.
18. no, za sebe to mám tak, že ta energie životní je pro mě důležitá…..z mnoha důvodů….
21. vlastně to mám tak nějak odjakživa….přes všechno co mě potkalo, nebo jsem zažila….
21. 22.
nebo jak to říct jinak: když ti něco, nebo někdo vybije tvoje baterky tak umět si je zase nabít nějak. sama.
23. sama ne… nechat si je nabít :-) obrátit se k světlu a nechat se nabít…
21. v tom jsme si možná podobné… hledačky zdroje energie :-)
19 nevyhrata Sluncem.Tak jako my všichni.Jen si to narozdil od nás priznas a nesvlikas se do koupacek když klepes kosu jen proto,abys netrhala partu z které se kouří jak z komína,ale na nohách mají deset pletenych ponozek z prave ovci vlny:-)
26:ale nic proti teplejm ponozkam,taky si budu muset nějaký pořídit.Ale nohy jsou nohy,srdce srdce a hlava hlava.
Jine casti těla radeji resit nebudu:-)
A ruze je ruze,ruze,ruze…Hemigwai to nepochopil,tak se picl. :-)
Hemingway…ještě mu tak zprasit a zmekcit jméno:-)
28:stejne je to taková zenova hadanka,jak to vlastně myslela…dnes to vidím jinak,než kdysi a porad nevím:-) tak snad si to s Ernestem v nebi,nebo pekle vyrikali
11 ratko
já myslím, že hřejivost k sobě je to samý jako hřejivost obecně,
akorát hřejivost k sobě projevuju míň než k někomu / něčemu. Nebo je míň pro mě rozpoznatelná.
Krom toho je docela zajímavý, že na slunce koukáme jako na těleso, co hřeje navenek, nás, a ono hřeje i uvnitř sebe.
31 rozumím jak jsi to myslela… jen jsem si říkala že venku a vevnitř je jaksi v rovnováze… že uvnitř a venku jsou spojené nádoby. A nemyslela jsem slunce venku… to se jen tak říká. Já slunce moc nemusím. Spíše se schovávám do stínu :-)
Ta energie zde prostě je… všude. Nelze ji “přisoudit” slunci. I když slunci taky. Ale ve skutečnosti je všude.
Saule 13
:-DD
Jóó.
14
no, to je pravda.
15
:-D geniální
16 ru
jooo, to chápu :-))
já když kreslila paprsky, říkala jsem si něco podobnýho.
Chci bejt taky někdy alfa sobec. Někdy už jsem, ale chci víc :)
Pak zas budu hřejivec obecný usměvavý.
28,29
most přes řeku Hemingwai.
32
no jo, já taky jako spojené nádoby.
33
Aha, to zní zajímavě, něco jako jednota všeho?
36. a co vidíš jako překážku? proč nejsi když chceš :-)
37. noooo, ne zcela… záleží co z toho udělá tvoje uvědomování. jak to bere :-) jestli jako egoslunce, že tedy vše je tady pro něj… nebo sebe bere jako přirozenou součást, vlastně tím sám sebe “vynechá”.
39. nejvíc se mi osvědčilo pro vnitřní pohodu sebe vynechat. prostě zmizet a jen sledovat ten cvrkot a být automatickou součástí. Nechat to běžet samo.
38
já si to řekla teprve teď, tak nevím, jak bude nebo nebude překážka dál.
Jak je to dosud: to je asi docela složitý na to odpovědět, co je překážka – pořád to vidím jako tu svoji obavu se projevit. Strach přiklonit se k jednomu stanovisku jedinému. Furt jsem se ještě do mrti nezbavila takového zaražení a stopky, brzdy, sebebrzdy a dojmu, že “se přece musím krotit,” jinak je to smršť, “která nikoho nezajímá.” Tyhle hlášky mi něco říkají, z dětství, a všechno napovídá tomu, že když jsem se projevila naplno, zřejmě mi řekli “Stop” nebo “Teď ne”, “Na to není čas” nebo “No prosimtě co to je,” nějaké odmítnutí je to. Zastavení ve chvíli, kdy jsem běžela s otevřenou náručí a chtěla se celá ukázat a obejmout – a ono přišlo stop a když se to někdy někde nevímským zopakovalo asi v pubertě, naskočilo to tam na dlouho zas. To si vymejšlím jako možný scénář, opakující se kdysi nevímkdy; myslím, že kdyby se to stalo jen párkrát, tak to vliv nemá.
Dobrý je, že jak to teď píšu, uvědomuju si, že už je to dost v pozadí, nic mi to nedělá, nijak na to nereaguju, nic to ve mně už nerozeznívá, natož aby mi to vhnánělo slzy do očí. Tak už jsem možná i v tomhle svobodná.
39 že vše je tady pro mě, to není můj případ. Např: Neberu jako samozřejmost, když něco dostanu, když se mnou někdo jde se sejít, natož když mě někdo sveze autem. Proto jsem si řekla že chci být to svoje slunce – nemít pocit že si nezasloužím… cokoli.
Chci to přeznačkovat na: Cokoli, co chci, si zasloužím.
42 ratko
mimochodem právě i lehký dojem, že si něco člověk sám nezaslouží nebo vůbec existence myšlenky pochybující, zda zaslouží, je sebetrestání a to mi dost souvisí s křesťanským prostředím.
42. takže vnitřní kritik je opravdu superman a přepere tě.
40 ratko
ale jo, to jo, to je taky dobrý, ale je to trochu něco jinýho, připadá mi, že se to k těmhle věcem nevztahuje. Je to na jiné úrovni, je to už celkovější, je to pojetí života, celýho. A já jsem byla zatím jen u toho, že já jsem stejně důležitá jako ti okolo. že já jsme slunce pro sebe a oni jsou taky slunce pro sebe. Někdy, když chtěj, jindy upřednostní něco jinýho ze svýho rozhodnutí.
Ne že já jsem jediný slunce, šmajrá! (Teď mi teprve dochází, kam jsi asi mířila) Takhle neuvažuju.
42. to je pěkné… cokoliv co chci si zasloužím. To co chceš a co si zasloužíš, vlastně máš. Skus se někdy na to takto podívat…. že to co si zasloužíš je přesně to co právě je v tento okamžik. Tedy tak to cítím. a už dál to neřeším.
42, zkus to vzít ještě malinko jinak: napadlo mě: Je něco, co si tvoji klienti nezaslouží z toho co ty jim dáváš?
46
jo, tak to je, to je neškodné konstatování, které zároveň má do sebe víc :)
Skus anebo Zkus? Skus je asi zubní protézou :-)) něco skousnu či zakousnu a je to moje. Vlastně jinak to snad ani nejde. Kolem člověka pořád defilují rrůzně vjemy, věci, lidi, zážitky… a on jen sáhne a některé si “přisvojí” a z toho má pak ty pocity. Mohu se ptát, proč zrovna mě defiluje (pochoduje) kolem oken toto ne něco jiného…to nevím proč :-) Křesťané na to mají geniální odpověď: Bůh ví co je pro tebe nejlepší, tedy co ti má poslat do cesty.
Jsem vám ted do tý diskuze s Ratkou blbě vlítla. Ale Liško, vím jak to myslíš s tou hřejivostí a “sebetrestáním” u sebe.
47
barčo
tybrďo, to je novej rozměr. Takhle se často věci dějou – že se ukážou tuhle i onehde v životě… s tímhle i s tímhletím bližním, tak i naopak…
K otázce 47: Nikdy mě nenapadlo, že by si něco nezasloužili klienti, vůbec. To doteď nikdy. Protože co dávám, je nabídka. Není to, že bych jim něco nutila enbo něco vyžadovala (jo, jasně, žádoucí je např. docházet pravidelně… když někdo nepřijde, není to důvod k nějakému pokárání, vůbec ne, je to úplně v pořádku, má to buď žádné následky nebo následky podle předchozí dohody, ale něco to vyjadřuje a to si musím říct; není to bez významu a já to držím v mysli – třeba pro ten význam nepřijití mám nějakou hypotézu nebo žádnou, ale musím to vědět a držet v mysli, protože to vstupuje do hry, je to významné).
– takže z toho konceptu, že klienti jsou dospělí lidi, už z toho přístupu, vyplývá, že nemůže nastat ve mně dojem, že si něco nezaslouží. Resp. že si nezasloužili takvou nemoc, to jo, ale nenastane dojem, že to,co jim dávám, si nezaslouží.
To ne.
Ale přesně jsi to, Barčo, řekla ve vhodnej čas, protože se to podobá tématu. který bylo pro mě včera výrazný: nešlo o to, že by si nějací lidi něco nezasloužili, ale o to, že můj parťák si právě zaslouží bejt zaplacenej. Takže o to “zasloužení si” šlo!! Jaks na to kápla? Asi to nějak mezi řádky prolnulo sem a tys to detekovala?
– jde o to, že já jako zaměstnanec mám plat, ale externí pracovník je placenej podle toho, kolik lidí přijde. :( Takže to přijití – nepřijití, které jsem použila jako příklad výše, taky nebyla náhoda. To mě teď tankuje.
50. Nevlítla Barčo, jen jsem si opět uvědomila jak moc se mi život zjednodušil tím, že věřím. a nemusím platiti za nic. a všecko je dar Boží. Jen to ocenit. Vážit si toho… být rád.
51. hmm, taky jsem si to všimla, napsala něco ve smyslu 47 i když trochu jinak, a zas smazala. zasloužím si já – zaslouží si jiní, to co dostávám je darem. to co dávám je dobrovolné… dávám to protože můžu to dát. tak nějak saamozřejmost. Můžu dát, tak dám. není v tom žádná rozumová mezera. Jen vědomí že se to děje.
41
Ten obrat “to nikoho nezajímá” používáš dost často. Teda třeba oproti mně. Ve smyslu “s tím ostatní neotravuju” nebo “s tím se navzájem lidi neotravujou”.
Vím, jak mě to párkrát zarazilo, způsob myšlení, který neznám. Takový “každej ať je zalezlej do vlastní díry, tak se to patří”.
51, Rozebrala jsi to dopodrobna technicky. Spíše jsem měla na mysli – dáváš ze sebe…lidství a to co umíš ze vého oboru a ano, nenapadlo by tě nikdy, že si to ti lidé nezaslouží. Já to mám podobně – jsem pracovník a placená za svoji práci. mám povinnosti, zodpovědnost…..ale ta přidaná hodnota je tam to přirozené lidství.
Já vám řeknu, že vy dáváte víc psychoterapeutický otázky než já.
V kom. 47 barča, 38 ratka, Saul 15, ru 54.
54.hehehe, přijde mi to hrozně vtipné i když je to asi smutné. a rozumím tomu :-))
49 ratko
jo, to je taky výstižný v tom, že někdy pleskám řeči – když vidím, že něco zrovna defiluje, jak říkáš – a zadumám se nad nima a pak sama vidím, že to byly běžné věci, co se dějou, jen jsem je pleskala, abych si ujasnila, že jsou úplně běžný.
55. lidství mám spojené s hřejivostí. lidi živočišný teplo, svíčka, živý oheń, slunce…..zdroje tepla.
54
jo, ten obrat je mých rodičů. A když ho řeknu nahlas, sama se leknu, co je to za hrůzu. Odbytí. Krátkej proces. Vyvolávající stažení, zaražení.
Pamatuju si, že jednou v životě jsem ho řekla já (před víc než 20 lety) směrem k rodičům abylo z toho pozdvižení, co si to dovoluju :-))))
60. já to používám denně… nekecám. a asi jsme to použila i tady na blogu. že mě furt někdo otravuje… a peskuji děcka ať neotravují, a vážným hlasem jim vysvětluji že teď budu hodinu pít kávu ať zalezou do své díry a nevydávají žádné zvuky. Přesně takto jim to vysvětluji v angličtině :-)) a oni zase něco vypiskují, tak zařvu silence!!! Ticho! I drink Cafe a oni koukají, a ten malý se zeptá tím svojím pípavým hláskem Cafe latte? no joooo, jistě. to mě nesmí otravovat. Tedy nikdy mě nenapadlo že by to někdo mohl vzít vážně. ale teď jak tě čtu Liško, tak nevím…
Proto jde asi o to jak to vezme uvědomění samotné, tedy nastavení nitra – srdce. to není otázka rozumová nebo rozebírací. to už je pozdě, to rozhodující se odehrává uvnitř PŘED tím než se to dostane do fáze uvěodmění.
Je to hodně dané nastavením celé rodiny nebo dané sociální skupiny, a též intonací a znalostí se navzájem.
Co v jednom seskupení zní smrtelně vážně a je tak i míněno, ve druhém je jen vlídné odpálkování.
Dokud to člověk nezažije, nerozpozná, neposoudí.
67
Jo, to mě taky rozštíplo. :-))
Úplně je člověk přitom vidí. :-)
68
:-D jo, dost vtipný, jak někdo malej pípne kafe latte :)
silence! i kill you :-))) jdu spát :-)) dobrou
70. jo. :-))
Dobrou noc, Ratko. :-)
Dobrooou!
A já si dám do postele slabý kafe latte!! – když zítra můžu ráno sobotně spát.
72. :-)
Dobrou noc všem :-)
Dobrou taky. :-)
Tak se mi tak vybavilo…”slunce žblunce.”
Odkud já to v té palici mám?
A už jsem to našel:-)
“Poslyš, Květíku, nauč mě skládat básně. Chtěl bych být také básníkem.”
“A máš vůbec nadání?” zeptal se Květík.
“Samozřejmě že mám. A jaké!” odpověděl Neználek.
“Musíme si to vyzkoušet,” řekl Květík. “Víš, co je to rým?”
“Rým? To nevím.” řekl Neználek.
“No přece, když končí dvě slova stejně,” vysvětloval Květík. “Například: žert – čert, láska – páska. Rozumíš?”
“Rozumím.”
“Tak řekni rým na slovo kytka.”
“Lopata,” odpověděl Neználek.
.
“Tak a teď si vymysli rým na slovo slunce,” řekl Květík. “Blunce,” odpověděl Neználek. “Blunce?” podivil se Květík. “Copak je vůbec takové slovo?” “A není?” “Samozřejmě že ne.” “Tak tedy žblunce.” “A co je to, žblunce?” divil se znovu Květík. “No přece když něco spadne do vody, tak to žblunce,” vysvětloval Neználek. “Hlouposti!” řekl Květík. “Žádné takovéhle slovo není. Musíš hledat slova, která doopravdy jsou, a ne si je vymýšlet.”
“A když nemůžu to druhé slovo najít?” “V tom případě nemáš k básnictví vlohy.”
“Tak si vymysli ty nějaký rým,” povídá Neználek. “Okamžíček,” souhlasil Květík. Zastavil se uprostřed pokoje, zkřížil ruce na prsou, naklonil hlavu a začal přemýšlet. Pak zdvihl hlavu vzhůru, koukal do stropu a přemýšlel dál. Potom se vzal za bradu, díval se na podlahu a zase přemýšlel. Když už to všechno zkusil, začal chodit po pokoji a tiše si brumlal: “Slunce-vlunce, dlunce, mlunce, plunce, klunce . . .” Dlouho si tak brumlal a najednou řekl: “Fuj! Co je tohle za slovo? Nejspíš nemá žádný rým.”
Toš kdo vymyslí rým na slunce?:-)
Slunce tyje v tůňce
75. :-)
Slunce v tůńce
mrklo
žbluńce.
Slunce
opálilo
sumce
i v hluboké tůňce
Ať jde Květík do prdele:-)
76
Super. :-)
Mě napadlo Slunce na meruňce. :-))
79. slunce na meruňce je skvělé :-)
Nebo
Slunce sklouzlo po Barunce.
Slunce váží čtyři unce.
Slunce trápí Kamerunce.
:-))) supr všechno.
Sumec taky, jo. :-)
Tak to nějak spojíme:
Slunce
opálilo
sumce
i v hluboké tůňce
ale trápí Kamerunce
ty co váží čtyři unce
a vzdychají po Barunce
sedící si na meruňce
84
:-)))
To by měl Květík radost :-)!
75
Když jsem koukal do slunce,
vyloudil jsem ze strun cé.
A teď si jdu přečíst vaši poezii výše, to bude kulturní zážitek.
84
výborně!
Já toho Neználka nečetla a neznáju, protože jsem nedůvěřovala dovednostem ruských budovatelů a tendenčních básníků, například Květíkovi.
– teda hlavně jim nedůvěřovali rodiče, protože mi kupovali dětské knihy pořád, to byl pro mě nejlepší dárek, ale Neználka asi odmítli. Von stačil Mikeš.
87 taky skvělá. :-))
88
Já Neználka zkusila číst, ale nebočetla, vůbec mě nebavil, přišel mi už moc takovej vykalkulovanek, aby ukázal ty typy.
Ale jinak jsem měla ráda i Malýho Bobše, ač to bylo tendenční, též jsem zvládla Honzíkovu cestu, Timura a jeho partu, Čuka a Geka, ba během nemoci ledvin jsme zkousla i Nepolapitelný monitor, Annu proletářku a Reportáž psanou na oprátce.
Vysloveně se mi líbila jedna moderní sovětská chlapecká knížka, ale už jsem zapomněla, jak se jmenovala, jen vím, že to bylo o šermu, hlavní hrdina byl sportvní šermíř. Nebo pětibojař? Tyjo… neví někdo, neříká to tu někomu něco?
Jo, a eště vím, že něco jako Charta 77 pro mě v raně školním věku byla Odvážná školačka. Páč jsem naznala, že něco tak blbýho snad českým holkám v životě nemůže jít za vzor, natož země, kde takový pitomý holky běžně mají a kde se do školy musí chodit v nějaké stoletazaopicové uniformě.
87. jo taky výborná. :-)
89. Ru vůbec netuším co je to za knížku.
8. nojo, tendenční v tý době…..Honzíkova cesta, družstevní vozík, družstevní slepice, družstevní vajíčko, jen Punťa vlastní :-)
92. si říkám, že v tý době asi ti spisovatelé pro děti byli možná nuceni i psát tak nějak propagandisticky….a ted šlo o to jak…..a jak uměli psát….
a ted se mi teda vybavil, bylo to a je možná ještě na netu všude možně hon na Žáčka kvůli básničce v čítance pro děti …..absurdní :-(
Mě se líbil Meresiev, jak se plazil bez nohou asi 100 km nebo kolik… a pak tancoval kazačok :-)
Ty ostatní knihy ani neznám… asi jsme to neměli jako povinnou četbu a mě to nijak nelákalo číst… ale meressieva jsem četla dříve než to bylo povinné, byla jsem nadšena jeho hrdinství a statečností, a dodnes si vzpomínám jak mu bábuška zabila poslední slepici partizánku a udělala mu slepičí polévku a zachránila mu tím život. NO možná se mi to plete z jiné knihy :-)) Stejně mě kniha pro život hodně ovlivnila :-)) jakože buď statečný, všecko zvládneš a nedívej se vlevo vpravo co tě to bude stát :-))) Příběh opravdového člověka o vytrvalosti a síle.
Honzíkovu cestu jsem neměla ráda. Bobše podobně.
Čuk a Gek a školačku jsme měli jen úryvky v čítankách. Pamatuju si, že si dala do vlasů mašli, když šla do tý školy, a to mi připadalo děsný.
Timur a jeho parta – to jsem si přečetla dobrovolně až v 90. letech a překvapilo mě, že je to dobrý.
96 Meresjeva čet můj nejlepší kamarád a taky ho to oslovilo. Jinak čet verneovky a podobný dobrodružný knihy jako já a Karkulína ze střechy, tím jsme se dost bavili.
Dneska a včera trochu koukám na ME v krasobruslení – mám volný víkend, hurá. A asi si zítra zajdu bruslit na nějakej rybník, protože to třeba pak zas nepůjde.
98. já četle taky verneovky… ale spíše později. Meresieva jsem četla tak v devíti, možná v osmi… to byla ta doba, kdy jsem to moc prožívala…. pak se to zlomilo a četla jsem jen detektivky a verneovky :-)
Pěknej komiks liško, mi jen připomněl jak moc mi přes tu zimu chybí, to nad náma, jak ten den má hned jinou barvu když nám svítí.. :-)
Meresjev mě nezaujal. Byl na mě hrdina až moc. To mě prudilo.
Ale to s tou slepicí mi připomnělo Našeho dědka Josefa. Jak vařil slepičí polívku ze slepice aji s péřim tej svojí babči, když už mu ležela na smrtelný posteli. :-)
99
Já se před chvíli vrátila z lyžování. Na netu na dnešek všude hlásili sluníčko, ale v reálu šedo, mlha a občas poletující drobnej sníh bodající do tváře a očí (jezdím bez brejlí), na sedačkový lanovce zima, sotva vyjela zpoza lesa, bylo to na zmrznutí větrem.
99
krasobruslení stejně jako většina hodnotících sportů známkou (gymnastika, skoky..) rád nemám, obdivuju tu náročnost po technický stránce, ale jako celek mně to nic neříká, příliš tendenční na můj vkus…
102. ono nešlo o to že byl hrdina, ale kolik vydržel. z nějakého důvodu mě fascinovali lidé co hodně vydrželi. Taky jsme měli doma knihu o jogínech, tto jsme taky ráda četla… jak vydržel stát na jedné noze nebo držet ruku nad hlavou až mu uschla. to nebyl hrdina… ale byla v tom vytrvalost a hluboké přesvědčení. Jako děcko jsme se ptala, odkud se to bere. Co je to za sílu.
104
Však jo, byl hrdina, savětškij čeloavěk vydrží všechno a nakonec zatancuje i kazačok.
Prostě mi byl tím “všechno vydržím a s úsměvem na rtech pro svaju ródinu” protivnej. A eště když nám ho dával i za vzor. Evidentěn všecko přestřelená nafouknutý, absolutně nevěrohodný. Pro mě tehdy ani kousek opravdového příběhu opravdového života v Opravdovém člověku.
…bych mu slepici neuvařila, teda, ani kdyby to nebyla moje poslední.
107
tyjo, tak nechutnej příběh, to je něco. A ještě popravili kdekoho se bolševikům zamanulo…
109
tak to nečti, to si radši přečti odkaz 107, protože v té wiki jsou asi kecy, co se tradují. nic víc.
109
Fakts neslyšela? To já jo, Pavlík Morozov. Legenda o spravedlivém pionýrovi, který za spravedlnost a právo mužiků šel i proti vlastnímu otci vyvrhelovi kulakozrádci. :-)
111
I když kdoví. Takový nechuťárny radši neznat.
– je můj názor.
111. podle mě je to ve wiki stejný, ale kratší. je to na necelou stranu :-) ale nemám chuť to srovnávat. nevím jak to souvisí s tématem.
114
není to stejný. nENÍ PROKÁZÁNO, ŽE JEHO DĚDEČEK JE VRAH, JEN HO SPOLU S JINÝMI ZA TO POPRAVILI A NESRALI SE S TÍM, I KDYŽ SOUD BYL. a U NICH KDOVÍJAKEJ, ŽEJO. Známe to.
Jé, se mi to přeplo a nechce se mi opravovat písmenka.
ale byly odtajněné nějaké spisy… takže v tom odkazu bylo že žádné podklady nejsou, ale už jsou. a taky je ve WIKY že o tom BBC natočila pořad, takže předpokládám že se někdo v případu hodně rýpal. Propaganda je svinstvo.
116
je to celý hnusný.
116. jasně, to bychom tady mohi rozebírat stalina a čistky etc…a celkově ruskou mentalitu s jejich způsobem myšlení. Nedávno jsem četla od Tolstého Vzkříšení. Ono je to opravdu asi v genech.
Pavlíka neznám.
Meresjeva jsem nečetla, ale mám podvědomí o tom, že to byl skutečný příběh, letec co přišel o nohy….z těch válečných věcí jsem četla doktora od Stalingradu, taky autobiografie, byl o něm film – byl to Němec zajatec, dostal se na sibiř a léta mu trvalo, než se dostal pěšky po svých domů.
119 tedy on ty nohy měl :-) ale taky šílený až neskutečný, co lidi jsou schopní přežít….
120
:-)
118
hrozný, co.
120. žejo… někdy nad tím zůstává rozum stát. Maresiev prokazatelně lezl 18 dní asi 40 km… a vrátil se k letectvu. Taky jsem sse dívalav TV na borce co si uřízl zaklíněnou ruku kamenem a normálně došel domů… když to popisoval tak jsme nevěděla jestli si nedělá prdel, ne… naprosto vážně to tak udělal. Chtěla jsem tím říct že jsme schopni mimořádných výkonů, fyzických i psychických. Máme to v sobě. Tedy je to téma blízké tomu slunci… co v nás motivuje sílu, asi pudy… ale jsou tyto pudy opravdu tak neskutečně výkonné? a nejsou vidět… v běžném životě.
co k tomu říct – ty některý osudy, je uplně jedno jestli je to němec, rus….nevim….neuvěřitelná síla po životě …..
mám dojem, že mu to trvalo deset let dostat než se dostal domů.
zajali ho někdy koncem války…
122. jo.
123 vypadá velice poutavě … dnes už to tak neprožívám :-) přepokládám (pro sebe) že povolily pudy, tedy necítím se pod tlakem povinnosti “přežít”.
114
Souvisí to tak, ratko, že tyhle hrdinský epopeje poplatný režimu vznikají cca stejně. V případě Morozova zřejm ěještě o něco drastičtějším způsobem než u Mersjeva, ale podle mě na stejném principu. Protože není o člověku, ale o sovětským člověku.
Vůbec bych se nedivila, kdyby v reále vojín Meresjev přebral vodky a ty nohy mu umrzly, páč večer předtím vyměnil boty za tu vodku. :-))
127. ale ne… měnejde přece o to jak to vznikalo. ale to ten fakt že se to stalo. o maresjovi (skutečný člověk) je dostatek dokumentace. stačí se podívat. není důležité jeslti to byl rus nebo čech… to jen ty mi podsouváš že mezajímá propaganda. ale to je tvůj problém, ne můj :-)
128. Vubec te Ru nezjímá co sděluji, jen se mi chceš vysmát. Tak zatím….
No a my mame po jednom takovem mytickem hrdinovi v Praze pojmenovane letiste.
128
Já ti nic nepodsouvám, jen jsem ti odpověděla na tvoje sdělení, že nevíš, jak to souvisí. :o)
S Morozovem jako reakcí na Meresjeva jsem přišla já, protože mně to tak připadá, píšu o sobě.
Víš co, končím, už zas to bereš osobně. A už zas se ježíš, čím ti ubližuju.
Tak na to s. Za to mi to nestojí.
131. uráží mě to… a hodně. Děláš ze mě blbku.
129
Jsi paranoidní a máš mě zaškatulkovanou jako tvou pronásledovatelku, které nejde o nic jiného, než si na toibě zatancovat.
To není ale můj problém, to je problém na přijímači.
Začínám mít pocit, že mínusy z těchhle diskuzí začínají pro mě převažovat nad plusy.
Vážně mi to čím dálk víc začíná připomínat základku. Tu holčičí část.
Mějte se.
123 barčo
fifty fifty :-))
124
deset let, to je teda vpravdě odyssea
122 ratko
nebyl to film 127 hodin? Podle skutečné události.
130 Saule
:-DD
132 ratko
kde?
128
já bych ten příběh nezpochybňovala, ale známe sověty. A nejen je… viz letiště Ruzyně. To je ten problém, že jakmile je cokoliv řečeno komunistama, člověk si nemůže bejt jistej vůbec ničím: existovalo to, nebo ne? bylo to tak, nebo naprosto naopak? A takový lehce posunutý pohledy na historii se objevujou furt a všude, ne? – např. všechny opravdu důležitý spisy STB byly spálený velmi zavčasu.
132. protože někoho ocením a Ru mi řekne že to byl stejně nějaký opilec… takže to co ocením shodí. Tím shodí i to co říkám.
136
nojo a dost možná by to napsala i kdyby to ocenění napsal kdokoli jinej – když jeden řekne něco, druhej upozorní na anti-něco. I když ne vždycky, to je fakt,taky se dá jet na souladný vlně něco a stejný něco. Jenže pak chcípne diskuse a náboj a v někom z nás (komkoli, kdo s tím právě zarezonuje) vznikne strach, že jsme přišli o diskusi, takže zas někdo jinej musí udělat akci nebo anti-akci a zase se to rozproudí a tak to tady na (těch našich) blogách válíme furt, abychom z toho něco měli. Až se to pro někoho ocitne na hranici schůdnosti.
V tom případě mám dojem, že většinou děláme to, že počkáme, někdo se stáhne, a pak se to zase obnoví a může se to stát znova atak pořád kolem světa. Tak jsem v poslední době pozorovala, že ses stáhla několikrát a ru taky. A to stažení naštěstí nejde navěky. Doufám! To by ve mně vzniknul ten strach, že je konec diskusí, udělala bych nějakou akci a zas by se to opakovalo…
– to je noční pohled na věc. Ráno je moudřejší (pro ty, co respektujou ráno:-)
137. Liško, pro mě je to součástí otevřenosti. Když se tě něco dotkne tak je to jen ten maličký okamžik několika vteřin….a pokud to neřekneš, je to pryč a řeka teče… a ihned to zmizí. Pokud ale ten maličký okamžik zastavím, pak dostane formu a jméno a stane se zjevný a mohu ho sdělit slovně. Takže dát o tom vědět druhému. Je to zvláštní zrcadlový efekt… interní komunikace která se stala zevní. vím že to pokulhává, ale tak nějak…pořád je to akt lásky :-)
137:presne tak.Potvrzuji rano a dokonce bez zbytkoveho alkoholu:-)
137. No, co na to říct…..
Nojo, chudinka Ru, ještě že ta Ratka tady je a je taková a píše jak je.
po kom by ´ta Ru jela, že jo? Ru známe, vidíme….furt se ten mechanismus opakuje. A klobouk dolů před Ratkou, co všechno si dá od Ru líbit a nereaguje tím samým způsobem jako Ru. Obdivuju Ratčinu trpělivost. fakt.
137. nevím co přesně ale ještě bych dodala, že strach není na místě – tedy předposlední dva řádky. Naopak :-) Pro strach není žádné místo … protože pořád se někoho dotýkáš, pořád se v komunikaci lidé… setkávají a nejde o to být souhlasný. nýbrž nechat každého zpívat svůj zpěv a ten svůj si udržet u toho taky. Možná jsem chybovala a možná jen hájila svůj prostor… v daném momentu.
140. BArčo podpalovačko, nech toho :-) šlo o ten jediný moment, který jsem zveřejnila… tedy ukázala se slovně. nic víc. není nic speciálního co bych si nechávala líbit…jsem zde ráda, to co se mě dotkne nebo nelíbí řeknu… tak jak to je. A jedu dál … jen ukážu že toto nebo ono. a není na to nutné nijak reagovat… vzít v potaz. aaaaa Ratky se zase něco dotklo… chachááá. Jedem dál :-)))
141. souhlas.
a strach není na místě, ale taky není zapotřebí si věčně nechat od někoho srát na hlavu, a právě tímhle způsobem. není proč.
A i to ukončení v tý diskuzi je umění – což jsi udělala výborně, kde si právě znovu trpělivě popsala to, co zíváš a proč zpíváš, z jakého důvodů. Ru tě neposlouchala a tím to shodila totálně a samozřejmě její bonus navrch – jak jsme slepice ze základky. :-)
Jde o to že strach v komunikaci je špatný…je lepší (pro mě) se jeden druhého nešetrně dotýkat…než se ignorovat. Pokud se otevřu, vím že tyto doteky jsou součástí. Ale terpve teď jim rozumím….vidím je. To že něco vnímám jako bolestivý dotek, nic neznamená že ho odmítám… vystrčené parůžky, znamenají jen bolestivý dotek.
144. takže pro mě diskuze dobrá včera. prostě člověk vidí , vidí když chce a trochu vnímá.
37. uplně zkráceně jde říct, že ano sověty známe a Ru taky. :-)
takže když prostě i ta wiki je falešná i ten Meresjev je falešnej letec neletec….i ten příběh i amputovaný nohy je lež…..no tak co…..ještě že tu máme Ru, že ví jak to bylo.
Podobně jako Ratka bych tu diskuzi ukončila – prostě marný. vidíš reakce od Ru a řekneš si, nojo no….tak jdu dělat radši něco užitečnějšího, nebudu si tady povídat, prostě Ru to nepochopila a už si jede svoje a jdeš od toho.
vrátím se ještě k Neználkovi.
Neználek na Měsíci, je tam i souvislost s tím, že ta knížka vznikla tuším rok poté co američani byli na Měsíci….
Neználek celá serie je samozřejmě tendenční – odráží se tam studená válka těhle dvou velmocí , popsaná pro děti. No, v každým případě klobouk dolů před tím spisovatelem jak to dokázal napsat.
Tak se to dík Barči vyjasnilo. Svou upřímnost stran tohoto si nechám pro sebe.
Jen tolik: Po Ratce nejedu. Má-li ten pocit, nemůžu za to, ale tyhle střety, jak jsem to tak četla zpětně teď i jak to dělám vždycky, vznikají vždycky tím, že ratka plácme něco sebeobrannýho a já to vezmu jako faktickou věc, na kterou opět či opakovaně odpovím – ne skutečně si nevšimnu toho, že v ní něco vespod bublá, protože tak jasně to ona hned na začátku najevo nedá a ve mně by na jejím místě nebublalo.
A tím opravdu končím, Liško, nezlob se, to, co sem prosakuje, je z neblogového pozadí, nemá cenu to řešit, snad to časem přejde až se zas kolečka pootočí, zatím to budu dělat jako psice nebo Zuzi, jsem ráda, že jsi.
Hezkou neděli.
Touzis Ratko i po mem vyjadreni bezmezneho obdivu a podpory,nebo to takto staci?:-))
138 ratko
že se tě něco dotkne, je informace spíš pro tebe, než že by to ten druhej potřeboval vědět od tebe, ne? – On si toho stejně všimne, ale co s tím :-)
140 barčo
chudinka? Je kdo? Je nikdo, snad.
Chudinka je něco politováníhodnýho nebo něco slabýho – v očích / nebo ústech toho, kdo to říká. O “chudince” to zas nic moc neříká.
Takže to nic konkrétního neříká o nikom :-))
140-147 barčo
já nevidím dva účastníky (asi žádnýho) rozhovoru jako jednoho, co útočí, a druhýho, co se brání. Vidím dva účastníky a každej dělá svoje, není tam žádnej jeden obdivuhodnej a druhej méně. Není tam někdo, kdo sere druhýmu na hlavu,a druhej, co si nechá srát. Anebo z jinýho pohledu je – a je to jejich / naše volba a je to OK, proč ne, tak to děláme, no, náš způsob.
Když do toho ale leze něco oklikou… (a to se asi taky stává často; mně se to stává spíš v reálu, tady ne) tak se to projeví jako rušivý.
Ono to tak totiž vypadá:
ad ru 149
Jo. Já to sice nevím, ale jeví se mi to taky tak.
Nonic, počkáme a uvidíme. Třeba nějaký jiný téma bude schůdný a nezabřednem někam, kam nechcem :)
151/152. jj. naprosto rovnocenní účastníky. Když se mě něco dotkne tak to vím, ale ten druhý ne. pak se můžu chovat komicky… a ten druhý neví proč. Takže je podle mě fér to říct. A pokud se ještě někdo (třeba jiný)navíc zeptá… proč, tak odpovím. ale ta situace je dávno pryč… je zcela jiná nová situace, to už je pohled zpátky víceméně referování…něčeho co dávno není. přichází nový okamžik, nové ráno… nová situace.
Ratko, co se tě dotklo? Meresjev? Ta největší ruská propaganda proti které se někdo jemně ohradí? Styď se.
154. mám to znovu zopakovat? řeč byla o lidské vytrvalosti…kolik toho člověk dokáže vydržet, když chce přežít. Jesti maresiev, nebo někdo jiný… Maresiev mě napadl jako dobrý příklad, protože vím že existoval, četla jsem o něm jako dítě, pak i jako dospělá jsme viděla jeho životopis. Prokofief o něm složil operu. opravdu přišel o nohy a plazil se prokazatelně mnoho dní. MOhla jsem vzít jiný příklad, nevím přesně jak se jmenoval ten horolezec co si uřízl ruku, nebo dřevorubec co zůstal zaklíněný v kládě a taky beznohy dolezl. Asi by to byly bezproblémové korektní přiklady.
A stydím se právě teď…omlouvám se, že jsem vnesla ruskou propagandu.
Karle, máš pravdu… je třeba si dát pozor na jazyk. Zvolila jsem blbý příklad.
155
on se ten příklad z toho prostředí nabízel víc, protože tady byla řeč u sovětské literatuře.
Teď jsi mi objasnila, jakej vliv ta propaganda fakt má – protože jméno kluka, co uvíznul v díře a zachránil se bezrukej, si nevybavuju. Ani jméno jinýho podobnýho člověka. Kdežto ta jména ze sovětstký propagandy některá jo :(
Tak já je říkat nebudu :)
Mě to napadlo u fašounů – protože se každý týden vysílá v televizi na nějakejch kanálech nejeden pořad o nich, o jejich nejvyšším, do toho ten přiblblej film o Lídě Baarové od Renče… a často se tam sledujou bizarnosti a činy těch hnusáků, ale ne těch, kdo stáli na čestnější straně. Nškdy jo, letecký souboje a jejich hrdinové například, nab obou stranách. A někdy bohužel jen ty hnusy a já si říkám, proč to. Proč dávají majora Zemana? já bych ho nedala bez komentáře, jentak, tehdy jak ho dávali v 90.letech s komentářem, jsem ho viděla. jinak ne. A ani se nepodívám. připadalo by mi, že ho tím propaguju a ne jen trochu.
no, když už jsme u toho, já bych se právě kvůli těm pocitům hnusu ad 156 hrozila toho, říct v jedný větě jako barča 147 – byť jsi to barčo dala s komentářem, že je to zkráceně, a se smajlíkem, ne že ne, to sis uvědomovala, to je jasný – v jedný větě sověty a ru.
57. no jasný.
ale pochopila jsem Ratku, co nám tím chtěla sdělit a proč to sděluje : četla tu knížku jako dítě, pro ni silnej příběh…..vším, takže na to jsem teda navázala v komentářích já….prostě povídám si tam s Ratkou…..přišlo mi to Ratčino téma uplně jasný o čem píše a proč píše…
Liško, pro tvou orientaci:
127:
“Vůbec bych se nedivila, kdyby…”
Nikde nepíšu, že to tak bylo, nebo že vím,že to tak bylo.
A že to tak Ratka přečtla, protože to čte přes brejle přecitlivělosti na mě, a že se to Barči hodilo do krámu, na tom vinu nenesu.
Ha, možná proto mám ráda skutečné příběhy polárních výprav – a chvíli jsem si pamatovala i jména jiná než Scott, Amundsen, Peary, Nansen, Shackleton, Běhounek – protože tam taky jde o končetiny a o život, přitom ne o propagandu. I když ten Nobile už byl z fašounský Itálie. Však toho taky nemám zrovna ráda.
Ale teď si nevzpomenu, čí byla ta výprava námořní do S Ameriky, jak měli otrávený konzervy. A nenapovídejte! :-)) Si to znova někde přečtu.
160
Já ty hrdinský eposy obecně moc nemusím. A ty zmrzlý už vůbec.
Což neznamená, že jsem nesjela třeba většinu dostupné literatury o námořních bitvách za WWII. nebo o leteckých bitvách o Anglii.
Ale jen jednou. Jen vcědět a nic víc.
156. jo ty válečný dokumenty ….to je síla.
158 jo, to bylo.
127 a to byl normální fór.
A vůbec bych se nedivila, kdyby :-) vzniknul v tu chvíli úplně logicky, protože už tu bylo těžký téma – nohy pryč, do toho ještě celá ta hrůza toho režimu – a to téma si asi už žádalo odlehčit. Takže někdo to udělat musel a vyjímečně jsem to nebyla já (protože v tomhle tématu se nepřenesu přes to, že se mi ta sovětská propaganda a zločinnost hnusí); já to bejvám obvykle v realitě ve skupinách lidí. A stává se často, že právě si to trochu odseru. – jak jsem tu určitě nedávno zas připomínala. někdy odseru a někdy, čoveče, se dozvím, že ty lidi ostatní byli vděčný a rádi a oceňujou to jako statečnost.
Asi podobně jako barča oceňuje trpělivost ratky.
Jenže to je v nás, není to zásluha – moje zásluha tahle moje “statečnost” není a myslím si, že ani ratky trpělivost; že ratka je trochu podobně splachovací jako já a to něco umožňuje, rychle jít dál bez jakékoli hořkosti – jak ratka výše zhruba píše. No ale má to i blbou stránku. Dobrá zpráva je, když to neděláme vždycky a podaří se to udělat jinak. Třeba že já jsem nebyla ten, co udělal vtip. :)
Takže dík :))
163
Rádo stálo. Netřeba děkovat, není to zásluha, je to v nás.. :-))
163 – jenže to v tu chvíli nejde poznat, že se vynoří vtip, protože nazrál čas. Můžu to jen vidět, že je tady vtip, nebo se slyšet, jak ho říkám nebo jak někdo ho říká, ale v tu chvíli ještě to nedává smysl. Až za chvíli.
Nebo nikdy, protože všechno takhle do mrtě sledovat je taky napytel :)) To nesleduju vůbec. Nedělám to. Jenom teďka jsem se na to zpětně podívala, protože se něco semlelo, něco se vyrojilo, jedne řek to a druhej to (a ono, i když to možná zní chladně pozorovatelsky, je mně jedno, kdo řek co a co řekla já, ale jen se koukám, ŽE se to objevilo). Něco se tady urodilo, to je supéééééér!! my fungujeme!
…165:
Mne prijde jako nejvetsi vtip kam az se ta diskuse dostala od Neznalka,kde vlastne zacala.:-)
Jestli to nakonec nebude moje chyba,ze jsem tam to slunce zblunce dal,mel jsem si dat pozor:-))
160. četla jsem je úplně všecky… Amundsena, Nansena… hltala jsem je jako děcko, to byl svět! to byl život :-) tedy prožívala jsem to jako doopravdy. polárníky, expedice… cesty na pol, amazonkou… líbilo se mi to . a teď běžím odézt kluka na autobus… ať stíhá Brno.
164,166
:-)) naštěstí vždycky nejde si dát pozor.
To by nebyl žádnej život. Žádný dobrodrůžo. To bychom ho museli hledat někde venku a jet na pól pro dobrodružství a to já radši jen tak plkám :-D
I když dnes udělám výjimku a půjdu na brusle.
167
četla jsem to až jako dospělá a je to síla.
Jsem svoje slunce – to mi zní jako krásná motivační myšlenka :-)
Našla jsem zajímavou diskuzi na téma Me/aresjev, včetně rozboru letecké techniky a jí způsobovaných zranění při havárii a výčtu několika dalších beznohých pilotů z jiných zemí, přičemž mě nejvíc zaujala zmínka, že “piloti co neměli nohy, měli vlastně výhodu, protože pokud by měla nastat ztráta vědomí při otočce, protože mozek žene krev do nohou, u nich nemá kam, takže zůstali při vědomí déle”.
Meresjev hrdina nepochybně byl.jenze takových a možná jetevetsich měli Rusové po válce statisíce. tankistu se spalenym ksichtem,mrzaku…po válce sedeli i s vyznamenanimi v ulicích Moskvy a jiných měst a zebrali. Z té Moskvy je pak sem tam svezl taxik nkvd nekam do zapadakova,aby se mohli v klidu uchlastat a nedelali verejne ostudu
to je pro mne zajimavy,co se Jim tak ASI honilo hlavou,temto opravdovym smutnym hrdinum pomniku a uznani.
BEZ pomniku a…psano z mob.,tak sorry za chybicky:-)
172. Bůhví… pro propagandu (a knižně zdokumentování či zhudebněni) byli jen někteří. stačilo si jen vybrat.
A otazka je,jestli je vlastne ta pudovost(jak Ratka spravne odhalila)hrdinstvim,nebo prohrou
172. jo, tohle je další hrůza a fakt co už nedokážem domyslet…..
175:RatkA to odhalila tedy v jine souvislosti,ale souvislosti se musi sbihat.
175. to právě bylo tématem :-( Které nějak zapadlo v mojí hnusné propagandě aby se již nevrátilo. A vlastně koho by to zajímalo…
175. jo, pochopila o to s větším dopadem právě díky 172.
trochu off topic ..jsem si vzpomněla na jednoho stařičkýho profesora, jak nám kdysi vyprávěl o válečný medicíně, snětích, nebyly antibiotika…..průstřely…..všechno to měl v hlavě…..
Domnívám se, že sedět smutně s metály na pomnících… je jiné téma. Mě bližší. Tedy ne v tak extrémní podobě, ale vím o čem to je. Když člověk dosáhne něčeho s nasazením vlastního života, vše tomu dá bez zbytku a pak odejde do penze nebo je invalida či nemocný, a zapomenutý. Jeho sláva pominula a on se s tím musí nějak srovnat.
180. prostě z mýho pohledu pravěk…..z jinýho světa….neskutečný….
181. tak trochu jako olympijský vítěz… přišel, zvítězil… sestárl a byl zapomenut.
175/177
No právě že to taky vidím jako pudovost, tak mi přijde hrozně průhledně prodejný, zneužitý, z toho dělat hrdinství. Pro vlast, pro systém.
Každej bysme přeci v takové situaci bojovali za život, snažili se někam dostat, přežít třeba i ožíráním kůry ze stromů. Na tom nic zvláštního nevidím.
Pak už je druhá věc, co náš vlastní systém tělesný systém vydrží a co už ne. Silnej chlap s od přírody silnou konstrukcí a trénovanou konstitucí vydrží těch 18 dní, my ženský od počítače bysme chcíply nejdýl třetí den vůle nevůle.
Ale zas třeba leckterá z nás by líp zvládla ten posttraumatickej stres, co pak po válce ničil ty silný chlapy.
Prostě tohle pudový hrdinství mě neohromuje, nefascinuje. Víc mě ohromujou statečnosti drobný, všednoživotní. Téměř neviděný. Moudrosti přecházející do humoru, nadhledu, vlídnosti a laskavosti. Velkorysosti a neberličkování.
Zní to hrozně, pateticky a nabubřele, takhle napsaný, ale takhle to prostě mám, celej život, v tom, co obdivuju a přeju si i u sebe, i v tom, co mě bavilo číst v knížkách.
181. jo, je to tak i s prací.někde děláš 30 let i víc a skončíš a za chvíli po tobě neštěkne ani pes. shodou okolností toto podobné téma nastolila moje závodní doktorka, která je před důchodem a naléhala na mě at ještě zůstanu doma…….
184 jj. souhlas.
185 jj taky souhlas. člověk něco dělá tolik let… obětuje se pro to (fakticky) a pak najednou konec. co pak dál….a v jakém stavu. moc zajímavé…
Světská sláva, polní tráva. Kdo na ní postavil svoje hrdinství, svůj smysl života, umírá se smutkem, že nedostal pomník. Nebo ze zjištění, že ten pomník nic neznamená.
Nefér je to vůči těm, kteří tam, kde se přichází o nohy, museli přijít proti svojí vůli.
hmm….cihly ve zdi – Pink Floyd.
188. to znamená co? :-)
snad nešlo ani o pomník v těch hrůzách, ale o tu bídu celkově….v tom Rusku…..ta válka je uplně vyštavila….všechny…..(172)
189. no, skočila mi ta asociace na Zeď…taková ta marnost……světa jak je systémovej, nebo jak to říct…..jedna cihla vypadne, nahradí se další a jede se dál….
192. hmmm, Pink Floyd mám ráda… dokonce jsem byla v Brně v aréně na nějaké australske skupině co je hrála. a jdu na Dire Straits taky do Areny :-) ale muzika a umění… je něco jiného, než sezení na kufru životních zklamání.
192. no prostě se mi mihly před očima ty obrázky z tý Zdi…..je to výmluvný….nedá se to pořádně popsat…..zrovna Zed je takový to umění, který není dobrý si moc pouštět v blbý nebo depkoidní náladě…..:-) tím se to ještě těmi obrazy zesílí….
ale jinak Floydy mám ráda.
prostě ta Zed mi tam naskočila ted jak se bavíme….
193. jj. prostě zapomen na “moji” Zeď.
opravdu mi to jen proběhlo před očima a tak jsem napsala.
…190 nevystavila. rusove,slovane obecne se cizimi vystavit nenenechaji.Akorat za cenu krutosti na na sobe samych
196. kdepak jsi že nemáš háčky? :-))
sháním dětský stoleček se židličkou pro nejmenšího… nemáte tip?
175, 178
Mě to zajímá, to téma.
186
tak to je jeho chyba, že se obětoval. Kdo se obětuje, často čeká za to vděk. A to vede jen k nasrání nebo rezignaci, v horším případě. Připomíná mi to dlouhá léta strávená v partnerství – a pak rozchod/ rozvod. Přece nejde se k těm letům vztahovat potom a navždy želet, že něco už není, co bylo tak pěkné. Tehdy. Tehdy! Ne teď. Můžu bejt ráda, že takový léta byly a byly dobrý, ale čekat nějakej vděk nebo čekat, že se mnou někdo bude navěky, protože se mnou spokojeně byl léta, to je blbý, to nefunguje, to by byla iluze. Stejně když jdu do důchodu, nebudu čekat, že se na mě bude třicet let vzpomínat, jaká jsem byla předchozích třicet let šikovná pracovnice :) To bych nežila. Jenom se vztahovala k minulosti.
Tak to snad nechodí ani u veteránů. Jen u malé menšiny, snad.
Za tu Zed co se mě mihla může prosím pěkně Saul – 172.
172. opravdu pro mě silný dopad hrůzy…..všeho….
190 kdybys to rekla dnes nejakemu rusovi,tak Te na miste zavrazdi:-)na to jsou haklivi a maji proc. Oni jsou vytezove a dnes zvlast to nikdo neni schopen uznat.
199 … i když tys to ratko ad 186 neříkala, tys jen nadhodila, co pak dál. A vidíš – hned jsem se chytla svojí předdstavy že tím myslíš, že ti veteráni pociťujou nevděk, chachááá :)) To mě baví, tyhle chytlavosti.
202. myslela jsem svého tatku….když odešel ze školy, zhroutil se mu život. nic ho nebavilo, nic nezajímalo…. všecko nuda. Hrozně moc úsilí ho to stálo, vyhrabat se nato místo a hodně svárů a hádek s kolegy, pořád nějaké haštěření kdo s kým je. Dívám se občas na staré fotky, jak hrdě se fotí… na výstavě, na pracovišti….přicházejí žáci s děkovnými nevímčím. a pak…. všecko pryč. Když zemřel, bylo nás tam asi 25 lidí. Kolegové mrtví… všecko pokryl prach.
206. už jsem to zkoušela, obvolala jsem všecky. ta ve znojmě je již zamluvená… jiné jsou na osobní odvoz. co se týče bazarů… není tam již “fuk” co bych neviděla :-))
201. Saule asi neřekla, spíš je to fakt na stakan vodky :-) ta 172 zrovna tak, možná na dva. :-)
207. to ne… to mě dochází postupně. takové to “já geroj, vstavaj strana agromnaja” které postupně vyprchává s počtem umytých dětských zadků. Přičemž mi je jasné že ty umyté zadky jsou asi lepší varianta…. akorát to chce ten vnitřní porod. aby to bylo opravdu od srdce. ta jasnost. že to tak je.
Copak je takovej problém si pro to od vás dojet do Brna?
A nebo teda kup novou.
A nebo ať ti ji v Brně vyzvedne syn a pošle přepravkou.
211. moc miminkovská…malý už bude mít 3 roky. Ideální je malý stoleček a židlička. jednu jsem našla, ale s dopravou a dobírkou se mi to jeví jako hodně penez. ale uvidím, třeba je koupím nebo najdu v nábytku jiné :-) https://www.maxmax.cz/detsky-plastovy-stolek-se-zidlickou.html
214
a co taková dřevěná židlička, co vypadá trochu jako dva schůdky a je “rostoucí”, myslím že má i nějakou zábranu na břiše (nebo opěrky?), která se pro větší děti odebere.
215. tu taky ne, on sedí normálně u stolu… sice s bradou deset cm nad stolem ale poobědvá bez problémů sám :-) spíše mu schází místo jen pro něj, tedy stoleček se židličkou. aby viděl na to co dělá… něco si poskládal, nakreslil a tak.
2154
Tvůj nebo Liščin tatínek by uřízli stolu nohy.
Já taky. Akorát bych k tomu koupila nějakej na plochu menší.
To je zvláštní, chtít napsat šestku a napsat čtyřku a pětku.
Jdu si přiložit, asi se třesu zimou.
hledala jsem, nic moc jsem nenašla, jen Ikeáckej drahej :-(
no nevím… toto mě nikam nevede. Jak můžu být sobě sluncem když tomu mám velkou nedůvěru… spíše věřím že my všichni v sobě jsme odrazem jednoho velkého slunce. Tedy v každém se to slunce odráží jedinečným způsobem tak, že zůstává součástí celku – odrazu jednoho jediného slunce.
to je pohled na jinou věc.
“Jsem slunce” pro mě znamená: Jsem zdopovědná za svůj život, takže beru do svých rukou víc aktivity než dosud. Chci vzít. Chci, aby to tak bylo. Nikdo jinej to za mě neudělá. Rozhodovat se je lepší než se nerozhodovat a jen reagovat způsobem ano / ne.
(což nevylučuje někdy nechat věci plynout, zastavit se a koukat nebo se chvíli vézt; ale ne furt a ne nevědomky)
Liškometa mě dostala :-)) (ten obrázek)
2. k tomu mě napadá taky hřejivost – pro sebe, tím pádem i ostatní.
… slunce – životní síla, vitalita….a taky světlo…takže směr na něco vidět, posvítit….
3. mě ten předposlední jak má v břichu slunce :-)) ten je úžasný :-)) opravdu raketová liška, pardon komentová :-)) ne překlep, kometová :-)
Téma Slunce mi evokuje Tarot a astrologii.
Jedno Slunce tady.:
http://karty.atarot.cz/karmicke-karty/slunce
5. jo, ten předposlední taky :-)
Liška plná energie :-)
4 barčo
nojo! To je důležitý! Ještě že vás mám, vřelé ženy – žes mi připomněla hřejivost, laskavost… k sobě zejména.
5ratko
:-DD
teď si říkám, že ten obrázek je vlastně motivační. Jak jsem se bavili nedávno o motivaci… manipulaci.
9. jj. pokud spojuješ slunko s motivací… je to zajímavé téma.
8. proč to obracíš pořád k sobě? myslíš že hřejivost k sobě je důležitější než hřejivost obecně? tedy jako taková být hřejivá… nikoliv směrem k sobě.
11. tedy taky k sobě… ale to vychází z hřejivosti jako takové, nikoliv obrácené sám k sobě.
Lisko,napis rovnou ze chceš,aby kolem tebe někdo obihal a doufám,ze by stačil jeden a ne nejaka sluneční soustava:-)
Já bych nechtěl byt sluncem. slunce žije jen pro sebe,pro svůj zar.Planety se musí přizpůsobovat a nikdy nejsou ke slunci blíž než musí,protože by je to znicilo
staci,jak krehka koexistence je mezi životem tady a sluncem. Hodně tvrdá hra o život pro nás.
Ad14 proste slunce je alfasobec,to jsem chtěl vyjádřit..
Ad komiks…ehm… mně teda ten první obrázek evokoval zcela jiný obrázek nežli ten na notýsku.. pardon… :-))
Šmankote, a teď jsem se dočetla ke “Jsem slunce, to si budu říkat,” a bliklo mi, že je to dirka do nějaké zvířecí prdelky…
Asi začíná být čas na brejle.
A nebo jsem moc pod vlivem toho komiksu předtím, jak jsme všichni ve sttejný…
3
Jo, mě taky, hledala jsem, kde je tam nějakej text o vyfouklé Lišce. :-))
Aaa, tak už je to jasný. Barča a Ratka všude vidí hřejivo a slunce a energii, neb jsou hřejivé ženy.
Já vidím všude ty dirky an(im)ální a naturální, vedoucí v podstatě do temnoit, tak já jsem žena? Hvězda padlá již… :-))
…tak jaká jsem žena, tam patřilo.
15 – Skvělý výraz.
Už od začátku toho komiksu se mi vybavil a pořád do podvědomí vracel člověk-slunce Ludvík XIV.
Alfasobec.
18. no, za sebe to mám tak, že ta energie životní je pro mě důležitá…..z mnoha důvodů….
21. vlastně to mám tak nějak odjakživa….přes všechno co mě potkalo, nebo jsem zažila….
21. 22.
nebo jak to říct jinak: když ti něco, nebo někdo vybije tvoje baterky tak umět si je zase nabít nějak. sama.
23. sama ne… nechat si je nabít :-) obrátit se k světlu a nechat se nabít…
21. v tom jsme si možná podobné… hledačky zdroje energie :-)
19 nevyhrata Sluncem.Tak jako my všichni.Jen si to narozdil od nás priznas a nesvlikas se do koupacek když klepes kosu jen proto,abys netrhala partu z které se kouří jak z komína,ale na nohách mají deset pletenych ponozek z prave ovci vlny:-)
26:ale nic proti teplejm ponozkam,taky si budu muset nějaký pořídit.Ale nohy jsou nohy,srdce srdce a hlava hlava.
Jine casti těla radeji resit nebudu:-)
A ruze je ruze,ruze,ruze…Hemigwai to nepochopil,tak se picl. :-)
Hemingway…ještě mu tak zprasit a zmekcit jméno:-)
28:stejne je to taková zenova hadanka,jak to vlastně myslela…dnes to vidím jinak,než kdysi a porad nevím:-) tak snad si to s Ernestem v nebi,nebo pekle vyrikali
11 ratko
já myslím, že hřejivost k sobě je to samý jako hřejivost obecně,
akorát hřejivost k sobě projevuju míň než k někomu / něčemu. Nebo je míň pro mě rozpoznatelná.
Krom toho je docela zajímavý, že na slunce koukáme jako na těleso, co hřeje navenek, nás, a ono hřeje i uvnitř sebe.
31 rozumím jak jsi to myslela… jen jsem si říkala že venku a vevnitř je jaksi v rovnováze… že uvnitř a venku jsou spojené nádoby. A nemyslela jsem slunce venku… to se jen tak říká. Já slunce moc nemusím. Spíše se schovávám do stínu :-)
Ta energie zde prostě je… všude. Nelze ji “přisoudit” slunci. I když slunci taky. Ale ve skutečnosti je všude.
Saule 13
:-DD
Jóó.
14
no, to je pravda.
15
:-D geniální
16 ru
jooo, to chápu :-))
já když kreslila paprsky, říkala jsem si něco podobnýho.
Chci bejt taky někdy alfa sobec. Někdy už jsem, ale chci víc :)
Pak zas budu hřejivec obecný usměvavý.
28,29
most přes řeku Hemingwai.
32
no jo, já taky jako spojené nádoby.
33
Aha, to zní zajímavě, něco jako jednota všeho?
36. a co vidíš jako překážku? proč nejsi když chceš :-)
37. noooo, ne zcela… záleží co z toho udělá tvoje uvědomování. jak to bere :-) jestli jako egoslunce, že tedy vše je tady pro něj… nebo sebe bere jako přirozenou součást, vlastně tím sám sebe “vynechá”.
39. nejvíc se mi osvědčilo pro vnitřní pohodu sebe vynechat. prostě zmizet a jen sledovat ten cvrkot a být automatickou součástí. Nechat to běžet samo.
38
já si to řekla teprve teď, tak nevím, jak bude nebo nebude překážka dál.
Jak je to dosud: to je asi docela složitý na to odpovědět, co je překážka – pořád to vidím jako tu svoji obavu se projevit. Strach přiklonit se k jednomu stanovisku jedinému. Furt jsem se ještě do mrti nezbavila takového zaražení a stopky, brzdy, sebebrzdy a dojmu, že “se přece musím krotit,” jinak je to smršť, “která nikoho nezajímá.” Tyhle hlášky mi něco říkají, z dětství, a všechno napovídá tomu, že když jsem se projevila naplno, zřejmě mi řekli “Stop” nebo “Teď ne”, “Na to není čas” nebo “No prosimtě co to je,” nějaké odmítnutí je to. Zastavení ve chvíli, kdy jsem běžela s otevřenou náručí a chtěla se celá ukázat a obejmout – a ono přišlo stop a když se to někdy někde nevímským zopakovalo asi v pubertě, naskočilo to tam na dlouho zas. To si vymejšlím jako možný scénář, opakující se kdysi nevímkdy; myslím, že kdyby se to stalo jen párkrát, tak to vliv nemá.
Dobrý je, že jak to teď píšu, uvědomuju si, že už je to dost v pozadí, nic mi to nedělá, nijak na to nereaguju, nic to ve mně už nerozeznívá, natož aby mi to vhnánělo slzy do očí. Tak už jsem možná i v tomhle svobodná.
39 že vše je tady pro mě, to není můj případ. Např: Neberu jako samozřejmost, když něco dostanu, když se mnou někdo jde se sejít, natož když mě někdo sveze autem. Proto jsem si řekla že chci být to svoje slunce – nemít pocit že si nezasloužím… cokoli.
Chci to přeznačkovat na: Cokoli, co chci, si zasloužím.
42 ratko
mimochodem právě i lehký dojem, že si něco člověk sám nezaslouží nebo vůbec existence myšlenky pochybující, zda zaslouží, je sebetrestání a to mi dost souvisí s křesťanským prostředím.
42. takže vnitřní kritik je opravdu superman a přepere tě.
40 ratko
ale jo, to jo, to je taky dobrý, ale je to trochu něco jinýho, připadá mi, že se to k těmhle věcem nevztahuje. Je to na jiné úrovni, je to už celkovější, je to pojetí života, celýho. A já jsem byla zatím jen u toho, že já jsem stejně důležitá jako ti okolo. že já jsme slunce pro sebe a oni jsou taky slunce pro sebe. Někdy, když chtěj, jindy upřednostní něco jinýho ze svýho rozhodnutí.
Ne že já jsem jediný slunce, šmajrá! (Teď mi teprve dochází, kam jsi asi mířila) Takhle neuvažuju.
42. to je pěkné… cokoliv co chci si zasloužím. To co chceš a co si zasloužíš, vlastně máš. Skus se někdy na to takto podívat…. že to co si zasloužíš je přesně to co právě je v tento okamžik. Tedy tak to cítím. a už dál to neřeším.
42, zkus to vzít ještě malinko jinak: napadlo mě: Je něco, co si tvoji klienti nezaslouží z toho co ty jim dáváš?
46
jo, tak to je, to je neškodné konstatování, které zároveň má do sebe víc :)
Skus anebo Zkus? Skus je asi zubní protézou :-)) něco skousnu či zakousnu a je to moje. Vlastně jinak to snad ani nejde. Kolem člověka pořád defilují rrůzně vjemy, věci, lidi, zážitky… a on jen sáhne a některé si “přisvojí” a z toho má pak ty pocity. Mohu se ptát, proč zrovna mě defiluje (pochoduje) kolem oken toto ne něco jiného…to nevím proč :-) Křesťané na to mají geniální odpověď: Bůh ví co je pro tebe nejlepší, tedy co ti má poslat do cesty.
Jsem vám ted do tý diskuze s Ratkou blbě vlítla. Ale Liško, vím jak to myslíš s tou hřejivostí a “sebetrestáním” u sebe.
47
barčo
tybrďo, to je novej rozměr. Takhle se často věci dějou – že se ukážou tuhle i onehde v životě… s tímhle i s tímhletím bližním, tak i naopak…
K otázce 47: Nikdy mě nenapadlo, že by si něco nezasloužili klienti, vůbec. To doteď nikdy. Protože co dávám, je nabídka. Není to, že bych jim něco nutila enbo něco vyžadovala (jo, jasně, žádoucí je např. docházet pravidelně… když někdo nepřijde, není to důvod k nějakému pokárání, vůbec ne, je to úplně v pořádku, má to buď žádné následky nebo následky podle předchozí dohody, ale něco to vyjadřuje a to si musím říct; není to bez významu a já to držím v mysli – třeba pro ten význam nepřijití mám nějakou hypotézu nebo žádnou, ale musím to vědět a držet v mysli, protože to vstupuje do hry, je to významné).
– takže z toho konceptu, že klienti jsou dospělí lidi, už z toho přístupu, vyplývá, že nemůže nastat ve mně dojem, že si něco nezaslouží. Resp. že si nezasloužili takvou nemoc, to jo, ale nenastane dojem, že to,co jim dávám, si nezaslouží.
To ne.
Ale přesně jsi to, Barčo, řekla ve vhodnej čas, protože se to podobá tématu. který bylo pro mě včera výrazný: nešlo o to, že by si nějací lidi něco nezasloužili, ale o to, že můj parťák si právě zaslouží bejt zaplacenej. Takže o to “zasloužení si” šlo!! Jaks na to kápla? Asi to nějak mezi řádky prolnulo sem a tys to detekovala?
– jde o to, že já jako zaměstnanec mám plat, ale externí pracovník je placenej podle toho, kolik lidí přijde. :( Takže to přijití – nepřijití, které jsem použila jako příklad výše, taky nebyla náhoda. To mě teď tankuje.
50. Nevlítla Barčo, jen jsem si opět uvědomila jak moc se mi život zjednodušil tím, že věřím. a nemusím platiti za nic. a všecko je dar Boží. Jen to ocenit. Vážit si toho… být rád.
51. hmm, taky jsem si to všimla, napsala něco ve smyslu 47 i když trochu jinak, a zas smazala. zasloužím si já – zaslouží si jiní, to co dostávám je darem. to co dávám je dobrovolné… dávám to protože můžu to dát. tak nějak saamozřejmost. Můžu dát, tak dám. není v tom žádná rozumová mezera. Jen vědomí že se to děje.
41
Ten obrat “to nikoho nezajímá” používáš dost často. Teda třeba oproti mně. Ve smyslu “s tím ostatní neotravuju” nebo “s tím se navzájem lidi neotravujou”.
Vím, jak mě to párkrát zarazilo, způsob myšlení, který neznám. Takový “každej ať je zalezlej do vlastní díry, tak se to patří”.
51, Rozebrala jsi to dopodrobna technicky. Spíše jsem měla na mysli – dáváš ze sebe…lidství a to co umíš ze vého oboru a ano, nenapadlo by tě nikdy, že si to ti lidé nezaslouží. Já to mám podobně – jsem pracovník a placená za svoji práci. mám povinnosti, zodpovědnost…..ale ta přidaná hodnota je tam to přirozené lidství.
Já vám řeknu, že vy dáváte víc psychoterapeutický otázky než já.
V kom. 47 barča, 38 ratka, Saul 15, ru 54.
54.hehehe, přijde mi to hrozně vtipné i když je to asi smutné. a rozumím tomu :-))
49 ratko
jo, to je taky výstižný v tom, že někdy pleskám řeči – když vidím, že něco zrovna defiluje, jak říkáš – a zadumám se nad nima a pak sama vidím, že to byly běžné věci, co se dějou, jen jsem je pleskala, abych si ujasnila, že jsou úplně běžný.
55. lidství mám spojené s hřejivostí. lidi živočišný teplo, svíčka, živý oheń, slunce…..zdroje tepla.
54
jo, ten obrat je mých rodičů. A když ho řeknu nahlas, sama se leknu, co je to za hrůzu. Odbytí. Krátkej proces. Vyvolávající stažení, zaražení.
Pamatuju si, že jednou v životě jsem ho řekla já (před víc než 20 lety) směrem k rodičům abylo z toho pozdvižení, co si to dovoluju :-))))
55 barčo
jo, ano.
60
“Odbytí. Krátkej proces. Vyvolávající stažení, zaražení.”
Přesně.
60. já to používám denně… nekecám. a asi jsme to použila i tady na blogu. že mě furt někdo otravuje… a peskuji děcka ať neotravují, a vážným hlasem jim vysvětluji že teď budu hodinu pít kávu ať zalezou do své díry a nevydávají žádné zvuky. Přesně takto jim to vysvětluji v angličtině :-)) a oni zase něco vypiskují, tak zařvu silence!!! Ticho! I drink Cafe a oni koukají, a ten malý se zeptá tím svojím pípavým hláskem Cafe latte? no joooo, jistě. to mě nesmí otravovat. Tedy nikdy mě nenapadlo že by to někdo mohl vzít vážně. ale teď jak tě čtu Liško, tak nevím…
Proto jde asi o to jak to vezme uvědomění samotné, tedy nastavení nitra – srdce. to není otázka rozumová nebo rozebírací. to už je pozdě, to rozhodující se odehrává uvnitř PŘED tím než se to dostane do fáze uvěodmění.
Je to hodně dané nastavením celé rodiny nebo dané sociální skupiny, a též intonací a znalostí se navzájem.
Co v jednom seskupení zní smrtelně vážně a je tak i míněno, ve druhém je jen vlídné odpálkování.
Dokud to člověk nezažije, nerozpozná, neposoudí.
63. Ratko, já musím :-)
https://www.youtube.com/watch?v=GBvfiCdk-jc&list=PLRraOp3TA7gli_7U9evwMBk0ACFdIrS-r
65
jojo.
ratko
kafe late? :-DD
67
Jo, to mě taky rozštíplo. :-))
Úplně je člověk přitom vidí. :-)
68
:-D jo, dost vtipný, jak někdo malej pípne kafe latte :)
silence! i kill you :-))) jdu spát :-)) dobrou
70. jo. :-))
Dobrou noc, Ratko. :-)
Dobrooou!
A já si dám do postele slabý kafe latte!! – když zítra můžu ráno sobotně spát.
72. :-)
Dobrou noc všem :-)
Dobrou taky. :-)
Tak se mi tak vybavilo…”slunce žblunce.”
Odkud já to v té palici mám?
A už jsem to našel:-)
“Poslyš, Květíku, nauč mě skládat básně. Chtěl bych být také básníkem.”
“A máš vůbec nadání?” zeptal se Květík.
“Samozřejmě že mám. A jaké!” odpověděl Neználek.
“Musíme si to vyzkoušet,” řekl Květík. “Víš, co je to rým?”
“Rým? To nevím.” řekl Neználek.
“No přece, když končí dvě slova stejně,” vysvětloval Květík. “Například: žert – čert, láska – páska. Rozumíš?”
“Rozumím.”
“Tak řekni rým na slovo kytka.”
“Lopata,” odpověděl Neználek.
.
“Tak a teď si vymysli rým na slovo slunce,” řekl Květík. “Blunce,” odpověděl Neználek. “Blunce?” podivil se Květík. “Copak je vůbec takové slovo?” “A není?” “Samozřejmě že ne.” “Tak tedy žblunce.” “A co je to, žblunce?” divil se znovu Květík. “No přece když něco spadne do vody, tak to žblunce,” vysvětloval Neználek. “Hlouposti!” řekl Květík. “Žádné takovéhle slovo není. Musíš hledat slova, která doopravdy jsou, a ne si je vymýšlet.”
“A když nemůžu to druhé slovo najít?” “V tom případě nemáš k básnictví vlohy.”
“Tak si vymysli ty nějaký rým,” povídá Neználek. “Okamžíček,” souhlasil Květík. Zastavil se uprostřed pokoje, zkřížil ruce na prsou, naklonil hlavu a začal přemýšlet. Pak zdvihl hlavu vzhůru, koukal do stropu a přemýšlel dál. Potom se vzal za bradu, díval se na podlahu a zase přemýšlel. Když už to všechno zkusil, začal chodit po pokoji a tiše si brumlal: “Slunce-vlunce, dlunce, mlunce, plunce, klunce . . .” Dlouho si tak brumlal a najednou řekl: “Fuj! Co je tohle za slovo? Nejspíš nemá žádný rým.”
Toš kdo vymyslí rým na slunce?:-)
Slunce tyje v tůňce
75. :-)
Slunce v tůńce
mrklo
žbluńce.
Slunce
opálilo
sumce
i v hluboké tůňce
Ať jde Květík do prdele:-)
76
Super. :-)
Mě napadlo Slunce na meruňce. :-))
79. slunce na meruňce je skvělé :-)
Nebo
Slunce sklouzlo po Barunce.
Slunce váží čtyři unce.
Slunce trápí Kamerunce.
:-))) supr všechno.
Sumec taky, jo. :-)
Tak to nějak spojíme:
Slunce
opálilo
sumce
i v hluboké tůňce
ale trápí Kamerunce
ty co váží čtyři unce
a vzdychají po Barunce
sedící si na meruňce
84
:-)))
To by měl Květík radost :-)!
75
Když jsem koukal do slunce,
vyloudil jsem ze strun cé.
A teď si jdu přečíst vaši poezii výše, to bude kulturní zážitek.
84
výborně!
Já toho Neználka nečetla a neznáju, protože jsem nedůvěřovala dovednostem ruských budovatelů a tendenčních básníků, například Květíkovi.
– teda hlavně jim nedůvěřovali rodiče, protože mi kupovali dětské knihy pořád, to byl pro mě nejlepší dárek, ale Neználka asi odmítli. Von stačil Mikeš.
87 taky skvělá. :-))
88
Já Neználka zkusila číst, ale nebočetla, vůbec mě nebavil, přišel mi už moc takovej vykalkulovanek, aby ukázal ty typy.
Ale jinak jsem měla ráda i Malýho Bobše, ač to bylo tendenční, též jsem zvládla Honzíkovu cestu, Timura a jeho partu, Čuka a Geka, ba během nemoci ledvin jsme zkousla i Nepolapitelný monitor, Annu proletářku a Reportáž psanou na oprátce.
Vysloveně se mi líbila jedna moderní sovětská chlapecká knížka, ale už jsem zapomněla, jak se jmenovala, jen vím, že to bylo o šermu, hlavní hrdina byl sportvní šermíř. Nebo pětibojař? Tyjo… neví někdo, neříká to tu někomu něco?
Jo, a eště vím, že něco jako Charta 77 pro mě v raně školním věku byla Odvážná školačka. Páč jsem naznala, že něco tak blbýho snad českým holkám v životě nemůže jít za vzor, natož země, kde takový pitomý holky běžně mají a kde se do školy musí chodit v nějaké stoletazaopicové uniformě.
87. jo taky výborná. :-)
89. Ru vůbec netuším co je to za knížku.
8. nojo, tendenční v tý době…..Honzíkova cesta, družstevní vozík, družstevní slepice, družstevní vajíčko, jen Punťa vlastní :-)
92. si říkám, že v tý době asi ti spisovatelé pro děti byli možná nuceni i psát tak nějak propagandisticky….a ted šlo o to jak…..a jak uměli psát….
a ted se mi teda vybavil, bylo to a je možná ještě na netu všude možně hon na Žáčka kvůli básničce v čítance pro děti …..absurdní :-(
Mě se líbil Meresiev, jak se plazil bez nohou asi 100 km nebo kolik… a pak tancoval kazačok :-)
Ty ostatní knihy ani neznám… asi jsme to neměli jako povinnou četbu a mě to nijak nelákalo číst… ale meressieva jsem četla dříve než to bylo povinné, byla jsem nadšena jeho hrdinství a statečností, a dodnes si vzpomínám jak mu bábuška zabila poslední slepici partizánku a udělala mu slepičí polévku a zachránila mu tím život. NO možná se mi to plete z jiné knihy :-)) Stejně mě kniha pro život hodně ovlivnila :-)) jakože buď statečný, všecko zvládneš a nedívej se vlevo vpravo co tě to bude stát :-))) Příběh opravdového člověka o vytrvalosti a síle.
Honzíkovu cestu jsem neměla ráda. Bobše podobně.
Čuk a Gek a školačku jsme měli jen úryvky v čítankách. Pamatuju si, že si dala do vlasů mašli, když šla do tý školy, a to mi připadalo děsný.
Timur a jeho parta – to jsem si přečetla dobrovolně až v 90. letech a překvapilo mě, že je to dobrý.
96 Meresjeva čet můj nejlepší kamarád a taky ho to oslovilo. Jinak čet verneovky a podobný dobrodružný knihy jako já a Karkulína ze střechy, tím jsme se dost bavili.
Dneska a včera trochu koukám na ME v krasobruslení – mám volný víkend, hurá. A asi si zítra zajdu bruslit na nějakej rybník, protože to třeba pak zas nepůjde.
98. já četle taky verneovky… ale spíše později. Meresieva jsem četla tak v devíti, možná v osmi… to byla ta doba, kdy jsem to moc prožívala…. pak se to zlomilo a četla jsem jen detektivky a verneovky :-)
Pěknej komiks liško, mi jen připomněl jak moc mi přes tu zimu chybí, to nad náma, jak ten den má hned jinou barvu když nám svítí.. :-)
Meresjev mě nezaujal. Byl na mě hrdina až moc. To mě prudilo.
Ale to s tou slepicí mi připomnělo Našeho dědka Josefa. Jak vařil slepičí polívku ze slepice aji s péřim tej svojí babči, když už mu ležela na smrtelný posteli. :-)
99
Já se před chvíli vrátila z lyžování. Na netu na dnešek všude hlásili sluníčko, ale v reálu šedo, mlha a občas poletující drobnej sníh bodající do tváře a očí (jezdím bez brejlí), na sedačkový lanovce zima, sotva vyjela zpoza lesa, bylo to na zmrznutí větrem.
99
krasobruslení stejně jako většina hodnotících sportů známkou (gymnastika, skoky..) rád nemám, obdivuju tu náročnost po technický stránce, ale jako celek mně to nic neříká, příliš tendenční na můj vkus…
102. ono nešlo o to že byl hrdina, ale kolik vydržel. z nějakého důvodu mě fascinovali lidé co hodně vydrželi. Taky jsme měli doma knihu o jogínech, tto jsme taky ráda četla… jak vydržel stát na jedné noze nebo držet ruku nad hlavou až mu uschla. to nebyl hrdina… ale byla v tom vytrvalost a hluboké přesvědčení. Jako děcko jsme se ptala, odkud se to bere. Co je to za sílu.
104
Však jo, byl hrdina, savětškij čeloavěk vydrží všechno a nakonec zatancuje i kazačok.
Prostě mi byl tím “všechno vydržím a s úsměvem na rtech pro svaju ródinu” protivnej. A eště když nám ho dával i za vzor. Evidentěn všecko přestřelená nafouknutý, absolutně nevěrohodný. Pro mě tehdy ani kousek opravdového příběhu opravdového života v Opravdovém člověku.
…bych mu slepici neuvařila, teda, ani kdyby to nebyla moje poslední.
103
dtto
Jinak další takovej úžasnej sovětskej vzor:
http://www.richardbolla.com/texty/Morozov.html
107:zajimavej web se spoustou zda se erudovanych clanku!!
107. hmmm, nikdy jsem neslyšela. ale vygooglila jsem si. Je to nějaký chlapeček zavražděný dědečkem. tedy podle wiki. tam je to kratší než v odkaze.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavl%C3%ADk_Morozov
107
tyjo, tak nechutnej příběh, to je něco. A ještě popravili kdekoho se bolševikům zamanulo…
109
tak to nečti, to si radši přečti odkaz 107, protože v té wiki jsou asi kecy, co se tradují. nic víc.
109
Fakts neslyšela? To já jo, Pavlík Morozov. Legenda o spravedlivém pionýrovi, který za spravedlnost a právo mužiků šel i proti vlastnímu otci vyvrhelovi kulakozrádci. :-)
111
I když kdoví. Takový nechuťárny radši neznat.
– je můj názor.
111. podle mě je to ve wiki stejný, ale kratší. je to na necelou stranu :-) ale nemám chuť to srovnávat. nevím jak to souvisí s tématem.
114
není to stejný. nENÍ PROKÁZÁNO, ŽE JEHO DĚDEČEK JE VRAH, JEN HO SPOLU S JINÝMI ZA TO POPRAVILI A NESRALI SE S TÍM, I KDYŽ SOUD BYL. a U NICH KDOVÍJAKEJ, ŽEJO. Známe to.
Jé, se mi to přeplo a nechce se mi opravovat písmenka.
ale byly odtajněné nějaké spisy… takže v tom odkazu bylo že žádné podklady nejsou, ale už jsou. a taky je ve WIKY že o tom BBC natočila pořad, takže předpokládám že se někdo v případu hodně rýpal. Propaganda je svinstvo.
116
je to celý hnusný.
116. jasně, to bychom tady mohi rozebírat stalina a čistky etc…a celkově ruskou mentalitu s jejich způsobem myšlení. Nedávno jsem četla od Tolstého Vzkříšení. Ono je to opravdu asi v genech.
Pavlíka neznám.
Meresjeva jsem nečetla, ale mám podvědomí o tom, že to byl skutečný příběh, letec co přišel o nohy….z těch válečných věcí jsem četla doktora od Stalingradu, taky autobiografie, byl o něm film – byl to Němec zajatec, dostal se na sibiř a léta mu trvalo, než se dostal pěšky po svých domů.
119 tedy on ty nohy měl :-) ale taky šílený až neskutečný, co lidi jsou schopní přežít….
120
:-)
118
hrozný, co.
120. žejo… někdy nad tím zůstává rozum stát. Maresiev prokazatelně lezl 18 dní asi 40 km… a vrátil se k letectvu. Taky jsem sse dívalav TV na borce co si uřízl zaklíněnou ruku kamenem a normálně došel domů… když to popisoval tak jsme nevěděla jestli si nedělá prdel, ne… naprosto vážně to tak udělal. Chtěla jsem tím říct že jsme schopni mimořádných výkonů, fyzických i psychických. Máme to v sobě. Tedy je to téma blízké tomu slunci… co v nás motivuje sílu, asi pudy… ale jsou tyto pudy opravdu tak neskutečně výkonné? a nejsou vidět… v běžném životě.
tady je ta knížka:
http://www.databazeknih.cz/knihy/lekar-od-stalingradu-33376
tak tohle je zase pro změnu německý hrdina, at je to fifty – fifty. :-)
co k tomu říct – ty některý osudy, je uplně jedno jestli je to němec, rus….nevim….neuvěřitelná síla po životě …..
mám dojem, že mu to trvalo deset let dostat než se dostal domů.
zajali ho někdy koncem války…
122. jo.
123 vypadá velice poutavě … dnes už to tak neprožívám :-) přepokládám (pro sebe) že povolily pudy, tedy necítím se pod tlakem povinnosti “přežít”.
114
Souvisí to tak, ratko, že tyhle hrdinský epopeje poplatný režimu vznikají cca stejně. V případě Morozova zřejm ěještě o něco drastičtějším způsobem než u Mersjeva, ale podle mě na stejném principu. Protože není o člověku, ale o sovětským člověku.
Vůbec bych se nedivila, kdyby v reále vojín Meresjev přebral vodky a ty nohy mu umrzly, páč večer předtím vyměnil boty za tu vodku. :-))
127. ale ne… měnejde přece o to jak to vznikalo. ale to ten fakt že se to stalo. o maresjovi (skutečný člověk) je dostatek dokumentace. stačí se podívat. není důležité jeslti to byl rus nebo čech… to jen ty mi podsouváš že mezajímá propaganda. ale to je tvůj problém, ne můj :-)
128. Vubec te Ru nezjímá co sděluji, jen se mi chceš vysmát. Tak zatím….
No a my mame po jednom takovem mytickem hrdinovi v Praze pojmenovane letiste.
128
Já ti nic nepodsouvám, jen jsem ti odpověděla na tvoje sdělení, že nevíš, jak to souvisí. :o)
S Morozovem jako reakcí na Meresjeva jsem přišla já, protože mně to tak připadá, píšu o sobě.
Víš co, končím, už zas to bereš osobně. A už zas se ježíš, čím ti ubližuju.
Tak na to s. Za to mi to nestojí.
131. uráží mě to… a hodně. Děláš ze mě blbku.
129
Jsi paranoidní a máš mě zaškatulkovanou jako tvou pronásledovatelku, které nejde o nic jiného, než si na toibě zatancovat.
To není ale můj problém, to je problém na přijímači.
Začínám mít pocit, že mínusy z těchhle diskuzí začínají pro mě převažovat nad plusy.
Vážně mi to čím dálk víc začíná připomínat základku. Tu holčičí část.
Mějte se.
123 barčo
fifty fifty :-))
124
deset let, to je teda vpravdě odyssea
122 ratko
nebyl to film 127 hodin? Podle skutečné události.
130 Saule
:-DD
132 ratko
kde?
128
já bych ten příběh nezpochybňovala, ale známe sověty. A nejen je… viz letiště Ruzyně. To je ten problém, že jakmile je cokoliv řečeno komunistama, člověk si nemůže bejt jistej vůbec ničím: existovalo to, nebo ne? bylo to tak, nebo naprosto naopak? A takový lehce posunutý pohledy na historii se objevujou furt a všude, ne? – např. všechny opravdu důležitý spisy STB byly spálený velmi zavčasu.
132. protože někoho ocením a Ru mi řekne že to byl stejně nějaký opilec… takže to co ocením shodí. Tím shodí i to co říkám.
136
nojo a dost možná by to napsala i kdyby to ocenění napsal kdokoli jinej – když jeden řekne něco, druhej upozorní na anti-něco. I když ne vždycky, to je fakt,taky se dá jet na souladný vlně něco a stejný něco. Jenže pak chcípne diskuse a náboj a v někom z nás (komkoli, kdo s tím právě zarezonuje) vznikne strach, že jsme přišli o diskusi, takže zas někdo jinej musí udělat akci nebo anti-akci a zase se to rozproudí a tak to tady na (těch našich) blogách válíme furt, abychom z toho něco měli. Až se to pro někoho ocitne na hranici schůdnosti.
V tom případě mám dojem, že většinou děláme to, že počkáme, někdo se stáhne, a pak se to zase obnoví a může se to stát znova atak pořád kolem světa. Tak jsem v poslední době pozorovala, že ses stáhla několikrát a ru taky. A to stažení naštěstí nejde navěky. Doufám! To by ve mně vzniknul ten strach, že je konec diskusí, udělala bych nějakou akci a zas by se to opakovalo…
– to je noční pohled na věc. Ráno je moudřejší (pro ty, co respektujou ráno:-)
137. Liško, pro mě je to součástí otevřenosti. Když se tě něco dotkne tak je to jen ten maličký okamžik několika vteřin….a pokud to neřekneš, je to pryč a řeka teče… a ihned to zmizí. Pokud ale ten maličký okamžik zastavím, pak dostane formu a jméno a stane se zjevný a mohu ho sdělit slovně. Takže dát o tom vědět druhému. Je to zvláštní zrcadlový efekt… interní komunikace která se stala zevní. vím že to pokulhává, ale tak nějak…pořád je to akt lásky :-)
137:presne tak.Potvrzuji rano a dokonce bez zbytkoveho alkoholu:-)
137. No, co na to říct…..
Nojo, chudinka Ru, ještě že ta Ratka tady je a je taková a píše jak je.
po kom by ´ta Ru jela, že jo? Ru známe, vidíme….furt se ten mechanismus opakuje. A klobouk dolů před Ratkou, co všechno si dá od Ru líbit a nereaguje tím samým způsobem jako Ru. Obdivuju Ratčinu trpělivost. fakt.
137. nevím co přesně ale ještě bych dodala, že strach není na místě – tedy předposlední dva řádky. Naopak :-) Pro strach není žádné místo … protože pořád se někoho dotýkáš, pořád se v komunikaci lidé… setkávají a nejde o to být souhlasný. nýbrž nechat každého zpívat svůj zpěv a ten svůj si udržet u toho taky. Možná jsem chybovala a možná jen hájila svůj prostor… v daném momentu.
140. zlomeček mý opravdový okamžitý upřímnosti :-)
140. BArčo podpalovačko, nech toho :-) šlo o ten jediný moment, který jsem zveřejnila… tedy ukázala se slovně. nic víc. není nic speciálního co bych si nechávala líbit…jsem zde ráda, to co se mě dotkne nebo nelíbí řeknu… tak jak to je. A jedu dál … jen ukážu že toto nebo ono. a není na to nutné nijak reagovat… vzít v potaz. aaaaa Ratky se zase něco dotklo… chachááá. Jedem dál :-)))
141. souhlas.
a strach není na místě, ale taky není zapotřebí si věčně nechat od někoho srát na hlavu, a právě tímhle způsobem. není proč.
A i to ukončení v tý diskuzi je umění – což jsi udělala výborně, kde si právě znovu trpělivě popsala to, co zíváš a proč zpíváš, z jakého důvodů. Ru tě neposlouchala a tím to shodila totálně a samozřejmě její bonus navrch – jak jsme slepice ze základky. :-)
Jde o to že strach v komunikaci je špatný…je lepší (pro mě) se jeden druhého nešetrně dotýkat…než se ignorovat. Pokud se otevřu, vím že tyto doteky jsou součástí. Ale terpve teď jim rozumím….vidím je. To že něco vnímám jako bolestivý dotek, nic neznamená že ho odmítám… vystrčené parůžky, znamenají jen bolestivý dotek.
144. takže pro mě diskuze dobrá včera. prostě člověk vidí , vidí když chce a trochu vnímá.
37. uplně zkráceně jde říct, že ano sověty známe a Ru taky. :-)
takže když prostě i ta wiki je falešná i ten Meresjev je falešnej letec neletec….i ten příběh i amputovaný nohy je lež…..no tak co…..ještě že tu máme Ru, že ví jak to bylo.
Podobně jako Ratka bych tu diskuzi ukončila – prostě marný. vidíš reakce od Ru a řekneš si, nojo no….tak jdu dělat radši něco užitečnějšího, nebudu si tady povídat, prostě Ru to nepochopila a už si jede svoje a jdeš od toho.
vrátím se ještě k Neználkovi.
Neználek na Měsíci, je tam i souvislost s tím, že ta knížka vznikla tuším rok poté co američani byli na Měsíci….
Neználek celá serie je samozřejmě tendenční – odráží se tam studená válka těhle dvou velmocí , popsaná pro děti. No, v každým případě klobouk dolů před tím spisovatelem jak to dokázal napsat.
Tak se to dík Barči vyjasnilo. Svou upřímnost stran tohoto si nechám pro sebe.
Jen tolik: Po Ratce nejedu. Má-li ten pocit, nemůžu za to, ale tyhle střety, jak jsem to tak četla zpětně teď i jak to dělám vždycky, vznikají vždycky tím, že ratka plácme něco sebeobrannýho a já to vezmu jako faktickou věc, na kterou opět či opakovaně odpovím – ne skutečně si nevšimnu toho, že v ní něco vespod bublá, protože tak jasně to ona hned na začátku najevo nedá a ve mně by na jejím místě nebublalo.
A tím opravdu končím, Liško, nezlob se, to, co sem prosakuje, je z neblogového pozadí, nemá cenu to řešit, snad to časem přejde až se zas kolečka pootočí, zatím to budu dělat jako psice nebo Zuzi, jsem ráda, že jsi.
Hezkou neděli.
Touzis Ratko i po mem vyjadreni bezmezneho obdivu a podpory,nebo to takto staci?:-))
138 ratko
že se tě něco dotkne, je informace spíš pro tebe, než že by to ten druhej potřeboval vědět od tebe, ne? – On si toho stejně všimne, ale co s tím :-)
140 barčo
chudinka? Je kdo? Je nikdo, snad.
Chudinka je něco politováníhodnýho nebo něco slabýho – v očích / nebo ústech toho, kdo to říká. O “chudince” to zas nic moc neříká.
Takže to nic konkrétního neříká o nikom :-))
140-147 barčo
já nevidím dva účastníky (asi žádnýho) rozhovoru jako jednoho, co útočí, a druhýho, co se brání. Vidím dva účastníky a každej dělá svoje, není tam žádnej jeden obdivuhodnej a druhej méně. Není tam někdo, kdo sere druhýmu na hlavu,a druhej, co si nechá srát. Anebo z jinýho pohledu je – a je to jejich / naše volba a je to OK, proč ne, tak to děláme, no, náš způsob.
Když do toho ale leze něco oklikou… (a to se asi taky stává často; mně se to stává spíš v reálu, tady ne) tak se to projeví jako rušivý.
Ono to tak totiž vypadá:
ad ru 149
Jo. Já to sice nevím, ale jeví se mi to taky tak.
Nonic, počkáme a uvidíme. Třeba nějaký jiný téma bude schůdný a nezabřednem někam, kam nechcem :)
151/152. jj. naprosto rovnocenní účastníky. Když se mě něco dotkne tak to vím, ale ten druhý ne. pak se můžu chovat komicky… a ten druhý neví proč. Takže je podle mě fér to říct. A pokud se ještě někdo (třeba jiný)navíc zeptá… proč, tak odpovím. ale ta situace je dávno pryč… je zcela jiná nová situace, to už je pohled zpátky víceméně referování…něčeho co dávno není. přichází nový okamžik, nové ráno… nová situace.
Ratko, co se tě dotklo? Meresjev? Ta největší ruská propaganda proti které se někdo jemně ohradí? Styď se.
154. mám to znovu zopakovat? řeč byla o lidské vytrvalosti…kolik toho člověk dokáže vydržet, když chce přežít. Jesti maresiev, nebo někdo jiný… Maresiev mě napadl jako dobrý příklad, protože vím že existoval, četla jsem o něm jako dítě, pak i jako dospělá jsme viděla jeho životopis. Prokofief o něm složil operu. opravdu přišel o nohy a plazil se prokazatelně mnoho dní. MOhla jsem vzít jiný příklad, nevím přesně jak se jmenoval ten horolezec co si uřízl ruku, nebo dřevorubec co zůstal zaklíněný v kládě a taky beznohy dolezl. Asi by to byly bezproblémové korektní přiklady.
A stydím se právě teď…omlouvám se, že jsem vnesla ruskou propagandu.
Karle, máš pravdu… je třeba si dát pozor na jazyk. Zvolila jsem blbý příklad.
155
on se ten příklad z toho prostředí nabízel víc, protože tady byla řeč u sovětské literatuře.
Teď jsi mi objasnila, jakej vliv ta propaganda fakt má – protože jméno kluka, co uvíznul v díře a zachránil se bezrukej, si nevybavuju. Ani jméno jinýho podobnýho člověka. Kdežto ta jména ze sovětstký propagandy některá jo :(
Tak já je říkat nebudu :)
Mě to napadlo u fašounů – protože se každý týden vysílá v televizi na nějakejch kanálech nejeden pořad o nich, o jejich nejvyšším, do toho ten přiblblej film o Lídě Baarové od Renče… a často se tam sledujou bizarnosti a činy těch hnusáků, ale ne těch, kdo stáli na čestnější straně. Nškdy jo, letecký souboje a jejich hrdinové například, nab obou stranách. A někdy bohužel jen ty hnusy a já si říkám, proč to. Proč dávají majora Zemana? já bych ho nedala bez komentáře, jentak, tehdy jak ho dávali v 90.letech s komentářem, jsem ho viděla. jinak ne. A ani se nepodívám. připadalo by mi, že ho tím propaguju a ne jen trochu.
no, když už jsme u toho, já bych se právě kvůli těm pocitům hnusu ad 156 hrozila toho, říct v jedný větě jako barča 147 – byť jsi to barčo dala s komentářem, že je to zkráceně, a se smajlíkem, ne že ne, to sis uvědomovala, to je jasný – v jedný větě sověty a ru.
57. no jasný.
ale pochopila jsem Ratku, co nám tím chtěla sdělit a proč to sděluje : četla tu knížku jako dítě, pro ni silnej příběh…..vším, takže na to jsem teda navázala v komentářích já….prostě povídám si tam s Ratkou…..přišlo mi to Ratčino téma uplně jasný o čem píše a proč píše…
Liško, pro tvou orientaci:
127:
“Vůbec bych se nedivila, kdyby…”
Nikde nepíšu, že to tak bylo, nebo že vím,že to tak bylo.
A že to tak Ratka přečtla, protože to čte přes brejle přecitlivělosti na mě, a že se to Barči hodilo do krámu, na tom vinu nenesu.
Ha, možná proto mám ráda skutečné příběhy polárních výprav – a chvíli jsem si pamatovala i jména jiná než Scott, Amundsen, Peary, Nansen, Shackleton, Běhounek – protože tam taky jde o končetiny a o život, přitom ne o propagandu. I když ten Nobile už byl z fašounský Itálie. Však toho taky nemám zrovna ráda.
Ale teď si nevzpomenu, čí byla ta výprava námořní do S Ameriky, jak měli otrávený konzervy. A nenapovídejte! :-)) Si to znova někde přečtu.
160
Já ty hrdinský eposy obecně moc nemusím. A ty zmrzlý už vůbec.
Což neznamená, že jsem nesjela třeba většinu dostupné literatury o námořních bitvách za WWII. nebo o leteckých bitvách o Anglii.
Ale jen jednou. Jen vcědět a nic víc.
156. jo ty válečný dokumenty ….to je síla.
158 jo, to bylo.
127 a to byl normální fór.
A vůbec bych se nedivila, kdyby :-) vzniknul v tu chvíli úplně logicky, protože už tu bylo těžký téma – nohy pryč, do toho ještě celá ta hrůza toho režimu – a to téma si asi už žádalo odlehčit. Takže někdo to udělat musel a vyjímečně jsem to nebyla já (protože v tomhle tématu se nepřenesu přes to, že se mi ta sovětská propaganda a zločinnost hnusí); já to bejvám obvykle v realitě ve skupinách lidí. A stává se často, že právě si to trochu odseru. – jak jsem tu určitě nedávno zas připomínala. někdy odseru a někdy, čoveče, se dozvím, že ty lidi ostatní byli vděčný a rádi a oceňujou to jako statečnost.
Asi podobně jako barča oceňuje trpělivost ratky.
Jenže to je v nás, není to zásluha – moje zásluha tahle moje “statečnost” není a myslím si, že ani ratky trpělivost; že ratka je trochu podobně splachovací jako já a to něco umožňuje, rychle jít dál bez jakékoli hořkosti – jak ratka výše zhruba píše. No ale má to i blbou stránku. Dobrá zpráva je, když to neděláme vždycky a podaří se to udělat jinak. Třeba že já jsem nebyla ten, co udělal vtip. :)
Takže dík :))
163
Rádo stálo. Netřeba děkovat, není to zásluha, je to v nás.. :-))
163 – jenže to v tu chvíli nejde poznat, že se vynoří vtip, protože nazrál čas. Můžu to jen vidět, že je tady vtip, nebo se slyšet, jak ho říkám nebo jak někdo ho říká, ale v tu chvíli ještě to nedává smysl. Až za chvíli.
Nebo nikdy, protože všechno takhle do mrtě sledovat je taky napytel :)) To nesleduju vůbec. Nedělám to. Jenom teďka jsem se na to zpětně podívala, protože se něco semlelo, něco se vyrojilo, jedne řek to a druhej to (a ono, i když to možná zní chladně pozorovatelsky, je mně jedno, kdo řek co a co řekla já, ale jen se koukám, ŽE se to objevilo). Něco se tady urodilo, to je supéééééér!! my fungujeme!
…165:
Mne prijde jako nejvetsi vtip kam az se ta diskuse dostala od Neznalka,kde vlastne zacala.:-)
Jestli to nakonec nebude moje chyba,ze jsem tam to slunce zblunce dal,mel jsem si dat pozor:-))
160. četla jsem je úplně všecky… Amundsena, Nansena… hltala jsem je jako děcko, to byl svět! to byl život :-) tedy prožívala jsem to jako doopravdy. polárníky, expedice… cesty na pol, amazonkou… líbilo se mi to . a teď běžím odézt kluka na autobus… ať stíhá Brno.
164,166
:-)) naštěstí vždycky nejde si dát pozor.
To by nebyl žádnej život. Žádný dobrodrůžo. To bychom ho museli hledat někde venku a jet na pól pro dobrodružství a to já radši jen tak plkám :-D
I když dnes udělám výjimku a půjdu na brusle.
167
četla jsem to až jako dospělá a je to síla.
Jsem svoje slunce – to mi zní jako krásná motivační myšlenka :-)
Našla jsem zajímavou diskuzi na téma Me/aresjev, včetně rozboru letecké techniky a jí způsobovaných zranění při havárii a výčtu několika dalších beznohých pilotů z jiných zemí, přičemž mě nejvíc zaujala zmínka, že “piloti co neměli nohy, měli vlastně výhodu, protože pokud by měla nastat ztráta vědomí při otočce, protože mozek žene krev do nohou, u nich nemá kam, takže zůstali při vědomí déle”.
http://www.vojna.net/portal/printview.php?t=2333&start=0
Meresjev hrdina nepochybně byl.jenze takových a možná jetevetsich měli Rusové po válce statisíce. tankistu se spalenym ksichtem,mrzaku…po válce sedeli i s vyznamenanimi v ulicích Moskvy a jiných měst a zebrali. Z té Moskvy je pak sem tam svezl taxik nkvd nekam do zapadakova,aby se mohli v klidu uchlastat a nedelali verejne ostudu
to je pro mne zajimavy,co se Jim tak ASI honilo hlavou,temto opravdovym smutnym hrdinum pomniku a uznani.
BEZ pomniku a…psano z mob.,tak sorry za chybicky:-)
172. Bůhví… pro propagandu (a knižně zdokumentování či zhudebněni) byli jen někteří. stačilo si jen vybrat.
A otazka je,jestli je vlastne ta pudovost(jak Ratka spravne odhalila)hrdinstvim,nebo prohrou
172. jo, tohle je další hrůza a fakt co už nedokážem domyslet…..
175:RatkA to odhalila tedy v jine souvislosti,ale souvislosti se musi sbihat.
175. to právě bylo tématem :-( Které nějak zapadlo v mojí hnusné propagandě aby se již nevrátilo. A vlastně koho by to zajímalo…
175. jo, pochopila o to s větším dopadem právě díky 172.
trochu off topic ..jsem si vzpomněla na jednoho stařičkýho profesora, jak nám kdysi vyprávěl o válečný medicíně, snětích, nebyly antibiotika…..průstřely…..všechno to měl v hlavě…..
Domnívám se, že sedět smutně s metály na pomnících… je jiné téma. Mě bližší. Tedy ne v tak extrémní podobě, ale vím o čem to je. Když člověk dosáhne něčeho s nasazením vlastního života, vše tomu dá bez zbytku a pak odejde do penze nebo je invalida či nemocný, a zapomenutý. Jeho sláva pominula a on se s tím musí nějak srovnat.
180. prostě z mýho pohledu pravěk…..z jinýho světa….neskutečný….
181. tak trochu jako olympijský vítěz… přišel, zvítězil… sestárl a byl zapomenut.
175/177
No právě že to taky vidím jako pudovost, tak mi přijde hrozně průhledně prodejný, zneužitý, z toho dělat hrdinství. Pro vlast, pro systém.
Každej bysme přeci v takové situaci bojovali za život, snažili se někam dostat, přežít třeba i ožíráním kůry ze stromů. Na tom nic zvláštního nevidím.
Pak už je druhá věc, co náš vlastní systém tělesný systém vydrží a co už ne. Silnej chlap s od přírody silnou konstrukcí a trénovanou konstitucí vydrží těch 18 dní, my ženský od počítače bysme chcíply nejdýl třetí den vůle nevůle.
Ale zas třeba leckterá z nás by líp zvládla ten posttraumatickej stres, co pak po válce ničil ty silný chlapy.
Prostě tohle pudový hrdinství mě neohromuje, nefascinuje. Víc mě ohromujou statečnosti drobný, všednoživotní. Téměř neviděný. Moudrosti přecházející do humoru, nadhledu, vlídnosti a laskavosti. Velkorysosti a neberličkování.
Zní to hrozně, pateticky a nabubřele, takhle napsaný, ale takhle to prostě mám, celej život, v tom, co obdivuju a přeju si i u sebe, i v tom, co mě bavilo číst v knížkách.
181. jo, je to tak i s prací.někde děláš 30 let i víc a skončíš a za chvíli po tobě neštěkne ani pes. shodou okolností toto podobné téma nastolila moje závodní doktorka, která je před důchodem a naléhala na mě at ještě zůstanu doma…….
184 jj. souhlas.
185 jj taky souhlas. člověk něco dělá tolik let… obětuje se pro to (fakticky) a pak najednou konec. co pak dál….a v jakém stavu. moc zajímavé…
Světská sláva, polní tráva. Kdo na ní postavil svoje hrdinství, svůj smysl života, umírá se smutkem, že nedostal pomník. Nebo ze zjištění, že ten pomník nic neznamená.
Nefér je to vůči těm, kteří tam, kde se přichází o nohy, museli přijít proti svojí vůli.
hmm….cihly ve zdi – Pink Floyd.
188. to znamená co? :-)
snad nešlo ani o pomník v těch hrůzách, ale o tu bídu celkově….v tom Rusku…..ta válka je uplně vyštavila….všechny…..(172)
http://www.csfd.cz/film/7123-pink-floyd-the-wall/prehled/
189. no, skočila mi ta asociace na Zeď…taková ta marnost……světa jak je systémovej, nebo jak to říct…..jedna cihla vypadne, nahradí se další a jede se dál….
192. hmmm, Pink Floyd mám ráda… dokonce jsem byla v Brně v aréně na nějaké australske skupině co je hrála. a jdu na Dire Straits taky do Areny :-) ale muzika a umění… je něco jiného, než sezení na kufru životních zklamání.
192. no prostě se mi mihly před očima ty obrázky z tý Zdi…..je to výmluvný….nedá se to pořádně popsat…..zrovna Zed je takový to umění, který není dobrý si moc pouštět v blbý nebo depkoidní náladě…..:-) tím se to ještě těmi obrazy zesílí….
ale jinak Floydy mám ráda.
prostě ta Zed mi tam naskočila ted jak se bavíme….
193. jj. prostě zapomen na “moji” Zeď.
opravdu mi to jen proběhlo před očima a tak jsem napsala.
…190 nevystavila. rusove,slovane obecne se cizimi vystavit nenenechaji.Akorat za cenu krutosti na na sobe samych
196. kdepak jsi že nemáš háčky? :-))
sháním dětský stoleček se židličkou pro nejmenšího… nemáte tip?
175, 178
Mě to zajímá, to téma.
186
tak to je jeho chyba, že se obětoval. Kdo se obětuje, často čeká za to vděk. A to vede jen k nasrání nebo rezignaci, v horším případě. Připomíná mi to dlouhá léta strávená v partnerství – a pak rozchod/ rozvod. Přece nejde se k těm letům vztahovat potom a navždy želet, že něco už není, co bylo tak pěkné. Tehdy. Tehdy! Ne teď. Můžu bejt ráda, že takový léta byly a byly dobrý, ale čekat nějakej vděk nebo čekat, že se mnou někdo bude navěky, protože se mnou spokojeně byl léta, to je blbý, to nefunguje, to by byla iluze. Stejně když jdu do důchodu, nebudu čekat, že se na mě bude třicet let vzpomínat, jaká jsem byla předchozích třicet let šikovná pracovnice :) To bych nežila. Jenom se vztahovala k minulosti.
Tak to snad nechodí ani u veteránů. Jen u malé menšiny, snad.
Za tu Zed co se mě mihla může prosím pěkně Saul – 172.
172. opravdu pro mě silný dopad hrůzy…..všeho….
190 kdybys to rekla dnes nejakemu rusovi,tak Te na miste zavrazdi:-)na to jsou haklivi a maji proc. Oni jsou vytezove a dnes zvlast to nikdo neni schopen uznat.
199 … i když tys to ratko ad 186 neříkala, tys jen nadhodila, co pak dál. A vidíš – hned jsem se chytla svojí předdstavy že tím myslíš, že ti veteráni pociťujou nevděk, chachááá :)) To mě baví, tyhle chytlavosti.
https://www.nevyhazujto.cz/#/item/4931
202. myslela jsem svého tatku….když odešel ze školy, zhroutil se mu život. nic ho nebavilo, nic nezajímalo…. všecko nuda. Hrozně moc úsilí ho to stálo, vyhrabat se nato místo a hodně svárů a hádek s kolegy, pořád nějaké haštěření kdo s kým je. Dívám se občas na staré fotky, jak hrdě se fotí… na výstavě, na pracovišti….přicházejí žáci s děkovnými nevímčím. a pak…. všecko pryč. Když zemřel, bylo nás tam asi 25 lidí. Kolegové mrtví… všecko pokryl prach.
toto meresieva vidím v mojém tatínkovi.
203. díky :-)
A nebo zkus prostě inzeráty
https://www.sbazar.cz/433-zidlicky-stolecky
Budeš toho mít hromadu blíž, třeba v Brně.
Jerdnu jsem zahlídla i ve Znojmě
https://www.sbazar.cz/fidrs/detail/21177749-jidelni-zidlicka
181 ve vztahu k otci byla jasná, Meresjev ne.
206. už jsem to zkoušela, obvolala jsem všecky. ta ve znojmě je již zamluvená… jiné jsou na osobní odvoz. co se týče bazarů… není tam již “fuk” co bych neviděla :-))
201. Saule asi neřekla, spíš je to fakt na stakan vodky :-) ta 172 zrovna tak, možná na dva. :-)
207. to ne… to mě dochází postupně. takové to “já geroj, vstavaj strana agromnaja” které postupně vyprchává s počtem umytých dětských zadků. Přičemž mi je jasné že ty umyté zadky jsou asi lepší varianta…. akorát to chce ten vnitřní porod. aby to bylo opravdu od srdce. ta jasnost. že to tak je.
http://aukro.cz/detska-jidelni-zidlicka-i6691110705.html
Copak je takovej problém si pro to od vás dojet do Brna?
A nebo teda kup novou.
A nebo ať ti ji v Brně vyzvedne syn a pošle přepravkou.
211. moc miminkovská…malý už bude mít 3 roky. Ideální je malý stoleček a židlička. jednu jsem našla, ale s dopravou a dobírkou se mi to jeví jako hodně penez. ale uvidím, třeba je koupím nebo najdu v nábytku jiné :-) https://www.maxmax.cz/detsky-plastovy-stolek-se-zidlickou.html
214
a co taková dřevěná židlička, co vypadá trochu jako dva schůdky a je “rostoucí”, myslím že má i nějakou zábranu na břiše (nebo opěrky?), která se pro větší děti odebere.
215. tu taky ne, on sedí normálně u stolu… sice s bradou deset cm nad stolem ale poobědvá bez problémů sám :-) spíše mu schází místo jen pro něj, tedy stoleček se židličkou. aby viděl na to co dělá… něco si poskládal, nakreslil a tak.
2154
Tvůj nebo Liščin tatínek by uřízli stolu nohy.
Já taky. Akorát bych k tomu koupila nějakej na plochu menší.
To je zvláštní, chtít napsat šestku a napsat čtyřku a pětku.
Jdu si přiložit, asi se třesu zimou.
hledala jsem, nic moc jsem nenašla, jen Ikeáckej drahej :-(
http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/10201673/
218. nedošáhl ti prst :-)) mě tak skáče l před ž
219. a ikeácký se musí jít koupit do ikey… sice posílají ale za šílené ceny :-(
221. vím :-(
se přiznám, že tu Ikeu mám ráda, pro variabilnost, jednoduchost, design, ale něco tam je dost předražený.
216 aha, tak to je jiná.
217. nějaký jsem našla..ale počkám ještě na syna. ať ho koupí sám
https://www.vyprodejzakacku.cz/Detsky-stolecek-a-2-zidlicky-d1078.htm
a jsou různé obrázky…dá se vybrat
Určitě je dobrý, když má malý člověk nějaké jen svoje místo, pro sebe.